mapa stránek || vyhledávání

František Kovář: Výklad Evangelia Markova

Výklad Evangelia Markova je stěžejním dílem Františka Kováře a zároveň kritickým studiem nejstaršího ze synoptických evangelií, Evangelia podle Marka. Zapomenutá Kovářova kniha, objemná svým rozsahem i myšlenkou, která byla při prvním vydání r. 1941 cenzurována fašisty, aby následně upadla v rukách církve do ztracena, vychází opět na boží Světlo ve své necenzurované podobě. Byl-li Výklad psán v kroužku teologů CČS(H), během první poloviny 20. století (z čehož obsah v dané církvi již dávno vzal za své), je nyní předkládán všem lidem.

Ačkoli se jedná o knihu exegetickou, nikoli o kázání, zaznívá z ní v její kvintesenci hloubka ducha pravého Ježíšova učení. Autor v celém spise, ač si drží svůj vědecký odstup, odděluje jako na pipetě olej od vody, tedy Kristovy výroky od dobových vpisků a úprav, nesouznících s Kristovým učením; a to převážně pod vlivem apologetiky prvních křesťanů – ve vleku židovských ale i pohanských představ. Přesto není kniha laděna v duchu antisemitismu, nýbrž kritickou studií vyjasňuje Ježíšovo jasné učení o Životě, obsažené v jeho samotných výrocích. Sama analýza synoptických evangelií, znalost řečtiny, hebrejštiny ale i aramejštiny, vývoj a posun znění perikop, odkrývají do jisté míry samy o sobě podstatu a původnost Ježíšových slov.

Krásnými příklady, s nimiž se tak střetne čtenář při četbě této knihy, jsou podrobně vyložené výroky, oproštěné od hrubých představ tělesného vzkříšení, folklóru dobových zázraků, od představ apokalyptických či eschatologických, od výkupné krvavé oběti, od mylné představy národně-politického mesiáše či tajemných podobenství pro tzv. vyvolené (kroužku zasvěcenců) – jakožto, pro změnu, folklóru mysteriozních škol řecko-římského světa té doby. A právě to, co zbývá (považ, že právě to je křesťanství, o němž nic nevíme!), je Perla učení, učení o království Božím v nás, o životě a jeho zápase za Pravdu – tedy křesťanství, které oslovovalo nejlepší duchy lidstva všech věků.

Přesně v době, kdy byla kniha vydaná v její necenzurované verzi (na sklonku roku 1945), mohl se svět těšit z objevu svitků v Nag Hammádí. Zatímco ten byl vyzvednut z prachu zapomnění, Kovářův spis, mající přitom mnohé shody s obsahovou stránkou Tomášova Evangelia, jehož přitom autor v celé podobě neznal, ale k němuž došel nezávisle rozborem synoptických textů, šel osudem opačným. A přesto za tu dobu se v pochopení Ježíšova pravého učení o Životě neučinil ani krůček vpřed – ani nemohl. Namísto podstaty učení o Životě, království Božím, které má moc oslovovat duši člověka a povznášet jej nad zvíře, nad zápas tohoto světa a jeho utrpení, počala se zkoumat metafyzická originalita, zamlžující a odvádějící stejně tak účinně od podstaty učení jako apologetika prvních žido- i pohanokřesťanů; nakolik žádný metafyzický diskurz ještě sám o sobě neučinil z člověka bytost rozumnou. Poznání, jakým byli v dějinách prodchnuti Chelčický, Tolstoj, Eckhart či Kierkegaard, však vyžaduje více než objev, apologetiku, scholastiku, metafyzický diskurs či kázání; vyžaduje více než slova vytesaná do kamene, stejně jako za doby Ježíšovy, vyžaduje více než primitivní antisemitismus či pozitivní liberalismus, více než čekání na Krista přicházejícího hrubohmotně z nebe či z Aiónů: vyžaduje celého, bytostného člověka – Syna člověka, jeho upřímnost, jeho duši v poměru k Bohu – jeho vlastní úsilí po Pravdě, jeho nové zrození v rozumnou bytost, nesenou (jako každé zrození) svým křížem v kontrapunktu se světem zákoníků a farizeů, v kontrapunktu se světem, který miluje pravdu jen do jisté míry.

Přehled a badatelská práce autora, který se živě zajímal o prostředí prvních křesťanů, helénismu, židovství či pársismu (autor známé knihy Filosofie helénistického židovstva), s sebou nese profesorskou aplikaci a postup, přesto protkaný láskou k tématu a vlastní, rozumnou vírou v Kristovo učení. Tato kniha by měla být proto povinnou četbou nejen každého křesťana, ale zároveň každého člověka, který chce mluvit o křesťanství, mysle si, že jím je ono křesťanstvo v lavicích, vydávané dosud za samo křesťanství.

Knihu vydalo nakladatelství Michal Legelli, 2018
https://legelliart.eu/e-knihy/
 

Ukázky z knihy:

Důvod řeči v podobenstvích – podobenství jako mystérion?

[11] Následuje Ježíšova odpověď, která svým smyslem znamená opak toho, než co plyne z Ježíšova podobenství o rozsévači. I řekl jim: »Vám je dáno tajemství království Božího, ale těm, kteří jsou mimo, všecko se děje v podobenstvích.« To jsou slova v ústech Ježíšových nezvyklá, a na jiném místě nedosvědčená. Mluví se tu o lidech, kteří »jsou mimo«, což předpokládá jako protějšek lidi, kteří jsou »uvnitř«. Takové rozlišování nenalezneme nikde jinde v Evangeliu. Zákoníci tehdejší doby ovšem znali »lidi, kteří jsou mimo«, hachíçóním; byli to heretikové, vyloučení ze společenství vyvoleného národa, z »lidí uvnitř«. Také apoštol Pavel znal ten rozdíl: »lidé mimo« (hoi eksó) jsou nekřesťané, »lidé uvnitř« (hoi esó) jsou křesťané (1. Kor. 5, 12; 1. Thes. 4, 12; Kol. 4, 5). Ve světě helenistickém bylo toto rozlišování běžné hlavně při náboženstvech mystérií. Hoi eksó, lidé mimo, byli všichni ti, kteří stáli mimo kruh zasvěcenců do některého mysterijního náboženství; členové kruhu byli hoi esó, lidé uvnitř. Jedině členové kruhu znali nauku, tajemství, mystérion, zvěstované jen zasvěcencům; proto to byla nauka esoterická, určená jen pro ty, kteří »byli uvnitř«, zasvěcenci. Také naše místo předpokládá, že Ježíšovým učedníkům a průvodcům, tedy Ježíšovým stoupencům, je známo tajemství (mystérion) království Božího jako esoterická nauka, neznámá nezasvěcencům, kteří jsou mimo. Těm, kteří jsou mimo, se všecko děje v podobenstvích, tj. mluví-li se k nim v podobenstvích, neprozrazuje se esoterická nauka nezasvěcencům. (Podobenství je zjednodušující názorný příklad, tudíž označovat podobenství jako prostředek tajemnosti jde samo o sobě proti smyslu samého užití podobenství.) Zasvěcencům je dáno tajemství království Božího, dáno Bohem; oni jsou vyvolení a zasvěcení. To všecko ukazuje, že se tu pohybujeme v okruhu idejí, jež byly zcela cizí Ježíšovi. On nikdy nemluvil o lidech mimo a uvnitř, o tajemství pro zasvěcené a o utajování něčeho před nezasvěcenými. V podobenstvích mluvil nejen lidu, tedy nezasvěceným, ale i učedníkům, tedy zasvěcencům podle tohoto místa. Do Ježíšových úst je tu vložena myšlenková náplň i slovní roucho, jež pocházejí ze světa helenistického. Předpokládá se v nich už křesťanství jako druh mysterijního náboženství, se zasvěcenci, vyvolenými Bohem, a s esoterickou naukou, skrývanou před lidmi mimo. Je to nový důkaz, že vložka není jednotkou nejstarší prvokřesťanské tradice.

O uschlém fíkovníku – Ježíš jako proklínač, mág?

[14] Zklamání naděje vede Ježíše ke skutku, který se nám zdá být podivný a který dobře neodpovídá Ježíšově bytosti. I řekl mu: »Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!« Učedníci to slyšeli. Ježíš tedy pronesl nad fíkovníkem slova prokletí, jimiž jej odsoudil k neplodnosti. Je to zcela ojedinělá zpráva v Evangeliích. Ježíš se tu jeví takřka jako přísný mstivec, který jedná zle proto, že se nesplnilo jeho očekávání. To není ve shodě se vzpomínkami svědků Ježíšova života o jeho povaze. Nikde jinde v Evangeliích nečteme, že by byl Ježíš někdy pronesl prokletí. Prokletí je výrazem magického přesvědčení, že určitá slova mají zázračný účinek, jakmile se vysloví, účinek, působící ex opere operato. Ježíšovo myšlení a jednání bylo naprosto náboženské, nikoliv magické. V soudobém židovství bylo ovšem proklínání věcí velmi častou, neboť u Židů žilo ještě mnoho představ a praktik rázu magického. Marek dodává, že učedníci prokletí slyšeli; tím připravuje pokračování události.

[20. 21] Pokračování události se podle Marka děje až druhý den ráno. Ráno, když šli mimo, uviděli fíkovník uschlý až do samých kořenů. Petr si vzpomněl a řekl: »Rabbi, hle, fíkovník, který jsi proklel, uschl.« Již druhého dne se tedy objevil následek Ježíšova prokletí fíkovníku, tak rychle působilo jeho mocné slovo. Fíkovník uschl až do samých kořenů, nikdy tedy z něho již nikdo nebude jíst ovoce; včera ještě měl listí, dnes je již až do samých kořenů bez života, ani z pařezu již nevyrazí výhonky. Matouš zázrak ještě více zvětšuje. Podle něho uschl fíkovník náhle, před očima učedníků, ihned, jakmile Ježíš pronesl slova prokletí. Ježíšova slova mají okamžitý zázračný účinek, tak jsou mocná.

Uvedené vlastnosti tohoto vypravování, tak zcela odlišné od všeho, co čteme o Ježíšovi v Evangeliích na jiných místech, jsou dostatečným důvodem k výkladu, že tato přírodní zázračná historie není zprávou o historické události z Ježíšova života. Celé vypravování připomíná symbolické úkony ze života izraelských proroků a jako takový symbolický úkon se dá dobře pochopit. Fíkovník byl tehdy často chápán jako symbol národa izraelského. Ve výkladu křesťanském byl izraelský národ podoben fíkovníku, který měl krásné listí, ale žádné plody, tj. chvilkové nadšení pro Ježíše, ale žádnou víru v Ježíše jako mesiáše, a zvláště žádné skutky, plynoucí z té víry. Izrael je tedy fíkovník neplodný. Ale neplodný fíkovník uschne, to znamená: izraelský národ bude zničen. Ježíšovo prokletí fíkovníku znamená mesiášův zničující soud nad národem izraelským.

Nemáme v evangelní tradici dokladu, že by byl Ježíš užíval symbolických úkonů po vzoru některých proroků. Víme však, že prvotní církev tvořila symbolická vypravování po vzoru prorockém, zvláště když měla Ježíšova slova, která mohla poskytnout látku k symbolické historii. V tomto případě mohla látku poskytnout Ježíšova slova podobenství o fíkovníku, jak nám jsou zachována v singulární tradici Lukášově: kdosi měl fík vsazený na své vinici a přišel hledat na něm ovoce, ale nenalezl. I řekl vinařovi: »Hle, již tři léta uplynula od té doby, co přicházím hledat ovoce na tomto fíku, ale nenalézám. Vysekni jej! Proč i tu zemi moří?« On však mu odpověděl: »Pane, nech jej ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím, ponese-li snad ovoce příště; pakli ne, vysekneš jej.« (Luk. 13, 6—9). Toto Ježíšovo podobenství bylo zřejmě proneseno o národu izraelském; on je ten neplodný fík. Ale Ježíš ještě neztratil naděje, že přece ponese ovoce. Chce se o to přičinit. Nebude-li jeho činnost mít úspěchu v národě, bude to mít za následek zkázu národa. Dovedeme si dobře představit, že prvotní křesťané si z tohoto podobenství vzali látku k vytvoření historie o uschlém fíkovníku, jak je obsažena v naší perikopě.

Synoptická apokalypsa nebo židovská představa o příchodu Syna člověka?

[27] Podle židovské apokalyptiky má Syn člověka provésti na zemi soud. Zde však se soud nelíčí. »Tehdy vyšle své anděly a shromáždí vyvolené ze čtyř končin větrů od konce země až po konec nebe.« Syn člověka je provázen nebeskými služebníky, anděly. Ti shromáždí (Matouš dodává: hlučným troubením) vyvolené, tj. křesťany ze všech končin a světových stran země, patrně také ty, kteří již zemřeli a nyní vstanou z mrtvých. Je, jak se zdá, míněna forma soudu, že jen spravedliví budou žíti věčným životem v Božím království, které s sebou Syn člověka přinese, zatímco ostatní jsou navěky zničeni. Život a poměry království Božího se blíže nelíčí. Křesťanská apokalyptika a eschatologie dosud nebyla vytvořena a rozvinuta. Lukáš připojuje výzvu ke křesťanům: »Až se to všecko počne díti, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.«

V památkách křesťanské tradice, která pochází od svědků Ježíšova života, nenajdeme apokalyptických fantasií. V Ježíšových slovech, jež jsou v té tradici zachována, není řeči o znameních a předzvěstech ani o strastech konečné doby, také ne líčení konečné doby a příchodu Syna člověka. V Logiích byla zachována Ježíšova slova o »dnu Syna člověka«, ale ta mají zcela jiný smysl než synoptická apokalypsa. Jsou zachována u Lukáše 17, 26. 27 = Mat. 24, 37—39. V Logiích byla také Ježíšova slova o soudu, jsou zachována u Lukáše 17, 35—37 = Mat. 24, 40. 41. Soud je podle těch Ježíšových slov něco, co přichází na každodenní život jednotlivců. Den Syna člověka pak je fakt bezčasový, je to nadpřirozená událost universálního rázu. Ježíšova slova zdůrazňují jeho odlišnost od každé historické události. O události v historii lze říci, že se děje zde nebo tam. O dnu Syna člověka se však nedá říci zde nebo tam, neboť je jako blesk, blýskající se září z jedné končiny pod nebem do jiné končiny pod nebem. Nemůže tedy být umístěn v prostoru a čase, je okamžitý a všude jsoucí. Přijde náhle jako potopa. Pokud jej může absolvovat historie, je ztělesněn v historické krizi, kterou způsobil Ježíšův příchod. Ale lidský duch, třeba dlí v historii, patří věčnému řádu a plný význam Syna člověka a království Božího může zakusit jen v tom věčném řádu. To, co nemůže být zakoušeno v historii, symbolisuje Ježíš malbou budoucí události, a její bezčasová kvalita je vyjádřena jako současnost v čase, jako záblesk blesku. Podle Ježíšova singulárního výroku u Luk. 17, 20. 21 království Boží nepřichází tak, aby to lidé pozorovali, tj. není něco, co se dá vypočítávat, jako hvězdáři vypočítávají zjevy na nebi. Jako den Syna člověka nemůže být lokalisován v čase a prostoru, tak ani království Boží. Poslední realita, ač je zjevena v historii, patří v podstatě duchovnímu řádu, kde kategorie času a prostoru se nedají použít.

Jak zcela odlišná od toho je naše apokalypsa! Je to doklad, jak záhy po Ježíšově smrti proudily do křesťanství myšlenky apokalyptického směru ze židovství. Vzpomínky svědků Ježíšova života však ukazují, že Ježíš nebyl apokalyptik ani eschatologický fantasta.

Poslední večeře či krvavá oběť?

[22] Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil a dával jim řka: »Vezměte! To jest mé tělo.« Počínání s chlebem je počínání hospodáře: vzíti chléb, požehnati, lámati a dávati spolustolujícím s výzvou, aby jedli. Ale slova, která hospodářův úkon doprovázejí, dávají mu zvláštní smysl. Ježíš mluvil aramejsky a tato řeč nezná kopuly »jest«. V Ježíšových ústech jeho slova zněla: »Toto — mé tělo.« Je tedy předem vyloučen smysl: toto jest reálně, skutečně mé tělo, tento chléb se mění nebo proměnil v mé skutečné tělo. O reálné ztotožnění chleba a těla, o reálnou přítomnost Ježíšova těla v chlebě nemohlo jít a nemůže jít. Slova mohla a mohou mít smysl jedině: Toto znamená mé tělo, chléb je symbolem, podobenstvím, obrazem mého těla. Lámání chleba pak je symbolem, podobenstvím, obrazem Ježíšovy smrti. Jeho tělu se děje totéž, co lámáním chlebu. Jako se chléb láme a ve své celistvosti ničí, tak se jeho tělo ničí smrtí. Chléb se však láme k pojídání, proto jim jej podává s výzvou, aby vzali a jedli. Tak i jeho smrt je obrazem, podobenstvím, symbolem užitku pro učedníky, který je obdobný užitku, jejž učedníkům přináší pojídání chleba. Chléb živí a to tím, že je lámán a ničen. Tak i Ježíšova smrt, zničení těla, je životem pro učedníky, životem arci duchovním. V čem záleží, není blíže vysvětleno. Je tu jen myšlenka: jako chléb slouží výživě, tak Ježíšova smrt slouží duchovní spáse. Jeho smrt má význam pro ně, oni mají duchovní podíl na požehnání jeho smrti, která je vyvrcholením a ověřením jeho díla. Společně pojídaný chléb také spojuje Ježíše s nimi i je mezi sebou navzájem. Jeho nastávající smrt tedy nezruší, nýbrž nově založí obecenství mezi ním a jimi i mezi nimi navzájem. Ježíš tedy dává význam tomuto obraznému úkonu: jednak jím oznamuje učedníkům smysl své smrti, jednak jim dává osobní účast na tom, co je jeho smrtí, jako vyvrcholením jeho díla, pro lidi získáno. Podobenstvím učedníkům vysvětluje smysl své smrti a svého díla i jejich účast na užitku té smrti a toho díla.

[23. 24] Co se stalo s prvním prvkem večeře, chlebem, děje se nyní paralelně s druhým prvkem večeře, vínem. Vzal kalich, dobrořečil a dával jim; i pili z něho všichni. Řekl jim: »To jest má krev smlouvy, vylévaná za mnohé.« I zde je úkon a doprovodná slova vysvětlení. Ale paralelismus není v dnešním znění čistý. Paralelismus by si žádal jen slov: »Toto — má krev.« Další slova: »smlouvy, vylévaná za mnohé« ruší čistotu paralelismu a činí dojem dodatečného přídavku. Jdou také obsahově, teologicky, mnohem dále, než slova při chlebu. Paralelismus s chlebem vyžaduje: Ježíš jako hospodář bere druhou součást večeře, víno v kalichu, žehná je a podává spolustolujícím k pití. Slova, doprovázející obrazný úkon, vysvětlují jeho zvláštní smysl při této poslední večeři. Ani zde nemohou slova: »Toto — má krev«, jak v aramejštině zněla, mít smysl, že v kalichu je reálně, skutečně přítomna Ježíšova krev, že se víno proměňuje v Ježíšovu krev, nýbrž jedině smysl, že víno znamená, je symbolem, podobenstvím, obrazem Ježíšovy krve. Oddělení těla, zobrazeného chlebem, od krve, zobrazené vínem, znamená opět Ježíšovu smrt. Víno se podává k pití a slouží k udržení života. Tak i jeho smrt přináší duchovní život jeho učedníkům. Společně pité víno pak je spojuje jednak s ním, jednak mezi sebou navzájem. Obecenství stolu, které dosud žili a které bylo obrazem obecenství království Božího, se sice jeho smrtí přerušuje, ale on je obnovuje jiným, duchovním způsobem. Svým obrazným úkonem na prvcích večeře je činí účastnými své smrti a obnovuje tak obecenství, žité za jeho života. Obecenství království Božího jeho smrtí nepřestane ani mezi nimi a ním, ani mezi nimi vespolek. Tímto úkonem je nově stvořeno. Jeho nastávající smrt je podle Boží vůle nutnou pro vítězství království Božího. Tím, že je učinil účastnými své smrti, učinil je účastnými i svého vítězství. V království Božím věčném, které je dovršením království Božího zde přítomného, bude jejich obecenství obnoveno věčně. To je vysloveno v dalším verši.

Sestavíme-li takto Ježíšova slova v čistý paralelismus, mají svůj dobrý smysl, shodný s Ježíšovým učením o království Božím a o Synu člověka, jak jsme je poznali v dosavadních částech Evangelia. Slova, která jsou k druhému členu paralelismu přidána, jej ruší formálně i obsahově. Formálně v řečtině slovo »smlouvy«, přidané ve 2. pádě k slovu »krev«, působí těžkopádně, neřecky, jako pozdější přídavek. Ježíšova smrt je tím přídavkem chápána jako krvavá oběť, která zřizuje novou smlouvu mezi Bohem a křesťany. To je idea starozákonní. Podle Starého zákona byla krev obětních zvířat prolita při uzavírání smlouvy mezi Jahvem a Abrahamem (Gen. 15, 9—21). V Novém zákoně tuto ideu rozvíjí list Židům: že bylo třeba prolití krve Kristovy, aby byla uzavřena nová smlouva (Žid. 9, 15). Ale v Ježíšových slovech během jeho veřejného působení nenajdeme ani jedno, které by mluvilo o krvavé oběti, také ani jedno, které by mluvilo o nové smlouvě. To je nový doklad, že to slovo nebylo součástí prvotní tradice o průběhu Ježíšovy poslední večeře. Slovo »vylévaná za mnohé« upomíná na slova Mar. 10, 45 o Ježíšově smrti jako o výkupném za mnohé. Tam jsme došli k závěru, že to nejsou slova Ježíšova, ale pozdější dodatek k Ježíšovým slovům ve smyslu myšlenek o smírném, zástupném významu Ježíšovy smrti, podnícený Izaiášem 53. Ani zde nelze soudit jinak. Slova, rušící čistotu paralelismu, je nutno pokládat za přídavek prvotní církve, obsahující prvokřesťanský výklad smyslu Ježíšovy smrti. Markovo Evangelium je nám tedy svědkem toho, v co věřila prvokřesťanská obec o své večeři Páně, slavené na památku Ježíšovy smrti, chápané ve smyslu smrti výkupné. Ale nejstarší zpráva o Ježíšově poslední večeři, obsahující Ježíšovo dvoj podobenství lámaného chleba a rozdíleného vína s doprovodnými slovy, podnícenými vědomím blízkosti smrti, měla pravděpodobně jiné chápání Ježíšovy smrti, takové, které plyne z čistého paralelismu Ježíšových obrazných úkonů a doprovodných slov k nim, bez dodatku o krvi smlouvy a o krvi vylévané za mnohé.

Úvod napsal a ukázky z knihy vybral:

Michal Legelli
https://legelliart.eu

hodnocení: 2.9
hlasů: 8
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

190 komentářů

Přidat komentář
  1. ad. pavel v pro matku 11.12.2018 (Anonym) 13.12.2018 (18:58)
    Já nepsala o otci bratrů Mašínů.
    A jeho synci? Zřejmě je to tedy otázkou vkusu. Můj vkus by mi velel zvracet, pokud bych se chtěla dostat z republiky pryč a trvalo by mi to křižování republikou příliš dlouho a mezitím bych neváhala při té cestičce krást, podříznout krk bezbrannému člověku, střelit si do hasiče,… To nezdůvodníte ničím, ani tehdejším terorem. A co když se třeba ten hasič skutečně od zla té doby distancoval? Jak věděli, že vraždí skutečně vinné?
    To jako sorry, tyto činy nejsou ani vkusem dobra a lásky …. Sami klesli na úroveň tyranů a bezohledných vrahů, teroristů. Z nich bych měla rovněž hrůzu, nemenší, než před mnohými dalšími lidmi. Protože navíc – člověk tak nějak ví, co očekávat od stalinismu, ale u těchto ?
    Jednoduše řečeno – toto neberu, ať již si to kdokoliv zdůvodňuje jak chce.

    1. Milá matko,

      tážete se: „Jak věděli, že vraždí skutečně vinné?“

      Odpovím příměrem: Na konci II. světové války narazili američtí vojáci v Německu na vyhlazovací tábory a byli ohromeni bestialitou, kterou tam uviděli. Zorganizovali proto pro obyvatele přilehlých německých měst povinné exkurze do oněch lágrů a ptali se těch lidí, jak mohli tak hluboko klesnout. Odpověď zněla, že oni za nic nemohou, že všechnu vinu nese Hitler, že kdo neplnil jeho rozkazy, riskoval život, že oni to tak nechtěli a na onom vraždění nenesou žádnou vinu. Nebyla to pravda. Byli to oni, kdo v demokratických volbách vynesl Hitlera do vysokých politických funkcí. Před jeho zvolením dobře věděli, co je to za člověka. Věděli, že je hlasatel nenávisti vůči židům – považoval je za kulturně nekompatibilní. Svoje zvrácené představy vylíčil v knize Mein Kampf. Lichotilo jim, když se podbízel názorem o nadřazenosti německého národa. Hitler ovládl všechny sféry života. Důsledkem bylo, že kdo ho nepodporoval, upadl do bídy. To byl případ bohaté rodiny Adenauerů. Když odmítli vstup do strany, ztratili práci a byl jim zabaven veškerý majetek. Dokázali však, že pasivní rezistence je uskutečnitelná.

      Podobná situace byla v Československu po roce 1948. Podle Stalinových instrukcí Gottwald rozpoutal teror. Stovky lidí popravil, desetitisíce uvěznil. Komunisté si „posvítili“ i na zlaté hokejisty z roku 1947 a 1949. Větší část reprezentačního hokejového mužstva tak zatkli 13. března 1950. Na konci celé kauzy byly v říjnu téhož roku rozsudky s vysokými tresty za údajnou velezradu a špionáž a poničené životy hokejistů, kteří pro Československo získali po druhé světové válce poprvé v historii zlato na mistrovství světa. Každý věděl, že Gottwald je zrůda a musel se rozhodnout, zda bude jeho spoluviníkem nebo zda projeví nějaký, byť pasivní, odpor.

      V případě pokladníka Rošického a policisty Honzátka o vině nebylo pochyb. Oběma stalinisté svěřili zbraň a tu nevydali nikomu, na koho nebyl spoleh, že se bude podílet na jejich zločinech. Poctivý člověk by od nich zbraň nepřijal. Ti lidé nemuseli umřít, kdyby se nepřidali na stranu Gottwaldova teroru. A není pochyb, že oni by Mašíny klidně na smrt vydali, vždyť jejich kolegové zatýkali Miladu Horákovou, Heliodora Píku, anglické letce a řadu dalších, kteří to odnesli životem.

      Jen těžko lze událost posoudit podle pouhé její části. Když si přečtete celý příběh, zjistíte, že život není černobílý, že Mašíni vedli odpor proti komunistické totalitě stejně jako jejich otec proti té nacistické.
      http://www.totalita.cz/odbsk/odbsk_masin.php

  2. ad.
    pavel v pro matku 10.12.2018 (Anonym) 13.12.2018 (20:48)

    * Přeji Vám, že nevnímáte, jak se dětem v dnešní době vymývá mozek. různýma pohádkama třeba, ze kterých je člověku velmi, velmi nevolno.
    * nesmysl, já chodila do skautu, mám i lilii,… do pionýra jsem nevstoupila, jestli mne paměť neklame, ani rudý šáteček jsem nenosila. Do SSM jsem nevstoupila na 100%, dobrovolně jsem byla nějakou dobu v SČSP, chodila jsem díky tomu do kina na kvalitní sovětské filmy, ale i tehdy, když dávali nějakou americkou blbinu. Pod kopyty stád, to Vám ti bylo něco naprosto, naprosto úžasnýho, že ano. Jenže kvalita se časem prosadí a blbiny se člověku zají…. a to, co nyní dávají v televizi, se člověku již dávno zajídá…
    * Co se týká Masaryka – ale prosím Vás, dnešního presidenta šetříte? A že se o Masarykových myšlenkách nevědělo vůbec nic? No, když myslíte. U mých prarodičů vždy visely jeho obrázky i Benešovy s chotí a knížka se také dala najít. Že jste neměl informace Vy? No, to není mou záležitostí. Jo a určitě mám i nějakou tu knihu od Zemana. Vy, kdyby jen pro objektivitu, též ?
    * Že Baťovi stoupenci rozbili kino? No, Baťa by z toho radost neměl.
    * 30.případů … – nebudu uvádět dnešní propagandistické pohádky, protože jsem je již dávno přestala sledovat. Na to se dívat nemusím.
    * dneska si mohu vykládat, co chci – pokud tedy nedostanu na některých webech ban, nebo nebudu vymazána,…a pokud budu držkovat v práci, aby se něco zlepšilo – okamžitě mne vyhodí, že se nehodím do kolektivu (stalo se to dceři).

    * nicméně jak jsem psala – přeji Vám, že nevnímáte (to, co já např.).

    1. ad. pavel v 14.12.2018 (14:30)

      např. v tomto je skrytá politická agitace – nebuďte bílí, buďte ….

      https://www.youtube.com/watch?v=fpCCYNVhyPU

      A našly by se další záležitosti, agitky, když byly v TV výzvy „Přemluv dědka, bábu,…kdo je asi měl přemlouvat? Vnuci?….

      Pokud budete chtít vidět, uvidíte, jak politicky pracuje „kulturní fronta“ v dnešní době.
      Já se od toho tedy distancuji, jiné zbraně nemaje. Co kdyby na mne opět někdo použil kulku, či nůž. Na mne, hotové neviňátko. Či andílka s růžkama? Pozor si dejte, nebo Vás potrkám, potrkám – i to je z jakési pohádky….

    2. P.S.
      V článku se píše: „…Poslední večeře či krvavá oběť?…“
      Kdo ví, co večeřel onen Honzátko, účetní, hasič, než byli krvavě zmasakrováni (ten hasič myslím měl štěstí, že přežil).
      Víte co, mé dcery byly u dobrovolných hasičů, obě mají jakési zkoušky a jsou oprávněny zasahovat jako zdravotnice. Nepracují pro žádný režim, ale pro lidi. A to by měly být masakrovány?
      Tož prosím pěkně, to je nejen proti mému vkusu, ale proti samé lidskosti, kdyby někdo na ně zaútočil.
      Blik. Nic?
      No co už, spěte dál.

    3. matko,

      v roce 1948 vypukla občanská válka, kterou vyhlásil Klement Gottwald „třídnímu nepříteli“, tedy každému, kdo byl vůči komunistům v opozici. Vraždit začal Stalin s Gottwaldem. Mašíni začali odboj v době, kdy komunistické vraždění nevinných dosti pokročilo. To vám zjevně nevadí. Vám vadí, že se Mašíni bránili. Zvláštní logika.

      Myslíte, že by Mašíni použili násilí, kdyby mu nepředcházelo Gottwaldovo vraždění?

    4. 1) Obhajovat vraždu (navíc nevinného) tím, že „Gottwald vraždil před tím“, může jenom mysl psychopata.

      2) Lidé jsou pořád stejní, akorát kulisy se mění. Totéž platí pro ty, kteří jsou dobří za každého režimu, i pro politruky, kteří ve svém slovníku akorát vyměnili „SSSR“ za „USA“.

      3) Nestarejte se o Gottwalda, ani o Mašíny a nevařte zlou krev.
      Starejte se kvalitně o sebe a o své blížní.

    5. ad 1)Odbojáři za protektorátu zabíjeli nejen Němce – okupanty, ale i české občany, pokud s Němci kolaborovali. Předpokládám, že zmíněné odbojáře nepovažujete za vrahy, že jejich odboj považujete za oprávněný. Čeští odbojáři vedli obrannou válku vůči německému agresorovi. Spojenci Němců byli i čeští policisté. Jejich úkolem bylo mimo jiné pátrat po českých odbojářích a zatýkat je. Každý takový policista byl fakticky kolaborantem. Kolaborovali i Češi, kteří v továrnách vyráběli pro Hitlera zbraně. Před atentátem na Heydricha jsme byli ve světě považováni za Hitlerova spojence. Ostatně drtivá většina Čechů vůči Němcům žádné nepřátelství neprojevovala a žili, jakoby válka ani nebyla. Po atentátu na Heydricha byla na Václavském náměstí 3.7.1942 největší demonstrace všech dob (200 tisíc lidí)jako projev loajality k Říši.

      Kdo považuje Stalinův a Gottwaldův režim za legitimní, pro toho jsou bratři Mašínové vrazi. Je pravda, že se v roce 1948 komunisté dostali k moci legitimní cestou. Ale i Hitler se dostal k moci demokraticky a přece jeho vláda legitimní nebyla – ignoroval pravidla právního státu a zavedl teror. Totéž však udělal i Gottwald pod Stalinovým vedením. Podobně jako za protektorátu proti Hitlerovi, většina našeho národa neprojevila žádný odpor proti Gottwaldovi. Tak, jako za protektorátu spolupracovali čeští policisté s Gestapem, stejně tak po roce 1948 spolupracovali se sovětskými poradci a NKVD. Může někdo pochybovat, že odboj proti takovým lidem, kteří zatýkali Gottwaldovy oběti, byl oprávněný?

      ad 2)Také jsem se setkal s názorem, že oponenti komunistů dělali po roce 1989 totéž, co komunisté v roce 1948, jen s opačným znaménkem. Neuvěřitelná lež. Komunisté vraždili a zavírali své odpůrce. Komunisté konfiskovali majetek. Havel se naopak přimlouval, aby se těm, kdo ho věznili, odpustilo. Přesto se najdou tak podlí lidé, kteří řeknou, že jacísi politruci jen vyměnili SSSR za USA. Hnus …

      ad 3)“Nestarejte se o Gottwalda, ani o Mašíny a nevařte zlou krev.“
      Je naprosto nezbytné, aby zvrácenosti komunistů neupadly v zapomnění. Kdo nezná dějiny, je odsouzen k tomu, aby si je zopakoval. I dnes jsou mezi námi lidé, kteří by chtěli „kroutit krky“ jako Gottwald, který se chlubil, že se to učí v Moskvě. I dnes jsou v našem státě lidé, kteří jiné lidi považují za méněcenné (kulturně neslučitelné). I dnes jsou u nás lidé, kteří usilují o ovládnutí veřejnoprávních sdělovacích prostředků, aby získali informační monopol.

      Když Američané obsadili západní Německo, usilovali o důslednou denacifikaci. Brzy však zjistili, že takzvaní obyčejní Němci nejsou nakloněni tomu, aby bývalí esesáci byli souzeni a vyklidili vedoucí pozice. Bylo to tím, že téměř žádný Němec neměl čisté svědomí – každý nějakým způsobem Hitlera podporoval a nepřál si tedy, aby se události, které se staly za války, veřejně prošetřovaly. Špatné svědomí dělalo z těch lidí spojence proti Američanům. Teprve jejich synové a vnukové, když studovali dějiny, se ptali otců a dědů: Jak jste mohli být taková zvířata? Studenti prosadili nepromlčitelnost válečných zločinů a podařilo se jim ještě několik málo esesáků dostat před soud. Díky tomu se Německo alespoň částečně očistilo od totalitní minulosti.

    6. Pavle V, to, co tady předvádíte, je cizelovaná propaganda se semeny zla.

      Například:
      …I dnes jsou mezi námi lidé, kteří by chtěli „kroutit krky“ jako Gottwald…
      (viz třeba šibenice a výzvy ke smrti na demonstracích, že?)

      …I dnes jsou v našem státě lidé, kteří jiné lidi považují za méněcenné (kulturně neslučitelné)…
      (viz třeba „obohacující“ teroristé ve Francii a Německu, že?
      Navíc podvádíte, když podsouváte rovnítko mezi „méněcenné“ a „kulturně neslučitelné“)

      …I dnes jsou u nás lidé, kteří usilují o ovládnutí veřejnoprávních sdělovacích prostředků…
      (viz třeba komentátoři a hosté placení Bakalou a Sorošem v ČT, že?)

      Jenže to u vás není to nejhorší – vrcholem vaší cizelované propagandy je vaše rozhodování o tom, kdo měl a má být zavražděn v souladu s vaší myslí (stejně zaslepeně to dělali i Gottwaldovi stoupenci, akorát kulisy byly jiné).

      Má to zatím dva efekty:
      1) za „Jidášovy groše“ prodáváte svou duši a pekla se na vás těší.
      2) proti vašim odpornostem v propagandistickém pozlátku se zde sjednotili všichni diskutující (což je vskutku mimořádný jev)

    7. Říkáte, že zasévám semena zla, ale předtím se vám nelíbilo, že jsem řekl pravdu o Gottwaldovi, že to byl masový vrah a Mašíni se bránili (pokladník Rošický na ně vytáhl pistoli, Hozátko je chtěl poslat na smrt v souladu s jinými příslušníky SNB, kteří zatýkali Miladu Horákovou).

      Syrští uprchlíci před válkou byli u nás některými politiky dehumanizováni, jakoby všichni byli teroristé. Někteří politici na této lži (že všichni uprchlíci jsou teroristé) vybudovali svou veřejnou podporu. Nakonec odmítli poskytnout azyl i dětem. Pravda je taková, že atentáty v západních městech páchali vesměs muslimové, kteří se narodili v západí Evropě a uprchlíky nebyli. Byli to spojenci islámského státu, který muslimské uprchlíky považoval za zrádce, že nechtěli bojovat v jeho řadách. To neznamená, že se mezi uprchlíky nemohli vmísit potenciální teroristé. Avšak potenciální teroristé mohou být i mezi námi (bílými)
      https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99elba_v_Uhersk%C3%A9m_Brod%C4%9B. Podobná xenofobie jako vůči muslimům panovala u nás před II. světovou válkou vůči židům. Když během anšlusu Rakouska utekli rakouští židé do Československa, náš stát jim také neposkytl azyl a skončili pak v koncentrácích. Přečtěte si, co o muslimských uprchlících napsala Barbara Wintonová, dcera svého vynikajícího otce, který zachránil před koncentrákem 669 dětí:
      https://zpravy.aktualne.cz/domaci/nejsou-zadni-ti-druzi-uprchlici-jsou-stejni-jako-my-rika-dce/r~83603ea25ae011e5b286002590604f2e/?redirected=1545060230

      „…I dnes jsou u nás lidé, kteří usilují o ovládnutí veřejnoprávních sdělovacích prostředků…(viz třeba komentátoři a hosté placení Bakalou a Sorošem v ČT, že?)“
      Napište, prosím, které komentátory máte na mysli. Nejsou zváni do ČT také redaktoři z Babišových firemních novin? Nejste komunista? Když Rudé právo odsoudilo dokument Charty 77, nenapsalo, co tam bylo špatně – pomluvilo autory dokumentu. Komunisté nediskutovali o věcně. Jejich „argumentem“ byla dehonestace oponenta.

      „2) proti vašim odpornostem v propagandistickém pozlátku se zde sjednotili všichni diskutující “
      Dovolte, abych kontroval citátem z Bible: „Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo. Nebudeš vypovídat ve sporu s ohledem na většinu a převracet právo.“ Nebo také: Nenaslouchejte těm, kdož tvrdí, že hlas lidu je hlasem Božím; vždyť zběsilost davu je vždy velmi blízká šílenství (Hésiodos 8./7. stol. př. Kr.).

    8. Pavle V, mně se nechce vyvracet vaše manipulace, polopravdy, pololži a propagandistické lumpárny.
      Hvězdička vás v příspěvku 18.12.2018 (8:24)
      (Schopnost rozeznat psychopata je klíčová z preventivních důvodů…)
      trefila přímo na hlavičku.

      Za sebe mám radost, že se zdejší „klub sólistů“, kdy jen občas spolu souhlasí aspoň tři diskutující, že se plně sjednotil proti vašim manipulacím a propagandě. Vy jste to ovšem přeložil do biblického: Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo…

      Pomáháte budovat svět plný falše a nemůžete být natolik hloupý, abyste to dělal zdarma (to by pro vás ještě byla polehčující okolnost). I v tom jste tady výjimka.
      Uvědomte si však, že jidášské peníze jsou ze své podstaty předzvěstí tragického konce.

  3. → Pacifismus, to jest odmítání násilí, není ušlechtilé.

    Hmm, odmítání násilí není (prý?) ušlechtilé? No to jsou mi vjecy! Holt nová doba.

    kontextová trivializace
    kulturní warholizace
    hodnotová postmodernizace
    významová linguinizace
    právní saltomortalizace
    sociální inspektorizace
    pouliční kamerizace
    instituční vydřidušizace
    ústavní vandalizace
    ekonomická globalizace

    http://lipa.php5.cz/book/Benjamin%20Kuras1.html

    Ale jo, pavle v, takovým jako jste vy „patří budoucnost“. Po právu i po zásluze. Tak si ji užijte…

    1. Zachránili pacifisté Daladier a Chamberlain mír, nebo měl Churchil pravdu, když řekl: „Mohli jsme si vybrat mezi válkou a hanbou. Vybrali jsme si hanbu a budeme mít válku.“?

  4. → Takto mohou legitimně zabíjet policisté, vojáci, ale také každý z nás – při obraně.

    „Teoreticky“ to máš zmáklý fakt náramně… Ovšem nedej bože, aby ses do tákový situace kdy dostal. Pak jdou všechny ty „teorie“ rázem do kopru.

    ps: původně jsem chtěl napsat „do prdele“, což by bylo mnohem trefnější, věcnější, autentictější, a tak vůbec.

    ps2: kontrolní otázka: jak by se s tím žilo, kdybys někoho zabil?

    ps3: Se svým – zvěrstvo zůstává za všech okolností zase a jen zvěrstvem – se papasuj sám, sám v sobě samým. To je tvůj problém, to dá rozum.

    1. Honzo,

      co myslíte, jak se žije francouzským policistům, kteří zabili Chérifa Chekatta? Já myslím, že jsou šťastní, že ta zrůda už nemůže nikomu dalšímu ublížit.

      Stále věřím, že existuje něco jako „vyšší princip“ – viz stejnojmenný film Jiřího rejčíka z roku 1960.

      Pavel

    2. ad. Honza 15.12.2018 (20:49)
      Jak se pasuji sama v sobě? Těžce, velmi těžce. A hlavně se tím nikdy nechlubím, jak to bylo spravedlivé, či co všechno ještě bych si byla schopna na zdůvodnění vymyslet.
      Uchyluji se i k dětinskosti, či víře, prosbě o odpuštění, nebo co to vlastně všechno je:

      „Perníčky jsou upečeny,
      na náměstích věnce, i stromy vánoční
      ozdobeny.
      Dárky lidé připravují,
      že bych sama sebe pod stromek
      co by dárek položila?
      Zavoní jehličí, také svíčky
      jejichž vůni plamínky umocní.
      Otevřete srdce svá
      přijměte dary nebeské
      nechť Vám srdce trpící rozzáří,….

  5. → co myslíte, …

    Nic (si) nemyslím. Nepotřebuji to.

    → Já myslím

    Myslet (si) můžete co chcete.

    ps: nevytvářejte si žádné domněnky. je to jed.

  6. pavel v pro Tvl. :-) 15.12.2018 (23:25)Nerozumím, čím jsem se zesměšnil.

    Nemůžeš (zatím) rozumět. Protože si (zatím) „neprozřel“. Hledej a nalezneš, učí Ježíš…

  7. → Stále věřím, že existuje něco jako „vyšší princip“ – viz stejnojmenný film Jiřího rejčíka z roku 1960.

    Jo, rozumím. I já věřím v onen „vyšší princip“, kde z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem. Ale to mě ještě zdaleka neopravňuje vzít do ruky zbraň a jít vraždit.

    Násilí nežije samo a nemůže žít samo: nevyhnutelně je propletené se lží. Mezi nimi je ta nejpřirozenější hluboká příbuzenská spojitost: násilí se nemá čím krýt, kromě lži a lež se nemá jak udržet, pouze násilím. Každý, kdo jednou vyhlásí násilí za svoji metodu, nevyhnutelně si musí zvolit lež za svůj princip. Když se násilí rodí, koná otevřeně a dokonce je na sebe hrdé. Ale jen co se upevní, utvrdí, pociťuje okolo sebe zředění vzduchu a nemůže dále existovat jinak, jen se zamlžovat do lži, krýt se krasořečnictvím. Potom už nechytá vždy a zásadně rovnou pod krk, častěji žádá od občanů pouze přísahu lži, jenom spoluúčast na lži. A jednoduchý krok jednoduchého statečného člověka: neúčastnit se lži, nepodporovat lživé konání!
    (Alexandr Solženicyn, Nobelovská přednáška, 1972)

    Je ti to už (aspoň trochu) jasný? Je ti jasný jakou (neoddiskutovatelnou!) roli hraje Lež v kontextu s Násilím? Takže všechny ty Mašíny, Daladiery, Chamberlainy, Churchily, služebníky Lži vůbec, si strč někam…

    1. Celé mládí jsem prožil ve společnosti, kde se snoubila lež s násilím. Takže vím přesně, o čem Solženicyn mluví. Zažil jsem vyhrožování násilím, pokud nepřestanu mluvit pravdu. Při nástupu do práce jsem musel vylnit dotazník s otázkou, zda souhlasím s „internacionální pomocí sovětských vojsk“. Zažil jsem neuvěřitelná kvanta falše. Faleš byla normou. Podle mého došlo k trvalému pokřivení charakterů lidí. Myslí jako sportovní fanoušci, pro které je faul přijatelná součást hry. Stejně tak přijímají lež jako něco, co by se nemělo, ale co je tak nějak běžnou a přijatelnou (normální) součástí života. Kdo nechce žít ve lži, je považován za naivního hlupáčka.

    2. Honzo, píšete rozumně.
      Solženicyn zažil hrozné situace a morální dilema. Pravda a lež, dobro a zlo nejsou absolutní, spíše výběr menší lži a menšího zla. Sám Solženicyn píše ( myslím v Souostroví gulag), že on sám při povstání v gulagu, kdy byli povstalci nakonec obklíčeni, že byl určen jako velitel čety, která kolem nich stavěla cihlovou (?) zeď. A nakonec ji pod ozbrojeným dohledem postavili. Bylo pro něj těžké to přiznat, ale na jedné stránce to popisuje. Soženicyn byl za války kapitán dělostřelců, takže na sovětskou armádu dost vysoký frontový důstojník a měl autoritu u spoluvězňů. Dozorci bývalým frontovým vojákům říkali fašisti, Solženicyn byl opravdu nesmyslně obviněn, ze styku s vlasovci. Po 10 letech na gulagu se setkal se svým spolubojovníkem, se kterým pili z jednoho hrnku na frontě. Stal se po válce pracovníkem ukrajinské stalinské policie a po 10 letech si neměli co říci.
      Nebo popisuje útěk nějaké skupiny z gulagu, dostali se až k řece a zabavili člun s posádkou. Věděli, že je musí zabít, jinak je prozradí. A rozhodlo to bílé štěňátko, které posádka měla sebou a mělo se k nim přátelsky. Posádku pustili, ti je zradili a skončili opět v gulagu. Takže obdoba situace s Mašíny, ale pro svobodu se nevraždilo.

      Hodně by mě zajímalo, jak pavel v, který je tu poradcem samotné pravdy a nic než pravdy, jak tehdy odpověděl na otázku schvalování přátelské pomoci v roce 1968.
      Poradit umí kde kdo, rozhodnout se musí každý sám.

    3. Na otázku po schalování „přátelské pomoci sovětské armády v roce 1968“ odpovím, i když nerad, protože se nemám čím chlubit. Dnes bych odpověděl: „No comment“, ale tehdy jsem ani netušil, že existuje cosi jako asertivita. Napsal jsem tam něco v tom smyslu, že jsem byl v té době (když přišla ona „pomoc“)ještě příliš mladý (15 let), abych dokázal tyto věci posoudit. Předpokládám, že toto vyhýbavé stanovisko závodní organizaci KSČ uspokojilo. Poznali, že mám strach říci to, co si opravdu myslím a o to jim asi šlo. Posléze na mě neustále vyvíjeli nátlak, abych vstoupil do KSČ, ale alespoň tomu jsem odolal. Pro tuto dobu bylo charakteristické, že se lidé vyjadřovali jinak v soukromí (režim nedokáže zajistit ani toaletní papír) a jinak na veřejnosti. Přesto jsem se občas osmělil říci, co si myslím, i veřejně. A vždy mě překvapilo, že mě srovnali ti, od nichž bych to nikdy nečekal. To je také důvod, proč Mašíny chápu. Museli se v tom lhostejném a falešném davu chameleónů cítit velice osamoceni. Jestli vás to zajímá, můžete si přečíst, jak funguje dav:
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Asch%C5%AFv_experiment
      https://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/75478/stanfordsky-vezensky-experiment-nejkontroverznejsi-psychologicky-pocin-ktery-se-osklive-zvrtnul.html

      Zastal jste se Honzy za jeho pacifismus. Snad alespoň vy bude umět odpovědět na otázku, na niž Honza odpovědět nedokázal: Měli Daladier a Chamberlain pravdu, když v Mnichově obětovali na oltář míru Sudety, nebo měl pravdu Churchil, když řekl: „Mohli jsme si vybrat mezi válkou a hanbou. Vybrali jsme hanbu a budeme mít válku“?

    4. Pavle, chtěli Vás do KSČ a odolal jste, řečnil jste mírně proti a dostal mírně po papuli. Takových nás bylo pár milionů. Vy kvůli tomu chápete Mašíny, jiní se špatnými zkušenostmi s komunisty ty Mašíny nechápou. A já nechápu Vás, co tu se zpětnou platností mudrujete např. nad stanfordským experimentem.
      Zabrání Sudet a obsazení republiky byla zrada, která zachránila statisíce lidí a nesmírné materiální hodnoty naší země. Když sudeťáci měji v každé rodině nějakého padlého, tak se jim bývalá první republika nezdála tak špatná.
      Rozhodnutí mohou být špatná a ještě horší a nejhorší je, že se rozhodnout musí v době, kdy je nedostatek informací současných a dopředu skoro žádné. Po válce bylo kromě nás a Slovenska kolem dokola rozbito všechno.

      A vy řešíte, že nebyl za komunistů toaletní papír a chtěli po Vás vypsat dotazník. Já jsem vstoupil do pionýra a jediná věc, co si pamatuji, že jsme venku připálili v kotlíku pudink, takový mám na duši šrám.

      V Jugoslávii se bojovalo celou válku a podle toho to tam vypadalo. A to jsme měli obrovské štěstí, že do bojů v roce 1945 prakticky nezasáhla milionová armáda generála Schörnera .
      https://www.mzv.cz/moscow/cz/aktuality/x1918_2018/x1945/konec_druhe_svetove_valky_v_ceskych.html
      https://www.reflex.cz/clanek/historie/63869/podil-jednotlivych-armad-na-osvobozovani-ceskoslovenska.html
      “ Podle prvních poválečných šetření bylo na československém území zjištěno 97 325 zahynulých rudoarmějců. Později jejich počet kolísal mezi 138 000, 140 000 až 144 000. “
      A to sověti u nás bojovali v době své výrazné převahy. Naše armáda v roce 1938-39 měla velmi slabé letectvo a prakticky žádný vlastní zdroj ropy.
      Rumuni ztratili u nás nejméně 15 000 mužů, spíše mnohem více. Oficiální závěrečná zpráva vyčíslila bojové ztráty americké armády v Československu za druhé světové války na 1 230 osob (351 bojových úmrtí). Americká materiální a přímo vojenská pomoc západní Evropě byla ovšem obrovská.
      Ztráty v  druhé svět. válce
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Po%C4%8Det_ob%C4%9Bt%C3%AD_druh%C3%A9_sv%C4%9Btov%C3%A9_v%C3%A1lky
      Československo 25 000 vojáků, celkem 350 000 (3,5%), z toho 277 000 obětí židovských ( více mělo jen Polsko, Sov. svaz a Rumunsko).

    5. Ve jednom vašem předchozím příspěvku jste položil otázku: Žijeme tu 73 let bez války, máme se tak zle? Odpověděl vám Venda: Ne, nemáme.

      Charakteristické je, že se na to díváte jen ze svého hlediska. Že jinde na světě lidé trpí, vás nechává klidným. Například v Severní Koreji musejí ženy z domácnosti poskytovat sexuální služby funkcionářům strany a policistům. Tato praxe je tam natolik rozšířená, že se to bere jako standard. Jestli jsem vás správně pochopil, snažíte se mě přesvědčit, že komunistický režim i přes agresi Rusů v roce 1968 nebyl až tak zlý. Za sebe mohu říci, že ač jsem vyrostl v chudobě, nikdy jsem si nestěžoval na materiální zabezpečení. Místo stěžování jsem se snažil spoléhat na pomoc na konci své vlastní paže. Přesto nemohu říci, že jsem byl za komunistů spokojený. Vadil mi neustálý život ve lži – nedokázal jsem se s tím smířit. Zažil jsem erupci nadšení ze svobody během Pražského jara a společenskou jednotu, do níž byli díky Dubčekovi a Šikovi zahrnuti i komunisté. Zažil jsem i takzvanou „normalizaci“. Domníval jsem se zpočátku, že u nás Rusové nebudou mít šanci, že s nimi nikdo nebude spolupracovat. Moje ideály dostaly na frak. Viděl jsem, jak prospěcháři začínají převlékat kabáty, jak se korouhvičky otáčejí po větru, jak se křiví páteře. Prostě na blití. Dovedu si představit, že stejné pocity měli Mašínové. Když jsem nechtěl vstoupit do strany, musel jsem (za trest) chodit na školení nestraníků. Občas jsem se pohádal s lektory (studoval jsem marxismus-leninismus na vysoké a znal jsem ho lépe, než oni). Jednou přišla jako lektor jakási šťabajzna. Přednášela bez nadšení, ale přesto jsme se pohádali. Načež ona mi (diplomatickou mluvou) sdělila, jestli jsem náhodou nespadl z višně, proč se hádám o správnost marxistické ideje, kterým stejně dávno nikdo nevěří. Ona tedy přednášela marxismus, který sama považovala za blbost. Podobně i mí kamarádi v komunistické straně se ani nesnažili předstírat, že té ideologii věří. Každý viděl, že ekonomický závod se Západem jsme prohráli a říkalo se žertem, že jsme dokonce ztratili stopu. Přesto byly zprávy v novinách a televizi plné komunistické sebechvály. Komunisté měli plnou hubu míru, ale současně plné věznice politických vězňů. Byl to, opakuji, život ve lži. A když tady čtu některé příspěvky, mám pocit, že se pokřivené páteře dosud nenarovnaly. Jako bych prožíval novou normalizaci. Prezident lže (Hitler je džentlmen), mluví jako hulvát, propaguje alkoholismus a nikotinismus, rozeštvává národ a chce „likvidirovat“ novináře. Premiér se nepoctivě obohacuje na dotacích, lže (tvrdil, že neví, komu Čapák patřil) a odmítá odstoupit přesto, že jiní politici před ním odstoupili pro mnohem menší prohřešky. Četl jsem o něm článek na Parlamentních listech, k němuž byla připojena anketa s otázkou: Vadilo by vám, kdyby se zjistilo, že premiér získal 50 mil. dotaci neoprávněně? Odpovědi byly: 86% nevadilo, 14% vadilo.
      https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Sokujici-DOKUMENT-Ja-jsem-Obama-Hlasil-pri-prevozu-do-blazince-syn-Andreje-Babise-560464
      Navzdory popsaným skutečnostem mají prezident i premiér vyské preference. To je indicie, že lidé mají život ve lži tak zažraný pod kůži, že o tom v podstatě asi ani neví. Mnozí z takových lidí žijících ve lži mají plná ústa duchovních nauk – jsou duchovně slepí. Kryl o takových lidech zpíval: „Na rohu ulice vrah o morálce káže.“

      Vaše slovo budiš ano, ano – ne, ne. Víte, kdo je autorem tohoto výroku?
      Pardale, ani vy jste mi neodpověděl, zda bylo správné, že pacifisté Daladier s Chamberlainem obětovali Československo na oltář míru nebo zda měl pravdu Churchil, který chtěl odradit Hitlera pohrůžkou války. To dokazuje, že stejně jako u Honzy váš pacifismus není konzistentní – je mezerovitý. Každá doktrína ignorující skutečnost, je nebezpečná.

    6. Pavle, nestudoval jsem humanitní obory, ale dělal jsem i já zkoušku z marxismu-leninismu, nehádal jsem se s lektorem, řekl jsem, že mi stačí dvojka, a to ho tak vytočilo, že mě málem vyhodil.
      Popisujete tady své drama, fandil jste reformě v roce 1968, což je v 15 letech kupodivu, byl jste zdrcený okupací a pak jak kdekdo otáčel korouhvičku. Už jsem Vám to jednou psal, takových byly miliony.
      Komunisti jsou skoro pryč a lže se o 106 dál včetně Babiše a jeho médií nebo TV Barrandov (Soukup-Zeman). Lže Vladimír Vladimírovič Putin i D.Trump.
      Píšete:“Pardale, ani vy jste mi neodpověděl, zda bylo správné, že pacifisté Daladier s Chamberlainem obětovali Československo na oltář míru nebo zda měl pravdu Churchil, který chtěl odradit Hitlera pohrůžkou války. To dokazuje, že stejně jako u Honzy váš pacifismus není konzistentní – je mezerovitý.“
      Je mi jedno, že můj pacifismus ( jestli nějaký mám) je mezerovitý. Napsal jsem asi 20 řádek o tom, jak by válka v 1939 zničila naší zemi. Pokud jde o Churchilla, co se píše se dvěma ll, tak se stal ministerským předsedou až v době ohrožení Britanie (květen 1940), Británie už po napadení Polska v září 1939 vyhlásila Německu válku, a vyhlásil to právě předseda Chamberlain, co tak chtěl mír. A bojům v Polsku nepomhla Británie nijak, i když mají Poláci moře. V roce 1938 při podpisu Mnichova nebyla Británie na válku připravena, měla jen převahu v námořnictvu, které pak zpočátku války stěží uhájilo konvoje z USA proti ponorkám. A první Spitfire neměly proti Me-109 šanci ( kulomet 7,62 proti kanonu 20 mm, Me-109 měly tlakové vstřikování paliva, kteté umožňovalo zrychlit let s negativním přetížením, což karburátory nezvládaly. Atd.). Špatná taktika doprovodu bombardérů, kterou zvolil Göring a radary umožnily Británii se ubránit a bylo to na vlásku. Psal jsem ve smyslu, že přijetí Mnichova a pak 15.březen 1939 byl pro nás špatně, ale lepší, jak zničená země při obraně, na kterou jsme neměli šanci. Předpokládám, že tomu zas nebudte rozumět a je mi to jedno. Hoďte tam nějaký citát a ukončíme to.
      Přeji vánoční pohodu.

    7. Kvůli těm dvěma l jsem se srdečně zasmál (sám sobě).

      Po I. světové válce přišel do módy pacifismus. Proto byly Anglie i Francie tak vojensky slabé. Stará moudrost říká: Cheš-li mír, připravuj se na válku. Pacifista tohle není schopen pochopit. Netuším proč. Třeba mi to vysvětlíte vy. Já se řídím názorem, že zlo je nutno zadusit, dokud je ještě slabé. Až zesílí, bude to stát mnohem více obětí, než se ho svět zbaví.

      Neřekl jsem, že Češi měli proti Hitlerovi bojovat sami – bylo to předem ztracené. V tom máte naprostou pravdu. Měli jsme však být na situaci připraveni. Měli jsme platit spojencům, že nás budou chránit. Místo toho jsme byli rozhádaní se všemi sousedy a doma měli pátou kolonu.

      Dnes se situace opakuje. Neplatíme ani slíbená 2 procenta na obranu. Znovu se hádáme se státy, které potřebujeme jako spojence. Znovu si hrajeme na státní suverenitu, kterou nejsme schopni hájit. Znovu máme ve státě pátou kolonu fandící státu, který vojensky napadá sousední země. Půjde-li to takto dál, historie se zopakuje.

    8. 6.října 1944 nás /Československo/ napadl Sovětský svaz, který vstoupil na naše území. Rudá armáda před sebou hnala jako lidský štít pomýlené Čechy a Slováky. Dokonce jim dala i zbraně. Bránil nás udatný wermacht, ale neubránil. Z druhé strany nás napadla v dubnu 1945 vojska USA, tedy některé její průzkumné oddíly. Chtěla nás také okupovat, ale okupanti v Jaltě si domluvili, jak si Evropu rozdělí. Po válce tito okupanti zabrali značný kus Evropy. Ti sovětští třeba od nás z ČSR odešli poměrně brzy. Ti američtí jsou v Německu, Itálii či Japonsku /ještě i jinde / dodnes.

      Malachiáš /Starý zákon /, kap 3. :
      Hospodinův den
      19 Hle, už přichází ten den planoucí jako pec! Všichni nadutci a všichni zločinci budou jako strniště a den, který přichází, je sežehne, praví Hospodin zástupů. Nezůstane z nich kořen ani ratolest!
      20 Vám, ctitelům mého jména, však vyjde slunce spravedlnosti a v jeho paprscích bude uzdravení. Vyrazíte a budete dovádět jako telátka vypuštěná z maštale. 21 Tehdy podupete ničemné – budou pod vašima nohama jako popel v den, který připravuji, praví Hospodin zástupů.

      Kdo byli a jsou ti „Všichni nadutci a všichni zločinci“?
      Jak rozlišovat ?

      A kdo jsou u nás „ctitelé mého jména“? Může se jim cítit ten, kdo stojí na té či oné straně násilí, které je pácháno ve jménu pomíjejícího člověka-síly a moci světské, kterou chápou mnozí jen přes svůj břich a požitky a která svobodně oblbuje ostatní? Kdo řekne u svého posledního soudu – já nejsem zločinec, nadutec, vždy jsem stál na straně moci /lidské/. Dodám jen – před rokem 1989 někdo kolaboroval s jedněmi okupanty /mocí/, po roce 1989 s druhými.

      Tak to Pavle v je.
      Ale duchovní cesta, kterou pracně hledá i autor tohoto článku, je o něčem jiném. Třeba o tom, jak říká evangelista Jan – nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží. O tom to je. Vůbec to není o tom, jestli jsem studoval marxismus-leninismus, jestli jsem dával almužny, jestli jsem se přel s lektorkou či hledal informace o Severní Korei…..?
      Dobrý den.

    9. ad. pavel v 19.12.2018 (0:02)

      …historie se zopakuje….

      „…Vzhůru již hlavu, národe Vzhůru již hlavu, národe, k nebi své zdvihni oči! Viz: jsou tam i malé hvězdičky, kol nichž se velké točí! Toť prostě tím: ty maličké z jadrného jsou fládru, ale ty velké a poslušné jen z plynových jsou hadrů. Troufám, že při té myšlence srdce ti povyskočí – nuž – buďme tou malou hvězdičkou, kol níž se velké točí! Jde to, ach jde! Jen každý hleď k vlastnímu dobře jádru; bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů! …“
      Tož to asi těžko, historie, realita malých hvězdiček nedbá, i byť jen plynový obr dokáže tu malou pohltit a roztrhat. A to bez ohledu na desátku, kterou malé hvězdičky případně platí. To je obecně známá historie. I když bitva u Vídně proti muslimským nájezdníkům, Svatoplukovy tři pruty,… dávají jistou naději vyjimky, protože tam nebyl nikdo nikým nucen platit desátky,…

    10. Vendo, citoval jste Nový zákon: „…jak říká evangelista Jan – nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“

      Co to znamená narodit se znovu (z Ducha)? Ježíš se ptal Nikodéma, který ho tajně navštívil: „Ty jsi učitel Izraele a tohle nevíš?“ Myslím, že to neví celá řada lidí studujících slovo Boží – slyší, ale nerozumí. Pozoroval jsem mnohokrát, že když mluvil nějaký řečník, některé lidi to oslovilo, ale jiní řekli, že to bylo o ničem. Ti druzí jako by neslyšeli, jako by byli naladěni na jinou frekvenci. Podle poznatků psychologie komunikace mezi lidmi, jejich vzájemné pochopení, není jen věcí logiky (rozumu), ale především citu. Lidé se totiž jen málo řídí rozumem, emoce mají převahu. V Novém zákoně je naznačováno, co to znamená narodit se pro Jeho království. Řekl bych, že člověk nejprve musí „umřít“ tomuto (hmotnému) světu – stát se na něm nezávislým. Království Boží není z tohoto světa, řekl Ježíš, a přece se lidé svým duchovním znovuzrozením mohou stát jeho občany ještě před svou biologickou smrtí.

      Někteří duchovní hledači usoudili, že způsob, jak se stát nezávislým na hmotném světě, je uchýlit se do poustevny a v modlitbách čekat na mystický zážitek Božího navštívení (osvícení). Nevím, ale zdá se mi, že to není správná cesta. Cestou není pracovat na své duchovní dokonalosti (svatosti) bez ohledu na ostatní. Někde, už nevím kde, bylo řečeno, že Bůh, tedy i jeho Syn je láska (rozumí se milosrdenství – soucit) a že člověk by měl jít v jeho stopách. Ježíš uzdravoval nemocné ne proto, aby ukázal, jaký je borec, on je uzdravoval ze soucitu. Lidé prahli po jeho kázání ne proto, že se stal díky svým schopnostem celebritou, lidé cítili, že jim „mluví z duše“. Viděli totiž, že oficiální učitelé Zákona jsou falešní až běda. Podstatou jeho mise bylo to, co se na těchto stránkách nesčetněkrát objevilo: Poznej sám sebe, avšak lépe vyjádřeno „buď sám sebou“. Lidí, kteří dokáží být sami sebou, je zoufale málo. Většina vězí v hlubokých předsudcích získaných výchovou, takže člověk má často pocit, jako by to byli jen naprogramovaní roboti. Je také velice málo lidí, kteří dokáží odolat působení davu, ale je hodně těch, kteří bedlivě pozorují, kam se otáčí vítr. Na lidech, kteří dokážou jít proti proudu, záleží veškerý pokrok ve světě (zde není myšlen pokrok technologický). Pokrokem bylo zrušení nevolnictví v Rusku a otroctví v USA. Pokrokem je, že mučení zajatců je považováno za barbarství. Pokrokem je rovnoprávnost žen. Pokrokem je svoda slova.

      Prototypem člověka, který dokázal jít proti proudu (být sám sebou), byl Ježíš. Ale byl jím například i Nicholas Winton. Je legrační, že lidé, kteří ho vyznamenávají, se jeho příkladem neřídí. Poukazovala na to jeho dcera Barbara, když byla v Česku na návštěvě. Věc se má tak, že dnes se žádný člověk válečných uprchlíků nedokáže zastat. Ještě více legrační je, že lidé, kteří jsou naprostí hmotaři a na boji proti uprchlíkům vystavěli svou kariéru, tvrdí, že jim jde o křesťanskou kulturu. Stejně se chovali jejich předkové k židům před II. světovou válkou.

      Věřím, že tak, jak lidstvo zavrhlo upalování čarodějnic (masy věřily, že je to správné nebo jim to bylo lhostejné), zavrhne jednou i sobectví vůči lidem, kteří dnes umírají hlady (jsou jich miliony). Naši potomci se budou divit, že naše blahobytná plýtvající civilizace nedokázala pro tyto lidi zorganizovat pomoc. Důkazy našeho sobectví většina z nás nosí na svém těle (jsme údajně po Mexičanech a Američanech třetí nejobéznější národ na světě).

      Good luck

      Pavel

    11. Chtěl bych ještě uvést příměr (podobenství), jak by člověk mohl „umřít“ tomuto světu, aby se mohl narodit pro Jeho království.

      Představte si, že jste celebritou: sportovcem, který získal medaili na Olympijských hrách nebo zpěvákem, který vyprodává celé stadiony. Lidé vás za to, co jste dokázal svou vůlí, obdivují, novináři vás žádají o interview a ptají se vás momo jiné, jak by měl být uspořádán svět. Vaši fanoušci se na vás obracejí, jako na někoho, kdo má odpovědi na všechny otázky … To už je úděl celebrity, že člověk, kteý je miláčkem davu, je tím davem považován za boha.

      Zkuste si nyní představit, že převážnou část svého jmění dáte na charitu a vystoupíte s prohlášením: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!(Sk 2,40)Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, co nemá žádné, a kdo má něco k jídlu, udělej také tak (Lk 3,11).“ Vaši fanoušci si řeknou: „Co se mu tomu chudákovi stalo? Spadl z jahody naznak? On podporuje lidi, kteří se množí jako králíci, aby jich bylo ještě víc. Jak to ta planeta může utáhnout? Hraje si na svatouška a přitom je nespravedlivý – jedněm pomáhá a na druhé kašle. Jak k tomu ti druzí přijdou? Vždyť se z něj stal sluníčkář!“ Pro svoje „bývalé“ fanoušky se stanete „mrtvým“ mužem – budou se vás štítit (pro tento svět jste umřel). Vaši bývalí fanoušci si raději koupí Blesk a budou tam spokojeně číst o zkaženosti slavných, aby o sobě mohli říci: „Já si nehraji na svatého, ale jsem mnohem úctyhodnější, než ti nahoře.“ A budou v noci spokojeně spát, vědomi si své „ušlechtilosti“.

      V tomto „podobenství“ je řada věcí záměrně nadsazených a prosím p.t. čtenáře, aby to tak také bral.

    12. „Ti druzí jako by neslyšeli, jako by byli naladěni na jinou frekvenci. „
      Ano, kdo se nemá k informaci dostat, ten se k ní nedostane, a nebo ano, ale usne u přednášky, nebo nerozumí sdělovanému.

      „Bůh, tedy i jeho Syn je láska (rozumí se milosrdenství – soucit)“
      Láska je stav bez odporu, a bez negativních emocí. Empatie, soucit a pokora jsou projevy této lásky bezpodmínečné.

      „jako by to byli jen naprogramovaní roboti.“
      Kdo se považuje za své tělo, tak je takovým robotem.

    13. Můj bývalý tchán říkával: „Nemůžeš nést na bedrech všechno utrpení tohoto světa.“

    14. Znám jednoho, který utrpení celého světa nese, ale ten pro vašeho dědu asi nebyl vzorem hodným následování.

    1. Ani já jsem nikdy nikoho nezabil. Zabití považuji za nejkrajnější možnost k odvrácení zla.

      Při důsledném uplatnění pacifismu by nesměli zabít ani policisté. To by byla voda na mlýn teroristům. Konečným výsledkem by byla Severní Korea či nacismus po celém světě. Pacifismus je nesmírně zhoubná doktrína.

      Postraumatická stresová porucha je strašlivý fenomén. Viníkem není válka, tak jako viníkem vraždy není použitý nůž. Viníkem je ten, kdo ho držel v ruce. Než jsem tohle pochopil, taky jsem byl v mládí pacifistou a měl strašně rád tu písničku od Synkop.

  8. Převzato ze Sputniku – viz.:https://cz.sputniknews.com/nazory/201812168719929-rusko-severni-civilizace-zapad-vychod-gennadij-ceurin-tradice-cestovani-zivot/

    Když nám politologové či sociologové vysvětlují, že Rusko je Východ, mýlí se. Západní sociální vědy nejsou schopny identifikovat třetí civilizaci – Sever. V důsledku vlastní malosti a sebestřednosti ani my ani Západ nevidíme třetí civilizaci – severní, ruskou. Sputnik hovořil s expertem na ruské – severní – tradice, polárníkem Gennadijem Čeurinem.

    V Rusku žije mnoho národů, přesto říkáte, že to vše jsou Rusové, ruští lidé. Co se pod tímto termínem skrývá?

    Pod termínem „ruští lidé“ my chápeme všech 250 národů žijících na území naší nekonečné vlasti. Ruský člověk, to není národnost, to je superetnikum (nad-etnikum), stav duše. Velmi vzdáleně je to podobné termínům Evropan, Američan či Afričan. V Rusku máme tradiční kulturu — cestování. Ruská tradiční kultura cestování sestává z několika částí — přežití v přírodě absolutně bez vybavení, což jde v klidu a lehce. To hlavní je ale přežívání a život mezi lidmi s různými kulturami a různými tradicemi — jak se navzájem domluvit.

    Oficiální konfliktologie říká, že dosáhnout 100 % souhlasu není principiálně možné. My říkáme: Pardon, v dialogu máte pravdu, v dialogu to skutečně není možné. Ale v trialogu máte celý puget metodik, jak se toho dá snadno dosáhnout.

    Vy říkáte, že Rusko není Východ, ale Sever — na rozdíl od toho, co říká Evropa a USA. Tyto západní kultury neumějí myslet v dostatečně velkých rozměrech — pro ně je Rusko geograficky směrem na východ, proto je pro ně Rusko Východ. Mohl byste prosím rozkrýt podstatu těchto tří civilizací: Severní, Západní a Východní?

    Smysl je v tom, že ve své podstatě se nejedná o geografické pojetí, ale o mentální pojetí. Západ, Východ a Sever jsou naturalista, pozorovatel (созерцатель), činitel. Naturalista (Západ) považuje okolní svět ze své podstaty za nepřátelský, on s ním bojuje. Pro boj s ním vyčerpává přírodní zdroje, muž pokořuje ženu, ženy říkají, že ony pokořují muže. Jde o princip jednání s okolním světem.

    Východ považuje okolní svět za neutrální a snaží se od něj oddělit, odchází do vesmíru — do meditací. Pokud ve východním světě dochází k extrémní situaci, tak jako samurajové páchají sebevraždu a tím řeší své problémy.
    Severní civilizace považuje okolní svět ze své podstaty za přátelský, dobrý, hodný. Vstupuje s tímto okolním světem do přátelské hry. A v odpovědi na tuhle dobrotu a přátelství okolní prostředí zapíná u člověka tvůrčí potenciál. Severní člověk bez jakéhokoli vybavení a bez jakýchkoli znalostí vymýšlí východy z extrémních situací. Jdi tam, aniž bys věděl kam, přines to, aniž bys věděl co… Tak znějí naše pohádky. A pod se ti podaří splnit tento úkol, odměnou ti bude život — život jako možnost duchovního růstu.

    Severní člověk přichází a odchází, přičemž po sobě nezanechává žádné stopy.

    Když hovoříme o severní civilizaci, o tom, že je tisíce let stará, říkají nám, abychom jim ukázali stopy této civilizace…

    Máte na mysli kamenné stavby, pyramidy jako v Egyptě a podobné?

    Ano. Ovšem tam, kde zůstávají stopy po severní civilizaci, tam došlo k faktu narušení pravidel severní civilizace. Nic nesmí zůstávat, žádné odpady, žádné stopy!

    To znamená žít v absolutní harmonii s okolním světem, přírodou.

    Ano, v úplné harmonii. Člověk má tělo, tělo se živí díky přírodě, bere si přesně tolik, aby bylo možné udržet v chodu tělo, díky dobrým skutkům dochází k duchovnímu růstu a člověk následně odchází. Tělo se navrací do přírody, kde se v ní rozplývá. Přičemž duše vyrostla. To je princip Severu.

    Zmínil jste dobrotu, dobré skutky. Máte pro ni nějakou definici, nebo ji cítíte srdcem?

    Co u mého souseda vyvolává negativní emoce, to je zlo. Všechny mé činy u něho musejí vyvolávat emoce radosti. Pokud jsem se v něčem zmínil, musím okamžitě přiznat svoji vinu, kát se před tím, koho jsem urazil či komu jsem způsobil bolest. Jak se říká: Obejmeme se a zůstaneme bratry.

    Jestliže přede mnou někdo někoho urazil či se mu vysmíval a tento člověk se nemůže sám bránit, tak pokud já na tuhle situaci nereaguji, přicházím o svoji čest!

    Čest je schopnost k tvůrčí činnosti, k tvoření. Je to schopnost, jak najít východ z extrémní situace. Příroda nám každý den připravuje nové zkoušky. Pokud my nebudeme mít k dispozici možnost vymýšlet nové přístupy a metody, tak jednoduše zemřeme na třetí den.

    Na Východě je zakázáno vměšovat se do cizího neštěstí. Pokud tam někdo někoho uráží, tak karmický zákon samovykoupení zakazuje člověku vměšovat se do této situace — ať si oni sami tam poradí. A pokud někdo strádá, tak tím vykupuje svoji karmu z předchozích životů. To je podle nich správně. Zde u nás Dostojevký řekl: „Klid je duchovní bídáctví (подлость).“

    Tři civilizace. Co je v jedné nezbytné, není ve druhé přípustné. A ve třetí rovněž. Všechny tři civilizace jsou absolutně různé. Jestli se ale mohou shromáždit ve třech v kruhu, mohou zrodit zcela nové znalosti a vědomosti. Právě díky tvůrčímu potenciálu plynoucímu ze setkání ve třech. I lidé, kteří jsou na nízké duchovní a intelektuální úrovni, pokud se sejdou ve třech, mohou vymyslet velkou myšlenku. Následně ji realizují, patří jim všem, přičemž v procesu realizace velké myšlenky zvyšují svoji duchovní úroveň na úroveň této myšlenky.
    Řekl jste, že severní civilizace se definuje podle stavu duše, to znamená, že to je otevřené pro všechny: bílé, černé, žluté, rudé…

    Čím je větší různost v našem nahlížení na svět, tím větší je tvůrčí potenciál. To může být použito i na organizaci války, jak to bylo děláno posledních 4000 let. Nyní ale probíhá 48. rok léčení 4000 let staré rámy. Dokonce i války se stávají slušnějšími. Proces léčení začal v roce 1971.

    K jaké civilizaci vztahujete Afriku?

    Nejsem dost smělí na to, abych hovořil o Africe. Nebyl jsem tam. Mohl bych si něco začít vymýšlet, ale nechci. Pojedu se tam podívat, zjistím to a pak vám to řeknu.

    O Východu jsme si pověděli. O Severu také. Čím je charakteristický Západ?

    Západ chce být vždy první. První všude. Proto pořád organizuje války. Válka se považuje za adrenalinovou událost, která je prý nezbytná pro muže… Už staří Řekové vymysleli olympijské hry — tady máš stadion, trénuj a dívky z tebe budou nadšené. Nyní je vidět to samé ve sportu. Je ovšem třeba říci, že ve tvůrčí činnosti jsou mužské emoce o třídu výše než v boji.

    Pokud člověk jde s agresivitou, Bůh ho okamžitě připravuje o schopnost tvořit. Dobrota duše odkrývá u člověka tvůrčí schopnosti.

    O Západu tedy říkáte, na metaúrovni, že dokud není první, tak není uspokojený. To se projevuje v tom, že celá civilizace je militantní…

    Přesně tak. To je následek i dialektické filozofie Hegela. To jsme prožili. Přežili. Teď to položíme na poličku a sbohem. Vítězství v tvůrčím kruhu dá i západnímu člověku hlubší emoce než vítězství v boji. A nyní probíhá chvíle, kdy se v tomto ohledu mění myšlení.

    Západ se bojí, že ruský — severní svět bude po všech šlapat, pokud získá čelní místo na světovém poli. Tak to ale není. Rusko vytváří kruh a pro Západ je v tomto kruhu místo už dávno připravené.

    Oni projektují. Západ si myslí, že se Rusko (severní civilizace) bude chovat stejně jako oni.

    Ano, oni projektují budoucí chování Ruska na svoji mentalitu. Oni nemají ani podezření o existenci třetí mentality. Rusko chápou jako Východ. Východ Rusko chápe jako Západ. Euroasijaté považují Rusko za mezivrstvu mezi Východem a Západem. My, Ruský svět, severní civilizace, jsme ale třetí civilizace.

    Dokonce i náš drak má tři hlavy. V Evropě má drak Fafnir jednu hlavu, v Číně má drak jednu hlavu. Naším znakem není dvouhlavý orel. Naším znakem je tříhlavý orel. Na Ermitáži jsou tříhlaví orli… Po Petrohradu jich je 26. Petrohrad sám je označován za severní Palmýru. V turistických průvodcích je napsáno, že tříhlaví orli mají tři hlavy, aby ze všech stran vypadali jako dvouhlaví. To jsou pohádky pro děti na písku. Tři hlavy, tři křídla a tři nohy, v nich jsou tři symboly. Meč je symbol síly Evropy (Západu), žezlo je symbolem severní tvořivosti, třetí symbol zastupuje východní moudrost a celistvost světa. To je náš skutečný ruský znak, o který jsme přišli před 4000 lety.
    Jaké knížky mohou příslušníci Západu číst, aby se mohli alespoň dotknout Severu?

    Jedete v autě, to se vám najednou někde v lese pokazí. Pomoc, jestli už přijde, tak přijde ráno. Je mráz, zima, musíte rozdělat oheň. A nic jiného než krabičku mokrých zápalek nemáte. Ani pilu, ani sekeru… a všechno dříví je mokré. Zemřít jako samuraj nemůžete — vás čekají doma! Doma tě čekají! Ty nemáš právo zemřít! Západní člověk poté, co pochopí, že jeho tradice je vyčerpána, jelikož sebou nemá vybavení, začíná používat své tvůrčí schopnosti. Když zapalujete oheň, tak si to nepředstavujte jako chemicko-fyzikální proces, představte si oheň jako malé dítě. U takového člověka se budí genetická paměť a on začíná vymýšlet varianty zapálení ohně. Oheň vzplane a člověk přežije. To je neuvěřitelná magie, fantazie, nicméně se jedná o skutečnou práci.

    Já měl na mysli například Dostojevského, Čechova…

    Abyste mohl číst Dostojevského, musíte se již nacházet na vysoké duchovní úrovni. Války vytvářejí lidé s nízkou úrovní duchovního vývoje.

    To znamená, že hluboké smysly v dílech Dostojevského jsou pro Západní civilizace nepřístupné.

    Vaše duchovní úroveň v průběhu života neustále roste. Člověk pohybující se na nízké úrovni chce za pomoci války růst, realizovat se. My, naše organizace pořádající kurzy přežití v přírodě, těmto lidem ukazuje jinou cestu — jak přežít, zachránit své tělo. Je to prosté a jasné. My za tímto účelem pořádáme v přírodě speciální akce, kde ve skupinách učíme lidi dělat společná, jednohlasná rozhodnutí, přičemž vědomě, aby všichni bez výjimky došli ke stejnému rozhodnutí. Tímto způsobem se všichni spolu učíme a rosteme.

    – – – – – – –
    Po pár dnech mimo PC – je tu fajn. Mašínové porazili komunismus a usadili se v USA. Komu a co přinesli, tito bratři?

    Dobrou.

    1. ad. Alois 16.12.2018 (20:40)
      „…Mašínové porazili komunismus a usadili se v USA. Komu a co přinesli, tito bratři?…“
      Co přinesli? Jen další zlo. Někdo chtěl kroutit krky, oni rovnou podřezali a stříleli,…
      To nebyl odboj a žádný odboj nevyvolali, jen nahráli tehdejšímu režimu.
      Omlouvám se, že jsem sem vnesla toto téma.

    2. Aloisi,

      ptáte se, komu co přinesli bratři Mašínové? Stejně tak byste se mohl ptát, jaký smysl měla Ježíšova mise, když, z pohledu Annáše, Kaifáše, Heroda a Piláta byla naprosto neúspěšná (do poslední chvíle se mu vysmívali). Nebo byste se mohl ptát, jaký smysl měla demonstrace osmi statečných na Rudém náměstí proti rozpoutání války Sovětského svazu s Českoskoslovenskem v roce 1968.

      Smysl všech těchto zdánlivě neúspěšných misí byl v tom, že ukázaly lidem cestu. Ti lidé se stali vzorem pro následující generace. Ukázali, že ani takový hrůzovládce jako Stalin, je nedokáže psychicky zlomit, aby jako pes olizovali nohu, která je nakopla. Ti, kteří se zlomit nechali a veřejně protestovali v Národním divadle proti atentátu na Heydricha nebo podepisovali Antichartu, ti dnes Mašíny nemohou vystát. Mašíni boří jejich představu, že nebyla jiná možnost než kolaborovat se zlem. Že za všechna ta zla mohl jen Stalin s Gottwaldem či Brežněv a že ti, kteří s nimi spolupracovali (členové SNB) nebo ti, kteří neprojevili ani pasivní odpor, jinou možnost neměli. Každý máme možnost postavit se zlu. Musíme však počítat s tím, že dav prospěchářů bude křičet: Ukřižuj ho! To zažila Milada Horáková. Při soudním líčení byly do soudní síně přinášeny koše dopisů, kde „pracovní kolektivy“ z továren požadovaly její smrt.

      „Třetí civilizace – Sever“ popřela existenci Boha. Ale nejen to. Na první místo dala hmotu (materiální základnu), zatímco duševní život se stal něčím podřadným – nadstavbou. Odhaduje se, že tato ideologie, když byla vyvezena do světa, způsobila smrt 80 až 100 milionů lidí. Dnes se Rusko jakoby vrátilo ke křesťanství. Ve skutečnosti se jedná o pokleslou formu na státu závislé pravoslavné církve. Církev má podobný status jako u nás katolíci za Josefa II., kdy kněží byli de facto zaměstnanci státu. Ruská pravoslavná církev žehná Putinovým válkám s Gruzií a Ukrajinou. „Třetí civilizace“ vytvořila odporný vřed na tváři země – Severní Koreu. Gennadiji Čeurinovi by velmi prospěl ozdravný pobyt v této zemi.

    3. pavel v 17.12.2018 (15:25)

      ad. ozdravný pobyt – no, Vám by podle toho co píšete, možná prospěl pobyt u Mašínů, Ale pozor, jejich cílem bylo zabíjet, jak se vyjádřil Ctirad, takže byste mohl při nejlepším skončit s vystřeleným okem, pokud ne s hlavou rozbitou železnou tyčí,…. No, třeba by se vám to líbilo a možná by se Vám i rozsvítilo …

      https://www.novinky.cz/domaci/242746-bilance-bratri-masinu-zastreleni-podrezany-a-rozdelena-spolecnost.html

      – rozdělená společnost – vidím, že tu to není 50:50, ale jste sám. Ale nesmutněte, jak to tak vypadá, sám s tím i zůstanete.

    4. ad – „vidím, že tu to není 50:50, ale jste sám. Ale nesmutněte, jak to tak vypadá, sám s tím i zůstanete.“

      Už jsem to tady psal, ale neuškodí zopakovat: „Nenaslouchejte těm, kdož tvrdí, že hlas lidu je hlasem Božím; vždyť zběsilost davu je vždy velmi blízká šílenství (Hésiodos). Dějiny jsou plné případů, kdy se většina lidí krutě mýlila. Giordano Bruno asi taky cítil, že to není 50:50, ale že je se svou pravdou prakticky sám.

      Nemohl bych skončit s vystřeleným okem ani s hlavou rozbitou železnou tyčí. Nikdy bych se neangažoval ve prospěch Stalina. Pokud byly zapáleny stohy, bylo by mi jasné, že se jedná o bojkot komunistů a nešel bych hasit. Uvítal bych naopak, že se najde někdo, kdo se nepoddá Stalinovu teroru. Snad jsme zajedno, že ti, kdo zatýkali nevinné lidi (např. generála Píku nebo Miladu Horákovou) byli Stalinovi teroristé. K nim patřil i esenbák Honzátko. Ano, byl to válečný zajatec a na ty se vztahují určité konvence. Avšak v jeho případě Mašínové neměli šanci je naplnit. Kde ho podle vás měli uvěznit, aby je neprozradil? Kdyby ho pustili, nezaplatili by životem?

      Autor vašeho blogu, Jiří Ovčáček se zaměřuje jen na správnost jednání Mašínů. Proč nechává bez povšimnutí ty, kteří svými vraždami občanskou válku vyvolali? Zabíjeli by bratři Mašínové, kdyby měli svobodu? Zkuste si představit, že bych začal kritizovat české odbojáře, že zabíjeli konfidenty Gestapa nebo české četníky s Gestapem spolupracující. Asi byste řekla, že jsem spadl z višně, že odboj za protektorátu byl oprávněný. Nebo se i na tento odboj vztahuje váš pacifismus? Nebo vyznáváte selektivní pacifismus?

    5. ad. pavel v pro matku 20.12.2018 (21:25)
      Již Vám neodpovím, napsala jsem toho kolem toho až až. Více již nemám co říci, musela bych opět hlouběji do zkušeností a soukromí své rodiny a to tedy nemíním. Navíc nejsem pyromanka a oheň na polích tedy opravdu, ale opravdu nemusím.
      Ale něco přece jen mohu – jako kdybych hodila korunou a zde je naprosto náhodný výsledek výběru:

      1173c. 1870 / 1945

      The Lightning is a yellow Fork
      From Tables in the sky
      By inadvertent fingers dropt
      The awful Cutlery

      Of mansions never quite disclosed
      And never quite concealed
      The Apparatus of the Dark
      To ignorance revealed.
      1173JŠ99

      Blesk – to je žlutá vidlička
      ze stolů na nebi,
      nedbalým prstům upadlá.
      Nožířské nářadí

      z domů ne zcela odkrytých,
      ne zcela skrývaných.
      Nástroj tmy, nevědomosti
      před oči zjevený.
      1173EK06

      Blesk – to je žlutá vidlička
      z nebeských tabulí.
      Bezděčně z prstů vypadl
      ten nástroj strašlivý

      z příbytků poodhalených,
      ne zcela ukrytých
      a nevědoucím vyjevil
      ústrojí temnoty.

      1174c. 1870 / 1945

      There’s the Battle of Burgoyne –
      Over, every Day,
      By the Time that Man and Beast
      Put their work away
      “Sunset” sounds majestic –
      But that solemn War
      Could you comprehend it
      You would chastened stare –

      1175c. 1870 / 1945

      We like a Hairbreadth ’scape
      It tingles in the Mind
      Far after Act or Accident
      Like paragraphs of Wind

      If we had ventured less
      The Breeze were not so fine
      That reaches to our utmost Hair
      Its Tentacles divine.
      1175JŠ99

      Chcem o vlas unikat –
      to se pak svíjí duch
      dál po činu či nehodě
      jak v paragrafech vzduch.

      Když nevsadíme vše,
      nedotýká se nás
      vánek, co sahá chapadly
      jen na nejvyšší vlas.

    6. Mám husí kůži (I’m fascinated of that). Alespoň něco nás spojuje (Emily).

      Hodně štěstí

      Pavel

  9. → Poradit umí kde kdo, rozhodnout se musí každý sám.

    Přesně tak. „V tom“ je každej sám a jen za sebe.

    ad: Gulag, resp. Souostroví Gulag.

    Šílený! Popravdě řečeno, já si to vlastně ani nemumím představit.

  10. → Dovolte, abych kontroval citátem z Bible: „Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo. Nebudeš vypovídat ve sporu s ohledem na většinu a převracet právo.“

    Znamení času

    Potom se obrátil k zástupům: „Když vidíte od západu přicházet oblak, hned říkáte: ‚Blíží se liják,‘ a je to tak.
    Když fouká jižní vítr, říkáte: ‚Bude horko,‘ a bývá.
    Pokrytci! Umíte rozeznat úkazy na zemi i na nebi;jak to, že nerozeznáte, jaký je teď čas?
    proč ani sami nepoznáte, co je správné?

  11. „Svět má jen jeden problém. Psychopaty. Jsou dva základní druhy psychopatů: sociální a asociální. Jejich základním rysem je pronikavá, utkvělá a nutkavá touha vnutit své bludy druhým. Psychopaté jsou zcela lhostejní vůči a narušují práva druhých, obzvlášť svobodu spolčování, která zahrnuje právo se nespolčovat a právo milovat.”
    *
    Psychopat je uvnitř naplněn nenasytností a k okolnímu světu přistupuje skrz moc, přestože navenek může tvrdit, že je na straně těch v bezpráví nebo utiskovaných. Znal jsem jednoho, který měl v oblibě opakovat fráze jako „utiskování mých bratrů musí skončit“, ale ve skutečnosti nevěřil ničemu co řekl. Vlastně byl rasista. Psychopat také může sám sebe často označit za revolucionáře.

    Na druhou stranu, psychopat sám sebe často prezentuje jako sklíčeného antihrdinu (jeho „vlastní nehorší druh nepřítele“) a někteří se rádi vidí jako osamělí vlci. Psychopat může dokonce tvrdit, že je citlivý a hlubokomyslný, ale přesto uvnitř není nic víc než nicota a chamtivost.

    *
    „Civilizace, tak jak ji známe, je převážně výtvorem psychopatů. Každá civilizace, naše nevyjímaje, byla založena na otroctví a zabíjení. Psychopati hráli nepřiměřeně velkou roli ve vývoji civilizace, protože jejich podstatou je lhát, zabíjet, podvádět, krást, mučit, manipulovat a obecně způsobovat velké utrpení u lidí, bez pocitu výčitek, za účelem docílit pocitu bezpečí prostřednictvím nadvlády.“

  12. Schopnost rozeznat psychopata je klíčová z preventivních důvodů.

    Psychopat je z podstaty manipulátor.

    Za manipulátora považuje takovou osobnost, která vyhovuje aspoň 10 následujícím znakům:

    1. Je egocentrický

    2. Přenáší zodpovědnost ze sebe na druhé

    3. Navozuje u oběti pocit viny

    4. Nesděluje jasně své požadavky, potřeby

    5. Odpovídá většinou neurčitě

    6. Mění své postoje podle situace a podle osoby, s níž právě komunikuje

    7. Své potřeby zakrývá logickými důvody

    8. Požaduje od druhých dokonalost, neměnnost názorů apod.

    9. Zpochybňuje kvality druhých, nenápadně druhé kritizuje a soudí, hovoří o nich s despektem

    10. Rád komunikuje nepřímo. Přes třetí osobu, telefonicky, písemně apod.

    11. Zasívá nesvár, podněcuje podezíravost. Rozděluje, aby mohl lépe panovat

    12. Často ze sebe dělá oběť, aby ho ostatní litovali

    13. Nedbá na žádosti druhých, přičemž tvrdí pravý opak

    14. Využívá morálních zásad druhých k naplnění vlastních potřeb

    15. Citově či jinak vydírá nebo vyhrožuje. Skrytě nebo otevřeně

    16. Často mění téma uprostřed hovoru

    17. Vyhýbá se pracovním schůzkám a poradám

    18. Zaměřuje se na neznalosti druhých a snaží se tak vyvolat dojem, že „má navrch“

    19. Lže

    20. Hlásá lež, aby se dozvěděl pravdu. Překrucuje a interpretuje výroky druhých

    21. Závidí třeba i osobám velmi blízkým

    22. Nesnáší kritiku. Dokáže popírat zcela zřejmá fakta

    23. Nedbá na práva, potřeby a přání druhých

    24. Často vydává pokyny a nutí druhé jednat na poslední chvíli

    25. Jeho slovní projev zní logicky, avšak jeho postoje, činy nebo způsob života svědčí o pravém opaku

    26. Dává dary – někdy i grandiózní, nedává však nezištně, něco za ně vždy očekává, a to i s úroky, jelikož to jsou jen „počáteční investice“ za cílem získat mnohem více, moci vydírat svou oběť a vše jí vyčítat (poznámka Ardie – autorky blogu); snaží se zalíbit, lichotí a nečekaně projevuje i drobné úsluhy

    27. V jeho přítomnosti se ostatní cítí nepříjemně a nesvobodně

    28. Jde naprosto důsledně za svým cílem, ovšem na úkor druhých

    29. Přiměje oběť k jednání, které by o vlastní vůli nejspíš nedopustila

    30. Lidé, kteří ho znají, stále o něm hovoří, i když není přítomen.

    *
    Jen dvě věci mohou přimět psychopata k poslušnosti:

    1. Ještě větší psychopat.

    2. Nenásilné a úplné odmítnutí podrobit se psychopatickému manipulování, ať to stojí co to stojí (nenásilné neuposlechnutí).

    Zvolme cestu číslo 2! Pokud by se lidé jednoduše posadili a odmítli dále podporovat jakýkoliv cíl psychopatické agendy, pokud by lidé odmítli platit daně, pokud by vojáci odmítli bojovat, pokud by státní zaměstnanci a korporátní trubci a dozorci ve věznicích odmítli pracovat, pokud by doktoři odmítli léčit psychopatické elity a jejich rodiny, celý tento systém by se se skřípotem zastavil.

    Opravdová změna nastane v momentě, kdy se člověk dozví o psychopatii, spolu se všemi mrazícími detaily. Svět vypadá z tohoto nového vědomí odlišně a celá řada nových činů může být uskutečněna. Rozlišovat mezi lidskými a psychopatickými kvalitami je základ pro zodpovědnost, ze které máme velkou šanci vytvořit udržitelnou společnost.

    1. Základní charakteristikou psychopata je absence strachu. Proto psychopati ve vypjatých situacích vítězí – žádný strach jim nesvazuje ruce, rozhodují se s chladnou rozvahou. Normální člověk ve vypjaté situaci zvažuje možnost, co by se stalo, kdyby riskantní rozhodnutí nevyšlo. Psychopat pocit odpovědnosti nezná.

      Jak již bylo uvedeno, psychopati dokážou výborně manipulovat davem. Psychopat je vpodstatě sobec a je tedy obrovský paradox, že si dokáže získat přízeň u lidí, že lidé u něj cítí velikou „empatii“. Jak to dělá? On se do těch lidí nevciťuje, on je zkoumá, co ty lidi trápí a podle toho s nimi komunikuje, aby se zalíbil. Je-li politikem, zaměstnává specialisty na psychlogii davu (eufemisticky marketing :-) a ti mu radí, co má říkat (na základě svých soukromých průzkumů veřejného mínění). Je až neuvěřitelné, jak snadno se lidé nechají ohnout pro „mísu šošovice“.

      Psychopati, jakkoliv se nacházejí ve vysokých funkcích, nejsou úspěšní. Být úspěšný v nějakém díle vyžaduje trpělivost v postupném překonávání překážek. Toho člověk, který chápe život jako velké divadlo, není schopen. Adolf Hitler řekl: Dejte mi deset let a změním Německo k nepoznání – svůj slib svým způsobem splnil.

      Ač je to neuvěřitelné, psychopat trpí pocitem méněcennosti. Vše co dělá, dělá proto, aby druhým ukázal, jak je důležitý. Tato znalost, že psychopat se cítí méněcenný, je cestou pro jeho uzdravení, pokud se s ním setkáme. Vyžaduje to z naší strany obrovskou investici do vztahu s ním, aby pochopil, že jeho sebehodnocení je zcestné (irelevantní).

      Výše uvedené platí v omezeném měřítku. Chemici vědí, že některé chemické reakce lze snadno realizovat v laboratoři, ale je to strašně obtížné v průmyslovém měřítku. Stejně tak pouze v „laboratorních podmínkách“ lze uplatnit Ježíšovo: „Udeří tě li někdo v pravou tvář, nastav mu i levou …“, ale na Hitlera nebo Mao
      Ce-tunga bych s tím nešel. Na ty platí, co jste napsala na konci vašeho traktátu pod bodem 2. a co tak úspěšně zrealizoval Ghándí – pasivní rezistence. Jejím průvodním jevem je vždy pád do bídy*. Takže ještě předtím se člověk musí zbavit diktátu hmoty (konzumu).

      *Jak se to vezme. Nádherná scenérie západu slunce je zcela zadarmo.

    2. ad. „….Jen dvě věci mohou přimět psychopata k poslušnosti:
      1. Ještě větší psychopat.
      2. Nenásilné a úplné odmítnutí podrobit se psychopatickému manipulování, ať to stojí co to stojí (nenásilné neuposlechnutí)….“

      – 2. No našla jsem sílu odmítnout, tedy v mém malinkatém měřítku. Nejsem si jista, jestli to bylo nenásilné, jestli se mi podařilo udržet hlas v klidných vibracích a jestli jsem příliš netřískla telefonem. I když ono tlačítky to netříská, jako dříve sluchátko,… :-))))
      – No a občas se v tom ještě lehce ponimrám, když přemýšlím, jestli náhodou nejsem větší psychopat než ona osoba, kterou jsem odmítla nadále, i při osobních setkáních, poslouchat, odevzdávat jí svou energii a „odstřihla“ jsem se od ní. Ale úleva je znatelná.

      ad. 26. Dává dary – je umění dát dar, který obdarovaného obohatí. Učím se to ale občas obdarovaného i rozpláču (pokud lze za dar považovat přehrání CD).
      atd. atd.

  13. Pre Aloisa 16.12.2018: Konečne jeden dobrý príspevok ktorý stojí za uváženie a zamyslenie sa nad súčasnou realitou života.
    Máme tu skutočne dva (možno až tri) koncepty civilizácie, ktoré sú od seba veľmi odlišné. Ten západný nám hlása, že život je dar a preto si ho treba užívať. Ten východný nám hlása, že život je výzva, na ktorú musíme vo svojom živote zodpovedne reagovať, lebo bude mať pre nás a svet svoje dôsledky. Treba povedať, že vo svete jestvujú dve ideológie, alebo hoci aj kultúry, pričom jedna je zameraná k tomu, aby sa nám ľahšie žilo a tá druhá k tomu, aby sa nám ľahšie umieralo. Tá prvá si vyžaduje poznanie Pravdy a tá druhá ľahostajnosť k životu, lebo je to „kultúra smrti“. K pochopeniu uvedeného je nám treba poznať rozdiel medzi ideou a realitou. V reálnom svete sa nikdy žiadna idea nedosahuje, lebo potom by to už nebola idea, ale realita. Žiadna idea sa preto nikdy nedosahuje, lebo potom by sa už nejednalo o ideu, ale realitu. Žiadny sen nejestvuje v realite, ale iba v spánku. Preto každý iluzionista musí docieliť, aby diváka uviedol do umelého spánku, kedy už nie je schopný rozlišovať realitu od skutočnosti. V spánku je potom možná každá absurduta, napríklad aj to, aby divák, pod vplyvom hypnózy uveril že je pes a tak sa podľa toho aj správal.
    Mnoho ľudí žije v ilúziách a tak im skutočný život v Pravde uniká medzi prstami, ako voda. Jediný spôsob správneho života je – zobudiť sa!!!
    Aj napriek tomu všetkému želám všetkým príjemnú ilúziu Vianoc!

    1. Degone, hezké odpoledne si Vám troufám přát. Zdena

      „- Jaká je podstata reality?

      * „Já“ je jméno Věčnosti.
      Uvědomění si sama sebe jsou dveře do vyšší reality.
      Uvědomění si sama sebe je klíč k přeměně.
      Když najdete odpověď na otázku „Kdo jsem?“, odpovíte si na všechny otázky.
      Stanete se příčinou svého štěstí.“
      ….
      „Ticho mnohé odhalí.
      BuĎte sami sebou“

      Stále ještě sním a hledám, i když odpovědi přichází, nebo jsou velmi, velmi blizoučko :-)

    2. Mnozí lidé, kteří prožili klinickou smrt, změnili žebříček hodnot. Většinou litovali, že se přizpůsobovali svému okolí, že se vlivem manipulace davem nebo pochybné autority dělali věci, které nebyly správné, že se neřídili svým vlastním svědomím, že „nebyli sami sebou“.

    3. ad. pavel v 18.12.2018 (20:24)
      Tedy chápete, že nemohu být Vámi, ale sama sebou, mé svědomí není Vašim svědomím…
      A tak je to v pořádku.

      Hvězdičky na společném rouchu Otcově, a přec každá sama….
      Hle, tam kousek dál, hvězdička, která …. co to jen bylo …?
      Láska nezmírá,…dávno tomu již a přec, srdce září…

  14. Degon pre matku: Ďakujem za reakciu na môj príspevok. Ako som si všimol, rada reagujete na rôzne názory od rôznych diskutérov. To si vyžaduje mať veľký rozhľad v poznaní a tiež aj správny úsudok. Ja som sa za svojho dlhého života poučil, že nie je správne sa vyjadrovať k intelektuálnej úrovni ľudí a ich názorov plynúcich z ich ega, lebo to neprináša nič dobrého, iba vedie k sporom a možno aj nenávisti, lebo každý si obhajuje to svoje. Preto som už upustil od podobných praktík a tak Vám ani neodpoviem na Vašu všetečnú poznámku: „Jaká je podstata reality?“. Spomínam iba Pravdu s veľkým „P“, čo dostatočne vyjadruje moje názory. Život je sen a my sa smrťou zobudíme do skutočnej reality. Taká je podľa mňa Pravda. Všetko ostatné je iba ilúzia nášho ega.
    Pekný deň želám!

    1. Tož dobře jste to napsal, Degone. V loňském roce tu měl kolega Venda zajímavý článek, kde iluzi / i realitu/ také rozebírá – viz. úryvek: „Lidské představy a obrazotvornost zde, v tomto světě, jsou výplody naší mysli, čerpající ze zprostředkovatelské funkce našich smyslů a to, že trvají v životě ty desítky let, neznamená, že nežijeme v iluzi. Náš zdejší žitý sen také jednou skončí smrtí těla a „probudíme“ se proměnou do vyšší úrovně. Zda v ní již zůstaneme /s pozdějším dalším výstupem do vyšších prosvětlených sfér/ či se vrátíme do zdejší pozemské reality, to nemáme zcela ve svých rukou. Mystická cesta však nabízí poznání vyšší reality ještě za života v hmotném těle, což naplňuje hlavní cíl života. Ježíš říkal – tam, kam jdu já, vy nemůžete… Některým nabídl vstup do nitra a vhled do vyšší úrovně – viz. jeho proměnění se na hoře v evangeliu Matouše /kapitola sedmnáctá/. A to je ten primární důvod, že se vybraným duším, které jsou připraveny na cestu sebepoznání přes své nitro, dostává nezištné pomoci mystiků. Ten jeden z nejvýznamnějších poslů Boha-Otce, Ježíš Kristus, říkal: „Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.“ /Jan 13:36/ Stát se synem světla, co to asi je? Odpověď není složitá; zbavit se natrvalo žití v iluzi tohoto světa. Za sebe píši, že ale neželím reality tohoto světa. Z jistého důvodu jsem se do něj musel zrodit /a ne jednou/. Je to region pomíjivosti a nenabízí pravdu. Na závěr odkazuji na Ježíšovo největší přikázání z Matouše, kapitola 22:34 až 40. To je začátek ne lehké cesty vyjití ze světa iluze do reality prosvětlení.“

      /možná jste od něho i opisoval/

      Více je zde: https://hledani.gnosis.cz/temata-k-zaveru/

    2. Dobrý den, Degone.
      Troufla bych si říci, že život je sice sen a po smrti se probudíme do skutečné reality, ale připouštím, že oba tyto světy se mohou prolínat.
      A ano, reaguji na různé názory – snad tím stále ještě pomáhám sama sobě utřídit si, co a jak, rozšířit svůj malilinkatý rozhled a neméně malilinkaté vědomosti.
      A ano, může být, že se svým způsobem vyjadřování nepříjemně dotknu lidí, na které reaguji. Ale v konečné fázi – zářící hvězdičky mi to odpustí, protože cítí a ví,….a také ty ostatní, které dosud stejně jako já odklízí balvany,….

  15. → Půjde-li to takto dál, historie se zopakuje.

    A víš proč? Protože zlo plodí zase a jen zlo. Tečka!

    Militarista je člověk, který je ochoten obětovat pro svou vlast poslední kapku vaší krve. (Fernandel)

    1. Půjde-li to takto dál, historie se zopakuje.

      Ty debaty o válce a zlu jsou o ničem. Kdo komu víc ublížil, Izrael, Palestina, neřešitelný problém!!??

      Historie se opakuje, proč by se neměla opakovat, důvod?

      Napište kde se vzalo zlo, to ještě nikdo nevysvětlil pořádně.

      Co je dobro, co je zlo? Pro někoho dobro, když najde peníze, pro někoho zlo, když je ztratil.

      https://cs.wikipedia.org/wiki/Optický_klam#/media/File:Klam-DveTvareNeboPohar.gif

      Dvě tváře, nebo obličeje? Co je pravda??

  16. → Je to region pomíjivosti a nenabízí pravdu.

    Hmm, to zajímavý. S „regionem pomíjivosti“ lze určitě a jen souhlasit. Ale jak je to s tím „nenabízí pravdu“, notabeene když je pravda všude okolo nás i v nás samých, to mi hlava nebere. Necintáte si tak trochu přes pysky?

    → Na závěr odkazuji na Ježíšovo největší přikázání z Matouše, kapitola 22:34 až 40. To je začátek ne lehké cesty vyjití ze světa iluze do reality prosvětlení.“

    Hmm, tak si ho ráno, v poledne i večer, tisíckrát odříkávejte. Však to znáte, aneb jak praví Jan: „Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“

  17. Milenium 20.12.2018 (11:43)
    Láska je stav bez odporu, a bez negativních emocí.

    Já myslel, že láska je, když chodí kluci s holkama… A on je to zatím stav bez odporu…
    Význam kterých slov ještě budete muset překroutit, aby Vám vyšlo to Vaše kýžené „Bůh je láska“.

    1. Tak teď jsem z toho volaaký zmätený. Je láska stav bez odporu anebo chemický koktejl hormonů?

      Přeji Vám, Milenium, alespoň trochu koktejlu hormonů na Vánoce:-)
      Všem ostatním přeji na Vánoce hodně lásky.

Napsat komentář: Hvězdička Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference