Ze symfonie utkaný sen

Dnes bych velice ráda vyznala svoji lásku k poezii. Miluji básnická díla předních českých autorů. Na prvém místě bych mohla jmenovat Máj od Karla Hynka Máchy, dále Písně kosmické od Jana Nerudy, nebo Ohlas písní českých od Františka Ladislava Čelakovského aj. Tvorba výše jmenovaných autorů mě velice ovlivnila, měla jsem i vnitřní přání být na chvíli jako oni.

Můj sen se mi částečně splnil. Samozřejmě, velikán ze mě není a moje básně si nikdo a nikdy nepředčítal, ale autorsky jsem tvořila. Z mé spisovatelské dílny vznikla sbírka básní „Študákova rozbouřená poetická mysl“. Po deseti letech jsem otevřela svůj zakázaný šuplík, kde sbírka leží a čeká na okamžik, kdy zveřejním její první báseň. Snad dnes je ten správný moment, kdy mohu zpod nánosu prachu, ale i času zveřejnit první autorské dílo.

Přeji příjemné setkání s poezií.

Ivana, studentka Vysoké školy regionálního rozvoje

Den se západem slunka pouť končívá,
nyní luna černým hábitem krajinu pokrývá.

Doba, kdy na lůžko své si ulehám.
příchod nového dne zítřkem očekávám.

Víčka má však rychle dnes uvadá,
jenž, probudit by se již nikdy neměla.

Však vědomí mé do skladby Mozarta je zasněné,
jak širý oceán kol mne jeho rozlívá se melodie.

Nádherná symfonie, s níž pavoukem tkán je sen,
jest jako loďka, na rozbouřeném moři je unášen.

Do hlubin vesmíru, jenž součástí dalšího je světa,
kus v srdci uvízla mi jeho střepina.

Životního cíle střepinku v srdci mám,
osud náš je ve hvězdách ne zcela psán.

Ač jsem bez víry, ruce sepnuté mám k nebi, já,
tichá zní širým mořem modlitba má.

Z nebe nade mnou hvězda padá z nenadání,
mé nejtajnější bylo vyslyšeno přání.

Sic možná i posvědčeno je mi nebeskými bohy,
špatné zneužít jejich důvěry bylo by.

Krásné byly tyto hvězdné chvíle,
však nezodpovězených otázek budu plna stále.

V samém srdci vesmíru již zklidnilo se moře,
snem jsem stále lapena v jemné pavučině.

Vymaním se snad z moci oné,
kouzelnou moc mají skladby od mistrů psané.

Psát taktéž symfonie svého života,
jak oni velcí skladatelé svá životní díla.

Ticho začíná pomalu mým vládnout vesmírem,
z vnitra té hlubiny ven unášena jsem.

Loďka se ještě ve vlnkách houpe,
vědomí mé ze snu utkaného probouzí se.

Noc s východem slunka pouť již končí,
Kosi, malý zpěváčci pějí všem pro radost …

… i mne radostnou písničkou z rána probouzí,
taktéž i dnes,
kdy nebeskými bohy požehnáno je mé přání.

 

hodnocení: 5
hlasů: 1

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016