- Magazín Gnosis – Hledání Světla, příspěvky čtenářů - https://hledani.gnosis.cz -

Druhý z deseti kroků ke vzkříšení evropského civilizačního centra

Jeho obsah je odvozen od prohloubeného pochopení a žití druhého „Mojžíšova přikázání“:

Neučiníš sobě obrazu Boha svého a nevezmeš Jeho jméno nadarmo!

K pochopení užitečnosti této rady boží skrze Mojžíše je nejprve nutné odpovědět následující proč:

Proč si vlastně člověk nemá dělat žádnou představu o Bohu a brát jeho jméno „nadarmo“?
Neboli ohánět se Jeho jménem. Je to proto, že člověk jako hmotný tvor má ducha „zajatého“ hmotou. Tím jsou jeho smysly a rozum použitelné jen na zkoumání hmoty. Jeho myšlení je svázáno časem. Jsou to nástroje ke vnímání jen hmotné dimenze reality. Nikoliv reálií jako nekonečnost, věčnost a nehmotné dimenze reality. Proto pokusí-li se člověk o zkoumání těchto reálií smysly a rozumem, nahradí vždy ve všech pojmech absolutní dokonalost neúplností, věčnost dočasností. Vytvoří se zglajchšaltovaná představa chodu stvoření (světa a života) a jeho řídící síly, Boha. Taková představa je automaticky Jeho snížením. Možná i neúmyslnou urážkou Řídící síly stvoření.

mojzis-ohnivy-kerV bibli Bůh otázku svého jména a tím svého vzhledu Mojžíšovi dostatečně vysvětluje „z hořícího keře“. (Ve stavu rozšířeného stavu vědomí na poušti.) Na Mojžíšovu otázku „k ohni“: Jaké je Tvé jméno, neboli jak si Tě mám pojmenovat, slyší Mojžíš: „Jsem, který jsem!“ Věc ne zcela chápající čtenáři bible z toho usoudili, že bylo řečeno jméno! Ve skutečnosti odpověď znamená: „Člověk může z Boha pochopit jen to, že existuje!“ Pro ostatní jeho vlastnosti a tím vytvoření pojmenování nemá lidský duch v těle potřebnou kvalitu vnímání. (Na „tvář boží“ mohou hledět jen andělé.) Skutečně Mojžíšovu příhodu s „hořícím keřem“ na poušti pochopivší rabíni dělají v textech v místě „jména božího“ prázdné místo. Pro méně chápavé je označováno značkou „JHW“. Odtud „Jehova“ svědků Jehovových.

Z tohoto důvodu jestliže se člověk slovně nebo výslovným odvoláváním se na Boha pokusí Podstatu světa do svých pohledů na pozemské činností zamíchat, a přitom neví, zda oprávněně, „bere jméno nadarmo“. Tím mu jako karma hrozí, že se zbaví časového odstupu mezi svým nedokonalým činem a dopadem následující karmy! Jak velmi pěkně popsal Abdrushin, absolutně dokonalá boží Spravedlnost „funguje“ v hmotné dimenzi tak, že dává člověku čas mezi jeho špatným krokem (setbou) a trestem (sklizní)! Boží milost je v tom, že oddaluje dopad karmy! Toto zpoždění trestu za chybu, příslovečná „pomalost božích mlýnů“, je podstatou plné existence milosti i absolutní spravedlnosti vedle sebe. Prakticky děj boží milosti probíhá tak, že jestliže se přestupce v odstupu špatného činu a vracejícího se trestu napraví, (pokáním nebo škodu uhradí,) trest se nedostaví. Nebo jen v symbolické podobě. Jestliže se ale dotyčný při konání chyby ještě dovolává Boha, přivolává vlastně věčnost. Zbavuje se tím odstupu zpětného dopadu karmy. Básnicky řečeno, bere boží jméno „nadarmo“! Sám člověk z nevědomosti neoprávněným dovoláváním se Boha nechá Řád stvoření (setba-sklizeň) bez milosti „zapracovat“. Proto je přikázání „nebraní božího jména nadarmo“ vědomostním božím darem člověku.

Na hlubším pochopení zákona setby-sklizně názorně vidíme, jak na „pomalost“ božích mlýnů si stěžující lidé nepochopili její podstatu. „Pomalost“ je projevem lásky Boha k lidskému duchu ve hmotnosti. Kdyby „pomalost“ nebyla, následky našich nedokonalých myšlenek a činů by nás „utloukly“! Učinily by život nepřetržitou sadou trýznivých dopadů, protože Řád stvoření neboli Vůle boží je neporušitelný.

Nyní je nutné ještě k plnému pochopení druhé boží rady popsat, jak vlastně vypadá
Bůh a jak a jakým jazykem mluví? (Podle vlastního mimotělního prožitku.) Bůh „nevypadá“! Člověku vnímajícímu jej duchovním okem, tj. ve stavu mimo hmotné tělo, se jeví jako nesmírně příjemné a přitahující Světlo. Jeho záře naplňuje duši nevýslovným blahem. A Bůh samozřejmě nemluví, jen vyzařuje! Účinek takového vyzařování na ducha člověka ale způsobuje, že vznikne-li v něm otázka, záření v duchu samotném vyvolá dojem, že slyší dokonalou odpověď! A nejen to. Odpověď je v řeči a kvalifikační úrovni dotyčného ducha! Tak je nutné chápat zápisy proroků někdejších časů. Oni skutečně občas „mluvili s Bohem“, i sdělené správně reprodukovali. Ale komunikace se odehrála v úrovni jejich myšlení a tehdy používaných termínů. Proto používání termínu „slovo boží“ pro jakoukoliv knihu (včetně bible) je vlastně také nevědomé braní jména božího nadarmo! Ač knihy proroků mají velkou duchovní hodnotu, jsou to jen knihy napsané lidmi inspirovanými Duchem Pravdy (z hlediska věčnosti).

I indická duchovnost podchytila neuchopitelnost Podstaty světa a vyjádřila ji symbolem „tisíci plátkového bílého lotosu“ sedmé korunní čakry. Lotos je symbolem vnímání duchovní dimenze stvoření lidským duchem v těle. Někteří vyznavači indické duchovnosti u nás ale nepochopili hlubší význam symboliky. Jednotlivý plátek lotosu totiž znamená jeden aspekt projevu Boha ve stvoření. Bílé jsou proto, že vnímání aspektu působení Boha je možné jen ve stavu čistoty ducha. Domyšleno do konce, tisíc plátků znamená, že člověk v těle může nekonečného Boha Podstatu světa vnímat jen tisíci způsoby! Může Jej vidět v tisíci aspektech Jeho přítomnosti ve stvoření. Přitom všechny úhly pohledu, ač jsou odlišné, mohou být správné! Proto existuje tisíc odlišných, v jednotlivostech správně Boha vnímajících náboženství. Neodporují celé Pravdě ale jen za předpokladu, že nevydávají sebe sama za dokonalá! Kdo by tedy jiné náboženské vyznání odsuzoval, opět „bere boží jméno nadarmo“! Věrouky jednotlivých vyznání jsou přizpůsobeny nevyspělosti hlavní masy lidí, zplošťují proto duchovní poznání. Snaží se tím nastavit přibližování se Bohu i denními starostmi zatíženým a nevzdělaným lidem. Vadné na „zplošťování duchovnosti“ je až to, že náboženští činitelé často nadměrně manipulují myšlením nevzdělané masy. A při manipulaci opět jde o „braní jména božího nadarmo“!

Druhá rada (přikázání) navozuje člověku podstatu rozdílnosti náboženských vyznání a povinost jejich vzájemné tolerance! „Nevezmeš jméno Boha nadarmo!“ obsahuje varování před nejtěžším karmickým zatížením, zejména válkou z náboženských pohnutek!!! Bůh nepotřebuje, aby za něj někdo vojensky bojoval! Jakýkoliv takový odkaz je nejvyšší urážka Boha s následným trestem v záhrobí! Náboženské války organizují na zemi odjakživa lidé řízení satanem. Obluzují lehce slabomyslné a Mojžíšovy rady nedbající. Za náboženské pohnutky k válce skrývají satanisté vždy své skryté zájmy. Náboženská vyznání musí být přitažlivá velikostí svého vnitřního duchovního naplňování člověka.

Uskutečnění žité náboženské tolerance a nevtahování Boha do politických pří na evropském kontinentě je tedy nejen praktickým krokem k obnovení duchovní role Evropy ve světě, ale krokem k vystoupení na vyšší kvalitu vesmírných civilizací. Proto jakékoliv náboženství bez tolerance a dokonce vyzývající k náboženské válce je v Evropě (EU) nutné ústavně zakázat! Svaté války se vedly a vedou mezi divochy a ti do poučené současnosti nepatří.

Poznámka:

Mojžíš zprostředkoval Židům zákon stvoření, zakazující znázorňování Boha a vytváření hmotných model. Jak je výše uvedeno, jeho dodržovaní zabraňuje kalení kritického rozumu účinkem karmy za představu a zobrazování Boha. Pro nemíchání pojmu Boha do hmotných zákonů Židé po staletí vynikají ve vědě a v abstraktním myšlení. Proto je tolik židovských nositelů Nobelových cen. To znalost a dodržování jednoho z božích zákonů ve stvoření z nich dělá „vyvolený národ“. Nyní přichází doba, kdy se vyvoleným národem může stát každý národ. Božská Spravedlnost přece zajišťuje, že kdo vyvolí boží zákony, stává se samočinně jako osoba nebo národ „vyvoleným“. Ježíš přece řekl: „jakou měrou měříte, takovou vám bude od Boha měřeno!“ Po pádu falešného boha-peněz vynikne ten, kdo pozná a dodrží zákony duchovní dimenze. Proto jako Češi dbejme, abychom se nenechali zblbnout různými falešnými modlami „demokracie a svobody“ uctívačů peněz v bankách a nezaspali nástup nového světa!
 

Josef Staněk
 

Poslední články autora:


Hodnocení článku