- Magazín Gnosis – Hledání Světla, příspěvky čtenářů - https://hledani.gnosis.cz -

Hříšná duše? Odkládá někdy duše mysl? Jen porozumět (2. část)

V předchozím článku jsem v závěru uvedl tři důležité pojmy, které jsou podstatou lidské bytosti. Nejsou z tohoto světa, to je nutné zdůraznit. Tělo však ano a je tím, co je pomíjivým, i když pro existenci a součinnost těch „vyšších sil“ je v hmotném světě nezbytným. Těmi třemi jsou „Energie“ (Slovo, Duch Svatý), „duše“ a „mysl jako falešný duch“. Ježíš o těchto třech prvcích v celkovém lidském složení říká /opět gnostická kniha Pistis Sophia/:

„Každý z nich má predispozice fungovat podle své povahy. Energie je nastavená fungovat tak, aby hledala Světlo z Výšin. Na druhé straně duše všechno vnímá tak, aby hledala region spravedlnosti, který je smíšený. A falešný duch-mysl hledá všechno zlo a touhy a všechny hříchy. Lidské tělo samotné nevnímá nic, pokud jeho materiální podstata nepřijme energii (z duše a mysli).“

vyhnani-adama-a-evy-z-rajeV úryvku z Pistis Sophia je uveden jeden gnostický termín, „region spravedlnosti, který je smíšený“. Vztahuje se na astrální a kauzální oblasti, tzn. první dvě vyšší úrovně nad světem materiálních kvalit. Tyto jsou v porovnání s fyzikálním vesmírem hmotného stvoření jemné a duchovní povahy, ale čistá duše je v nich stále smíchaná s myslí, tedy s prvky Satanovy vlády (nelze neuvést fakt, kdy čisté duše Adama a Evy byly Stvořitelem po vyhnání z Ráje „oděny“ do suknic jako obalů duše, co by nezbytného vybavení pro cestu Pádu do světa hmoty). Jinak řečeno, mysl je tím prvním obalem duše. Ostatně, tyto dvě vyšší úrovně jsou ještě stále regionem působení Satana, kde dominuje a kde, ač se to nemusí líbit, byl v hierarchickém uspořádání ustanoven Bohem jako jeho správce. Přesnější výraz pro tuto oblast by mohl být přeložený jako „region smíšené duchovnosti“. V jiných gnostických spisech jsou tyto regiony uváděny i jako „regiony Středu“.

Ježíš dále říká, že duše, která se „musí“ spojovat v tomto světě s myslí, prahne po stále duchovnější atmosféře „regionu spravedlnosti, který je smíšený“, i když je svým umístěním stále pod Satanovou nadvládou. A „falešný duch“ hledá všechno zlo a touhy a všechny hříchy. Zajímá se tělesnými smysly jen o tělo a věci tohoto nejnižšího světa. V uvedeném spise Ježíš Máří Magdaléně dále vysvětluje:

„Vnitřní Energie dává duši přímo nutkání hledat oblast Světla (věčnou říši) a Boha samotného. Falešný duch však zcela obráceně nabádá duši na neustálé páchání různých hanebností, se všemi projevy nízkých vášní a se všemi hříchy. A neustále setrvává v její blízkosti, je vůči ní nepřátelský a nutí ji páchat všechny zlé věci a hříchy. (…)

A navíc je duše pod jeho vlivem neustále. Jak přes den anebo noc odpočívá, zaplní ji sny anebo touhami a nutí ji prahnout po všem světském. Jedním slovem, nabádá ji na všechno, co jí archonti (vládcové) určili. Takto je falešný duch vůči duši nepřátelský, nutí je dělat věci, které si sama nepřeje. To je to, co je nepřítelem duše.“

Duše je stahovaná ke světu falešným duchem-myslí a přitahovaná k Bohu „vnitřní Energií“, Duchem. Dokonce, i když člověk odpočívá anebo sní, falešný duch-mysl mu neustále promítá světské touhy.

Ježíšova odpověď je ještě delší, ale ve své podstatě tvrdí, že duše je v tomto stavu zajetí, ve „víření světa“, a to až do té doby, pokud tělo nezemře. Navíc však jsou všechny skutky duše za jejího bytí v těle zaznamenávány svědky?? Satanova říše disponuje „monitorovacími“ mechanismy, nižšími silami, které jsou jako administrátoři každé mysli. Jsou služebníky Satana a jejich prací je „jen“ věrně sloužit pro „kontrolu a přenos“ záznamů minulých dějů. Mysl – falešný duch, jako nástroj Satana, však sama přímo duši dosvědčuje všechny skutky /činy, myšlenky/, které přijala za života, a to i jen ty na úrovní myšlenek či přání. /Tady si dovolím vsunout tři důležité pojmy, které se vymykají textu gnostického spisu, ale které pro někoho budou tím příslovečným rozsvícením. Jsou ákáš, prána, mozek./

A v době, kdy duše opouští mrtvé tělo, převezmou ji andělé smrti, je jimi souzená a je ji přidělené „místo pro nápravu“. Duše, která propadla hříchu, je potrestaná očistcem, v známějším označení jako peklem. Ježíš následně zdůrazňuje, že pro tuto úroveň se „falešný duch-mysl“ stává průvodcem duše a ta je nucena ji vždy následovat. Pro připomenutí – toto se děje v říši Satana. V Pistis Sophia je k tomu konkrétní poznámka:

Falešný duch se stává „komisařem duše“ se vším, co z toho plyne, a následuje ji podle charakteru trestu tam, kam je určena jejími hříchy, které ji sám přinutil páchat. Je duši velkým nepřítelem.

Potom, jakmile skončí duši trest v pekle /beru ho však vždy jako určité nápravné zařízení/, je předvedená před vládce ohledem znovuzrození. Následně je vydaná napospas silám Satanovy říše a je, jak říká gnostický spis:

…uvrhnutá (…) do těla, které má kvalitu hříchů, jež spáchala. A věru vám říkám, že tyto síly nepustí duši z tělesných vazeb hmotného stvoření dříve, než neukončí její poslední cyklus, který si „někdy“ zaslouží pro jinou, Vyšší cestu.

Ježíš tento popis zakončuje parafrázováním svých slov zaznamenaných v evangeliu Matouše – „Věru, říkám vám, že odtud nevyjdete žádným způsobem, dokud všechno nesplatíte do posledního haléře.“ Tady je potvrzen velký význam tohoto Ježíšova výroku k převtělování duší, který uznávali i nejstarší křesťané.

Tento „výlet“ do gnostického spisu s objasňováním duše a reinkarnace a s objasňováním spolupůsobících sil bude pokračovat v cestě daleko nadějnější, tj. vnitřní cestě duše, která již nepadla jako oběť „falešného ducha – mysli“.
 

Václava Žáček /Venda/
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4
hlasů: 8