Zjevení Milanovo

Bible končí Zjevením svatého Jana. Toto zjevení se nesmí brát moc vážně. Proto jsem tuto kapitolu nazval také Zjevení Milanovo a doufám, že tuto kapitolu také nebudete brát moc vážně.
 

Co je to duše?

Podívejme se na obrázek Duch. Představme si to tak, že Bůh (Nicota) je veliký oblak. My v sobě máme malý obláček Nicoty. To je ta božská částice v nás, ten boží zárodek, který máme v sobě najít, objevit. Tento náš malý obláček má na sobě dvě části, které mu znemožňují spojit se s velkým oblakem Nicoty (Bohem). Je to jako např. skořápka ořechu. Jedna část se nazývá tělo, druhá duše. Takže tělo a duše nám slouží k tomu, abychom odbourali vrstvu izolace (membránu, podvědomí) a spojili se s Nicotou. Tato membrána nás chrání před nulovým napětím Nicoty. Pokud bychom neměli na sobě ochrannou izolaci, při přímém styku s nulovým napětím Nicoty bychom shořeli.

Tady bych chtěl odkázat na tabulku z Nicota a polarita (ukázka z knihy), kde jsou jako polarity JANG a JIN proti sobě uvedeny tělo a duše. To je moje „inovace“. Nikde jinde v duchovní literatuře jsem takové pojetí nenašel. Domnívám se, že po smrti těla umírá i duše a zůstává jen věčný duch.

To, co znamená pro fyziku Einstein, to pro psychologii znamená Jung. Byl to velikán, který vystudoval medicínu, celý život se zabýval psychologií, psychiatrií, pracoval s duševně nemocnými pacienty a s úspěchem je léčil. A právě tento člověk nedokázal definovat, resp. odmítl definovat pojem duše. A to je na pováženou, jestliže člověk, který se celý život zabývá lidskou psychikou, nedokáže definovat, co je to duše. Omezil se pouze na konstatování, že duše je „životní dech, oživující princip“. Nevím ale, co by dělal oživující princip ve chvíli, kdy tělo je mrtvé.

Já bych šel pro příklad do fyziky a opět bych volil korpuskulárně vlnový dualismus pro světlo. Světlo je jak vlna, tak i částice. Z tohoto usuzuji, že lidská bytost má jak tělo, tak i duši. Záleží zase jen na našem úhlu pohledu. Po smrti těla (mozku) umírá i duše a zůstává jen věčný duch.

V knize Život po životě autor sesbíral poznatky asi 50 lidí, kteří prožili klinickou smrt. Jejich zážitky byly vždy podobné: Dívali se shora na své „mrtvé“ tělo, procházeli nějakým tunelem a setkali se s nějakou světelnou bytostí. S touto bytostí pak rekapitulovali svůj dosavadní uplynulý život. Celý svůj život viděli v jednom okamžiku — bezčasově. Světelná bytost položila otázku ve smyslu: „Co jsi ve svém životě vykonal takového, že mi to můžeš nyní vykázat?“

Tady to by odpovídalo tomu, že člověk nějakou duši má. Ovšem má to jeden háček. V průběhu rekapitulace vlastního života se světelnou bytostí došlo na rozhodnutí, zda ten člověk je připraven zemřít či nikoliv. Dotyční měli takovou představu, že se přibližují k místu, které by bylo možno nazvat hranicí nebo dělící čárou. Ta v jejich představách vystupovala jako voda, řeka, mlha, dveře, plot přes pole, louka nebo prostě čára.

Pokud tuto dělící čáru přejdou, věděli, že pak se už nebudou moci vrátit. Pokud by tu dělící čáru překročili, pravděpodobně by to znamenalo smrt duše a žil by dále jen duch. Svědectví všech klinicky mrtvých bylo, že tuto dělící čáru nepřekročili a vrátili se do těla a pokračovali v životě. Většinou se vrátili ti, kteří zde měli nějaký nedokončený úkol. Tedy svědectví o tom, jak to vypadá za tou dělící čárou, zatím nikdo nepřinesl. Z tohoto důvodu se domnívám, že právě zde dochází ke smrti duše a dál zůstává jen nesmrtelný duch.

Zážitek klinické smrti byl pro všechny natolik živý a intenzivní, že to vedlo ke změně jejich dosavadního způsobu života a nazírání na smrt.
 

Zrození z ducha

Pokud se mi ještě za života podaří vyčistit celý svůj „odpadkový koš“ a přijmout vše, co v něm mám, mohu se dostat do takové rovnováhy, kterou bychom mohli biblicky nazvat zrozením z ducha. (Terminologií Junga je to proces individualizace a probuzení bytostného Já. Individualizace je proces integrace já existujícího v čase s bytostným Já, které je kosmické, věčné, božské (ale přitom nevědomé). Bytostné Já umožňuje, aby já uskutečnilo, co je skryto v nevědomí. Uvědomit si své bytostné Já, které je naším základem, znamená umožnit vesmíru, aby si uvědomil sám sebe.)

Pak bych měl odstraněnu onu izolační skořápku a už se nemusel převtělovat a měl život věčný — ve společnosti Nicoty (Boha). Jelikož je to složitý a zdlouhavý proces, nedá se stihnout za jeden život, duch se převtěluje do dalších a dalších těl. V těchto tělech se za cenu utrpení odbourává ta izolační skořápka, až pak může člověk v sobě probudit to malé Nic, zrodit se z ducha a zůstat ve společnosti toho velkého oblaku Nicoty (Boha).

Tady bych chtěl zdůraznit, že člověk zůstane pouze ve společnosti Nicoty (Boha), nikdy s ním nesplyne dokonale, protože nějaké „znečištění“ (napětí) na sobě vždycky bude ještě mít. Pokud bych to přirovnal matematicky, Nicota je 0,00000000000000 … na milion desetinných míst a ještě více. Prostě absolutní nám nepředstavitelná nula. My můžeme být např. 0,1 nebo 0,01, nebo dokonce 0,001, ale nikdy nebudeme absolutní nekonečná 0. Proto se dostaneme jen do takového stavu, kdy už nás toto „znečištění“, toto malé napětí neruší, a můžeme zůstat v přítomnosti Nicoty — nicméně jako samostatná existence.

Tady je další problém s pojmem věčný. Věčný život má jenom ona Nicota. Jedině ta má věčný život, protože je to absolutní 0. Jedině Nicota vnímá ono člověku nepochopitelné a nedosažitelné „tady a teď“. Život ducha bude tedy jen „skorověčný“, protože nějaké napětí na sobě vždycky ještě mít bude. Duch 0,1 se bude muset převtělovat častěji než duch 0,01 a ten se bude muset převtělovat častěji než duch 0,001 atd. Vždycky zůstane něco k dokončení.
 

Mládeži do 50 let nedoporučeno

Tady bych chtěl odradit všechny ty, kteří by se o zrození z ducha chtěli sami pokoušet. V Bibli je napsáno, že starý člověk musí zemřít (staré egoistické já) a musí se narodit nový člověk z ducha. Není to ale vůbec tak jednoduché.

Dnešní současná přetechnizovaná civilizace nás nutí denně k milionům rozhodnutí. Už si to ani neuvědomujeme a nedokážeme si představit stav, kdy bychom se rozhodovat nemuseli. Jsme vybičováni k neustálému rozhodování. Proto se domnívám, že 90 % lidí by se zrodit z ducha vůbec nedokázalo. 9 % lidí by se o to mohlo pokusit po nějaké dlouholeté přípravě, která by obsahovala vysvětlování principů JANG a JIN a uvedení jejich života do rovnováhy. Zbylé 1 % lidí by se o to mohlo pokusit, ale nejlépe pod vedením nějakého psychologa, psychiatra nebo nějakého duchovního mistra, který má potřebné zkušenosti. V žádném případě bych nedoporučoval zkoušet to individuálně. Setkání s obsahem svého „odpadkového koše“ je natolik šokující, že byste mohli skončit v péči psychiatra.

V žádném případě bych nedoporučoval zkoušet to lidem mladším než 50 let. Člověk do 50 let je tak velmi zaneprázdněn svou rodinou, prací a starostmi, že by toto nezvládl. Teprve po 50 letech, kdy máme značnou část života za sebou, sneseme pohled na svůj život z jediného nadčasového pohledu. Pokud bychom z takového nadčasového pohledu najednou viděli všechny radosti i starosti, které nám ještě zbývají, nemuseli bychom to zvládnout bez újmy na našem psychickém zdraví.

Při takovémto setkání vidíme celý svůj život jako jeden obraz, který je jakoby rozsekán, např. jako 20 dílků puzzle. Každému člověku z našeho okolí je dán jeden dílek tohoto puzzle a naším úkolem je toho člověka najít a tento dílek puzzle vložit do našeho obrazu. Nic v životě nevytváříme, ten obraz byl hotov ještě před naším narozením a my ho jen skládáme. Pokud se nám to podaří, vidíme nádherný obraz svého života. (Věřící říkají: „Bůh má pro tebe nádherný plán!“) Vidíme, jak do sebe zapadají děje, které se již udály, i děje, které teprve nastanou.

Dodatek: Každý orgán v lidském těle má určitou psychickou analogii. Pojmu nevědomí (odpadkovému koši) v našem těle odpovídá orgán tlusté střevo. Pokud tedy vytahujeme na světlo obsah nevědomí, je to spojeno s hlasitým hurónským smíchem a s velmi intenzivním vyprazdňováním tlustého střeva. Obsah nevědomí vychází na světlo. Hovnem tedy kniha končí a já jen doufám, že čtenářům tato kniha nebyla na hovno.(Pokud se někdo pohoršuje nad touto poslední větou, tak knihu nepochopil.)
 

Milan
 

Nejnovější verze knihy Nicota a polarita po profesionální stylistické úpravě i opravě gramatických chyb je ke stažení v internetovém knihkupectví Gnosis nebo na www.uloz.to na adrese: https://www.uloz.to/!XOGFiqWUKhJv/nicota-a-polarita-pdf
 

Poslední články autora:


hodnocení: 3.1
hlasů: 8

46 komentářů

Přidat komentář
  1. Dobrý večer všem!

    V prvé řadě bych chtěl poděkovat provozovateli těchto stránek za to, že si i v předvánočním shonu našel čas na uveřejnění mého článku. Chtěl bych mu také poděkovat za jeho celoroční práci a úsilí, díky kterému máme možnost zde ZCELA ZDARMA diskutovat, vyměňovat si své názory a zveřejňovat své články.

    Chtěl bych tedy nejen panu Kuklišovi, ale i všem zdejším diskutujícím a čtenářům popřát pohodové Vánoce a hodně rovnováhy v novém roce. (Kdo mě zná, tak asi ví, proč přeji právě hodně rovnováhy.)

    Původně jsem říkal, že tři ukázky z mé knihy by mohly stačit, ale nikdy neříkej nikdy….

    Chtěl bych, aby to byl i můj příspěvek k nadcházejícím Vánocům. Nemám rád ty sladké řeči o lásce a o tom, jak se máme mít na Vánoce všichni povinně rádi. Myslím, že článek o tom, že máme v sobě nesmrtelného ducha, který nám zaručuje ten „život věčný“, je na Vánoce mnohem lepším dárkem.

  2. ad/
    Tady bych chtěl zdůraznit, že člověk zůstane pouze ve společnosti Nicoty (Boha), nikdy s ním nesplyne dokonale, protože nějaké „znečištění“ (napětí) na sobě vždycky bude ještě mít. Pokud bych to přirovnal matematicky, Nicota je 0,00000000000000 … na milion desetinných míst a ještě více. Prostě absolutní nám nepředstavitelná nula.

    Proč prostě jen ne nula? Nula může mít, jak píšete, miliony desetinných míst a ještě víc? A co je na konci toho „ještě víc desetinných míst“?

    V peněžence mám nula korun. Proč počítat nula korun na miliony desetinných míst ?

    1. V peněžence máte sice nula korun, ale máte ještě peněženku:-) Máte taky v paměti, že tam někdy nějaká koruna byla a naději, že tam někdy nějaká koruna ještě bude. Takže to vše má k 

      0,00000000000000 … na milion desetinných míst a ještě více

      hodně daleko.

  3. Milane.
    Z článku :
    „Domnívám se, že po smrti těla umírá i duše a zůstává jen věčný duch…
    V knize Život po životě autor sesbíral poznatky asi 50 lidí, kteří prožili klinickou smrt. Jejich zážitky byly vždy podobné: Dívali se shora na své „mrtvé“ tělo, procházeli nějakým tunelem a setkali se s nějakou světelnou bytostí. S touto bytostí pak rekapitulovali svůj dosavadní uplynulý život.“
    Já bych to tak jednoznačně neviděl s duší, duchem ani klinickou smrtí. Hodně se dá vysvětlit činností mozku, který je málo okysličený nebo je v blízkosti fatálního rozhodnutí. Už jsem to opakovaně kdysi psal.
    1) Jako kluk jsem sám lyžoval na zrzlém sněhu a po skoku sem dopadl ne na svah, ale až dolů na rovnou louku, padl jsem na lyže dopředu, vyrazil jsem si dech a ležel ve sněhu. Nic mě nebolelo, jen tak jsem si volně plaval. Viděl jsem tmavý tunel a okrouhlé lákavé světlo na konci. Uvědomovaljsem si, že si mám na něco hrozně důležitého vzpomenout, něž prolavu tím tunelem za světlem. S žádnou světelnou bytostí jsme se nesetkal a svůj život nerekapituloval.
    Pochybuji, že jsem byl ve stavu klinické smrti, probudil jsem se sám, nechal jsem tam všechno, lyže, rukavice, čepici a opatrně jsem poklusával, abych se rozehřál, proti kopci pár set metrů domů. Měl jsem naražená žebra u srdce, zlomeného nic, byl jsem hrozně prochladlý a trochu mě bolela hlava. S mámou, která mi rozmrazovala studenou vodou ruce a nohy jsem mluvil normálně.
    2) Kolega, který se překlopil na kánoji ve válci pod jezem a topil se, tak říkal, že se mu život v rychlosti promítnul, ale stále chápal, že musí lézt po dně ke břehu, což se mu podařilo.
    Také on se zachránil sám a na klinikou smrt to nevypadá..
    3) Pocit nahlížení na své mrtvé tělo shora jsem měl, když jsem střízlivý vyšel z hospody a šel pro motorku. Přítelkyni mezi tím ze tmy přepadl opilec. Neměl jsem v ruce vůbec nic a říkal jsem si : Jestli má nůž, tak mě zabije. Viděl jsem shora svůj pohřeb, já v hrobě a mámu utěšují “ Šel jí na pomoc, byl to hodný chlapec“ . Opilec nůž neměl, ani stabilitu a skončilo to takřka bez násilí. Určitě jsem nebyl ve stavu klinické smrti, když jsem se viděl shora. Naopak jsem zmobilizoval síly a mozek si zdůvodňoval, že i když dostanu na bednu, tak to bude pro správnou věc.

    Těch nul jste tu Vy a JanKo vyrobili hodně. Rozdíl podstatný je v tom, že Vy chápete pojmy fyziky. Nemám sil diskutovat s někých, kdo nechápe fyzikální rozměr veličin a sčítá jablka, hrušky a nuly.
    Už jsme spolu diskutovali, jsem rád, že chápete, že nemusím mít stejný názor a rozumět dalšímu vysvětlování pojmů. Není třeba bojovat za pravdu tak, že nezůstane kamen na kameni. Čekám až JanKO uvede jasně : Toto jsou mé závěry, které fatálně ovlivní svět. To slíbil. A zatím nic. Čekám, že uvede jasně, co se tedy ve školách má učit, když se filosofie a matematika učí špatně. A jeho fyzika a kosmologie už vůbec je mimo.
    Oceňuji, že Vy na to hledíte i s humorem, i když mírně fekálním na koci článku. Díval jsem se asi před týdnem na film ze skotské historie Statečné srdce, kde hlavní hrdina říká skotským šlechticům : Neshodnete se ani na tom, jakou barvu má hovno..
    Tak nějak tu běží diskuze.
    Není to valný závěr z toho tlustého střeva, co ovlivňuje to nevědomí. Prostě je ovládáno hladkými svaly, které mysl řídit neumí.
    Pokud už se člověk dostane na práh nevědomí, tak asi nejlíp jak píšete při výstupu z vinného sklepa.

    1. Pardale,
      ty příběhy ze života, které tu popisujete nemají s klinickou smrtí nic společného. V té zmiňované knize to jsou případy, kdy lékaři konstatovali smrt např. při operaci a prohlásili dotyčného za mrtvého, nejevil známky života ani mozkové činnosti. Ten pak popisoval, jak se na ně díval seshora, slyšel, co si říkají a dokázal popsat vše, co se dělo, když byl klinicky mrtvý.

      ad.: Každý orgán v lidském těle má určitou psychickou analogii.

      To pravda, o tom jsou napsány spousty knih. Toto je např. z knihy Nemoc jako cesta:

      Heslář psychických analogií orgánů a částí těla
      Dáseň Prapůvodní důvěra
      Genitálie Sexualita
      Játra Hodnocení, světový názor, náboženství
      Kolena Pokora
      Kosti Pevnost, dodržování norem
      Krev Životní síla, vitalita
      Krk Strach
      Kůže Vymezení, normy, kontakt, něha
      Ledviny Partnerství
      Měchýř Upustit tlak
      Nehty Agrese
      Nohy Porozumění, pevnost, zakořenění, pokora
      Nos Moc, hrdost, sexualita
      Oči Vhled
      Penis Moc
      Plíce Kontakt, komunikace, svoboda
      Pochva Oddanost
      Ruce Pochopení, akceschopnost schopnost
      Srdce Schopnost milovat, emoce
      Svaly Pohyblivost, flexibilita, aktivita
      Tenké střevo Zpracování, analýza
      Tlusté střevo Nevědomí, lačnost
      Údy Pohyblivost, flexibilita, aktivita
      Ústa Schopnost přijmout
      Uši Schopnost přijmout poslušnost
      Vlasy Svoboda, moc
      Záda Vzpřímenost
      Zuby Agrese, vitalita
      Žaludek Cit, schopnost přijmout
      Žluč Agrese

      Takže s tím hovnem to vůbec není vtip.

      1. Milane, díky. Já jsem chtěl ukázat, že mozek generuje podobné jevy jako popisujete u klinické smrti za podmínek klinické smrti vzdálené. Z čehož plyne ( pro mě) poučení, že popisované jevy po tzv. klinické smrti jsou činností mozku. Nezpochybňuji pojem duše a duch, ale je to hodně otázka víry, ne tolik důkazů byť stovek lidí, kteří o těch zážitcích věrohodně vypovídají. Mozek možná nějakou dobu z klinického hlediska v nemocnici nepracuje, ale nebyl poškozen, řeknu mozek neumřel, jen si zdřímnul.
        Děkuji za výpis k knihy Nemoc jako cesta, to by mělo smysl rozvést, prostě doporučuji ta nekonečna a nuly nechat už být.

        1. ad.: Děkuji za výpis k knihy Nemoc jako cesta, to by mělo smysl rozvést

          Nejlepší příklad je sám na sobě:
          Játra – Hodnocení, světový názor, náboženství

          V poslední době mám nějaké špatné jaterní testy. Asi se moje játro s tím zjevením nemůže pořád srovnat:-)

  4. Dotaz na autora :

    Píšete – „Světlo je jak vlna, tak i částice. Z tohoto usuzuji, že lidská bytost má jak tělo, tak i duši.“

    Jeden zdvořilý dotaz:

    Myslíte si, že současná věda již objevila všechny částice působící ve světě, v kosmu, všechny vlny, struny, elementární částice standardních a nestandardních či nadstandardních modelů a má dokonale jasno, co, jak a proč ve vesmíru působí ?

    Díky

    1. Současná věda toho má k objevování ještě velice moc. Myslím, že existuje kniha, která se jmenuje „Fyzika v nesnázích“ a myslím, že fyzika v nesnázích je. Vždycky bude něco k objevování a nejen ve fyzice.

  5. Anubis Dozajis:
    Můj sen z 5.12.17- Tři králové (bratři ze Šambaly) měkorunovali a přinesly dary.. Napůl symbolika napůl reál. -) ale supr symbolika-meditoval jsem se ségrou a nejednou přiletěl velký motýl-jako půl hlavy-říkám ségře-hele Otakárek(zlato černé barvy!!) a najednou si mi sedl na temeno hlavy a mě zalila zlatá Extáze a potom přišli(zhmotnili se) Tři králové s dary. -)) a ten velký černoch mě tak překvapil až jsem se probudil. – ()

  6. Anubis Dozajis:
    v angličtině se třem králům říká „The magues“ a tříkrálové legende „epiphany“ (z ř. fanó – ukazuji, epifaneia – zjevení). Znamená tedy zjevení nadlidské bytosti. Leč tento vánoční článek bude o lékařském použití zlata, kadidla a myrhy.
    Reagovat Smazat

    úterý, 5.12. 04:33Anubis Dozajis:
    Dozaj:Co je v pozadí náboženské symboliky těchto darů, by musel říci někdo zasvěcenější. Zlato ovšem je nejušlechtilejší kov, je symbolem nejen bohatství, ale také čistoty. Čichové vjemy z vůně kadidla navozují slavnostní atmosféru v mnoha náboženstvích. Také myrha patří mezi vonné látky.. Ale je tu něco více: zlato, kadidlo a myrha patří mezi léky nebo (kadidlo) preventivní prostředky. Tříkrálová legenda je v křesťanském povědomí hluboce zakořeněna – pamatujete se ještě na koledníky (My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví, vinšujem vám…)?
    Reagovat Smazat

    úterý, 5.12. 04:34Anubis Dozajis:
    Dozaj:http://search.seznam.cz/?q=T%C5%99i+kr%C3%A1lov%C3%A9+p%C5%99inesli+je%C5%BE%C3%AD%C5%A1i&url=http%3A%2F%2Fcasopis.vesmir.cz%2Fclanek%2Fco-prinesli-tri-kralove-do-betlema&data=lgLEEDkyVumKzstP82pIxMgV_4XEQJ6BzphRKjLKbjyGT9vHA19sWm2WZQ2Mz4dk1KTi6Pkp2ZsTXoFGWvSi9TmDPaxNCDCETQxaR_B9Abc5l-5g9UHOWiYQD8QCQxeSxALam8QCHiM%3D

  7. Milan píše: „Bible končí Zjevením svatého Jana. Toto zjevení se nesmí brát moc vážně.“

    Samotné Zjevení začíná těmito slovy: „Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým služebníkům, co se má brzo stát; naznačil to prostřednictvím anděla svému služebníku Janovi. Ten dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, vše, co viděl. Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko.“

    1. ad.: Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým služebníkům, co se má brzo stát; naznačil to prostřednictvím anděla svému služebníku Janovi.

      Není v té větě rozpor? Čí to bylo tedy zjevení?

      1. Je to jednoduché.
        Bylo to zjevení Janovo. Na počátku ho však dal Bůh Ježíši Kristu a ten je předal andělovi jako zprostředkovateli pro konečné poskytnutí Janovi.

        1. Bůh to pošeptal Ježíšovi, ten to předal andělovi, ten to pošeptal Janovi, ten to sepsal podle svých schopností a představ, další to přeložili… A my jsme to podle svých představ pochopili.

          To je jak tichá pošta, všichni víme, co z toho vzejde. Vendo, hrál jste někdy hru na tichou poštu?

          1. Hrál.

            A co z toho, v případě Zjevení, vzejde?

            Budeme se smát?

  8. Nedávno jsem někde četl, že se za Ježíšovou hvězdou vydalo sedm moudrých světa – mudrců, ale dorazili jen Tři králové. Zajímavé, že se to podobá místu nanebevzatých mistrů v článku dole. -)
    dnes 17:03

    Anubis Dozajis:
    Šrí Alakhpurídží

    V Himálaji, v Himáčalpradéši, leží mezi poutními místy Kédárnáthem a Badrínáthem ášram Siddha Dhúní nebo také Siddha Dhám. Zde se občas zdržuje ŠRÍ ALAKHPURÍDŽÍ s několika žáky. Přichází ze satjalóky a je to jeden z největších siddhů a ršiů.
    Sedm ršiů ochraňujících svět dlí na zemi, někdy viditelní, většinou neviditelní. Jejich stáří neznáme. Jsou však schopni neustále se omlazovat a měnit podobu. Stojí nad zákony hmotného světa. Existence těchto velkých světců je pro nás pro všechny neocenitelným požehnáním. Jejich modlitby a meditace jsou protipólem zhoubných tendencí ve světě. Jsou oporou lidstva spějícího krůček za krůčkem k poznání Boha a usilujícího o uskutečnění vize vesmírné lásky.
    Šrí Alakhpurídžího parampará pokračuje jednak v linii legendárního Bábádžího, jehož žákem je například šrí Jógánanda, jednak v linii šrí Dévpurídžího.
    Reagovat Nelíbí se mi

    včera 18:58Anubis Dozajis:
    Anubis Dozajis:https://www.joga-cakry.cz/duchovni-linie/sri-alakhpuridzi

  9. No tak to pěkně děkuji za toto doznání, pane Kučero. V průběhu roku jsem vedl s šaškem Lojzou mnohé diskuze. To kdybych býval věděl……. .

      1. Nevěděl jsem to. Až jste sem dal svoji knížku, tak jste jako její autor objasnil své jméno a příjmení Milan Kučera a to, že jste tu předtím vystupoval jako Lojza. Tu knížku sem dal M.K., před tím to byl Lojza. A vůbec jsem nepochopil, že jste tu vystupoval jako šašek. To je pro mne novinka.

    1. A co máte proti šaškovi? Šašek byl vždycky jeden z nejchytřejších a měl dokonce právo říkat i králi pravdu.

      1. Nic nemám proti šaškovi. Takových je, i mezi politiky či umělci. Přeji Vám, ať si o sobě myslíte i to, že jako šašek byste mohl být snad i nejchytřejší. A co je to ta pravda?
        Pěkný den.

        1. Došel jsem k závěru, že zde nejde vůbec o pravdu, tento svět, tato realita je postavená na přesvědčeních. Každý žije nějakým přesvědčením o čemkoli a podle toho se ke všemu okolo staví. Nechci tvrdit, že je přesvědčení ohledně jedné věci nekonečně mnoho, a není jich mam pocit ani jako lidí na planetě, ale je jich velmi mnoho.

  10. Pan Kučera má tělo které potřebuje vzbuzovat pozornost, je to silné a nemá vůli s tím nic v současnosti udělat. Pokud by existovala svobodná vůle jedince nedělal by to. Nedělal by to ani za situace, kdy by tělu už plně vládnul duch.
    Milane, a Vaše tělo má zase v DNA zakódováno, že mu bude toto vystupování vadit, také s tím nic neuděláte. Na základě odporu těla přijde neduh v oblasti 1-2 čakry a podobné chování se bude následně opakovat, třeba od někoho jiného dokud se budou opakovat odpory Vašeho těla. Hmota je rigidní, těžko se přemáhá. Takto to pracuje, taková je skutečná realita této tak těžko prohlédnutelné hry na život.

  11. Esence všech silových míst: Šambala

    Představte si rozlehlou zemi obdařenou mírným klimatem, majestátními horskými masívy, tajuplnými lesy, úrodnými poli, křišťálově čistými řekami a divokými vodopády. Zemi s dokonalou organizací, nádhernými chrámy a krásnými městy. Lidé v ní společně sdílející své duchovní úsilí a vroucí lásku k Bohu. Král, hlava státu, je současně vůdcem i duchovním mistrem. To je Šambala, avšak zároveň mnohem více než to: je to odvrácená strana naší představivosti. Člověk může Šambale porozumět teprve tehdy, když tuto zázračnou zemi poznal. Velcí zasvěcenci našeho světa samozřejmě věděli o existenci tohoto světa, který inspiroval a přímo ovlivnil osud naší planety.

    sambala1.jpg

    A co víc, v mytologii všech národů nacházíme pod různými jmény mýtus planety vědění, která vládne Zemi: Tula, Země štěstí, Bílý ostrov, Svět vědění, Země bílých řek, Svatá Země, Hyperborea, Shangri-La, atd.Všechny tyto názvy se vztahují ke stejnému místu. V tradici dálného východu se tato země nazývá Šambala, což v sanskrtu znamená „zřídlo Božské duchovnosti“, či přesněji „to, co člověku umožní přístup ke zřídlu duchovnosti“.

    Na základě své role je Šambala nazývána také jako „duchovní centrum naší planety“. Toto „centrum“ se však nenachází na fyzické rovině, nýbrž na rovině éterické, paralelně k našemu vesmíru.

    Označení „duchovní centrum naší planety“ odráží skutečnost, že souborné vědění a spirituální dějiny planety Země jsou uloženy v obrovském archívu Šambaly. Svět Šambaly a zde žijících lidí je neustálým a trvalým zdrojem inspirace pro všechny autentické duchovní tradice Země.

    http://www.jogin.cz/sambala-duchovni-centrum-nasi-planety/

    1. Představa končí…a pak se vzbudíš a máš ruku v nočníku, ó králi, a to je Tvůj amrit.
      Víš, že i horské masivy jsou kompenzačními výběžky se špičkami obrácenými do středu fyzikálního těla planety, kde žije démonická rasa antilidstva?

  12. Pane Králi, odkaz na zajímavé stránky. Asi si je ale neuložím.

    Co symbolizuje tisíci plátkový lotos ve spojení se sedmou čakrou? Díky za Vaše případné objasnění.

    Pěkný den.

    Václav Žáček

    P.S. již zde nějaký pan Král diskutoval. Nebyl to ale Král Králů.

    1. No synu-já když zažil Samádhi – tak se má Kundalíníshaktí – Boží jiskra průchodem čakramy rozplynula jakoby tisíci paprsky do Vesmíru a zároveň jsem si byl vědom sám sebe. Zažil jsem pocit exaktické blaženosti. -))
      Možná to i nějak souvisí s Šišinkou-sídlem Ducha Svatého. Ona totiž má po svém obvodu tisíce očí(zjednodušeně napsáno) mám pocit, že to jsou jakoby čidla zprostředkující spojení mezi duší člověka (Hadí síla) a čakrou Mahátmá (z pohledu věřícího – Bohem)

      Když se milovaná Šaktí probudí
      Už na nic pozemského nehledí
      A spěchá za svým králem Šívou
      Při jejich spojení se v Extázi rozplynou

  13. Krátký popis filmu Král králů
    Lojza Králů splňuje všechny uvedené podmínky, a tak se mu jednoho dne pořádně zašmodrchá život. Přede dvěma roky pracoval v Orientu a zachránil tam život domorodému starci. Nyní zastavuje před branou továrny luxusní limuzína a vyslanec Tamánského souostroví předává udivenému montérovi pověřovací listiny. Tamní panovník ho totiž v poslední vůli jmenoval regentem své neklidné země. Lojza chce tuto pochybnou čest odmítnout, když ale zjistí, že o vládu usiluje také králův zlotřilý příbuzný, který se bratříčkuje s americkými ropnými magnáty a hodlá jim svou zem zaprodat, rozhodne se překazit me zinárodní komplot. Ve světě vysoké politiky to nebude mít lehké – a což teprve doma! Zdejší byrokrati nevědí, co si s cizím Veličenstvem českého původu počít…
    Popis filmu Král králů
    Může hlava cizího státu jezdit po Praze na mopedu s diplomatickým číslem? Může se obyčejný český dělník stát vladařem exotické země? Může, pokud se vhodně jmenuje, pobýval v pravou chvíli na pravém místě a zachoval se lidsky. Lojza Králů splňuje všechny uvedené podmínky, a tak se mu jednoho dne pořádně zašmodrchá život. Přede dvěma roky pracoval v Orientu a zachránil tam život domorodému starci. Nyní zastavuje před branou továrny luxusní limuzína a vyslanec Tamánského souostroví předává udivenému montérovi pověřovací listiny. Tamní panovník ho totiž v poslední vůli jmenoval regentem své ne klidné země. Lojza chce tuto pochybnou čest odmítnout, když ale zjistí, že o vládu usiluje také králův zlotřilý příbuzný, který se bratříčkuje s americkými ropnými magnáty a hodlá jim svou zem zaprodat, rozhodne se překazit mezinárodní komplot. Ve světě vysoké politiky to nebude mít lehké – a což teprve doma! Zdejší byrokrati nevědí, co si s cizím Veličenstvem českého původu počít.

    1. Právě jsem se na film podíval. Výborná komedie, už dlouho jsem se takhle nezasmál! Ovšem nejlepší vtip je opravdu ten, že král Králů se jmenoval Lojza!
      Ha, Ha, Ha, Ha:-)))))))))

      1. Já také – České komedie jsou boží zboží. -)) jj a Lojza byl bonus. -)

        1. napsal (řekl) jste: České komedie jsou boží zboží.

          Kontrolní otázka: jste také zboží?

          ps: ruku na srdce, ale slovní spojení „boží zboží“, je tak trochu idiotismus.

  14. Hmm… Koukám, že „Lojzů“ na (h)různější způsob je všude jak nasráno.
    Kde jsou lidi? Lidi, opravdové a myslící bytosti? „Lojzové“ mě nezajímají.

    1. ad.: Kde jsou lidi? Lidi, opravdové a myslící bytosti?

      Tak se zkuste podívat do zrcadla. Říká se, že nejinteligentnější rozhovor je sám se sebou:-)
      Já si taky nejlíp pokecám s Lojzou.

  15. Ok, rozumím. Ale odhodit mysl není totéž jako odhodit (způsob, vzorce) myšlení.

    ps: JSEM Bohem, jistě mi rozumíš.

  16. Svobodná vůle člověka

    Dost často se tady v poslední době diskutuje o svobodné vůli člověka, předurčenosti, osudu atd.

    Dovolte, abych k tomu napsal také svůj názor: Vezmu si opět za příklad šachy. Představme si počítač, ve kterém jsou uložena data všech možných šachových partií, které lze odehrát. V dnešní době výkonných počítačů a velkých pamětí by to jistě nebyl problém. My, pokud hrajeme nějakou partii, tak máme naprosto svobodnou vůli, jak ji budeme hrát (samozřejmě při zachování pravidel hry). My můžeme nabýt dojmu, že hrajeme úplně novou hru či něco nového vytváříme. Ale v podstatě hrajeme (oživujeme) šachovou partii, která již byla odehrána. Máme naprostou svobodu volby hrát jinak, ale ta jiná partie byla již taky odehrána. Všechny partie byly odehrány dřív, než jsme začali hrát.

    Stejně je to i ve Stvoření. Stvoření je od počátku do konce hotové, my tím Stvořením jenom procházíme. Můžeme se rozhodnout (v rámci zákonů Stvoření), kterou cestičku oživíme a vyneseme na světlo. Vše je již dopředu dáno, všechny možnosti ve Stvoření jsou již hotovy, stejně jako ty šachové partie.

    Tak pokud někdo tvrdí, že všechno je dáno dopředu osudem, tak má pravdu.
    Pokud někdo jiný tvrdí, že si svůj osud vytváříme, má také pravdu. Platí obojí současně, což je paradox pro člověka žijícího v polaritě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017