Datum 10. března se každoročně připomíná jako den solidarity s Tibetem. V české republice pravidelně vyvěsí tibetskou vlajku či alespoň vlaječku několik tisíc lidí, stovky měst a obcí či mnoho dalších institucí. Připomínají tak den roku 1959, kdy bylo brutálně potlačeno protičínské povstání v okupovaném Tibetu. Moderní lidovědemokratická armáda Číny i přes zoufalý odpor tibetských bojovníků (vyzbrojených často středověkými zbraněmi) obsadila v krátké době zemi „na střeše světa“.

Oficiálních důvodů bylo několik:

• Bratrské osvobození od západních imperialistů (v té době zde pobývalo zhruba 6-8 cizinců). Navrácení Tibetu do původní rodiny národů Číny (byť se po staletí jednalo o zcela jinak se vyvíjející etnikum).
• Vymýcení duchovního tmářství (tj. specifické formy buddhismu se zásadou neubližování živým bytostem).
• Zrušení starého vykořisťovatelského řádu (a jeho nahrazení milionem zabitých či umučených Tibeťanů, zdrcující devastací tibetské kultury, hladomorem a šest miliony čínských přistěhovalců).

V roce 2014 se ke dni solidarity přihlásilo 599 měst, městských částí, magistrátů, obcí a krajů. Z čeho vyplývá naše národní – v evropském měřítku nebývale silná – podpora „věci tibetských“? Jde o „revoltu kavárenských povalečů“, politické zviditelňování či o něco jiného? Třeba o sounáležitost malých národů v boji za vlastní svrchovanost. O vzory vynikajících osobností v minulosti dávné či nedávné.

V roce 1927 podnikl prezident T. G. Masaryk (jehož 165. výročí narození si můžeme letos 8. března také připomenout) svou první zámořskou cestu po válce. Jel do Palestiny pod britským mandátem. Navštívil mimo jiné kibuc Bejt Alfa, založený československými emigranty. Židovská komunita to vnímala jako další formu podporu sionismu, podporu malého národa. Vždyť Československo už ústavou z roku 1920 uznalo židovskou národnost a stalo se první zemí, která Židům takto přiznala právo na vlastní kulturní a národní svébytnost. V tomto duchu pokračoval i ministr zahraničí Jan Masaryk, když po 2. světové válce v diskuzi Valného shromáždění Spojených národů podpořil vznik Izraele.

Následovalo více než 40 let, kdy jsme morální podporu jako národ potřebovali spíše my. Ale již počátkem roku 1990 pozval prezident Václav Havel představitele sužovaného národa – Jeho Svatost dalajlamu – na návštěvu. Premiérové přijetí čerstvého nositele Nobelovy ceny za mír na oficiální úrovni protrhlo hráze politické opatrnosti na celém světě. Tento akt po 70 letech potvrdil kontinuitu české solidarity s osudy malých národů a zviditelnil nástup nové zahraniční politiky naší země.

Velké symbolické kroky musí jít ruku v ruce s praktickým naplňováním myšlenek v běžném životě. O konkrétních formách dlouhodobé české pomoci Tibeťanům se můžete dozvědět na www.protibet.cz.
 

Za MOST, o.p.s. Petr Ďásek