- Magazín Gnosis – Hledání Světla, příspěvky čtenářů - https://hledani.gnosis.cz -

Duchovní zákony neboli zákony věčnosti

Významem pro člověka jsou nadřazeny jak zákonům hmotného vesmíru, kterými se zabývá věda, tak zákonům neviditelné strany reality, což jsou roviny působení přírodních a esoterických sil, záhrobí, skryté strany stvoření. (Antivesmír, antiprostor, stín duše člověka.) Proto musí být založeny na absolutní jistotě, a není možné, aby se jako zákony vědecké, náboženské a společenské měnily prakticky každých 30 až 50 let, anebo podle země a civilizace. Duchovní zákon musí mít ten charakter, že bude stejný za tisíc let a byl stejný před tisíci lety. Pojďme tedy takové zákony, které kolem nás nepochybně působí, hledat.

Tedy:

Za prvé: každý člověk ví, věděl a bude kdekoliv ve světě vědět, že on sám neexistoval a existuje!

Za druhé: každý člověk ví, věděl a bude vědět, že existuje svět kolem něj, který podle jasných vědeckých důkazů dříve nebyl (země, vesmír)!

Za třetí: každý člověk ví, věděl a bude vědět, že žádný děj kolem něj se neděje bez příčiny, bez ten děj vyvolávajícího činitele! (Z ničeho něco.)

Ze souhrnu těchto nevyvratitelných poznání vyplývá první jediná jistota v záplavě dalších různě hlubokých poznání člověka:

Existuje nepojmenovatelná prvopříčina jeho samého a všeho kolem, Bůh. Jakékoliv lidské slovo, pokoušející se tuto prvopříčinu pojmenovat, toho není schopno. Protože se ale lidé potřebují dorozumívat, tak ji dali název Bůh a používají při psaní o Ní velké písmeno.

Doložili jsme tedy první duchovní zákon, který je jistotou: Existuje Bůh Stvořitel nás i světů.

Od okamžiku tohoto uvědomění si této situace, všechno myšlení a konání člověka, které nebere na zřetel existenci Boha Stvořitele, je nepravdivé a nesmyslné apriori. (Biblicky řečeno: je postaveno na písku nikoliv na skále.) Nalezení a pochopení nutnosti existence Boha Stvořitele je první neotřesitelný pokyn pro člověka na tomto světě i pro pohyb v záhrobí. Cokoliv člověk činí a myslí, musí činit s vědomím Jeho existence.

Jen uvědomění si této skutečnosti zásadně mění chování člověka. Bez ohledu na kvalitu představy o Stvořiteli usměrňuje jeho myšlení a chování! Teprve tímto uvědoměním si se začíná naplňovat smysl bytí člověka jako jedince. Navíc každého člověka, od kopáče po vědce!

Chování se mění dokonce bez ohledu na kvalitu představy dotyčného o Bohu. Je tomu tak proto, že takto uvažující se automaticky nastavuje působnosti vyzařování Stvořitele, čímž vzniká svědomí! Dále se v jeho důsledku zesiluje energie k životu, duše má možnost se naplnit pozitivitou a úsilím o harmonii s rovněž stvořenými. Poznáním existence Boha získává jistotu smyslu své existence. Bez ohledu na to, jestli si to uvědomuje. Jeho nalezení umožní rozhoštění klidu v nitru člověka poznavšího. Je vedlejší, že k tomuto základnímu poznání dojde třeba prožitím jednoho, nebo třeba mnohých životů v hmotném těle.

Člověk cítící existenci Boha současně intuitivně vycítí, že tím, že existuje, je Jeho vůle, aby k Němu došel. A protože je to vůle Nepojmenovatelného, dojde. Jen tato člověka prostoupivší kvalita duše (vědomí Boha) dostává svého nositele do životních a záhrobních okolností, které jej božsky prozřetelně k Němu nakonec zavedou. Někteří duchové sice svým konáním na tomto světě, vlastně „trucováním“, berou cestu ke Světlu trochu oklikou přes „peklo“ (temné záhrobí). Osobně jsem přesvědčen, že to na konečném výsledku nic nemění. Za předpokladu, že v temném záhrobí (lidově pekle) tam upadlí duchové myslí a konají s pomyšlením na Boha, po čase, poučeni výsledky svých předchozích skutků, jim síly Stvořitele otevřou cestu ven.

Tím se snažím vysvětlit, že víra v princip Boha Stvořitele je u člověka alfou a omegou při formování jeho myšlení, a tím osudu. Proto satan na jedné straně přes rozumem zkreslené naivistické představy o Bohu církví a sekt, na druhé straně skrze člověkem vnímané zpožďované Spravedlnosti na viditelném světě, atakuje právě tuto jistotu. (Satan našeptává: „Kdyby byl Bůh, tak by se na to nemohl dívat!“)

Na základě výše uvedeného si můžeme uvědomit, jak kvalitního vhledu se muselo před 3. tisíci roky dostat autoru tzv. Desatera přikázání. Vidoucí v něm nemůže nerozpoznat přímo boží rady pro život. Neboť nabádají: na prvním místě věřit v Boha, nečinit si představu o něm a vyhradit si v běhu života čas (sedminu) na přemýšlení o Něm. Kdo si ten čas nevyhradí, nutně časem duchovně upadá. A jak vidoucí byl Ježíš, když jako největší „přikázání“ (správněji přeloženo moudrost) říkal: „Miluj Pána Boha svého z celého srdce svého, z celé mysli své a z celé síly své!“ (V tom spočívá veškerý zákon a všichni proroci!)

Druhý základní duchovní zákon nalezne člověk po pochopení smyslu jeho „polarity“. Je to učební hra pro duše v těle. Polarita neboli božské dočasné rozštěpení ničeho v plus něco a stejně velké mínus něco. Můžeme chápat jako svět-antisvět (skrytá tvář světa), prostor-antiprostor, hmota-antihmota, čas-antičas, existence a „boj“ protikladů v reálném světě. I relativita „dobra a zla“ na tomto světě. V antisvětě (stínovém světě) je skryto všechno rozumem a smysly člověka neviditelné. Odtud přichází to, co se občas jako nepředvídatelný zásah „shůry“ jeví rozumu a smyslům současného člověka. Naše těla a smysly se pohybují v onom „plus vesmíru“, neboli hmotném vesmíru. V námi viditelné polovině „rozštěpení ničeho“ v dva opačné „něco“ (světy). K zázrakům a divům kolem nás dochází tehdy, když člověkem vyvolaná nerovnováha polarit obou světů přesáhne určitou mez. Pak síly Stvořitele ji tedy obnoví „přeskočením jiskry“ ze stínového světa k nám a vyvolají katastrofu nebo „zázrak“. Proto Ježíš řekl: „Shromažďujte si poklady v nebi!“ Tj. v antisvětě, ve „stínu“, v dimenzi karmy.

Do tohoto antisvěta, smyslům člověka odvrácené strany hmotnosti, nemohou hledět hmotné smysly ani rozum., Může do něj ale nahlédnout duše člověka při změněném stavu vědomí či při vymístění z těla. Jasnovidci se o to pokoušejí uměle, často za použití halucinogenních látek nebo hypnotických cvičení. Občas se tento stav přihodí i v magii neškolenému člověku. Při klinické smrti, ve stavech tzv. rozšířeného vědomí nebo při vystoupení duše z těla. Nahlížení a pohyb energií a sil ve stínovém světě (astrálním, snovém) je podstatou esoteriky, magie, prorokování, věštění apod. Vynucený pohyb tam je ale z řady důvodů poměrně nebezpečný. Kromě poškození mozku mohou „tam“ nastat značné „úrazy“ ve vyváženosti duše. Proto v řeckých a gnostických zaučovacích kurzech, tzv. mystériích, pocházejících z Egypta, byla školiteli po uchazečích vyžadována mimořádná etická kvalita. Katolická církev kurzy změněného vědomí z mnoha důvodů zakazovala úplně. Křesťanské gnostiky (katary a svaté za života) silně persekvovala. (Příliš mnoho viděli a věděli.) V zásadě, s ohledem na duchovní stav lidstva, tzn. historicky, měla pravdu. Vzpomeňme si právě při této příležitosti, co z relativně slušného člověka Adolfa Hitlera udělalo magické školení v tajné okultní lóži Thule! A jakou se mu podařilo uchopit démonickou moc! Kterou pod vlivem satana nasměroval špatným směrem. A co by okultní znalosti udělaly ze současných mocných?

Vědomí polarity světa je známo od nepaměti. Tento poznatek se vyjadřoval znakem rovnoramenného kříže nebo svastiky v kruhu. Ramena kříže znamenají všude pozorovatelné protiklady světa kladný-záporný, mužský-ženský, tmavý světlý atd. V kružnici uzavřený svět polarit znamená, že soustava světa je uzavřená. Neboli „co se v ní uvaří, to se tam i sní“. Ramena polarity (rovnoramenný kříž) obklopující kružnice je také symbolem obklopení reálného světa nekonečností, neboli nepoznatelným Stvořitelem. Jenže v symbolu kříže v kruhu na ploše není obsaženo třeba pochopení domnělého – nehmotných protikladů Bůh-satan, dobré špatné, život dočasný a věčný atd. To proto, že dozrála doba k hlubšímu pochopení symbolu základní pravdy polarity. Totiž že ilustrace pravdy v ploše se hlubším poznáním stává povrchní. Protože prohloubeným vhledem poznáme, že se nejedná o kružnici, ale kouli! A nejsou v ní dvě ramena kříže, ale tři! To třetí rameno je odpředu dozadu, neboli neviditelné pro vnímání v ploše neboli při ztotožnění se s hmotou. Tedy rozumově. Ale s přibráním intuice neboli „astrálních vhledů“ uvidíme v prostorové kouli i třetí rameno. To, které symbolizuje ve stvoření (celé realitě světa) jeho skrytou tvář. Antisvět, „onen svět“, „druhý břeh“, druhou stranu života a přírodních dějů. Jeho zahlédnutím objevíme nenarušitelnost absolutní rovnováhy stran světa (Spravedlnost).

Jakmile tuto „hru“ proměnlivých ramen stvoření pochopíme, vyřešíme otázku chápání duchovního dobra a zla a roli satana. Satan není žádný odpůrce Boha a nemá žádnou moc. Tak ho chápou naivní lidé a dávají mu nějakou moc dokonce bojovat s Bohem. Směšné. Jen pomyšlení na boj s Bohem by duchovní bytost zbavovalo existence! Satan má pouze od Stvořitele přidělenou roli pokušitele k urychlování vývoje duchů putujících hmotností jejich „hecováním“. Proto nikde nenajdete jakýkoliv zápis, že by s ním Ježíš bojoval! Vždy jen: „Odstup satane!“ Satan nemůže být spoután bojem, zejména anděly s meči, ale je „svázán“ jen prohlédnutím jeho špatných rad! Ty se vždy opírají o ego a duchovní slabosti dotyčného v konfrontaci s tím, co je správné jednání! A správné jednání, tj. při vzestupu ducha v boží vůli, je právě odvoditelné od pochopení relativity polarit stvoření.

Výše bylo dovozeno, že neexistuje stvoření jen se smysly viditelným kladným a záporným ramenem polarity, ale i třetí skrytý rozměr stvoření. I ten je poznatelný, ale jen intuicí a rozumem (duchem). A velikost intuice je odvislá od stupně rozvinutí ducha. Proto Ježíš říká, usilujte nejprve o království boží (tj. rozvoj ducha) a ostatní vám bude přidáno! Protože intuicí uvidíte správné řešení polarit jak v hmotné (království boží na zemi), tak v duchovní (vztahové) úrovni. Po pochopení smyslu „hry polarit“ kolem nás poznáme, že neexistuje „konání dobra“, ale jen správné jednání ve vůli boží! Že zásluhy jsou u Boha samozřejmost a jde pouze o „nezásluhy“. Tj. negativní karmické zápisy v antisvětě, jejich dopadům při jejich ponechání nemůžeme uniknout při návaznosti tohoto světa a záhrobí. Tam na nás po opuštění těla čekají naši špatní skutkové! Proto Jana Křtitele: „konejte pokání“, tj. uvědomujte si nesprávné. Jestliže se pozná a odstraní příčina negativních karmických zápisů a požádá se Bůh, s větším účinkem jménem Ježíše Krista, božská tvář Spravedlnosti se otočí v božskou tvář Milosti. Po „náhradě“ chyb obětováním se pro jiné lidi, zejména postižené a ubožáky všeho typu, síly Stvořitele negativní zápis ve „stínu“ kajícího se člověka vymažou! (Proto se na světě rodí chudáci všeho typu. Je tím dávána možnost karmického vyrovnání žijícím.)

Tedy druhý duchovní zákon (bude platit na rozdíl od mnoha dnešních vědeckých moudrostí i za tisíc let) je: Žijeme ve světě hry nejrůznějších typů protikladů, prováděných kvůli nám stvořenými silami Boha. Zrozením z Ducha pochopí tento svět jako relativní a proměnlivé jeviště pro poznání zákonů ve stvoření, což nás přiblíží Nevyslovitelnému Světlu věčnosti. (Lidové jasnovidné rčení to postihlo slovy: Všeho do času, jen Pán Bůh navěky!)
 

Josef Staněk
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4
hlasů: 21