mapa stránek || vyhledávání

Les, kámen a voda

Časy, v nichž bylo pokryto téměř celé území Česka původními lesními porosty, jsou ty tam. Asi od 6. století lesy stále rychleji ubývaly. Nejhorší situace pro ně nastala v době, kdy lesy pokrývaly pouhou třetinu republiky – na přelomu 19. a 20. století. Potřeba smrkového dřeva totiž stále narůstala. Původní smíšené lesy byly nesmyslně likvidovány a nahrazovány rychleji rostoucími smrkovými porosty. Tento smrkový fenomén pokračoval, ve Státních lesích, ještě několik desetiletí po druhé světové válce. Přesněji až do 60. let minulého století. Což po roce 1948 postihlo ještě lesy soukromé, např. nejenom šlechtické, církevní, ale též řádových společenství. Jejich lesy bývaly převelice dobře obhospodařované. Jak po stránce lesnické, tak vodohospodářské. Některé, nebo jejich části, připomínaly spíše lesoparky. Méně byly znehodnoceny lesy městské a lázeňské. Rozlohou nevelké selské lesy této „smrkománii“ unikly.

Za bolševika se stávali řediteli Lesních závodů ševci, holiči a další individua s podobnou odborností. Prvotním předpokladem bylo mít komunistickou legitimaci. To stejné platilo také pro jednoho ředitele krajské lesnické projektové organizace. Stal se jejím ředitelem, i když byl vyučeným soustružníkem. Panovalo totiž přesvědčení, že les roste sám. Význam lesů jako nezastupitelného životního činitele se stále snižoval. Vždyť přinášel do státního rozpočtu pouhá 3% zisku. Proto není divu, že na vysoké škole lesnické v Brně jeden z profesorů pěstění lesů (M. Vyskot), také s komunistickou legitimací, tvrdil, že smrk roste všude. Ano, ale jak. To odvážně tvrdil, i když už v 60. letech minulého století byly vyučovány stanovištní nauky, určující kde se jaká dřevina má pěstovat. Laicky řečeno, kde jsou pro ten který druh stromu nejlepší životní podmínky. Což stanovovali pracovníci lesní projektové organizace (Lesprojekt) na deset let dopředu, s výhledem na sto let. Leč ani to se nedodržovalo. Proto rozlohy smrkových porostů stále narůstaly.

Vývojová stádia lýkožrouta smrkového (Ips typographus).

Ještě dnes se ve veřejných sdělovacích prostředcích objevují odborníci přes les. Jeden z nich například tvrdil takový nesmysl, že smrkové porosty jsou přehuštěné a přestárlé. Tak proto se prý rozšířil lýkožrout smrkový (Ips typographus); zlidověle známější pod jménem kůrovec. Proto se prý v současnosti, kdy bylo výrazně sušší období, přemnožil. Jenže lýkožrout smrkový se nejdříve rozšířil tam, kde byly pro smrk zcela nevhodné stanovištní podmínky pro jeho zdárný růst. Na takových místech rostl pomaleji a byl zároveň velmi náchylný na houbové choroby. Už se ale nemluví o tom, že kvalitní lesy vyrovnávají teplotní a vlhkostní poměry střední Evropy, zejména Česka. Představte si, že se u nás denně zabetonuje rozloha nejméně jednoho fotbalového hřiště, to znamená, že povrchová voda se na stále menší ploše nevsakuje, ale odtéká do kanálů.

Každému alespoň trochu myslícímu jedinci je jasné, že nebýt lesů, tak máme v Česku poušť. Zatímco dnes máme v některých Lesních hospodářských celcích díky špatnému hospodaření spoušť. A už se dostáváme k tomu, jak se dnes hospodaří v některých lesních závodech. Vzorovým je Lesní závod lesnické fakulty v Brně nacházející se zčásti v Moravském krasu. Opakem např. Vojenské lesy a statky, divize Mimoň. Nabídnu jejich severovýchodní oblast.

Začnu tím, jak si mnozí majitelé lesů na začátku 19. století považovali vody. Konkrétně slezská hraběcí rodina Hartigů. Objevil jsem jedinečný povrchový vodosběrný (meliorační) systém. Čtyři prameny byly svedeny do jednoho odtokového koryta. Tři z nich do nádrže se stavidlem. Nechal jsem před několika lety tento jedinečný systém na své náklady zaměřit. Poté jsem zašel na ředitelství divize Mimoň. Jednomu pracovníku jsem ho v místě ukázal, s tím, že jsem mu zaměření tohoto systému předal. Opravit jej a přidat k místu informační tabuli o něm by stálo několik desítek tisíc korun. Po několika letech se dodnes neudálo vůbec nic. Určitě na zviditelnění takové velmi vzácně se vyskytující zajímavosti. Určitě na to peníze mají. Stovky vagonů smrkového dřeva putují převážně do Číny. Což mimo jiné také potvrzuje, že se stáváme rozvojovým státem. Protože takové státy vlastní surovinu převážně vyváží. Navíc se v lese v některých mnohatisícových hektarových celcích nehospodaří; ale plení. Jak způsobem těžby, tak přípravou související s následnou obnovou lesních porostů.

Nezájem o obnovu jedinečného vodního systému z 18. stol.

Rozvojový stát vyváží vlaky dřevní suroviny do Číny.

Před vlastní těžbou těžkotonážními kombajny se ničí některé stávající cesty spolu s kořenovými systémy na jejich okraji. Což v samém důsledku, třeba u smrkových porostů, způsobuje vznik dřevokazné houby např. u smrku václavky. Při vlastní těžbě se devastuje půdní povrch spolu s některými okolními porosty. Po těžbě zůstávají hromady větví spolu se zbytky použitelné dřevní hmoty, která bývá shromažďována buď na okraji lesních cest, nebo po pokácení tyčoviny zůstává na původním místě, nebo je do okolních porostů vtahována. Půdní profil hrubě narušuje hluboká orba místy až půl metru hluboká. A nejenom to. V jednom případě byl vyorán hraniční (mezní) kámen z roku 1709, kterým rodina hraběte Hartiga v roce 1709 označila své lesní pozemky. Před lety jich ještě bylo poměrně dost, ale jak jsem se přesvědčil, tak stovky jich zmizely závratným tempem. Podařilo se mi objevit pouze jediného poměrně nenápadného „sirotka“.

Těžkotonážní kombajn ničí jak cesty, tak kořeny okolních dřevin.

Likvidace jednoho z mála zbylých mezních kamenů z 18. století hlubokou orbou.

V roce 1749 císařovna Marie Terezie určila pravidla, jak umisťovat hraniční kameny katastrů. Byly umisťovány na průsečíky několikametrové sítě linií. To platí ještě v současnosti, což potvrzují nové státní hraniční kameny usazené před několika lety severně od Petrovic, jsoucích severně od Jablonného v Podještědí.

Co dodat? Zdánlivě už les nepotřebujeme. Spotřeba dřeva je totiž daleko menší, než kolik nám jí naroste. Mnohé totiž nahrazují umělé hmoty. Ani nedokážeme dřevní hmotu zpracovávat. Pil a dřevo zpracovávajících podniků ubylo. Jenže les spolu s podhorskými zarostlými mezemi zabírá třetinu republiky. Jeho zdravý růst má ještě celou řadu nezanedbatelných užitečných funkcí. A to kromě již dvou zmiňovaných i základní funkci klimatickou. Kromě toho, že vodu v lesních porostech zadržují, tak jí také vytvářejí. Voda se totiž při změnách teploty sráží na listech a jehličí a padá na lesní povrch. Odborně se tomu říká horizontální déšť. Dál např. zmíním ještě činnost půdoochrannou, vodoochrannou (zadržuje vodu ve vyšších polohách) a společenskou. Zároveň mírní větrné poryvy včetně orkánů. A i když by ze zákona nemělo, tak lesů stále ubývá. Vítězí totiž honba za ziskem. Viditelné to je zejména na stále přibývajících sjezdovkách s doprovodným areálem.

Znevažováním hodnoty lesa ponecháváme svým potomkům spoušť, jak nám to dokonce nabízejí mimoňští „lesáci“ devastující jim svěřené lesy. Tato spoušť se při budoucích výkyvech počasí může stát výhledově pouští. Moc daleko k tomu nemáme. Že si zároveň někteří neváží historických památek to už při nejmenším je nadmíru nešťastné. Protože ani k tomu nás v lesnických školách nevedli. Vraťme se do doby moudré císařovny Marie Terezie. V Krušných horách, protože severně od Jirkova ji snad ještě pamatuje studánka vyschlá už v 60. letech minulého století.

Před několika lety, když jsem autostopem cestoval Vysočinou, tak mě nedaleko Nyklovic zastavil asi 30tiletý muž jedoucí ve starším pracovním terénním autě. Zeptal jsem se ho, co dělá. Řekl, že pracoval jako umělecký truhlář v zámku v Lysicích, ale kvůli malému platu odtamtud odešel. A teď se zabývá úpravou a kácením rizikových stromů. Zároveň mi řekl, že vnímá nejenom energii stromů, ale také jejich mimosmyslové vnímání. Proto před každým zásahem každému stromu řekne, co s ním bude dělat a proč. Což je opakem toho, co se děje v současnosti v lesích. A to proto, že se zbytečně zraňují stromy, které ještě roky porostou. A to jak větve, kmeny, tak dokonce i kořeny.

Zničená cesta a nesešrotovaný odpad.

Dřevní odpad.

Zbytek kmenoviny shnije.

Nepotřebná kazatelna.

Ve druhé části se budeme zabývat kameny. A to mezními. Mezi řadou novinek MT zavedla katastrální území výnosem z roku 1749. Po jejich zaměření vznikl geodeticky velmi přesný Tereziánský katastr, který v podstatě platí dodnes. V něm bylo určeno, kde a jak se mají stavět katastrální kameny – mezníky. Na průsečíku několikametrové sítě energetických linií. Podobně si už dříve svůj majetek označovala některá panství. A to ještě před rokem 1740, kdy se ujala vlády. Zmíněni byli Hartigovi, kterým byl nezodpovědně zbourán jejich zámek v Mimoni. Zdevastovala ho armáda – československá lidová. Opravila se střecha, udělala nová dubová okna, aby se za několik let zámek zboural. Když už byly připraveny nálože na odpal, tak zanedlouho přišla bouřka. Jeden blesk vyhodil do povětří téměř polovinu zámku. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Proč o tom píši? V zámku byla knihovna, do níž jezdil studovat hrabě Šternberk. Knihy se totiž po válce vyhazovaly oknem do přistavených nákladních aut. Ta odjížděla do nedalekého hradu Houska. Hrad byl pro veřejnost nepřístupný. O nějaký čásek později jsem hrad Housku navštívil. Za mřížovou branou stál muž, kolem něhož pobíhal vlčák. Co se s knihami ze zámku v Mimoni a z jiných lokalit stalo, to už nevím. Protože na moje dotazy neodpovídal.

Po tomto malém odbočení musím ještě zmínit zvláštní usazení několika stovek mezníkových kamenů patřících šlechtickému rodu Hartigů. Nebyly totiž usazeny tak, jak asi o dvanáct let později (1749) nařídila císařovna. Ale pouze jednou osou na jedné příčné linii. Průsečík energetických linií prasíly byl v několik decimetrů hluboké rýze propojující hranici panství v dlouhé podélné linii. To znamená, že před ním. Průsečík linií nám ukazuje prostřední kámen před mezníkem (viz přiložená fotografie). Proto byl celý hraniční (mezní) kámen na pozemku Hartigů. Mohl jsem si tuto zvláštnost ověřit u jednoho, mnou objeveného, zřejmě posledního tam stojícího pískovcového mezního kamene.

Závěrem se ptám. Kam to spějeme, když si nevážíme ani lesa, který je základem zdravého životního prostředí, a tím také zdraví všech občanů tohoto státu? Kam to spějeme, když si nevážíme jedinečného historického stavebního mezníkového systému? A nejenom to. Míjíme též unikátní historický vodovodní systém, který je dokladem toho, jak si naši předkové vody vážili, nejenom ve VLaS Mimoň, ale téměř ve všech lesních hospodářských celcích České republiky. V těchto uvedených příkladech mě napadá, že se k moci dostali lidé nikoliv se stranickými knížkami, ale peněžními konty. Daleko horší je ovšem to, že to v současnosti nejsou ševci nebo holiči, ale odborníci povětšinou vysokoškolsky lesnicky vzdělaní.
 

Jan Johann Jaroslav Miška
 

Poslední články autora:


hodnocení: 5
hlasů: 3
Tisk Tisk

44 komentářů

  1. https://www.nzm.cz/file/7a84c8efae7aac84a965fb597fe11c7e/15734/ceske%20lesy%20v%20datech%20a%20cislech.pdf
    Vývoj majetkových práv na lesy je od str.81, na str. 86 je tabulka vlastníků lesů od 1850.
    V článku J.J.J. Mišky uvedené selské lesy se staly lesy družstevními zhruba 1950-1990, a představovaly nejvýše 8,6% lesů. Církevní lesy v roce 1910 představovaly 6,6% a šlechtické lesy 29,5%. Pro roce 1918 docházelo k zestátnění velkostatků, čímž šlechtické lesy zmizely a jsou jako soukromé.
    Str. 89 : v roce 2014 soukromé lesy představují 19,25%.
    Můj názor: Lesy mého rodného selského stavení přešly na lesy družstevní (do kolem 1960 se jezdilo do lesa s koňským potahem, tahaly se klády k cestě nebo na louku a poráželo se v zimě ruční pilou břichačkou, palivové dříví si vozili bývalí sedláci ze svého bývalého lesa.
    Hraniční kameny, zvané sády, byly tesané kameny tvaru patníku asi tak 10-15 kg. Když se lesy zaměřovaly digitálně, tak dědici sedláků zjistili, že hraniční sády jsou o metry mimo vytyčení přes GPS zeměměřičů. Zatloukly se nové značky na kraji a uvnitř lesa byla rozhraní často jen barva na stromech.
    Pole a louky dělily dřív meze. Když se žena vdala ve stejné vesnici, dostal jako věno menší kus pole (louky), které se těžko spojovalo s polem a loukou, kam se přivdala. Lesy velmi často navazovaly na původní pole sedláků jako pásy dovnitř lesa. A to je ještě příznivý případ, že uvnitř lesa nedocházelo ke složitým tvarům (vlivem věna nevěsty a jiným dědictvím). A to v Čechách dědil statek nejstarší syn, na Moravě se pole víc dělila při dědictví.
    Takže hraniční kameny v bývalých selských lesích jsou dosud a jejich význam jako hraničních pominul. Když nenapíšu, že přímo matou.
    Schwarzenbergové, Buquoyové atd. hospodařili v lesích dobře, jejich hajní měli pravomoci, skvělý vztah k lesu a dobrou pověst u lidí.
    Poslední Habsburk v Čechách František Ferdinand d´Este, byl přímo nenáviděn- v jeho lesích se nesmělo kácet suché dřevo, snad jen lámat suché větve pomocí provazu hozeného přes větev s kamenem (!).
    Takže i šlechtici, jako lidé obecně, byli různí a jiní.
    V lesích se nyní kácí i jednotlivé stromy, zvláště české duby mají dobrou kvalitu a cena je desetitisíce až výjimečně 100 000Kč/ m3.
    Staleté stoky v lesích se nyní udržují mechanizací, vznikne profil obdélníka velikosti dveří, který se brzy sesype do trojúhelníkové průřezu. Voda takovou stokou teče při návalu deště jako velkým potokem a v horkém létě jako z požární hadice. Snaha lesy odvodnit je stejně špatná jako v 60-70 letech meliorace polí, které se dělaly necitlivě k terénu a odvádí vodu dosud, i když v menší míře.

  2. Pane Miško,
    chtěl bych Vám připomenout Vaši věštbu ze dne 10.1.2019:

    Skutečný věštec má být konkrétní. Třeba odpoledne 3. srpna 2019 spadne mezi Plzní a Starým Plzencem meteorit. JJJ M.

    A zase nic. Čím to je, že žádný věštec nic neuhodne?

    1. Nikdy jsem nevěštil a ani nebudu. Pouze jsem věštění komentoval jak vidím. Přečtěte si můj příspěvek znovu. Å celý. Věštců je velmi málo. Známá byla slepá baba Vanga. U nás to byl Milan Toušek. kterého jsem osobně znal. Jeho schopnosti prověřovali kvalifikovaní profesoři v SSSR.

  3. Ľudia by si mali jasne uvedomiť, že svet je jeden veľký živý organizmus a podľa toho by sa mali k prírode aj správať. A všetci jej tvorovia sú jeho súčasťou. Škoda, že si toho naša veda ešte nie je vedomá…

    1. Důležitosti přírody si věda vědomá je. Svět řídí politici a byznys, zvláště nadnárodní společnosti spojené s globalismem, což je systém laciněji z rozvojových zemí, kde to pak ekologicky praská ve švech.

  4. Přišlo mně několik mejlů, které potvrzují, že se sice ne až na tak špatně „hospodaří“ v Česku porůznu. Což neplatí např. pro lesy patřící Šternberkům; kde je zámeček Březina. Víme, že to byla většina klášterních a šlechtických majetků, kde byl kladen důraz jak na kvalitní vodohospodářský systém, tak na kvalitní lesní porosty. Příkladným je stále Školní lesní závod plošně zasahující do Moravského krasu.

  5. Poněkud váhám s reakcí na text, který ač jistě dobře míněný, působí na mne poněkud alarmisticky.
    Ví autor článku, že lesa neubývá, ale přibývá? Zvlášť vezmeme-li v porovnání se současným stavem, stav před 50, 100 lety.
    Za smrkové lesy u nás můžeme poděkovat v první řadě průmyslové revoluci, pak císařovně Marii Terezii a dále právě šlechtě a vlastníkům dolů a hutí.
    S hospodařením v lesích je to tak, že záleží hlavně na tom, zda se les využívá hospodářsky nebo jinak. Úroveň lesnictví v Čechách je tradičně a dokonce i dnes na vysoké úrovni. Kdyby nebylo politických zásahů do lesního hospodaření, bylo by nepochybně mnohem lépe.
    Není tomu tak a je to, bohužel, ve všech odvětvích. Zemědělstvím počínaje. Komunisty jsme sice kritizovali za těžbu dřeva a jeho prodej do ciziny za valuty, leč v porovnání s dneškem to byli opravdu žabaři. Není se čemu divit, když jsme si nechali zlikvidovat veškerý zpracovatelský průmysl. Dnes už nevlastníme ani ten dřevařský. Rakouské, německé a švédské koncerny nám diktují výkupní ceny dřevní suroviny. A ano, stalo se tak zejména po roce 2004, kdy stát zcela rezignoval na možnost ceny dříví alespoň kontrolovat.
    Za současnou katastrofou s kůrovcem lze najít dva faktory. V médiích se ovšem dozvíme pouze o jednom.
    Kůrovec se namnožil z jednoduchého důvodu. Zhroutil se totiž trh s dřívím v letech 2017-2018. Po suchých letech 2015-2016 prudce narostl podíl kalamitního kůrovcového dříví, které neměl kdo zpracovávat a zůstalo částečně nezpracované a částečně nevyklizené v lesích. Odtud lýkožrout silou požáru expandoval a byl na vzestupu až do roku 2019. Příčinou, světe div se, byly tzv. tendry, tedy způsob zadávání lesnických prací, kdy firmy soutěží v největší nabídce výkupní ceny dříví a nejnižší ceny za pěstební práce.
    Takže se tím vyšroubovaly ceny dříví na maximum a do toho přišlo sucho a zahlcení trhu kůrovcovým kalamitním dřívím. Dřevozpracující koncerny okamžitě srazily cenu dřevních sortimentů na minimum a tak se firmy kupující dříví od majitelů lesa dostaly do situace, kdy musely na základě smluv kupovat dříví za dvojnásobnou cenu, než ho pak mohly prodat.
    Aby nezkrachovaly, odmítly dříví kupovat a došlo k prodlení během něhož vylétl lýkožrout z desítek tisíc metrů krychlových dříví. A nastal požár. Typické selhání chybně nastaveného systému, zohledňujícího pouze stále rostoucí zisk. A ten zisk byl řádově
    7 miliard do státní kasy ročně.
    Takže ano, odlesnilo se značné území, zmizel smrk z oblastí, kde na základě přírodních podmínek neměl co dělat. Nahradí ho jiné dřeviny, jednak spontánním nalétnutím listnatých dřevin, jednak umělou výsadbou listnatých dřevin, které jsou dostupné ve školkách. Poptávka je dnes pochopitelně obrovská. Mezitím došlo k prodloužení zákonné doby k zalesnění a zajištění lesních ploch ze 2 a 5 let na 5 a 10 let. Jsem si celkem jist, že za několik let budou paseky opět kypět životem, jen s jinou dřevinnou skladbou.
    Ještě je třeba připomenout, že katastrofa postihla všechny vlastníky lesa v ČR bez výjimky. Zvlášť je to vidět na pozemcích, které byly v rámci restitučního zákona vydány církvím. Tam se ještě dva roky po vypuknutí kůrovcové kalamity vesele kácelo zdravé dříví, protože se dobře prodávalo…
    K mechanizaci v lese se dá říct pouze, že je to všeobecný trend související s efektivitou, rychlostí a cenou. Jeden stroj nahradí práci mnoha lidí a koní. Stroje jsou stále dokonalejší a přizpůsobují se ekologickým nárokům. Viděl jsem desítky lesních porostů, kde pracovaly harvestory a škody jsou při správném použití minimální. Vyžadují pouze rozčlenění lesa vyklizovacími linkami, čemuž se zcela nesmyslně brání různé amatérské organizace a bohužel i správy chráněných oblastí. Místo kvalitně vybudované sítě linek jsou lesníci nuceni využívat nedostačující síť linek a svážnic, většinou s nevhodnou svažitostí a následnou erozí s rychlým odtokem vody z lesa. To je pak zcela absurdně využíváno k demagogickým útokům v médiích dokumentovaných fotografiemi erodovaných linek atd. Kdyby se na tomto nešetřilo, nebylo by takových problémů. Ekologičtí demagogové by nejraději zcela zakázali v lesích veškerou činnost a proměnili celé odvětví v dotovanou činnost /odkud?/.
    Pokud jde o „nepořádek“ v lese. Ano, zůstávají tam větve a těžební zbytky. A je to tak zcela v pořádku. Část se navrací do půdy, protože dřevo roste na dřevě. Proto uklízet klest v lesích je svým způsobem škodlivá hloupost. Je fakt, že se na větších plochách větve shrnují a odvážejí z lesa jako „ekologické“ palivo v elektrárnách a teplárnách.
    Mnohem lepší /pro přírodu/ však je, když zůstane v lese, kde postupně shnije a obohatí půdu.
    Ještě ke smrku: Jakákoli monokultura, tedy nejen smrková, je z ekologického hlediska chybou. Proto by v přírodních podmínkách smrk nikdy nemohl růst v nížinách a středních polohách. Je to horská dřevina s optimem kolem 800-1000 m.n.m. To ostatně příroda demonstrovala zcela kategoricky v uplynulých 5 letech a v menší míře nepřetržitě již od let 80. v souvislosti se změnou intenzity srážek v průběhu roku.
    Čím větší druhová a věková rozrůzněnost lesa, tím odolnější, stabilnější a zdravější prostředí vytváří.

    1. Začnu odzadu. V poslední větě se nedá díky optimistickému závěru nic vytknout. Jenže budoucnost zcela jistě nebude tak růžová. Asi jste ale přehlédl hromady klestu na jedné fotce. Tak to zcela jistě plošnou rozlohu porostu bonitně nevylepší A když nám v lese hnije tyčovina průměru 15ti až 20ti cm, tak tam ty klády, nenapadené houbou, budou hnít někdy až desítky let. Když se orbou těžkých strojů, které s lehkostí vyrýpnou metrákový historický mezník, kde je několik centimetrů kyselé půdy, tak to také není nic co by mělo v lese být. Když se v kyselém pískovém podloží udělají až půlmetrové brázdy, tak to také není o ničem. V těch super brázdách budou klopýtat ještě vaši pravnuci. A co mně povíte o vodě? Vůbec se na ní nebere zřetel. Protože voda, místo aby se vsákla do půdního profilu, tak těmi odtokovými vsakovacími brázdami z lesa zmizí. Historií se nebudu zabývat, protože také o tom vím víc než vy.Prošel jsem jako lesní inženýr od roku 1965 tisíce hektarů lesa, takže si asi domyslíte jakou práci jsem dělal. Já bych ty lidi, co mnou popsané dokáží v lese spáchat, který je živým organismem, postavil ke zdi.

      1. Pane JJJM, nejsem lesní inženýr. V lese jsem velmi často, máme selský les, část jsme těžili a vysazovali. Koleje v lese žádné kromě kusu podmáčené cesty.
        Půlmetrové koleje jsou v podmáčených půdách, které v principu jsou hlavně v rovinách, kde vodu zadržují. Koleje jsou nejen po spádnicích, ale i po vrstevnicích, kde vodu zadržují a kolem nich na odhalené půdě se stromky ze semen uchytí. Letní sucha lesní porosty oslabují a naopak se jim pak daří na vlhkých rašelinových půdách, které jsou silně kyselé. Bylo to tak vždy a lesy prospívaly včetně smrkových. Překyselení půdy nastalo v době kyselých dešťů z emisí 50-80. léta.
        Hromádky klestí i pařezy jsou drobné přírodní niky, kde v okolí sníh roztaje a při dozrání šišek v zimě se na těchto teplejších a mírně chráněných místech uchytí ze semen stovky třeba borovic na jinak suchém místě.
        Paseky borovic se cíleně rozbrázdí rotační frézou kolem pařezů a po semenném roce mladé borovičky jako divé.
        Kulatiny sloužící jako podklady pro průseky při těžbě asi tak průměru 10 cm se zamačkají do zamačkané do měkké půdy a les je brzy zakryje organickou hmotou a invazními stromy třeba břízami.
        Váš článek hořekuje nad hraničním kamenem z dob šlechtických lesů. Ano, ale rozpadají se kostelíky, bývalé šlechtické prosperující statky (napadá mě zrovna jedem takový statek, dnes už zbouraný a na jeho místě je velkosklad, protože kus toho, čemu se hrdě říká dálnice 20 let ve výstavbě, jde právě kolem.).
        Souhlasím s Wiessbachem, že vyvážet dřevo jako surovinu za mizernou cenu je přímo zločin. V 90.letch se postavilo na vsích hodně pil (katrů). Vymlátilo se spoustu stoletého stavebního dřeva a vyváželo se alespoň řezivo. Dnes spousta těchto pil stojí a byly by třeba právě pro místní zpracování kůrovcového dřeva.
        Dříví se z lesa odváželo vždy a nemělo to zásadní vliv na lesní půdu. A to se větve odvážely se spalování, často včetně hrubého chvojí. Selské lesy byly čisté. Podstatnou chybou bylo hrabání hrabanky, (několikacentimetrová vrstva jehličí a organické hmoty), která se nějaký čas dávala ke stlaní dobytku. Takový les pak neroste.

    2. Mám pocit, že jste mluvčím vojenských lesů, z nichž většina už vojenskými lesy neměla být, protože je navštíví pouze vojáci, kteří jdou do lesa na houby. Uhýbáte od podstaty mého článku. Je zajímavé, že vás jenom zajímá jestli vím, že lesů přibývá. To je zavádějící otázka. Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na to podíváte. Mohu vám ukázat desítky dalších fotek, které potvrzují, že se LHC lesy nejenom plundrují proto, aby byl co největší zisk a zaměstnanci si tak přišli na své, ale zhoršují se zdravotní poměry stromů jak v porostech, tak více podél cest. Dochází také k tomu, že jsou cesty dokonce rozorány. O devastaci půdního pokryvu, který se vytváří staletí jsem se už zmínil. Je to děs a postihne to nejednu generaci našich potomků. Protože dojde až ke stoletému snižování bonity půdy. Jmenujete se Weisbach, což naznačuje, že vaši předkové pocházejí z nějaké horské oblasti. Určitě by nebyli nadšeni z toho jak se dnes chováme k velmi významnému živému organismu, jímž les bezpochyby je.

      Omlouvám se, ale už nemá smysl abych vaše komentáře komentoval. Neřešíte podstatné, ale zabýváte se nic neříkajícími prkotinami. To základní jste pochopitelně neuvedl. Snad na to někdy přijdete. Mohl by vám napovědět příspěvek pana Pardála. Mám daleko víc smysluplné práce před sebou.

      1. Pan Weisbach žije opravdu v lesích a má k nim velmi blízko. Zadejte si do vyhledávače mapy na seznamu.cz osadu Bilý Potok Vrbno pod Pradědem.

        Dovolím si jednu otázku na Vás, pane Miško. Proč jste tak k diskutujícímu, který se bez nějakých výpadů zapojil do odborné diskuze, nedůtklivý?

        V mládí jsem byl v těch hlubokých lesích blízko Bílému Potoku. Viz – https://www.lovecke-chaty-v-jesenikach.cz/fotogalerie/strelecka-chata/

      2. Nejsme mluvčím vojenských ani jiných lesů. Jen celý život pracuji v lese jako lesník, stejně jako můj otec, děda, jeho otec, jeho děda až tak do 16. století.
        Žiji přesně v tom, co se snažíte jednostranně /dle mého názoru/ popisovat. Pouze jsem se pokusil Vám /i ostatním/ nabídnout jiný pohled na to, co se v našem lese nyní děje.
        Drtivá většina lesníků svou práci dělá proto, že mají les opravdu rádi. Bylo to vždy celkem špatně placené povolání, takže představa, že za mrzký peníz necháváme drancovat lesy a ničit přírodu se nezakládá na pravdě.
        Člověk může žít s přírodou /což je i les/ v souladu a harmonicky aniž by působil škody. Kácení stromů a jeho výchova nejsou škody na lese jak se mylně někteří laikové domnívají, nýbrž něco, co se děje stovky let.
        A lze to dělat různými způsoby. Já jsem na základě svých celoživotních zkušeností přesvědčen, že naše lesy se zotavují a nacházejí se v lepším stavu než tomu bylo před 200, 100, 50 lety. Odborníci i veřejnost už totiž pochopili, že se příroda musí respektovat a procesy v ní napodobovat. Žijeme ve střední Evropě, jsme obklopeni hospodářskou krajinou, která vznikala tisíce let a to je třeba brát jako fakt. Stejně je nutné brát jako fakt, že dříví se hospodářsky využívá a využívat bude. To je celkem pragmatická záruka toho, že vždy bude zájem les okolo mít a pěstovat ho, protože nás živí. A to nejen nás lesníky a lidi, kteří v něm pracují, ale de facto všechny. O tom, že lesa neubývá je zbytečné se bavit. To je nezpochybnitelný fakt.
        Mnohem větší starost si dělám o úbytky zemědělské půdy.
        Nu, nezatleskal jsem Vám a Vám se to nelíbí. To chápu.
        Vy jste mě taky nezatleskal a to chápu taky.
        To je zkrátka život.
        Pěkný den všem a mějte rádi les!

        1. Pane weissbachu, hlásím se jako člověk, který má rád les. Zaujalo mě, kolik generací lesníků máte v rodinné tradici. Souhlasím, že lesní plocha neubývá, ale myslím, že těžba překračuje přírůstky, což dobře není. Bez mechanizace to dnes nejde, nemáme 600 000 kusů koní jako po válce ČR.
          Máme několik kusů lesa jako dědictví selského stavení (500 m.n.m.) Dvě části byly v mýtním věku vykáceny a vysázeny, zarůstá to hotovou džunglí, bojovat s břízami je marné. Na okraji jedné části jsou asi 40-50 let staré smrky na bývalé louce, rostou nevídaně, nejvyšší stromy chytly (vrcholového?) kůrovce, ale moc se nestihl rozšířil, pár stromů padlo, ale konec ještě být nemusí…
          Ve druhé části, také vedle louky na poměrně vlhkém podloží jsou hustě asi 40 let staré jedle obrovské ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Jedle_obrovsk%C3%A1 ) ve výborné kondici a kůrovec na ně nejde. Uvažuje se o výsadbě tohoto skvělého stromu u nás?
          Máme říkala, že jsem měl být lesák, což se nestalo. Zkoušel jsem (neúspěšně) kůrovce ničit v poražených kmenech elektricky. Pokud můžete, pročtěte
          http://kurovec-elektricky.wz.cz/
          Na pokusy s dřevem politým slanou vodou pro lepší vodivost jsem se už nedostal. Došlo kůrovcové dřevo a nemám trvalé bydliště ve vsi s lesem.
          Kdyby Vás to zaujalo a měl nějaké výsledky s tímto postupem, tak se můžeme kontaktovat přes nějaký nový soukromý e- mail, který zde uvedu.
          Diskuzi celkové se snažím držet stranou, témata jsou vyčerpaná a čtu to už jen jako kuriozity.
          Heslo : Stáří se spojeno s moudrostí a demencí, záleží, co je rychlejší.

  6. Vážený pane. Není to nedůtklivost, je to zjištění, že budoucnost našich lesů je v nemalém ohrožení. Jenže těm lidem jímž je moje varování určeno, a rozhodují o zdravém lesním prostředí, je to úplně jedno. Protože za svou lajdáckou práci, pro les a naši vlast nejsou potrestáni. O tom proč, jsem už psal. Co dodat? Osobně proti komukoliv nic nemám. Ale když se kdokoliv vyjadřuje o tom, jak lesy dnes vypadají, a nemá o desítkách tisíců lesa patřičný přehled, tak musím připomenout fakta. Třeba panu Pardálovi. Těžké těžební kombajny se boří také v suchých písčitých půdách. Nejenom podél cest, ale také uvnitř porostů. Je to vidět na jedné z uvedených fotek. Mějte se pane Vendo co nejlépe, stejně tak všichni ostatní, kteří máte zájem na tom, jak budou naše lesy v budoucnu obohacovat naše přírodní prostředí. Řežeme si totiž větev pod sebou. My s tím bohužel zřejmě nic nenaděláme. JJJ M

    1. Panu Weisbachovi to ale jedno určitě není. Les mu každý den i v noci vypráví a do toho zpívá jedna z krásných říček, Střední Opava. Silnice Vrbno – Jeseník je málo frekventovaná. Nu, až mu to tam závidím.

      1. → Les mu každý den i v noci vypráví a do toho zpívá jedna z krásných říček, Střední Opava.
        ________________________ Ježišikristeamůjtybóže!, jako by těch s&h tady bylo málo… Tvl. Vendelíne, co sis to zase šlehnul?

        ps: co UjgurPablbvé, tvůj kámoš? Co je s ním? Chyběj mi jeho zaručený zprávy, pověsti a vyprávění. Prosím, písni mu, nebo cinkni, jak tě znám, určitě „máš na něj složku“.

        1. NZP48

          The application of N-acetylmannosamine to the mammalian cell culture production of recombinant human glycoproteins

          Nedoporučuji lidem s omezením.

  7. Pane W. Jste moudrý muž. Také já jsem vystudoval VŠFLI v Brně proto, že mám les rád. Asi jste nepostřehl, že kromě znalostí mám o lese nepoměrně větší přehled. Na něco jsem se vás ptal. Víte každý hospodář si svoje přebytky, nebo to co vypěstuje prodává sám. V Česku nějaký debil rozhodl, že lesáci budou les pěstovat a nájemné firmy prodávat, což způsobuje nastávající stav, který se bude nadále zhoršovat. Dochází k pláči lesa. Les se totiž netěží v zimě, kdy je dřevní hmota nejkvalitnější a stromy s malým množstvím mízy a pryskyřice v kmeni vlastně spí zimním spánkem. Dám příklad. Na okna je nejvhodnější borovicové dřevo. Nejvhodnějším obdobím pro ně je čas zimního slunovratu. Proto také když těžíme v létě, tak poškozené stromy roní mízu nebo pryskyřici, proto dochází k nárůstu houbových chorob. Určitě víte jaká se rychle rozšiřuje zejména v podmáčených smrkových porostech.

    1. Paní Matko, musím vám něco napsat.Jak dobře víte, tak jsem citlivec, který vnímá energii stromů. Představte si, že například Lukasova lípa na Vysočině ji vysílá do vzdálenosti cca 120ti metrů. Stromy vnímají co se kolem nich děje. A dokonce mají paměť. A co víc, když chtějí tak s vámi dokáží mentálně komunikovat. Po prvé se mně ozvala mohutná borovice v místě neviditelných pískovcových vstupů do místa, kde zřejmě bývalo pískovcové hradiště. Borovice se ozvala krátkým, ale silným rázem energie. To mně tak překvapilo, že jsem úplně zapomněl na co jsem myslel. Představím ještě skupinový energetický poněkud delší ráz.Téměř na okraji lesa vyvrátil uragán několika akrový prostor vzrostlého lesa. Pomyslel jsem ta to, že to je škoda, s tím, že za to my lidi nemůžeme. Hned poté jsem ucítil neskutečný příval energie od okolních stromů. Takže se všichni mějte. Pokud chcete, tak se podívejte na můj fejsbukový profil (Johann Jaroslav Miška). Tam se mimo jiné dozvíte jak je možné zahradní stromky a keře energeticky posilovat. Rychleji rostou. A zdravé. Později shazují listí, dříve raší a mají větší úrodu. JJJ M

      1. Něco podobného se mi stalo po první v Novohradských horách,
        ano, stromy jsou úžasné, ale jak říkám, mnohé velmi trpí.

    2. Dnes jsem šel lesní cestou borovým lesem, střídaly se paseky s novým porostem borovic a řídký borový les s vytáhlými borovicemi (na pařezu asi 50 cm průměr) ponechanými jako semenáče. Většina z nich (stovky borovic) jsou napadeny jmelím, některé mají zeleň jehličí a jmelí tak jedna ku jedné, některé jsou už suché. Les má pískový podklad, místa kde frézou dělali hluboké rýhy mají dobrou černou lesní zem asi 15 cm hlubokou.
      Nevěděl jsem, že jmelí dokáže zničit vysoké borovice, které mají hladký kmen a nahoře jen vršek koruny. Mladší borovice v hustém porostu s větvemi i níž jsou napadeny málo.
      Co na to říkají vzdělaní lesníci ?

    3. Dvolím si krátký vstup, protože oslovený pan W. neodpovídá:

      ad/ V Česku nějaký debil rozhodl, že lesáci budou les pěstovat a nájemné firmy prodávat, což způsobuje nastávající stav, který se bude nadále zhoršovat.

      Toto je politické rozhodnutí a nemá nic společného se znalostmi lidí, kteří lesu rozumí a mají ho rádi. Asi by bylo dobré zapojit se, pane Miško, do nějaké politické strany, která Vás vyslyší a zahrne nápravu do svého programu. A to politické rozhodnutí je motivováno vlastně legálním rozkrádáním!

      Pěkný den.
      Václav Žáček

  8. Alois v 8:21 u Vendy, to mě inspirovalo k úpravě písně Karla Gotta :
    Když Alois s Vendou snídá-a-á,
    když vychládá čaj,
    když se den zhodnotí
    a odkazy daj…

    1. Pane Pardale, jste trapný. Alois přišel po snídani / a i kdyby u mě snídal, nic Vám po tom není/. Když počasí dovolí, chodíme dopoledne někdy do přírody.

      Co se týká odkazů, tak myslím, že pod článkem pana Mišky jich máte 3 x více než Alois.

      1. Vendo, omlouvám se, nyní už vím, že s Aloisem ráno procházkujete a že jste nedoknutelní. Kde bychom byli, kdybyste tu nebyli?
        Napsal jste přes 100 článků a stovky příspěvků v diskuzi a našel jste to pochopení sebe sama a pochopení světa? Nebo se nedařilo a jste takto „postižený“ a nedá se nic dělat?
        Pro trapárny vydávané za moudra nemusíte chodit daleko.
        Venda: „Pochopení světa je možné jen do té míry, do jaké pochopíte sebe……. A to se většině lidí evidentně nedaří. Ale, nemusí si z toho ti takto „postižení“ nic dělat. Proč? Protože nevědomost člověku pochopení – poznání nedává. Václav Žáček ˇ“– 15.03.2021 12:15

        Takže k tématu les a tomu parazitickému jmelí
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Jmel%C3%AD_b%C3%ADl%C3%A9.
        Roznáší je po pozření bobulí trusem ptáci. V Brně vymysleli postřik proti jmelí, ale na vysoké borovice to asi nepůjde.

    2. Au, au, ta vjeda a šoulačky po lese, vám de líp, Pardale..:-)) Ne vždy se snaha cení..:-)

      → Když Alois s Vendou snídá-a-á,

      :-)))))))))))))))))))))

    3. ad – Když Alois s Vendou snídá-a-á,
      ________________

      Věcná poznámka:

      Abychom se vyhnuli dvěma sousedícím sykavkám a text byl dobře artikulovatelný, upravila bych na: Když Lojza s Vendou snídá-á….

      1. Věro, to jsem taky myslel, ale Lojza byl tady dobrý diskutér, který pochopil sám sebe a svět a z diskuze zmizel.

        1. Zmizet z diskuse, zmizet z dohledu, z doslechu, ze spárů světa…taky jsem dnes byla na špacíru v lese, resp. na cyklostezce vedoucí lesem. Hezky se tam drandí s kočárem, jezdí na kole samozřejmě, venčí se baf-baf, pardon, pejsci, slovní zásoba se redukuje nepřímou úměrou vůči slovní zásobě mimi. Platí nepsané pravidlo, že se tam chodí dýchat čerstvý vzduch bez roušky, všichni to víme, s nikým se moc nekomunikuje, jen se pozdravíme, nikdo neprudí a snaží se každý ohleduplně mizet z aerosolového dosahu. Taková oáza na poušti. Tak jsem se pomalu loudala a meditovala, les už je pěkně obnovený po vichřici před několika lety, mladý, kůrovcem nesežraný. Přemýšlela jsem, jestli bych se uživila, kdybych byla nucená skrývat se v lese. Vyhodnotila jsem to tak, že neuživila. Umřela bych hlady. Tak jsme se vrátili pěkně domů, dali si s prďolínkem pečená jablíčka a kafe a byli jsme rádi, že se máme.
          Nic převratného ani ohromujícího.
          Úplně obyč.
          Přesto:
          Bože, díky za další krásný den!

        2. „Ten, kdo zná Tao, nemá potřebu o něm mluvit.“
          „Ten, kdo je vždy připraven o něm mluvit, skutečné Tao nezná.“

  9. → Alois přišel po snídani / a i kdyby u mě snídal, nic Vám po tom není/.
    _____________ Tak to prrr, Vendelíne. Jak takovýhle „situace“ řešej v tý tvý milovaný Indii? 100 ran přes hřbet? Oběma? Veřejně a pro výstrahu?

    ________________ Když Alois s Vendou snídá-a-á,
    když vychládá čaj,
    když se den zhodnotí
    a odkazy daj…_______________:-))))

  10. Venda: „Pochopení světa je možné jen do té míry, do jaké pochopíte sebe……. A to se většině lidí evidentně nedaří. Ale, nemusí si z toho ti takto „postižení“ nic dělat. Proč? Protože nevědomost člověku pochopení – poznání nedává. Václav Žáček ˇ“– 15.03.2021 12:15

    Vendo, to je slátanina jakou svět neviděl :-)))))))))

  11. Vážení, nechápu proč tady nemůžu najít ten Vendův příspěvek „Protože nevědomost člověku pochopení – poznání nedává. Václav Žáček ˇ“– 15.03.2021 12:15“???
    To ho admin vymazal? – Jak tomu mám rozumět? To se taky nemůžu trochu pobavit, jako ostatní? Jeden den tady nejsem a už přicházím o takové perly moudrosti!

      1. Děkuji Venoušku, už jsem myslel, že o ten bonmot budu ukrácen, ale ne – je zde i když pod jiným článkem. Ten výrok si opravdu zaslouží pozornost vědy a nejen psychiatra – humoristu. Co kdyby ste o tom napsal knihu – takové „vědecké pojednání“?!? – Nenapadla Vás taková myšlenka? Možno by v době jedové, neboli koronakrizové mohl být o to i zájem…

  12. Možná by bylo dobré zapnout kontrolku kritického myšlení a položit si otázku: proč se tak často a tak snadno někteří lidé nechají obloudit nesmyslnými, nic nevypovídajícími frázemi typu “ „Pochopení světa je možné jen do té míry, do jaké pochopíte sebe…“. Posloucháte se někdy, vnímáte, co píšete, „lidi“?

  13. Děkuji Pardalovi a Věře z V. za jejich rady a věcné připomínky. Přiznám se, že jsem to hledal i tam, ale taky neúspěšně a tak jsem si „myslel“, že to bylo vymazáno. Co se týče toho chápání sebe, s tím bych až tak velký problém neměl, ale s chápáním, nebo lépe řečeno, porozuměním jiných, tady problém je. Ale, to je odvěký problém a možná souvisí i s tím jeho stvořením, nebo možná taky vývojem ze zvířete. Ona to bude asi kombinace obojího. Proč plácat člověka z hlímy, když je tady už skoro hotová lidská bytost z opice? Stačí jí přidat jen málo a je to hotové. A mnozí lidé se docela rádi vrací ke svému prazákladu a taky se tak chovají. Příkladů tady máme spoustu. Možná i v tom je ta naše láska k lesům…

Diskuse byla ukončena.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2021

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference