Zralé mezilidské vztahy…

…aneb, přečtěte si zajímavý, trochu i zábavný a v mnoha směrech snad i pravdivý postřeh o „prduších“

Spolužačka ze základky mi poslala mail s tímto názvem, takový článek jako pohled na nás, stárnoucí lidi. Sám říkám známým, se kterými se potkávám, že jsem důchodce začátečník. Věk na to mám. Moje manželka ještě pracuje, i když je také již v důchodu. Je to ale pro nás ideální stav. Já plním doma s radostí úkoly, které mně zadá, a ona přesně ví, po téměř pětačtyřiceti letech v manželství, co jsem schopen zajistit. A k našim dvěma důchodům přináší ještě jednu výplatu navíc.

rucePět vnoučat nám vyrostlo mimo republiku a když bych ty chvíle, kdy jsme s nimi byli face to face, sečetl, tak každé z nich jsme za jejich života (od 13 do 21 let jejich věku) mohli sledovat, mluvit s nimi, tak cca tři až pět týdnů. Díky počítačům máme ale možnost být teď s nimi v kontaktu přes skype, mail, facebook…, ale neumíme hrát ty jejich hry či zařadit se do komunity „skejťáků“. A ono to tak je v pořádku, je to vývoj naprosto jiné generace. Nejsme totiž již takoví ti prarodiče z „Honzíkovy cesty“, povídky od Bohumila Říhy (z r. 1954), kdy Honzík byl posazen do vlaku (zřejmě bez přestupování) a na nějakém nádraží na něj čekal děda. Ještě zdráv a vesel, ale na tehdejší dobu děje této půvabné knížky třeba „již“ pětašedesátiletý starý pán.

Nevím, kdo ten zajímavý článek napsal. Jsou tam citováni dva odborníci – Tamara Tošnerová, která napsala knihu Jak si vychutnat seniorská léta. A ještě je tam uvedeno jméno známého psychologa, pana Petra Šmolky. O něm jsem se dočetl, že je mj. asi nejznámějším českým partnerským poradcem. Příběhy o variacích mezilidských vztahů poslouchá více než čtyřicet let. I díky tomu má dnes už téměř jasno, na čem partnerské vztahy většinou ztroskotají, v čem nejvíc a nejčastěji chybujeme a co bychom naopak měli zkusit dělat jinak. „Obecně platí pro ženy: Jakýkoli požadavek formulovat jasně. Pro muže: Je potřeba se do ženy vcítit,“ říká.

Za sebe trošku do mlýna. Nehodnotím mezilidské vztahy, i když i ze svého okolí vím, jaké problémy i ve stáří vznikají a jak je „staří“ manželé (ne)řeší. Jen přidám něco, k čemu mne přivedlo mé poznání. Karma. Teď si někdo řekne, co to sem ten … plete? Vysvětlím. Karma je neměnný zákon, který zařídí každému jednotlivci tu sklizeň, jakou si svými činy zasel. Příčina – následek! Ve svém současném životě něco provedeme a ještě teď můžeme „ochutnat“ úrodu. Něco je uloženo pro příště, něco čerpá on či ona i z životů předchozích. Vztahy – manžel a manželka, syn, dcera, matka, otec, soulad i nesoulad, harmonické i konfliktní vztahy, jsou těmi, jejichž kvalitu si jedinec přináší z minulého života. Nebudu to více na úrovni teorie pitvat. Fakt je, že tady je „škola života“. Škola, kde nás situace mají naučit odpouštění, toleranci, pochopení, nesobeckosti, trpělivosti, empatie…

Když se manželé ve zdraví dostanou do důchodového věku, může se setba projevit i v tom, co je popisováno v převzatém článku. Ale tam jsou popsány jen takové drobné nesoulady, nepochopení, možná si dělají i drobné naschvály? (Že by platilo, co se škádlívá, to se rádo má?) Jsou však známé i činy, kdy dochází až k domácímu násilí, k bití, někdy až k zabití. Pokud mají starší partneři „všech pět pohromadě“, myslí jim to, mohou ten neharmonický život ve stavu, kdy si to ještě oba uvědomují, brát jako to, co přináší k řešení ten karmický dluh. Třeba tím odpuštěním dojde k vzájemnému vyrovnání dluhu…

Poznámka – protože karma není známa a v mezilidských vztazích, řečí psychologů, není uznávána, není třeba v diskuzi toto nijak pitvat. Je to ode mne jen vhled do mezilidských vztahů, možnost proč se něco děje tak a tak, aniž by se došlo k poznání příčiny.

A jsem u překopírování článku a již nebudu rušit:

Čím déle jsou partneři spolu, tím víc se hádají. Odchodem do penze vše vrcholí. Vzdejme se snů, že ve stáří budeme se svými partnery či partnerkami sedět na zahrádkách a usmívat se na sebe. Zábavní muži se mění v nerudné dědky, starostlivé ženy v komandující semetriky.

„Kdo se s tím nesetkal, obvykle nevěří, jaké naschvály si senioři v partnerství dokážou dělat“, říká Tamara Tošnerová, psychiatrička specializující se na problémy lidí vyššího věku. „Nemyslete si, že lidé, kteří spolu vydrží do penze, pak žijí jako dvě hrdličky. S hrdličkami se opravdu nesetkávám, když už, tak každá sedí na svém bidýlku.“

„Co dnes děláš k obědu?“ ptala se nedávno jedna penzistka druhé. „Vařenou brokolici.“ „To říkáš často, vy ji máte rádi? Můj muž vařenou brokolici přímo nesnáší.“  „No právě, můj ji také nesnáší, proto ji dělám.“

Pětačtyřicetiletá  učitelka popisuje vztah svých pětasedmdesátiletých rodičů: „O víkendu jsem je pozvala na chatu. Za dva dny spolu promluvili celkem pět vět. Když jsem se mámy ptala, proč jsou pohádaní, nechápavě se na mě podívala.  Vždyť  spolu  nemluvíte, říkala jsem. A o čem s ním chceš, prosím Tě, mluvit, odpověděla.

Čtyřicetiletého muže šokovalo, když náhodou vyslechl hovor své matky a jejích kamarádek. Slyšel, jak mluví o jeho otci: „Nemít vás, holky, nedostanu se vůbec mezi lidi. On už nechodí nikam, a když se oblékám, říká, zase jdeš utrácet, co?“ „Pořád tak šetří?“ „Je to rok od roku horší. Zapisuje všechno, co jsme koupili, dřív psal jen větší výdaje, teď už i sirky a každý rohlík.“ „Počkej, vydrž. Až bude po něm, prodáš ty jeho obrazy a pojedeš k moři.“

„Pořád si to říkám, ale jednou mě rozčílí tak, že bude po mně dřív než po něm. Překvapený syn se rozhodl situaci řešit: „Tati, neměli byste si s mámou třeba někdy někam vyjít?“ „Blázníš? Jí by udělalo radost, kdybych za ní běhal jako pes se slevovým letákem v zubech. Pořád nosí domů nějaké krámy a nechápe, že v našem věku už přece vůbec nic nepotřebujeme kupovat.“ „Jak nepotřebujete? Mluvíš, jako by ses chystal umřít, vždyť je Ti teprve přes sedmdesát.“ „No však jo. To jen máma si pořád myslí, že je mladice.“

Nejde o náhodné nářky několika nespokojenců, jde naopak o jev velmi častý. Psychologové tvrdí, že je pro současnou společnost dokonce typický. Tak výrazné neshody mezi partnery vyššího věku, kteří mají za sebou dlouholetý vztah, dřív časté nebyly, protože se lidé nedožívali tolika let, jako nyní. Důchod je fenoménem teprve od poloviny dvacátého století. Lidé dřív neřešili, jestli si v penzi rozumějí nebo jestli půjdou společně do obchodu či na procházku, protože velmi často umírali už v době, kdy ještě pracovali. Jenže teď, když už nám partnerství vydrželo třicet i více let, přečkali jsme v něm všechny životní pohromy, hádky a pokušení, čeká nás jeho nejrizikovější fáze: pobyt v penzi…

Co si s tím počít? Nikdy jsme přece netrávili celé dny sami dva spolu jen tak doma. Starali jsme se o děti, dělali s nimi po večerech úkoly, řešili jejich problémy v pubertě, vydělávali na jejich studium, budovali chaty a chalupy, měli přátele a koníčky. Ale především jsme velkou část dnů trávili v práci. Být jen tak spolu s partnerem či partnerkou celé dny, to neznáme. Psycholog Petr Šmolka, dlouholetý šéf partnerské poradny, tvrdí: „Někdy opravdu až po mnoha letech soužití koukáme, co se to vedle nás vlastně vylíhlo. Věk má totiž i své stinné stránky. Často stačí, že většina vlastností se s postupujícím věkem zvýrazňuje. Nevěřte tomu, že z poněkud cholerického muže bude ke stáru dobromyslný méďa, kterého nic nerozhází. Mnohem pravděpodobněji z něj bude zlostný stařík. Umocnit se může i žárlivost a podobné vztahové a individuální lahůdky.“

S přibývajícím věkem se výrazněji projevují vlastnosti. Neplatí, že po třiceti a víceletém partnerství jsme jeden na druhého tak zvyklí, že se nemůžeme překvapit. Pravda je taková, že každá vlastnost či zvyk, který nám na partnerovi či partnerce trošku vadil, případně připadal roztomile zvláštní, časem naroste do obludných rozměrů a začne nás rozčilovat. Všechny rozdíly mezi mužem a ženou se ve stáří prohlubují. Žena chce něco řešit a mluvit, muž ne. Při hádce muž odchází. Ideální je, když má kam. Do garáže, do dílny, když má nějakého koníčka. Mnohem horší je, když nemá kam jít. Starší muže vidíte často na procházkách v přírodě, naopak starší ženy častěji chodí po nákupních centrech, koukají do výloh. To muži přímo nesnášejí, zatímco ženy nesnášejí procházky v lese. Když v penzi chodí každý sám, kde to má rád, je to ideální. Potíž je v tom, že muži si pod pojmem spokojený život v penzi představují něco jiného než ženy. Z mužů, kteří byli úspěšní v práci a zábavní ve společnosti, se ke stáru stávají morousové.

Nemůžou za to. Může za to jejich hormon testosteron, který s přibývajícími lety ubývá. A to se projevuje tak, že muži jsou podráždění, nemluvní, nespokojení. Partnerky, ba celé rodiny se diví, proč sedí celé dny v dílně, v garáži, zavření v pokoji nebo jsou tři hodiny na procházce. Když se jich někdo zeptá, jestli nejsou nemocní, je zle. Stárnoucí muž si zásadně nepřipouští, že by mohl být nemocný. O mužském stárnutí se v posledních letech mezi lékaři mluví víc než o stárnutí žen. Jeden z mýtů o stárnutí je, že se s ním ženy vyrovnávají hůř. V době, kdy se jde do penze, to rozhodně neplatí. Žena má totiž i v důchodu co dělat. Stále nakupuje, plní pračku, vaří, pomáhá s vnoučaty.

Nepřemýšlí o tom, na rozdíl od mužů, jak to v jejím bývalém zaměstnání ještě může fungovat. Na internetu se dají na stránkách určených střední a starší generaci najít rady, jak se připravit na manželství v penzi.

Otázkou je, zda tento typ rad k něčemu je. Většina oslovených penzistů se shodla, že ne.

Všem pěkné stárnutí v harmonickém vztahu až do posledních dnů!
 

Václav Žáček /Venda/
 

Poslední články autora:


Hodnocení článku

10 komentářů

Přidat komentář
  1. Jeste v duchodu nejsem,nicmene vim presne nad cim se v clanku autor zamysli. Precetli jsme si to s manzelkou,a smali se,kolik lidi nam sedi do tohoto profilu.
    Jinak psychologa Petra Šmoldu je radost poslouchat,casto byva hostem u Karla Šipa v Vsechnoparty. Vendo,vybornej clanek k zamysleni a domnivam se rovnez ,ze karma hraje ve vztahu dulezitou roli.

    Mart’as

  2. Ftip:
    Říkala mi manželka: Ferdo, už jsi přidělal tu poličku ve spíži?
    Neboj, mi muži na nic nezapomínáme, nám to nemusíte každého půl roku připomínat.

  3. Vendo,

    Staroba-choroba. Je to obdobie, ktoré prežívajú aj Hviezdy na Nebesiach a keď sa ich vek dostane do bodu G, zrazu zmenia svoj ,,charakter“ a rozprcnú sa, čiže skapú bez toho, aby pocítili ľútosť z toho, že všetko živé, čo bolo naviazané na
    ich Svetlo a Teplo, zahynie tiež.

    Niektoré sa po ,,Smrti scvrknú“ a umierajú ,,po stojačky“ tak, že sa premieňajú
    na Trpajzlíkov …

    Aj náš život sa podobá na život každej ,,skapínajúcej“ Hviezdy. Staráme sa len o seba a akosi zabúdame, že aj my sme vyžarovali voľakedy Svetlo a Teplo a čo bude po nás, nechávame bezmocne na ,,Osud“, hoci niektorí z nás sú takí prezieraví, že myslia aj na pozostalých, ktorým čosi zo svojho nahonobeného ,či nakradnutého
    majetku aj darujú.

    Však vieme, že peniaze nesmrdia, lebo sú z papiera, alebo sú ,,len ako číslo“ na účte …

    Ale čo to je Osud, muška jenom zlatá , pobehujúca po vysušenom lajne , lebo ONA chudera nevie, po čom šliape…

    1. Za chvíli odjíždím /na Slovensko/ a týden nebudu doma ani na internetu.

      Vaše reakce – kdybych měl čas, dalo by se diskutovat třeba o Vámi zvýrazněném „Osudu“.

      K té mé karmě v článku. Právě ten tzv.osud je tvořen prožíváním důsledků z minulých vztahů, kdy byla zadána prvotní příčina. Kdo o tom nechce nic vědět a nebo tento neměnný karmický zákon neuznává, tak může mít pocit, že vše přichází nějak náhodně. A ještě jednou právě – v pokročilém věku člověka, když již dokáže tento alespoň díky životním zkušenostem rozlišovat, se projevují působící karma, obzvláště v uvědomění si vztahových problémů mezi blízkými, vč. nemocí. Bylo by to na delší diskuzi. Ta smrt je pak již jen ukončením „vyměřeného“ času pro odžití dluhů,; úroda je sklizena. Nová setba v životě zaseta……a pak, další škola života.

      Vím, že materialisticky naladěný člověk by nebyl potěšen, kdyby mu jeho lékař řekl – toto si holt musíte prožít, toto musí prožít vaše manželka, tento vztah se synem má příčinu někde jinde, dlouholetá sourozenecká až nenávist nemusí trvat „až za hrob“. Neporozuměl by. Případně, v tom lepším případě, by mohl uznat, že existuje třeba vzácný akt odpouštění – odpuštění, podání si rukou na usmíření, tolerance, trpělivost…..láska!

      Tak pěkný den všem.
      Václav Žáček

  4. Vendo, jedno si vystihol, keď píšeš:

    …Vím, že materialisticky naladěný člověk by nebyl potěšen, kdyby mu jeho lékař řekl – toto si holt musíte prožít, …

    Ano, Neznaboh, ako som ja, viac inklinujem k vedeckému vysvetľovaniu dejov a neuznávam ideologistické pokecávanie o ,,živote po živote“, lebo naozaj v tom nevidím ani štipku reálnosti.

    Ale nepovažujem sa ani za ,,Materialistu“, lebo od neho už len na dva kroky vpred a jeden vzad číha ten odporný ,,komunizmus“, tá plíživá hyena lumpenproletariátu a lumpeninteligencie, ktorý považuje človeka len za číslo v lágry, či v štáte…

    Že kam potom zaradiť ,,Neznabohov“, ani sám neviem a ja to nikdy neriešim, lebo…

    Ale musím ešte dopovedať, čo ,,keby náhodou“: Tak nám PánBožko pomáhaj …

  5. Mě se to vyprávění líbí.Přimělo mně k popřemýšlení o našem vztahu-hezkém a i tolerantním,i někdy konflikt provzdušní stojaté vody….díky.

  6. Tak autor článku je již po týdnu doma a sedím u jeho PC. K článku – dobré je, když jsou manželé zdravotně v pořádku. To se pak stáří lépe snáší. A tak pár informací o zdraví a čím si kdo co zkazil a nebo, jestli lze něco napravit. Lepší je, když jsou na to dva a vzájemně si pomáhají.

    SPRÁVNÁ DIAGNOZA Takže vám uvedu několik příkladů: „Kuří oka“ nejsou od malých bot, mívají je totiž i lidé s kvalitní obuví nebo chodící v sandálech či bosky. Jsou od problémů s močovými cestami.
    Rýmy jsou zaviněné stejným problémem, tedy močovými cestami, není to proto, že se nenosí šála. Křečové žíly nejsou „žilním“ problémem. To jenom na žílách v určitých místech se demonstrují problémy jiných orgánů, nejčastěji jater, ledvin a močového měchýře. Křečových žil se nezbavíte odoperováním, a když, pak jen krátkodobě. Vrátí se. Je třeba léčit jiné orgány, viz výše. Malé mozkové příhody a „mrtvičky“ nejsou chorobou mozku. Je to problém křehkých žil a mozek to jen „odnáší“. Infarkty myokardu nejsou chorobou srdce, ale žil. Jen že, chudák srdce. Praskání žil a tvorba modřin není z přebytku cholesterolu. Je to naopak z jeho nedostatku, a spravíte to mimo jiné právě konzumací vajec, pokud na ně máte chuť, nebo kůží z pečené drůbeže, i když to zní jako opak toho, co nám tvrdí bílá medicína.
    Lupénka a jiné dermatózy nejsou nemocí kůže. To se pouze na kůži projevuje přiotrávení člověka a špatná funkce čistících orgánů. Musí se léčit zvnitřku a mazání mastiček na kůži je jen doplněk, který má důležitost snad jen jako pochybné kosmetikum. Však to také pomáhá jak u vany vrátka.

    Krevní tlak vysoký nebo nízký není způsoben jen srdcem a žilami. Tlak je ovlivněn také játry (horní) a ledvinami (dolní). Srdce a žíly změnou tlaku ale trpí, jak jinak. Záněty mandlí nevyléčíte tím, že je vytrhnete. Je třeba normalizovat funkci jater a slinivky břišní, tím se normalizuje kyselost či zásaditost sliznic a streptokok, či stafylokok nebude mít vhodné prostředí pro svou existenci a sám se z mandlí ztratí. Současně je třeba povzbudit funkci ledvin. Po antibiotikách sice méně odolný streptokok chcípne, ale ten odolnější přece jen v nějakém počtu přežije, a pokud jste současně neléčili prostředí, pak se znovu vykultivuje do plného počtu. Jenže už vzdoruje antibiotikům. Pokud mu pak ty mandle přece jen uštípnete, pak se prostě přestěhuje na kterékoliv jiné místo v těle. A máte další problém. Ale nikdy není na závadu omezit , nebo ještě lépe zastavit přísun sacharidů, kterými se ten streptokok nebo zlatý stafylokok a podobní prevíti vyživují.
    Otoky kotníků nejsou od námahy nohou. Jsou od ledvin, močových cest, srdce a žil. Vliv srdce se více projevuje v létě, vliv ledvin převažuje v zimě, ale vždy je třeba léčit oba orgány, aby splaskly nohy. Lámavé a štěpivé nehty nejsou jen z nedostatku minerálů. Signalizují poruchu ledvin. Ledviny jsou zodpovědné i za stav vlasů. Bohužel oprava štěpících se nehtů trvá dlouho, také půl roku. Takže už se mi stalo, že nedočkavá pacientka mi přišla říct: „Přes čtyři měsíce jste do mě lil ty své hnusné čaje, a nic se nezlepšilo. Pak jsem se na vás vykašlala a ono se to za měsíc spravilo samo, nic neumíte!“
    Bolestí v kyčlích se nezbavíte totální endoprotézou kyčelního kloubu. Zbavíte se jí léčením jater, žlučníku a žlučovodů a rozpuštěním žlučníkového bláta, písku a kaménků. Velmi důležitá záležitost je i stav močových cest a měchýře, zrovna ten se velmi podepisuje na stavu kyčlí, podobně jako žlučník. Léčení žlučníku neznamená jej uříznout! Pokud již k té endo-protéze došlo, nezlobte se na chirurga. Ten jen zachraňuje, co zpackal jeho kolega internista.
    Ulceróza, jinak vředová choroba, velmi často na dvanáctníku, není od nervů, jak se nám občas medicina snaží namluvit. Je od špatné funkce jater, a jejich partnera žlučníku, a to zejména na jaře. Zato podzimní vředy jsou od stejně špatné funkce slinivky. Je samozřejmě možná ještě varianta, že slinivka s játry jsou na tom už tak zle, že nerozeznají roční období a zlobí průběžně. (Těch případů přibývá téměř kvadraticky.) Vředovou chorobu dvanáctníku neléčíme krupicovou kaší s mlékem a mléčnou dietou, jak mi naordinoval ten MUDr, co jsem k němu chodil. Pokud nějakou kaši, pak jedině z ovesných vloček, a je téměř lepší, když je vodová než s mlékem. Pak ale jen lehká jídla, raději zeleninová, ale nejlepší je si dietu vyzkoušet ve smyslu „jím to, co mi dělá dobře.“ Krupicová kaše je těžké zoufalství, od toho, kdo ji naordinoval, (a znamená to jen, že své profesi nerozumí,) i pro toho kdo ji snědl. Bolest dokáže ztlumit malá Plzeň.

    Čaje jsou jasné, budou to ty na játra a žlučník nebo na slinivku, popřípadě oboje, což je většinou lepší. Je vhodné je doplnit jitrocelem, který pomáhá hojit sliznici, případně řepíkem, nebo při dobré snášenlivosti i heřmánkem. Vředová choroba není způsobena ani bakterií Helicobacter pylori, jak se nám snaží namluvit někteří další lékaři. Tato bakterie je běžnou součástí naší žaludeční mikroflory, kde se vyskytuje v malém množství. Pokud dojde ke zhoršení funkcí jater či slinivky, nebo zvýšený přísun sacharidů, pak se zákonitě změní i kyselost či zásaditost (acidobazická reakce) na sliznicích a změní se složení mikroflory. Helicobacter se přemnoží, protože vznikne pro něj vhodné životní prostředí, které je současně ale nevhodné pro sliznici dvanácterníku. Tudíž dojde k poškození sliznice téhož, a přemnožený Helicobacter je pouze doprovodným jevem, který ale ani zdaleka není prvotní příčinou. Léčení vředových chorob pomocí vizmutu je již odzkoušeno veterinární medicinou asi čtyřicet let, a v některých zemích se vizmutem léčila prasátka. Úspěšně, a je známo, že i někteří lékaři ještě v nedávné době tento prvek používali v humánní léčbě se slovy: „Je to sice obsoletní záležitost, ale funguje to.“
    Tenisový loket není od námahy, ani pracovní, ani sportovní. Znamená to jen, že nejsou v pořádku střeva. Ale námaha to může ještě zhoršit, přirozeně. Loket vnitřní, to je blíže k tělu, je ovlivňován tenkým střevem a dvanácterníkem, (což je stále tenké střevo, ale kdosi v Anglii kdesi na pitevně tuto část, která tvoří přechod mezi žaludkem a vlastním střevem kdysi změřil a naměřil rovných dvanáct palců; odtud jméno), a loket vnější, to je ten co se do něj vždycky praštíme, má na starosti také střevo, ale tlusté. A aby to nebylo tak jednoduché, tedy vězte, že pokud vlastníte „tenisák“ na pravém lokti, pak se do hry zapojily více játra a žlučník, případně žlučovody u těch, co již žlučník nemají. Levá strana je více ovlivněna slinivkou břišní, takže větší výskyt může být u cukrářů a poruch se stolicí, případně u hemeroidů.
    Parodontóza není od věku, jak mi říkal ten můj lékař a ukazoval na rádoby žertovný obrázek s motivem „Proti věku není léku!“ Jistě jste si všimli, že parodontózou trpí i mladí lidé, a že to tedy jen tím věkem nebude. Stejně tak i kazivost zubů a tvorba „hnisavých váčků“, chobotů v dásních, je způsobována kvalitou funkce vnitřních orgánů. Tyto funkce se u starších lidí postupně omezují a zpomalují, proto ta pověra o věku. Množství starších lidí však na parodontózu ani další zubní problémy netrpí, protože jejich vnitřní orgány dokáží fungovat a „vzdorovat věku“, a naopak, i mladší orgány mohou být nemocné či jinak špatně funkční a jsou tu problémy u „mladších zubů“. Takže řezáky se mohou kazit od ledvin a močového měchýře, za špičáky mohou játra se žlučníkem, předstoličky jsou ovlivněny slinivkou a žaludkem, stoličky ovládají plíce a tlusté střevo a zuby moudrosti mají ve správě srdce s tenkým střevem.
    Další pověrou je to, že játra mohou být špatná jen od alkoholu. Pokud někomu diagnostikuji špatná játra, často se dozvím „to bude omyl, já nepiji“ a dotyčný (-á) jen demonstruje, že neví, že játra jsou jen taková, jaká nám nadělili předkové, pokud jsme si je nějakými jedy nezničili sami, případně s laskavým přispěním mediciny. A přitom známe pijany s relativně zdravými játry zrovna jako abstinenty s játry nadranc.
    Tříselná kýla není způsobena pouze fyzickou námahou, mnoho lidí se namáhá a průtrž má jen malá část z nich, ale většinou povolí v místě, kudy probíhá meridián jater nebo ledvin. Když se podívám na pár lidí, které znám a mají tříselnou kýlu, vždy tam najdu větší či menší poruchu jater nebo ledvin, popřípadě slinivky či žaludku. Je mi to až žinantní, že podle mne za moc věcí mohou tyto orgány, ale znám takové, co vinu za všechno dávají páteři a taky jim to prochází.
    Bolesti v kolenou jsou buďto od klečení na hrachu, nebo od něčeho jiného: ledvin, močového měchýře, jater, žlučníku, slinivky nebo žaludku. Vždy je možno bezpečně rozeznat, od kterého konkrétního orgánu to je, a ne, jak mi řekla má obvodní údržbářka, že od věku. „Ale paní doktorko,“ skoro jsem se vyděsil, „vždyť je mi teprve pětatřicet!“ „No a co, vždyť to mají i mladší“ zdůvodnila mi věkovou diagnózu. Před takovým zdůvodněním jsem kapituloval a pak jsem se zmohl už jen na jedinou otázku: „A jak to, že mě bolí pravé koleno a levé ne a obě jsou stejně stará?“ Chvíli na mne koukala jako na něco ošklivého a patrně hledala odpovídající vysvětlení, až ho našla: „Nebud’te drzý!“ Bolest přešla, když bylo koleno asi o dva měsíce starší. Bylo to od jater.
    Artróza je obecné označení kloubních poruch, bolestí a deformací. Poruchy mohou být na kloubech malých i velkých kostí i páteře. Ale toto označení, ani současná léčba neurčuje příčinu, ani způsob odstranění. Problematická je i doba vznikání, která trvá léta, a doba léčby, která trvá ještě déle. Tedy spíše nám ukazuje, co bylo zanedbáno, ale při bolestech lze odpomoci působením na konkrétní orgány.Obecně vždy v tom lítají ledviny, ale podle jednotlivých kloubů se do hry zapojují další orgány. Při bolestech kloubů palce u ruky se jedná o plíce, ukazováček je tlusté střevo, prostředníček, prsteníček a malíček jsou žíly, srdce a tenké střevo. Zápěstní kloub na malíkové straně je tenké střevo,plíce, na palcové straně, blíže hřbetu ruky,tlusté střevo. To, co se označuje jako „karpální tunely“ jsou kardiovaskulární záležitosti. Loket je, když vynecháme úrazy, záležitost střev, stejně jako ramena U nohou je od kyčelních kloubů odvozován vztah ke žlučníku a močovým cestám. Kolena patří většinou játrům, žaludku, slinivce a žlučníku, kromě již zmiňovaných ledvin a močového měchýře. Kotník vnější jsou močové cesty a vnitřní zas ty ledviny. Velký kloub pod palcem patří slinivce. A prsty u nohou od palce k malíčku ovlivňují slinivka, játra, žaludek, žlučník a močový měchýř. Přišla mi do bylinářství v Řeznické paní, nejprve se rozhlížela po regálech jako by něco hledala, a pak se optala: „Nemáte něco na klouby? Moc mě bolí, doktor řekl, že je to artróza a že se s tím nedá nic dělat. Tak jezdím po bylinářstvích a hledám pomoc, kde se dá. Jsem z Broumova. Ale tady jsem náhodou“ dodala, když viděla můj údiv. Probrali jsme běžné prostředky, jako je kostivalové mazání a mast, Gelatinu a pak jsem se optal, o které klouby se vlastně jedná. Ramena a kolena. Vzpomněl jsem si na to, co jsem vám sdělil v předchozím odstavci, a optal se na její žaludek a střeva. „To nemám dobrý“ přiznala, „a také trpím zácpou, občas, ale už dlouho a zvykla jsem si a dá se s tím žít. Teď jsem tady ale kvůli kloubům.“ Měl jsem chvíli čas a tak jsem jí vysvětloval vztah mezi zažíváním a orgány které ho řídí, a klouby kolen a ramen. Pak pochopila, že ve skutečnosti nepřišla kvůli kloubům, ale špatnému trávení, se kterým se za ta léta naučila žít, ale tím problém nevyřešila a její tělo ji k nějakému řešení jednou stejně dotlačilo. Odnesla si bylinky na játra a slinivku. U páteře je to už poněkud komplikovanější, každý obratel má propojení na jednotlivé orgány a jejich funkce. Nemyslím, že knížka od bylinkáře by měla zasahovat až do těchto detailů, a tak při artróze páteře, ale i při jiných problémech s ní je vhodné navštívit specialistu.

  7. Anonym, Ty si preoral medicínu , ako Prometeus Diovu záhradu…

    Z Tvojej teorie vyplýva, že Hospodin pri ,,plácaní hliny“ z ktorej stvoril človeka , bol predsa len babrák…

    Ak by použil kovové súčasti, aké mal Teminátor, všetko by sme mali ocelové, všetko by držalo ako ,,pes ježa“, čiže žiadne choroby, okrem ,,hrdzavky“.

    Zostala by len hlava a Modzog …

    Všetci medicínsky odborníci by mohli ísť pásť kozy a TÚ hlavu a modzog by zvládali špecialisti na karbanonaotechnológiu…

    Ani pohlavné orgány by neboli potrebné, lebo rozmnožovanie by sa ,,robilo“ v ,,Bejbi boxe“, systémom ,,šróbiky zatraste sa a ploďte sa“…

    Takže keď sa vrátime k Tvojmu ponímaniu liečenia, keď ma bolí žlčník, stači ,,odfakliť“ palec na nohe a bude po probléme…

    A kde je Nobelovka Anonyme, však si objavil ,,Ameriku“…

  8. tak toto téma se jeví jako snad prázdninové. Především však je tím, co se málo diskutuje. Lidé většinou před stářím zavírají oči. Přitom však stáří nabízí možnost prezentace získaných zkušeností. A nemoci? To je velká kapitola pro život člověka. Klepu to na stolek pod klávesnicí. Ještě je nemám. Ale dovedu si živě představit lítost, často i vztek, či pokorné přijmutí toho, co omezuje, co nemocný cítí nejvíce sám.

    Pěkný den pane Václave.

  9. Již jsem to tu naznačil – něco k osudu.
    Zajímavé může být, že člověk podle světských zákonů je zodpovědný /trestně/ za svoje činy až v určitém věku. V něm se předpokládá, že již k základním morálním zásadám dospěl a když není uznán jako nesvéprávný, je za své konání zodpovědný.

    Ve stáří – důchodovém věku člověka se předpokládá, že již dokáže hodnotit svůj současný život a když netrpí nějakou duševní chorobou, může si být vědom prohřešků /hříchů/, které během něho učinil. Co lidí neprozradí své traumatické prožitky, které se v pozdějším věku mohly i projevit v jeho zdraví a které zanechaly otisk v jeho osobnosti. „Získat“ tak určité omezení, ve kterém si to pak lze uvědomit jako následek, to je určitým /karmickým/ následkem.

    Ze svého okolí vím, jak neblaze se „nepořádek“ ve vztazích mezi blízkými lidmi dokáže odrazit v pozdějším prožívání toho, kdo něco až nelidského zavinil v mladším věku. I ta nemoc je signálem a upozorněním.

    Buďte Luboši zdráv a važte si toho stavu pomíjivého těla, Vašeho nástroje pro tento život; jak píšete, že nemoci nemáte. Nechci diskuzi rozšiřovat, ale když nemoci přijdou, je potřebné se s nimi v prvé řadě smířit a vlastně se pokusit přijít na to, proč ta konkrétní přišla.

    Pěkný den.
    Václav Žáček

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2016