mapa stránek || vyhledávání

Blíží se nejdelší noci v roce…

…aneb téma k večernímu rozjímání

William Holman Hunt (1827-1910) - Světlo světa

William H. Hunt – Světlo světa

S trochou světla lze i tmu překonat, a to je pro začátek vždy nadějné. Když ale světlo k dispozici není, musíme pro orientaci pozorně naslouchat. V případě spirituální cesty pak zvláštní hudbě, která je součástí tvůrčího aktu nekonečně znějícího Slova a která hledače vede i v hlubokých tmách. Světlo a hudba nadpozemských oblastí jsou tím, co přináší v našem nitru pravé poznání a společně ukazují a poté otevírají dveře. A naděje je i třeba v písni „Here comes The Sun“ George Harrisona – viz. odkaz. Tu si velmi rád v čase slunovratu pouštím, protože je v ní vyjádřena radost z „návratu“ naší zářivé hvězdy k nám, na severní polokouli.

V mých mnoha předchozích článcích jsem se zamýšlel a poté i diskutoval o tom, co hledače na jejich cestě zajímá a co jsou pro ně skutečné překážky. Kdo se cítí být tím, kdo hledá, prosí, klepe, ví, o čem na úvod píšu. Existují tedy i přímo fakta, nad jejichž působením a realitou lze přemýšlet téměř donekonečna, v našich podmínkách až do smrti. I tak však nelze vždy dojít až na úplný konec, protože tu zůstává nějaký stín pochybnosti v ne dokonale vyčištěném poháru. Připravuji si lampu s dostatkem oleje a rozsvěcuji světlo. Jsem vzhůru; Pán může přijít kdykoliv.

Co třeba náboženství; proč ho lidé přijímali, proč ho vůbec rozšiřovali a proč chtěli také, aby jejich blízký soused, vedlejší kmen, národ či stát právě toto náboženství přijal?

Jeden americký komik jménem Bill Maher o náboženství vyslovil názor, že je to porucha myšlení a ta brání lidem používat selský rozum?! Ihned se pak nabízí otázka, co je to ten selský rozum, v našem povědomí má ještě přívlastek zdravý! Co může takto charakterizovaný lidský rozum namítnout proti doporučení – „ČLOVĚČE, POZNEJ SEBE SAMA“? A souvisí to nějak s náboženstvím? Bez konkrétní citace připomenu Ježíše Krista a jeho nabádání k lásce, k následování k víře… jeho učedníci tak možná i činili a Slovo je pojalo?

Zdánlivé odbočení. Prý je věda klíčem k naší době, k tomu, v čem a čím žijeme. Rozvíjející se věda musela od počátku bojovat s nejméně třemi nepřáteli – s monarchismem, s vládou kněží a s nevědomostí! Dnes je věda již spíše považována za přítele lidstva. Před ní a vedle ní pak bylo náboženství, které se dá ze své pravé a původní podstaty také považovat za přítele lidstva. Ale s vědou neprožívalo souznění a v historii byly až smrtelnými nepřáteli. Věda však získala mocného spojence – filosofii. Její rolí bylo vyzvedávat objevy vědy a určovat jim správné místo ve vesmíru racionálního myšlení.

Soudný pozorovatel však může nacházet v obecném pokroku světového osvícení jednu pozoruhodnou skutečnost. Společně s pokrokem vědy probíhá i probuzení ducha. (Nevadí, jestli to někdo necítí.) Představou toho, co přináší toto probuzení, je tvořivý vývoj a obraz uspořádaného vesmíru, který nevniká z chaosu slepých impulsů fyzikálních sil, ale je příběhem tvořivosti v samém pulsujícím životě, jeho kráse a především v působení duše, která sem přináší princip Slova, Ducha a Moudrost, který je pak samotným záměrem Boha. Jak ale toto dokázat?

Někomu stačí rozhlédnout se kolem sebe, uvědomit si naši planetu, která se řítí mrazem vesmíru a přitom je plná života, který tu v koloběhu vzniká a zase zaniká. Někdo chce pro život jiné důkazy. A vědci z oblasti „ducha“ říkají, že třeba naše století bude stoletím, kdy hlavním úkolem psychologie bude prozkoumání podvědomí. Jde se na tento úkol zaměřit bez vědomí existence dosud nepoznané síly Boha, Stvořitele, který je obsažen ve všem a v němž je vše, co je jako vědomí, ať již nižší či vyšší.

A tady působí náboženství, jako cesta a návod k návratu duše do svého Domova. Náboženství ví o mysli, o duši, o srdci lidské bytosti, kde se protínají všechny směry působení lásky. Duch skutečně vystoupil na světlo dne a je třeba, abychom mu, projevenému Slovu, s patřičnou pozorností naslouchali. A opravdu není třeba se obávat, že věda podlehne náboženství. Náboženství pracuje v jiném modu než věda a je útočištěm opravdu milionů trpících a zarmoucených. Co takovým lidem nabídne věda, v čem pomůže pro klid, pro odstranění stresů, emocí či deprese?

Je dnešní svět již na vrcholu svých sil, svého vývoje k nějaké dokonalosti anebo je to naopak svět úpadku, kdy je člověk nejen nemocen, ale navíc je často ponechán napospas tmě, přirovnáním k pobytu v hustém lese, mimo cesty, bez kompasu, kdy navíc trpí ztrátou paměti, kdy zapomněl, k čemu je vlastně princip člověka, duše, předurčena. Jiný obraz tak musí logicky nabízet cesta k záchraně, říká se ji spása či osvobození. I to se nachází především v náboženství.

Ne všichni lidé si však mohou stěžovat. Někdo byl obdařen zdravím, krásou, talentem a úspěchem. Sklízí úrodu štěstí a radosti. (Do závorky patří, že osud může i takovému člověku přinést rychlý a nepochopitelný pád již třeba zítra, co člověk ví o karmických odměnách a dluzích?) Druhý se potácí v chudobě, nemocích a s nataženou dlaní škemrá o trochu naděje. Nikdo nemůže říci, že jeho štěstí je věčné a ani ten druhý si nemusí zoufat, protože již zítra se může vše změnit k lepšímu bytí. Život dává zkušenosti a nejsou zadarmo.

Člověk je ve své podstatě duchovní bytost, která ve fyzickém těle prožívá zkušenosti zdejšího života, není tomu nikdy naopak. Nejsme fyzické bytosti, které hledají duchovní prožívání. A ať si to někdo přizná či vůbec o tom nechce slyšet, existuje Nejvyšší Síla, Energie, BŮH, který své malé jiskřičky, své duše, dočasně umístěné do oddělenosti, s Láskou očekává. Duše však musí vždy učinit ten první krok, jinak to nejde. Je kapkou v opačném konci stvoření a než se dostane do původního oceánu všelásky svého Otce, musí porazit léčky vášní své vlastní mysli. Naučit se odpouštět. Uvědomit si, co je pokorou na cestě k Otci, na cestě pokání. Projít trpělivostí a nesobeckostí. A i to je náboženství.

Bylo jich mnoho v ne vždy šťastné historii. Malých a již zapomenutých, i velkých, které hýbou světem, které dnes prožíváme, které by někteří nejraději ze světa vypudili, ale které mohou zavinit válečný konflikt, pro vědecky založeného člověka, nepochopitelný. Náboženství vždy naplnilo nějaký prostor, nově vytvořené vakuum, kde Slovo nemělo zastání a uspokojilo lidi v jejich oblasti působení a dávalo jim po různě dlouhou dobu nové impulsy. Jako život sám má však i náboženství svůj čas zrodu, mladosti jako bouřlivého rozvoje, zralosti, ale také úpadku až nakonec i smrti.

Většina náboženství byla po odchodu svého zakladatele (toho, co přinesl učení) všelijak lidmi, následovníky pokroucena. Často i z toho důvodu, že následovníci pochopili svoji výjimečnost právě pod vlivem působení vášní mysli a uvědomili si, že jejich podvod nebude odhalen a oni z toho jen získají. Vždy však náboženství přinášelo nějaké morální a etické principy, které jeho vyznavači měli dodržovat již jen proto, aby se jim na onom světě dostalo odměny. A proč to neříct; aby byli i dodatečně vymyšlenými rituály a dogmaty ovládáni. Věřící se ptali na vznik světa, fascinoval je prázdný prostor i životem obdařená příroda, viděli pohyb a chtěli znát hybatele. Věřili ve věčnost, kterou měli přislíbenu, věřili ve zdroj světa, do kterého je údajně vedli kněží. Náboženství nabízelo jistotu a atribut, že Bůh je vším, co vytvořil a postupně se v něm a s ním dopracovali k nějakému chápání řádu vesmíru.

Náboženství uznávalo dobro, které je v Bohu, zatracovalo zlo, jímž disponují ďábelské síly. Současně ale představitelé náboženství jednali často v rozporu s tím, co kázali a přiváděli lidi do válek a zabíjení, a to i v zájmu Lásky. Jak falešné bylo toto počínání! Bůh vždy chtěl, aby jej duše v lidské bytosti, skrytá pod mnoha závoji, poznávala a nacházela si k Němu cestu; ti ovládající však udržovali v lidech záměrně nevědomost, o myšlence, o Slovu, o poznání a jejich záměry a nástroje byly často předaleko od spravedlnosti a kázaného řádu. Opravdu kázali opak Slova Boha, chtěli podřízenost osudu a přijímání toho, co Bůh lži, přímo Satan posílá.

Všem, kdo hledají, se nabízejí zásadní otázky. O hierarchii světa, o věčnosti času, prostoru, o podstatě vesmíru a o jediném Tvůrci. Pracují s myslí, pracují s pohybem, žijí osudem a přijímají rány či zlostně odhazují vše, co se jim nehodí. Kde hledat na mnoho otázek, které lidstvo provází od úsvitu jeho dějin, odpovědi? Nabízí je snad věda, která je, přiznejme si, velmi rozvinutá? Odpoví jim na existenci démonické složky bytí? Existuje něco, co je nehmotné a lze nějak pochopit, že jsou lidé stále více i pomocí nových sofistikovaných nástrojů manipulování k poslušnosti?

Některá náboženství nabízejí poznání jiných úrovní člověka, jeho různých těl, které podléhají změnám a která jsou na své pouti k Otci postupně odkládána tak, až duše zazáří svým plným a čistým světlem. Je něco v hmotném světě skutečné a v čem se ta skutečnost projevuje, když již zítra tu nemusí stát náš dům, nemusíme mít své děti či ve spánku vydechneme svůj život? Jakou roli hraje duše, jakými silami disponuje a kam směřuje? Jak se vyrovnat s vědomím, jeho nižší úrovní v propojení s myslí, jeho rozprostřením se v nejnižší části stvoření a nebo naopak, v jeho výstupu do duchovních oblastí, kde může pro svoji duši nacházet pravý Domov. Jak, kdy a v čem provází člověka, duši, jakou roli má pro mysl? Náboženství přináší svému vyznavači kroky, které ho doslova a často umísťují do nepříznivé situace, do malého člunu, jež je uprostřed rozbouřených vln oceánu života. Člověče, zachraň se. A víš jak?

Mé rozjímání se blíží k závěru a je tu dotaz, kterým se hloupý král Midas ptal boha Silénia – „co je nejlepším osudem člověka“? Ten odpověděl: „Politování hodná rasa, ti lidé! Děti smutku a náhod! Proč mne nutíš říkat to, co by lépe mělo zůstat nevysloveno? Nejlepší, čeho se člověku může dostat, dostat nemůže – je to vůbec se nenarodit. Druhá nejlepší možnost je zemřít brzy.“

Lékem na všechny uvedené bolesti a nemoci by mělo být lidem náboženství ve své čisté podstatě. Po mnoha a mnoha zkušenostech; odstraňuje tento lék příčinu lidských nemocí? Ty pokroucené formy různých učení, které byly přetvořeny v rozličné, údajně boží cesty – pomáhají? Je na světě méně bolesti a smutku než dřív? Náboženství je přinejlepším jen utišující prostředek; je to úleva od bolesti; ve velkých dávkách člověka zcela znecitliví. Ale nemá schopnost léčit.

Co dnešní křesťané a jejich války proti bližnímu svému? Co náboženství muslimů, je milující? Co nové směry, teosofie, křesťanská věda, moderní spiritismus, rosenkruciáni…, změnily tyto nové směry svět k lepšímu?

Ježíš Kristus na obraze Gebharda Fugela (1863-1939)

Ježíš Kristus na obraze Gebharda Fugela

Žádné náboženství však nelze zásadně označit za falešné. Vždy je to další krok. Vydrží stovky, i tisíce let a přichází nové pro novou dobu a pro nové naplňování všech možných tužeb člověka. Jak dlouho si bude člověk ještě vymýšlet mnohá přání, která jsou projevem jeho ega, mysli, jsou sobecká a jejich naplňování poutá takového člověka do dalších a dalších zrození?

Každý člověk, jako nejvyšší bytost, vlastní třetí oko. Je to jediný vstup do mikrokosmu lidské bytosti. Je branou, která vede do vyšších sfér, mimo tento svět pláče a skřípění zubů. Vede ke Světlu, ke Slovu, vede však i k další ztrátě cesty u toho, kdo není dostatečně poučen a připraven. Vnitřní chrám Boha je pro nás připraven, ne všichni se však do něj v tomto svém životě dostanou. Hledač tam nevstoupí po kolenou, na nichž s odříkáním absolvoval křížovou cestu, po zdánlivých obětech na poutích a jiných činnostech v umělých rituálech, které vymyslel sám člověk! Pravá cesta je jen jedna a je již od počátku úsvitu života člověku dána. Vystoupit ze smrti do života, to je cíl pravého náboženství.

Lze odložit za života kabát hmotného těla a vstoupit dovnitř a zase se navrátit k plnění svých povinností. Jde to jednoduchou technikou, které učil i Ježíš Kristus.
 

Václav Žáček /Venda/
 


hodnocení: 4.4
hlasů: 7
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

317 komentářů

Přidat komentář
    1. Tu sílu, nejen ke čtení, ale v životě, tu Vám ze srdce přeji. Trpělivosti se musí člověk učit.
      Pěkný den.
      Václav Žáček

  1. Fýýýhháá! Co do počtu a zejména pak i co do obsahu komentářů, teda zatím nic moc, Vendo. Možná to bude jenom tím, že kdo s čím zachází – tím také schází.

    _________________________

    Rozlišovací schopnost se nerozvíjí čtením duchovní literatury a posloucháním duchovních rozprav, ale následováním toho, co je správné, a upuštěním od toho, co je nesprávné.

    https://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&ved=0ahUKEwjRu7Kp4sfJAhVD6A4KHdUYADgQFggeMAA&url=http%3A%2F%2Fwww.universalwisdom.in%2Fsatsang%2Fcz%2Fcz20090730.pdf&usg=AFQjCNF0a-5ed7NxaoI5gPrRxrxkbDlmlA&sig2=z1QKopQddR2fSIvIl0_anA&bvm=bv.108538919,d.ZWU&cad=rja

    ***Chce-li člověk s duchovním snažením správně užívat vivék,jako schopnost správně používat svůj intelekt v rozlišování / a je to opravdu nutnost/, musí pozorně uvažovat o tom, co je dobré, co není, co je opravdové, co falešné, co je užitečné a co je bez ceny. Je tak opravdovým základem nalézt jisté velké univerzální pravdy a principy, pevně je uchopit a v jejich světle pak uvažovat o všem ostatním – to a ještě mnohé se skrývá pod rozlišováním; prázdná fráze nepomůže. Vždy je lépe vědět, co je „za tím“***

  2. Pane Žáčku,

    píšete, že vstoupit dovnitř a zase vně lze jednoduchou technikou, zřejmě máte na mysli Jógickou relaxaci, nebo snad něco jiného, mohl bych Vás požádat o bližší podrobnosti k oné technice? Děkuji.

    1. ad: mohl bych Vás požádat o bližší podrobnosti k oné technice? Děkuji.

      Tak jestli byl doteď klid a mír, a Vendelínovo psychedelické psaní (rozuměj: žvanění) v intencích a jakž takž stravitelných plovoucích hoven, tak teď to teprv vypukne..:-) Venda a techňyky, tam je Venda Vivék doma..:-)))

      Jendo, Jendo..:-)) Nemožný jste zadák…:-))

      https://www.youtube.com/watch?v=c7o9IxMiYPQ

      1. Honzo, Honzo, co na tento Váš výlev napsat. Někdy se mi jevíte, jako psychicky narušený člověk a nebo si někdy říkám, že se tak možná projevujete jen na mé myšlenky. Ale pak si říkám, vždyť ten Honza je také jen hledající člověk. Čte, tápe, jako my ostatní,bloudící světem.

        Přeji Vám klid v duši a mysli.

        Jsem opravdu rád, že Vám tak hluboce v mysli utkvěl můj popis rozlišování, vivéku, a že ho již asi potřetí citujete. Tím opakováním to pak zcela přirozeně a nenásilně celé pochopíte. A to je dobře.

        I Vám pěkný den.
        Václav Žáček

        P.S.
        Na to Vaše „Fýýháá“. Vy si myslíte, že něco sděluji lidem proto, abych pak počítal, kolik bylo reakcí?

      2. ad: Vy si myslíte, že něco sděluji lidem proto, abych pak počítal, kolik bylo reakcí?

        Vendo, patřím k lidem, kteří si zásadně nic nemyslí…:-) Ale to už byste snad, notabene a při svých !rozlišovacích schopnostech!, mohl poznat a vidět dávno…:-)

      3. Honzo, musím to napsat. Já se na své Cestě Vámi nijak výrazně nezaobírám. Jednám přesně v intencích vivéku :“….musí pozorně uvažovat o tom, co je dobré, co není, co je opravdové, co falešné, co je užitečné a co je bez ceny.“

    2. Jendo, relaxace, to je jít i třeba na ryby, nebo si zahrát mariáš či navštívit koncert vážné hudby. V praxi jógy patří však relaxace do stupně pratjáháry – stažení smyslů dovnitř, které normálně zprostředkovávají vnější svět. Stručně je to první fáze zklidnění. Pak teprve nastává kontemplace, stažení pozornosti v naprosté koncentraci do nitra a na závěr meditace. Ale uznávám, že tomu všemu může někdo říkat souhrnně i jógická relaxace, záleží na ujasnění pojmu. Ona ta technika, kterou mám na mysli já, je jednoduchá ovšem jen zdánlivě. Vyžaduje jakýkoliv sed s rovnou páteří, leh je nevýhodný kvůli usínání. V sedu pak, po zklidněném dechu, musí dojít k zastavení toku myšlenek, stažení pozornosti do očního centra a tím i následně stažení vědomí, které je jinak přes naše tělesné smysly „rozprostřeno“ do vnějšího světa. Tedy doslova „boj“ se zastavením práce mysli a nasměrování vědomí od světa, „vzhůru“, k duchovním oblastem.
      Stav, který přinese tato technika, se podobá vnějškově smrti s tím rozdílem, že všechny orgány normálně pracují dál. Návrat pak musí být velmi pozvolný. Souhrnně se tomu, co stručně popisuji, říká vyšší stupně jógové praxe. Zvládnout tuto techniku je jako zakoupit si například vstupenku na ten koncert, jinak, je to prostě určitý nástroj. Co je pak úspěchem / ovšem s vyloučením ega, jako pýchy sám na sebe /, nemá adept ve svých rukou zcela sám.
      Děkuji za Váš zájem a přeji pěkný den.
      Václav Žáček

      1. Děkuji za odpověď, …pane Žáčku, to co popisujete jsem na vlastní kůži zažil, takže si dovolím opravit jednu nepřesnost: a sice poloha v lehu na zádech je naopak začátečníkům vřele doporučovaná, poněvadž padmasánu začátečník jenom těžko zvládne, proto je lepší pro Jógickou relaxaci šavásána. To je právě to umění: neusnout a odtělit se skrze addžňá lotos, nebo snad i skrze lotosy vyšší, to nedokáži teď říci přesně. Výsledkem je Samádhi, Osvícení, prolomení Bazvěrectví jednou velikou vlnou Blaha, …zažil jsem to, vím o co jde a vím, jak toho opět dosáhnout, …žel Bohu, jsem nyní v takovém podivném stádiu poznávání, že mi to nejde, postihly mne i osudové nemoci, prostě Tma Duše, …máte na to nějaký recept? Děkuji za případnou odpověď.

      2. Vidím, že se vyznáte.
        Padmásana je opravdu dokonalý sed a dost těžký a pro začátečníky složitý. Já ho nepraktikuji. Bohatě stačí sukhásana, jako příjemný sed. To zkřížení nohou tam je a při podložení – sednutí si na meditační polštář /nebo jen složenou deku/, aby byla pánev výše než kolena, to splní určité podmínky. Šavásana je opravdu / podle mne a mých zkušeností / pozice pro relaxaci, postupné uvolňování celého těla vč. vnitřních orgánů a hlavy, zbavování se napětí svalů, zklidnění dechu….. . Addžňa čakra je opravdu tím bodem, kterým se vstupuje do nitra a myslím, že kdo získá vlastní zkušenost vstupu dovnitř, touží pak po tom stále. Ale tady je dobré si uvědomit něco, co svoji vůlí neovlivníme. Je potřeba „vyčistit pohár“, mysl, a nakonec i být bez karmy, a to je ten problém, který mnoho adeptů brzdí. Usílí by však při nezdaru nemělo končit. Určitá víra s pokorou a trpělivostí v milosrdenství, to je to, oč v tomto duchovním aspektu jógy běží. Absolvovat třeba celé vzdělání a na konci např. titul MUDr…….- to trvá několik roků.

        Ještě se k tomu závěru Vašeho příspěvku vrátím, nějaké povinnosti mne nutí tu asi tři hodiny nebýt.

        Díky.
        Václav Žáček

      3. Děkuji opět za komentář, …nevím, jak na to nahlížíte Vy, ale já razím heslo: kdo zvládl Šavásanu, ten zvládne Padmásanu, nikoli naopak.
        Ještě k té Šavásaně: jde to dosáhnout osvícení/Samádhi i vleže na boku v poloze Ležícího Buddhy (opět vlastní zkušenost), …jo, jo, kdysi mi to šlo, ale teď jsem v propasti ducha, temný les, problémy světské i duchovní, co s tím…? (:^(

      4. padmásana je pro mne obtížná – asi to bude věkem. nedělám ji. Přicházím o ten „energetický uzel“, rozumíte mi.

        Ty problémy….? Člověk je musí odžít. Osud, karma, vztahy z minulých životů, do kterých není vůbec jednoduché vniknout a porozumět jim.

        Neznám termín „propast ducha“, přiznávám. Vím, jak působí na člověka negativní síla a co dělat, aby se její účinek nezvyšoval. Ovládnout mysl, ego, a k tomu je potřeba nepřeskakovat posloupné kroky. První předpoklad, ale to již asi máte za sebou je ten morální a etický princip cesty jógy, jama a nijama. Určitě jste v hathajóze a v technikách pranájámy. A po pratjáháře, dhárana, dhján a pak, při velké trpělivosti a pokoře lze docílit i samádhi. Cesta je však dlouhá ještě i potom. V žádném případě není možné popsat v tomto příspěvku všechno. Vše vyjmenované spolu souvisí. Sám praktikuji surat šabd jógu, ve volném překladu – jógu slyšitelného životního proudu.

        Vaše otázka….co s tím? Zkoušet, nevzdávat to, krůčky základu máte jistě za sebou. I ty problémy jsou zkouškou. Naše / dovoluji si ji tak nazvat / cesta je cestou poznání sebe sama, potlačení vášní mysli, správné rozlišování jako vivék a potom zákonitě přichází vairágja, jako dobrovolné / absolutně nenásilné /zbavení se závislostí na světě a jeho radostech – nový stav mysli, která bude připravena po často obrovském časovém úseku, který žák absolvoval, stát se sluhou duše a spolu otevřít cestu k Duchu v nás do vyššího stavu vědomí. Víte, nechci, aby to vyznělo jako fráze, ale každý má v sobě k rozvázání uzel, za kterým se otevírá poklad. To, že tento poslední krok je těžký, nesmí poutníka, nás, hledače, zrazovat. Překážky jsou, svět a každý jeden z nás, hledačů, si je vytvořil. Ale, to že již víte, že „něco“, co nás přesahuje, existuje, je velmi nadějné. Tedy trpělivost, pokora a víra v milost. To vše je nezbytné.

        Sám se zúčastňuji tzv.satsangů, ale to je jiná kapitola, ve které figuruje na místě nejvyšším můj milovaný Mistr. Mnoho lidí se mi za to může vysmívat, ale představte si, že vědu o duši je nutné studovat. Copak gymnásium a pak medicínu vystuduje snad člověk sám, jen pomocí učebnic? Nechal by se někdo operovat od lékaře, který by si otevřel vedle operačního stolu knihu anatomie a četl si pro každý krok postup z nějakých skript. Tady jen narážím na nutnost ne lehké práce, kterou získáváme zkušenostmi / tedy to vyšší Já v nás / a za určitých podmínek nás to přivede k vítězství. Ono to totiž nelze jinak. Ale nic není zadarmo.

        Díky za Váš zájem a Vaše postřehy.
        Pěkný večer a mnoho zdaru.
        Václav Žáček

      5. Děkuji pane Žáčku za vyčerpávající odpověď, tak nějak, jak říkáte, to bude, je třeba pěstovat umění přehlížení špatného a vyhlížení dobrého, na každém zlu je nějaké dobro, jen ho najít a pokorně přijmout, …jedna moje známá dokonce tvrdí, že nemoc je výborný čas pro meditaci, …no, nevím, já jsem při své nemoci přibral 20 kg tuku, takže padmasánu také teď už nezvládám, takže šavásanu musím praktikovat i kdybych nechtěl, …plánuji, až se uzdravím, shodit ty nadbytečné kilogramy pryč a opět usednout za vlahé červnové noci v padmásaně a vidět, správně říkáte, že tajemství přechodu do Samádhi tkví ve zrakovém centru, …přesně, to je také má zkušenost, pomocí koncentrovaného zraku a otázky: „Kde končí moje zrakové pole?“ se vstupuje do Addžny, …a pak, pak už jen zíráte co všechno je možné, …:-) Tak V8m děkuji za všechny komentáře, mějte se pěkně!

      6. Jenda
        Jestli mohu, vypovím, co se osvědčilo mě.
        Meditace v leže, je pohodlná, ale jinak má spoustu nevýhod. Rychle si na ni zvykneš a potom při každém ulehnutí automaticky začneš meditovat. A moc toho nenaspíš. Navíc pro dobrou meditaci, je dobré mít volnou páteř. Já usedám, do polovičního lotosu (motýlek). Ale záleží na tvé pružnosti, jestli si troufneš na lotosový květ (dvojitý motýlek), nebo zvolíš jiný posed. Důležité je mít volnou páteř.
        Ad: problémy světské i duchovní, co s tím…?
        Nejsem si jist, ale tuším, že jsi otevřel minulost a řádně jsi ji nevyřešil.
        Určitě víš sám dobře, že když začíná být tvoje meditace dobrá, začne se ti vybavovat minulost. Jako prví přichází to komu a jak jsi ublížil. Po vyřešení se začne vybavovat kdo, a jak ublížil tobě. A tuším, že někde tam, jsi to nedořešil a problém zůstal otevřený. To se stává. Při zdánlivé neřešitelnosti případu mi pomohlo vědomí, že danou věc nemohu napravit, ani odčinit. Jediné co mohu, je postarat se, aby se to již neopakovalo. :)

      7. Leo,

        děkuji za komentář, u mne jde hlavně o to, že jsem se opět začal bát smrti, neboť mi jistá entita sdělila, že po smrti půjdu za své hříchy do pekla, …to mne natolik vyděsilo, že jsem tomu uvěřil, …přitom jsem nic tak hrozného zase nespáchal, …asi by mi pomohlo, kdyby mi nějaká opravdová autorita (třeba Ježíš Kristus) sdělila, za co se vlastně chodí do pekla a za co již nikoliv, jinak se v tom budu plácat donekonečna. (8^(]

      8. Jenda
        Ad: jistá entita sdělila, že po smrti půjdu za své hříchy do pekla
        :)))))))))))))))
        To je úžasné. Každý o pekle mluví, ale skutek, utek. No a ty máš tu možnost osobní exkurze. :))))))))))
        Jane. Nejsem a nechci být autorita, ale přesto se vyjádřím.
        Zapomeň na křesťanské pojetí pekla. Je to jen další demagogie.
        Peklo (gehinom), je naprosto něco jiného a vůbec se tam duše neocitne za trest. A ta entita, ať je to již člověk, nebo astrální tvar vypověděl jen o své jízlivosti, nevědomosti a hlouposti. Takže proč se někým takovým zabývat?
        Co tě nezabije, to tě posílí :)

      9. Jendo, prosím Tě, koukni a pečlivě přečti moje svědectví, které jsem sepsal (odkaz když klikneš na mé jméno). To, co se Ti děje se dělo i mně, resp.je to velmi podobné. Situace je takováto – nepoznal jsi pravého Boha a pravou cestu k Němu. Možná po Něm i toužíš (jako já toužil), ale používáš cesty, které k Němu nevedou (jako já používal – meditace, snaha o vlastní skutky abych se zalíbil Bohu, snaha dosáhnutí blaženého stavu apod.). Jedinou cestou k Bohu-Otci je mít osobní vztah (=živou víru) s Ježíšem Kristem. Sám jsem tomu nevěřil a odmítal to, roky se snažil o průnik všech náboženství, meditoval, ale přišli jen strachy a démoni! Strachy, které máš a nepřijemnosti NEJSOU tvá karma z minulého života (to je oblíbená šalba duch.bytostí), ale jsou to důsledky negativních bystostí, které si pozval do svého života na základě tvé dosavadní duch.snahy. Vím, že si to nemyslíš, ale je to tak, já to měl stejně a jediný kdo mi pomohl byl Pán Ježíš, když jsem opravdově klekl na kolena a vydal mu svůj život a přestal s tím, co jsem předtím dělal (meditace, četba esoteriky). Skutečně, jediný kdo Ti teď může pomoci je Ježíš Kristus. Pokud už to došlo tak daleko, že Ti nějaká bytost říká, že půjdeš po smrti do pekla, situace je velmi vážná. :-/ Budu se za Tebe modlit, ale jediný kdo Ti pomůže je pravý Bůh v Ježíši Kristu.

        Pokud mi nevěříš, hledej na internetu slova jako okultimus, Ježíš a osvobození, apod. Sám jsem jich na internetu (ale až po tom, co jsem to sám zažil a poznal Ježíše) našel mnoho…nejsi v tom sám, i na YT je mnoho videí – nejsi ojedinělý případ! Tvá situace je ale velmi vážná, prosím nepodceňuj to!!! Kdyby cokoli, dole na stránkách je i můj email.

      10. Leo, s tím co píšeš, Ti patrně mé komentáře budou k smíchu, ale to co patrně Jenda prožívá (když to zmiňuje v několika příspěvcích) je pro něj realitou a není to vůbec k smíchu. Chci a musím to zde zdůraznit. Já skončil málem v blázinci, teď, díky Ježíši zažívám Jeho pokoj a strachy ze smrti zmizely. Všechny esoterické knihy ale skončily v kamnech a bezobsažným meditací v nejrůznějších polohách už je u mně taky konec.

      11. Lukáš, Jenda
        Musím se omluvit a uvést svůj smích, na pravou míru.
        Můj smích nepatřil Jendovi, ani tobě Lukáši. Směšné mi přijde, s jakou sofistikovaností a rafinovaností jsou někteří tvorečkové připraveni vkládat bloky, do lidských myslí jen za účelem vlastní potěchy, nebo prospěchu.
        23. let nazpět, mi jeden človíček, také vložil do mysli blok. A pořádný :))))). Několik let jsem z něj měl nervy v kýblu. :))))))) Teprve ve čtvrtek jsem pochopil, díky matce a hvězdičce, jak a na jakém základě jsou ty bloky konstruovány.
        Využil mé pragmatičnosti. Tzn. Když mluvil o uřezaných hlavách, nezapomněl dodat, že s tím stejně nic nemohu dělat. Když mluvil o ulpívání, nezapomněl dodat, že jsem vůl. A právě tyto drobné a nenápadné dodatky jsou oním stavebním kamenem mých bloků. Nyní ji již otázkou času, kdy je bezezbytku rozpustím. To je také důvod, proč jsem přestal používat přídomek padlý.
        U vás dvou to je to samé v bledě modrém. Někdo našel vaši slabinu a náležitě ji využil. A pokut má člověk z čehokoli byť jen malou obavu, není problém ji zvětšit, na duši rvoucí strach.
        Nejsem z těch, kteří se druhým posmívají kvůli jejich cestě. Cest je mnoho a každemu je určena jiné. Každý jsme dostali do vínku něco jiného, takže nač vyvolávat jakoukoli averzi. Mě naprosto netrápí, se člověk snaží řadit ke křesťanum, židům, buddhistům atd. mě spíše zajímá jaký ten konkrétní člověk je. Jestli je dobrý, nebo ne:).
        A to je i má rada pro Jendu. Pokut cítíš, že nejsi zlý člověk a tvé skutky nejsou zvrácené, není důvod brát tlachy zlomyslných entit vůbec na zřetel.:)
        Ps. Posledních pár let(cca16) jsem začal rozlišovat, mezi esoterikou a ezoterikou
        Esó – je vnitřní. Každý kdo je schopen uvědomit si sám sebe a má touhu sebepoznání, je esoterik
        Ezo – to neřeším a na ezofesty nechodím, natož abych se zabýval ezorytmusy života, nebo ezomódou, ani mě netrápí, co říkají z ezokazatelny.:)))))))

      12. Ještě dodám. Když mi došlo, jak jsou mé bloky konstruovány, musel jsem se smát, nad jednoduchostí toho z čeho jsem měl hezkých pár let, nervy v kýblu. Smál jsem se možná hodinu a s klidem mohu říci, že tak dobře jsem se již dlouho nezasmál. :)

      13. Děkuji všem za komentáře, trochu tomu začínám rozumět, čeho se člověk bojí, k tomu směřuje, spravedlivý se nebojí ničeho, kdo je bez hříchu ten je totálně bez strachu ze smrti. A „hřích“ je to, co nás mrzí, to co nás nemrzí hřích nikdy nebylo. A nebo ano? Mohou existovat hříchy takzvaně zapomenuté, které se člověku zjeví při posledním soudu? Přesně to se mi totiž stalo, prožil jsem za asistence jakési bytosti poslední soud nanečisto a na všechno špatné v životě jsem si vzpomněl, na všechno na dávno zapomenuté příběhy, hříchy, to je to, co mne trápí. Co se týče mého vztahu k Ježíši Kristu, tak myslím, že mám k němu vztah hezký, povznášející, pokládám ho za svého přítele, …Rabbi je přítelem všech lidí, nemám s tím problém uznat jeho Roli, …také mám velmi rád tento žalm z Bible: „Hospodin je můj pastýř, na loukách žírných pase mne, k vodám občerstvujícím mne přivodí, nebudu se báti zlého, byť by se mi dostalo jíti přes údolí stínů smrti, neboť Ty se mnou jsi, prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje!“.

      14. Jenda
        Ad: poslední soud nanečisto
        kdo byl žalobce? – jakási bytost
        kdo byl obhájce? – tatáž bytost
        kdo byl soudce? – zase ta jedna a ta samá bytost.
        Soudní síň? – vizualizace oné bytosti
        Výsledek? – zloba a zášť oné bytosti
        Zloba a zášť té bytosti tě nemusí trápit. Je to jeho zloba, nikoli tvoje. :)

  3. ad: Honzo, musím to napsat.

    Vendo, jestliže a tzv. „musíte“, pak jste jen otrokem své mysli a o nějakém vivéku a schopnosti rozlišovat, si můžete nechat tak akorát zdát, snít a blouznit ve svých mentálních představách.

    Staré přísloví říká: Zasej myšlenku, sklidíš čin. Zasej čin, sklidíš zvyk. Zasej zvyk, sklidíš charakter. Zasej charakter, sklidíš osud.

    http://psychologie.cz/clovek-se-stava-tim-co-dela/

    1. Ano, Honzo, jak jste o sobě napsal : „…patřím k lidem, kteří si zásadně nic nemyslí…“

      Souhlasím, tak to prostě je.

  4. Zakládám nové vlákno na Váš poslední komentář Jenda 8.12.2015 (12:35)

    Tento hmotný svět je nejnižší částí stvoření, kde lidská bytost může žít. Tedy člověk se svým tělem, smysly, radostmi a obavami. To, co prožíváme je sklizní předchozí úrody – opět jen v této úrovni. Příčina vytváří následek, nikdy tomu není naopak.

    Tam, kde Vy můžete cítit obavu z pekla, tam již ale není Vaše tělo, tam přichází duše se svými „jinými“ těly ne fyzické úrovně. Odbočím – již jste někdy prožil hrůzostrašný sen, kdy jste prožíval děs, strach, mohl jste se vzbudit svým vlastním křikem a nebo pláčem? A přitom jste ležel ve své posteli?

    Jiná úroveň existence, bez těla a tělesných smyslů, může sestoupit do nižších duchovních oblastí, pekla, očistce… . Druhý název napovídá, že očista, tedy prožívání toho procesu tam, je vlastně katarzí se snahou o to, aby mysl, které se duše po smrti těla nezbavuje, si uvědomila svá pochybení. Zpravidla totiž mysl, byť jen jako nástroj, dokáže s pomocí smyslů „přinutit“ člověka k sejití ze správné cesty. A ty útrapy tzv. pekla? Nenechte si je vnutit nějakou představou své mysli. Dostanete, na úrovni vědomí to, co si zasloužíte. Jak jsem již psal, dlouhá je cesta k poznání smyslu života / mimochodem vždy pomíjivého, ať jste „umístěn“ v jakémkoliv těle /. Proto na závěr; nečiň bližnímu svému to, co nechceš, aby ostatní činili tobě!

    Začal jsem psát k mému článku ještě doplněk o víře a o smrti. Snad to brzy dopíši.

    Chci Vás jen podpořit, byť je to z oblasti filosofického poznání – takový intelektuální předstupeň na té jediné Cestě, Cestě přímých zkušeností. Ale i ty jste již okusil a myslím, že lze v tom, i přes současné dílčí nezdary, pokračovat. Mravenec leze po stěně, padá a znovu leze. Úspěch přeje nejen odvážným, ale pokorným a trpělivým. Ani velký vědec neučinil svůj životní objev tím, když poprvé otevřel dveře do laboratoře. Byl to ale ten první a důležitý krok. Ve stejné pozici jsme tady všichni.

    Pěkný den.
    Václav Žáček

  5. Peklo jsou ti druzí, ale právě tak jsem mohl napsat, že ráj jsou ti druzí, zkrátka, všechno přichází k člověku jenom od druhých, od lidí. (Jean-Paul Sartre)

  6. pro Lukáš 8.12.2015 (14:33)

    No konečně rozumný slovo a autentický poznání. Dááávno, dáávno mám za sebou meditace o neužitečnosti meditace. Notabene, když meditovat lze nepřetržitě. Stačí se naučit a umět dívat.

    1. A kdo o tom snad pochybuje – i kdyby nevím co nastalo, jeho otisk v boží přítomnosti stejně zůstane :-) A až se člověk naučí dívat, bude umět i vnímat, jednoduše být :-) A strach pomine.
      A pak blik, cvak, vše se znova začíná, člověk je však silnější svým poznáním….

    1. Jdu krmit. Dočtu později. Ale zatím mi mluví z duše. :)
      Jakým kouzlem to děláš? Že máš okamžitě po ruce správný článek, nebo citát?????
      Super :)

      1. ad: Jakým kouzlem to děláš? Že máš okamžitě po ruce správný článek, nebo citát????? Super :)

        Jakým kouzlem? No to kolikrát ani sám pořádně nevím, Leo. Ale říká se, že prý všechno je v hlavě..:-)

        ad: Dočtu později.

        Dočti, dočti… A můžeš klidně i víckrát; s odstupem času, stejně jako s odstupem od sebe samého. Nevěřil bys jak je to vidění „znovu a znovu novýma očima“, blahodárný.

        „Být člověkem znamená snažit se být bohem.“ (Jean Paul Sartre)

      2. Ad: Nevěřil bys jak je to vidění „znovu a znovu novýma očima“, blahodárný.
        Mám tu zkušenost. Při dalším a dalším čtení téhož, se objevují další roviny a souvislosti, které člověk předtím neviděl.:)

      3. ad: Při dalším a dalším čtení téhož, se objevují další roviny a souvislosti, které člověk předtím neviděl.:)

        Přesně!!! „Mnohovrstevnatost“ je v tomto kontextu naprosto evidentní a neodmyslitelná.

        https://cs.wikipedia.org/wiki/Logos

      4. A také při objevování dalších rovin člověk již má z čeho vycházet, hledá se mu snadněji :-)

      5. Asi to bude znít hloupě, ale mám dojem, že znovu a znovu a znovu objevuji to, co již dávno znám.
        A vždy potřebuji popostrčit, abych pochopil to, co jsem již dávno chápal. :)

  7. pro Jenda 8.12.2015 (18:11)

    Jendo, Jendo, ach bože, bože… Přestaň se litovat (a říkám to s plným vědomí toho, že velice dobře vím, jak je to mnohokrát těžký!) a BUĎ SVŮJ!. Nikdo jinej to za tebe stejně neudělá. Celý Kristovo učení není o ničem jiným, než: PROBUĎTE SE!, BUĎTE!

    ad: to se mi totiž stalo, prožil jsem za asistence jakési bytosti poslední soud nanečisto

    No to teda musela bejt ultrapíčovina, to mě poser… „poslední soud“ a „nanečisto“, hmm… Ta nečistota z takový „asistovaný akce“ jenom kape. Ach Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil?

    http://www.biblenet.cz/app/b/Gal/chapter/3

  8. Ještě k těm strachům, blokům,….
    kdysi na mne někdo „vrhl“ woodoo, pohrůžku, že mi sebere duši,….další mi dal najevo že jsem odporná,….
    Jde o to, nenechat se tím zaslepit. Rozlišit, či uvědomit si, co je má vlastní tvorba, za ni přijmout odpovědnost a pokud to jde, tak ji napravit. Ale co přichází z vnějšku a přichází ve zlém, tak buď to přijmu a pak se trápím svou domnělou vinou, nebo to nechám projít až to pomine, a nebo to odrazím a pak se to ovšem může vrátit tomu, kdo to poslal, zpět. Jednoduše – cizí zlo nebrat. Ale že mi to trvalo řadu let, než jsem pochopila a také přijala, že to bylo cizí zlo a já zbytečně trpěla….

  9. Jendo, jsem přesvědčen, že to co se Ti děje nemá co dělat se stavem Tvé mysli, ale je to zapřičiněno negativními duch.bytosmi. O moc více, než jsem Ti napsal výše tady ale psát nebudu. Rozhodně jsem na emailu, kdyby si chtěl řešit více osobně – korenypoznani(zavináč)gmail.com.

    Jinak píšeš, že máš k Ježíši blízko, to je dobře – ale domnívám se, že to je jen začátek (ovšem něčeho velikého). Popíšu ve zkratce co se stalo mně, a pak jsem to nalezl v Bibli (!) a i u jiných lidí na internetu. Pravé křesťanství je především osobní vztah člověka s Bohem. Jakákoliv lidská bytost, pokud se pokoří a učiní pokání (= na základě lítosti nad dosavadním hříšným životem člověk touží změnit smýšlení a svůj život obrátit k Bohu) a přihlásí se vírou k Ježíši Kristu a rozhodne se jej plně následovat (ne jen tak naoko), obdrží z milosti Boží Ducha svatého – Ducha Božího. Ta víra je v tom skutečně rozhodující. Je úplně jedno, jak jsi předtím žil, je úplně jedno, jaké hříchy jsi spáchal/nespáchal předtím, důležitá je Tvá opravdovost a touha být s Bohem skrze Krista. Tento Kristův Duch kromě jiného Tě bude plně ochraňovat před negativními bytostmi, ale i usvědčovat z hříchů, je docela i možné že Ti zmizí i nějaké závislosti (to se stalo mně), některé Ti ale Pán může ponechat, aby si nespyšněl. Pýchu Pán nenávidí ze všeho nejvíc („Blaze chydým v duchu, neboť jejich je království nebeské“). Svobodná vůle Ti ale samozřejmě zůstane, takže od Boha kdykoliv můžeš odpadnout a zvolit si „temnou stranu“, mohu-li to tak napsat, to by ale bylo skutečně hrozivé (kdo pozná pravého Boha a dobrovolně jej opustí, pro něj by bylo lepší se nenarodit – viz Písmo).

    Moc bych Ti přál se plně vírou obrátit na Ježíše a jeho milostí se znovunarodit z Ducha. Lidská víra je v tomto skutečně rozhodující, Ducha svatého si NELZE zasloužit meditacemi, skutky, ale je zcela zadarmo – vírou v Ježíše. Jako dřívější duchovní „ezo“ maniak jsem toto nechápal a doslova odmítal (přeci si musím tohle všechno sám vydobít, sám si odčinit karmu, ap…), ale milostí Boží mi byla vlita právě tato živá víra a pak se to vše začalo dít. Bůh nám – skrze víru v Krista – skutečně může a chce odpustit to co bylo, ať to bylo cokoliv.

    Pokud je to tak jak si myslím a jsi pod vlivem negativních duch.bytostí, ty Ti rozhodně budou případnou snahu obrátit se plně k Ježíši narušovat (u mně se to projevovalo neskutečnou leností otevřít Bibli, ale přitom jsem vydržel dny studovat okultní knihy a nejrůznější tajemství a samozřejmě absolutní nevírou v odpuštění hříchů a v zástupnou oběť Ježíše), ale milost a síla Boží je nadevšemi silami. Právě milost Boží Ti – a všem zde – ze srdce přeji ponejvíce!

    1. Ta víra musí být silná, nejen obyčejné no jo, tak já tedy věřím, taková, která vede k navázání spojení, skutečně živá.
      Lukáši, :-). S čím však nesouhlasím je zástupná oběť Ježíše. Z principu zákonitostí nelze zastupovat, ale napojením se na působení Ježíše Krista (živá víra) člověk „navibruje“ tak vysoko, že dosavadní hříchy se mohou rozuzlovat symbolicky, člověk pak stojí „nad nimi“.

      1. ad „Ta víra musí být silná, nejen obyčejné no jo, tak já tedy věřím, taková, která vede k navázání spojení, skutečně živá.“ Ano, je to tak! K tomu nelze nic dodat. Mně osobně víru v Ježíše těžce nabourávala právě ostatní (řeknu nebiblická) duchovní literatura, kterou jsem hltal po desítkách. Živá víra je dar Boží a dá se o ní prosit a dá se tedy i obdržet… Kdo by skutečně – vše co ví – na chvíli odhodil a s otevřenou myslí a srdcem četl Bibli (především Nový zákon) a nesnažil se to naroubovat na to co se dozvěděl z jiné z duch.literatury a z ostatních náboženství, tak k Němu začně Bůh mluvit. To jsou mé zkušenosti.

        Jordane, z principu jakých zákonitostí nelze zastupovat? Ježíš není člověk, ale Boží Syn – lidská podstata Boha, je stejné podstaty jako Otec – což samozřejmě člověk buď přijme vírou, či nikoliv. Člověk, naplněný Duchem svatým si uvědomuje naprosto jasně, jak je zcela hříšnou a nedokonalou bytostí a že sám ze sebe je ničím před Bohem. V Bibli je mnoho míst, kde Bůh zřetelně zavrhuje lidskou snahu zalíbit se Bohu vlastními skutky (Izajáš 64:5 „Všichni jsme jako někdo nečistý, všechna naše spravedlnost jak hadry té, jež krvácí.“). Spása a evangelium je pro všechny – i pro ty nejprostší – zcela zdarma skrze víru a následování Ježíše Krista. A k Bohu člověk nemůže pokud mu nejsou odpuštěny hříchy. Toto odpuštění se děje pouze a jenom skrze zástupnou smrt Kristovu. To se děje, dle mého, následovně a z těchto důvodů: Bůh je Láska, ale zároveň i Spravedlnost. On je ztělesněním těchto principů (jako i dalších). A i když nám Láska chce odpustit i ty největší hříchy, tak ty naše dluhy a přestupky (a každý člověk je před Bohem „hříšný“) nemůže Bůh jen tak vymazat, neboť by popřel sám sebe (je přece i absolutní Spravedlnost). Co s tím ale Bůh udělal, jak to vymyslel, aby nepopřel sám sebe? To vysvětluje následující úryvek z Písma: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3, 16) Ten, který byl bez hříchu, na sebe může a je ochotný vzít „odplatu za hřích“ každého člověka (tedy smrt, jak je psáno v NZ „odplata za hřích je smrt“). Jedinou podmínkou je víra v toto odpuštění a v Toho, kdo je schopen člověka očistit (Ježíš). Tato víra samozřejmě obsahuje i patřičné skutky (jak jsem psal, pravé víře musí předcházet pokání, tedy touha a skutečné obrácení člověka od světa/sebe k Bohu!!!). Víra bez skutků a bez změny v lidském životě není pravá víra v Biblickém smyslu! S touto vírou přichází i dar Ducha svatého a znovuzrození člověka v Duchu (Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2Kr 5,17).

        Chci však zdůraznit, že s tímto zástupným odpuštěním jsem měl taky snad největší problém, právě v důsledku studia teosofie/antroposofie a dalších učení, které mluví pouze o vlastní snaze zdokonalování (nejlépe ještě v dalších X životech) a o tom, že si vše člověk musí odčinit.

      2. Jen krátce, nejsem zdejší diskutér a navíc se domnívám, že většina diskusí je spíše ztrátou času.
        Jsem přesvědčen o tom, že Ježíš Kristus je Božím Synem. Nemám o tom žádných pochyb. Nezajímám se o žádné náboženství a Bibli nestuduji nikterak podrobně. Bibli napsali následovníci Ježíše několik desítek let po jeho odchodu, takže nelze brát vše přesně tak, jak je tam psáno. I když je to moudrá kniha, v které je velmi mnoho pravdy a dobrých rad.

        Bůh stvořil stvoření (svět) podle určitých dokonalých pravidel, ty mám na mysli. Odpuštění je oněmi dokonalými pravidly umožněno, ale ne tak, že by hříchy jednoho člověka mohl převzít někdo jiný. To že Ježíš převzal hříchy lidí je konstrukce náboženská a neodpovídá zákonitostem, na kterých stvoření stojí. Nebudu však nikomu vyvracet jiný názor, neboť na základě svobodné vůle člověka respektuji, že různí lidé mají různé názory.

        Já s tím, co jste zde napsal, souhlasím (až na tu zástupnou oběť)- člověk přestane být hříšný až jeho projevy budou v souladu s Boží vůlí = Duchem svatým. Aby člověk tuto vůli mohl poznat, poslal Bůh Syna Ježíše, aby ji lidem zvěstoval v podobenstvích, neboť jinému vyjádření by tehdy nerozuměli, neuměli by si ho představit. K odpuštění dojde následováním Ježíše Krista, (naplňováním žití podle vzoru Ježíše Krista, napojením se na jeho působení), tím je umožněno i těžké hříchy neutralizovat. To ale neznamená, že přecházejí na Ježíše, nebo že na něj někdy přešly.

      3. Jordane, přeji Vám hodně Božího požehnání a pokud skutečně pevně věříte, že Ježíš je Syn Boží stejné podstaty s Otcem a, že je to Spasitel pak se Vám již požehnání dostalo a to nemalé, neboť Vám to zjevil Otec, který je v nebesích- viz. Matouš 16,13-17:

        „Když Ježíš přišel do okolí Cesareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho mají lidé Syna člověka?“ Odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jiného z proroků.“ „A za koho mě máte vy?“ zeptal se. „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ odpověděl mu Šimon Petr. „Blaze tobě, Šimone, synu Jonášův,“ řekl mu na to Ježíš. „Tohle ti totiž nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.“

      4. ad – Jen krátce, nejsem zdejší diskutér a navíc se domnívám, že většina diskusí je spíše ztrátou času….
        …..Jsem přesvědčen o tom, že Ježíš Kristus je Božím Synem. Nemám o tom žádných pochyb. Nezajímám se o žádné náboženství a Bibli nestuduji nikterak podrobně.
        ___________________________

        Souhlasím, většinou to ztráta času opravdu je. Někdy je to poněkud tristně komické, obzvláště když čtu, že ten, kdo se nezajímá o žádné náboženství a Bibli nestuduje, nepochybuje o tom, že Ježíš Kristus je Boží syn.

      5. Tristní je nerozlišovat duchovnost od náboženství. Podstatu od konkrétní formy, neboť náboženství dnes není chápáno jako vztah jednotlivce k Bohu.

        To že Ježíš Kristus je Syn Boží je pro mě nezpochybnitelné, je to dobrý základ, ale není to ještě mnou vykonaná celá cesta k cíli. Lukáši, děkuji Vám, i Vám přeji pevné a nezlomné spojení s Ježíšem.

      6. ad – Tristní je nerozlišovat duchovnost od náboženství.

        Tristní je myslet si, že duchovnost lze od náboženství oddělit.

        ad – To že Ježíš Kristus je Syn Boží je pro mě nezpochybnitelné,

        Tak, jako je Božím dítětem každý, každá duše živá. Kdybyste pečlivěji studoval Bibli (a vnímal jazyk slova božího), rozuměl byste tomu a pochopil.

      7. Tady má zas někdo opakovanou potřebu udělovat nevyžádané rady … pane, jak se nám ti diskutéři vybarvují.

      8. ad – Tady má zas někdo opakovanou potřebu udělovat nevyžádané rady … pane, jak se nám ti diskutéři vybarvují.

        Tady má zas někdo opakovanou potřebu udělovat nevyžádané připomínky … pane, jak se nám ti diskutéři vybarvují. Že by zase Venda?

      9. K připomínce anonymního – co je vhodné pro jednoho, nemusí být už vůbec vhodné a dobré pro druhého, proto radit je ošemetné a stejně ošemetné je automaticky rady přijímat. Většinou se člověk chybně chová podle teze podle sebe soudím druhého.

        Je třeba neustrnout na tom, jak je obsah Bible vykládán církvemi a obdobně smýšlejícími jedinci.

        Toť vše.

      10. Pro Lukáše – já za Syna Božího považuji jen stejnou podstatu s Otcem! Lidi žijící na Zemi nikoliv.
        S Bohem!

      11. ad – Je třeba neustrnout na tom, jak je obsah Bible vykládán církvemi a obdobně smýšlejícími jedinci.

        Přesně tak. Proto je dobré se taky občas do té Bible kouknout a přečíst, co je v ní vlastně psáno, co se tím „Synem Božím“ vlasně má na mysli.
        Je tristní povýšeně kritizovat církve, a přitom sám paradoxně církevní dogma převzít a přijmout, a považovat je za nezpochybnitelné východisko (nezpochybnitelnost je atributem dogmat) své vlatní tzv. duchovnosti.

      12. O církevní dogmata se nezajímám, názorům církví se striktně vyhýbám. Vaše připomínky mě zcela míjejí, snad pomohou alespoň někomu jinému.

        Možná že pojem Syn Boží jen není vždy správně pochopen. Vše napsané v Bibli není zárukou správnosti a ne vše je dobré chápat naprosto doslovně.

        Toto není polemika s jakoukoliv osobou zde, toho jsem zcela vzdálen, je to jen obecná připomínka, která může někomu posloužit. Nic více, nic méně.

      13. ad – O církevní dogmata se nezajímám, názorům církví se striktně vyhýbám

        :-)))
        Vaše nezpochybnitelné duchovní východisko se nikterak neliší od nezpochybnitelného duchovního východiska církve, křesťanského náboženství. V čem se tedy od církevního dogma a církevního „názoru“ odlišujete, a především – co Vás tedy duchovně inspirovalo, když ne křesťanské náboženství, které Vás – jak sám píšete – nezajímá?

        ad – Možná že pojem Syn Boží jen není vždy správně pochopen. Vše napsané v Bibli není zárukou správnosti a ne vše je dobré chápat naprosto doslovně.

        Pojem „Syn Boží“ je pojem biblický a pochopení je naprosto jednoduché, stačí si přečíst evangelia. Jestliže mluvíte v biblických pojmech, pak nezbývá, než akceptovat biblickou smysluplnost a biblický jazyk. Otec na nebesích je prostě Otec na nebesích, o něm mluví Ježíš jak ve vztahu „já + Otec“, tak ve vztahu „vy + Otec“. Je to úplně jedno a to samé, a pochopení tohoto vztahu je gró křesťanské nauky. Nebo snad podle Vás Ježíš mluví o dvou či více různých Otcích nebeských? :-))
        Objevujete Ameriku? Pozdě. O té se ví už dávno. Stačí si najít správnou mapu.

        ad – Toto není polemika s jakoukoliv osobou zde, toho jsem zcela vzdálen, je to jen obecná připomínka, která může někomu posloužit. Nic více, nic méně.

        Třeba Vám.

      14. Inspiroval mě Bůh. Bible není jediný zdroj poznání (její výklad navíc rozhodně není jednotný) a inspirace pro všechny.
        Vaši jistotu Vám nebudu brát, vývoj ukáže mnohé, je tedy zbytečné polemizovat a něco vyvracet. Vy mě opravdu neinspirujete.

      15. A ještě taková drobnost na závěr – oni zde mohou reagovat pouze stoupenci doslovného znění Bible? Nebo snad jen hinduisté …. atp. A každý jen mírně jinorodý bude kritizován a poučován? Kým? Majitelem všeho Poznání?

        Myslím, že ta invaze islámu má své opodstatnění. Alespoň se to tak rozhodně jeví nejen po shlédnutí způsobu života a jednání novodobých křesťanů, ale např. i z náhledu na diskuse na duchovních fórech. Pro udělání si úsudku je to skutečně podnětné.

      16. ad – Inspiroval mě Bůh. Bible není jediný zdroj poznání (její výklad navíc rozhodně není jednotný) a inspirace pro všechny.

        Opravdu? Takže Vaše tvrzení o nezpochybnitelném Synu Božím je inspirováno Bohem? S tím se dá jen těžko polemizovat, ale – ruku na srdce – kdybyste neměl k dispozici biblický text, při vší úctě – o JK byste nevěděl nic. Že Ježíš Kristus je Syn Boží, to najdete v Bibli. A že toto je pro Vás NEZPOCHYBNITELNÉ, to je ryze církevní dogma, gratuluji:-)), a je fuk, jestli Bibli (a náboženství) uznáváte nebo neuznáváte jako zdroj poznání, odnikud odjinud tuto inspiraci (informaci) nemáte.

        ad – Vy mě opravdu neinspirujete.

        No a? Proč mi to oznamujete? Já Vás přece inspirovat nechci a nepotřebuji. Pro mě je jen lehce zábavné, když lidi tvrdí něco, co neumí rozumně obhájit. Například, když tvrdí, že je nezajímá žádné náboženství a církve, a přitom omílají církevní dogmata.

      17. Třeba v těch dogmatech, o která se nezajímám, je i kus pravdy. :-)
        (nemohu to vyloučit)

        O Ježíši Kristu jsem se nedozvěděl až z Bible. Měl jsem velmi zbožnou tetu, která Bohu a péči o nemohoucí věnovala celý život. Zájem o duchovno jsem si však přinesl na svět už jako malé dítě, aniž by mě někdo zvnějšku ovlivňoval. Z toho je zřejmé, že Vaše úvahy o mně jsou liché. To je ale pochopitelné, vůbec mě neznáte a jen střílíte od boku. Ono bývá častým jevem – podle sebe soudím druhé. Ale to mnohdy nevychází.

      18. Syn Boží tu byl dříve než Bible … „upínači“ k Bibli to mají bez Bible těžké.

      19. ad – O Synu Božím se rozhodně nepíše jen v Bibli.

        To jistě ne. Ale Vy mluvíte o Ježíši Kristu = Božím Synu. A to odnikud než z biblického textu nemáte, tedy – nemluvím o zprostředkovné informaci, ale „JK = Syn Boží“ je biblický výrok. A o tom mluvíme, ptala jsem se Vás – co Vás inspirovalo k Vašemu nezpochybnitelnému poznání. Byla to Bible, biblické texty, ať už čtené nebo převzté skrze prostředníka.

      20. Nebyly to biblické texty, ani přímo, ani zprostředkovaně, ani žádný biblický výrok. Nebudete tomu možná věřit (a to je zcela Vaše věc), ale opravdu ne. A nejsem sám, kdo nečerpal ten výrok z Bible, ale ze zdrojů nezávislých na Bibli, znám takových lidí více. Ten výraz by se objevil i kdyby Bible vůbec neexistovala, dokonce i kdyby tehdy nikdo nepoznal, že Ježíš je Syn Boží. Ale klidně nevěřte, dále Vás nebudu přesvědčovat. Pokud Vás zcela jiné než biblické zdroje zajímají, tak je jistě, budete-li je upřímně hledat, naleznete.

      21. ad – A nejsem sám, kdo nečerpal ten výrok z Bible, ale ze zdrojů nezávislých na Bibli, znám takových lidí více.

        Tak se podělte, Jordane. Který zdroj mluví o Ježíši Kristu, Synu Božím, a není inspirovaný knihami Bible?

      22. Hledejte a naleznete. Přímo sděluji jen pokorným a vážným hledačům.

      23. ad – Hledejte a naleznete. Přímo sděluji jen pokorným a vážným hledačům.

        Takže nic, že…?….:-))

      24. Časem Vám to bude zjeveno, jak dlouho to potrvá, to záleží na Vašem úsilí.

      25. ad – Časem Vám to bude zjeveno, jak dlouho to potrvá, to záleží na Vašem úsilí.

        OK, Jordane, myslím, že to stačí, řeč je obrazem i odrazem ducha, na další pitomosti, které píšete, nejsem zvědavá, je to jen bohapustá nekonečná nuda. Hledejte dál, hledači:-)), nejste (zde) sám, kdo se zavázanýma očima hraje na slepou bábu.

      26. Jak myslíte … každý se projevuje v souladu s tím, jaký je.
        Pokud na moje připomínky nejste zvědavá, tak se jimi přece vůbec nemusíte nikterak zabývat.

        Platí obecně – jen ať se tu každý projeví, ať vyjeví pokoru či kritiku a zvědavost, pochopení či spílání vůči druhému. V tomto smyslu jsem přistupoval k videím s panem Chobotem, která jsem na doporučení shlédl – při jejich sledování si člověk kontroluje hranici toho, co zastává i hranici tolerance. Je to opravdu dobrý cvičební materiál.

      27. ad – Pokud na moje připomínky nejste zvědavá, tak se jimi přece vůbec nemusíte nikterak zabývat.

        Nejsem zvědavá na Vaše tajnosnubné lišácké pomrkávání jedním uslzeným očkem, Jordane. Odpovědi ve stylu „já to vím, ale nepovím“ mě vážně nemohou zaujmout. V překladu totiž znamenají: „nevím nic, proto nemohu odpovědět“. Ptala jsem se Vás, které texty Vás inspirovaly poznáním Ježíše Krista, Syna Božího, aniž by cesta těchto textů vedla k textům biblickým. Odpověď = nula.

      28. Stále reagujete, tedy ve slušnosti odpovídám. Nebyly to žádné texty. Na základě všech okolností v mém životě a v mém okolí a na základě toho, co jsem sám ze sebe vnímal, byl vyzařováním pro mě vzorem Ježíš, Bůh. Teprve později jsem o tom našel v textech (nebiblických) vysvětlení.

        Neházejte perly sviním … aby si lidé uvědomili, jaké perly získávají, je třeba, aby je nalézali na základě svého chtění, na základě své vůle, úsilí.

        Pokud již dostatečně hledáte, po Pravdě toužíte, (a toto zhodnocení nepřísluší mně), tak Vám jistě i další hodnotné zdroje a způsoby poznání Prozřetelnost na Vaší životní cestě zprostředkuje.

      29. A ještě polopatě. Nechci Vám odpovědět tak, jak Vy byste si přála. V Bibli svině ty perly nezvládly dostatečně elegantním způsobem.

    2. Lukáši, jsem rád, jak jste odpověděl Jendovi. Jsou to slova lásky k Bohu, k Ježíši Kristovi a je to Cesta. Na této Cestě musí, jinak to nejde, hledající čerpat v prvé řadě z Ježišova učení, které je nějak zapsáno v mnoha evangeliích.

      Pro mne je jasné, že Ježíš předával svým vybraným učedníkům, vybraným /označeným ovcím/ nauku, učení, které nebylo určeno pro širokou veřejnost, pro obyvatele všech těch území, které navštívil. Ano, kázal pak všem, stručně řečeno, morálku a etiku, vysokou morálku a etiku, jako základ, bez kterého nelze na Cestu vůbec vstoupit. Kázal, co konat. Říkal také, že nikdo se z tohoto světa nedostane, pokud nezaplatí /své dluhy/ do posledního haléře /karma/, pokud nebude jeho oko čisté.

      Vzdělaní Židé, farizeové, se Ježíše ptali /Matouš, kapitola 22/: „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“ Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.To je první a největší přikázání.Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Nebudu to nijak rozebírat, obsah je zřejmý.

      Ježíš Kristus byl vysokou duší, pravým mystikem, Mistrem, byl vtěleným Slovem Ducha svatého a měl také svého /žijícího/ Mistra. Nelze vynechat jeho důležitou etapu života popsanou v kapitolách z mystického evangelia Jana, kde je Ježíš Nazaretský pokřtěn Janem Křtitelem, je zasvěcen a přiveden tak na cestu k Bohu, cestu i toho prvotního pokání. A až po zasvěcení /křtu/ se stal a bylo vyjeveno, že je Synem, Mistrem, a až poté prožil hlubokou meditaci na „poušti“ a poté pokoušení Ďáblem a až poté začal kázat „Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!“ a teprve potom vyhledal Otcem označené učedníky. Nebylo jich tisíc, sto tisíc……! Těm davům ale pak kázal, jak správně žít, v Lásce a Harmonii s vírou.

      Svým učedníkům, označeným duším, předal však navíc i něco jiného, ať se to i nelíbí, a to označuji jako tajnou mystickou nauku pro Cestu. A předal jim ji za svého života, proto to byli jeho učedníci. Učil je meditaci, která není přímo nikde popsána, učil je jak vstoupit dovnitř těla, chrámu božího, učil to však jen ty učedníky, které mu Otec dal. Učil je poznávat Otcovo jméno, dal jim Jeho slovo Pravdy a také se Ježíš s některými setkal uvnitř a dal se jim v hluboké meditaci poznat ve své pravé kráse a vznešenosti a nahlédnout do světa pravého ducha. ……. a mnoho a mnoho dalšího.

      V jednom svém dřívějším článku jsem popsal cestu jógy a cestu pravého učení Syna !
      http://hledani.gnosis.cz/volame-po-jednote-proc-ne-joga-a-krestanstvi-maji-neco-spolecneho/

      Cituji z mých myšlenek :
      „Anglické slovo „religion“ – náboženství – pochází z latinského slova znamenajícího ve své podstatě i mj. „znovu spojení“, tedy opětovně spojit, svázat duši, božský oživující princip se svým Stvořitelem. Slovo jóga je z indického sanskrtu a má základ v kořenu slova „judž“ a jeho hlavní význam je znovu s jednocení, spojení… s čím? Opět jde o stejné spojení duše se Stvořitelem celého Universa, s Božím prazákladem, který je pro oba směry totožný, stát se Jediným v Bohu.“

      Také tam píši o józe oddanosti :
      „Bhakti-jóga, nebo-li jóga oddanosti. Nepotřebuje žádné rituály a spojení s Bohem hledá pouze a jenom pomocí síly vnitřní lásky! Oddanost, láska na cestě k Bohu-Otci, Bohu-Synu Ježíši Kristu, z jehož učení se vychází a k Bohu-Duchu svatému a nakonec i k bližnímu svému je v křesťanství tím jedním z nejdůležitějších konání na pravé Cestě. Na otázku, jaké přikázání je největší, odpověděl Ježíš:

      On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.’“ /Matouš, kap.22/

      A v jiném verši mohou ti, co milují cestu oddanosti, to prokázat, když Ježíš řekl:

      „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“

      Myslím, že byste neměl Jendu zcela zrazovat od meditace. Nemeditoval snad Ježíš /popsáno jako modlitba/ pouští počínaje ? Fakt je, a to považuji na Cestě za nejdůležitější. Hledat Mistra, žijícího. To bylo těžké za dob Ježíše, těžké to je i nyní. Žijící lékař může operovat člověka, žijící právník může obhajovat člověka. Ne tito mrtví odborníci! Žijící Mistr ví, které duše jsou Bohem označeny a které k němu i Němu najdou Cestu. Kroky však musí učinit hledající člověk jako první, především s žitím morálních a etických principů.

      V mystické části evangelií, ať již těch pozdější církví uznaných nebo těch apokryfních, nacházím jisté mystické pravdy. V těch samých nacházím i vysoké morální a etické učení. Člověk sobecký, lhář, ten co ubližuje, krade, znásilňuje, krutě vládne ostatním, ten, kterému vládne ego, který si shromažďuje poklady tady na pomíjivém světě, ten je nevědomý, ten se nedostane po duchovní stránce nikam. Naopak, člověk žijící podle Ježíšových přikázání, a po pravdě a znovu zdůrazňuji, jde o morální a etické principy, může být vyvolen, označen, ALE, musí najít žijícího Mistra. Sám se i přes to potměšilé a až zlé působení některých duchů nedostane. Je v cestě zrazován svoji myslí, zaměřenou k plnění různých vášní a nezná to, co učil Ježíš i své učedníky, univerzální pravdu. A hlavně, mrtvý Mistr, Prorok, Učitel…..nic nenaučí. Jestli se někomu takový dávno mrtvý Mistr zjevil, tak je to falešný obraz představivosti mysli, často zneužívaný, když to dotyčný egoisticky „pustí“ do světa, i církví, která využije vše, co ji může podpořit. Mistr při osobním setkání a zasvěcení sdělí, jak se takovým zrádným cestám vyhnout.

      Ježíš Kristus a jeho učení je pro mne inspirací a potvrzením Cesty, ve které je však můj skutečný a žijící Mistr. Mohu se na něj kdykoliv obrátit. Dává mi tu živou vodu a chléb poznání.

      Vnitřní Cesta je vždy individuální, nutno zdůraznit. Nelze si myslet, že najdu inzerát třeba v Regeně a pak půjdu spolu s dalšími meditovat v nějaké tělocvičně a očekávat příchod Boha. Bez Mistra to takto nikdy nefunguje. A když je Mistr, jako vůdce a ten, kterému věřím a miluji ho, pak není zase potřeba nějaká Regena a utvrzování se ve společném meditování či zpěvu manter.

      Díky za Váš podnětný vstup. V další volně navazujícím pokračování mého článku si všímám víry a smrti. Obojí má velké opodstatnění pro duchovní Cestu návratu duše.

      Pěkný den.
      Václav Žáček

      1. Vendo, jste rád, za má slova Jendovi, ale zároveň a obratem roubujete moje slova na Vaše učení, od kterého se distancuji. Opakuji: to, co jsem zažil, popisuje přesně Bible a nikoliv skrytě. Není v tom nic esoterického, mystického. Je to zcela jednoduché. Znám gnostické směry křesťanství i křesťanskou mystiku a odpovědně říkám, že to NENÍ to samé, o čem jsou evangelia o Ježíši Kristu (a další listy apoštolů, které to vše dovysvětlují, především Pavlovy dopisy).

        Z toho co píšete se shodneme asi jen v „Miluj Boha nadevše a bližního jako sebe sama“. Druhé chci varovat před neosobní meditací, kdy se člověk zaměřuje do sebe/na sebe, případně na prázdno, apod. – to je živná půda pro démony a nejrůznější bytosti. Modlitba a meditace není to samé, jakkoliv uznávám že i modtliba má mnoho podob a stupňů. Mějte se dobře.

      2. Ještě drobné vysvětlení. Reagoval jsem na Vás pane Lukáši mimo jiné i proto, že jsem Vendovu reakci na Váš text považoval za naprosté nepochopení, překroucení toho, co jste napsal. Vaše varování jsou naprosto opodstatněná, takže Vaše příspěvky tu rozhodně mají své oprávněné místo.

      3. ad: Vendovu reakci na Váš text považoval za naprosté nepochopení, překroucení toho, co jste napsal. Vaše varování jsou naprosto opodstatněná, takže Vaše příspěvky tu rozhodně mají své oprávněné místo.

        Souhlas. Čtu to a sleduji to takříkajíc „slovo od slova“.

      4. Ano, souhlasím. Jednoznačně zde mají příspěvky pana Lukáše oprávněné místo a jsem za ně rád.
        Václav Žáček

      5. ad: Cituji z mých myšlenek:…

        Úúúúžasný! Fascinující! Teda takový slovní spojení a opojení z vlastních hoven, to se fakt jen tak nevidí…

      6. ad – Úúúúžasný! Fascinující! Teda takový slovní spojení a opojení z vlastních hoven, to se fakt jen tak nevidí…

        :-)))))))))))

      7. ***Díky za Váš podnětný vstup.***

        To je taky pjekný, takový pjekně a echt stranický, viď?..:-))) Tenhle „jazyk a řeč“, jazyk floskulí a frází, hoven a sraček, ten je snad horší než žlutá zimnice a syfilis dohromady…

      8. ad – To je taky pjekný, takový pjekně a echt stranický, viď?..:-)))

        Nejlepší jsou vanilkové rohlíčky:-))

        Pa:-)

  10. Lukáši, píšeš:

    ….ale přitom jsem vydržel dny studovat okultní knihy a nejrůznější tajemství a samozřejmě absolutní nevírou v odpuštění hříchů a v zástupnou oběť Ježíše), ale milost a síla Boží je nadevšemi silami.

    Apage satanši, okultné knihy, už aby si to ešte tútp noc vyhodil cez zatvorené plastové okno , alebo spálil.

    Príkladom Ti majú byť jezuiti, ktorí všetko nečisté , čo prečítali, spálili v OHNI, samo sebou, že SAMÝCH seba nie, lebo ONI boli Tí ,,najčistejší“…

    Ty nevieš, že všetky tieto nepekné skutky ,,máš zapísané“ v tobolkách a po Tvojej smrti sa rozptýlia do celého Vesmíru a všetky Nadprirodzené sily sa Ti budú ,,do Tvojich toboliek“ smiať , keď si TO ,,premietnu“ na holografickom prehrávači typu OKULT 21030487046589 ??

    Hovorím Ti, nechci to zažiť…

  11. Pane Leo, dovolím si upřesnění k Vašemu sdělení:

    „Ps. Posledních pár let(cca16) jsem začal rozlišovat, mezi esoterikou a ezoterikou
    Esó – je vnitřní. Každý kdo je schopen uvědomit si sám sebe a má touhu sebepoznání, je esoterik
    Ezo – to neřeším a na ezofesty nechodím, natož abych se zabýval ezorytmusy života, nebo ezomódou, ani mě netrápí, co říkají z ezokazatelny.:)))))))“

    Pane Leo, eso a ezo má však stejný význam v již určitých celých slovech, a to ve vztahu k vnitřní – slovník cizích slov ABC např.: ( opomíjím to, že eso samostatně je nejvyšší karta – nebo přímý bod z podání – nebo označení člověka, kapacity v nějakém oboru /

    esoteros (řec.) – skrytý, vnitřní, uzavřený, vyhrazený zasvěceným
    ezoterizmus, esoterismus – uzavřenost, utajenost; přístupnost pouze úzkému okruhu osob
    ezoterický, esoterický – vnitřní, tajný přístupný pouze zasvěcencům

    Jaký v tom vidíte rozdíl, když je tam použito písmeno s nebo z ? Lze použít obě písmena a význam se nemění.

    http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?cizi_slovo=eso&typ_hledani=prefix

    Vámi použitá předpona ezo opravdu značí: první část složených slov mající význam jícen, jícnový. Stejný zdroj slovníku : http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?cizi_slovo=ezo&typ_hledani=prefix

    Samozřejmě, že máte plnou svobodu vymýšlet nová slova, jako ezokazatelna, ale nic takového není. Naopak, je to v přímém rozporu – neexistuje kazatelna jako místo, z něhož by byly pro davy lidí kázány tajné /vnitřní/ např.nauky.

    Pak je tu předpona exo z téhož slovníku = první část složených slov mající význam mimo, zevně.
    Např.:
    exoterický – určený pro veřejnost

    Ano, a to lze použít ve významu složeného slova, originálního, exokazatelna. Tam by se mohlo kázat to, co je určeno pro veřejnost.

    Samozřejmě, že pořádat festival ezoterických nauk /ezofest/, nabízet tam i různé předměty, kameny, amulety, svaté obrázky…..to je blbost a podvod již ze samé podstaty slova ezoterický. Jde o kšeft, o obchod, vesměs falešných „proroků“, lidí, kteří chtějí mít z touhy jiných lidí po tajemnu, zisk. Jsou úplně vedle, ale ti, kteří taková setkání houfně navštěvují jsou často lidé tápající, hledající pomoc pro řešení svých problémů.

    Vaše další slova ezorytmy a ezomóda/ve smyslu ošacení, doplňků?/, tedy ezoterické rytmy či ezoterická móda, jsou tedy nic, špatně! Ale mohou být součástí toho podvodu ezoterického festivalu, kde se může nabízet ezoterická hudba, ezoterické módní doplňky.

    Takže závěr a můj návrh opravy :
    „Posledních pár let(cca16) jsem začal rozlišovat, mezi esoterikou a ezoterikou.“

    Tady, protože obojí značí totéž, jste mimo a ztratil jste celých 16 let.

    Vy jste měl rozlišovat mezi esoterickým / to samé značí ezoterický / a exoterickým, ale neumím si představit člověka, který by k rozlišení potřeboval celých 16 roků?! Na exoterickém není totiž, podle mne, nic tak zásadního k nepochopení. Zatímco ezoterismus, esoterismus, ezoterický, esoterický, tam je to „jiný tabák“. To v žádné apatyce nikdo nekoupí.

    Víte kdo je typický exoterik? Politik, ten káže pro veřejnost i například z té Vaší exokazatelny.

    Pěkný den.
    Václav Žáček

    P.S. omlouvám se, že jsem si dovolil Vás poučit. Vyjádřil jste však své nepochopení pod mým článkem, tak proto.

    1. Venda
      Ano. Je to tak, jak uvádíš.
      Jsem si plně vědom významu, i toho, že čeština připouští použití jak „S“ tak „Z“.
      Nejsem lingvista, abych si osopoval právo měnit pravidla pravopisu. Cestyna, to je moja kobila. :)
      To rozlišení „esoterik“ a „ezoterik“ je čistě mé osobní a nikomu ho nepodsouvám, ani nevnucuji.
      K tomu rozlišení mě přivedli lidičkové, kteří nemají ponětí o sebepoznání a jen se živí nesmysly a výplody chorých myslí Některých rádoby osvícených tvorečků.
      Viz. Rok 2012, Aštar, okamžité a trvalé osvícení, jen tak. atd.atd.atd. :))))
      Posledních několik let s politováním sleduji, že z původních pár nadšenců, se stává sekta, která si vytváří vlastní dogmu, která nemá se sebezkoumáním a sebepoznáním naprosto nic společného. Nevyčítám jim to. Jeto jejich věc, jejich volba. U křesťanů to bylo zrovna tak. Jen cítím potřebu odlišit „možnou novou církev“ od vysoce individuální a koncentrované cesty sebepoznání.
      Ad. P. S. omlouvám se, že jsem si dovolil Vás poučit. Vyjádřil jste však své nepochopení pod mým článkem, tak proto.
      Vendo :) neblázni. Kdo jsem? Aby ses mi omlouval?
      Kdo jsi? Aby ses komukoli omlouval?

    2. ad: neumím si představit člověka, který by k rozlišení potřeboval celých 16 roků?!

      Z vašich příspěvků, z vašeho jazyka a řeči je zřejmé, že je toho mnohem a mnohem víc, co si neumíte představit. O schopnosti důsledně rozlišovat, ani nemluvě.

      ad: Víte kdo je typický exoterik? Politik, ten káže pro veřejnost i například z té Vaší exokazatelny.

      A víte kdo je typický kokot? Ten, který má plnou hubu duchovnosti a současně je členem takových společenství a líhně zmrdů, jakou každá politická strana a monopol na páchání nepravostí, bez diskuze je. Tomu se říká: „ten má ale pajšl“.
      Kecy o „rovinách“ duchovních a světských, sebeklamy, iluze a pokrytectví nejhrubšího zrna, dostávají ve světle pravdy – „Nepřidáš se k většině, když páchá nepravosti“ – setsakra a notně na prdel.

      ***Chce-li člověk s duchovním snažením správně užívat vivék,jako schopnost správně používat svůj intelekt v rozlišování / a je to opravdu nutnost/, musí pozorně uvažovat o tom, co je dobré, co není, co je opravdové, co falešné, co je užitečné a co je bez ceny. Je tak opravdovým základem nalézt jisté velké univerzální pravdy a principy, pevně je uchopit a v jejich světle pak uvažovat o všem ostatním – to a ještě mnohé se skrývá pod rozlišováním; prázdná fráze nepomůže. Vždy je lépe vědět, co je „za tím“*** (Václav Žáček, člen KDU-ČSL)

      „Být levicový stejně jako pravicový je jeden z nesčetných způsobů, jež si člověk může vybrat, chce-li se stát imbecilem.“ (José Ortega Y Gasset)

      Rozlišovací schopnost se nerozvíjí čtením duchovní literatury a posloucháním duchovních rozprav, ale následováním toho, co je správné, a upuštěním od toho, co je nesprávné. Začnete-li jednat správným způsobem, rozlišovací schopnost
      ve vás zesílí. Naopak, když ji v něčem, byť jde o něco drobného, neuposlechnete, zeslabí se. (Óm Šrí Paramátmane Namaha)

      1. Děkuji za Váš obsáhlý rozbor. Je neobvyklý, oproti Vašim komentářům typu…v blázinci se stále něco děje.

        Podle etymologického slovníku má kokot hlas, kokotavý, pochází tedy od zvuků ko ko ko ko, jež kohout vydává, když svolává slepice k zrnu ….. . Mohl bych být potěšen, že na mne tedy reagujete a jak něco napíšu, tak jako ta slépka hned spolehlivě přiběhnete a zobete.

        Ten vivék Vám opravdu leží na srdci, zase mne citujete. Jsem za to rád, že jste ode mne obdržel námět k přemýšlení.

        Tak se mějte dobře a ať ve Vás rozlišovací schopnost sílí. Opravdu je to první krok. A poprosím Vás na závěr, nebuďte ani levicovým, ani pravicovým, ať se z Vás nestane imbecil. Buďte nadále svůj, takový náš Honza.

        Pěkný den.
        Václav Žáček

      2. ad: Podle etymologického slovníku má kokot hlas…

        … nejen to, ale také i lidskou podobu a obraz… Máte doma zrcadlo? Tak se do něj občas podívejte. *** Vždy je lépe vědět, co je „za tím“***

        „Chci být člověkem, který se mi nehnusí.“ (J.P. Sartre)

      3. Opravdu chcete být člověkem, který se sám sobě nehnusí ? Tak to Vám schvaluji a ze srdce přeji.

        Venda

      4. ad. „Chci být člověkem, který se mi nehnusí.“ (J.P. Sartre)

        Jinak řečeno: „Proč ze sebe dělat chudáka, když jsem králem…“

        Ostatně chudáka nevidím :-)

        A i kdyby ano, tak – „Blahoslavení chudí rozumem“, nebo jak je to psáno,… ale ani ty zde nevidím, jen schodiště s lidmi, na každém stupínku člověk. Jde o t7o, aby schodiště lidský „nápor“ vydrželo,…

  12. Cituji z Vašich myšlenek: Nejlepší jsou vanilkové rohlíčky:-))

    Díky za Váš podnětný vstup………..:-))))))

  13. To je Vám Ti tak krásné, …věřte mi, tomu druhému nevěřte, já mám pravdu, on nemá pravdu,….
    Krásný implantáty.

    Říkám tedy: „Mě nevěřte, věřte sobě.“ „Ověřujte, prověřujte, prociťujte, vnímejte, učte se porozumět, přijmout, odmítnout,…věřte sobě.“

    1. Jejda, pěkně jste to napsala.
      I to je vivék, správné rozlišování.

      Ale vanilkové rohlíčky obalené kakaem, to neznám. Zkusím.

      Venda

  14. Tristní je nerozlišovat duchovnost od náboženství. Podstatu od konkrétní formy, neboť náboženství dnes není chápáno jako vztah jednotlivce k Bohu. (proč by člověk ke vztahu k Bohu měl něco potřebovat?, vztah k Bohu typu živé víry přece mohou mít i ti, kteří třeba číst vůbec neumějí)

    Lukáši, to že Ježíš Kristus je Syn Boží je pro mě nezpochybnitelné, je to dobrý základ, ale není to ještě mnou vykonaná celá cesta k cíli. Lukáši, děkuji Vám, i Vám přeji pevné a nezlomné spojení s Ježíšem.

    1. Ad.: „Tristní je nerozlišovat duchovnost od náboženství. “ ….a další Vaše slova.

      Obrovský souhlas a díky.
      Václav Žáček

  15. Jordan píšeš :

    ….Lukáši, to že Ježíš Kristus je Syn Boží je pro mě nezpochybnitelné, je to dobrý základ, ale není to ještě mnou vykonaná celá cesta k cíli…

    Trápi ma pri Tvojom jednoznačnom a bohapustom konštatovaní jedna vec. Akou technikou oplodnil Hospodin-Boh ešte ,,nedozretú“ Marienku a nechal ju napospas rečiam ,,dediny“ v požehnanom stave.

    Lebo o ,,ich kšefte v spánku“ nikto v dedine nevedel!!!

    Predstavme si, že by ten chudák , už vetchý to starec, ten Jóžin , nebol celé ,,oplodňovanie“ vzal na seba a zaprel by tento NÍM neuskutočnený pohlavný AKT?

    Milú Marienku by ,,dedinčania“ ukameňovali ako dedinskú súložnicu, lebo nebola registrovaná v CECHU prostitútok…´

    A to že je Božské jednanie ?

    Takto činí jedine PLAYBOY, v histórii to niekolkokrát zrobil len , nevytrtkaný burlivák , ten bohapustý ,,objebávač“ ženštin , ten ZEUS.

    Ale že by už aj Hospodin – Boh, no fuj…

    A čo na to Židia, tí, ktorí vymysleli toho Hospodina -ich Boha na svoj obraz a na svoju charakteristiku ? Pýtal sa ,,ICH“ vôbec niekto na ich NÁZOR ? Lebo len ONI majú na NEHO autorské práva podla Galaktickej ústavy.

    A Ty chlípny Jordane to aj akože schvaluješ a odobruješ?

    No Fuj Tebe Jordane. Ver tomu, bude Ti to raz ,,spočítané“ a keďže si Hlavného rozhodcu nepotešil, nepoteší ŤA ani ON…

Napsat komentář: Honza pro Vendu Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference