V knize Eduarda Tomáše „Milarepa“ /vydání knihy v nakladatelství AVATAR 1996, 2. vydání/ jsem došel na str. 272 k velmi podnětnému vyznání, které učinil mladý lama:
Milarepa na obraze z roku 1925 od ruského malíře Nikolaje Konstantinoviče Rericha (1874-1947). Výřez.
„Tak jako samotné slovo potrava neutiší hlad, ale hladovějícímu musí být podáno jídlo, stejně musí i člověk, který chce zakusit prázdnotu myšlenek, meditovat tak hluboce, aby ji prožil. Mysl musí být soustředěna do naprosté jednobodovosti, to znamená, že musí být celá v jediném bodě. Jakýkoliv rozdíl mezi soustřeďujícím se a předmětem soustředění musí zaniknout. Nikoliv však pouhou úvahou nebo jen rozumově, aby člověk sám se stal neproměnnou Jednotou. Jedním bez druhého. Proto musí být neustále cvičena schopnost vzpomínky na pozorování Prázdnoty již kdysi zažité, trvalá bdělost sama sebe, neupřená k žádnému předmětu mimo ni samotnou, bdělost sama v sobě v hlubokém požehnání celému světu. Jedině tento postoj přináší rovnováhu nepopsatelného míru.“
Tato pasáž a následných asi sto dalších stran nabízí potom čtenáři další postup tohoto lamy, popisu jeho vnitřního boje za čistotu, za stav přípravy pro svůj konec cesty, pro poznání. Bojoval s karmou a dostal mnohé rány svého osudu, i od jeho Mistra. V tomto boji obstál, i když fyzické tělo prožilo mnohá a obrovská utrpení. Cesta oddaného je totiž trnitá, úzká a kamenitá a vede po úbočí velmi strmého srázu. Cesta do pekel je široká a pohodlná.
Nový Zákon, Pavel z Tarsu, Galatským 6-7:
„Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel.“… /on – line Bible, https://www.bible21.cz/online#galatskym/6/7/
Toto není rada Pavla začínajícím zemědělcům v oblasti Galacie ve střední Malé Asie té doby. Je to jasně definovaný ZÁKON KARMY. Tady jen dodám, že ta sklizeň v příměru k zemědělcům a jejich práci, přichází v jisté době po zasetí. Jinak to ani v přírodě nejde. Ale karmické činy, myšlenky, konání a odplata za ně přichází z rozhodnutí spravedlivého vládce. Třeba i ihned, či později, anebo také až v dalším z nových životů, v novém vtělení. Zátěž karmických dluhů spolehlivě vede duši do nového zrodu k šanci, aby své dluhy a hříchy mohla vymazat a splatit a aby nebyla zatížena ani novými. Zákon příčiny a následku musí být však vždy uspokojen a je neomylný. Samozřejmě, že duše v područí mysli nedokáže karmické dluhy odmazat a běžně se stane, že ty pak narůstají.
Kdo by měl zájem hledat definici karmy v našem světě hmoty, doporučuji k zamyšlení Třetí Newtonův zákon. („Proti každé akci vždy působí stejná reakce; jinak: vzájemná působení dvou těles jsou vždy stejně velká a míří na opačné strany.“)
Zatímco omyl lidského soudnictví podle lidského zákona je běžný a dokonce existují i lidé, kteří si „trest a uvěznění“ někoho nepohodlného mohou i koupit, v zákonu vzájemného vyrovnání, v Božím zákoně karmy, to nejde.
Mohu uvést, že existují tři druhy hříchů a jejich důsledky. První pohled je ten, že každý jeden člověk tu ve svém životě pracuje na svém příštím osudu, který se bude skládat ze základní kostry a velkého množství detailů ze současného života a je vymodelovaný i z reakcí a projevů minulých myšlenek, skutků a přání. Ta kostra zahrnuje v sobě i zákon, že podobné rodí podobné, jinak napsáno, svůj k svému. Existuje krásné přísloví – vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Ta kostra doslova „vykvétá a plodí“ podle setby každého jednotlivého člověka. Druhým pohledem jsou ty „nové“ skutky a touhy současného života, ze kterých se také vytvářejí naše budoucí životy a osudy, ve kterých se jeden každý člověk bude moci s karmou vyrovnat (ovšem pokud tento zákon příjme). Myslím však, že nejvýznamnější roli „hrají“ tzv. zakonzervované hříchy nashromážděné za mnoho předchozích životů, které nedovolí duši, i kdyby se ve svém právě probíhajícím životě zbavila všech hříchů přidělených pro tento život, odejít po smrti těla do věčnosti. Ta tzv. konzerva uložených hříchů je připravena a neustále doplňována a podle potřeby z ní bude bráno.
Kdysi jsem toto dělení popsal i jazykem sanskrtu:
prálabdh karma, tj. náš lidský osud, část karmy, kterou právě odžíváme a která je však jen částí úrody z té minulé setby. Proč jen část úrody? Nikdy nevíme, jak velkou úrodu karmických odplat v tomto životě sklidíme.
krijámán karma, to jsou ty nově vznikající karmické činy z právě probíhajícího života, kdy i některé reakce-odplaty můžeme odžít již za tohoto života… a nebo jsou přesunuty do=
siňčit karmy, tj. zásobní karma, která je správcem karmy ukládána do „nějakého trezoru“ a někdy v budoucnosti bude teprve splacena (kdo ví, kolik má kdo „naspořeno“?).
/více zde: https://hledani.gnosis.cz/domains/hledani.gnosis.cz/karmicky-zakon-jsme-u-samotne-karmy-2-cast//
Poslední informace ke karmě. Proč si ji tzv. Negativní síla /Satan/ kontroluje, proč je to pro ni určitý nástroj? Pohrává si snad tato síla s naším údělem zde, v oblasti, kde ona vládne nějak zlomyslně či ze svého rozmaru? Ne, nepohrává. V tomto stvoření hmotného světa, kam patří astrální i kauzální oblasti, završené již zmíněnou oblastí Univerzální Mysli a Máji, je tato síla správce karmy, osudu a času rozhodující a její přidělený úkol spočívá v tom, že se od ní mohou, od jejího působení, vymanit – vyvázat jen již zcela čisté duše. Ty připravené na návrat ke svému Zdroji, k Bohu-Otci. Především On ji tímto pověřil a zadal ji tento úkol. Jemu je jedno, kolik zrození, kolik životů duše prožije. Po počátečním pádu duše, a to bych se dostal až k prvnímu člověku, která si nevážila Rajské zahrady, ji připravil tuto školu, nebo nemocnici, léčebnu, očistec či výchovný ústav, kde ona setrvá do doby, než bude připravena na návrat. Koloběh zrození jako pokusů pro tu její zásadní práci, očisty. Duše sama byla na počátku tou skvostnou perlou, ale postupně se tu obalila díky smyslům a mysli blátem a nečistotami. A ty je potřeba umýt tak, aby znovu zazářila. Ani maminka či babička si neposadí na klín dítě, které je od hlavy až k patě mokré a zablácené; musí je nejdříve umýt a převléci. A to je i přirovnání té nutné OČISTY i pro naši duši. Tady hraje obrovskou roli Mistr, který má velikou moc pro duše mu svěřené do jeho péče. Ale to bych odbíhal jinam, na téma, které tu již bylo i diskutováno. Jen stručně a pomocí mystického verše z Janova evangelia 11-25:
„Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít.“
A ještě jeden mnohoznačný verš evangelisty Jana, 12:24:
„Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu.“
A tento verš je i základem pro další kontrolní otázku – jak si ho lze vysvětlit a je v jeho výkladu nějaká role pro karmu?
(Příště již výhradně k REINKARNACI; ta tu dnes byla jen v náznacích.)
Václav Žáček /Venda/
Poslední články autora:
