Současný rozvoj vědeckého poznání lidstva dosáhl takového stupně, že aby se samo Stvořitelem dopředu nastaveným regulačním mechanismem nezahubilo, musí vystoupit na vyšší stupeň chápání zákonů stvoření nejen v rovině rozumového poznání (věda), ale i v rovině duchovní. Tedy etické, neboli v úrovni pochopení zákonů ve vztazích k Podstatě světa, mezi lidmi navzájem a k přírodním bytostem. Řekl bych, že oponent k právě uvedenému názoru se v mém okolí ani nenajde. Vřava názorů nastane až poté, jakmile jsou nastoleny otázky, jaké že to vztahy mají být a jak k jejich realizaci v životě mas lidí dospět. Pokusím se níže v několika kapitolách nastínit, jaké odpovědi jsem nalezl já.
Na základě vlastních prožitků jsem začal sdílet základní Platónův názor na svět. Podle něj člověk nemůže nic nového a dokonalého vymyslet, protože ve „světě idejí“ (ráji, prastvoření, duchovní dimenzi reality) je vše od počátku světa hotové. V něm je vše Bohem stvořené, tudíž dokonalé, vyřešené. Podstata všech „objevů“ lidí dříve i dnes proto tkví v tom, že duchové pozemských objevitelů (proroků, géniů) se „vznesou“ do světa idejí a zahlédnou tam momentálně potřebné řešení. Při návratu zpět do těla mozek takového ducha pak toto „zahlédnuté“ řešení zpracuje do kvality své úrovně myšlení a myšlení doby. A „objev“ je na světě a dotyčný se stává pro ostatní „géniem“!
Z právě uvedeného principu pro mne vyplývá, že je směšné očekávat návod k řešení etického vzestupu národů a tím civilizace od nějakého „společensko-vědního“ ústavu nebo dokonce vlády! (Tam se řeší tak leda dělení peněz a funkcí!) A ještě naivnější je očekávat, že tam vynalezená a usnesená „geniální řešení“ civilizační krize někdo uvede do života národů silou. Prý právě to chtějí zednáři či nějaká zákulisní světová mafie. Odporovalo by to duchovnímu zákonu, že za každou vůči lidským duchům použitou hrubou „silou“ stojí porušení svobody jednotlivce nebo národa! Tím základní vůle Stvořitele člověka. Takoví jednotliví nebo skupinoví násilníci si porušováním vůle Stvořitele tvoří karmu. Lhostejno, zda se snaží s pohnutkou dobrých cílů kohokoliv vést k „světlým zítřkům“. Indická filozofie i křesťanství o tom exaktně říká: „K čistému cíli nelze dojít nečistými prostředky.“ Cíle a prostředky jsou rub a líc jedné věci, způsobu pojetí života. Jenže lidstvo v současné době cestu najít musí, a to rychle! Jinak by svým pojetím života vyvolanou karmou „probudilo“ válku nebo přírodní katastrofu. A ta by jej uvedla zpět do stavu rozvoje civilizace, kterou známe ze starověku! Neboli lidstvo by muselo po „propadnutí z duchovního vývoje“ udělat „reparát“ opakováním dějin.
Když jsem výše uvedl, že nelze nic vymyslet, „rozlétl“ jsem se duchem do minulosti, abych hledal pokusy o řešení již tam. A vyvstal mi před očima obraz Mojžíše, jak po „rozhovoru s Bohem“ na hoře Sinaj sestupuje mezi Izraelity se dvěma deskami. Často uváděný obraz se nazývá ustanovení „desatera božích přikázání“. Nejprve mi bylo divné, že na jedné desce jsou body tři, na druhé sedm. Pak že se tyto Izraelitům slovně vysvětlené principy nazývají „přikázání“ Boha. Jak já při současné úrovni myšlení vnímám vesmír a stvoření, kdyby se někomu vůbec podařilo porušit „přikázání“ Stvořitele, v tom okamžiku by neexistoval!!!
Prvně jsem tedy odmítl termín přikázání a pojal uvedené principy jako „božské rady“ (Jak se vyhnout karmě neboli následnému dopadu špatného konání jednotlivců i národů.) Mojžíše jsem pochopil jako po Pravdě toužícího ducha, kterému bylo v čisté touze, v osamění na hoře Sinaj, umožněno nahlédnout do „chodu“ duchovní dimenze (nebe). Právě v ní níže uvedené základní principy bezporuchové spolu existence duchovních bytostí viděl a pochopil. A rozhodl se je uvést v život i v jemu podřízené komunitě „duchů v těle“ neboli budoucích Izraelitů. (Jak nahoře, tak dole.) Mojžíš tedy ve formě bezpodmínečných přikázání „stáhl“ návod na vyšší stupeň komunikace mezi duchovními bytostmi, lidmi. Byl to vyšší typ mezilidských vztahů, než byl obvyklý v civilizačních okruzích té doby.
Lze říci, že vlastně navrhl návod na jakýsi odstín „království božího na zemi“. Ovšem v úrovni myšlení lidí před třemi tisíci lety, v úrovni chápání světa kočujícími pastevci! V současné duchovní krizi tedy nemůže jít o nic jiného, než Mojžíšem zahlédnuté principy hlouběji pochopit. A na vyšší úrovni a správným způsobem uvést do způsobu myšlení „moderního“ člověka. Jakmile by se to podařilo, automaticky se lidstvo nastaví na vyšší úroveň civilizace. Jen tímto způsobem lidstvo současnou krizi nejen přežije, ale otevře se mu možnost komunikace s jinými vyššími civilizacemi vesmíru.
Níže se ve třech pokračováních článku pokusím popsat, jak jsem Mojžíšovy principy vztahů mezi duchy v těle (lidmi) pochopil já a jak si myslím, že budou uvedeny do způsobu života současného lidstva. Pokračování se budou jmenovat: „Mojžíšova deska prvá jako návod k začátku správného myšlení.“ „Mojžíšova deska druhá jako návod na vytvoření spolupracujícího společenství lidí.“ A „Způsob uvedení etiky vyšší civilizace do života národů.“
Josef Staněk
Poslední články autora:
