Po roce 71 jsem se plnou vahou zapojil do studia života včel a včelaření a současně do studia světových filozofů, náboženských směrů a léčitelství. Tento odklon od „vědeckého pojetí poznání“ byl umožněn vyhozením z Vysoké školy veterinární při čistkách v roce 1970 a podnícen dále léčebnými neúspěchy veterinárními a lékařskými. Analýzou neúspěchů chemickými léky mi došlo, že rozumový neboli vědecký pohled na svět a život je jednostranný. Proto zákonitě nese jednostranné a dočasné výsledky.
V tomto do mystiky ponořeném životním období (a prací se včelami naplněném) mě kolem roku 85 oslovila známá, že by se mnou chtěl mluvit brněnský léčitel Karel Kožíšek. Když jsem zjistil, o koho jde, byl jsem nadšen a ihned se k němu vydal. Starší, nesmírně srdečný pán, mne požádal, zda bych ho nenaučil ošetřovat včely na jeho zahrádce. (Že o mně slyšel atd.) A ukázal mi proč. Léčil „včelí vodou“, tj. buď vodou vloženou do včelstva, nebo „nabitou“ vhozením kousku včelího plástu do vody. Ukázal mi svou diagnostiku lidských chorob automatickou kresbou a léčením „tělesným magnetizmem“. Byl jsem nadšen, neboť po ověření správnosti jeho nálezů jsem pochopil, že mám před sebou fenomén genia. Zejména poté, co mi řekl: „Josef, máš ¨naražené¨ srdce“! (Náběh na infarkt.) Já jsem skutečně v té době cítil téměř stále tíhu na prsou. „To spravíme!“ Zamával kolem mne rukama, hodil „něco“ do země, a já jsem okamžitě cítil obrovskou úlevu. Začalo 7 let „zběsilé“ pokusné spolupráce. Prozradil mi, že hledá zdroj poruch v životních energiích, které vedou ke vzniku chorob člověka. A hledá asistenta. No to bylo něco pro mne!!! Po témž jsem toužil i já! Jenže já jsem byl vybaven k hledání onoho tajemství pouze „vědou“ a rozumem. (Zatraceně málo!) A nyní mi včely přímo přihráli geniálního učitele. (A nebo někdo jiný?) Začaly roky „zběsilé“ každodenní spolupráce, na které vzpomínám s velkou radostí.
Samozřejmě mě zajímalo, jak Karel ke svým schopnostem přišel. (Malířem byl sice od malička, ale chtěl přijít na kloub jevu, že jeho obrazy „nevyzařovaly“. To je typické pro pravoslavné ikony, nejvíce Rublevovy.) A tak se dal do povídání. Byl idealistický komunista, vedoucí kontroly, který však neuznal „vstup spřátelených vojsk“ a tak vyl vyhozen. Nejen ze strany, ale i z práce. Ta nespravedlnost jej přivedla k alkoholu a začal pít. Až tak, že upadal do derília tremens s následně rozloženou psychikou. Manželka ho nechala odvézt „na psychinu“. V té době viděl kolem sebe létat příšerky, útočily na něj děsné obličeje, točily se černé proudy. V blázinci ho léčili chemickými prostředky a jemu bylo čím dál hůř. Začínal zuřit, prát se s ošetřujícími, utíkat. Tak jej dali do klece s mřížemi. Pak k němu na rozhovor zvali nejprve psychology, pak jogíny. (Od té doby je neměl rád.) Nic nepomáhalo, jakmile se setmělo, přestal chemický vliv chemických oblbováků, začaly příšerky a vidiny útočit znovu. Nakonec mi povídá: „Sice katolicky vychovaný, ale myšlením ateista, jsem celou noc třásl mříží a říkal: Ježíši Kriste, pomoz mi!!! A opakoval skoro do rána. Najednou se rozsvítilo a já jsem uviděl Krista. Udělal pohyb rukou a příšerky zmizely. Rozprostřelo se ticho a usadil klid v duši!“ Od toho okamžiku vidí do astrální dimenze, jen když chce. A aby neriskoval minulý stav, pouští zobrazení neviditelných jevů jen svou ruku. Aby zachytila skutečnosti, neviditelné hmotnýma očima. (Neunesly by to mnohé duše.) Pro něj nastoupila „éra automatické kresby a diagnostiky nemocí těla a duše“. Od okamžiku vidění byl zdráv, propustěn domů. A říkal mi: „A teď mně může říkat kdokoliv cokoliv, jen Ježíš Kristus!“ Byl to jeho častý výrok a vzpomenou si na něj všichni, kteří jej znali.
Samozřejmě jsem chtěl, aby mne, kreslířského antitalenta, naučil automatickou kresbu. Ale já jsem takový tvrďas, že z toho byly jen čmáranice. (Mám schopnost vidět jinou formou a nekreslit.) Karel ale automatickou kresbu naučil několik lidí. Učil jen za předpokladu, že dotyčný je eticky na výši a dostatečně citlivý. Např. s Janou Brzobohatou to bylo tak, že k němu přišla jako pacient. Prý poslední dobou špatně vidí, nějaké kruhy apod. Byla na očním vyšetření a lékaři nic nezjistili. Tak ji nezbývá nic jiného, než to zkusit se zeptat u „šamana“. Kožíšek ji namaloval, velké kruhy kolem a povídá: „Paní, vy jste úplně zdravá! Vy máte velikou auru a začínáte vidět auru jiných a jiné energie!!! Já vám to převedu do ruky.“ A od té doby viděla dobře a dělá také automatickou kresbu. U Kožíška jsme se s Janou vlastně seznámili a ona byla jeho nejlepší žačkou.
(Konec první části.)
Josef Staněk
Poslední články autora:
