- Magazín Gnosis – Hledání Světla, příspěvky čtenářů - https://hledani.gnosis.cz -

Hallelujah

Raffael Santi - Zázračný výlov ryb (1515)

Ježíš s učedníky v rybářském člunu, výřez z obrazu Raffaela Santiho (1483-1520).

V dnešní společnosti lze svobodně chápat, zda člověk ve svém životě potřebuje učitele a že, v případě souhlasu, jeho role předávání – zprostředkování informací je nezastupitelná. První krůčky a první slova učí ty nejmenší děti jejich rodiče a postupně přicházejí další a další lidé, kteří předávají další a další vědomosti. Přes ty přichází přijetí tzv. objektivních faktů v tomto hmotném světě. Postupně umíme pojmenovat věc i abstraktní pojmy. Že je to správně, o tom se dá těžko ve světě iluze pochybovat. Pampeliška je pampeliškou, emoční chování souseda, který řve v prudkých hádkách na manželku, nelze neslyšet. Je ale i faktem, že učitelé mohou ovlivňovat svoji výukou i negativně a do jisté, možná i značné míry, se tak děje. Manipulace, která vychází ze záměrných lží s úmyslem získat něco navíc na úkor jiného, to je ve světě častým jevem. Dokud žák nezíská trvalou schopnost vlastního úsudku, rozlišování a dokud nepochopí, kde je pravé poznání, do té doby může být pod vlivem i ne zrovna čistých záměrů „učitelské“ vrstvy. Ty uvozovky proto, že může jít i o sofistikovanou manipulaci s lidmi přes sdělovací prostředky a různá informace zprostředkující média. Působit „podprahově“ na nízké pudy, které v nás lidech existují.

Známá zkouška manipulace v „ostrém“ provedení pochází z USA z doby, kdy existoval jen rozhlas? Adaptace rozhlasové hry, vysílané v hlavním čase, kdy její součástí bylo přerušení vysílání a přímý přenos z přistání mimozemšťanů a jejich nepřátelské chování, které bylo popisované „na živo“ reportéry. Tisíce lidí tenkráte podlehli manipulaci, protože nešlo rozlišit, že se jedná o hru a šířila se panika a chaos a strach.

Dovolím si nyní jedno /pro mne/ významné moudro:

„Tento svět není stálý a právě takové jsou i všechny světské věci. Moudrý člověk je ten, který pochopí tuto prchavou a proměnnou přirozenost světa a všech věcí, které ke světu náleží, a snaží se co nejlépe využít svého lidského těla pomocí koncentrace a meditace ke službě Nejvyšší bytosti. Tak získá užitek ze všeho, čím jej Stvořitel ve své milosti obdařil a přivede tak svoji duši – onen vzácný klenot, podstatu všeho – do jejího pravého domova.“

Když ale člověk nepochopí a nesnaží se o tu nejvyšší službu, je v jistém zajetí, v sítích manipulace s cílem nabídky falešného pozlátka; žij přece, raduj se tu, pracuj a poslouchej, tvoř „hodnoty“ a také je konzumuj, buď na světské lodi a na konci tě čeká? Dosadit si lze snad již jen tu smrt, že? Nabízí se jednoduchá otázka. Získáme tím životem světským ten užitek z moudra, rozmnožíme snad svoje hřivny a dostaneme se do vyšší úrovně?

Jistý pozemský učitel dá v tomto systému žáku oprávnění, že se stane obráběčem kovů, že je kadeřníkem či správcem počítačových sítí, politikem, sportovcem či umělcem. Takříkajíc, po závěru výuky je vyslán do světa a…., starej se.

Mám-li duši a věřím na ni jako na pravou podstatu Boha v sobě a znám-li Ježíšovo „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“, tak usiluji o to, aby tento klenot vystupoval do svého pravého domova.

Často jsem tu popisoval v různých článcích funkci mysli, toho nástroje negativní síly v nás, která nás /duši/ tu nesčetnými přáními, touhami a upnutím se na pomíjející život udržuje v koloběhu tzv. vývoje. Je nutné prožít vše, co odráží, jinak řečeno, co přináší naše úroda z dřívějšího konání. Není to nic jiného než tak často diskutovaný karmický zákon. Jak se vymanit, dobrovolně, ale vždy individuálně? Jde to? Ano, prosit v tiché modlitbě o setkání s učitelem. Mysl ho bude vnímat jako člověka ve fyzickém těle. Náš zrak je oklamaný závojem mysli a těla a zrovna takoví jsou učitelé. I ten vymodlený pravý učitel je z masa a kostí. Nevyučuje nás rozkvetlý tulipán či moudrá liška. Jeho výuka je však vedena zcela jinak. Bůh sám musel na sebe navléci lidské tělo, aby mohl na tomto světě vykonat poslání Syna – Boha a potkat se s těmi jedinci, kteří již dospěli k té nejvyšší části v žití v pozemském plánu a kteří jsou připraveni na vstoupení do svého nitra. Jen tam a nikde jinde probíhá ta pravá výuka. To je to čištění poháru. Ten Syn je tím pravým učitelem a v každém okamžiku je přítomen na této planetě aby učinil zadost svému poslání. Ježíš Kristus přes evangelistu Jana říká, že dokud je na světě, je nutné konat, protože On je světlo světa. Říká tím, dokud jsem v tomto fyzickém světě, dokud jsem živý, dokud je den, mohu vám předávat učení, nauku, radit vám. Jak přijde noc, nebude již moci nikdo pracovat. To světlo má více významů. Hlavně však nabádá, abychom za života pracovali na své Cestě poznání, hledali to pravé Světlo v nás.

Hallelujah. Děkujme Pánu a chvalme jeho Syny, kteří přicházejí proto, aby lidi učili.

Vnímavý člověk si může položit otázku. Proč lidé konají činy a skutky proti sobě? Proč si ničí životní prostředí, proč ničí životy jiných tvorů, proč se sami mezi sebou zabíjejí? Jaké pohnutky, jaká moc je hnala a stále žene na bitevní pole, kde se sekali, stříleli, jaká moc žene ty, kteří olupují, okrádají v tom zájmu, aby se měli dobře, lépe, žili okázale, ukojili své vášně, chtíče a chtivost?

Evangelista Matouš v Novém Zákoně, kapitole 13 – 44 až 46 píše podobenství Pána Ježíše:

„Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli. Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole. Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.“

Jak by se zachovala většina lidí – najde poklad a vezme si ho! Nic však není zadarmo. Ten, kdo měl či má pravého učitele, ví, že takovéto jednání se neslučuje s čestným a spravedlivým žitím života. V dalších verších 47 – 50 popisuje Matouš slovy Ježíše „Skonání věků“. Je to den soudu, který u každého člověka probíhá opět individuálně ve chvíli jeho smrti. U soudu je kontrolován náš karmický účet, zvažovány naše činy, stavěny dobré proti špatným. Potom podle výsledného poměru jsme posláni na místo, kde bude možné nejlépe uspokojit naše přání a sklidit tak, co jsme zaseli. Máme-li však učitele, který nás naučí, jak vstoupit do svého nitra, jak umírat každý den při této pravé výuce, máme ten pravý poklad. Dostat se s učitelem za právě probíhajícího života do království nebeského, to je obrovský dar. Je to dar, který působí jako ten kvas /Matouš 13:33/, je to Milost Mistra, Syna, Učitele. Z malého kousku kvasu či i z toho nepatrného semínka může vzniknout chléb či vyrůst strom poznání. Je v našem nitru.

Hallelujah. Opravdu děkujme a chvalme. A neobávejme se změn v hmotném světě. Ať již působí čímkoliv a jakkoliv. Buď vůle Tvá, Pane. Tak se někteří modlíme. Lidé se rodí, umírají a nejedna civilizace beze stopy a nenávratně zmizela a kolik jedinců v ní si mohlo mylně myslet, že jsou věční. Život u Boha je však věčný. Za sebe – o ten usiluji s láskou a oddaností a děkuji svému Učiteli.
 

Václav Žáček /Venda/
Z učení Mistrů, z učení Slova, z moudrých knih a vlastních zkušeností.
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4
hlasů: 9