- Magazín Gnosis – Hledání Světla, příspěvky čtenářů - https://hledani.gnosis.cz -

Cesta

Cesta, jako podstatné jméno, značí popis něčeho, co vede odněkud někam. Ať je to již cesta v konkrétní krajině či zemi, z bodu A do bodu B, z vesnice do města, …., či cesta abstraktní, ne však méně skutečná. Cesta jako jóga. Najít si význam slova jóga není složité. Pro mne má především ten vnitřní a duchovní význam.

Na jakékoliv cestě se mohou objevovat překážky. A to charakteru přirozeného, tedy dané v našem případě přírodou, jako jsou vodní toky, strže, pouště bez vody či mrazivé pustiny, či na duchovní cestě překážky, které vytváří naše sofistikovaná mysl. Pokušení, chtivost, hněv, sobeckost, žárlivost…. V knihách duchovní moudrosti se říká, že dokud člověk absolutně nepřekoná a neovládne svoji mysl a její „věčné“ podněty, což je možné jen pomocí jógy, s kázní, s jasným cílem, nemůže poznat samotnou Pravdu, nemůže poznat Nejvyšší bytost. Dokud člověk jógu neprovádí v denní praxi a hledá jen a jen v knihách, získává své vědomosti jen z těchto knih. Nic víc. Vědomosti zprostředkované. Čte…, zamyslí se a třeba i radostně konstatuje, ano, tak to je. Anebo správně, tak to bylo. U toho či jiného autora? Jak si to, co je v knihách napsáno, ověřit? Odpověď je jednoduchá. SVOJÍ VLASTNÍ CESTOU.

Existuje „PRAXE ČTYŘ JÓG“ /nebudu v jejím popisu používat slova z cizího jazyka/:

  1. Nezávislost, odpoutání se.
  2. Rozlišení, poznání.
  3. Šest druhů bohatství – tedy vyrovnanost a klidná mysl; sebeovládání; nezávislost na ceremoniální službě; trpělivost; víra a poslední je hluboká meditace.
  4. Touha po spasení.

To, že někdo opustí svůj domov, jde do ústraní, samoty v klášteře, žil by třeba i v jeskyních zcela bez civilizace, mělo by to značit nezávislost?

Lze vydávat za schopnost rozlišovat /správně/ čtení knih?

To, že někdo se naučí snášet hlad a žízeň, překonávat teplo či chlad a ze znalostí knih u něho vzniká něco, čemu říká, že jde o ovládání mysli a smyslů, má toto být těch zmíněných šest druhů bohatství?

A je snad vyhledávání společnosti těch dnešních přemnohých mudrců ve spojením se čtením duchovních knih ta pravá touha po spasení?

Nevědomost tomuto světu vládne. Pravá cesta je cestou odevzdání se. Ten kdo ví, žije ve vědomí pravé podstaty světa, ten již umí i vést lidi, kteří chtějí a upřímně věří, ke spasení. Nabídnout osvobození od otroctví tohoto světa. Hledat a realizovat „dobro pro lid“, tj. třeba je vzdělávat, živit je, stavět pro ně chrámy, zakládat veřejné spolky, organizovat jim zábavu, nabízet nové a nové dobroty …., udržovat a podporovat jejich egoismus, to není pravá práce na dobru pro člověka hledajícího pravý smysl života. To ať zajišťují jako jistou „daň“ ze zotročování lidí ti bohatí a mocní, pro které lidé vlastně dělají.

Ten, kdo chce opravdově vést lidi, musí nenásilnou formou zbavovat lidi otroctví mysli, v jejímž područí se nacházejí a umět jim pomoc k dosažení jejich vlastní vnitřní formy. Cílem pak je to, aby poznali sebe sama, aby byli zbaveni pozemského trápení, bolesti a zbavit je utrpení stálého rození a umírání.

Pravý duchovní vůdce se nepozná podle toho, jaký má oslnivý a nákladný šat, jaké úžasné ceremoniály provázejí vymyšlenou modloslužbu. Pravý duchovní vůdce dochází ve svém vnitřním životě k poznání vyšších světů a hlavně pak vede své žáky k stejnému cíli. Je toho plné evangelium Jana z Nového zákona. Pravý duchovní vůdce zná zcela jiný svět, který je mimo tuto dualitu v našem trojrozměrném světě. Je mimo svět Negativní síly, která tento svět spravuje svými zákony. Pravý duchovní vůdce je totiž nad těmito zákony. Důsledky provinění z nedodržování těchto nižších zákonů nebere za jednotlivce na sebe. Učí však, jak nenabírat nové odplaty a jak zasévat dobré semeno pro sklizeň úrody konkrétního jedince, pro kterého je zářícím Světlem.

Čím ztrácíme čas, který nám byl vyměřen a o jehož konci nic nevíme?

Přivoňme ke květině, jinak její vůni nepoznáme. Ochutnejme jídlo, čtením jídelního lístku se nikdy nenajíme. Náš Otec miluje naši cestu oddanosti. Upřímnou a hlubokou touhu, na níž se projevuje vděčnost za vše. Protože vše, co od Něj dostáváme, to jsou dary pro naše povznesení se na vyšší úroveň. Naučme se nejdříve naslouchat a otevřít ve světě své srdce. Když ta důležitá slova vstoupí do našich srdcí, poznáme to na našem jednání. Jinak řečeno, co je uvnitř, odráží se i ven. Nechme v nás zemřít to neušlechtilé, to, co ničí třeba jen vztahy mezi lidmi. Postupně se nám pak později v meditaci otevře vnitřní sluch a vnitřní zrak. Smysly, kterými disponuje naše duše. To vzácné, které prezentuje perla či poklad v nás nalezený, si proto náležitě opatrujme.

Svět je divočinou. Podívejte se bez předsudků kolem sebe. Na války, násilí, lži a podvody. Sami jsme si ho ale takto vybudovali. Některým lidem to vyhovuje, protože z toho mají teď bohatství. Je to však jejich nevědomost. Z tohoto světa si nic, na co se tak napachtili, pro což používali lest, přetvářku či lež, stejně neodnesou. Po smrti budou opět zase a jen těmi nahými. Tento svět je pomíjivý. Proto si opravdu budujme své poklady v nebi.
 

Václav Žáček /Venda/
S použitím pravých slov učení Sant Mat a podle vlastních zkušeností.
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4.5
hlasů: 6