- Magazín Gnosis – Hledání Světla, příspěvky čtenářů - https://hledani.gnosis.cz -

Lidské. Duch národa (1.)

Jako každý člověk sám o sobě, tak i každý obzvláštní národ musí dle své povahy, dle své přirozenosti se chovati a vzdělávati, jestliže svého původního určení dojíti a mezi ostatními své místo slavně a statně držeti má. Jan Evangelista Purkyně (1787-1869) [1]

 

Období

Byla různá údobí v dějinách českého národa v Čechách, podobně na Moravě. Úspěšně se kdysi činil velikán J. A. Komenský, učenec. Vzepjal se nám kněz Jan Hus, navěky stvrzený kostnickým koncilem. Úctyhodný byl přínos Ottova slovníku („Tuto původní českou encyklopedii překonala na světě snad jen Encyclopaedia Britannica“ – Derek Sayer: The Coasts of Bohemia, A Czech History, vydání 1998.)

T. G. Masaryk pomohl napřímení Evropy ve prospěch Slovanů. Vybraný Čech kdysi startoval z Bajkonuru – první z těch kosmonautů, kteří nebyli občany dvou kosmických supervelmocí – jsme pro každou legraci.

Světový přínos Haškova Švejka později ve 20. století nenásledovali teutonští Germáni. Za nacismu pohříchu nešvejkovali. Opustili Ježíše a byl jim vybrán Darwin.
 

Duch národa

Ke studiu rozdílů mezi národy přidává, něco zásadního, duchovní poznání. Představuje vědomého Ducha národa. O něm dovedli ještě lidé 19. století uvažovat jako o skutečnosti. Předpokládám v něm ten vliv, který určuje, že jedni národové jsou vychloubační, jiní spravedliví, další zase jinak. Při vší úctě k rovnoprávnosti. Jde především o převažující pestré vlivy, které samozřejmě v omezené míře patří všem národům.

Například Rudolf Steiner učil:

„Tento duch se neprojevuje bezprostředně smyslově. Vyžívá se v pocitech, citech, sklonech a podobně, jež pozorujeme jako něco určitému národu společného. Jde o bytost, která se smyslově nevtěluje, jako člověk utváří smyslově viditelně své tělo, tak duch národa tvoří své tělo ze substance duševního světa. Toto duševní tělo ducha národa je jako oblak, v němž žijí příslušníci národa a jehož účinky se projevují v duších lidí, sám však z těchto duší nepochází.“ [2]

František Palacký národy srovnává s bytostmi:

Moderní národy nebyly kýmkoliv „vymyšleny“, jak se někdy tvrdí. Konstitualizovaly se – slovy Palackého – jako „skutečné reality, zvláštní a živé, mající každý své povědomí, své chtění, své společné interesy, a tudíž i povinnosti a práva, jsou tedy skutečně osoby mravní a právní.“

Myšlenka, že národ je bytost, nebyla pouze představou Palackého. Sdílel ji zvláště s historiky německými a polskými. [3]

Ing. Roman Palka k Duchu národa napsal:

Lidé neustále kritizují a vymlouvají se na zkaženou společnost. Ta se skládá z podobných jedinců a odráží jejich vlastnosti – lži, chamtivost a agresivitu. My jsme společnost. Ztotožněním se se společností, jejími myšlenkami, názory, postoji a žebříčkem hodnot, vzniká umělý duch – agregor, který sjednocuje a telepaticky ovlivňuje všechny členy. Každá národnost, rasa i církev má vlastní agregor, proto se Němec chová jako Němec a ne jako Rus. Někomu může pomoci, ale jiným nedovolí překročit určitou mez. Světci odcházeli do pousteven, aby se od něj osvobodili. Zvlášť silný a nebezpečný agregor měl nacismus, po válce jeho vliv silně poklesl. [4]

Karel Funk popisovaného Ducha národa pojmenovává Archandělem, vyjímám i podrobnost:

Duše či duch národa není jen abstraktní metaforou, ale živou realitou, byť dnes skoro zapomenutou. Oním duchem národa je jeho Archanděl, podobně jako každý z nás máme svého Anděla Strážce. Archandělovi je národ, jeho utváření, vývoj a identita svěřen vyšším řízením. Archanděl je jednotící silou, která stmeluje skupinu lidí do jednotného jazykového a kulturního společenství. Ve fázi utváření národa jako celku je jeho vliv ještě málo projevený. Zráním národa se s ním jeho archanděl více ztotožňuje, rozprostírá své působení silněji, srůstá s ním, étericky se do něj vtěluje. Pevným spojením pak vede národ k jeho předurčení, národ „nalézá sám sebe“.

Když národ neplní svůj úkol, může na něj archanděl působit pouze skrze největší duchy národa – umělce, filosofy, politiky, kteří se svým individuálním vývojem účastní jeho nadsmyslových inspirací. Bez těchto lidí by archandělé neměli „most“, kterým by přenášeli své síly a inspirace na zem. Z našeho světa jim tedy musí vycházet vstříc pomocná síla z duchovní práce. Proto se typické rysy, ke kterým má národ vyspět, tak dobře zrcadlí v jeho největších představitelích. [5]

 

Různé národy

Nebývají to jazyky, vzájemně až nesrozumitelné, kterými by se národy definovaly nejdůkladněji. Národ, kdysi starozákonní, několikrát vyměnil svůj používaný jazyk, a přece jsou ti lidé považováni za Izraelce nadále. Už za starověku byly vůči nim výhrady ostatních národů, a příčinu tak dlouhodobých výhrad materialismus nevysvětlí. Byli odmítaní proto, že někde nepodléhali branné povinnosti? Protože je mezi nimi velký podíl schopných lidí? Protože byli, protože přinesli…?

*

Dost konkrétní je následující výňatek, který fandí české zemi. Izrael je stále v ohrožení, armáda tam má svou velkou důležitost, čehož následky nejsou úctyhodné.

Posílám Vám sumarizaci Keishina semináře, který proběhl 5.8.2012 v Praze.

Přiletěla rovnou z Izraele, kde měla rovněž seminář, a byla úplně zhrozená. Celý život poslouchala, jaká to je Svatá Země, moc se tam těšila, ale jaké vibrace tam má Matka Země a lidé, ji naprosto šokovalo. Nenávist, pomsta, krutost, smrt. Bylo jí tak zle, že poprvé v kariéře uvažovala, že zruší akci, ale pak se vzmužila a zvládla to. No a z bývalé Svaté Země přišla rovnou do budoucí, doufejme že už i současné, Svaté Země, tedy k nám. Prý jsme vibračně jedno z nejúžasnějších míst na světě, kde byla, Matka Země září a lidé jsou čím dál láskyplnější. A to je, milí moji, i Vaše zásluha, kterou Vám teď nezávisle potvrdili zvenčí. [6]

Něco konkrétního k izraelské armádě. Nespoutávaná tvrdost. Zda vojáci stříleli přesně nebo jen přestřelovali, americký důstojník nesděluje.

Izraelská armáda nejčastěji známá pod anglickou zkratkou IDF. Typická jednotka —: Mužstvo ve věku 19-22 let, poddůstojnické funkce vykonávají vybraní vrstevníci mužstva, kteří s ním jako rovný s rovným prošli přijímačem; velitel ve věku kolem 25 let, jehož podřízení pociťují větší loajalitu ke svým kamarádům než k němu. — IDF po vzoru Wehrmacht sestavuje jednotky na bázi místa bydliště, klade značný důraz na to, aby se vojáci navzájem znali z civilu —.

— samotný velitel nemůže být všude a poddůstojníci vůbec nejsou tím, čím by měli být – hlavní oporou velitele specificky vyčleněnou z mužstva, zralejšími osobnostmi krotícími výstřelky v chování většinových adolescentů. —.

Nejmenovaný americký důstojník s dlouholetou znalostí poměrů v IDF například podává následující svědectví o zkušenostech z let 2008-2009:

„V Bejt Sahuru u Betléma jsem viděl vojáky IDF střílet na palestinské křesťanské ženy věšící prádlo v zahradách. Prováděli to spřaženými tankovými kulomety z polního opevnění vzdáleného několik set yardů a evidentně se tím jen tak bavili. V Betlémě mi jeden poručík řekl, že by nařídil mužům, ať mě během demonstrace, ve které jsem uvízl, zastřelí, ale že to neudělal, protože si myslel, že možná nejsem Palestinec a kdybych jím nebyl, mohl by mít jisté potíže.“ [7]

Kladné poznatky k Izraelcům, získávané ze skrytých míst, přináší 11. kniha vydaná L. C. – podle přenosů od Kryona. Zhruba – píše o důležitosti Židů pro budoucnost všech národů: v souvislosti s krystalickou mřížkou Země – tedy skrytou duchovní záležitostí. O mnohých chybách Židů po vzniku státu Izrael, o vyvolaných bojích – válkách, o utrpení. Cosi i o jejich nejistotě, váhání nad ukořistěnými územími. Ale především přidává optimismus v pohledu do budoucnosti.

Přidám svou úvahu. Občas se objevují výhrady – kromě bankovnictví – také k účasti židů na různých povstáních, revolucích, převratných změnách. Zde zmiňuji jen obecně. Jejich podíl bývá větší, než odpovídá početnímu zastoupení v té které zemi. Dělají takoví aktivisté několika posledních staletí dobře nebo špatně?

Země se svou civilizací jde zatím do zkázy. Naším základem je příroda a ta nyní trpí, usychá nedostatkem vláhy, zahlcuje se plastovými odpady v oceánech, dusí se špatným vzduchem a kácením pralesů, především přemnožením dvounožců. Pak hledat změny ve prospěch odlišného provozování lidské civilizace je potřebné.

Kromě oprátky, sebevraždy pistolí, skoku z výšky nebo pod vlak, jsou nám podobně nešťastnou pomůckou také kazítka. Nezkracují jeden lidský život, ale záměrně krátí životnost průmyslových výrobků. Opakovanou spotřebou surovin zbytečně sebevraždíme svou civilizaci. Jak jinak?

Prodlužovat záruční dobu výrobků? Zakazovat takové a jiné chemikálie – na polích či do výrobků? Zdanit letecké palivo? Vůči jiným, zásadnějším možnostem změn, trpí ekonomové provozní slepotou? Ne, jen pokračují v tom, co Evropa potřebovala například v začátku 20. století. Tím tehdy bylo bohatnutí, odstraňování bídy.

Nyní však, přetrvávající snahou o bohatnutí, vyjadřovanou penězi, připomínáme boháče z pohádky. Čeho se jakkoliv dotkl, to se mu proměnilo ve zlato. Dobrou chuť :-(

*

Jsou však i jiné osočované národy, jdoucí odkudsi, zmocněné kdoví k jakému vzestupu.

Kdosi se spícího proroka (Edgar Cayce, 1878 – 1945) zeptal na budoucnost náboženství v USA. „To záleží na činnostech mnoha osobností. Nelze ji předpovídat. Dochází ke změnám, to je jasné – k vývoji nebo k revoluci v náboženském myšlení. Základem bude Rusko, ale ne komunismus, NE! Spíše to bude na principu Kristova učení – bude to jeho komunismus.“ [8]

Jsou národy nebojácné nebo smířlivé. Je zajímavé, jak jednotlivci spíš bojovných národů – v době klidu a míru – dovedou být přátelští. Sultánova vojska krutě bojovala, ale jinak byli disciplinovaní a i mírní. I diplomaté, obchodníci, cestovatelé, duchovní se shodovali na tom, že Turci se ve všedním a soukromém životě chovají poctivě, čestně, upřímně, umírněně, skromně a pohostinně [6]. Přitom nelidská jednání ve 20. století vůči sousedním národům jsou také známá [7]. Působí Duch národa?

Evropa a islám – Franco Cardini:

— mluvili Evropané o Turcích s obdivem a viděli v nich udatné, schopné a disciplinované bojovníky. Sultánovo vojsko bylo na rozdíl od neukázněných evropských vojsk 16. a 17. století a hrozivých poměrů panujících v jejich táborech zářným příkladem pořádku, umírněnosti a disciplíny. I když byli Osmané považováni za kruté bojovníky, nejednalo se o onu barbarskou zaslepenou zuřivost, typickou pro žoldnéře před vojenskými reformami 18. století. Slova chvály nezaznívala pouze z úst kronikářů, ale též od diplomatů, obchodníků, cestovatelů, duchovních a dalších. Všichni se shodovali na tom, že Turci, jež jsou neúprosní a hroziví v bitvě a přísní a nelítostní ve vykonávání práva a moci, se ve všedním a soukromém životě chovají poctivě, čestně, upřímně, umírněně, skromně a pohostinně. [9.a]

Čech o Turcích I:

Procházíme-li se po asijské části Istanbulu, z velké části nově vystavěné, připadáme si jako v Paříži či New Yorku. Lidé jsou usměvaví, vstřícní a zvídaví. Tady zjistíte, jak blízké nám Turecko je. [9.b]

Čech o Turcích II:

Turecko je úžasná země nejen tím, co nabízí z pohledu pamětihodností a přírody. Lidé, se kterými jsem se setkal, byli vždy přátelští a snažili se pomoct. Nesetkal jsem se s jakoukoli nenávistí, pokusem o podvod, ale ani s náznakem pohrdání či odmítavého chování. [9.c]

Státní nacionalismus:

— V první kompletní genocidě národnostních menšin v dějinách světa, kterou spáchal turecký stát, vyhlazení osmanských křesťanů, Arménů a Asyřanů v počtu 1,5 milionu lidí v letech 1915 – 1918 (kterou turecký stát dosud nepřiznal, nezreflektoval a zmínku za ni trestá), tak sehráli významnou roli převážně islámští, ale jazykově nepříbuzní Kurdové, zatímco v pozdějším vyhlazování samotných Kurdů ve středomořské Anatolii a severní Levantě, které kontinuálně probíhá sto let, hrají důležitou úlohu loajální přistěhovalci z islámských států Balkánu, ruského Kavkazu, Uralu a turkické Střední Asie, kteří následně osidlují vylidněné oblasti. [10]

 

– pokračování –
 

Literatura, odkazy

[1] Nitky z mého života – Jan Evangelista Purkyně (1787-1869). ODEON, Praha 1987

[2] Teosofie – Rudolf Steiner. Vyd. Baltazar, Praha 1992, s.88

[3] Palackého nacionální pojetí dějin – Libuše Hrabová (Dílo Františka Palackého. Sborník – Hodslavice 1996), s.50

[4] Magický svět. Člověk, společnost a agregor – Ing. Roman PALKA. Sborník článků pro týdeník SPIRIT

[5] Naše země jako budoucí duchovní centrum světa. Země česká – od úsvitu do Úsvitu – Karel Funk. Časopis Phoenix, březen 2004

[6] Podrobný obsah přednášky Little Grandmother v Praze (13. 8. 2012)

[7] Kdo vlastně bojuje v Gaze? – Karel Dolejší. 27. 7. 2014

[8] Tajemství záhad – Edgar Cayce – Richard Gordon, 1989. Eko-konzult Bratislava 1996. Orig. USA. Překlad Anna Rafajová, s.126

[9.a] Evropa a islám – Franco Cardini. Nakl. Lidové noviny. Praha 2004. Orig. italsky 2002. Překlad Jiřina Němcová

[9.b] ČECH O TURCÍCH Turecko je evropské – Z. Š. www.lidovky.cz, 2004 – 2005

[9.c] Istanbul: město slunce, Koránu a Bible – Ondřej Novák

[10] Turecko: státní naci(onali)smus včera, dnes a zítra – Tomáš Koloc
 

Bohumír Tichánek
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4
hlasů: 5