mapa stránek || vyhledávání

Ľudia nevedia, čo chcú!

Ľudia nevedia, čo chcú, alebo hĺbková analýza zmýšľania ľudstva, ktoré si vytvorilo, podporuje a živí systém, v ktorom sú bohatí čoraz bohatšími a chudobní čoraz chudobnejšími.

Ako vôbec môžno tvrdiť, že ľudia nevedia, čo chcú, keď oni sami sa domnievajú, že to vedia celkom presne? Všetci sa predsa chcú mať lepšie! Chcú sa mať dobre!

Avšak ako si toto „dobre“ a „lepšie“ predstavujú?

V prvom rade že budú mať viac peňazí a že si budú môcť viac dovoliť.

A teraz si položme otázku: keby priemerný človek mal zrazu toľko peňazí, koľko potrebuje, akým spôsobom by ich využil? Čo by s nimi urobil?

Ak by mal uspokojené svoje najzákladnejšie ľudské potreby došlo by u neho k takzvanému užívaniu si života plnými dúškami a to podľa individuality každého jednotlivca. Niekto by začal cestovať, iný zase popíjať. Ďalší by si doprial dobré jedlá, iný by si kúpil nové auto, najmodernejšiu elektroniku, vlastný, dobre zariadený dom. Iný by zase mohol mať nový mobil každý pol rok, chodiť na atraktívne dovolenky, kvalitne a značkovo sa obliekať a tak ďalej a tak ďalej. Veď predsa tých možností ako si užiť života, keď má človek dostatok peňazí, je veľké množstvo.

A čím má človek viac peňazí, tým siaha po čoraz drahších, výnimočnejších a atraktívnejších spôsoboch užívania si. Tým žije blahobytnejšie a nákladnejšie a jeho nároky sa stále stupňujú. Človek si totiž veľmi ľahko zvyká na vysoký štandard, z ktorého už potom nechce v nijakom prípade zľaviť, ale naopak chce ho ešte zvyšovať.

No a absolútnym vrcholom býva túžba už vôbec ani nepracovať, ale zariadiť si život tak, aby za nás a na nás pracovali iní a my sme si mohli už len nerušene užívať.

Takýto je teda ideál a skrytý sen väčšiny ľudí našej planéty. Takáto je ich predstava o tom, čo to vlastne znamená mať sa lepšie. Ide tu o vzácnu vzájomnú názorovú zhodu medzi bohatými a chudobnými. Takto uvažujú miliardári, ale i obyčajní ľudia, sediaci po namáhavej pracovnej smene za žobrácky plat pred televíznou obrazovkou, sledujúci život spoločenskej smotánky a túžiaci po tom byť takí ako oni, mať to čo oni a dovoliť si to čo oni.

Áno, ideál bohatých ľudí tohto sveta i ideál najväčších chudákov na svete je vzácne spoločný. Je ním túžba mať sa lepšie. Túžba mať sa lepšie v zmysle konzumného, hmotárskeho, mamonárskeho a požívačného spôsobu života. A táto veľká spoločná túžba väčšiny ľudí našej planéty, neustále živená ich citmi a myšlienkami, vytvára okolo Zeme nesmierne silný, citovo myšlienkový energetický potenciál.

Nijaká energia sa totiž nestráca a tento základný fyzikálny zákon sa bezo zvyšku vzťahuje i na energiu ľudských citových a myšlienkových hnutí. Je to teda určitý neviditeľný, ale reálne existujúci energetický potenciál, do ktorého neustále prúdia nové a nové prílevy síl citového a myšlienkového prežívania ľudí, ktorí práve takýmto spôsobom uvažujú a práve po tomto túžia.

No a tí „najšikovnejší“ a „najschopnejší“ z nich dokázali tieto ideály zrealizovať. Dokázali ich uskutočniť! Dosiahli toho na základe svojich schopností a svojej šikovnosti, ale zároveň i za podpory prúdenia sily z vyššie spomínaného, neviditeľného energetického zdroja. Tí „najschopnejší“ jedinci dokázali zhmotniť a zrealizovať ideály miliárd a sami sa stať miliardármi, alebo väčším či menším spôsobom majetnými. Stali sa bohatými, ktorí svojou neutíchajúcou nenásytnosťou vytvorili a vytvárajú miliardám iných ľudí na tejto planéte zo života peklo. Peklo chudoby, spočívajúce v nemožnosti uspokojiť ani svoje najzákladnejšie ľudské potreby.

Možno ste zachytili informáciu o tom, že 85 najbohatších ľudí sveta vlastní toľko, ako 3,5 miliardy tých najchudobnejších, čo je polovica obyvateľov Zeme. Možno ste zachytili správu, o koľko miliárd vzrástol za predchádzajúci rok majetok tých najbohatších ľudí sveta a to i napriek súčasnej kríze. Alebo možno práve preto!

Áno, je neodškriepiteľným faktom, že nožnice sa čoraz viacej otvárajú a priepasť medzi chudobnými a bohatými sa čoraz viacej prehlbuje. Mizne stredná vrstva a svet sa radikalizuje na veľmi bohatých a veľmi chudobných. Rastie nespokojnosť, množia sa protesty i nenávisť voči bohatým, ktorých ziskuchtivosť a nenásytnosť je považovaná za príčinu tohto stavu.

Avšak v skutočnosti sú bohatí iba uskutočňovateľmi a hmotnými realizátormi túžob a prianí, ktorými žije väčšina ľudí na našej planéte. Oni tieto túžby iba doviedli do hmotnej a reálnej podoby, súc pritom podporovaní obrovským myšlienkovým a citovým energetickým potenciálom túžob väčšiny ľudí tohto sveta po lepšom živote a užívaní si. Nesmierna sila tejto energie je motorom ich chamtivosti!

Inými slovami povedané, ľudí tejto zeme ožobračujú a vrhajú do chudoby tie túžby a ideály, ktoré svojimi citmi a myšlienkami neustále podporujú. Sebecká bezohľadnosť bohatých je v podstate dôsledkom hodnôt, v ktoré ľudia veria a ktoré uznávajú. Ľudí teda v skutočnosti neožobračujú bohatí ale hodnoty, ktoré oni sami uznávajú a ktorých nástrojom a dôsledkom je nenásytná chamtivosť bohatých.

Myslíte si, že to nie je tak? Myslíte si že chudobní nepodporujú boháčov prostredníctvom sily svojho citového a myšlienkového potenciálu v tom, aby ich ožobračovali?

Len sa spýtajte nejakého chudáka, či by nechcel byť bohatý a čo by robil, keby bohatý bol. Je len veľmi málo takých, ktorí by toto nechceli a ktorí by s veľkou pravdepodobnosťou, ak by sa im to splnilo, neboli presne tak isto bezohľadnými chamtivcami, akými ako sú tí súčasní boháči. Ba možno ešte aj horší!

Pochopme predsa, že túžba mať sa dobre, mať sa lepšie tým nízkym, hmotársko mamonárskym a konzumno poživačným spôsobom je ideovým zdrojom zbedačovania sveta a niečo takéhoto môže existovať len preto, že to väčšina ľudí podporuje.

Ľudia sa majú zle a upadajú do stále väčšej biedy preto, lebo to tak oni sami chcú! Lebo vnútorne uznávajú a podporujú práve tie hodnoty, ktoré to spôsobujú. Bezohľadná rozpínavosť bohatých má byť však pre nich lekciou toho, aké sú tieto hodnoty zvrátené a nesprávne.

Ľudia musia pochopiť, že cesta k tomu, aby sa mali lepšie, sa neskrýva v tom nízko, konzumno poživačnom spôsobe života, ako si ho väčšina z nich predstavuje. Táto cesta je falošná a nesprávna! Je to cesta k ožobračovaniu miliárd, ktorú hmotne uskutočňujú tí najšikovnejší a najbezohľadnejší realizátori oných nesprávnych túžob a ideálov. Pokým to ľudstvo nepochopí, bude trpieť úplne oprávnene! Bude trpieť chudobou preto, lebo si ju zaslúži! Lebo svojimi nízkymi túžbami mať sa lepšie poživačným spôsobom energeticky podporuje parazitov, ktorí ho ožobračujú.

Takýto je reálny stav na základe ktorého vyvstáva zásadná otázka: po čom má teda človek vlastne túžiť, ak sa chce mať naozaj lepšie?

Po tom, aby sa on sám stal lepším! Lepším, spravodlivejším, láskavejším, čistejším a ušľachtilejším človekom!

Lebo človek nemá vo svojom živote prednostne usilovať o to, aby mal, vlastnil a užíval si! Človek nemá prednostne usilovať o to, aby mal, ale aby bol! Aby bol dobrým, spravodlivým, láskavým, čistým a ušľachtilým človekom! A až keď bude toto chcieť, až keď bude chcieť a snažiť sa sám stať lepším, potom môže dôjsť a potom aj naozaj dôjde i k zlepšeniu jeho hmotných pomerov. Len človek, ktorý je lepší sa môže mať lepšie! Práve takto to funguje na základe vyšších Zákonitostí tohto univerza.

Ak sa ale ľudia chcú mať lepšie, avšak len oným nízkym, poživačno konzumným spôsobom, tak ako si to dnes predstavuje väčšina z nich bez toho, že by sa oni sami mali stať lepšími, potom si právom zaslúžia biedu a postupné ožobračovanie.

A nástrojom tohto ožobračovania sa stáva chamtivosť bohatých, ktorá je v podstate iba zhmotnením tých ideálov, ktorým ľudia veria a ktoré uznávajú. Málokto z týchto ľudí by sa totiž sám choval inak, keby sa z jedného dňa na druhý stal sám bohatým.

Lepšie sa teda bude mať a môže mať iba taký človek, ktorý sa sám chce stať lepším. Pokiaľ presne toto ľudia nebudú chcieť a po tomto nebudú túžiť, bieda nevymizne. Ba bude ešte väčšia a bude sa stupňovať až dovtedy, kým neprecitneme a neprestaneme citovo a myšlienkovo vyživovať energetický zdroj zvrátenej túžby mať sa lepšie, z ktorého čerpajú posilu všetci tí, ktorí nás zbedačujú a vykorisťujú.
 

Milan Šupa
http://kusvetlu.blog.cz/
 

Poslední články autora:


hodnocení: 2.8
hlasů: 6
Tisk Tisk

16 komentářů

Přidat komentář
  1. Velmi pravdivý blog, až na jeden, zřejmě neúmyslný, omyl. Pisatel předpokládá, že chudoba jedněch je způsobena bohatstvím druhých, že bohatí ty chudé okrádají. To zajisté platilo ve vztahu mezi otrokem a jeho pánem, nebo ve vztahu mezi pánem a nevolníkem (poddaným). Tam se zrodil předsudek, že sociální rozdíly mezi lidmi jsou vždy způsobeny tím, že bohatí okrádají chudé. Ve svobodné společnosti to však neplatí. Tam je vztah mezi zaměstnancem a podnikatelem založen na smlouvě a pokud se zaměstnanci zdá, že je podnikatelem okrádán, může od něj odejít a případně sám začít podnikat. Neuvěřitelně vysoké bohatství některých lidí je dáno jejich vizionářstvím. Příkladem může být druhý největší boháč planety, Bill Gates, který začínal se výrobou počítačů v garáži. U něj bychom velice těžko hledali, koho že to vlastně okradl. Nejčastěji je však bohatství dáno štěstím – že člověk byl ve správnou dobu na správném místě a využil nabízející se příležitosti. To je koneckonců případ nás všech, kdo jsme se narodili na bohatém Západě. Naše vysoká životní úroveň je dána tím, že jsme měli štěstí, stejně jako jiný má štěstí, že je krásný či zdravý. Pokud bychom se narodili třeba v Bangladéši nebo v Severní Koreji, dřeli bychom od rána do večera a trpěli stále svíravým hladem. Autor má pravdu, že smyslem života by nemělo být pouhé uspokojování hmotných potřeb, ale vykládejte to hladovému člověku! Bude vás mít právem za blba. Rozumnější je pomoci mu, aby se toho hladu zbavil. Proč určitá společenství trpí hladem? Je to dáno organizací společnosti. Pokud je schopným ponechán jejich zisk, mohou ho reinvestovat a rozšiřovat své podnikání. Zbohatnou, ale stejně tak zbohatnou i jejich zaměstnanci. Pokud jsou však o zisk okradeni, budou jen živořit a s nimi celá společnost. Příkladem může být socialistická Indie, kde podnikatelé odvádějí téměř 100% daň ze zisku státu. To je příčina, že Čína, kde je daň relativně nízká, je ekonomickým tygrem, zatímco Indie živoří (a trpí hladem). Je zřejmé, že obrovské sociální rozdíly ve světě jsou na prvém místě způsobeny zhoubnou socialistickou utopií založené na myšlence “bohatým brát a chudým dávat”.

    1. EDITOVÁNO ADMINISTRÁTOREM: Obsah komentáře byl vymazán, protože porušoval zásady věcné a slušně vedené diskuse.
    2. Pro pavel v 24.4.2018 (9:55)

      Snad indičtí podnikatelé přestali podnikat, kvůli vysokému odvodu zisku?
      Indie nebohatne proto, že ačkoliv jde ekonomicky nahoru, stále obrovská porodnost zachovává mnoho chudých lidí. To je zásadní rozdíl proti Číně.
      Pilot dopravního letadla, kterému se po nasátí hejna ptáků zastavily motory, přistál ve velkoměstě na řece Hudson. Sláva. Dokázal plachtit, zachránil stovky životů před pádem, možná mnohem víc.
      Po čase se ukázalo, že i takový profesionál specialista – pro své nízké výplaty kupodivu musí brát potravinovou pomoc ve své zemi, jak je tam možné.
      Takže nějak málo funguje: “je schopným ponechán jejich zisk, mohou ho reinvestovat a rozšiřovat své podnikání. Zbohatnou, ale stejně tak zbohatnou i jejich zaměstnanci.”
      “Nejčastěji je však bohatství dáno štěstím – že člověk byl ve správnou dobu na správném místě a využil nabízející se příležitosti.” Štěstí jen jako forma nevysvětlené náhody? To je málo.

    3. EDITOVÁNO ADMINISTRÁTOREM: Obsah komentáře byl vymazán, protože porušoval zásady věcné a slušně vedené diskuse.
    4. ad.
      “…Štěstí jen jako forma nevysvětlené náhody? To je málo…”
      jj, takže uvažuju, že půjdu štěstí vstříc a na přilepšenou prodám svý vlásky, když to bude nutný na ty léky,….

    5. Ten kdo zná příběh Billa Gatese, na něj to sedí, “nejčastěji je však bohatství dáno štěstím – že člověk byl ve správnou dobu na správném místě a využil nabízející se příležitosti”, takže za mě +. pavle v, nenechte se odradit Honzou alias nestranným pozorovatelem, je to tragická postavička, ani nepozná konstatování a nad tím si vybíjí zlost nadávkami.

    6. ad.: že člověk byl ve správnou dobu na správném místě a využil nabízející se příležitosti

      Jenže je také pořekadlo, že “štěstí přeje připraveným”.

  2. Tak jsem se odhodlal asi po týdnu článek p. Šupy přečíst. Články nestály nikdy za nic, ale toto je úplně snad nejhorší článek, co napsal. Zredukovat lidské touhy pouze na peníze, to je asi úplně mimo mísu.

    1. Pán Šupa a jeho nosná myšlenka – podle sebe soudím tebe.

  3. – Ľudia nevedia, čo chcú,…
    – túžba už vôbec ani nepracovať…
    – skrytý sen väčšiny ľudí
    – po čom má teda človek vlastne túžiť, ak sa chce mať naozaj lepšie?
    Po tom, aby sa on sám stal lepším! Lepším, spravodlivejším, láskavejším, čistejším a ušľachtilejším človekom!
    – kým neprecitneme a neprestaneme citovo a myšlienkovo vyživovať energetický zdroj zvrátenej túžby mať sa lepšie, z ktorého čerpajú posilu všetci tí, ktorí nás zbedačujú a vykorisťujú.

    – obranná reakce lidského mozku
    – mozek stejným způsobem blokuje i informace, ukazující nesprávnost vlastních mentálních modelů.

    – řešení? Nó, třeba vyrobit si štokrle s jednou nohou krátkou, a padat, padat, a následně :”Uč se dítko moudrým býti…” Nebo jinak.

  4. Jádro sdělení vidím v tom, že ten stav tvoříme všichni a vůbec si to nedovedeme představit a už vůbec si to připustit.
    Za mě ****

  5. Položil jsem si otázku – PROČ? Proč na tenhle Šupův článek přišlo tolik agresivních odpovědí?
    Pan Šupa ve svých úvahách jde často do hloubky lidské mysli a tak do její podstaty do lidských duší. A to je velice prekérní věc, když se nám začíná někdo vrtat do toho, jak žít a tedy do samotného smyslu svého života. To je často velice pálivá záležitost, hlavně, když s tím svým životem mám určité nevyrovnané účty. Uvedený Šupův článek bychom klidně mohli nazvat “pojednání o smyslu života”.
    Ve společnosti a hlavně v té naší české, existují veliké rozepře, které jsou vyvolávané hlavně existencionalistickými problémy jak a pro co žít. Velké krajiny s dlouhou kulturní tradicí mají tyhle otázky už dávno zodpovězené a proto s tím nemají žádné problémy. Ale češi, kteří žijí v kotli kulturního evropského a tím i světového dění s tím mají své problémy, protože se zde setkávají s takovou růzností filozofických a existencionalistických představ, že to negativně poznačuje celou společnost. Proto z této kotliny mohli vyjít takové osobnosti, jako byl např. Jan Amos Komenský a mnozí jemu podobní. To naše myšlení je poznačené naší minulostí, když jsme se nechali mocnostmi zavléci do různých špinavých praktik a intrig ze kterých jsme nevyšli s čistým morálním štítem. Bohužel, v takové situaci jsme i dnes, když se o nás trhají jak západ, tak i východ a my musíme pro sebe chránit co se jen dá. Především vlastní životy a taky životy a zájmy našich dětí. Proto i takové úvahy, jako zde předložil pan Šupa mají svůj význam a měli by vést k našemu hlubšímu zamyšlení.

    1. 1) Tolik agresivních odpovědí?
      Přicházely na první diskusní od pavel v., méně na obsah článku.
      2) Češi – veliké rozepře.
      Navíc jsou svou podstatou velmi vyspělým národem. Jiné, méně duchovně vyspělé, si jen v malé míře všimnou, do čeho vývoj celého světa zatím jde. Ekonomie, armády, a další.

  6. Máte pravdu p. B.Tichánku. Taky souhlasím s názorem, že ta duchovní vyspělost českého národa je taky zásluhou právě těch negativních historických zkušeností, které na nás doléhali z okolitých krajin a koloniálních velmocí. Abychom se tomu ubránili, bylo potřeba nejen dobře bojovat, ale taky myslet. Ten duchovní boj probíhá i dnes a my jsme jeho součástí…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2018

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference