mapa stránek || vyhledávání

Cesta

Cesta, jako podstatné jméno, značí popis něčeho, co vede odněkud někam. Ať je to již cesta v konkrétní krajině či zemi, z bodu A do bodu B, z vesnice do města, …., či cesta abstraktní, ne však méně skutečná. Cesta jako jóga. Najít si význam slova jóga není složité. Pro mne má především ten vnitřní a duchovní význam.

Na jakékoliv cestě se mohou objevovat překážky. A to charakteru přirozeného, tedy dané v našem případě přírodou, jako jsou vodní toky, strže, pouště bez vody či mrazivé pustiny, či na duchovní cestě překážky, které vytváří naše sofistikovaná mysl. Pokušení, chtivost, hněv, sobeckost, žárlivost…. V knihách duchovní moudrosti se říká, že dokud člověk absolutně nepřekoná a neovládne svoji mysl a její „věčné“ podněty, což je možné jen pomocí jógy, s kázní, s jasným cílem, nemůže poznat samotnou Pravdu, nemůže poznat Nejvyšší bytost. Dokud člověk jógu neprovádí v denní praxi a hledá jen a jen v knihách, získává své vědomosti jen z těchto knih. Nic víc. Vědomosti zprostředkované. Čte…, zamyslí se a třeba i radostně konstatuje, ano, tak to je. Anebo správně, tak to bylo. U toho či jiného autora? Jak si to, co je v knihách napsáno, ověřit? Odpověď je jednoduchá. SVOJÍ VLASTNÍ CESTOU.

Existuje „PRAXE ČTYŘ JÓG“ /nebudu v jejím popisu používat slova z cizího jazyka/:

  1. Nezávislost, odpoutání se.
  2. Rozlišení, poznání.
  3. Šest druhů bohatství – tedy vyrovnanost a klidná mysl; sebeovládání; nezávislost na ceremoniální službě; trpělivost; víra a poslední je hluboká meditace.
  4. Touha po spasení.

To, že někdo opustí svůj domov, jde do ústraní, samoty v klášteře, žil by třeba i v jeskyních zcela bez civilizace, mělo by to značit nezávislost?

Lze vydávat za schopnost rozlišovat /správně/ čtení knih?

To, že někdo se naučí snášet hlad a žízeň, překonávat teplo či chlad a ze znalostí knih u něho vzniká něco, čemu říká, že jde o ovládání mysli a smyslů, má toto být těch zmíněných šest druhů bohatství?

A je snad vyhledávání společnosti těch dnešních přemnohých mudrců ve spojením se čtením duchovních knih ta pravá touha po spasení?

Nevědomost tomuto světu vládne. Pravá cesta je cestou odevzdání se. Ten kdo ví, žije ve vědomí pravé podstaty světa, ten již umí i vést lidi, kteří chtějí a upřímně věří, ke spasení. Nabídnout osvobození od otroctví tohoto světa. Hledat a realizovat „dobro pro lid“, tj. třeba je vzdělávat, živit je, stavět pro ně chrámy, zakládat veřejné spolky, organizovat jim zábavu, nabízet nové a nové dobroty …., udržovat a podporovat jejich egoismus, to není pravá práce na dobru pro člověka hledajícího pravý smysl života. To ať zajišťují jako jistou „daň“ ze zotročování lidí ti bohatí a mocní, pro které lidé vlastně dělají.

Ten, kdo chce opravdově vést lidi, musí nenásilnou formou zbavovat lidi otroctví mysli, v jejímž područí se nacházejí a umět jim pomoc k dosažení jejich vlastní vnitřní formy. Cílem pak je to, aby poznali sebe sama, aby byli zbaveni pozemského trápení, bolesti a zbavit je utrpení stálého rození a umírání.

Pravý duchovní vůdce se nepozná podle toho, jaký má oslnivý a nákladný šat, jaké úžasné ceremoniály provázejí vymyšlenou modloslužbu. Pravý duchovní vůdce dochází ve svém vnitřním životě k poznání vyšších světů a hlavně pak vede své žáky k stejnému cíli. Je toho plné evangelium Jana z Nového zákona. Pravý duchovní vůdce zná zcela jiný svět, který je mimo tuto dualitu v našem trojrozměrném světě. Je mimo svět Negativní síly, která tento svět spravuje svými zákony. Pravý duchovní vůdce je totiž nad těmito zákony. Důsledky provinění z nedodržování těchto nižších zákonů nebere za jednotlivce na sebe. Učí však, jak nenabírat nové odplaty a jak zasévat dobré semeno pro sklizeň úrody konkrétního jedince, pro kterého je zářícím Světlem.

Čím ztrácíme čas, který nám byl vyměřen a o jehož konci nic nevíme?

  • Čtením posvátných knih a například i konáním poutí či účasti na jiných, lidmi vymyšlených rituálech.
  • Tím, že se nesnažíme pochopit, co je Láska, která dala vzniknout tomuto světu.
  • Tím, že neodmítáme tisíce pokušení mysli, projevy smyslnosti, chtíče, chtivosti.
  • Tím, že nasloucháme lidem, kteří se domnívají, že to či ono rádi uslyšíme. Takovým lidem, kteří nás vedou na falešnou cestu.
  • Tím, že nenasloucháme naší vnitřní modlitbě, kde si přejeme žít především v Jeho vůli.
  • Tím, že si neuvědomujeme, že naše úsilí a naprosté odevzdání se do Jeho rukou je projevem Lásky.

Přivoňme ke květině, jinak její vůni nepoznáme. Ochutnejme jídlo, čtením jídelního lístku se nikdy nenajíme. Náš Otec miluje naši cestu oddanosti. Upřímnou a hlubokou touhu, na níž se projevuje vděčnost za vše. Protože vše, co od Něj dostáváme, to jsou dary pro naše povznesení se na vyšší úroveň. Naučme se nejdříve naslouchat a otevřít ve světě své srdce. Když ta důležitá slova vstoupí do našich srdcí, poznáme to na našem jednání. Jinak řečeno, co je uvnitř, odráží se i ven. Nechme v nás zemřít to neušlechtilé, to, co ničí třeba jen vztahy mezi lidmi. Postupně se nám pak později v meditaci otevře vnitřní sluch a vnitřní zrak. Smysly, kterými disponuje naše duše. To vzácné, které prezentuje perla či poklad v nás nalezený, si proto náležitě opatrujme.

Svět je divočinou. Podívejte se bez předsudků kolem sebe. Na války, násilí, lži a podvody. Sami jsme si ho ale takto vybudovali. Některým lidem to vyhovuje, protože z toho mají teď bohatství. Je to však jejich nevědomost. Z tohoto světa si nic, na co se tak napachtili, pro což používali lest, přetvářku či lež, stejně neodnesou. Po smrti budou opět zase a jen těmi nahými. Tento svět je pomíjivý. Proto si opravdu budujme své poklady v nebi.
 

Václav Žáček /Venda/
S použitím pravých slov učení Sant Mat a podle vlastních zkušeností.
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4.5
hlasů: 6
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

99 komentářů

Přidat komentář
  1. Vendo,
    nechtěl jsem diskutovat, ale ta poslední věta mě tak „oslovila“….

    ad.: Proto si opravdu budujme své poklady v nebi.

    Ptal jsem se na to tady už mockrát, žel nikdy se mi nedostalo uspokojivé odpovědi. Jaké jsou ty poklady v nebi?

    1. „…Jaké jsou ty poklady v nebi?…
      Že by jóga?
      Nebo jak a co pro koho :-)))
      Jeden řekne s úžasem : „Jé, jóga….“
      Další řekne: „Jógu nebrat…“
      No a další položí obé na váhu a … hle, klesá, klesá, jóga nejóga,…

    2. p.s. … Po smrti budou opět zase a jen těmi nahými….
      Ani ta nahatost na oné váze nepomůže…

    3. Lojzo, poklady v nebi? Můj kamoš AuV byl k Vám moc stručný, až možná příkrý. Vzpomenul Matouše, mohl bych přidat něco z taoismu, Véd či Bhagavadgíty.

      Poklad může být v chápání lidí jako pestrý, tedy ten pozemský – majetek, šperky, zlato, konta, vzdělání, uznání, sláva….. .

      Ten „svůj“ pro Otce, ukládaný v nebi, ten je dostatečně popsán třeba i v tom Matoušovi. Nedávno jsem napsal článek k blahoslavenství. Necítíte tam inspiraci pro pochopení? Další je třeba o odpouštění kap.18; 18-20. Podle mne je velikým pokladem dodržovat nejvyšší přikázání – viz. Matouš kap. 22; 34-40.

      Mějte se hezky, Lojzo, a ukládejte si své poklady kde chcete. Máte svobodnou vůli. /?!/

    4. Poklady v nebi?
      Důvěryhodně se mi jeví názory na souvislosti člověka, přišlého do onoho světa:
      – V onom světě vzhled člověka je úměrný jeho vlastnostem – narozdíl od Země.
      – Jeho moc je tam úměrná jeho kladným vlastnostem.
      – Možnost přechodu do vyšších světů, bez potřeby, nutnosti, vracet se do slzavého údolí.

    5. Opět souhlas.

      ad/ Důvěryhodně se mi jeví názory na souvislosti člověka, přišlého do onoho světa:
      – V onom světě vzhled člověka je úměrný jeho vlastnostem – narozdíl od Země.
      – Jeho moc je tam úměrná jeho kladným vlastnostem.
      – Možnost přechodu do vyšších světů, bez potřeby, nutnosti, vracet se do slzavého údolí.

      Ale to je již jen sklizeň, důsledek, naplnění. Doporučuji si přečíst příběh z evangelia Lukáše – „Podobenství o boháči a Lazarovi“ -kap.16, 19-31. Pokud to přečtete a nebo znáte, tak můžete pochopit, že boháč, který se tady měl dobře, budoval si své poklady na zemi, se neměl po své smrti dobře. A Lazar…….., možná již odpověď znáte.

    6. Lojzo, dal jste otázku : Jaké jsou ty poklady v nebi?
      Komentář :
      A kčemu nám ty poklady budou?
      Občas to tu ještě čtu, Venda má stále kombinace křesťanství + cosi ( buddhis, hindiusmus, zde v diskuzi i taosismus); co náboženství, to jiné nebe.
      Máme věřit jakémusi Mistrovi, ale píše : Pochybuji, tedy jsem.
      Já pochybuji hodně. Třeba :
      Smysly, kterými disponuje naše duše…
      Nebo: Naučme se nejdříve naslouchat a otevřít ve světě své srdce.
      Nebo :Cílem pak je to, aby poznali sebe sama, aby byli zbaveni pozemského trápení, bolesti a zbavit je utrpení stálého rození a umírání.
      Komentář : Zbavit se stálého utrpení rození a umírání lze snadno, stačí jak Venda radí pochybovat případně vůbec nevěřit na stálé rození.

      Poklad na Zemi je se nezbláznit z těch moudrosti jak se dostat do nebe ( srdcem vybrat z různých nebí to správné, různou cestou, nejlíp jógou, cestou sám sebe dovnitř atd.)

    7. Lojzo, dal jste otázku : Jaké jsou ty poklady v nebi?
      Komentář :
      A kčemu nám ty poklady budou?
      Občas to tu ještě čtu, Venda má stále kombinace křesťanství + cosi ( buddhis, hindiusmus, zde v diskuzi i taosismus); co náboženství, to jiné nebe.
      Máme věřit jakémusi Mistrovi, ale píše : Pochybuji, tedy jsem.
      Já pochybuji hodně. Třeba :
      Smysly, kterými disponuje naše duše…
      Nebo: Naučme se nejdříve naslouchat a otevřít ve světě své srdce.
      Nebo :Cílem pak je to, aby poznali sebe sama, aby byli zbaveni pozemského trápení, bolesti a zbavit je utrpení stálého rození a umírání.
      Komentář : Zbavit se stálého utrpení rození a umírání lze snadno, stačí jak Venda radí pochybovat případně vůbec nevěřit na stálé rození.

      Poklad na Zemi je se nezbláznit z těch moudrosti jak se dostat do nebe ( srdcem vybrat z různých nebí to správné, různou cestou, nejlíp jógou, cestou sám sebe dovnitř atd.)

      Asi v rámci ochrany GDPR mi mizí Pardal, omlouvám se.

    8. Tady už jsou všichni z hledání těch pokladů tak vystresovaní, že už asi zapomínají vůbec žít.
      Pokladem může být třeba pěstování růží a radost, kterou to člověku přináší. Proč by se měly ty pozemské radosti odmítat?

  2. „neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“ /Matouš 6:21/ To je ještě k doplnění pro pochopení.

    Stačí?

    Pokud ne, tak je tady i objasnění. Z Matouše, kap. 13, verš 10 až 17.

    Ciao signore

  3. „Čím ztrácíme čas, který nám byl vyměřen a o jehož konci nic nevíme?
    Čtením posvátných knih —“
    Celé pěkně napsané, ale přece – v posvátných knihách zájemce může najít návody správnému jednání.

    1. Ano, souhlasím.

      Do té věty bych měl dosadit slůvko jen, tedy jen čtením. Někteří lidé čtou a čtou. Důležitá je však praxe. Vnitřního vhledu, mystického poznání, usebrání, rozjímání, vyčištění poháru, poznání, vnitřního klidu, tiché modlitby…… .Lze to nazvat jakkoliv. Důležité je, aby to vedlo správným a jediným směrem. Použiji takový příměr. Duše sečtělého člověka přijde do nebe. Bůh se zeptá. Co jsi vykonal za svého života? Přečetl jsem, odpovídá…..,a teď začne ohromující výčet – seznam všech možných autorů, směrů, filosofií, náboženství, knih, manter a posvátných písní,jaké získal znalosti a kterých jazyků…. . Bůh se zeptá? A našel jsi mne tam? Ne, nenašel, ale přečetl jsem o tobě opravdu mnoho. …….Pane bo, rozumíte?

      Souhlasím, že pro někoho může být jedna báseň Rúmiho tou startovací pro Cestu k Bohu, jiný nepochopí nic, i když by se naučil celou Bibli zpaměti.

      Pěkný den.

      P.S……možná by ten, který by znal celou Bibli zpaměti byl ukazován jako atrakce v cirkuse a vydělával na tom peníze.

  4. „Bůh se zeptá? A našel jsi mne tam?“ – Pochybuji o tom, že by Bůh položil navrátivší duši tuhle otázku…

    1. „pochybuji, tedy jsem….“
      Ano, na tomto světě to tak platí. Tam ale, u Boha, již všechny pochybnosti mizí.

  5. Pane Vendo, jste lapen v pavučině mysli, myšlenkové konstrukty Vás spolehlivě odvádí od poznání skutečnosti. Není to nic špatného, každý je na své cestě a žije své představy a tak je to také v pořádku.
    Až přestanete usilovat a Lojza klást ty své otázky pak budete najednou i vědět, že jste k Bohu blíže.

    Pěkný den všem.

  6. „Přivoňme ke květině, jinak její vůni nepoznáme. Ochutnejme jídlo, čtením jídelního lístku se nikdy nenajíme. Náš Otec miluje naši cestu oddanosti. Upřímnou a hlubokou touhu, na níž se projevuje vděčnost za vše. Protože vše, co od Něj dostáváme, to jsou dary pro naše povznesení se na vyšší úroveň. Naučme se nejdříve naslouchat a otevřít ve světě své srdce. Když ta důležitá slova vstoupí do našich srdcí, poznáme to na našem jednání. Jinak řečeno, co je uvnitř, odráží se i ven. Nechme v nás zemřít to neušlechtilé, to, co ničí třeba jen vztahy mezi lidmi. Postupně se nám pak později v meditaci otevře vnitřní sluch a vnitřní zrak. Smysly, kterými disponuje naše duše. To vzácné, které prezentuje perla či poklad v nás nalezený, si proto náležitě opatrujme.“

    Více tady : https://hledani.gnosis.cz/temata-k-zaveru/

    Milénie, co je to skutečnost?

    Pěkný den.

    1. Ano, matko, člověk tu na Zemi nebyl , není a nebude nikdy dokonalý. Mýlí se, hledá a klopýtá, ba i padá….vše, co prožívá a co se projevuje navenek je mu vlastní.

      Tzv. „dokonalost“ člověka, jeho omyly……..?

      Pěkný den a doporučuji mé dva články:
      https://hledani.gnosis.cz/dokonalost/

      před více jak třemi roky jste tam napsala toto :
      tmou se duše potácí,
      vhled uzavřen zůstává,
      prvotní tvorba Otcova
      do dokonalé nedokonalosti
      dobrovolně sestoupila,
      záhal vědomí…

      Takže? Beru samozřejmě i to Vaše, že se mýlím. Je to totiž lidské.

      A druhý doplňující článek:
      https://hledani.gnosis.cz/dokonalost-2-cast/

      Protože se tu projevujete jako duše romantická a lehce glosující, přidám jednu nádheru z učení Véd:
      „Zástupy lidí jsou jako miliony kapek rosy, v nichž se odráží jediné slunce. Je jich nespočetné množství, slunce je však jedno. Tak je to i s námi a nekonečným Nejvyšším.“

      Může být malý odraz slunce /Boha/ v miliardách kapek rosy jako lidmi tím, co se nemýlí?

    2. ad. Venda pro matku 15.6.2018 (8:20)
      No vidíte, že to jde.
      Tedy nikoliv omyl, anóbržžž vyváženost – tedy bůh miluje nejen tu oddanost,… jak jste psal, ale vše. Jinak by bohem nebyl a nemiloval by mne.

      Každá růže
      potřebuje trochu vánku, rosy, času,
      aby plně rozvila svou krásu.

      :-)

  7. @ – Milénie, co je to skutečnost?

    Takhle se může ptát pouze ten kdo žije (přebývá) v iluzích a bludech.

    Neo: Proč mě bolí oči?
    Morpheus: Nikdy předtím jsi je nepoužíval.

  8. @ – Tam ale, u Boha, již všechny pochybnosti mizí.

    Jak to víte? Odkud to víte? Kde to je to Vaše „Tam“? Bůh není nikde „Tam“, ale tady a teď (PŘÍTOMNOST) v bdělém vědomí JSEM. Vendo, plácáte úplný nesmysly.

    1. Nestranný člověk má jistou výhodu. Ta spočívá v jeho nestrannosti.

      „Narodí se člověk. Je od svého narození zcela hluchý a slepý. Lékaři na to přijdou brzy. A tento člověk, jinak zdravý, jak se vyvíjí? Co poznává…? Neslyší, nevidí, má jen čich, hmat a chuť, ale kontakt se světem mimo něj, poznání reality? Na tento brutální příklad možného lidského údělu v naší představivosti lze odpovědět – potřebujeme smysly, abychom ten kontakt s naším světem získali. Aby se v nás postupně probouzelo a probudilo kompletní vědomí světa. Spím-li a zdá se mi sen, jsem v tom okamžiku bez vědomí, mé tělo leží v posteli, zrak je vypnutý, vnímání okolí je značně i od jiných smyslů utlumeno a já prožívám odehrávající se děj snu. Vidím v něm svět, který bez mé vůle do „mne“ sám přišel, lidi známé či zcela neznámé obličeje, krajinu známou či také neznámou, zážitek příjemný či nepříjemný. Jakmile se probudím a získám opět své bdělé vědomí, kdy se zapnou do „provozu“ smysly, přichází uvědomění si, že to nebyla skutečnost, že to byl jen sen. I když jsem se mohl probudit s pláčem, strachem či smíchem. Ale po tom uvědomění si, že skončilo snění, jsem opět ve „svém reálném“ světě. A jaký důkaz potřebuji, že to, co jsem prožíval, byl jen sen? Žádný, protože z iluze snění jsem vstoupil do své skutečné reality. Je ta ale opravdu skutečná? Není všechno to, co dělám rukama, na co myslím, co plánuji udělat…, jen jiný „typ“ snění? Propracovaného k jisté dokonalosti a sem umístěného za jistým účelem? Sen ve spánku trvá sekundy a po probuzení, než si uvědomíme, že to byl jen sen, můžeme mít pocit i dlouhé prožité události. V nekonečném čase pak probíhající sekundy jsou minutami, roky ale i eony. Je náš život žitý v této pozemské realitě dlouhý? S čím to lze srovnat? Například sedmdesát pět roků a oproti tomu čtyři miliardy let. Jaký je to nepatrný zlomek. Díky paměti navazujeme v dalším dnu života na předchozí události a na vědomí si sebe sama. Neumím si představit, že bych neměl paměť a každý den bych začínal od nuly.“

      (to jen k tomu vědomí JSEM )

      Jan 13:10 – „Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, potřebuje umýt jen nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“

      Potkal jsem, a byla to Milost, člověka-Syna, který mi odpověděl na všechno. Od něj to vím. A věřím, že ve své nestrannosti pochopíte i souvztažnost s veršem Nového zákona.

    2. Vendo, můžete mi napsat co jste chtěl sdělit tím dlouhým příspěvkem o hluchém, slepém dítěti a o snění?
      Upřímně mi to uniká.

    3. Milenie, ten příspěvek byl určen pro Nestranného pozorovatele, přímá reakce pod jeho příspěvkem.

      Vy si s tím nemusíte nijak lámat hlavu. Jak je vidno, jde to i mimo Vás.
      Vám jsem odepsal 14.6.2018 (11:40) na Váš příspěvek. Položil jsem Vám v něm jednu stručnou otázku. Chci Vám jen říci, že odpovídat nemusíte.

      Pěkný den.

      Václav

  9. Pane Vendo,

    díky za tato slova z úvodu Vašeho článku: „V knihách duchovní moudrosti se říká, že dokud člověk absolutně nepřekoná a neovládne svoji mysl a její „věčné“ podněty, což je možné jen pomocí jógy, s kázní, s jasným cílem, nemůže poznat samotnou Pravdu, nemůže poznat Nejvyšší bytost. Dokud člověk jógu neprovádí v denní praxi a hledá jen a jen v knihách, získává své vědomosti jen z těchto knih. Nic víc. Vědomosti zprostředkované. Čte…, zamyslí se a třeba i radostně konstatuje, ano, tak to je. Anebo správně, tak to bylo. U toho či jiného autora? Jak si to, co je v knihách napsáno, ověřit? Odpověď je jednoduchá. SVOJÍ VLASTNÍ CESTOU.“ /konec citace/ Tak to je….. , denní praxe, vlastní zkušenost. Ač to není lehké pochopit, existuje tu nějaký prazáklad, možná lepší Prazáklad, něco, co dalo prvotní podnět. Prapříčina a pak již jen? Důsledek! A na konci, co je fajn? Když konkrétní člověk, tedy to teď raději vztáhnu na sebe, pochopím, co je hlavním úkolem lidské bytosti na naší planetě. Psal jste o tom Vendo mnohokráte. Čtu Vaše články a diskuze pod nimi. Snad to diskutující (někteří) již vědí. Ať jsou na straně toho či onoho, té či oné. Kdo ten hlavní úkol pozná, pochopí a postupně ví, jak se a čím dopracovat k jeho naplnění. Dostává první, malé, leč důležité, vítězství. Tak to je, mělo by být. Lidská duše však v lidském těle zakouší různá pokušení. I tak to je Silou (díky za Ni) zařízeno. Pokušení, jimž podléhá a které ji brání jít po té, Vámi naznačené Cestě.

    Jsem již starší člověk. Omylem jsem si dal včera u televizního fotbalu kávu s kofeinem. A pak jsem nemohl usnout. Pustil jsem si večerní film na Nova Sinema – „Spalující touha“. (přiznávám, že paní Kidmanová, představitelka hlavní role je hezká žena) Při jeho sledování jsem si uvědomil, jak na nás pokušení útočí, jaké používá nástroje. Jak je lidská cesta často plná pomyslných trnů. A ani pevná obuv často nepomůže k tomu, abychom z ní odešli, abychom se nepopíchali. Život na prknech svého jeviště nabízí lecjaká dramata. Je ne nás, na hercích, jakou roli budeme hrát ?

    Vendo, díky, Vaše články na sebe navazují. Navazují s tím slovem LOGOS, jako základem.

    Vaše rozhodnutí, že si přes léto chcete odpočinout? Ano, dostaňte do sebe dar Slunce. Ale také cvičte. Tělo, které celý školní rok „mučíte“ v jógových pozicích, nemůže ze dne na den vypadnout z přijatých zvyků. Sám se každý den ráno protahuji v ásaně hora, pak pomalé předklony do ásany čápa. Nevynechám pozice kobry královské bez úsilí-práce zádových svalů a také nějaké jemné torze páteře. Na závěr prodýchání, vždy u otevřeného okna. A ještě prosba, dnes večer odjíždím za ty hranice všedních dnů. Ozvu se Vám sám na mail, až se vrátím.

    Všem pěkné léto. Žádné kroupy, leda ty na talíři s hrachem. Žádné ničivé větry. Pozor na kůži, nová nám již nenaroste.

    1. @ – Sám se každý den ráno protahuji v ásaně hora, pak pomalé předklony do ásany čápa. Nevynechám pozice kobry královské bez úsilí-práce zádových svalů a také nějaké jemné torze páteře. Na závěr prodýchání, vždy u otevřeného okna.

      Krbec, kontrolní otázka: a kdy prcáš?

    2. Pozorovateli s přívlastkem nestranný, alias Honzo, pan Krbec bude mít letos 81 roků. Někdy si vyměníme maily mezi sebou k různým pohledům na život, někdy sem napíše svůj krátký příspěvek. Včera odjížděl na léčebný pobyt a ještě mi sem napsal k článku i něco, pro někoho možná poučného, i z jeho všedních prožitků, stále však k tématům, které i mne zajímají. Mohl byste se k němu chovat slušně?
      Díky.

    3. Znám mnoho těch co se věnují józe, dělají to už dlouho a pokud dělají třeba kryja jógu a podobně, tak se to skutečně projevilo v jejich chování, je u nich znát vývoj. Ale neznám nikoho koho by to zbavilo úplně egoismu, připoutanosti k pomíjivým věcem, tedy k iluzi této reality. Dokonce ta snaha a úsilí cvičit, být lepší je vlastně udržuje ve stavu egoismu. Chtít být duchovní, být lepší než jsem a než jsou ostatní, není to další pastí a stavem připoutanosti, pýchy a lpění?
      To postižené dítko, které se narodilo slepé a hluché je na tom mnohem „lépe“. Takovému tělu nebylo dáno aby vůbec mohlo přes tyto dvě hlavní brány být pohlceno iluzí světa. Zde si duše oblékla tělo které jí dovolí prožít božství silněji než komukoli se zrakem a sluchem.

    4. ad/Ale neznám nikoho koho by to zbavilo úplně egoismu, připoutanosti k pomíjivým věcem, tedy k iluzi této reality.

      Milenie, píšete …zbavilo úplně egoismu? Myslíte si, pokud ano, tak podle čeho, že toto je účel krijá technik? Určitě znáte ty nejznámější – kája krijá, naulí krijá, očistné techniky…. . Myslíte si, že tato část jógového cvičení má tento hlavní účel?

      A ještě, když podle Vás „ne úplně zbavilo egoismu“, na kolik procent Vaše zdroje / nebo i praxe ?/ říká, že to člověka zbaví egoismu?

      Díky za odpověď.

    5. Vendo,
      Krija jóga je jedna z nejpokročilejších technik pro duchovní rozvoj a předávala se ústně po hlavní linii Bábadží-Lahiri Mahašáj-šrí Juktešvár-Paramhansa Jógananda.V současné době se v Evropě předává ne mnoha mistry z Indie, nejsou na ní žádné instruktážní knihy ani videa.
      Duchovním rozvojem klesá míra egoismu, to mi přijde naprosto jasné.
      Je těžké něco chtít sdělit v tomto nedokonalém světě za pomocí nedokonalých nástrojů jako je řeč a dokonce písemný projev, zde navíc ještě omezený na formu příspěvku. Takže není na místě se snažit chytat tak zvaně za slovo. Navíc vše je relativní, takže i ta míra egoismu. Naprosto bez něj nejde žít v těle, takže člověk bez egoismu je ten, kterému zbývá již pouze tolik aby byl člověkem v této realitě. Nechtějte jí nějak kvantifikovat, je to nesmysl. Otázku na procenta bych čekal od vědce či matematika, prostě od jedinců žijících tvrdě v materialisticko vědeckém světonázoru.

    6. Tak to bylo maso. Němci se sklonili před nadšením a rychlostí Mexičanů.

      Jinak jsem se o pauze podíval na příspěvek Milenia.
      Přiznávám bez mučení, že Bábadži je pro mne neznámý.
      Vyhledávač mi našel toto:
      http://www.prichod.cz/babadzi/

      V odkazu je napsáno: „Nemusí nás překvapovat, že o Babádžím neexistují žádné historické zmínky, mimo ty, jež zaznamenal Paramhansa Jógananda ve svém díle „Životopis jogína“. Babádží se v žádném století neobjevil veřejně. “

      Nicméně je v tom textu i toto: „Během svého fyzického bytí mezi žáky se Babádží častěji zmiňoval o tom, že jen málokdo z nich ho skutečně pozná, protože většina, která za ním přijde, jedná z osobních pohnutek. Když se ho jeden ptal: „Kdo jsi?“, odpověděl:

      „Nejsem nikdo a nic. Toto tělo není nic. Je tu jen proto, aby sloužilo lidem. Já jsem jako zrcadlo, ve kterém se můžeš vidět. “

      Vrcholem krije je ham-sah-krija. Má požadavek na čistou mysl, myšlení. Krijajóga je podle Pataňdžaliho život v zásadách jamy a nijamy. Jsou to první dva stupně královské jógy.

      Jama a nijama není tak složitá. Již to tady bylo dostatečně popsáno. Je to jistý základ pro cestu.

      Venda tady na stránkách popsal dostatečně iluzi, realitu. Stačí se mrknout.
      https://hledani.gnosis.cz/temata-k-zaveru/

      A za půl hodiny kanárci z Brasilie. ! ! ! !

    7. Milenie, díky za poučení.

      Prosím, dávejte pozor ať nenarazíte na Anonyma, který mi napsal -„….Od kdy si tady Venda udělal z gnosis.cz svojí reklamní stránku na jógu……. – Vaše objasňování krija jógy je trochu mimo chápání mnoha diskutujících tady.

      Provádím některé z praktických hathajogových krijí. Vám je tady asi nemusím vypisovat.
      Důležitý aspekt krija jógy spočívá i ve zvládnutí saňčit karmy – souhlasíte?

      Milenie, je radost s Vámi diskutovat. Zacházíte do značných podrobností. Ale zase to ukazuje na Vaše hluboké znalosti. Škoda že neznáte nikoho, kdo se zbavil egoismu. Opravdu neznáte?

      Pěkný večer

    8. Vendo,
      nemám problém s Vámi, ani s Lojzou, anonymem, pardalem, Matrixem….Na co si mam dávat pozor, jak a proč?
      Pokud mě to zavede na tyto stránky, tak si přečtu nové články a příspěvky k nim. Není pro mě lepší to co se shoduje s mou představou o světě. Protože proč by měla být ta má představa ta nejsprávnější a proč by nemohly být lepší mnohé jiné? Některé informace mě uvíznou v paměti a formují mé představy. Ty které považuji za liché mě nenutí k odsouzení jejich pisatele.
      Když mě někdo z něčeho osočí je to jeho právo na základě jeho představy a já nemam nástroje na to mu jeho představu změnit. Může to udělat pouze on sám na základě informací které přijme do nitra. Díky funkci egoismu nemůže nikdo přijmout informace které filtr jeho ega nepropustí. Takže nemá cenu se ani rozhořčovat nad osočením a ani se vehementně snažit aby druhý přebral naší představu a pravdu za svou. Kdo již VÍ, ten nepotřebuje aby mu nějaká druhá hmota projevovala uznání a nebude jí dlouze přesvědčovat o své čistotě a správnosti konání. Jen vševědoucí Duch ví jak se věci mají a jen o to jde, ne o to co si myslí někdo jiný.

      Nejsem žádný znalec jógy, jen mě to před několika lety přivedlo do cesty člověka který byl žákem jednoho Indického mistra a ten mě zasvětil do základů Krija jógy, a ty jsem asi půl roku praktikoval. Když přijel onen mistr do Čech byl jsem pozván k účasti na víkendovém setkání žáků. Něco mi říkalo, že to bude zlomové. Po dalším týdnu jsem spontánně přestal cvičit a už se k tomu nikdy nevrátil.Přesněji, přestal jsem dělat tuto jógu, raní běžné cvičení jsem dělal před i po. Jóga není má cesta, respektive to co proběhlo již zřejmě splnilo svou úlohu, a mam silný pocit, že to nebylo o tom samotném cvičení jako o tom všem kolem toho. Nemám paměť na jména a čísla, takže si nepamatuju názvy jednotlivých ásan, nepřijde mi to ani nikterak důležité si pamatovat nějaké označení. Takže si s Vámi o tom „nepopovídám“ . Kromě toho cvičení jsem přečetl životopis jogína od Paramhansi Jóganandy, bylo to příjemné čtení.
      Tato životní etapa ve mě zanechala pocit, že cvičit je dobré pro rozhýbání a uvolnění těla, ale není nutné pro duševní a duchovní vývoj.
      Víte jak je to se znalostmi, jeden se s nimi stane chodící encyklopedií a jiného silně transformují.

      Opravdu neznám přímo a osobně nikoho o kom bych mohl říci, že má egoismus v míře jen nezbytně nutné pro samotné přežití. V mých očích se tomu silně blíží jen jedna osoba, a nevím o tom, že by praktikovala cíleně, nebo dlouhodobě nějakou jógu či dokonce meditaci.

    9. pokládáte mi otázku – „Na co si mam dávat pozor, jak a proč?“
      Je vidět, že jste to nepochopil. A tak s dovolením malé vysvětlení.

      Nějaký anonym mi napsal s jistou dávkou despektu:
      Anonym 16.6.2018 (8:58)
      Od kdy si tady Venda udělal z gnosis.cz svojí reklamní stránku na jógu …….

      No a Vy, Milenie, tady přinášíte krija jógu. To je moje „dávání pozor“ je na to, abyste i Vy nebyl ten, co podporuje moji reklamní stránku jógy.

      Jinak díky za Vaše objasnění.

      Pěkný den.

    10. Vendo,

      za sebe můžu k té věci napsat, že duchovní vyspívání snižuje míru egoismu a tím klesá i možnost aby se nás někdo mohl dotknout. Vyspělý jedinci již neberou věci tak osobně, protože egoismus který je tvůrcem osobnosti je u nich již slabý.
      Anonym napsal co napsal. Z něčeho musel nabýt ten dojem a na základě toho to měl následně nutkání napsat. OK, má na to právo, může na tom něco i být, nad tím bych se na Vašem místě zamyslel. Ale jde o to, jestli Vy si uvědomujete, že činíte to, co on napsal, nebo nikoli. O nic jiného nejde, jediné to má skutečnou váhu. Pokud v té věci máte čisté svědomí není důvod to vůbec řešit. A já si také můžu v rámci čistého úmyslu napsat co mě napadne, takže i o józe.

  10. @ – Nestranný člověk má jistou výhodu. Ta spočívá v jeho nestrannosti.

    :-)))))))))) Jára Cimrman hadr.

    1. @ – Omylem jsem si dal včera u televizního fotbalu kávu s kofeinem. A pak jsem nemohl usnout. Pustil jsem si večerní film na Nova Sinema – „Spalující touha“. (přiznávám, že paní Kidmanová, představitelka hlavní role je hezká žena) Při jeho sledování jsem si uvědomil, jak na nás pokušení útočí, jaké používá nástroje. Jak je lidská cesta často plná pomyslných trnů. A ani pevná obuv často nepomůže k tomu, abychom z ní odešli, abychom se nepopíchali.

      :-))))))))))))))))))))))))))))))))) To jsou mi vjecy, to nevymyslíš..:-)))))

  11. Od kdy si tady Venda udělal z gnosis.cz svojí reklamní stránku na jógu a komunikuje hlavně jen se svými imag. postavami (AuV, Krbec, atd.), tak to tady stojí za prd. Škoda, – a taková to byla dobrá webovka, že jo?

    1. Anonyme, asi záměrně píšete lži.

      Napsal Lojza, odpověděl jsem mu.
      Napsal bo, odpověděl jsem mu.
      Napsalo Milenium, odpověděl jsem mu.
      Napsala matka, odpověděl jsem ji.
      Napsal Nestranný pozorovatel, odpověděl jsem mu.
      Napsal Kolemjdoucí, odpověděl jsem mu.
      AuV je můj kamarád ze stejného města a píše z mého počítače, svůj nemá – s tím nediskutuji, ale jeho příspěvky si vždy přečtu.
      Pan Krbec napsal, zatím jsem mu neodpověděl, protože je mimo PC.
      Píšete Vy, anonym, a odpovídám Vám.

      Tak co tady po mně chcete?

    1. Koho Vy, Anonyme, považujete ve zdejší diskuzi za malověrného a komu přisuzujete hloupost? Pro Vaši informaci, jsem důchodce, o žádné založené živnosti nevím.
      Důchod mi stačí.

  12. Vendo, nejde o to, koho já považuji za malověrného, ale koho za takového považujete vy.Já jako Anonym se nesnažím nikomu sugerovat, že jóga je nejlepší cesta k získání osvícenosti. Co se týče „hlouposti“, na tu mohou mít lidé různé názory – s tím máte jistě své bohaté zkušenosti sám. O kurzech jógy, které vedete je na internetě spousta materiálů, takže to není nutné dokazovat.
    Přeju vše nejlepší!

    1. Já bych se toho, že se někdo nechá omámit, aby si myslel, že jóga je nejlepší cesta, vůbec, ale vůbec nebála.
      Naopak, řekla bych, že sugerování je nejlepší cestou k odmítnutí.
      Ale to neznamená, že bych si nezacvičila např. 5 Tibeťanů, nebo dříve Tai-chi.
      Co se samotné jógy týká – jde o to, co cvičitel přináší svým žákům a co oni dále tvoří. Zkušenost s lidmi, kteří se tomuto cvičení věnují, mám různou, nepřevažuje to lepší.
      Ono se totiž dá cvičit, či duchovně pracovat i v naprostém tichu, bez řevu, euforie, sugerování,…

    2. Anonyme, Venda tu popularizuje učenie Sant Mat od Sant Baldzíta Singha, ale jestvuje iná a podľa mňa lepšia cesta osvietenia od Šrí Ramana Maharšího, ktorého uznávalo viacero mystikov, medzi nimi aj Paul Brunton, Jiří Vacek, alebo Eduard Tomáš. Toto učenie si zasluhuje väčšiu pozornosť, ako to učenie Sant Mat.

  13. Anonyme, Vy jste použil označení některých zdejších lidí jako malověrné. Že jste mne „pasoval“ do role, že je oblbuji, to je Vaše soukromá věc, Váš názor. Nikoho zde za malověrného nepovažuji; nějak z toho mám pocit z Vaší strany, že se mnou manipulujete. Samozřejmě, že někdo má jinou víru, jiný směr svého vývoje, třeba po stránce intelektuálního či náboženského poznání.

    Také si netroufám, dokonce ani s tím pojmenováním lidí nepracuji a nesouhlasím, jen třeba uvažovat o „hlouposti jiných“, dokonce, jak jste mi napsal, budovat si na tom živnost.

    Jógová cvičení / celkem 3 / ve školním roce, která v našem městě vedu, dělám zcela zadarmo. 1 x týdně ale dojíždím cvičit do Městečka Trnávky, celkem 20 km tam i zpět a podle platné vyhlášky pořádající organizaci Trnka, o.s. účtuji cestovné náklady vlastním vozidlem. Rád bych doufal, že Vám to nevadí.

    Možná jste ten Honza, kterému jsem to zde již jednou vysvětloval. Ten „operoval“ obdobně, navíc tam uvedl nějakou akci v obci Dolní Čermná, kde byl vstupní poplatek za celodenní náplň v jednom ašramu.

    Ať jste ale kdokoliv, též Vám přeji vše nejlepší .

    Václav Žáček

    1. @ – Možná jste ten Honza, kterému jsem to zde již jednou vysvětloval. Ten “operoval” obdobně, navíc tam uvedl nějakou akci v obci Dolní Čermná, kde byl vstupní poplatek za celodenní náplň v jednom ašramu.

      Milý místní guru, člene strany a ozdobo pohřbů, zkrátka bratře v boji, chaos a zmatek z vás jenom kape..:-)))

  14. Milý pane „Nestranný pozorovateli“ – ak tento Váš príspevok má byť reakciou na môj včerajší príspevok, tak sa mýlite, ako ten Cervantesov Don Quijote, ktorý bojoval proti veterným mlynom v domnienke, že sú to nebezpeční obri.
    Viď tuto: „Dobrodružstvo s veternými mlynmi“:
    Na svojej ceste raz zočili na poli zo 30 – 40 veterných mlynov. Avšak Don Quijote si myslel, že sú to obri a so slovami \“Neutekajte, zbabelé a podlé potvory\“ sa na ne vyrútil na svojom koňovi, porúčajúc sa paňel svojho srdca. Lenže hneď prvý mlyn mu zlomil kopiju, vydvihol ho do výšky aj s koňom. Vzápätí sa zvalil celý dolámaný na pole. Keď mu Sancho hovoril, že to boli mlyny, náš rytier tvrdil, že to boli obri, len premenení na mlyny zlým čarodejníkom.
    Toto je dôkaz, aký bol Quijote rojko, a že Sancho mal pravdu i so svojim sedliackym rozumom.

  15. Degone, nic nepopularizuji, snažím se ale tím učením žít.
    Vaše informace o mém Mistrovi jsou špatné.
    Jsem ale rád, že víte, co si zasluhuje Vaši větší pozornost.

    1. Co si zasluhuje větší pozornost?
      Žít učením?
      V sektách se žije učením, které člověka ovládá.

      Život není sekta.
      Život stojí za to žít.
      Pokud učení člověku prospívá. A neovládá člověka, i k různým nutkáním, bludům,…
      Ale na to si má každá bytost přijít sáma.

    2. Dobře, matko,

      učení je cesta, ale není pravdou, že cesta je cíl.
      Bludné cesty ke správnému cíli nevedou.
      A každý skutečný Mistr může říci svému žákovi jedinou zásadní věc:
      sám jsi ztratil, sám musíš najít (a nenajdeš venku to, co je uvnitř).

    3. ad. JK 28.6.2018 (14:08)
      Dobře, matko,

      učení je cesta, ale není pravdou, že cesta je cíl.
      Bludné cesty ke správnému cíli nevedou.
      A každý skutečný Mistr může říci svému žákovi jedinou zásadní věc:
      sám jsi ztratil, sám musíš najít (a nenajdeš venku to, co je uvnitř).

      Víte, JK, bludiště mívá ten, kdo hledá, nejčastěji sám v sobě. A může stokrát slyšet od mistra co a jak, dokud nedoroste, tedy nepochopí, nepřijme a nepřejde k činu, tak je to marné, je to marné,…
      Ale dobrý mistr neřekne tvrdě musíš, ale např.: – pokud se budeš snažit, budeš jednou učit ty mne…
      A co je nesmírně důležité – ty za to stojíš, i ty v srdci lásku máš a andělé ti přicházejí říci: “ I Ty patříš mezi nás….“ jak jsem zde již vícekrát psala.

      Protože Mistr cítí, co cítí žák a netluče ho byť jediným slůvkem, příliš silnou energií,…. bez ohledu na to, na jakém stupínku se žák nachází, miluje ho, nic víc žák nepotřebuje, aby se probudil a našel (tedy jiný žák možná ano).

    4. ad. JK 28.6.2018 (14:08)
      „Dobře, matko,
      učení je cesta, ale není pravdou, že cesta je cíl.
      Bludné cesty ke správnému cíli nevedou.
      A každý skutečný Mistr může říci svému žákovi jedinou zásadní věc:
      sám jsi ztratil, sám musíš najít (a nenajdeš venku to, co je uvnitř).“

      Víte JK, kdokoli nám může cokoli říkat a můžeme se snažit hledat v sobě a nic z toho nemusí být.
      Matka píše „dokud nedoroste“ a Milenium dodává pokud mu, tedy jeho tělu není ještě dáno aby pochopil a našel – nemá to zkrátka v programu DNA.

    5. Milenie,

      …nemá to zkrátka v programu DNA…

      Když člověk dlouhodobě změní svou mysl (tudíž i chování), změní i svou DNA.
      Svobodná vůle člověka totiž stojí nad DNA.
      Od toho, že právě nyní můžete (nebo nemusíte) zatajit dech, či podrbat se na nose, přes možnost, že s lidmi ve svém okolí budete (nebudete) vycházet dobře, až po možnost, že nyní začnete (nezačnete) studovat literaturu a fakta, která vaše pojetí DNA jako modly vyvrátí.

      DNA je program, do kterého každý živočich (mimo jiné) zapisuje své zkušenosti – takže zkušenosti ten program ovlivňují (proto musí stát nad ním).

  16. Ten Cervantesov Don Quijote by mal byť poučením aj pre nás. Tie jeho domnelé „potvory“ sa nenachádzali vonku (vo svete), ale v jeho vnútri (chorej psychike). Nie je preto pravdou, že vo svojom vnútri nájdeš Boha a Pravdu, ale tam môžeš nájsť práve tie príšery. Sancho so svojím sedliackym rozumom to vedel…

    1. Degone,
      snad že onen Don Quijote příliš bojoval, tedy mečem bojoval. Kdyby se ztišil, snad by rozeznal blud od skutečnosti.
      Ale ta hranice je velmi, velmi tenoučká.
      Kdysi jsem byla ubytovaná na pokoji s jednou děvčicou, která sice mečem nebojovala, ale naslouchala, co jí hlasy říkají. A již nerozeznávala, co je blud a co ne. Ale o tom jsem již psala. Co její duši v životě hlavně chybělo, byla láska. A až jsem jí řekla, že ji máme rádi, tak se změnila a byla daleko lepší, věnovala pozornost skutečným lidem.
      Ale jak dlouho jí to vydrželo, netuším.

    2. Degone,

      …vo svojom vnútri nájdeš Boha a Pravdu, ale tam môžeš nájsť práve tie príšery…

      To je pravda.
      Ovšem už několikrát jsem tady psal, že kdo se vydá hledat Boha, musí začít u sebe
      s pravdivostí, pokorou a láskou.
      Bez této výbavy se nikdo k Bohu nedostane
      (zatímco s touto výbavou se nikdo nedostane k bludům či příšerám).

  17. Venda říká: “ Pravá cesta je cestou odevzdání se. Ten kdo ví, žije ve vědomí pravé podstaty světa, ten již umí i vést lidi, kteří chtějí a upřímně věří, ke spasení. Nabídnout osvobození od otroctví tohoto světa.“(konec citace).

    Není pochyb, že v uvedených slovech je skryta hluboká pravda. Obávám se, že ne každý chápe, co ta slova znamenají. Co se vlastně myslí „otroctvím tohoto světa“? Pokusím se na příkladu vysvětlit, jak to „otroctví“ chápu já: Aldous Huxley napsal již v roce 1932 knihu Brave New World (Skvělý nový svět – název je myšlen ironicky). U nás vyšel pod názvem Konec civilizace. Román popisuje svět, jehož prvotním principem je rozkoš, ať už jde o volný sex, měkké drogy nebo spotřebu. Občan Huxleyova Světového státu nemá důvod protestovat proti vládě, neboť ta mu garantuje všechny radosti a sociální jistoty. Novým náboženstvím se stává masová spotřeba, prorokem Henry Ford (coby průkopník masové výroby) a bohoslužby mají formu sexuálních orgií za pomoci státem distribuovaných lehkých drog. Charakteristické rysy huxleyovské utopie jsou následující:
    -Vláda je zcela technokratická, cílem je stabilita státu, žádné „spirituální“ hodnoty
    -Politická ideologie i náboženství jsou nahrazeny konzumem, drogami a sexem
    -Režim je odsunut do pozadí, je téměř neviditelný pouhým okem
    -Životní styl je hlavním předmětem zájmu vlády — nikoli však spartánský jako v orwellovské utopii, ale naopak poživačný v maximální možné míře
    -Vliv státu na ekonomiku je zcela rozhodující, každý novorozenec (vyrobený ve státních produkčních linkách) má předem nalinkovanou budoucnost
    -Násilí není nutné, lidé jsou vůči režimu loajální — protože stát lidem poskytuje požitky a zbavuje je odpovědnosti
    Huxleyovská utopie je totalitou, která je mnohem účinnější, než orwellovská, jež většina z nás zažila na vlastní kůži. Lze říci, že se jí velice podobá prostředí naší dnešní relativně blahobytné společnosti. Lidé se nadměrně zadlužují a neuvědomují si, že nutnost splácet dluh bude zásadním způsobem určovat jejich budoucí počínání, že nebudou mít takovou svobodu rozhodování jako ti, kdo dluhy nemají. Zadlužený člověk je nucen udělat vše, aby udržel vysoký příjem a je tedy ochoten jít do špinavých kompromisů, pokud ho k tomu zaměstnavatel nutí. Závislost na konzumu člověka opravdu silně zotročuje.

    Mohlo by se zdát, že nejsvobodnějšími lidmi jsou „pracháči“ – miliardáři, připalující si doutníky bankovkami. Opak je pravdou. Peníze se pro ně staly drogou a oni musí stále zvyšovat její dávky, aby jim ještě působila rozkoš. Navíc platí, že peklo je místo, kde je člověku okamžitě splněno každé jeho přání. Život se stane prázdným, když není, na co by se člověk těšil.

    Zkusme si představit duševně svobodného člověka. Na první pohled se od ostatních lidí nebude nijak lišit, protože jeho svoboda se bude projevovat skrytě. Například bude-li jako podnikatel podávat daňové přiznání, bude toto přiznání prosté podvodu. On by si mohl říci: Stát bude za moje peníze financovat hendikepované, ale také spoustu nefachčenků, tak proč bych to měl všechno odevzdávat. Může v tom mít pravdu, ale nemůže se kvůli pravdě uchylovat k podvodu.

    Někdo jiný si řekne: Chci být duševně svobodný – nezávislý na tomto světě, v němž vládne negativní síla (Satan). Budu se distancovat od politiky, protože politici jsou v moci toho zlého a já jim nebudu dělat stafáž. Takto „ušlechtile“ uvažuje velmi mnoho lidí – je to tak pohodlné. Ve skutečnosti takto uvažující člověk rezignuje na svou povinnost vládnout – povinnost spojenou s demokratickým politickým systémem. Pokud se občan nezajímá, jak se chovají zástupci lidu a zvolí pak podvodníka či lháře, těžce se tím proti společnosti prohřešuje. Hitler či Gottwald by se nikdy nevyšvihli do čela, kdyby jim nepomohli špatně informovaní voliči.

    Chovat se jako duševně svobodný člověk může být někdy velmi těžké. Takový člověk nastavuje zbytku společnosti nepříjemné zrcadlo. Například za totality chodili lidé volit komunisty, které nechtěli(nedokázali zajistit ani dostatek taletního papíru), ale přesto je volili, neboť to tak dělali všichni …a bylo to proto jakoby normální. Občas se našel někdo, kdo vzdoroval (a vcelku nic tak hrozného se mu nestalo). Takový člověk byl důkazem zbabělosti těch „normálních“, kteří mu to dali „sežrat“, naskytla-li se příležitost. Je příznačné, že slovo poctivý se slovensky řekne statočný.

    1. Pro Milenium:
      “ Život se stane prázdným, když není, na co by se člověk těšil.“

      pro pavla v:
      „Občas se našel někdo, kdo vzdoroval (a vcelku nic tak hrozného se mu nestalo).“

      Asi seš mlaďoučký, neb to nepamatuješ. Stalo se třeba to, že ho vyhodili z práce a děti ze školy.

    2. Pavle v, tzv. demokratický politický systém ? Co to je? Snad to, co by tady mohlo být, /tady v ČR /, kdyby nebylo toho Zemana, toho Babiše, toho Okamuru, toho Filipa…..? Lidský druh se vyvíjel, celý život se vyvíjel. Postupně? A nebo vše vzniklo najednou – stromy, brouci, ryby savci…..? Člověk může posuzovat celý globální systém své planety tak, jak jej vytvořil postupně sám. Od produkce potravy a dalších s tím souvisejících výrobků, od obchodu, dopravy, armády, náboženství, zajišťování vzdělávání, energií, vládní moci až k  bankovnictví. Všechno má svůj účel. Je to systém propracovaný lidskými bytostmi, tu vyšší či nižší úrovně, ale vždy se tam prolíná moc peněz. K ní to došlo. Huxley napsal i román Ostrov. Společnost, která si vytvářela jiný systém. Neuspěla, protože ten virus – „peníze jsou živo“ – se do ní infiltroval.

      Ve svém článku Cesta a i dalších zde na gnosis popisuji něco, co se systému propracované globální moci a jejímu systému chce vymykat. To „něco“ je pro tento systém také jistou nákazou. Jde k jedinci, protože u něj vždy vše začíná, i možná změna.
      Svobodný člověk, osvobození….? A proč nastavovat společnosti zrcadlo? Ta pravá Cesta je vždy individuální, začíná u jednotlivce v poznání.

    3. Co se myslí „mocí peněz“? Jsou peníze opravdu jakýmsi virem? Nejsou jen nástrojem jako třeba oheň (dobrý sluha, špatný pán)? Peníze samy o sobě nejsou ani dobré, ani špatné. Špatné může být toliko nakládání s nimi. Peníze, potažmo tržní vztahy mohou plnit velice dobrý účel. Ukážu na příkladu: Indie začala mít v určitých oblastech problémy související s růstem počtu obyvatel a klimatickou změnou – nedostatek vody. Pomohla jejich „mateřská“ země, Velká Británie. V suchých oblastech zřídila vrtané studny a čerpací techniku. Z „humanitárních“ důvodů bylo rozhodnuto, aby provoz čerpadel platila vláda (aby voda byla dostupná i pro ty nejchudší). Dostavil se však nezamýšlený účinek. Indičtí farmáři místo pomerančů v tradičně suchých oblastech začali pěstovat rýži – plodinu s nadměrnou spotřebou vody. Zanedlouho se zásoby vody v podzemí vyčerpaly a byl jí opět nedostatek. To je ukázka, kam může vést podcenění trhu, tedy peněz. V historii byly vyzkoušeny utopické systémy, které měly za cíl obejít imaginární „moc peněz“. Všechny zkrachovaly. Nejen to, aby se udržely, sáhly k bezbřehému násilí a vraždě. Nejnověji ve Venezuele a Nikaragui. Čína se naopak zavedením tržního systému zbavila hladomorů.

      Nemyslím si, že v tržním systému je zakódováno zlo (není v něm zakódováno ani dobro). Myslím, že toliko skutky člověka (jednotlivce) mohou být dobré, či zlé. Že systém nikoho (ani nepřímo) nenutí, aby dělal něco zlého. Že příčinou toho zlého je lidská poživačnost a tržní systém jako nástroj může umožnit její zmnožení (ale také zmnožení altruismu). Je-li nožem spáchána vražda, bylo by hloupé vinit vynálezce nože nebo dokonce nůž samotný.

      Demokracie je velice nedokonalý systém. Sókratés o ní (údajně) řekl: „Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce, a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.“ Já říkám: Pokud tady však demokracie jednou je (a my to nedokážeme změnit), správná CESTA vyžaduje zhostit se své zodpovědnosti. Znovu připomínám, že Hitler a Gottwald se dostal k moci demokratickou procedurou. Všichni, kdo jim hodili hlas, měli spoluvinu na jejich vraždách a ponesou důsledky své setby.

      Pravá CESTA je individuální – naprostý souhlas. Ale neexistuje žádné konání individua na této Zemi (hlavně vůči společnosti), které by bylo vůči oné CESTĚ indiferentní. Neexistuje žádný skutek, který by se „nepočítal“ (pro jeho bezvýznamnost). Ba dokonce více záleží na tom, co neuděláme dobře, než na tom, co uděláme špatně (hříšně).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference