mapa stránek || vyhledávání

L. N. Tolstoj: Království boží ve vás

L. N. Tolstoj, fotografie cca z roku 1900.

Tolstého dílo Království boží ve vás přibližuje a objasňuje zásadní výrok Ježíšova učení o lásce v jeho praktickém přikázání a důsledcích: neprotivit se zlu násilím. Tolstoj svým vytříbeným stylem jasně poukazuje, že celé společenské zřízení, vedené ve starozákonním duchu „oko za oko, zub za zub“, dávno již přežité a nerozumné ve vědomí člověka, vydržované dnes jen posluhovači falešného mínění o životě (a jejich hypnózou), zakládá se především na ochraně lupu (nikoli namluvené spravedlnosti) a tedy ovládání vlastních poddaných, porobených, utiskovaných lidí. Tak, jak již pravil před šesti sty lety náš Tomáš Štítný ze Štítného, hodí se k podtržení myšlenky Tolstého knihy: „Nikoli jak slepička chrání svých kuřátek, ale jak pes brání mrchy, aby ji nejedli jiní psi, ale aby ji on sám ohlodal všecku…“

Nepřizná-li si člověk podklad zla, těžko pochopí (ba připustí) chapadla, která z onoho zla dále vnikají v jeho vlastní duši. Lživé veřejné mínění, skrytost působeného zla, na němž je založena společnost skrze armádu a šiml zaprodaných posluhovačů, její pikareskní svoboda – tragikomická v tom, že není pouhou divadelní parodií; tzv. víra v rozum a nedokrvenou morálku, masíruje a decimuje národy a Člověka, a zamotává je v čím dál větší vnitřní i vnější okovy. Lidé cítí se být bez ochrany násilí, jak je jim namluveno, vystaveni napospas. Jistě, zloděj, který jich spoutal na duchu i na těle, je si vědom, že jen násilím a lživým míněním (oproti pravdě) může být udržován jeho lživý stav, – a za odměnu služby, neboť sám by neměl moc, zaplatí si ochotné pomocníčky, kteří ve své hierarchii příživnictví budou v dominovém efektu pokračovat a druhým namlouvat, jak zlí chrání dobré, zatímco krví dobrých naplňují se všude potoky, a zákony podporují ty, kteří těží z bratrovražedné řeže.

Ach, jak za přežité se má náboženství, avšak my jsme klesli ještě pod morálku židů, natož tedy abychom se dostali vůbec ke křesťanství! Lidé jsou násilím napospas podrobeni, sami ve vlastním jsou jako na cizím… Světská chytrost však má svoji kostymérii: z vlka se stal beránek a z beránků vlci. Myšlenka konat ve jménu pobloudilých je vždy (jaké překvapení!) více jako myšlenka konat svobodně ve jménu lásky. Myšlenka svobodné organizace (jaké překvapení!) uplatňuje se jen do té míry, není-li vyvrácením samého zla (násilí člověka nad člověkem), dávno již přitom nekorelujícího s naším vědomím.

Vštěpují se národnostní city a jejich obrana, jako by ty nevycházely ze srdcí, nýbrž z hlavní pušek a děl. Na této iluzi drží se posledními vlásky apologetika Šelmy. Uznávat nenásilí je věřit v sílu sebe sama, poznané pravdy, bratrství (namísto hamižnosti) a skutečné svobody. Neprotivit se zlu zlem skrze vzbuzenou lásku, vyžaduje vnitřního člověka, odmítajícího konat ve prospěch organisovaného zla (nechť se ono zlo nazývá jak chce) – zříkat se násilí, jehož příčinou je jen lačnost po cizím nejen v jeho nejhrubším projevu – armádě, placených to vrahů, nastrčených primárně na vlastní lid, přísahající v každé době pomatenosti těch, kteří se uvalí v čelo státu či říše – za drobty povýšenosti, nýbrž i lživým společenským hodnotám, postavení, falešnému veřejnému mínění či vlastnictví – udržující jedny v zahálce a druhé v otroctví; tedy zříkat se všeho, co ze života činí mezi lidmi peklo na zemi. Jistě, jak těžko přijímá se nenásilí, je-li život založen na jeho opaku! Aby toho mohl člověk dosáhnout, vyžaduje to od něj onen duchovní „kámen úrazu“: uznávat jediný božský zákon, jímž je pravda, namísto servilnosti vůči zlu! Neboť právě tato servilnost (spíše než nepoznání) je z 99% příčinou všeho nepokoje, zla a násilí, popřením našeho vlastního svědomí, jímž jako ve spojitých nádobách ničíme život (či možnost života) nejen druhým, nýbrž i sobě samým.

Musel by být člověk dnes velmi slepý, neřku-li hloupý, aby nevěděl, že veškerá nespravedlnost společenského života, vydržuje se nejen násilím či strachem z násilí (v čemž je organizována), nýbrž především klamným míněním o samém životě (hypnózou) – že právě do tohoto klamného myšlení investují se největší snahy a prostředky obhájců doby temna a děti vykrmují se touto lží od svých plenek.

Existuje jen jedno východisko – poznání a láska. Poznání, které již dávno je zapuštěno v našich srdcích (nečinit, co nechceme, aby se činilo nám, známé již od Egypťanů) a láska, která si nic nezadává se sentimentem, jak jsme naučeni rozumět z kázání těch, kteří si založili nedělní živnost skrze Kristův kříž, ale která bije jako kladivo, je ostrá jako gilotina, řešící rozpor dobrého a zlého uvnitř nás samých, tedy stane-li se naše smýšlení nezávislé na pobloudilých hlavách, nic netušících o životě, usazených na šíjích, a co hůře v srdcích nás samých. Vezměte těm, kteří pronásledují člověka (považ svou příslušnost, jsi-li ctěn!), naši vlastní víru v ně – a jejich moc, násilí a nespravedlnost v nás ihned pominou. Nepominou-li formálně najednou, přesto bez vyletění jedné včely z roje, jak píše sám Tolstoj, není spásy (Království božího) ani pro člověka ani pro společnost. Proto zamlčuje se pravda (stejně jako tato kniha), neboť ona jediná, nenásilná, nehlučná, má možnost vytrhnout zlo ze svého kořenu. Nikoli násilím odstraní se násilí, nýbrž pravdou, ba lépe řečeno: vzdáním se pokryteckého života. Pouta na rukou lidí budou existovat do té doby, dokud je lidé sami nesundají z rukou (nikoli válkami, demonstracemi či revolucemi – dětskými to hrátkami těch, kteří mají více munice než pravdy), dokud nebudou pravdu – jako Jedinci – jim již více či méně zřejmou v jejich srdcích, hlásat, a podle ní žít ze střech svých domovů, z hlasu svého (s)vědomí, z hlasu onoho – „pouhého“ tesaře.

Poprvé od roku 1925 se lidem dostává do rukou kompletní (necenzurované), opravené a stěžejní dílo Lva Tolstého o nenásilí.

Knihu vydalo nakladatelství Michal Legelli, 2018
https://legelliart.eu/e-knihy/
 

Ukázky z knihy:

Každá i nejkratší válka, provázená obyčejnými ztrátami, zničením osevů, krádežemi, dovolenou zhýralostí, loupežemi, vraždami, vymyšleným ospravedlněním nevyhnutelnosti a spravedlnosti její, vynášením a vychvalováním vojenských činů, lásky k praporu, k vlasti a s přetvářkou starosti o raněné apod. — za jediný rok znemravňuje lidi více než miliony loupeží, žhářství, vražd, konaných během století jednotlivými lidmi pod vlivem vášní.

Jediný, vážně v mezích slušnosti trávený rozkošnický život ctnostné rodiny, která potřebuje pro sebe tolik pracovních dnů, kolik dostačilo by k uživení tisíců lidí, žijících v chudobě vedle této rodiny — více znemravňuje lidi než tisíce nezřízených orgií hrubých kupců, důstojníků, dělníků, oddávajících se obžerství a prostopášnosti, tlukoucích pro potěšení zrcadla, nádoby apod.

Jediné slavnostní procesí, modlení a kázání s kazatelny nebo katedry lži, které kazatelé nevěří, působí mnohem více zla než tisíce podvodů a falšování potravin atd.

Mluví se o pokrytectví fariseův. Ale pokrytectví lidí našeho věku mnohem převyšuje poměrně nevinné pokrytectví fariseův. Ti měli aspoň vnější náboženský zákon a plníce jej mohli neviděti své povinnosti ohledně svých bližních, ano povinnosti ty nebyly tehdy ještě jasně ukázány; za naší doby však předně není náboženského zákona, jenž by osvobozoval lidi od jejich povinností k bližním, všem bez rozdílu (nepočítám ony hrubé a hloupé lidi, kteří dosud ještě myslí, že svátosti nebo rozřešení papežovo může zbaviti je hříchu): naopak, onen evangelský zákon, jejž v tom či onom způsobě my všichni vyznáváme, přímo ukazuje k těmto povinnostem a mimo to samy tyto povinnosti, hlásané tehdy jenom některými proroky v mlhavých výrazech, nyní již tak jasně jsou vyjádřeny a staly se takovými pravdami, že je opakují gymnasisté a feuilletonisté. A proto by se zdálo, že lidé naší doby nemohou se již přetvařovati, jako by neznali těchto svých povinností.

Lidé naší doby, využívajíce pořádku věcí, udržovaného násilím, ujišťují se při tom, že velmi milují své bližní a nepozorují vůbec, že celým svým životem působí zlo těmto bližním, podobají se člověku, jenž neustále olupoval by lidi, až byl by konečně chycen s napřaženým nožem nad obětí, volající zoufalým křikem o pomoc, a ujišťoval by, že nevěděl, že to, co činí, mohlo by býti nepříjemno onomu člověku, jejž chtěl oloupiti a zařezati. Podobně jako onen lupič a vrah nemůže popírati, co všichni vidí, rovněž tak, jak by se zdálo, nemohou ani lidé naší doby, žijící na účet utrpení potlačených lidí ujišťovati sebe a jiné, že přejí dobra těm lidem, které nepřestávají olupovati, a že nevěděli, jakým způsobem jest nabyto, čeho užívají.

Nemůžeme přece tvrditi, že jsme nevěděli o oněch 100 tisících lidí pouze v Rusku, kteří sedí stále po vězeních a žalářích pro zabezpečení našeho majetku a klidu, a že nevíme o oněch soudech, v nichž sami máme účastenství a které k našim žalobám odsuzují každého, kdo pokusí se připraviti nás o náš majetek a klid, do vězení, vyhnanství, žalářů, kde lidé, stejně dobří jako ti, kteří je odsuzují, hynou a znemravňují se, že jsme nevěděli, že vše, co máme, máme jenom proto, poněvadž dobývá se toho a chrání se pro nás vražděním a trýzněním.

Lidé, vychovaní po 18 století v křesťanství, v osobě svých předních učenců přesvědčili se, že křesťanské učení jest učení o dogmatech. Mělo-li by se ho užíti na život, že jest to nedorozuměním, přeháněním, rušícím skutečné zákonné požadavky mravnosti, odpovídající lidské přirozenosti, a že právě ono učení spravedlnosti, jež zamítl Kristus, na jehož místo postavil své učení, — jest pro nás mnohem vhodnější.

Učeným lidem příkaz neprotiviti se zlu násilím zdá se přehnaným, ano i nerozumem. Odvrhneme-li jej, bude mnohem lépe, myslí si a nepozorují, že nemluví vůbec o učení Kristově, ale o tom, co sami si pod ním představují.

Nepozorují toho, že říci v učení Kristově příkaz neprotiviti se zlu násilím jest přehnaným, znamená právě tolik, jako říci, že v nauce o kruhu zásada o rovnosti poloměrů jest přehnaná. Ti, kdož tak říkají, činí úplně totéž, co činil by člověk, jenž nemaje ponětí o tom, co jest kruh, tvrdil by, že požadavek, aby všechny body na obvodě byly ve stejné vzdálenosti od středu, jest přehnaný. Raditi, aby byla zavržena a seslabena zásada rovnosti poloměrů v kruhu, znamená nechápati toho, co jest kruh. Raditi, aby byl zavržen nebo zmírněn v životním učení Kristově příkaz neprotiviti se zlu násilím, znamená nechápati učení.

Kdož tak činí, skutečně nerozumějí mu pranic. Nechápají, že učení toto jest ustanovením nového názoru na život, odpovídajícího novému stavu, do jakého již před 1800 lety vstoupili lidé, a určením nové činnosti, která z názoru nového vyplývá. Nevěří, že Kristus chtěl říci to, co řekl, nebo vlastně zdá se jim, že z nadšení, z nerozumu, z nevyspělosti své mluvil to, co pravil v Kázání na hoře a na jiných místech.

Stav křesťanského lidstva se svými žaláři, káznicemi, šibenicemi, se svými továrnami, nahromaděním kapitálu, se svými daněmi, kostely, krčmami, bordely, se stále rostoucím zbrojením a s miliony omámených lidí, ochotných jako psi ze řetězu vrhnouti se na toho, na koho je pán poštve, stav takový byl by hrozný, kdyby byl dílem násilí, on však jest především dílem veřejného mínění. A co jest veřejným míněním potvrzeno, rovněž může jím býti nejen zrušeno, ale skutečně také se ruší.

Sta milionů peněz, desítky milionů v kázni udržovaných lidí, smrtící zbraně podivuhodné síly, přivedené na nejvyšší stupeň dokonalosti své organisace, celá armáda lidí, povolaných k tomu, aby klamali a hypnotisovali lid, a to vše podřízené elektřinou, překonávající vzdálenost, lidem, kteří takové zřízení společenské pokládají nejen pro sebe za výhodné, ale za takové, že by bez něho nutně musili zahynouti, a proto napínají všechny síly svého důvtipu k jeho udržení — to vše, zdálo by se, jaká jest nezničitelná síla! A zatím jest třeba jenom představiti si, k čemu věc dospívá a čemu nikdo nemůže zabrániti, že totiž mezi lidmi křesťanské veřejné mínění ustálilo se právě s takovou silou a všeobecností, s jakou i veřejné mínění pohanské a že nastoupilo na jeho místo, takže většina lidí rovněž tak se stydí míti účast ve všelikém násilí a užívati ho, jako nyní stydí se lidé darebáctví, zlodějství, žebroty, zbabělosti, a ústrojí života, jež zdálo se tak složité, tak mohutné, ničí se ihned samo sebou, bez boje a násilí. A má-li se to státi, není potřebí, aby do vědomí lidí vešlo něco nového, nýbrž aby jen zmizela ona mlha, která lidem zakrývá pravý význam některých násilných skutků, aby rostoucí křesťanské mínění veřejné překonalo přežilé veřejné mínění pohanské, jež násilné skutky dopouští, ba i schvaluje. Jest jen potřebí, aby lidé rovněž tak počali se styděti konati násilné skutky, míti při nich účast a užívati jich, jako nyní každý se stydí býti a slouti darebákem, zlodějem, zbabělcem, žebrákem. A to počíná se již uskutečňovati. My však toho nepozorujeme, jako lidé nepozorují pohybu, když se pohybují sami s celým svým okolím.

Úvod napsal a ukázky z knihy vybral:

Michal Legelli
https://legelliart.eu
 

Poslední články autora:


hodnocení: 5
hlasů: 6
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

32 komentářů

Přidat komentář
  1. Pacifismus Lva Nikolajeviče Tolstého je poplatný době, ve které tento věhlasný spisovatel žil. Když Rusové bojovali proti Francouzům, byl to vlastně bratrovražedný boj. Na obou stranách fronty totiž stáli křesťané – lidé, kterým Ježíš ve svém učení učení uložil, aby se navzájem milovali. Kdyby mě napadl můj bratr, taky bych se nebránil a do poslední chvíle bych doufal, že se rozpomene na svou víru a že v něm zvítězí jeho lepší já. Kdyby mě však napadl hladový tygr, zabil bych ho, neboť na nějaké jeho lepší já spoléhat nemohu. Stejně tak nelze spoléhat na nějaké lepší já u vojáka, který má vymytý mozek totalitní ideologií. Takový voják je vlastně vraždícím robotem a má blíže ke zvířeti, než k člověku. Tolstoj umřel v roce 1910 a nemohl tedy nic vědět o bestialitě totalitního systému. Kdyby tušil, že přijdou mnohem větší hrůzy, než které ve svých románech popisoval, asi by své představy o pacifismu nějak modifikoval.

    Podobně i pacifista Ghándí uspěl se svou metodou odporu, pasivní rezistencí, protože Britové byli křesťané, byť nedokonalí.

    V Tolstého románech je velice zajímavá kritika pravoslané církve. Tostoj upozorňuje na pokrytectví bohatých tehdejší doby, které podle něj převyšuje „pokrytectví fariseův“, jak se píše v ukázce pod článkem pana Legelliho. Tolstoj byl senzitivní člověk, který svou víru v Boha bral vážně, takže dokázal vidět to, co ostatním zůstalo skryto pod nánosem konvencí a předsudků. Když jsme jako děti navštěvovali historická šlechtická sídla, zarazilo mě, že jsme kdesi narazili na korýtko, kam se šlechta během hodování chodila vyzvracet, aby s vyprázdněným žaludkem mohla dál hodovat. Překvapilo mě to, protože na zámcích byly vesměs soukromé kaple – šlechtici byli věřící lidé. Věděl jsem, že vesničané v podzámčí byli chudáci trpící hladem. Byli tedy zámečtí páni také pokrytci? Tato otázka má význam i pro nás, lidi 21. století. V rámci zeměkoule Česko patří mezi bohaté země. Nejsme to nyní my, kdo se přejídáme, zatímco jinde lidé hladoví? Není naše spiritualita stejně pokrytecká jako ta v Rusku, kterou popisoval Tolstoj?

  2. No jo, pavle v, ale vidíš z toho marazmu nějaké východisko ty osobně? Co navrhuješ, k tomu, aby se to zlepšilo? Ale ne, nějaké báchorky a pohádky pro malé děti. Nietzsche taky popisoval dobro a zlo na zemi, ale celé jeho dílo je pouhou kritikou existujících poměrů, ale taky nepředložil žádný návrh řešení. Existuje vůbec nějaké řešení tohoto marazmu???

    1. Kolemjdoucí,troufám si napsat, že Pavel v. neví nic o žádném řešení. A není sám. Tápe, rád by, ale?…..asi ne, pokud se mýlím, rád si přečtu jeho řešení. Je něčím svázán ??

      Co ví pan Pavel v. o titánské cestě velkých duší s dědictvím dozvuků velkého zápasu mezi silami démonů a a pravou cestou ke Světlu. L.N.Tolstoj, stejně jako např. Dante, Leonardo da Vinci, Goethe, Wagner, Ibsen / a mnozí další / patří k těm duším, které napsali, řekli, vytvořili díla pro povznesení ducha.
      Lev Tolstoj a jeho propagované dílo patří mezi skvosty a troufám si napsat, mystik Tolstoj, dosáhl velkého zharmonizování své osobnosti.

      díky pane Legelli.

    2. Nedívat se na televizní zprávy. Je to samá bouračka, vražda, zloději. Chtějí lidi akorát vyděsit, aby se nemohli soustředit na hezčí věci. Ne že bych se před tím schovával, jako že to neexistuje? Ale existuje to tak v 1%, tak proč se tím vůbec zabývat?

    3. Vendo píšte :“mystik Tolstoj, dosáhl velkého zharmonizování své osobnosti.“
      No harmonizace osobnosti, snad. Ale za jakou cenu. Vybředl z hazadrních her a velké zadluženosti, takže uvedené démony měl v sobě uvnitř. Dal se do armády a viděl válku jako podporučík opravdu zblízka ( u Sevestopolu).
      Ale : Měl 13 dětí s mladou šlechtičnou, 8 dětí přežilo, snažil se rozdat majetek mužikům a vzdělávat je. Ale neuspěl. Žil ke konci života jako mužik.
      V závěru života byl vyloučen z církve jako kacíř. Důvodem bylo jeho odmítání dogmatu o trojjedinosti Boží a ostrá kritika militaristické role církve (žehnání zbraním, podpora válkám). Kritizoval cara. Po neshodách s rodinou ji opustil a bez rozloučení odjel, zemřel někde na cestách r. 1910 mimo svůj domov v Jasné Poljaně, kde se snažil realizovat svůj světový názor založený na rovnosti a pacifismu.

      Milénium píše :“Božské vědomí v těle. Toto je stav osvícení či nirvány. Doposud měl toto vědění pouze Ježíš a maximálně několik dalších.“
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Nirv%C3%A1na
      http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=5232
      „(nirvána ) bývá považována za konečný, absolutní, naplněný stav nejzazšího uvědomění, oproštěný utrpení, žádostivosti, zaslepenosti a nenávisti. Nirvána znamená duchovní cíl všech opravdových buddhistů.“
      Nikdy jsem neslyšel, že by Ježíš dosahoval nirvány, hlavního cíle buddhismu.
      Buddhismus nemí monotheistické náboženství.
      „Buddhismus bývá někdy mylně označován jako neteistické náboženství[1] především proto, že se v buddhistických textech objevují „božstva“ jakožto třída bytostí, žijící v jiných dimenzích. Na rozdíl od teistických náboženství jsou však tyto bytosti z třídy božstev považována za smrtelné a nevědomé bytosti podobně jako bytosti z třídy lidí nebo zvířat, pouze je převyšují svými schopnostmi a dlouhověkostí.“

      Pavel v. píše příklad ze života, když potká hladového tygra, tak ho zabije. Šlechta blila do korýtka, dnes mají jachty a můžou blít do moře.

      Nějak se zapomnělo na to, že se šlechta i starala, třeba přidělením pozemků k obdělávání, kde byli určitou lhůtu, asi 2 generace byli osvobozeni od daní ( odtud četné vesnice s názvy Lhota a pod, kterých je u nás asi 300). Můj známý ( 82 let) měl babičku, která porodila 10 dětí, kněžna byla za kmotru a dala a její rodině malý rybník. Šlechta stavěla rybníky, statky, pivovary. Komunismus ukázal, že spravedlivé rozdělení majetku nefunguje. A byl to hodně drahý pokus.
      Pavelv. píše :“Stejně tak nelze spoléhat na nějaké lepší já u vojáka, který má vymytý mozek totalitní ideologií. Takový voják je vlastně vraždícím robotem a má blíže ke zvířeti, než k člověku. “

      Většina vojáků za války na všech frontách vymytý mozek totalitou neměla, šli protože museli. Člověk ohrožený na životě se chová podle toho, snaží se přežít, na ten pocit stačí i taková cvičná mobilizace. Stalin, když bylo nejhůř, vyzval k boji na rodinu ( což je rusky vlast).

    4. Šlechtu jsem nesoudil. Někteří šlechtici byli podnikatelé, dávali lidem práci a zasloužili se o vzestup životní úrovně (jako Baťa na Zlínsku). Vadí mi lidé, kteří se přejídají, mají tedy nadbytek, ale nedají na charitu ani korunu.

      Bylo by omylem myslet si, že vojáci bojují, protože jsou do války nahnáni důstojníky a nic jiného jim nezbývá a výsledek války je jim lhostejný. Takový voják může být, ale není to typické. Obvyklý voják bojuje, protože bojovat chce. Například, když brání svou zemi (a tím i svoji rodinu). Nebo v je dobyvačné válce psychicky zpracován, aby si myslel, že jeho protivníci jsou podlidé a on má svaté právo jim panovat (rasové nebo třídní důvody). Armáda, která nemá motivaci, prohrává. Motivaci se na vojně říká „bojový duch“. Ten se dostavuje víceméně samočinně, když vojákovi padne jeho kamarád.

    5. „Nikdy jsem neslyšel, že by Ježíš dosahoval nirvány, hlavního cíle buddhismu.“

      Náboženství či filozofie mají pro jednu věc, v tomto případě pro stav různé názvy, nic neobvyklého.

    6. Pavle V,
      …Vadí mi lidé, kteří se přejídají, mají tedy nadbytek, ale nedají na charitu ani korunu…

      1) Jak a proč ty lidi zjišťujete? (Vedete si seznamy?)
      2) A to „vadění“ se projevuje zvýšenou tvorbou žluči jen ve vás, nebo tou nespokojeností otravujete i vaše okolí?
      3) Když zjistíte, že někdo na charitu nedává ani korunu, jste jen nespokojený, nebo vás to motivuje k tomu, abyste vy sám pak dával o to víc?

    7. Pane JK,

      vyhledávání, evidování bohatých a vytváření nenávisti (vy píšete žluči) proti nim – to dělal bolševik. Mě se jeho praxe vždy hnusila. Na druhé straně, co bylo špatného na Ježíšově výroku: Snadněji projde velbloud uchem jehly, než boháč do království nebeského? Co myslíte, líbil se tento výrok boháčům, nebo v nich vyvolával vztek?

      Vůbec mě nezajímá, kolik dávají na charitu jiní. Je to mezi nimi a Bohem.

    8. Pavle v,

      vy si protiřečíte:
      …Vadí mi lidé, kteří se přejídají, mají tedy nadbytek, ale nedají na charitu ani korunu… (přičemž ani nevíte, o koho se jedná)
      A hned v dalším příspěvku:
      Vůbec mě nezajímá, kolik dávají na charitu jiní…

      Mimochodem, že v sobě živíte hnus z bolševikovy praxe, to je vaše věc.
      A že boháči na Ježíšův výrok reagují vztekem, to jste zjistil kde?

    9. Zjistil jsem to z Bible. Saduceové, kteří nevěřili ve vzkříšení, věřili, že bohatství člověka je znakem, že mu Bůh žehná. Když přišel Ježíš s učením, že bohatství je spíše překážkou mezi člověkem a Bohem, byli to hlavně oni, kdo usiloval o jeho život.

    10. Pavle v,

      …Zjistil jsem to z Bible (že boháči na Ježíšův výrok reagují vztekem)…

      Ach vy brepto. V Bibli žádné spojení slov boháči, vztek, či saduceové nenajdete.

      Pojďme však do současnosti: kolik znáte boháčů, kteří se vztekají nad Ježíšovým výrokem:
      spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království?

      (Navíc je sporné, zda tomu výroku vůbec správně rozumíte.)

    11. Pavle v.
      to se fakt nedá číst :“Někteří šlechtici byli podnikatelé, dávali lidem práci a zasloužili se o vzestup životní úrovně (jako Baťa na Zlínsku).“
      Baťa Antonín starší byl švec, ne šlechtic.
      Píšete :“Obvyklý voják bojuje, protože bojovat chce. ..“
      Bojuje, protože musí, menší zlo je bojovat za vlast, než ji nechat na pospas. Jiná věc jsou občanské války, Lenin podepsal mír, dal mužikům zbraně a ti doma zlikvidovali armádu, šlechtu, elitu a hospodářství. Rolníkům půdu, moc sovětům a 90 let chaosu v Rusku.
      Asi jste nepochopil Švejka, který chtěl bojovat, táhnout na Bělehrad a radostně padnout za císaře pána a jeho rodinu. Když na ně začali střílet tak volal : Co blbnete, jsou tady lidi.

      Nevím, jestli projdu uchem jehly, jak píšete a tvoříte normy pro chování a charitu.
      Vzal jsem si ze stromečku kus čokolády, i když nemám hlad. Neběžel jsem s ní tam, kde hlad mají.

      Mluvil jsem dnes s člověkem lehce přes 40 let, který několik měsíců meditoval na Srí Lance. Cítí se skvěle a říká, že ho nic nemůže vyvést z vnitřního klidu. Nevím jestli je to ta nirvána. Nemyslím, že člověk, který pracuje a stará se o budoucnost svoji a svých dětí i po stránce materiální, dělá principiálně něco špatně. Když budem všichni měsíce šťastně meditovat na podlaze mezi šváby, tak nebude fungovat na světě nic, ani ten hledaný smysl života.

      Saduceové. Matouš 16 a Marek 12, nikde nic o bohatsví. Saduceové tvrdí, že není vzkříšení. Takže se do království nebeského nedostane nikdo.

  3. Vždy tu byla kritika, často ji předkládají i Ti, co sami v nějaké podobě a míře dělají či nepřímo podporují co kritizují. A neobjevují se konkrétní a hlavně proveditelné řešení.
    Vše co se děje je Boží hra z jeho vůle. Člověku je dáno cítit se být svým tělem a tedy vnímat se jako oddělená jednotka a k tomu jsou přiřazeny všechny ty projevy oddělenosti, a tedy egoismu. Egoismus není jen nafoukaná nadřazenost, egoismus je jakýkoli projev pod pocitem oddělenosti od druhých bytostí, planety a vesmíru. A pouze v tomto stavu oddělenosti můžeme dělat něco jen ve svůj prospěch. Jenže, jako člověk nemáme ve svých silách se nechovat odděleně, je to funkcí hmoty do které jsme se jako vědomí nalili a ztotožnili se s ní. To vše z důvodu možnosti interagovat se stejně oddělenými, hrát s dalšími lidmi hru na lásku, soucit, porozumění, strach,pýchu,zlobu, nenávist. ..
    Řešení existuje pouze to, které stvořil Bůh. Jediná cesta je hrát jeho hru na život, která konejší,hladí,ale i pálí. Není tu pouze jízda v autě, je potřeba i platit palivo, namočit si rukávy při mytí a ušpinit se při servise a opravách. Při jízdě dojde k usmrcení mnoha životních forem, rozmázne se o čelní část vozu mnoho hmyzu, občas i pták, savec a není výjimkou zranění či usmrcení člověka. To vše patří k autu a jeho používání. Stejně je to s používáním těla. Takto tomu je doposud, a před námi je doba, kdy se hra mění. Doslova se změní pravidla. Jsou tu a začnou se rodit další těla, která mají naprogramované odhalení, že nejsou tělem, že je tu Božské vědomí v těle. Toto je stav osvícení či nirvány. Doposud měl toto vědění pouze Ježíš a maximálně několik dalších.

    1. Pro Milenium: Nirvánu taky považuji za vhodnou cestu pro jednotlivce, ale nikoli pro společnost, jako celku. Taky souhlasím s výrokem, že „Řešení existuje pouze to, které stvořil Bůh“. Proto se mi zdá být tvrzení, že „před námi je doba, kdy se hra mění. Doslova se změní pravidla“, jako nepravděpodobná. Bůh nemění „za jízdy“ pravidla. Taky považuju vize konce světa, po kterém nastane ráj na zemi, za nebezpečnou iluzi, které může uvěřit jenom naivka.

    2. Pro Kolemjdoucího

      1.Nesdílím Buddhistickou představu a snahu o vymanění se z kola zrození. Po smrti v tomto pekelném světě může u nejvyspělejších dojít pouze k následnému zrození do reality nebe na zemi, ale stále do hmotného těla.
      2.Nirvána není cesta-proces, ale dosažení čehosi.
      3.Nemění se za jízdy pravidla, pravda neformuloval jsem to nejlépe, omlouvám se. Změní se vědomí a myšlení lidí a tím se změní doposud obecně přijímané pravdy, čímž dojde k zásadním změnám.

      5.Proč by po zhroucení se systému jak je zde nyní běží a „oddělení zrna od plev“, nemohlo nastat nebe na zemi? Proč by to měla být iluze a proč nebezpečná?

  4. Děkuji, Vendo, dílo LNT patří po mém soudu k tomu nejlepšímu.

    Nelze souhlasit, jak tu bylo zmíněno, že Tolstého „pacifismus“ byl poplatný době. Jako kdyby např. napoleonské války, křižácké výpravy atd. byly jen selankou hranou na deskové hře. V jednom filmu se ptali: „Jaká válka byla ta nejhorší“. A odpověď zněla: „Každá jedna, každá jedna…“ Zdá se však, že existují lidé, kteří by vraždění, jejíž příčinou je vždy jen JEDNO (lup!) mohli nějak seřadit a u hrobů padlých říct: „To je v pohodě, vy jste z těch jatek ještě vyšli dobře, jste až na „32. místě“. Jak by dnes Tolstoj modifikoval své nenásilí, jak by jej modifikoval ten prosťáček, „pouhý“ tesař, co ještě vůbec nic nevěděl z našich dějin a na „oko za oko, zub za zub“, řekl jako největší blázínek: ale já pravím Vám, neoplácejte zlo zlem? – V překladu je to jen znivelování Pravdy.

    Zajímavé, všichni známe „hloupost“ věků, ale sami nemáme odpovědi…

    Osvobození, jak se zdá, spočívá jen na našem vlastním doznání „hříchu“, zkaženosti nebo řečeno třeba „jungovsky“ na našem vystřízlivění z kolektivním nevědomí. Ale důležitý je Jedinec, a v tom je i ta těžkost, protože jako jedinci se bojíme nikoli poznat pravdu, ale uznat ji a podle ní žít. Jak se podle ní žije; zatím víme jen o pár případech. Jeden z nich ve svém ponížení skončil za to na kříži… Pravda je, že kdo chtěli jít opačnou cestou, se pro změnu k životu zase nedostali.

    „Pacifismus“ není proto zdaleka trpný. Vyžaduje činy (nebo mnohdy vzání se činů) spojené se změnou smýšlení. Vyžaduje vzdání se oněch pozlátek, kterým věříme, že vedou do života, zatímco nás uvrhávají (a všechny kolem) jen do zoufalství.

    Recept je do jisté míry nesdělitelný tomu, kdo má pravou ruku za levou a opačně. Kdo jednou rukou bude využívat všeho násilí, které mu poskytuje společnost a druhou se bude natahovat k pochopení lásky. Ve své podstatě pravda se tolik zase netrápí nad hloupostí…, jako se svět trápí v pohoršení nad pravdou.

    S pozdravem,

    Michal Legelli

    1. ad.: zkaženosti nebo řečeno třeba „jungovsky“ na našem vystřízlivění z kolektivním nevědomí.

      Pane Legelli,
      Jung je můj koníček a nikdy jsem neslyšel pojem vystřízlivění z kolektivním nevědomí. Můžete mi, prosím, říci, co jste pod tímto Vy, resp. Jung myslel?

    2. Zdravím,

      kolektivní nevědomí je strukturální vrstva lidské psyché, která obsahuje kolektivní duševní obsahy – nepatří individuu, ale celému lidskému společenství či lidské rase obecně – archetypy. – To se dá dohledat všude. Jsou to však ale i jakékoli jiné přejaté vzorce chování (vyskytující se v obecném měřítku), které „dědíme“ zkušeností předků. (např. zjednodušeně: dav=pravda; bohatství=štěstí; válka=spravedlnost atd.). Proto kolektivní nevědomí není jen obsahem archetypů samých o sobě – to bychom na tom byli ještě dobře, nýbrž řekněme syntézou těchto nevědomých obsahů s naším kulhajícím poznáním… (z archetypů se jistě nestřízliví)

      To co Vás možná zmátlo, a zřejmě oprávněně, bylo proto použití mého slova vystřízlivění, které jsem použil v přeneseném slova smyslu. Můžete si doplnit namísto toho pojem nalezení sebe sama (bytostného Já) v procesu individuace. Nadto jsem, možná, ještě zcela nejungovsky neznalost či nevůli chtít poznat „sebe sama“ nazval „hříchem“.

      Zdraví, ML.

    3. Zakopaný pes je v tom, že se cítíme být odděleným tělem a bojíme se o svůj majetek, živobytí a život. Neuvědomujeme si, že majetek je bezcenný a jsme nesmrtelným duchem, nikoli svým tělem. Není nám toto zatím odhaleno a není nám dán dar pustit se „jistot“ a chtít jít příkladem. Naopak ve svém ztotožnění se s tělem čekáme, až se změní soused, kolega v práci, politik, prostě ty ostatní. Až pak by jsme se přidali. Jenže ostatní by se začali chovat jinak také až po těch okolo, až by přestali cítit ohrožení. Být první znamená riziko, že budu i poslední a ostatní mě okradou a zničí. A je na zemi i velká skupina těch, kteří by se stejně nepřidali, a chtěli by si žít podle pravidel která zde panují dosud.
      Takže tu zatím schází záměr stvořitele ke změně, a tedy dobré srdce a důvěra u lidí. Stále tu jsou dějiny, které udržují při životě prastaré instinkty a vzorce chování. Stvořitelova hra ale běží podle jeho plánu a poslal do této reality desatero, Buddhu, Ježíše. Kdyby bylo záměrem, aby se lidstvo měnilo ze dne na den, tak by tu už dvě tisíciletí byl ráj na zemi, protože by byl každý Kristem. Podle mého se vše odehrává jak má, i ty dvě světové války a svržení atomových bomb měly vyšší smysl jako memento a odstrašující příklad. Kdyby toto nebylo, tak by jistě proběhlo v pozdější době a modernějšími zbraněmi větší peklo.

    4. Pane Legelli,

      obrátil jsem se na řadu pacifistů s otázkou, zda bylo správné, když pacifisté Chamberlain a Daladier v zájmu míru podepsali Hitlerovi Mnichovskou smlouvu, aby odvrátili válku, kterou Hitler vyhrožoval. Žádný neodpověděl, každý se z odpovědi vykroutil. Nepředpokládám ani, že byste odpověděl vy. Všichni totiž víme, že ústupek Hitlerovi mír nezachránil, ba ještě Hitlera v jeho válečných záměrech povzbudil. Pacifismem se dosáhlo pravého opaku, než byl jeho cíl. Nicméně vznešenost tohoto cíle je tak zářivá, že pro pacifisty je naprostá nefunkčnost doktríny považována za druhořadou. Ignorování skutečnosti, toho co je zjevné, co každý vidí, je pokrytectví (viz císařovy nové šaty).

      Mohlo by se zdát, že doktrína pacifismu má svůj původ v učení Ježíše Krista. V Matoušově evangeliu se píše: Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

      Myslím, že pokud bychom z tohoto evangelia vytrhli jednotlivé věty, dospěli bychom k falešným závěrům, že řečené nutno posuzovat v souvislostech. Jazykem dnešního člověka zde Ježíš říká:
      1. Ruším právo na pomstu uzákoněné Mojžíšem (oko za oko, zub za zub).
      2. Bůh je velkorysý, jednejte také tak.
      3. Bude-li se naše velkorysost vztahovat jen na naše blízké, v Božích očích to nic neznamená. On chce, abychom byli velkorysí i k cizím.
      Smyslem tohoto evangelia není podvolit se násilníkovi. Milovat nepřátele vůbec neznamená „milovat“ i jejich hřích násilí. Znamená to vymazat ze srdce touhu pomstít se jim, pokud jejich zlo již bylo spácháno. Je to výzva přetnout řetězení pomsty. Například při krevní mstě křesťan má být tím, kdo jako první rezignuje na pomstu a vezme tím znepřátelenému rodu důvod k dalšímu násilí. Rezignace na pomstu není totéž, co podvolení.

      Pacifismus by mohl fungovat, kdyby všechny země světa byly pacifistické. To je však naprostá utopie. Není-li, ať mi někdo řekne, jak přesvědčí k pacifismu Kim Čong-una. Je evidentní, že vedle sebe nemohou existovat agresivní a pacifistické země. Ty pacifistické by byly velmi rychle těmi agresivními zotročeny. Svoboda slova by zanikla a tím i svoboda hlásat pacifismus. Pacifisté tedy mohou svobodně hlásat svoji doktrínu jen díky tomu, že existují nepacifistické země násilím bránící svoji svobodu. Pacifisté odmítající vzít do ruky zbraň jsou v těchto zemích z hlediska svobody slova černými pasažéry. Pacifisté jsou lidé, kteří užívají všech výhod, které jim poskytuje svobodná společnost, aniž by byli ochotni se na zajištění svobody podílet.

      Má policista právo při obraně společenského řádu použít násilí? Jestli ano, proč nemá totéž právo voják při obraně země proti agresi? Jestli toto právo má i voják, proč pacifista není ochoten vzít do ruky zbraň? Pacifisté se rádi profilují jako vysoce morální lidé. Je však morální dát všanc svou ženu a dcery cizím vojákům ke znásilnění, jak je to během agrese obvyklé?

      Pacifisté odsuzují jakoukoliv válku tvrdíc, že zlo válkou způsobené je tak obrovské, že není nic, čím by se dala válka omluvit – učinit ji přijatelnou. Co je však válka? Když Československo bylo pod Hitlerovým protektorátem a na jeho území se neválčilo, byla na jeho území mír? Byli odbojáři proti Německé okupaci bořitelé míru? Když Československo okupovali Rusové a vnucovali jeho obyvatelům, co smějí mluvit, byl tam mír? Válka je všude tam, kde není svoboda – kde jsou zotročeni lidé. Pacifisté nejsou schopni takovou formu války rozeznat, protože utrpení lidí žijících v otroctví je jim lhostejné.

      Pacifismus je hluboce nemorální pokrytecká doktrína.

      P.V.

    5. Pane Pavle,

      neužívat násilí je něco jiného, jako být součástí násilné společnosti (a každá společnost je násilná, nakolik je založena na lupu a sdírání především VLASTNÍCH, již porobených lidí), s tou výjimkou, že se bude tzv. odsuzovat válka. Takový „pacifista“, je vskutku pokrytec. Být ale nenásilný jde ke kořenu věci: sám se ve svém „vlastním“ státě neúčastnit každodenního násilí, respektive jej co nejvíce umenšovat. Ono vždy není násilí totiž jen s bodáky, kulomety a děly (tak je na počátku), jak si zřejmě myslíte, nýbrž se v již znásilněné zemi vykonává razítky, dobrozdáním nechat pracovat, vlastnictvím, soudy, daněmi, uzákoněnou lichvou, korupcí atd.

      Chtěl byste namluvit ruským nevolníkům z 19. století, že metle a zbraně nebyly primárně namířeny na jejich sdírání, ale vůči Číňanům, Francouzům, Japoncům atd, že právě proto se zbrojilo, aby mohli zachovat jejich „svobodný“ stav?

      Kdybyste byl důsledný militarista a důsledně neuvědomělý křesťan, ale upřímný, musel bych si myslet, že jste partizán… Ale nepředpokládám.

      Neúčastnit se násilí není tedy zdaleka vyhlašovat jen mírová slovíčka, nýbrž vést život k oběti a především k lásce, tedy pro lásku být schopný trpět. Být však znásilněný a násilí obhajovat, tomu říkám pro změnu já – pokrytectví.

      M.L.

      P.S. Už jsem dopsal, přičemž jsem se zastavil ještě jednou nad Vašimi slovy, jen jsem si dovolil prohodit věty: „Je však morální dát všanc svou ženu a dcery cizím vojákům ke znásilnění, jak je to během agrese obvyklé?“ „…proč pacifista není ochoten vzít do ruky zbraň?“

      PRÁVĚ PROTO…, protože voják byl, je a bude vždy jen vrah a násilník, vymytá hlava (možná žijete v představě, že jen naši vojáci jsou ti svatí)… Ale to samé Vám řekne Rus, Američan atd. Nikdy neví, co je to spravedlnost, ale co je žold a přísaha pomatené hlavě (tu jednou Hitlerovi, tu Napoleonovi atd.), která když jej poštve na vlastní rodinu, pod obhajobou „státního pořádku“, bude vraždit, zabíjet, znásilňovat atd. – a víte proč? Protože bude přísahat státu, nikoli brát ohled na to co, je správné. Tomu říkám slabost, zbabělost a pokrytectví.

      Píšete správně: znásilnění je během agrese obvyklé! Věřte, že je to více jak symptomatické!

    6. Pane Michale Legelli,

      domnívám se, že tam, kde píšete o znásilňování občanů státem, vám dobře rozumím. Četl jsem na toto téma zajímavý článek Tři moderní utopie (viz níže). Jsou to:
      1. Orvellovská utopie (tu někteří z nás zažili)
      2. Kafkovská utopie (o té jste asi psal vy)
      3. Huxleyovská utopie (nejnebezpečnější)

      Orwellovská utopie, to je stalinismus, který dnes přetrvává v Číně, Severní Koreji, na Kubě a ve Venezuele. Její principy jsou pro starší lidi zcela zřejmé. Co je nové, totalitní státy dnes ke špiclování občanů využívají moderní techniku – občan je před státem jako nahý. Utopie Franze Kafky je nebezpečnější. Stručně řečeno, stát manipuluje občanem přes kvanta neosobních předpisů. Je jich tolik, že si nikdo není jistý, zda je splňuje. V případě neposlušnosti občana na něj stát vždy něco najde. Huxleyovská utopie je založena na ovládání občana pomocí rozkoše (konzum, sex, drogy). Občan nemá důvod se bouřit – musí být šťastný.
      https://www.svobodny-svet.cz/4348/tri-moderni-utopie.html
      https://www.svobodny-svet.cz/4542/tri-moderni-utopie-ii.html

      Charakteristické pro popsané utopie je, že porobení občané zcela proti svým zájmům spolupracují na udržování systému, který je zotročuje. Důvod je prostý. Porobený člověk, který „se má dobře“ v hloubi srdce cítí, že je pouhou onucí – duševním mrzáčkem. Tento nepříjemný pocit potlačuje vědomím, že lidé v jeho okolí jsou na tom úplně stejně, že být onucí je vlastně normální. Když se však vyskytne člověk, který zotročit nedá (jedná se o stav ducha – vy mi rozumíte), stane se pro ostatní nepříjemným vykřičníkem – on svým životem dokazuje, že být onucí normální není. Takovým vykřičníkem bylo například „8 statečných“, kteří na Rudém náměstí protestovali proti válečného napadení Československa Sovětským svazem.

      Kdosi se na tomto fóru ptal, co s tím „marasmem“. Pokud tím marasmem byla myšlena slepá konformita občanstva, pak odpověď tkví ve výše uvedeném. Každý musí začít sám u sebe. Začít tím, že se odpoutá od zblblé „mlčící většiny“, najde sám sebe (odhodí předsudky kolektivního nevědomí) a bude sám sebou (bude individualitou). Ostatně mise Ježíše Krista byla fakticky výchovou člověka k duševní svobodě. Aby se přestal slepě řídit předpisy (přikázáními), aby se začal řídit svým srdcem. když čtete NZ, zjistíte, že konformisté vyčítali Ježíšovi, že je žrout a pijan, že porušuje sobotní klid, že se bratříčkuje se zloději a prostitutkami atd. On na to říkal: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho větší, než spravedlnost farizeů a zákoníků, nevejdete do království nebeského …

      Věřím, že se shodneme, že konformismus je cestou do pekla.

    7. Souhlasím, komformismus vede do „pekel“. Má-li být chápáno nenásilí křesťansky, je cestou naplnění pravdy a odstraňování zla (musí začínat u nás; zde je však kámen úrazu, protože to znamená sebereflexi a nakonec i pohoršení). …“komformní“ pacifismus, využívající jinak „výhod“ společenského násilí, jistě nikam nevede, jen k pokrytectví.

      Království boží dobývá se úsilím, nikoli násilím.

      Pěkné dny, ML.

  5. Agrese, násilí, zlo, války… Notně k tomu přispívá dlouhodobé programování lidských populací přes technické implantáty ovlivňující emoční chování bytostí. Tyto implantáty také mění záření v auře bytostí a mohou způsobovat mutace jak na fyzické tak na astrální úrovni. Tvůrci těchto implantátů byli hlavně obyvatelé prastaré Západní Atlanské říše pořádající různé válečné výpady proti Východní Atlanské říši a Lemurii. Pozadí těchto událostí je docela složité. Duše LNT má původ v mírumilovné Lemurské říši a snažila se tuto filosofii šířit prostřednictvím svých literárních děl ve fyzické inkarnaci ruského spisovatele. Konečné vyřešení válek v lidských civilizacích však přijde až s definitivním ukončením časové smyčky opakujících se konfliktů a válek, která se neustále aktivuje v podobě temné kletby právě od dob Staré Atlantidy. Na likvidaci této časové smyčky systematicky pracuje celá řada duchovně vyspělých civilizací z různých „koutů“ Stvoření. Dobrá zpráva je, že každý z nás si může zažádat o deprogramování a likvidaci technických implantátů (na různých úrovních); vynikající práci v tom odvádějí například tyto civilizace: Tau-Cetiáni, Prokyoňané ve vzdáleném koridoru času, Pomocná ruka z Karmického vesmíru, Blue Avians, Rozkladači paměťových vrstev ze Staré Atlantidy, Asanátoři z Taygety, Operace „Proměna válečných flotil na Archy života“, Ochránci Křišťálové Archy, Ochránci Vltavínové Archy. Na těchto civilizacích mi nejvíc imponuje, že jejich zástupci si nehrají na žádné bohy, jsou optimističtí a jejich přístup vůči nám pozemšťanům je přátelský a kolegiální. Nedělají ze sebe žádné duchovní hogo fogo a přitom umí: pro mě jsou to prostě Príma Borci:-)

    1. Píšeš – jsou optimističtí a jejich přístup vůči nám pozemšťanům je přátelský a kolegiální.
      A jaký přístup mají pozemšťané k těm, které „stvořitel“ požádal aby pomohli zemským ?
      Slovy Herma „zkurvení blonďáci“
      Nebo Václava „ano jsem tvůj nepřítel“, „a to je moje pomsta“
      Jak dlouho jim asi vydrží optimismus, přátelskost a kolegialita ?

  6. Zajímavý pohled na tu naši současnou pozemskou realitu má kniha: Střet civilizací – Boj kultur a proměna světového řádu – Samuel P. Huntington.
    Nesmíme ale zapomínat na skutečnost, kdo za tím vším je a jaká mocnost to vše ovládá. Má mnoho jmen a pojmenování a kdo to slovo vyřkne poruší zákon a môže být za to soudně stíhán…

Napsat komentář: pavel v pro JK Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference