- Magazín Gnosis – Hledání Světla, příspěvky čtenářů - https://hledani.gnosis.cz -

JSEM

Asi před dvěma lety běžela v televizi několikatidílná kriminálka s názvem Rapl. V každém díle kriminálky byla objasněna vražda. Všemi díly se pak táhla jedna neobjasněná vražda manželky poměrně starého pána. Ten nevěděl kudy kam, nedokázal se s tím vyrovnat, nedokázal se o sebe postarat, a tak byl neustále v lihu.

Po skončení filmu jsem šel na WC se vymočit. Při močení na WC jsme na krátký okamžik naladěni na intuici. Mozek se přepne na krátký okamžik do vln alfa (frekvence 8 – 12 Hz). V normálním bdělém stavu jsme ve stavu beta (frekvence 12 – 40 Hz). Vlny beta jsou patrné při logicko-analytickém, tedy rozumovém uvažování. Při jejich aktivitě se zaměřujeme na řešení problémů. Pokud mě něco napadne při začátku močení, je to vždy na 100% správně a vůbec se nesnažím to ověřovat.

Měl jsem tehdy těžké období a ztotožnil jsem se s oním pánem z filmu Rapl, že bych chtěl celý zbytek života strávit naložený v lihu. Pak mě na tom WC napadl velice zajímavý obraz.

Přemýšlel jsem, co je to to JÁ? Je to to nejvnitřnější JÁ, co v sobě nosíme? A jaktože je tak veliké ke vztahu těla a duše? Všechna náboženství a duchovní směry se shodují na jednom: člověk sestává ze tří složek – tělo, duše, duch. Později jsem to mé JÁ zobrazené na tomto obrázku ztotožnil s náboženským pojmem duch. Jung toto nazývá bytostné Já.

Připomíná mi to túru na horách. Před námi je kopec, když ho zdoláme, objeví se před námi ještě větší kopec a když ho zdoláme, vynoří se před námi hora. Jak mám zdolat ten největší kopec JÁ, když se nemohu vypořádat s kopcem „tělo“? Když zdolám kopec „tělo“, dostanu úkol ještě větší – zdolat kopec „duše“. I kdybych zdolal kopec „duše“, tak se přede mnou objeví hora „JÁ“. To přece nemohu nikdy zvládnout!

Jediná možnost, napadlo mě, je s touto horou „JÁ“ nebojovat, ale ztotožnit se s ní. Dělal jsem asi dva měsíce takové mentální cvičení, že jsem si tu horu „JÁ“ představoval jako klobouk, který jsem si narazil na hlavu. Asi dva měsíce jsem trpěl velkými bolestmi hlavy. Pak se ale všechno rozzářilo! Celý svůj život jsem viděl v netušených souvislostech, celý můj život se mi zjevil jak třírozměrné puzzle, kde jednotlivé kostičky s různým výčnělky do sebe perfektně zapadají. Zjevily se mi souvislosti z minulosti, přítomnost, ale i budoucnost. Celé to do sebe nádherně zapadalo, celý můj život měl najednou nečekaný smysl a rozměr!

Nebyl to ale jeden obraz, celé „zjevení“ trvalo asi 40 dní. Kdyby mi všechny obrazy přišly najednou, psychicky bych to nevydržel. Každý den se mi zjevovaly souvislosti mého života ve všech oblastech. Celé to bylo provázeno velice častým hurónským smíchem a velice častým vyprazdňováním tlustého střeva. Tlusté střevo je symbolika nevědomí. Obsah nevědomí vycházel na světlo.

Biblický termín pro to, co se mi stalo, by byl asi zrození z ducha. Člověk ale v současném světě v tomto stavu nedokáže trvale žít. Musí chodit do práce, starat se o rodinu, má spoustu dalších jiných starostí a to se neslučuje se stavem zrození z ducha. Proto asi po 40 dnech toto období skončilo.

Tento duch (bytostné Já) je taková malá částečka Boha v nás. Na toto bytostné Já je nabalena slupka těla a duše (psychiky). Jediné bytostné Já je věčné: Tělo a duše (psychika) po smrti zanikají.

„Já jsem“ je pojem, že já něco znamenám. Já jsem doktor, právník, profesor, ředitel, prezident, ale i popelář, uklízečka, majitel auta, domu, bazénu… Prostě se nějakým způsobem vyděluji z Jednoty (Boha), a tím pádem jsem od Boha vzdálen.

„JSEM“ je pojem, že nekonám, pouze jsem. Nepotřebuji nic konat, pouze JSEM. Jsem součástí nekonečného věčného Bytí, součást Jednoty.

JSEM je ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Bohu než skrze JSEM.

Pokud by překladatelé dostali za úkol přeložit tuto větu, pravděpodobně by ji zkomolili. Na první pohled nedává smysl. Třeba ruština nemá slovo jsem, v angličtině se já píše velkým písmenem, v němčině nedává smysl výraz „bin“, ale musím říci „ich bin“. Pak po několika překladech může vzniknou věta, která na první pohled dává smysl:

Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Jan 14,6

Myslím si, že právě tato věta je zkomolena v překladu. Způsobuje pak mnohá nedorozumění, např. nadřazuje křesťanství nad ostatní náboženství či duchovní směry. A to není správné. K Bohu je tolik cest, kolik je lidí.
 

Milan Kučera
 

Poslední články autora:


hodnocení: 3.4
hlasů: 5