Jsme všichni cestujícími na palubě planety Země, největší terestrické planety ve sluneční soustavě a jediném planetárním tělese, na němž je podle současných „vědeckých“ poznatků potvrzen život. Obvod oběžné dráhy 6,283 AU, perihel 0983 AU, afel 1,016 AU, výstřednost 0,0167, oběžná doba 365,25 dne, počet přirozených satelitů jeden.
Letíme spolu se Zemí průměrnou orbitální rychlostí 29,783 km ve více vibračních vrstvách Univerza a planeta slouží momentálně jako skautský tábor s obrovskou kapacitou pro výcvik cca sedmi miliard duší pomocí principu duality dobra a zla.
Tento skautský tábor, podobně jako každý organizovaný systém, má nutně určitý provozní řád /manuál/, kterým se řídí. Provozní řád obecně stanoví pravidla a povinnosti provozovatele i těch, kteří služeb onoho organizovaného útvaru využívají. Pokud obě strany onen řád respektují, vše obvykle běží jak po másle, aby byl zajištěn požadovaný výstupní produkt.
V našem případě je provozovatelem skautského tábora konsorcium Stvořitel-Satan ve spolupráci se svými spolupracovníky světlé a tmavé barvy a uživatelem jsou duše /původní duály/ lidských bytostí hledající po pádu do hmoty cestu zpět k ideálu dávné Jednoty na světelné straně Stromu života. Žádoucím produktem tohoto organizovaného systému je tedy recyklace nevyvážené /z původní rovnováhy v Jednotě vypadlé/ podstaty lidské duše. To se děje v řadě opakovaných inkarnací do chvíle, kdy obě části duše najdou nově rovnováhu v hladině vibrací nejnižšího duchovna /tzv. znovuzrození v duchu/.
Lidská duše vypadla z Jednoty
Povězme si teď o osudech běžné lidské duše /tzv. pravých lidí, jimž je tato planeta určena k vývoji/. Lidská duše se kdysi na cestě za poznáním rozdvojila /vypadla z původní Jednoty/ a jedna z jejích částí se z vlastního rozhodnutí dobrovolně ponořila od hlubin vibrací hmotných světů. Vezmeme-li v úvahu, že původní duše před rozpadem na dvě samostatné poloviny představovala dokonalé duální spojení ženské a mužské energie v harmonické rovnováze, pak se nabízí otázka, která část opustila tu druhou, aby mohla jít za poznáním /vydala se dobrovolně do hájemství Satana spolu s ním tvořit hmotné světy/.
Možná vás znalé lidských povah vůbec nepřekvapí, že příčinou rozchodu z původní dokonalé Jednoty se stala ženská energie. Byla to její zvědavost, nezvládnutá touha „nevědět, co chtít a přitom nedat pokoj, dokud to nedostane“, její vášně a chtění toho a tam onoho, která ji přivedla k pokusům o experimentování v hmotných světech. Mužské energie z původního duálu zůstaly věrny nejnižším vibracím duchovních světů a setrvaly v něm.
Ženská polovina duše /duálu/ poté absolvovala eony věků trvající anabázi ponoření se do všech původních pozemských říší /minerální, rostlinné i zvířecí/ a po zrození se v pozemsky nejvyšší říši jako „živočišný“ nebo /chcete-li/ „zvířecí“ člověk vyslala volání o pomoc směrem vzhůru. To volání letělo z nejvyššího patra pozemského světa skrze svět jemnohmotný až do nejnižšího patra světa duchovního. Tam, kde po dobu jejího bloudění dole chrápal ve stavu jakési strnulosti její mužský partner, nemaje co na práci.
Tři vědomí člověka
K realizaci jejich opětovného vzájemného spojení bylo třeba vytvořit odpovídající podmínky. Na Stvořitelovu objednávku byla specialisty mimozemských civilizací stvořena multidimenzionální schrána lidského těla člověka páté rasy. Od chvíle první inkarnace bytosti člověka páté rasy je pravdou mimo jakoukoliv diskusi, že člověk jako takový má nejméně tři energetická těla a tudíž i tři vědomí rozdílných vibrací. Rozhodně není jednolitou bytostí, jak se jeví naprosté většině těch, kteří lidmi jsou.
Pozn.: jen stručně k jednotlivým lidským rasám v tom smyslu, jak zde o nich píši – dnešní člověk páté rasy je prvním z obyvatel Země, který je spojením ducha s původně „zvířecím“ tělem vyvinutým v lůně Satanské přírody – rasa čtvrtá a rasa třetí byla stvořena humanoidními bytostmi, které se postupně v podmínkách života na Zemi zhmotňovaly ze svého původního duchovního /velmi jemného/ stavu – rasa druhá a první byly tvořeny bytostmi majícími pouze energetické tělo a pobývaly na Zemi před dosažením jejího plastického stavu
–
Tím prvním skutečným tělem je ve vibrační rovině hmoty fyzické tělo se svým vědomím ega /ženské energie v člověku/. Je místně situováno do oblasti solar plexu. Na vnitřní rovině lidské bytosti se jeví i chová jako naprosto samostatná bytost orientovaná na Satanův nízkovibrační program hmotných světů, který si nazvěme programem „sobectví a oddělenosti“.
Ego jako živočišné vědomí člověka je odchováno prostředím přírody tohoto světa podle zásady „sežer, nebo budeš sežrán“. Společná schrána lidského těla je trvale ponořena do hájemství Satanova vlivu v hmotných a astrálních světech, kde je ego doma. To jej staví zejména na počátku proudu inkarnací do velmi silné pozice vůči partnerskému duchu.
Ego a jeho program „sobectví a oddělenost“ na vnitřní rovině lidské bytosti představuje „zlo“.
Tím druhým skutečným tělem ve vibrační rovině duchovního světa je velmi jemné /fyzickému zraku neviditelné/ duchovní tělo se svým vědomím ducha /mužské energie v člověku/. Místně je toto vědomí situováno do oblasti srdce a to do jeho sedmé, nejjemnější dimenze.
Můžeme si ho představit jako stále zářící polovinu oné původní zářivé Jiskřičky světla, kterou byl duál ženských a mužských energií před pádem jedné své poloviny do nízkých vibrací. Jeví se a na vnitřní rovině lidské bytosti se chová rovněž jako naprosto samostatná bytost orientovaná na program duchovních světů.
Tento program duchovních světů je řízen Stvořitelem a nazvěme si ho „láska a sjednocení“. V období prvních inkarnací ve sféře Satanova vlivu tato skutečnost ducha staví po spojení s egem do role outsidera.
Duch a jeho program „láska a sjednocení“ na vnitřní rovině lidské bytosti představuje „dobro“.
Tím třetím do trojspolku tří vnitřních bytostí člověka jste vy osobně se svým nikoli samostatným, ale součtovým vědomím člověka této Země zakotveným v jemnohmotných světech. Jste tedy součtovou lidskou duší /původním duálem žijícím dnes v podmínkách pádu z Jednoty/ s vlastním vědomím umístěným v oblasti hlavy.
Vědomí ega k vám přichází na spojnici solar plexus – přední mozek, vědomí ducha pak na spojnici božská jiskra v srdci – zadní mozek. Ve vašem vědomí duše jsou obě samostatná vědomí původního duálu realizována spojením předního a zadního mozku.
Vědomí obou samostatných bytostí ve vás se pokoušejí své naprosto rozdílné programy /Satanovo „sobectví a oddělenost“ a Stvořitelovu „lásku a sjednocení“/ v každém okamžiku vašeho života prosazovat do řídící energetické struktury vaší součtové duše a prosadit se tak ve vašem chování, myšlení a cítění v běžném denním rytmu.
A vy jako lidé tedy v každém okamžiku cítíte, myslíte a chováte se podle toho, který z těchto dvou programů se právě ve vaší společné duši prosazuje.
Pokud neovládáte jemnou magii řízení spolupráce obou programů v sobě a dokonalou energetickou ochranu před negativními vlivy okolí, nemůžete se pak divit tomu, že s vámi život jezdí mentálně a emocionálně jak na horské dráze – nahoru a dolů!
Vývoj lidské bytosti v mnoha inkarnacích na Zemi je postaven na postupném snižování podílu ega /zla/ v součtové duši a zvyšování podílu programu ducha /dobra/ v ní. Tomuto vývoji je kladen odpor temnými bytostmi Satana /a nejen jimi, jak si později ukážeme/. Vývoj je naopak podporován bytostmi Světla ze Stvořitelova týmu.
Duše nutně obsahuje části obou základních programů dobra i zla v rozsahu, který sami volíte svojí vůlí.
Role Stvořitele a Satana
Po tomto krátkém vstupu do vnitřní konstrukce energetických poměrů lidské bytosti se vraťme k roli Stvořitele a Satana při organizaci hmotného světa a světů jemnohmotných. Na úvod si sdělme skutečnost, že náš vesmír je vesmírem vibračního rozsahu „m“ a je umístěn jako jedna z bublin mezi ostatními bublinami vesmírů téže kategorie /viz obr.1/. .
Stvořitel přivádí pro náš vesmír oživující a vyživující sílu z vyššího /pro nás božského/ vesmíru „m+1“ do horní části nově vytvořené bubliny v původně prázdném prostoru. Tři paprsky tvůrčích energií /láska, čistota, spravedlnost/ prostupují od místa vstupu přilehlou část bubliny nového vesmíru a jsou zdrojem tvůrčí energie jednak pro tvorbu Stvořitele samotného, jednak pro pozdější tvorbu jím stvořených bytostí.
V této fázi se vesmír rozvíjí jako jednotný stejným směrem se Stvořitelem vsazeným programem „láska a sjednocení“. Poměrně brzy po této počáteční fázi vývoje vesmíru dochází k přelomu. Podle tradice se Satan z nějakých /pravděpodobně/ malicherných důvodů nebo po tiché vzájemné dohodě postavil proti Stvořiteli. Osobně se přikláním k variantě druhé.
V rámci vesmíru „m“ ovšem neměl jinou možnost než přejít na opačný konec bubliny. Pokud platí teze, že se chtěl v tvůrčí práci měřit se svým někdejším šéfem, musel tvořit v podmínkách velikého nedostatku světla a tepla a tedy v nízkých vibracích /ocitl se v prostoru nejdále od vstupu božských vibrací tam, kde tyto hodnoty byly nejnižší/.
Protože na jeho konci vesmíru je láska nedostatkové zboží, vyvíjí pro jím řízený hmotný vesmír svůj vlastní program „sobectví a oddělenost“. Jeho tvůrčí činnost pokračuje rozšiřováním hmotného vesmíru naproti rozšiřujícímu se vesmíru duchovnímu. Právě jeho činnost v těchto fázích rozvoje hmotných světů přilákala a uvěznila v sobě spoustu padlých duálních poloviček dříve v Jednotě žijících duálních bytostí.
V zatím třetí, dnešní, fázi vývoje našeho vesmíru „m“ platí, že duchovní i hmotné světy jsou naplno rozvinuty a jejich další rozvoj je zastaven. Duchovní svět je ve svém hraničním pásmu už příliš ochlazen a proto neschopen dalšího rozvoje. Hmotný svět je zase natolik vibračně již proteplen, že by se v dalším postupu začal vypařovat.
Sféra nízkých vibračních energií vybavená programem „sobectví a oddělenost“ se prosazuje v tomto duálním světě jako sféra zla. Jejím opakem je sféra vysokých vibračních energií vybavená programem „lásky a sjednocení“, která se prosazuje v tomto duálním světě jako sféra dobra.
Místem společného bytí lidské multidimenzionální bytosti je prostor na povrchu hmotných světů /hmotné tělo/, pak světy jemnohmotné /prostor pro vývoj duše a její setrvání mimo životy/ a nejnižší vibrační sféry světa duchovního /místo existence duchovního těla/.
Další už znáte. K jednotlivým fázím a detailům takto jen hrubě naznačeného vývoje se dostaneme později.
-pokračování-
Pavel Karpeta
http://www.ragauian.cz/
