V knihách „Češi na prahu třetího tisíciletí“ a „Česká otázka 2000“ jsem napsal, že Němci jako národ v důsledku svého středového umístění v Evropě, své pracovitosti a dispozice k subordinaci (k týmové práci), se mohli stát „samospádem“ těžištěm Evropy. V důsledku toho se pak celá v součinnosti s nimi spolupracující Evropa mohla jasně projevit jako nejvyspělejší stupeň civilizace na planetě. To by ovšem Němci jako národ museli být dostatečně intuitivní, museli by mít vysoké duchovní vedení státu a nesměli by svoji energii a umění orientovat špatným duchovním směrem! K ovládnutí okolních menších národů silou, tj. vojensky. Měli tušit, že si tímto chováním vždy nastaví náladu ostatních evropských národů proti sobě. A tím se zákonitě stalo, že je tyto ve dvou světových válkách metodou „viribus unitis“ (společným úsilím) silou porazili.
Němci z toho již dávno měli odvodit, že jakýkoliv silový tlak na okolní národy je „Vyšší silou“ prokleté. Vedení jejich státu už konečně mělo naznat, že základním zákonem úspěchu Evropy je buď koordinace a spolupráce národů, indukující rozkvět kontinentu, nebo „trčení“ ve stálých „přetahovačkách“ neboli v rozkladu všech!
Dále jsem popsal, že Češi a Němci jsou si obecně povahově blízcí a pokud je někdo proti sobě neštve, velmi dobře spolužijí. Dokonce se vzájemně mohou inspirovat. Němci Čechy pracovitostí a schopností týmové práce, Češi Němce „hledačstvím novot“. Jsou totiž v důsledku působení několika faktorů duchovně neklidnější a tím pohyblivější v duchu. Nedůvěřují např. apriori „předkládanému k věření“, světským a formálním autoritám atd. Neboť obojí se v Česku již sto let zásadně mění každých 20 let. Onen český duchovní neklid lze sice racionálně přisoudit i racionálním faktorům, jako radioaktivnímu geologickému podloží české kotliny, reziduálnímu vyzařování českého kráteru po dopadu meteoritu, nebo odlišnými dějinnými zkušenosti populace. A také genetickou promíchaností místní populace, vyvolanou neustálými „osvobozováními“ nájezdníky a přistěhovalci ze všech světových stran.
Osobně jej však na základě vlastní transcendentní zkušenosti přisuzuji jinému faktoru. „Magickým tvarovým a obrazovým zářičům“ jistých jen povolaným známých míst a předmětů z doby Karla IV. Od této doby se totiž datuje české duchovní hledačství. Tyto „zářiče“, ovlivňující podvědomí člověka, nakmitávají jeho ducha k vyšší transcendentní citlivosti. Ovšem jen jednotlivce mírně před tím disponované, kteří se navíc do dosahu jejich vlivu dostanou. V důsledku tohoto působení se tito ovlivnění jednotlivci stanou vnímavějšími vůči zatím skrytým dimenzím stvoření neboli jasnovidnými. A také vůči duchovnímu vedení českého národa. Od této citlivosti je odvozeno stálé stěžování ostudy české vědy, natvrdlých „Sisyfů“ a scholastiků. Ti zuří, že „co Čech, to šaman“.
Tento jev hledačství se projevil po nedeklarovaném působení císaře Karla IV., kterému arcibiskup Arnošt z Pardubic hned na začátku moudře poradil, aby moc nemluvil! Moc dobře věděl o tehdejších inkvizitorech, dnes Sisyfech. V do té doby „klidných“ Čechách se pak jaksi nečekaně objevilo nevymýtitelné masové hnutí za produchovnění křesťanství, husitství. Později nazvané reformace. Přes germanizační tlak se také jako zázrakem vynořilo národní obrození, charakterizované silným sociálním a vzdělávacím nábojem. A nakonec přišlo ve 20. století ke dvěma velkým duchovním střetnutím s němectvím!
První v postoji k první světové válce! Tu Němci cílevědomě připravovali už nastrojením vraždy protiválečného nástupce rakouského trůnu arcivévody Ferdinanda skrze srbské debily a skrytou válečnou propagandou. V době, kdy Němci, Rakušané, Francouzi a Angličané jásali na ulicích nad vyhlášením války, Češi v jednom šiku, jakoby na nějaký povel, zaujali protiválečný postoj. Byli to oni, kteří cítili blížící se katastrofu, debakl civilizace i Evropy jako celku. Proto branci psali na vagóny, ve kterých byli vezeni na frontu ono jasnovidné: „Marie Tereza prohrála Slezsko, ale ty Francku prohraješ všecko!“ A ač se jim v Rakousku dobře žilo, přebíhali houfně do zajetí. Jaroslav Hašek vystihl pocity Čechů při válečném štvaní dobového tisku, tolik podobnému dnešku, posměšným článkem. Prý jako že ve Vídni vypukla nová nemoc: „Imbecilum bellicosa“. (Válečné zblbnutí.) A už tehdy Češi jako celek měli proti všem národům pravdu. První světová válka je vyjevila jako první katastrofa Evropy i moderní civilizace!
Ke druhému duchovnímu střetnutí Čechů a Němců došlo po nástupu Hitlera k moci. Už v roce 1938 se Češi chtěli v řadách koalice postavit jako hráz proti tehdy ještě ne zcela Hitlerem zblbnutým Němcům. Kdyby národy ostatní Evropy poslechly, Hitler by v Německu padl bez hrůz druhé světové války. Ale ostatní národy, nejen jejich vlády, byli sluníčkářsky pacifistické, „mírumilovné“! Neprohlédli Hitlera a ustoupily mu. Jako výkupné předhodili již tehdy zjevnému satanistovi Hitlerovi český stát. V chodu následných „božích mlýnů“ se ovšem dočkali plodů své slepoty. V důsledku této duchovní slepoty se v roce 1945 jak Němci, tak všechny evropské národy nacházely v troskách! Včetně zbytku evropské civilizace.
V roce 1968 opět hlavní masa Čechů jako první v sovětském bloku prohlédla nutnost revize toho, co se nazývalo socializmem. A opět hlavním podněcovatelem zásahu proti Pražskému jaru se stala „kozí brada“ z Německa, Walter Ulbricht a vedení tzv. NDR. Opět se vyjevila německá duchovní slepota, možno říci „na kvadrát“. A opět se dostavily následky, boží mlýny do dvaceti let semlely NDR a ostatní interventy.
Ve vynikající knize „Zákony profesora Parkinsona“ doporučuje její autor klasifikovat všechny jasnovidce a prognostiky do tří kategorií. Na ty, kteří se vždy mýlí, ty kteří se občas mýlí a ty, kteří se nikdy nemýlí! A ty má pozorovatel brát vždy do úvahy při rozhodování v komplikovaných záležitostech! V evropských dějinách se Češi v zásadních otázkách třikrát nemýlili. A nemýlí se ani v otázce muslimských přistěhovalců!
Neboť v současnosti opět stojí evropská civilizace na zásadním rozcestí, a to v přístupu k muslimským migrantům. Objektivní pozorovatel opět musí konstatovat, že mimo Američany jako Jiří Dienstbier a pseudoevropské EU Hujery typu Pehe nebo Štětina, stojí proti sobě Češi jako jeden muž a německé vedení s Angelou Merkelovou. Té by se prý v rámci multikulti dokonce líbil „malý Istanbul“ v každém evropském městě, jako je tomu v Berlíně. A Francouzi tradičně zaujali postoj „mnichovanů“. Na rozdíl od současných evropských politiků Češi, tentokrát i Maďaři, Poláci a Slováci, odmítají muslimy v Evropě pod jakoukoliv záminkou.
A předválečná historie se opakuje. Opět se odněkud vynořují dobře placení „ti praví Evropané a křesťané“, kteří chudáky před muslimy utíkající muslimy naopak zvou. Merkelová muslimů máma! Ovšem ne do sousedství k sobě, ale jiným! A opět je jejich zdůvodňování podloženo „nálezy těch pravých amerických společenských věd“ a té „zaručeně nekacířské“ teologie“! Tito politici, novináři a politologové při svém „usilovném bádání“ zjistili, a „osvětou“ v médiích to vtloukají lidem do hlavy, že muslimové sem přicházejí pracovat na důchod stárnoucí evropské populaci! Prý se začlení tak úspěšně, jako se do společnosti, pod vlivem 14 neziskových lidskoprávních organizací, začlenili Romové! A také do průmyslové výroby a do tvorby životního prostředí, včetně tvorby multikulti společenského klimatu.
Jenže zase ti čeští křupani a potížisté, nevzdělaní na skvělých amerických univerzitách, proslavených úspěchy z Afgánistánu, nevěří a nevěří!!! Zvláště poté, co německá kancléřka pozvala muslimy do Německa, ale pak je chce pomocí evropské komise přerozdělit do jiných zemí, mimo jiné do Česka. To už hodnotím jako jasný projev šikany, po 25 letech úspěšného sbližování Čechů a Němců na nejlepší historickou úroveň. Cítím zápach silové šikany, na kterou jsme přecitlivělí! Následné prudké zhoršení vztahů po importu muslimů z Německa se stane neodvratným.
V na počátku zmíněných knihách jsem uvedl, že vztahy poněkud „neurotických“ Čechů a Němců jsou takovým ukazatelem kvality a korektnosti německé politiky k menším sousedům. Dnes se do multikulti hnaným Čechům začíná zdát, že jsou přehlíženi. A to je pro EU zlým znamením. Navíc na rozdíl od Maďarska a Slovenska jsou opět řízeni „impotentní“ protektorátní EU vládou. Situace není ničím jiným, než zlým znamením nad kontinentem. Vidím, jak po prvních muslimkých extempore Češi na „bruselský vlak“ píšou: „Leonid Brežněv prohrál socializmus, ale ty Merkelo prohraješ demokracii a EU!“
A budou mít opět pravdu! Protože ze Řádu stvoření vyplývá, že stejný k stejnému. Prakticky viděno, muslimský uprchlík a přistěhovalec jen do muslimy řízených států. A „nevěřící pes“ do států řízených „nevěřícimi psy“. Muslimské právo šária může být v muslimských zemích dobrá věc, ale nemá v evropské demokracii co dělat, ani v soukromých vztazích. Jak je možné, při tolika „právních kapacitách“, že islámské právo šária nebylo nalezeno jako „hnutí směřující k potlačení práv občanů“! Co to je na ústavních soudech za „právníky“, když nenalezli jako porušení rovnosti občanů poloviční vypovídající hodnotu ženy, stanovenou koránem? Jak to, že tito kolaboranti s někým nenalezli koránovou povinnost zabít muslima, který přestoupí na jinou víru, za hnutí směřující k potlačení jeho lidských práv? Ani se ostatně nedivím. Náš ministr vnitra nalezl demonstraci na Majdanu jako právně korektní a nesení maket šibenic pro velezrádce jako porušení 7 zákonů!
Jaká vidím východiska? Tři.
První, že se Němci, Češi, Evropané vzpamatují a volbami smetou všechny ty zatím ještě vládnoucí „smuteční hosty v černém“, kteří šli v čele průvodu za zabité karikaturisty v Paříži. Ty, kteří nalezli Pussy Raiot jako vrchol umění a odvahy a odměnili je „Havlovou cenou“! Tím vlastně pohřbívali duchovní a kulturní Evropu. Poté, co by je lid evropských národů vymetl od moci, se očekává, že jejich nástupci kardinálně změní politiku. Směrem k respektování vůle většiny občanů ve státech a k udržení národních zvyklostí. V evropské atmosféře spolupráce a postupného sbližování.
Druhou pravděpodobnější možností je, že penězům se klanící vládní elity jsou tak prohnilé a zkorumpované, možná ovládané z USA, že tyto zkažené politiky nahradí zase jinými zkaženými a poplatnými jakýmsi mimoevropským zájmům. Po tomto „řešení neřešení“ by ovšem nastal nezadržitelný rozklad Evropy. Včetně dosaženého stupně civilizace a skončilo by to válkou a bídou. Vynořil by se stav jako po pádu říše římské.
Nejpravděpodobnější řešení přivodí přírodní síly. Ty změní klimatické poměry kontinentů, vitalitu lidského těla, nastolí neplodnost a rozloží sociální uspořádání společnosti. Přežijí ti, kteří v tichosti objeví a začnou žít Řád stvoření, neboli duchovní zákony pro uspořádání lidských komunit ve vesmíru. (Viz: Blahoslavení tiší, neboť jejich dědictvím bude země!) Toto vypořádání se generální krizí všeho vidím jako nejpravděpodobnější proto, že lidstvo poznáním zákonů hmotnosti (vědou) dospělo už do fáze, kdy dle vesmírných zákonů musí buď vystoupit na vyšší civilizační tj. duchovní stupeň, nebo padnout zpět do středověku! Protože tu v desetirozměrném prostoru nejsme sami, doufám že hmotnýma očima neviditelné duchovní bytosti pomohou vzestupu hodným k přežití.
Až se to stane, budoucí generace bude na současnou „éru demokratického trhu se vším“ hledět jako na civilizaci „sto let za opicemi“. Protože přeživší budou evangelia nejen číst (jako to dva tisíce let činí církevní scholastici), ale i žít! To Ježíšovo nasměrování: „Usilujte nejprve o království nebeské (o poznání zákonů stvoření) a ostatní (ráj na zemi) vám bude přidáno!“ V tomto prizmatu začne být možnost života lidského ducha v těle ve hmotnosti (na zemi) opět vnímána jako „božský dar“. Na současné „vědecké výklady života“ a ekonomické křepčení vlád států (národů) kolem růstu národních důchodů a spotřeby jako hlavního ukazatele pokroku bude nazíráno jako na polopříčetné křepčení nevzdělaných divochů a lidojedů kolem ohně, jak jej známe z dějin před tisící roky.
Josef Staněk
