mapa stránek || vyhledávání

Milan Kučera: Bůh se kvůli lidským mylným představám měnit nebude

Bůh dopouští zlo co je svět světem. Každý z nás má svůj „stín“. Na jednu stranu nad tím můžeme lamentovat, na druhou stranu můžeme i to zlo považovat za odvrácenou a potřebnou stranu dobra, ovšem zamyslet se někde v samotném středu celého tématu? Milan Kučera to ve své knize udělal a vznikla publikace, která v krátkosti a jasnosti vnáší do pojmu „dobro a zlo“ jasno. Jednoduchý duchovní pohled, který se vám vryje pod kůži. Je čas položit autorovi pár otázek, protože se na celé téma přece jen dívá trošku jinak, než jsme zvyklí.

Co člověka donutí se zamyslet nad tím, proč „Bůh dopouští zlo“ a napsat o tom knihu?

Když potká křesťan ateistu a snaží se ho přesvědčit na svou víru, tak ateista řekne: „A proč Bůh dopouští zlo? Kdyby byl milující Bůh, tak nikdy nedopustí utrpení lidí!“ A křesťan začne něco koktat o tom, že Bůh dal lidem svobodu, tak mohou páchat zlo. Křesťanství tuto otázku nedokáže zodpovědět. Vždyť zlo je i v přírodě. Zvířata se navzájem požírají, jsou zemětřesení, sopky, tsunami… Za to přece nemůže člověk a jeho „svoboda“. Za to nemůže ani Eva z Ráje a ani Kain.

A právě proto, že mě neuspokojila tato povrchní odpověď, začal jsem o této otázce přemýšlet. A ukázalo se, že ta otázka je velice složitá a obtížná a to přemýšlení se protáhlo na pětatřicet let. Tuto otázku nelze zodpovědět, pokud nepochopíme celý řád ve Stvoření. Je to poměrně složité a tak jsem z toho udělal jen takový krátký a hustý vývar na devadesát stran. Dnes je rychlá doba a knihu na 500 stran by asi nikdo nečetl.

Vy jste se ve výkladu v knize obrátil na základy východní filosofie a východního náboženství a používáte výrazy jako jang a jin. Sjednocením těchto protikladných principů vzniká Jednota – tedy Bytí, kde jsou tyto pojmy nerozlišeny. Ve vašem pojetí Boha ta Jednota nezná pojmy: mír – válka, láska – nenávist, dobro – zlo. My ale žijeme přece jen v křesťanské zemi a křesťanství vnímá Boha jako milujícího Otce. Myslíte si, že takový přístup bude pro křesťany přijatelný?

Kniha byla asi rok a půl na internetu ke stažení zdarma. Za tu dobu si ji přečetlo mnoho lidí a já mám zpětnou vazbu, jak tuto knihu lidé přijímají.

Čtenáři nemají problém s pochopením principů jang a jin, dokonce ani s představou Boha jako Jednoty nerozdělených protikladů. Ano, ale mají problém s tím, že jim kniha bere toho milujícího nebeského „taťuldu“, který jim ve všech těžkých životních situacích pomáhá. To je ale jejich problém. Bůh se kvůli nějakým mylným představám lidí měnit nebude. Svůj názor musí změnit lidé.

Máte nějaké „vhledy“, umíte „astrálně cestovat“, máte nějaké mimosmyslové zážitky? Nebo z čeho jste čerpal?

Na to já odpovídám vždy stejně. „Astrálním cestováním“ jsem navštívil 21. nebe a viděl tam Nebeskou královnu a Rajskou zahradu. (smích) Ale teď vážně. Na co by mi bylo nějaké „astrální cestování“ či „vhledy do záhrobí“?

Víte, já jsem k tomu „astrálnímu cestování“ a těm „vhledům“ dost skeptický. Ne, že bych říkal, že to někdo neumí, ale je to VŽDYCKY zkomoleno rozumem dotyčného. Může mi někdo vysvětlit, jak to, že jeden tam vidí anděly, jiný nějaké kosmonauty či ufony, atd.? To je právě dané zkomoleným výkladem dotyčného „astrálního cestovatele“. Kdo byl vychován křesťansky, tak tam vidí anděly, kdo je technického zaměření, tak tam vidí kosmonauty, atd. Já jako technik bych řekl, že je to nějaký druh energie, která když zapůsobí na mozek, tak vyvolá nějakou představu. Jak může někdo v nějakém „nehmotném“ bytí vidět např. ženu v krásných šatech, kapli, moře, atd.? Kde se to tam všechno bere? To jsou přece jenom představy mozku.

Každý, kdo zažil nějaký „astrální vhled“, je tím natolik fascinován, že o tom cítí povinnost napsat knihu. Je zajímavé, že v těch stovkách knih, které jsou k dispozici, se ani jediní dva pisálci neshodnou na tom, jak to v tom „astrálu“ vlastně vypadá. Takže jsem k těm astrálním „vhledům“ značně skeptický a nabádám lidi vždy k obezřetnosti – aby nenaletěli nějakému Neználkovi.

Tak můžete nám prozradit, z čeho jste tedy čerpal vy? Z knih? Nebo jste jenom přemýšlel o světě?

Ano, z knih jsem čerpal poměrně hodně. Svoji metodu poznávání samozřejmě také nějakou mám. Já mám nejlepší nápady ráno těsně po probuzení. Je to okamžik, kdy vědomí vystoupilo z nevědomí, kde bylo v noci. A právě v tomto okamžiku je vědomí schopno zpracovat nějaké podněty z nevědomí – a ty bývají zaručeně správné, to je ta intuice. (Není to ale nic nového. Dříve se lidé také modlili ráno po probuzení a večer před spaním.)

V knize pracujete s Jungovým pojmem „stín“. Pod pojmem „stín“ Jung definuje něco, co odmítáme, co potlačujeme do svého nevědomí, tedy do „stínu“. Úkolem každého člověka je vynést tyto obsahy nevědomí na světlo a prožít je. Tím se člověk dostane do rovnováhy a uzdraví se jak po psychické, tak po fyzické stránce.

Ano, je to tak. Neexistuje žádný nebezpečný princip – nebezpečná je pouze porušená rovnováha. Každý princip musí být v rovnováze se svým protipólem. Princip je nebezpečný pouze tehdy, je-li samostatný, izolovaný. Samotné horko (jang) je stejně životu nebezpečné jako samotný chlad (jin). Naším cílem je dostat tedy oba póly do rovnováhy! Kdo se snaží uplatňovat a prosazovat jen jeden pól, dojde k problémům. Abychom tyto problémy dokázali řešit, musíme sjednotit oba protipóly, smířit protiklady. Je to velmi obtížné a náročné a dokáže to pouze ten, kdo poznal oba póly.

Jsou lidé, kteří si myslí, že chudobou se dostanou do nebe. Do „nebeského království“ nepřijde ovšem ani chudobný ani bohatý. Přijde tam ten, kdo poznal oba póly – chudobu i bohatství a najde mezi nimi tu správnou rovnováhu. To samé můžeme říci o všech polaritách: zdravý – nemocný, chytrý – hloupý, atd…

Se stínem je skutečně nejvíc práce. Jak vy integrujete svůj stín do života? Máte nějakou osobní zkušenost, jak se tedy smířit s tím „stínem“, ať už znamená cokoliv?

Já ten „stín“ dostávám v životě vždycky jako „bonus“. Tzn., o něco se snažím, o něco usiluji, a když se mi to podaří, tak v jiné oblasti mého života se něco pokazí. Typickým příkladem je tato kniha. V den, kdy mi nakladatel sdělil, že je ochoten mi tuto knihu vydat, se něco moc velkého a důležitého v mém životě pokazilo. Je to ale příliš osobní, tak to nebudu dále rozvádět. Člověku nezbude nic jiného, než to přijmout. Za všechno se musí v životě platit.

Žijeme v relativně mírové době, nevládne tvrdý patriarchát, otroctví, válka, neupalují se čarodějnice. Přesto mnoho lidí cítí psychickou nepohodu, stres. Proč? Nebo to je právě proto?

Já bych byl hrozně rád, kdybych se dožil doby, kdy se bude na všech typech škol učit psychologie. My jsme ve škole měli např. předmět „Mineralogie“, kdy jsme se celý rok učili v přírodopisu, jaké jsou kolem nás šutry. Nikdy v životě jsem toto nepotřeboval.

Naproti tomu, kdyby se ve škole učila psychologie, mezilidské vztahy, rozdílnost mezi myšlením a chováním mužů a žen, umění jednat s lidmi atd., tak toto potřebují všichni lidé denně. Je s podivem, že to, co dennodenně potřebujeme k životu, nás škola vůbec neučí. Mezilidské vztahy jsou dnes v hrozném stavu a k tomu stresu velkou měrou přispívají.

Dalším důvodem té psychické nepohody a stresu je materialistický způsob života. Dnešní lidé – a zejména mladí – si myslí, že nějaká materiální věc (mobil, auto, dům…) je učiní šťastnými. Když si takovou věc pořídí a to kýžené štěstí se nedostavuje, tak marně hledají důvod své nespokojenosti. Chybí jim v životě Bůh.

S tou výukou psychologie na školách souhlasím… Vy v anotaci píšete, že je to kniha pro lidi hledající smysl života. Jaký je tedy, podle vás, smysl života?

Poměr dobra a zla ve Stvoření je přesně padesát procent na padesát procent. Poměr sil konstrukce a destrukce je vyrovnaný. Kdyby to bylo jinak, svět by nemohl fungovat. Známe pořekadlo: „Postav dům, zasaď strom a zploď syna.“ Jestliže si postavím jeden dům, jeden dům také spadne. Jestliže zasadím jeden strom, jeden strom uschne. Jestliže zplodím jednoho syna, jeden syn také zemře. Takže z materialistického hlediska ten život vůbec žádný smysl nemá.

A právě vnímání a vyciťování existence Boha nám dává smysl života. Tedy takový smysl, který přesahuje hranici našeho pozemského bytí. Všimněte si, že jsem neřekl věřit v Boha. Víra může být také někdy slepá. Je lepší vědět, než věřit. A právě k tomu vědění by mohla čtenářům napomoci moje kniha.

Děkuji za rozhovor a přeju sobě, vám, i všem čtenářům, ať jsou všechna těžší témata života projasněna zrovna takovým pohledem na svět.
 

Renata Petříčková (autorka rozhovoru, fotografie)
http://www.petrickova.cz
 

Poslední články Renaty Petříčkové:



Poslední články Milana Kučery:

hodnocení: 2.6
hlasů: 9
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

158 komentářů

Přidat komentář
  1. Tento článok som uvítal ako dobrý, pretože poodhaľuje niektoré podstatné problémy okolo tej knihy „Proč Bůh dopouští zlo“. Je zrejmé, že Renáta dokázala autora trochu viac zamerať na celú tú problematiku dobra a zla (ktorú autor nedokázal v knihe vystihnúť a vhodne popísať), aby bola prijateľná aj pre kresťansky zmýšľajúceho človeka. Ono je dobré tieto zložité otázky konzultovať a analyzovať s rôzne zameranými osobnosťami, aby neboli čitateľovi predstavované tak jednostranne, ako sa to ukazuje v tej jeho knihe. Už ten samotný názov knihy nie je vhodný, bolo by rozumnejšie zvoliť iný…
    Pekný deň!

    1. ad.: aby bola prijateľná aj pre kresťansky zmýšľajúceho človeka.

      Degone,
      smyslem mé knihy nebylo napsat nějaký guláš, aby si v něm „různě zaměřené osobnosti“ našly to své. A už vůbec ne, abych podlézal křesťansky smýšlejícím lidem. Křesťanství jako takové je v podstatě mrtvé a nehodlám tuto mrtvolu oživovat.
      Tato kniha je pro křesťany v podstatě nepřijatelná a jsem tomu rád. Toto je kniha pro „věřící bez náboženského vyznání“.

  2. Zmíněnou knihu jsem nečetl a tak mohu svůj komentář opřít jen o předchozí „rozhovor“.
    Jsem spisovatel (7 knih), filozof a člověk, který se zabývá historií, dějinami, fyzikou a především společenskými vztahy lidí. V poslední době intenzivně studuji Davida R. Hawkinse, asi největšího psychoanalytika, který navázal na práce Carla Junga.
    Dokázal propojit vědu se skutečnou Mystikou (Indické Védy) a ukázal na to, jak a jakým způsobem existuje člověk a i Vesmír a potažmo celé Stvoření a z čeho to Stvoření vlastně vychází a jaký je jeho smysl a tím i smysl bytí člověka jako takového.
    Základem je PRAVDA, která nemá žádnou protihodnotu. Univerzum je postaveno pouze na Pravdě, která produkuje Lásku a oba (Pravda a Láska) pak Tvoření a vývoj. Pro pochopení je nutné se ponořit do studia odkazu Davida R. Hawkinse, abychom pochopili, že žádné Zlo není. Jde jen o naší vnitřní projekci na vnější svět. Díváme se vlastně do zrcadel našeho vnitřního světa. V okamžiku, kdy to pochopíme, tak pochopíme i to, proč zasvěcenci odcházeli z tohoto světa s úsměvem na rtech. Byla to jejich vnitřní radost, která je přiblížila k Bohu. Materialista je ten, kdo vidí svět v protikladech a je jedno, jestli to vidí ve hmotě nebo duševnu nebo duchovnu. Duchovní člověk vidí skutečný svět, tedy svět Ducha, který je Jednotou. Duchovní svět žije věčnou přítomností, což znamená, že v sobě zahrnuje vše minulé, současné i budoucí (čas) a zároveň všudypřítomností (prostor), tedy stavem, že je obsažen všude a nikde zároveň.
    Pro lepší pochopení viz mé video o Vesmíru na mém webu http://www.rozpravy.cz
    Antonín Mareš

    1. Že by malé, marketingem umazané okénko? No proč ne, jasně, složenky se holt musej platit. Že žádné Zlo není? Za zlo považuji například jakoukoli reklamu. Klam, což je jen jakýsi lehký a zdánlivě nevinný eufemismus pro dělání z lidí blbce, z toho jen kape. Etymologicky evidentně a na 100%!

      → Duchovní člověk vidí skutečný svět

      Svatá Pravda, svatá Pravda, duchovní člověk vidí skutečný svět, tak jak věci jsou (viz. výše). Aneb, svět je všechno co se má tak a tak. Svět je souhrn faktů, nikoli věcí. (viz. Tractatus logico-philosophicus) Jak prosté, že?

      A opět trochu opáčka, osvěty v tomto údolí tupých hlav: http://www.reformace.cz/zod/marketing-omylu-cislo-72

    2. → Jsem spisovatel (7 knih), filozof a člověk, který se zabývá historií, dějinami, fyzikou a především společenskými vztahy lidí.

      Hmm, pane Mareši, prosím, zkuste to příště třeba jinak. Na mě tyhle poťouchlý „sebeinventůry“, omlouvám se předem, působej spíš jako fangle, vývěsný štíty, to jest docela eklhaft a odpudivě. Vím, že jste to nemyslel špatně, protože jste u toho nemyslel vůbec. Cítí-li se být filosofem, jak sám říkáte, pak kontext – filein/sofía – spočívající v lásce k moudrosti, alespoň dodržujte. Nikoli kvůli mně, ale hlavně kvůli sobě. Jinak to bude zas karikatura, další a jedna z mnoha, kterejch je všude jak nas..no. Odpusťe mi mou upřímnost. Ale na rozdíl od Vás, se nezabývám a nerozpytujulu ničím jiným, než pouze a jen pravdou. Znáte?, máte snad něco lepšího?

    3. ad.: Základem je PRAVDA, která nemá žádnou protihodnotu.
      ad.: Materialista je ten, kdo vidí svět v protikladech a je jedno, jestli to vidí ve hmotě nebo duševnu nebo duchovnu.

      Pane Mareši,
      chápete ty protimluvy, které tady píšete? Píšete, že protiklady jsou materialistické a přitom Bohu dáváte vlastnost PRAVDY, která je právě polaritní a má protipól LEŽ.

  3. Lojza, tedy Milan 16.11.2019 (7:54): – Vaša kniha, ale aj tá Vaša reakcia na Degona tu spoľahlivo vystihujú stav Vašej mysle, ako aj Vašej psychiky, ktorú nemienim posudzovať, lebo, ako sa vraví: „nehodno hada dráždiť bosou nohou“.
    Zrejme ste ešte mladý a životom neskúsený a tak máte stále možnosť, na ňom niečo zmeniť k lepšiemu.
    Kresťanstvo nie je dokonalé, ako nie sú dokonalí ani ľudia v tomto svete, ale nič lepšieho tu zatiaľ nemáme. Ani ten náš svet nie je dokonalý a tak musíme žiť v tom, čo máme. Máme iba nádej, že vo večnosti – u Boha (ktorý nedopúšťa zlo) – to raz bude lepšie…
    Nádej nikdy nezomiera…

    1. Degone, žít v iluzi je velice pohodlné. Čekat až někdo (Bůh) zařídí, aby okolní svět vypadal přesně podlé mých představ. Já sám jsem bývalý křesťan, který ale přemýšlením dospěl ke stejnému názoru jako má Milan. Jeho knihu jsem přečetl a naprosto s ním souhlasím. Sám bych tuto knihu napsal takřka stejně. A jako bývalý křesťan prohlašuji, že křesťanství a nakonec i všechny ostatní náboženství jsou žijící mrtvoly. Tyto mrtvoly berou lidem osobní moc a vědomí. Člověk zbaven osobní mocí a vnímání reality podlehne iluzi boje dobra se zlem, boje Boha se satanem. Svět je takový jaký je a jen odráží vědomí 7.7 miliardy lidí žijících na tomto světě. Chcete-li aby svět byl lepší?… Zařiďte aby každý konkrétní člověk žil vědoměji. Ale pozor, kde nic není ani smrt nebere. A nakonec i sám Ježíš se podivoval nad tím, do čeho to Otec vložil Ducha.

  4. Lojzo,

    …Jestliže si postavím jeden dům, jeden dům také spadne. Jestliže zasadím jeden strom, jeden strom uschne. Jestliže zplodím jednoho syna, jeden syn také zemře…
    To je evidentní nesmysl.
    Kdyby měla být pravda, že stejné vznikne oproti tomu, aby stejné zaniklo, nikdy by se lidstvo nemohlo rozmnožit. Stejně jako vývoj čehokoli by byl nemyslitelný.

    …Víra může být také někdy slepá. Je lepší vědět, než věřit…
    To ano – jenže vy nevíte. Vy se plácáte ve vašich domněnkách.
    Proto je podstatou vaší knihy duchovní dezorientace.

    Proto paradoxně to, co považujete za dobro (vydání vaší knihy) bylo pro vás zlo
    a to, co považujete za zlo (ztrátu, jež bolí a záleží jen na vás, jak dlouho ještě bolet bude) je pro vás ve skutečnosti dobro.

    Nad tím bádejte, toto se snažte pochopit.
    Pro vaše dobro.

    1. JK,
      Marek Vám odpověděl za mě:

      Marek 18.11.2019 (15:22)
      Pan Milan napsal knihu ve které popisuje PRINCIP duality a její nástrahy. A bohužel naprostá většina lidí tento jednoduchý princip neumí nebo nechce pochopit.

  5. M.Kučerovi: Je to snůška samých nesmyslů, jako hned ta první věta: „Bůh dopouští zlo co je svět světem“! Takový nesmysl ani není možné vůbec komentovat!!!
    Je to jedna šílenost za druhou a divím se, že se taková Renata Petříčková s tou knihou a jeho autorem vůbec zabývá!
    Žijeme v šílenej době a tak různé šílenosti se stávají normou společnosti…

    1. Dobře, pokud tedy Bůh zlo nedopouští, tak tady žádné zlo není. Jsem rád, že jsem potkal prvního člověka, který se ještě se zlem nepotkal. Takže podle Vás první a druhá světová válka nebylo žádné zlo, holokaust a koncentráky taky žádné zlo. A co takový Islámský stát, taky žádné zlo? Celá historie lidstva je jedna velká řež s krátkými obdobími míru.

      1. ad.“Marek “

        otázka /17.11.2019 18:35/:
        ad.Takže podle Vás první a druhá světová válka nebylo žádné zlo, holokaust a koncentráky taky žádné zlo. A co takový Islámský stát, taky žádné zlo?

        odpověď/16.11.2019 13:23/ :
        ad.Svět je takový jaký je a jen odráží vědomí 7.7 miliardy lidí žijících na tomto světě. Chcete-li aby svět byl lepší?…

        Dodám: Každý musí začít sám u sebe.Jinak to nejde.Nelze sjednotit odrazy v zrcadle.
        Proto se také nikomu nikdy nepodaří sjednotit lidi zvenčí,protože vně se jen odráží to, jací jsou lidé bez masek uvnitř.Jak smýšlejí,tak konají,a právě to se zobrazuje vně.
        A nejde jen o ty,co si hrají na elitu a způsobují války,ale i o ty,co ty,co jim z nevědomosti a strachu slouží.Otroky svého podvědomí jsou jedni i druzí.

        A je to Bůh,který jim strhává všem masku zrcadlením toho,s čím mají problém.

        A tak,jako je v Písmech psáno,dnes epigenetika jasně dokazuje,že lidská vědomá část
        mysli je v otroctví nevědomé části mysli,která je cca 18 krát větší než vědomá.
        A to do té doby,než bude pudová a pudově emocionální náplň nevědomí vystřídána náplní
        duchovní,spirituální.A to je čistě vnitřní boj, nikoliv vnější.Viníka nenajdu vně,ale
        pouze sám v sobě.A pak snadno přijdu i na to,že jako viník, jsem potrestán snášením důsledků svého způsobu myšlení a jednání.Takže viník potrestán již byl.
        V opačném případě: ad.Člověk zbaven osobní moci a vnímání reality podlehne iluzi boje dobra se zlem, boje Boha se satanem./tedy s rozděleností ducha,duální myslí/.

        Takže Bůh zlo nedopouští,nýbrž ukazuje kým jsme vpravdě.A to bolí,hodně bolí.
        A buď to to přijmu a mohu s tím i něco dělat.Nebo to nepřijmu a budu dál tvrdit,
        že Bůh dopouští zlo,aniž bych tušil,že jsem sám součástí Živého Boha, jen jsem na to
        na chvíli zapomněl,abych se mohl rozložit a znovu poskládat,tedy abych mohl změnit
        sám sebe,svůj způsob myšlení tím,že do duálního ducha/mysli/ zasadím zpět drahokam /oko/ lásky bezpodmínečné,milosrdenství.Tak probíhá změna vědomí i Vědomí.Vědomou
        návštěvou nevědomí,které je mou součástí.

        Znovu Otcova slova: „Chudoba srdce je zlo,zlo dělá zlo,zlo umí ublížit,no skutečně umí ublížit srdce a sebelítost je největší zlo.“

        *srdce-> v tzv. Starém Zákoně srdce znamenalo mysl,vědomou i nevědomou
        Pokud v něm chybí vzájemné spojení,a to lze skutečně jen přes lásku bezpodmínečnou,
        pak se stává mysl/duch/rozděleným,duálním, a začne sám sebe odsuzovat ,což se vně
        zrcadlí rozdělováním, na muže a ženu,rozdělením rodiny,společnosti,civilizace.

        PS:Takže opět Otcova odpověď předešla otázce.To je jeden ze způsobů komunikace
        Ducha s námi.

      2. ad. Hvězdička
        Ano naprosto s Vámi souhlasím. Jde jen o to, ujednotit si to pomocí nedokonalých slov.
        Pan Milan napsal knihu ve které popisuje PRINCIP duality a její nástrahy. A bohužel naprostá většina lidí tento jednoduchý princip neumí nebo nechce pochopit. Bezpodmínečná láska je fajn, ale nelze ji uskutečnit v dualitě. Bezpodmínečná láska je JEDNOTA. Jednota je naprostá rovnováha. Je to dokonalá prázdnota bez jakékoliv činnosti. Je to pouhé BYTÍ. Toto bytí může každý z nás každý den zažívat(nádhera). No jo co ale pak, když z této rovnováhy zase vystoupíme. Opět jsme v dualitě. Dualita je samostatný prostor, který Jednota neovlivňuje (Jednota neumí nic dělat). V dualitě jsme nuceni pro neustálý pohyb. Jsme nuceni se neustále rozhodovat – provádět volbu. Každá tato volba má pozitivní a stejně tak negativní aspekt. Můžete být na sebelepší duchovní výši a pořád budete konat něco negativního. Proto je našim úkolem v dualitě nacházet pomocí volby a rozhodnutí neustálou rovnováhu. Zkrátka uvědomit si zavčasu negativní aspekt mého rozhodování. V tomto jen láska nepomůže. Ježíš nádherně říká „Obraťte se a čiňte pokání“. A to je přesně to, co máme v dualitě dělat. Máme se neustále vracet ke svým minulým rozhodnutím a podrobovat je kritickému myšlení. Poupravit to co už je mimo dnešní(přítomnou) realitu. Tento svět dominantně ovlivňuje stereotyp a dogmata. Až se lidstvo naučí být pružným a správně pochopí to Kristovo „Obrať se a čiň pokání“ dojde k duchovnímu i materiálnímu vzestupu v DUALITĚ. A mezitím JEDNOTA bude pořád stejná – bez života, bez pohybu, bez cíle, pořád věčně dokonalá – jak se na Boha Otce sluší a patří. Zato Bůh Syn, ten bude mít pořád plné ruce práce :-)

      3. ad: „Chudoba srdce je zlo,zlo dělá zlo,zlo umí ublížit,no skutečně umí ublížit srdce a sebelítost je největší zlo.“

        Naprostý souhlas. Hvězdičko, teoreticky to máte zmáknuté. Obávám se, že z praktického hlediska tápete. Řešením určitě není jansenismus, myšleno 100% sexuální zdrženlivost. Sex není zlo, je to prostředek vzájemného obdarování mezi manželi. Zakázané je jen cizoložství jelikož se jedná o podvod.

        Záklínáte se láskou – milosrdenstvím. Opět teoreticky velice správně. Ale jak se ta láska má projevit? Hledáním „božské jiskry“ v sobě? Prací na vlastním sebevzdělání a sebezdokonalení, tedy na proměně sama sebe v dokonalého člověka. Obávám se, že na konci této cesty je pýcha – označování méně dokonalých za „blbce“. Označit někoho jiného za blbce je totiž hluboký projev nelásky.

      4. Marek18.11.2019 (15:22)

        ad.Bezpodmínečná láska je fajn, ale nelze ji uskutečnit v dualitě.

        Ale jde.

        ad.Bezpodmínečná láska je JEDNOTA.

        Ano.Harmonie a klid.

        ad.Jednota je naprostá rovnováha.

        Láska bezpodmínečná rovnováhu způsobuje.To proto bez ní rovnováhy není.

        ad.Je to dokonalá prázdnota bez jakékoliv činnosti.

        Láska bezpodmínečná je vědomá energie.Je to Zdroj.

        ad. No jo co ale pak, když z této rovnováhy zase vystoupíme.

        Pak jsi ještě nenašel pevný bod spojení v sobě samém.

        ad.Dualita je samostatný prostor, který Jednota neovlivňuje (Jednota neumí nic dělat).

        To se velmi mýlíš.Ovlivňuje.Navíc všechny duše jsou vzájemně propojeny.
        Naopak,Jednota je tvůrčí.

        ad.Jsme nuceni se neustále rozhodovat – provádět volbu.

        Zkus alespoň jednou nevolit nic.Věci se budou dít s tebou i bez tebe.Jen pozoruj.

        ad.Zkrátka uvědomit si zavčasu negativní aspekt mého rozhodování.

        Když se obrátíš pozornost do svého nitra,nekonáš.

        ad.V tomto jen láska nepomůže.

        Láska má mnoho podob.Říkáš,že láska bezpodmínečná nepomůže,a přitom je tou
        jedinou,kterou máš v sobě nalézt,protože jen ona tě může zachránit.Ona je Cestou,
        ona je tou jedinou Pravdou s velkým P,nakolik je to jedno z jejich jmen.

        ad.Ježíš nádherně říká „Obraťte se a čiňte pokání“.

        Pokání je obrácením do vlastního nitra.Pokání je modlitbou.

        ad.Máme se neustále vracet ke svým minulým rozhodnutím a podrobovat je kritickému myšlení.

        Kritické myšlení duální mysli není kritickým myšlením.Nedá se sloužit dvěma pánům,
        jednomu budeš sloužit a druhého urážet.
        Ale může být jednobodové mysli,sjednoceného ducha díky lásce bezpodmínečné.
        A o to tu jde.Kritické myšlení je důležité,ale bez lásky bezpodmínečné
        je o ničem.Důležité je nalézt příčinu důsledku,až potom mohu nalézt řešení a zkušenost
        se může stát mým bohatstvím.


        ad.A mezitím JEDNOTA bude pořád stejná – bez života, bez pohybu, bez cíle, pořád věčně dokonalá – jak se na Boha Otce sluší a patří.

        Mýlíš se,Jednotou je Velká Matka,Otec je Duch.

        ad.Zato Bůh Syn, ten bude mít pořád plné ruce práce.

        Syn Boží je jméno.Je to symbol pro vidoucí oko/zrak/.

        Kritické myšlení, kritický postoj nebo také kritičnost (z řeckého κριτικός/kritikos – schopnost rozhodnout či rozlišit, od κρίνω/krinó – rozlišuji, soudím) znamená schopnost

        -nepodléhat prvnímu dojmu, obecnému mínění nebo naléhavosti nějakého sdělení,
        -naivně nepřebírat tradované názory,
        -dokázat zaujmout odstup a připustit odlišný pohled,
        -vytvořit si vlastní názor na základě vědomostí a zkušeností jak vlastních, tak i jiných kvalifikovaných osob.

        Ve tvém příspěvku jsou čtyři naučená , převzatá a neověřená dogmata.Z těch pak
        vychází tvé představy a z představ domněnky/13/, jež se staly základem tvého přesvědčení.A to jsou iluze,nikoliv kritické myšlení.

        10 Dvojí závaží a dvojí míra, obojí je Hospodinu ohavností.

      5. ad. pavel v 18.11.2019 (15:28)

        1.ad.„Chudoba srdce je zlo,zlo dělá zlo,zlo umí ublížit,no skutečně umí ublížit srdce a sebelítost je největší zlo.“

        Jsou slova Božského Otce.

        2.ad. teoreticky to máte zmáknuté.Obávám se, že z praktického hlediska tápete.

        Domníváš se?:))Téměř dvanáct let jsou Otcova slova vědomě mým každodenním chlebem.
        Jsou chlebem všem, jen málokdo to ví a ještě méně uvědomuje.

        3.ad.Řešením určitě není jansenismus, myšleno 100% sexuální zdrženlivost.

        Proč by mne měl zajímat nějaký jansenismus.Kde na to chodíš?:))
        Pouze sexuální zdrženlivost je cestou do pekla.Jestliže začneš hru na celibát,pak
        máš na průser zaděláno,neboť nejde o vědomou práci na poli sebepoznání se vpravdě.
        Držení celibátu v katolické církvi je toho důkazem.Násilné potlačování sexuální energie
        do podvědomí vede jen k sexuálním defektním obrazům a sexuálním úchylkám,a to je
        zjevné.

        4.ad.Sex není zlo,

        Neodsuzuji jej.Je to zvířecí přirozenost,sloužící k rozmnožování.Průšvih tvůj je v tom,
        že píšu o způsobu/cestě/ poznání skutečné duchovní lásky,zatímco ty o sexu,který je
        pudové podstaty,o chemii těla a rozmnožování.

        5.ad. je to prostředek vzájemného obdarování mezi manželi.

        Takto se pak „obdarovávají“ všechna zvířata.Sex je prostředek,jak uspokojit
        podvědomí.Takové malé tělísko v mozku si jej vyžaduje velmi tvrdě.Tvá vědomá
        mysl je pak otrokem té nevědomé a aniž by si toho tvá vědomá mysl všimla,podřizuje
        sexuální náplni podvědomí tvůj způsob myšlení a jednání.

        6.ad.Zakázané je jen cizoložství..

        Člověk cizoloží,aniž by si toho byl vědom.Je nevěrný své duši.Jde o cizoložství duchovní.

        7.ad.Záklínáte se láskou – milosrdenstvím.Ale jak se ta láska má projevit?

        Bylo by pro tebe dobré,abys vzal milosrdenství na zřetel a začal jej v sobě
        už konečně hledat a začal konečně používat.Odpouštět ani opouštět neumíš,a tak
        bloudíš stále v minulosti.Ale ta je mrtvá a s tím neuděláš nic.
        Pozor soucit není lítost!

        8.ad. Hledáním „božské jiskry“ v sobě?

        Ty jsi Boží jiskrou.Hledat ji je jako hledat kapku vody uprostřed jezera.:))

        10.ad.Prací na vlastním sebevzdělání a sebezdokonalení, tedy na proměně sama sebe v dokonalého člověka.

        Mnoho lidí baží být dokonalými.Co je to dokonalost? Záplava představ a domněnek!
        V praxi je to pak samá přetvářka „dokonalost“,ale když jde do tuhého,jsou jako smečka psů. No poznání samého sebe vpravdě,to je tvrdá realita! K tomu je nutný kus odvahy a nikoliv samé výmluvy!Nejde o dokonalost,ale úplnost.

        11.ad.Obávám se, že na konci této cesty je pýcha …

        Sebeúcta není pýcha.
        A bez obav.Na konci cesty je vždy sebepoznání se vpravdě.Faktem je,že mnoho
        „hrdinů“ na cestě sebepoznání pýcha odrovnala,ale ještě horší bylo a je,že svými představami a domněnkami zablokovali cestu dalším,kteří je slepě následují bez ověřování.Zdolaly je předsudky,dogmata,falešné domněnky a představy.Ale i to je součást sebepoznání.
        Holt autoritářská výchova církve, a nyní ještě i škol, je cestou zkázy a hniloby.Je to
        výchova k modlářství a nízkému sebevědomí, nikoliv cesta k sebepoznání a sebeúctě.
        A je to zjevné.

        Lékem na pýchu jsou Otcova slova :Žádné srdce není ani více,ani méně,všechna jsou si rovna.A máš po problému.A kdybys znal Otce a Matku,věděl bys kým jsou věděl bys,
        kým jsi vpravdě a věděl bys,kým jsou ostatní.

      6. Ad. Hvězdička 19.11.2019 (11:49)

        Ve tvém dlouhém příspěvku zaměňuješ dualitu za jednotu a naopak, popřípadě mezi těmito stavy nečiníš rozdílu. Vše je maximálně jednoduché DUALITA a JEDNOTA jako princip. Není do toho potřeba ještě zaplétat Matku. Jednota je prostá jakékoliv činnosti a dualita je tvořivost, lépe řečeno tvorba. Naprostá většina lidí (duší) uvízne ve své tvorbě. Je zabetonovaná ve své vlastní myšlenkové tvorbě. Jakákoliv myšlenka (byť jedinná) je tvorba. Pokud nestojíš nad myšlenkou (která je sama duální povahy) a nad emocí nemůžeš správně chápat Dualitu a Jednotu. Píšu nad emocí a Láska patří mezi emoce. Jestliže chceš pochopit Nicotu, musíš se zbavit Lásky. Musíš zajít dál než sahá Láska. Protože Láska je ta poslední zkouška. Jen málokdo se jí umí vzdát … :-)

      7. ad.Marek 19.11.2019 17:56

        ad.Ve tvém dlouhém příspěvku zaměňuješ dualitu za jednotu a naopak, popřípadě mezi těmito stavy nečiníš rozdílu.

        Skutečně?Čím to asi bude?:)))
        Že by ve skutečnosti dualita neexistovala?

        ad.Jednota je prostá jakékoliv činnosti

        Lžeš.Lžeš sám sobě.

        ad.dualita je tvořivost

        Jsem jiného názoru.Dualita,duální myšlení nerozlišuje,rozděluje,má destrukční sílu.

        ad.Naprostá většina lidí (duší) uvízne ve své tvorbě.

        Člověk není duše! Že nevíš,kdo je ve skutečnosti těmi lidmi.:))

        ad.Píšu nad emocí a Láska patří mezi emoce.

        Skutečnou lásku bezpodmínečnou neznáš.Kolikrát potřebuješ zopakovat,
        že Láska bezpodmínečná,Soucit,Milosrdenství,Pravda,Spravedlnost, není o sexu a pudových emocích.

        ad.Jestliže chceš pochopit Nicotu

        Nevím,co máš za informace,ale na návštěvě v Nicotě právě jsme spolu s Otcem.

        ad.Musíš zajít dál než sahá Láska.

        No tak to máš velký problém,neboť tam,kde Láska není, je rozdělenost
        a chudoba srdce.Ostatně,kdo našel svět,našel mrtvolu.:))

        ad.Protože Láska je ta poslední zkouška.

        Ano,Láska bezpodmínečná je to,pro co sis sem přišel.Ale odejdeš pro svou hluchotu
        s prázdnou.Nemáš uši k slyšení.

        ad.Jen málokdo se jí umí vzdát..

        Ano,je třeba se vzdát té pudové,sexuální,jinak ji nemáš šanci rozlišit.
        To proto nemáš uši k slyšení.

        PS:Rozhodně se nemíním vzdát Bodu spojení s Velkou Matkou a Nebeským Otcem.:))

        Jan 10:9

        9 Εγώ είμαι η πόρτα·+ όποιος μπει από εμένα θα σωθεί, και θα μπαίνει και θα βγαίνει και θα βρίσκει βοσκή.

        9 Já jsem živá brána/portál/; kdokoli vstoupí kvůli mě,bude uvnitř zachráněn,bude vstupovat a bude vycházet ven a získá příjem Bod spojení,Zvuk,Slovo->duchovní potravu.

      8. Hvězdičko kdy ti dojde že láska bez podmínek je blbost! Bude otec a syn, syn bude mít nehodu a v nemocnici zjistí, že syn není biologicky toho otce. Oba dva za nic nemůžou, ale něco se změní a to je ta podmínka. Už to prostě nebude mezi nimi jako dřív. Láska bez podmínek funguje u matky a dítěte, tak krátce po narození. V dospělosti už ne, každý si klade podmínky.

      9. Pavel v a Hvězdička zde debatují o lásce a sexu.

        Co je to láska? Ta po lidsku je chtění uspokojovat své touhy – sexuálního pudu, vlastnění druhého(to i v nesexuálním vztahu, třeba k dítěti) a nucení druhému to, co sám považuji za správné a dobré pro něho.

        Skutečná nepodmíněná láska, chcete-li Božská, je stavem bez odporu k tomu co se děje, je stavem tolerance a dávání a to i svobody druhému.
        I v běžném popisu fází vztahu mezi dvěma lidmi co se zamilují je láska vlastně správně použita pro stav, který může následovat po fázi zamilovanosti. Nejdřív je zamilovanost pod přívaly chemie do krve a po odeznění dochází k sundaní růžových brýlí a vidění druhého jaký opravdu je. Následuje ve většině případů řada myšlenek, že ten druhý nenaplňuje mé představy a začnu ho obviňovat, že se změnil, že už není takový jako na začátku. A nebo se dostaví láska, a to je tolerance k tomu jaký ten druhý je, nechtění ho vlastnit a omezovat, tedy dání mu svobody a pokračování sexuální aktivity v míře která se přizpůsobení chuti toho druhého..
        Sex je přirozeností lidského těla a oproti tělům zvířat neplní pouhou funkci rozmnožení hmoty. Sex je u lidí používán i k potěšení sebe i druhého, a pokud po něm partner touží je v pořádku mu jej s láskou poskytnout. Pokud o něj naopak nestojí je projevem lásky ho po něm nevyžadovat, a pokud to vyžaduje mé tělo, tak ho sám uspokojit.

      10. ad.Matrix – 19.11.2019 22:16

        ad.Už to prostě nebude mezi nimi jako dřív.

        Opadnou pudy a pudové emoce.Je to podobné jako když přijde nový lev do smečky
        a zabije cizí mláďata.Záleží kde vyrůstali.Jeden otec dítě odvrhne,druhý zabije
        nebo naopak,další pro strach z reakce okolí se přetvařuje,že se nic neděje,atd.
        Ale,najde se i táta,kterého zpráva sice zarazí,no k synovi si již vytvořil otcovskou
        lásku, úplně stejnou jako mateřská a ta bude stejná jako dřív a přetrvá.Není totiž
        čistě pudovou záležitostí,nýbrž spojuje všechny tři roviny:pudovou,citovou a duchovní.
        Proto umí porozumět,soucítit.Proto je zvána Milosrdenstvím.Proto je nazývána Cestou,
        Pravdou a Spravedlností.
        Je to podobné,jako když se ze syna stane vrah,ať již ve válce nebo na ulici.Ta láska
        bezpodmínečná přetrvá,i když pak syn bude snášet důsledky ve vězení.

        Tato Láska bezpodmínečná je STVOŘENA sama ze sebe! Je samojediná.

        70 „To, co máte v sobě, vás zachrání, když to vytvoříte sami ze sebe. Jestliže to v sobě nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí.“

        Můžu milovat láskou bezpodmínečnou a zároveň klást podmínky,vynadat,dát na prdel,
        nic to na mé skutečné lásce nezmění.
        Bez ní bych musela Nebeského Otce strašně nenávidět za všechny ty jeho zkoušky,
        kterými mne provedl jen proto,abych si uvědomila svou hodnotu.

        PS: Děkuji.


        Izajáš 45:1 Toto praví JHVH o své pomazané,o Paní:“Já jsem Ji provedl zkouškou rozumu,
        ukážu Jí chudobu srdcí falešného Ega(egoismu),osvobodím mysl od žádostivosti pudů, touhy po bohatsví,
        penězích,poctě a přepychu,otevřu „okno“ do jejího srdce,“okna“ již zůstanou otevřena.

        Izajáš 45:4 Skrze přání své Lásky(Matky),skrze Bojovnici Boží,ochotné vzdát se sebe samé
        v prospěch všech,jsem ti dal „osobnost“(falešné ego).,dal jsem ti charakter,možnost osobního růstu,
        ještě dřív,než budeš se Mnou bojovat o Pravdu.(perlu ve svém srdci)

        Izajáš 45:7 „Já“ pracuji na sebezdokonalení v dualitě vědomí a nevědomí,způsobuji proměnu
        novým poznáním a tvořím chudobu srdcí(zlo),“Já“ jsem JHVH a vůlí ovlivňuji všechny myšlenky,
        pocity a stavy mysli.

        Izajáš 45:8 Duševní roviny,zroďte Lásku v mysli Nadvědomí,ať stéká z Nevědomí
        Spravedlnost.,nechť otevře Láska srdce a přinese Pravdu a Spravedlnost rozkvete s Ní.
        „Já,JHVH,to zviditelním.“

        Jeremijáš 12:4
        Jak dlouho ještě bude Země truchlit a bylina schnout na všech polích? Pro zlobu těch,
        kdo na ní bydlí, jsou vyhlazována zvířata i ptactvo. Ale říkají: „Do naší budoucnosti Bůh nevidí.“

        překlad:
        Jak dlouho bude ještě vědomí naříkat nad egoistickým chováním a pomáhat v překonávání strastí na všech existencích vnitřního života?Pro frustraci falešného ega a jeho kamarádů(strach a pýcha),jež jsou s ním nespokojení,jsou vyhlazovány možnosti rozlišování zvířecích pudů v mysli vědomí.

        Ale „myslí si“ slepě:Do našich iluzních představ mysli (falešného ega) Bůh nevidí.(Přitom je řídí.)

        Izajáš 1:15
        15Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči.
        Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve.

        překlad:
        *15 Když přijímáte příležitosti nepravostí,nebudu vás vidět.
        Ať se budete obracet do vlastního nitra sebevíc,odmítnu vás.
        Vaše náplň mysli je plná egoismu bez upřímnosti pomoci druhým,je plná sexuality,pýchy,arogance.

  6. Člověk ve svém vývoji již ledacos dokázal. Kolem nás jsou v dnešní civilizaci mnohé technologie a techniky, které běžně užíváme, ale o kterých většina z nás neví, jak vlastně fungují. Máme elektřinu, ultrazvuk, laser, jadernou energii, dorozumívací technologie, moderní dopravní prostředky a mnoho dalších vymožeností. ALE – vyvinul se adekvátně i člověk k tomuto pokroku, k rozumnému využívání kupř. i přírody, do jejíž biosféry skutečně a jednoznačně patříme? Umíme dobře nakládat s tím stupněm vývoje, který právě prožíváme?

    Naučili jsme se sofistikovaně zabíjet, umíme ničit, vědomě si dokonce škodit sami sobě. Umíme se vzájemně okrádat, lhát si do očí, být sobečtí, pokrytečtí, přát jinému člověku nějaké špatnosti. Často si však ale myslíme, že víme o vývoji osobnosti vše, je nám teoreticky jasno v etice a v morálce. Umíme se smát, rádi se bavíme, rádi dobře jíme, užíváme si věcí a situací a v některých momentech si myslíme, že náš život je šťastný. Máme děti, které ale často neumíme ochránit před negativními jevy a působení materialisticky pojatého světa. Děti nás potřebují. Zase ale! Umíme být k jejich nezkušenosti trpěliví, umíme jim vysvětlovat důležité životní postoje, zhodnotit s nimi běžné i komplikované situace v jejich vývoji?

    Dobro a zlo, tak, jak na nás působí, si vytváříme sami! Zjednodušeně se dá říci, že za vším, co se nám líbí či nelíbí, si může člověk sám – nemohou za to ani kapři v rybníce, ani spadané listí či hvězdný prach! Člověče, poznej sám sebe, byl nápis v Delfské věštírně, a to je velmi důležitý a základní požadavek, přímo smysl života.

    Když nepoznáš sám sebe, nemůžeš poznat nic vyššího.

    1. „Dobro a zlo, tak, jak na nás působí, si vytváříme sami! Zjednodušeně se dá říci, že za vším, co se nám líbí či nelíbí, si může člověk sám – nemohou za to ani kapři v rybníce, ani spadané listí či hvězdný prach! Člověče, poznej sám sebe, byl nápis v Delfské věštírně, a to je velmi důležitý a základní požadavek, přímo smysl života.

      Když nepoznáš sám sebe, nemůžeš poznat nic vyššího.“

      Pokud poznám co opravdu jsem a tedy zároveň kým nejsem, a s čím jsem se pouze ztotožnil, tak jsem poznal to nejvyšší, tedy vědomí Boha. Nic jiného totiž doopravdy neexistuje a to vše co je vnímatelné smysli těla včetně celého stvoření je pouhý sen probíhající ve vědomí Boha.

  7. Náboženství je dobré „studovat“ ne podle toho, co z toho poselství udělal pak člověk, ale jít přímo k tomu poslovi. Ježíš řekl: (Jan, 10 – 9) Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.

    Snažte se tomuto porozumět pane Kučero. Knihy Vás dovedou až k dojetí, kdy Váš intelekt zaplesá, zajásá. Ale dál ne.

    – – – – – – – –

    P.S.
    O víkendu jsme byli s kolegou Vendou v přírodě, v Beskydech. Tam, v úžasném klidu podzimu- i ten silný vítr a jeho píseň ve stromech do něj patřil – tedy ještě v čistotě daru přírody, tam je základní a první pramen.

    Alois

    1. Právě kvůli takovým názorům jako má Bruno Groening v tomto odkaze jsem tu knihu psal. Naprosté nepochopení, brr…

  8. ad/Poměr dobra a zla ve Stvoření je přesně padesát procent na padesát procent. Poměr sil konstrukce a destrukce je vyrovnaný. Kdyby to bylo jinak, svět by nemohl fungovat.

    Oj, pane Kučero, Vaše zmatky a ještě vydány knižně?! Tento svět je totiž světem tmy.
    Nejde v něm o žádný poměr sil.

    Funguje proto, že je oživován Duchem svatým, a to každým okamžikem. Pokud toto nevíte, nevíte nic.

    Podívejte se, ve své pýše, překonejte ji, na slova Jana – co bylo na počátku.

      1. Mohl, proč ne? Ale dříve se Vás optám. Vyznáváte nějaké náboženství a nebo jen mi prosím napište, které je Vám blízké? Pokud jste ale ateista, tak se ani nepokusím Vám to vysvětlit.

        Ale možná Vám bude stačit to, co jste napsal včera večer : „Pokud poznám co opravdu jsem a tedy zároveň kým nejsem, a s čím jsem se pouze ztotožnil, tak jsem poznal to nejvyšší, tedy vědomí Boha. Nic jiného totiž doopravdy neexistuje…… .“

        Vědomí Boha = Slovo = Duch svatý. /názvů-pojmosloví je široké – je jich mnoho. proto bych Vám, pokud máte náboženství, rád napsal v tom Vašem ten název pro totéž / Co je, kdo je otec a syn, to Vám vysvětlovat nebudu. To snad z vlastního života víte.

      2. Anonyme, proč chcete z trojice vydělovat jednu jeho část?
        Nejsem vyznavač žádného náboženství a nejsem ani ateista což by mělo být zřejmé z mého příspěvku 18.11.2019 (19:22)

      3. Proč vydělovat. Napsal jste – otec a syn . Když si z Vaší napsané nepřesnosti vyvodím, že za otcem má být ve Vaší otázce asi Otec a syn v ní má asi značit Syna a je-li tomu tak /?/, tak ještě doplním.

        Vysvětluji Ducha svatého jako Slovo /jež bylo na počátku/, jako Nejvyšší vědomí Boha. Je to Jeho tvůrčí proud, oživující Síla, ve které a ze které vše žije. To „Jeho“ je Bůh Otec, je Jediným. A Syn se stává tělem. Přichází do světa hmoty s jistým úkolem od svého Otce.

        Na gnosis je mnoho článků, kde se můžete dočíst více. A dát si to nějak po svém dohromady. Mějte se.

        https://hledani.gnosis.cz/kdo-je-syn-bozi-a-proc-je-jeho-existence-pro-lidstvo-nutna/

        https://hledani.gnosis.cz/absurdity-krestanskej-viery/

        https://hledani.gnosis.cz/slabikar-duchovniho-zivota-2/

        https://hledani.gnosis.cz/prvni-otazka-cloveka-kdo-nebo-co-je-buh/

      4. Anonyme díky, takhle to vidí náboženství, a tam je mnoho věcí mylně.
        Je to trochu jinak.
        Duch svatý je počáteční slovo, ale slovo je myšlenka a ta je tvůrčí, je to tvořivý aspekt trojice, takže za mě je Duch svatý myšlenka,mysl a energie.

        Otec ( Duch) je vědomí, vědomí Boha a je klidovým aspektem trojice.
        Syn (Duše) je to čemu se také říká pozorovatel za myslí člověka a dá se říci, že je funkcí vědomí. Tento pozorovatel se ztotožnil s tělem a jeho myslí, ale tělem ve skutečnosti rozhodně není!

        Syn-pozorovatel se ztotožňuje s tvůrčím aspektem, tedy s myslí a myšlenkami a tělem, a to je stav běžného člověka. Ten si není vědom sám sebe jako pozorovatele, ale považuje se za projev v této dimenzi, tedy tělo. Pro takového existuje jenom projev. Pokud se pozorovatel naopak ztotožní jen s klidovým aspektem, protože si myslí, že tělo a projevený svět je něčím špatným, tak mu přestává fungovat tělo, úplně se vytrácí, je to stav jako v hlubokém spánku. Příkladem jsou asketi v jeskyních odmítající tělo a jeho projevy. Vysvobozením však je být v pozici Otec,Syn i Duch svatý jedno jsou.

  9. Na rozdíl od Milana, alias Lojzy si myslím, že Bůh je opravdu ten „hodný taťulda“, že má vůči lidem stejný vztah, jako správný otec ke svým dětem. Jsou jeho – nikdy je zcela nezavrhne, ani v případě, že jsou nezdárné. Do poslední chvíle doufá v jejich polepšení.

    Život dokáže být krutý, plný nezaviněného utrpení. Vzniká pak otázka, jak se to srovnává s představou laskavého Otce, který by tomu, díky své všemohoucnosti, mohl snadno učinit přítrž. Tak, jako malé děti nechápou vždy počínání svého táty a často se jim zdá nesmyslné, například když jim občas zakazuje něco příjemného, tak ani člověk nedokáže vždy pochopit smysl přemíry zla (utrpení), které se ve světě vyskytuje. Za ta největší utrpení si může lidstvo samo, i když ne každý jedinec ve stejné míře. Za nacismus například neslo přímou vinu 44% německých voličů. Před volbami v roce 1933 byl Hitler nulou, po nich nezvladatelným zlem. Na druhé straně na přírodních katastrofách člověk vinu nenese, jak správně uvádí Lojza, alias Milan. Zde je třeba říci, že tato, Bohem způsobená utrpení, mají vždy přechodný charakter a Bůh je dokáže po fyzické smrti člověka plně kompenzovat (Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni). To, co se z krátkodobého hlediska jeví jako zlo, může být z dlouhodobého hlediska výhodou (dobrem). Podobně například trhání zubu je strašný zážitek, ale pak nastává úleva. Jindy prožitá tragédie donutí člověka zastavit se a přehodnotit hodnotový žebříček. Jaká výhoda proti člověku na smrtelné posteli, který si uvědomí své obrovské viny, je bezmocný, aby cokoliv napravil a umírá v obrovském strachu z věcí budoucích. To znamená, že ne každé utrpení je v pravém slova smyslu zlem.Z hlediska věčnosti je Bůh skutečně hodným taťuldou a ne lhostejnou nicotou.

    1. ad.: Z hlediska věčnosti je Bůh skutečně hodným taťuldou a ne lhostejnou nicotou.

      Bůh se kvůli lidským mylným představám měnit nebude.

    2. „Za nacismus například neslo přímou vinu 44% německých voličů. Před volbami v roce 1933 byl Hitler nulou, po nich nezvladatelným zlem.“

      Pavle v, jste si jist, že voliči Hitlera chtěli svou volbou dosáhnout vědomě toho co následovalo? Oni se chtěli mít jen lépe a vyřešit hospodářskou krizi, a volili toho o kom si mysleli, že to zajistí. Stejně tak se voliči chovají i dnes.

  10. 1.Ego je silný pocit já, silný pocit odděleného těla a tam automaticky není možné myslet jinak něž chtít pro sebe a na úkor druhých. Pocit já a tamhle je někdo druhý vznikl ztotožněním se vědomí-Boha s tělem.
    2.Tento svět je postavený na protikladech, které vyplňuje škála mezi poloh a tím je projev vnímatelný. Takže dobro a zlo a mnoho stavů mezi. Naprosto stále tu jsou všechny projevy, to je podstatou tohoto světa. Emil Páleš si všiml a popsal, že se skrze dějiny věci stále opakují ve vlnách. To je podstatou a daností této projevené dualitní reality. Je tu euforie a velké nadšení a pak následuje zklamání a frustrace. Není možné v celkovém rozsahu tyto výkyvy kyvadla zastavit, pouze u jednotlivců se vnímání protipólů snižuje až do stavu klidné hladiny, kdy se kyvadlo ustálí. Takže ustálení není možné v projeveném světě, pouze ve vnímání a mysli, také se tomu říká osvícení.
    Každé dobro dá vzniknout zlu a každé zlo dá nakonec vzniknout dobru, ale žádná z těchto poloh není trvalá a zase se překlápí do druhé polohy. Je to jako dýchání, také není možné setrvat v trvalém plném nádechu. Ten systém je stvořitelem nastaven na prezentaci dualitních proti poloh a zároveň stálého vykyvování a tím je dosaženo ve výsledku rovnováhy. Toto je podstata projeveného stvoření, je to alternativa k neprojevené jednotě, která je také v rovnováze ale naopak tím, že se tam nic neděje. Takže každému který má problém s dualitními stavy projevu dobro/zlo musím sdělit, že naprosto klidový stav by jeho ego nerozchodilo vůbec, a ještě rád by si pak přál aby ho někdo přišel zfackovat. Závěrem: snaha o trvalý mír a podobné trvalé vychýlení k jedné poloze je nerealizovatelná záležitost odporující zákonu tohoto kývavého duálního stvoření.
    3. Co je zlo pro jednoho je dobrem pro druhého a někdo další to bude vnímat ze svého úhlu pohledu, a ten způsobí jestli to bude vnímat jako zlo nebo dobro. Dvě mladé gepardice se musí osamostatnit a musí se uživit samy. Dokážou ulovit jen sem tam nějaké malé hlodavce, a pokud se jim nepovede brzo ve vzájemné součinnosti skolit něco velkého nepřežijí. Naskytla se příležitost odrůstajícího mláděte antilopy, jedna se za ním pustila a když začala slábnout vyrazila ze skrytu druhá a slábnoucí antilopu uštvala. Gepardice se konečně pořádně nažraly a zároveň prošly důležitou zkušeností taktiky lovu bez které by se nemohly stát úspěšnými lovci a přežít. Kde je zde zlo a kde to dobro. Jsou tu dvě strany, na obou jsou mláďata, ale je tu zabíjení, to je obecně považováno za špatné. Ale šelma přeci byla stvořitelem k lovu a zabíjení určena, je to její přirozenost. A stejně mají své přirozenosti a programy od stvořitele dané i lidé. A jen pod pýchou a nepochopením se tvrdí, že to a to dělat je špatné. Ale tento svět a tedy i všichni lidé a jejich činy nejsou skutečností, je to pouze mája, iluze a sen, který není skutečnější než v noci sen člověka. Jediné skutečné co tu je, je vědomí. Vědomí je pozorovatel tam někde za myslí, který prožívá vnímání, jen toto jeho vnímání je opravdové, i když to vnímané je ze snu a iluze světa. Existuje pouze jeden-jednota. A ten zažívá vše co se v tomto snu odehrává, tedy to „dobré“ i „zlé“ napříč sedmi miliardami těl lidí.

    Utrpení si způsobujeme sami, utrpení není způsobeno nějakou situací nebo činem, jako je přijít o majetek, zdraví nebo blízkou osobu. Utrpení vzniká až při následném v mysli běžícím procesu, kdy se probírá jak je to špatné, nespravedlivé, hrozné. Až tyto myšlenky vyvolávají negativní emoce a nepříjemné pocity a tedy utrpení a následně projevy na těle a jeho zdraví. Hořekování a truchlení a neustálé živení v mysli hodnocení toho co proběhlo a už tu není přeci nemůže zvrátit co se odehrálo a je čistě devastující a navíc dává vznikat frustraci, zlobě a nenávisti. Dokud nepochopím, že nejsem toto tělo a jeho myšlenkové pochody a soudy, žádná hmota jako taková neexistuje, a jsem vědomí a ze mě a ve mně se vše odehrává na mentální rovině tak budu lapen falešnými představami ateizmu, nebo některého z náboženství, ale hlavně představami jak je vše co se odehrává na světě hrozné.

  11. Tak hloupou myšlenku jsem snad ještě nečetl :
    Milan Kučera: Bůh se kvůli lidským mylným představám měnit nebude

    Kde byl člověk, když byl Bůh. On je nekonečný!! (a to jen jeden Jeho atribut) A člověk, prezentovaný tu i panem Kučerou má pocit, že by se měl Bůh měnit? Ubohé a urážlivé pro ty, kteří jdou vědomě k Bohu. Ale jak On, i ti jdoucí dokáží odpouštět. I nevědomosti, byť vydané knižně.

    Ještě něco k dobru a zlu:

    Dobro je shoda a nebo postup ke shodě našeho vnitřního, ale odděleného JÁ k božskému Prazákladu, který mu vlastně, a to je důležité si uvědomit, propůjčil a navždy propůjčuje samotné bytí! Vzpomeňme si na vyhnání Adama a Evy z Ráje, což bylo vlastně vyhnání z duchovních dimenzí či plánů do světa hmoty. Není však Boží vůlí, že se duše nemohou vrátit zpět, že jsou určeny za svůj prohřešek jen k věčnému zatracení. Naopak, po poznávání školy života ve světě hmotného stvoření, kterou lidé v mnoha životech prožívají a absolvují, po určitém kvantitativním a kvalitativním vývoji, nastoupí důležitý mezník, kterým je začátek Cesty duše zpět ke svému Stvořiteli. A to je i záměr Stvořitele a také naděje a příslib pro všechny, kteří si uvědomují tento cíl existence duchovní cesty. Tady je důležité zopakovat věčnou pravdu; lidské bytosti jsou především duchovními bytostmi, které v lidském těle prožívají zkušenosti z života v materialistickém pojetí světa! Že takovými jsou, však zpravidla nevědí!

    Zlo je pak definováno jako stupňování oddělenosti tohoto věčného JÁ od božského Oceánu bytí, zmíněného Prazákladu. Odpírání uznat, že tento Prazáklad – Bůh vůbec existuje, je hodnoceno jako projev nevědomosti, ale zpravidla je počátkem a základní podmínkou pro vznik zla. Důsledkem je pak to, že takovýto jedinec, a je jich v lidské populaci drtivá většina, je ovládán myslí a uspokojováním smyslových přání a tužeb!

    1. Vendo, vyhnání Adama a Evy z ráje nebylo pojednání o nějakém vyhnání člověka z duchovní dimenze. Právě tento text (metafora) pojednává o Jednotě (bytí – nevědomí – neprojevené) a Dualitě (uvědomování si, tvoření, rozdělení, poznání).
      Na počátku žili Adam a Eva v naprosté harmonii. Nic jim nechybělo, neměli žádnou potřebu a dokonce ani nepoznali, že jsou nazí!!! Neuvědomovali si ROZDÍLNOST. Mezi oběma pohlavími nebylo vidět rozdílů Pokud mezi něčím není rozdíl, lze to považovat za totožné nebo jednotné. Tady je popisována Jednota.
      Po kousnutí do jablka ze Stromu poznání se vše změnilo. Najednou ráj skončil. Oba si uvědomovali svojí rozdílnost (muž – žena). A nejen to, taky vznikla ODDĚLENOST (prostor). Sám Bůh pak musel Adama a Evu hledat. Už nebyli Jeho součásti – už byli odděleni. Já Bůh – oni lidé. Lidé pak museli pracovat, aby uspokojili své potřeby. Toto je popis Duality.
      Chce se to oprostit od náboženských stereotypů. Náboženství je nebezpečné v tom, že vkládá na lidi vinu. Proto je téma viny snad v každém náboženském textu. Chudák malé bezbranné dítě, sotva se narodí a už na něho čeká pořádná porce viny. Ještě nic neuděl a už tolik viny. Pak člověku už nic jiného nezbývá, než aby se celý svůj život zabýval tématem viny. Poté mu už nezbude čas na samostatné – nezávislé myšlení. Je chycen do pasti a už se veze.

      1. → Náboženství je nebezpečné v tom, že vkládá na lidi vinu.

        Ale, ale, to snad né, aneb svět genaralizujících „pravd“ (což je vždy a už jaxi z principu zavádějící), ostatně jako každá jiná dogmata, včetně těch všelijakých vin nevin, generování strachu, atd.. Pokud vím, tak Bůh dal člověku svobodnou vůli. Ale jestli ho tím současně vybavil schopností rozlišovat, důsledně oddělovat zrno od plev, to nevím, resp. z mnoha (povrchních) projevů a (namnoze a ještě víc povrchních) reakcí, lze o tom s úspěchem pochybovat. Náboženství (nauka) není nebezpečné, nebezpeční jsou jen lidé. A je-li něco opravdu nebezpezpečné, pak je to evidentně a bez diskuze POVRCHNOST, kterou je tato konzumní společnost promořená skrz naskrz.

      2. Uvedu malou část z mého vůbec prvního článku zde na gnosis:

        Pro objasnění zmíním v krátkosti známý a velmi důležitý biblický příběh z 1. kapitoly Starého Zákona, knihy Genesis, příběh Adama a Evy, který je samotným prvopočátkem cesty duše. Významnou roli v něm zastává záporná postava, chceme-li Negativní síla, biblický Had či Satan. Tento svůdce přemluví pramáti Evu k ochutnání Bohem zakázaného ovoce poznání a ta pak k tomu svede i druhou část populace, Adama! V této jedinečné alegorii nešlo, jak je to zpravidla interpretováno, jen o sexualitu, jako náplň prvotního hříchu. Mnohem důležitější je, že se jim zachtělo vlastnictví myšlenky a realizace nabídky hadího svůdce, jejíž kvalita by z nich udělala bytosti, srovnatelné svou mocí se silou Stvořitele, samotného Boha! Nabídce neodolali a stali se tak vůbec prvními vzbouřenci Stvořitele, vzpurnými dušemi, které byly vyhnány za trest z Ráje. Navíc obdrželi na cestu řadu nepopulárních darů, pramáti Eva rodit potomky v bolestech a oba v potu tváře tvrdě získávat svůj chléb. Co si však tito prarodiče lidstva s sebou odnesli, co bylo podstatou prvotního hříchu a nabídky Satana, a co již nešlo vzít v žádném případě zpět?! Po ochutnání jablka získali svobodnou vůli! Celý tento proces se stal na úrovni duchovního světa, jiných dimenzí. Adam a Eva v této dimenzi byli v počátku příběhu čistými a nahými dušemi a teprve potom následovala jejich dlouhá cesta vyhnání, na jejímž konci byl pak i začátek – oživení lidských těl v hmotném stvoření tou Boží jiskrou, duší! Proč říkám nahé duše? Do té doby byli oba jednoznačně poslušni svého Stvořitele, byli plni lásky a dobroty, která je hlavní manifestací jejich tvůrce, Boha, a byli do té doby opravdu dokonale čistí. . . . . . .

        Máme tedy duši a ta se jako prvotní duše prarodičů Adama a Evy dostávala do nižších oblastí, kde na sebe musela postupně obléci různé další obaly, které ji na pouti do regionů čím dále a více hmotného světa chránily. Nejsou to suknice, kterými Hospodin vybavil „nahé“ duše? A je tu první obal duše a zdá se, že je vskutku nejdůležitější. Je jim naše MYSL! A to je nejdokonalejší nástroj toho Hada z Ráje, která je potřebná a nezbytná pro život v tomto fyzickém těle.

        – – – – – – – –

        zatím víc nic – šlo mi o poznatky vedoucí k poznání dobra a zla. O těch autor mluví v počátku rozhovoru v nastínění otázky – „Proč Bůh dopouští zlo“. Všechno to zlo / i dobro/ je v člověku samém, člověk jedná, realizuje myšlenky, a to svobodně…..

    2. ad.: A člověk, prezentovaný tu i panem Kučerou má pocit, že by se měl Bůh měnit?

      Vendo,
      copak tu větu nechápete? Já přece říkám, že Bůh se měnit nebude, že svůj názor musí změnit lidé – tady např. tedy JK, Pavel v, Anonym či Návštěvník.

  12. → Marek 19.11.2019 (17:56)

    Svý závěry stavíš na čem? Na zkušenosti, nebo na podvojným duálním myšlení? Pozor na iluze a sebeklamy všeho druhu!.:-)Iluzornost vnímání skutečnosti zažívanou skrze slova, pojmy a představy, bývá často převelice šálivá, ba až obluzující. Tak bacha na to.:-)

    1. ad. Honza 19.11.2019 (18:32)

      Čím méně slov, pojmů a dojmů, tím lépe. Ujednotit se v téhle diskusi na jednotném vnímání světa nelze. Slova na to nikdy stačit nebudou. Proto rád vše zjednodušuji. V mnoha mystických textech je Jednota (konečný princip) popisována pomocí šíleného množství slov. A právě toto brání v pochopení Jednoty neboli Nicoty. Samotná instituce Boha jako konečného principu tomu brání. Kdybych to převedl do tradičního dualistického myšlení tak Jednota – Nicota převyšuje Boha stvořitele a z pohledu Jednoty je tradiční Bůh a jeho stvoření uvnitř této Jednoty. Stvoření je tedy narušení symetrie v Jednotě.

  13. → Dualita,duální myšlení nerozlišuje,rozděluje,má destrukční sílu.

    WoW! * vzalas mi to z úst, což mi samozřejmě nevadí, ba spíše naopak a mám radost. Markovi jsem v podobném duchu – → Marek 19.11.2019 (17:56) / 19.11.2019 (18:32) – psal totiž obdobně a taky, byť v otázkách. Nic není náhoda..:-)

  14. Cožpak jste nečetli příběh člověka a jeho pádu, vyprávěný tak prostě a přitom tak hlubokého významu? Nečetli jste, jak se stvořený člověk živil božími plody a stal se sám malým božím dítětem? Neuměl ještě tvořit, byl pasivní a nedotvořený. Přestože již mu byly dány veškeré božské vlastnosti, nebyl schopen prohloubit svůj talent a stejně jako dítě neměl dosud tušení o svých možnostech.

    Člověk trávil čas jako opuštěné semínko obklopené životodárným prostředím Edenu. Semínko v misce zůstane semínkem a zázrak života nebude probuzen k životu, pokud je neponoří do půdy vhodného složení a jeho obal vlhkost neporuší.

    Člověk však neměl ve svém okolí žádnou vhodnou půdu, kde by mohl vyklíčit a zapustit kořeny. Jeho bytost neměla žádný spřízněný protějšek. Jeho ucho dosud neslyšelo hlas jiné lidské bytosti. Jeho hlas nepronikl dosud do uší jiného člověka, a nevzbudil tak jeho odpověď. Jeho srdce bilo, ale bylo to srdce opuštěné.

    Ve světě plném spárovaných živočichů byl člověk naprosto sám. Cítil se odcizený, neměl žádný úkol, který by měl vykonat, ani cíl, jehož by měl dosáhnout. Eden, to pro něj bylo něco jako dětská kolébka pro nemluvně. Byl ve stavu nečinnosti, jako by žil v dobře vybavené kuřecí líhni.

    Měl na dosah strom poznání dobrého a zlého i Strom života, přesto nikdy nenatáhl ruku, aby ochutnal jejich plody. Jeho chuť i jeho vůle, jeho myšlenky i touhy, to vše bylo dosud zabaleno v plenkách a čekalo na ruku, která je pomalu rozbalí. On sám však tuto práci vykonat nemohl. Proto mu byl vytvořen pomocník, společník a partner, jehož úkolem bylo pomoci mu při nalezení jeho cesty.

    Kam jinam měl jít hledat pomoc, když byl již sám nadán božskou silou. Vždyť překypoval božími dary. To, co následuje, je nanejvýš příznačné.

    Eva nebyla stvořena tak jako Adam, je kostí z jeho kosti a masem z jeho masa. Na scéně se neobjevuje nový tvor, je to stále tatáž jediná bytost rozetnutá vedví. Adam je rozdvojen na Adama-muže a Adama-ženu.

    Opuštěná tvář, kterou nic neodráží, potřebuje zrcadlo nebo společníka. Tehdy se Adamovo jméno, poprvé vyslovené hlasem někoho jiného, rozletělo rájem Edenu, srdce, jež dosud bilo o samotě, nachází pro svůj rytmus společníka a v obou tělech bije stejný tep. Ocílka našla svůj křemen a hned začaly sršet jiskry. Je to, jako by někdo zapálil svíci na obou koncích.
    Ta svíce je však jen jedna a také má jediný knot. I světlo je jen jedno, i když se zdá, že vychází ze dvou míst. Tak zrno v misce nalezlo svou půdu, kde může klíčit a odkrýt své tajemství.

    Tak se z nevědomé celistvosti zrodila dualita, která má sloužit tomu, aby celistvost skrze zakoušení rozdílnosti uchopila vlastní jednotu. Také v dualitě je člověk stále věrným obrazem a podobou Boha. Bůh, toto prvotní uvědomění, se promítá do Slova a Vědomí, které jsou sjednoceny ve svátém pochopení.

    Dualita není trest, je to přirozený proces, jenž je nezbytný pro poznání božské celistvosti. Jen hlupák by v tom hledal něco jiného. Jen blázen by si myslel, že tak omračující děj by se mohl odehrát během tří set, tří tisíc nebo tří miliard let!

    To stačí tak málo, aby vznikl bůh?

    Cesta duality je dlouhá a jen omezenec by ji měřil pozemskými léty. Věčnost se neměří ani na intervaly od zrození k vyhasnutí jedné hvězdy.

    Když pasivní, beztvarý Adam neschopný tvorby získal svou druhou tvář, začal být najednou aktivní, plný pohybu a schopný tvořit a rozmnožovat se. Co bylo jeho prvním činem? Ze všeho nejdříve pojedl ze Stromu poznání dobrého a zlého, a tak rozdělil celý svět, který je od té doby stejně duální jako on sám. Nic už nebylo jako dříve, nevinné a netečné. Každá věc ve světě je od té chvíle buď dobrá, nebo špatná, užitečná, nebo nebezpečná. Od té chvíle se vytvořily dva znepřátelené tábory. Do té doby byly jedno.

    Had, který svedl Evu, aby ochutnala plody stromu poznání, byl jen niterný hlas duality, jež se domáhala svých práv. Duality nezkoušené, ale již aktivní a usilující o to, aby byly vytvořeny a realizoval se jejich smysl…

    …Následkem tohoto činu byla smrt. Člověk, který se z boží vůle stal aktivním prvkem světa duality, umírá, a tak se stává opět pasivní celistvostí. Smrt tedy není trest, ale jen fáze duálního života. Dualita ze své podstaty vytváří věci podvojné. Pro každou věc hledá její stín, pro každý rub vytváří jeho líc. Tak Adam nalezl svůj protějšek v Evě a oba svým životem vytvořili stín smrti. Adam i Eva však přesto, že tráví svůj život ve stínu smrti, mají ještě přislíben druhý život, celistvý život boží“ Kniha Mirdad
    – – – – – – – – –

    Ne každému je dáno, aby pochopil napoprvé hluboké duchovní pravdy, které jsou ukryty v symbolech, skryty v metaforách, utajených mezi řádky i tohoto úryvku. Vždyť každá lidská bytost ve svých mnoha zrozeních prochází procesem poznání a ne všichni mají stejnou startovací čáru. Co však může udělat každý a jaký je první krok k návratu? Moudří jej nazvali a zakódovali do doporučení – „Gnóthi seauton“.

    1. ad.: Ne každému je dáno, aby pochopil napoprvé hluboké duchovní pravdy, které jsou ukryty v symbolech, skryty v metaforách, utajených mezi řádky i tohoto úryvku.

      No tak kdo nechce luštit metafory, ať si přečte mou knihu, tam je to napsáno česky, moderním jazykem a bez metafor.

      1. Přesně! Proč si lámat hlavu dávnými alegoriemi, které jsou většinou pojmově mimo dnešní realitu. Mám takový dojem, že se k takovým textům uchylují jedinci, kteří nedávno objevili duchovno. Prošli nějakou krizi nebo určitou nespokojenosti ve svém životě. Pak najednou objevili duchovno a jsou šťastni, jsou na vrcholu. Kyvadlo duality se přehouplo vysoko na druhou stranu. Přitom zase nevidí rovnováhu mezi Duchem a hmotou. Objevili něco skrytého a hledají skryté důkazy, které před nimi někdo rafinovaně skryl. Přitom je to tak prosté, tak obyčejné.

      2. → No tak kdo nechce luštit metafory, ať si přečte mou knihu, tam je to napsáno česky, moderním jazykem a bez metafor.

        Bez metafor? Bez podobenství? Je to – už ze samého principu a podstaty – vlastně vůbec možný? Je vůbec možný, aby to (metafory, podobenství, Boží slovo vůbec) „zafungovalo“ a „zarezonovalo“, tak jak má? No nevím, nevím, ale silně o tom pochybuju a na zázraky nevěřím.

        Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí. (Matouš 13:13)

    2. Katolická a posléze protestantská církev byla (osvícenci) kritizována za bezobsažné teologické spory (kolik andělů se vejde na špičku jehly – pravděpodobně se jednalo o posměšnou nadsázku). Církev vymýšlela nová dogmata a preláti se o ně vášnivě přeli. Když čtu diskuze na tomto webu, mám někdy pocit, že jsem se ocitl kdesi ve středověku s jeho náboženskými disputacemi. Jsem přesvědčen, že nebe je otevřeno i těm, kdo nepobrali příliš mnoho inteligence a nemají na to pochopit (cituji) „hluboké duchovní pravdy“.

      Na pohádky můžeme pohlížet jako na svého druhu podobenství sloužící k vyjádření obecných principů. Pohádka O Karkulce měla sdělit malé slečně, že „tam venku“ (v lese) na ni číhají nebezpečí, především od mužů neštítících se násilí (reprezentovaných v pohádce vlkem) a že takové setkání naivního děvčete hrozí smrtí nebo v lepším případě hororovým zážitkem. Pohádka O Karkulce není popisem skutečného příběhu, byť dítě věří, že šlo o skutečnou událost.

      Ježíš s oblibou používal podobenství – smyšlené příběhy k osvětlení určitých etických pravidel. Jednak proto, že příběh se snadno zapamatuje, ale hlavně proto, že to odpovídalo semitskému naturelu. Tento zvyk vyjadřovat se obrazně prostřednictvím příběhů je vlastní lidem na Blízkém východě dodnes.

      Příběh o Adamovi a Evě není popisem skutečné události, ač lidé v době, kdy byli rozsahem svých znalostí ještě „dětmi“ věřili, že se jednalo o skutečnost. Je to však jen podobenství o povaze člověka a má sdělit následující principy:
      1. Člověk byl stvořen k obrazu Božímu – je inteligentní – je si vědom sám sebe a má svobodu rozhodování (může jednat proti svému instinktu – proti vlastnímu blahu).
      2. Bůh zakázal člověku věci, které mu (jeho společenství) škodí. „Vepsal mu je do srdce“ – člověk je vybaven „nepříjemnou“ věcí – svědomím.
      3. Člověk dochází k závěru, že Bůh mu zakazuje příjemné věci – pochybuje o jeho kompetentnosti a rozhoduje se spoléhat na vlastní rozum.
      4. Pokud se člověk vzepře Bohu, vznikne všeobecný rozkol (nepřátelství, nenávist) vedoucí až k válce. Takový člověk je pro království Boží (vyznačující se harmonií) mrtvý.

      Stručně řečeno: Člověk není anděl – jeho podstata je narušená zlem.

      Někdy před 5-10 miliony let se v rámci evoluce se vývojová větev homo oddělila od hominidů („opic“). Člověk byl zpočátku zvířetem řídícím se svými instinkty, z nichž nejsilnější je instinkt „přežít“. Ze zvířete vznikl člověk až v okamžiku, kdy se naučil rozeznávat dobro a zlo – řídit se svým svědomím. Někteří lidé se znovu a znovu rozhodují rezignovat na své lidství a vracejí se ke svému zvířecímu původu. Jsou však horší než zvířata, protože jsou nadáni inteligencí.

      1. ….a demokraté v USA, jistě i dobří katolíci, křesťané, mají problém, a nebo ne?? :

        https://www.infowars.com/bombshell-ukraine-indicts-burisma-holdings-owner-demands-trump-open-probe-into-bidens-dems/

        …..ukázka z překladu, který udělal google:
        „Syn viceprezidenta Joe Bidena dostával platby za své služby, peníze získané kriminálními prostředky a praní špinavých peněz,“ řekl Dubinsky. „Biden dostal peníze, které nepocházely z úspěšného fungování společnosti, ale z peněz ukradených občanům.“

        Jo, jo, to je i ta demokracie, kterou i Vy tady na plný pecky podporujete. Ta krásná a svatá Amerika.

        Ještě že jste tu napsal – Člověk není anděl – jeho podstata je narušená zlem !!
        Vztahuje se to i na komunisty v bývalé ČSSR, na severní Korejce, na Číňany, na představitele Milionu chvilek…..?

      2. Je možné, že obvinění Bidenových je pravdivé, ale jisté to není. Není to jisté právě proto, že Joe Biden je Trumpovým soupeřem v příštích prezidentských volbách. Kdyby s tím Trump přišel před ohlášením Bidenovy kandidatury, bylo by toto obvinění uvěřitelnější. Rovněž by bylo uvěřitelnější, kdyby Trump nepodmiňoval finanční pomoc Ukrajině vyšetřováním Bidenových. V této věci musíme konstatovat se Sókratem: Vím, že nic nevím :-)

        Mnohokrát jsem zde psal, že USA nejsou svaté. Napsal jsem jen, že nemají na svědomí takový hnus jako Severní Koreu a Kubu.

        Pokud jsem napsal, že člověk je narušený zlem, měl jsem na mysli, že utopické systémy vždy zkrachují, jelikož předpokládají, že takzvaný obyčejný člověk je v zásadě dobrý. Není. Je to v zásadě sobec.

  15. ad.Milenium 20.11.2019 (9:00)

    Taky neznáš Lásku bezpodmínečnou.Jak můžeš mluvit o něčem,s čím nemáš zkušenost
    a je to zjevné i tvém komentáři?

    Nyní tu vložím úryvek,pod který se mohu podepsat pro svou vlastní zkušenost.
    cituji:

    „Varuji každého člověka před potlačováním pohlavnosti, neboť pak jen napěchuje sud větším množstvím střelného prachu a zničující výbuch při obrovském přetlaku na sebe nenechá dlouho čekat. Jedinou a správnou cestou, jak uniknout z okovů pohlavnosti, z moci pudů a živočišnosti je indiference. Cesta není jednoduchá a není ani krátká, ale výsledek žití nad pohlavností, pudy a živočišností stojí za pokus překonání nejtěžší překážky na cestě k dokonalosti. Při potlačované pohlavnosti dochází k jejímu nahrazování jinými defektními sklony, které se poté velice těžko z psychické přirozenosti člověka odstraňují. Výsledkem překonání pohlavnosti musí být ctnostný harmonický život a nikoliv falešná morálka odsuzující nahotu, sexualitu, pohlavnost, hřích a vše dotýkající se tělesné touhy. Morálka, to je pouze nepatrná, tenoučká blána chránící určitou kulturu. Může být lehce protržena, pak bahno, špína a kaly z nejhlubších a nejutajovanějších vrstev vyvalí se na povrch překvapené moralistické společnosti. Indiferentní pohled člověka zvítězivšího nad pohlavností dalece přesahuje moralisty a puritány, je to pohled vědomý si správných reakcí na každou životní situaci.
    Slovo celibát pochází z latiny a znamená bezženství (resp. bezmužství). Celibát vlastně ruší duševní vztahy se světskými lidmi a umožňuje člověku žijícímu v celibátu poznávat psychologickou přirozenost vlastního bytí, zřetelně poznávat vyvstávající překážky na duchovní cestě a rozpoznávat emoční tlaky vystupující z nitra. Paradoxně teprve celibát a prožívaná zdrženlivost odhalí člověku nepoznanou erotičnost a sexualitu, o níž dosud neměl ani ponětí. Jakmile povstanou z hlubin nevědomí kdysi potlačené variace sexuality, umožní člověku v celibátu zpracovat tyto vjemy a indiferentním postojem se od nich bez potlačování distancovat. Postupné pročišťování bytosti vede k duševnímu osvobození od strastí, které povstávají z neustálého chtění. Celibát není podmínkou duchovní cesty, je však významným faktorem urychlujícím bytostný duchovní vývoj.
    Přestože jsem přečetl obrovskou spoustu literatury duchovního a náboženského charakteru, nesetkal jsem se s popisem vnitřních stavů člověka prožívajícího celibát a spásnou askezi. Absenci tohoto fenoménu mi potvrdili i někteří čtenáři, kteří se seznámili s internetovou verzí knihy. Zcela zákonitě pak v této otázce povstává mnoho nejasností a nedorozumění. Na chvíli opustím stručnost, kterou jsem byl nucen zachovávat v předchozích kapitolách, a pokusím se popsat vnitřní proces rodícího se askety, abych ukázal taje odpoutávání se člověka od sexuality.
    V roce 1996 jsem učinil rázné rozhodnutí žít spásnou askezi, vzdát se veškeré sexuální aktivity a nastoupit strmou, a tudíž i nebezpečnou cestu k duchovnímu životu. První rok byl velice kritický, neboť sexualita se nevybíjela prostřednictvím praktických úkonů a shromažďovala veškerou sílu, aby smetla snažení začínajícího askety. Nejkritičtější byla situace asi po šesti měsících, kdy mne sexuální tlaky dováděly skoro k šílenství. Pouze ocelová vůle pěstovaná radžajógou mi pomohla překonat krizi, která hrozila srazit mne zpět do žití pudového života. Pak se tlaky nutící mne k tělesnému vybití povstávající sexuality občas objevily, ale jejich síla neustále slábla. Stále jsem si opakoval, že nesmím do vědomí vpouštět sexuální obrazy, které, jak jsem zřetelně rozpoznal, rozněcují touhu. Ovšem úkol nebyl tak snadný, jak se z těchto řádek zdá. Žil jsem dlouhá léta světským životem a tato léta byla naplněná pravidelným ukájením sexuální touhy. Pochopil jsem, oč jednodušší mají situaci ti, kteří celibát žijí od počátku dospívání. Mým osudem bylo zlomit moc pudových přání v době vrcholu životních sil. Prozatím jsem neměl ani ponětí o vnitřních silách, které byly ukryty v hlubinách nitra, kam jsem je „uschoval“ jako vytěsněná a nesplněná přání. Měl jsem dost práce uhlídat tělo, pocity a myšlenky na úrovni těla. Najednou jsem si uvědomil, jak muž při každém setkání se svým protějškem podvědomě hodnotí ženu jako samici, se kterou by se chtěl či nechtěl spářit. Byl jsem šokován, když jsem rozeznal ve svém minulém chování, jednání a myšlení hluboce zakořeněný podvědomý vzorec. Jako bych ani nebyl člověkem, ale zvířetem. Toto hrozivé zjištění mi bylo významnou pomocí při dalším zkoumání.
    Začal jsem se dívat na okolní svět proměněným zrakem a viděl jsem věci, které mi byly dosud utajené pod příkrovem takzvaného běžného světského života. Pozoroval jsem lidi kolem sebe a viděl v jejich zraku, pocitech i myšlenkách stejné chování jako u zvířat. Naneštěstí jsem viděl i mnohé z jejich vnitřních zoufale utajovaných závislostí. Indiference k otázkám sexuality mi dávala nechtěnou moc, když jsem mohl rozpoznávat vnitřní stavy těchto nešťastníků. Proto jsem se musel i stranit lidí, kteří obsah své duše nevědomky ukazovali. Svět kolem mi křiklavými případy závislostí druhých dodával sil k definitivnímu překonání pohlavnosti. Již jem nechtěl poklesnout do role samce hledajícího si samici, aniž by byl schopen rozeznat popudy vedoucí k tomuto činu. Nyní si uvědomuji, jak mi nevědomí moudře ukazovalo lidské závislosti. Hlavní důvod byl v tom, abych se sexuálních tlaků zbavoval rád, abych nezatoužil po opětovném návratu do světského života. V této době jsem si neustále opakoval, že po zvládnutí sexuálních tlaků vystupujících z nitra musí nastoupit radostnost přesně po vzoru spásné askeze, a s odstupem času vidím, že se mi tato fáze duchovního úsilí mimořádně dařila.“
    Konec citace.
    https://www.medo.cz/jaromir/kniha_trn_2v/index.html

    Lépe bych to nenapsala.Sedí to,jak „riť na šerbel“.:))
    A jsem si vědoma,že moudrý přesně najde,oč tu ve skutečnosti jde.

    1. Jakékoli potlačování sexuality je nacpání ji do „odpadkového koše“ („stínu“). To způsobí člověku obrovské psychické problémy. Lépe je sexualitu prožít, tím se vlastně vybije a zmizí.

  16. → Mám takový dojem, že se k takovým textům uchylují jedinci, kteří nedávno objevili duchovno.

    Fajn, podvědomí (po staru nevědomí, které na sebe vybleje co se dá) je mocné a dík za upřímnost a lekci, co do „mám takový dojem“. Ale jestli si „zamrz“ na dojmech, a není nejmenší důvod tomu nevěřit, pak pánbů s tebou. Až „objevíš“ sám sebe, což se ti bez používání svýho vlastního mozku nepovede ani náhodou, ani omylem, dej mi prosím vědět. Zatím meleš jen svý vlastní s&h, pro což mám celkem pochopení. Nad Boha sebejistých frikulínů a poznamenaných nablbým jástvím, jsem už viděl tuny. Jestli od teď bude Marek vyjímkou, je už jenom a jenom na Tobě.

  17. V té souvislosti – kdy jsem byla vystavena prvním zábleskům duchovna? Snad již v v dětské postýlce, později došlo nejspíše k záhalu vědomí,…A co pro mne kdysi znamenala obyčejná větička: „Ty za to stojíš i ty v srdci lásku máš“? Několik desítek let před tím jsem na podobné okamžiky čekala, volala „E.T. volat domů, domů“, až jsem zjistila, že ho v srdci skutečně mám nejen já, ale i všichni lidé.
    Jenže my lidé někdy nedbáme….

  18. Poslední můj vstup.

    Lojza, Milan a pan Kučera v jednom napsal článek s divným názvem.

    Na začátku diskuze odpověděl tento muž trojjediný muž na připomínku Degona, že nechtěl knihou napsat guláš, nechce podlézat křesťanům, protože je to mrtvola a říká, že jeho kniha je určena pro věřící bez náboženského vyznání. Pan Staněk má pro ně pojmenování /nevím, jestli je to přesné/, že tito přesto věří v něco, tudíž jim říká „něcisté“. Ateismus je také víra, která věří, že neexistuje Bůh. Wikipedie doslova vysvětluje – „Ateismus (z řeckého α, a záporná předpona + θέος, theos bůh), bezbožnost, život bez Boha či bohů, se obvykle chápe v širokém smyslu jako absence víry v Boha či duchovní bytosti nemateriální, nesvětské povahy či podstaty.[1] Může také znamenat výslovné popření Boha nebo odmítání náboženství, a to od neuznání pasivního, tolerantního až po aktivní nebo bojovné čili antiteismus. Pak se často vymezuje proti určité, v dané kultuře převládající představě Boha a proti určité formě náboženství. Může proto mít jiný obsah v prostředí kultovního náboženství „pohanských“ společností než v prostředí monoteistických náboženství s jejich více méně zvnitřněným a osobním vztahem k jedinému Bohu. Ateismus je tedy široký pojem, jehož zastánce spojuje nepřijetí náboženství, ale v jiných ohledech nemusejí mít mnoho společného.

    Hned na úvod knihy /čerpám z původního konceptu a možná nemusí být již něco v konečné knize/ má pan Kučera citát: „Zůstane-li v tobě sebenepatrnější představa o tom, co je správné a co špatné, zanikne tvoje duše ve zmatku.“ Oponuji, duše nikdy nezaniká. Zaniká tělo, které bylo dočasným příbytkem a polem působnosti, nástrojem duše a mysli zde, v této úrovni stvoření.

    V konceptu knihy autor píše: „Umění představit si Jednotu či Nicotu je základním předpokladem pro pochopení této knihy. A dodává i vzorce: JANG + JIN = 0.

    Mírně s tím vzorcem zapracuji a budu stručný. Všechno je energie. Je v životních procesech, v dějích lidského těla, v přírodě. Jin a jang, dovolím si napsat, že to jsou navzájem se doplňující energetické kvality a síly zde působící. Jang odpovídá vlastnostem aktivity, jin je vlastnost pasivity. Mohu to tak nazvat? Od autora by to chtělo dosadit aktivitu JANG do jeho výše uvedeného vzorce a pasivitu JIN tak, aby byl výsledek 0 ? V jakých jednotkách je aktivita, v jakých je pasivita? Aby to bylo srozumitelnější, vezmu JIN a JANG z přírody. Chlad je JIN, teplo je JANG. Jsou to ale relativní pojmy. K něčemu se vztahují. Někdo cítí chlad při jiných stupních, někomu je chladno i při vyšších stupních. A naopak. Jang + 18 stupňů Celsia, jin – 2 stupně, sečteno, je to nula? Ještě k lidskému tělu: Záda jsou jang, břicho je jin, záda + břicho se rovná nule? Jak si to vysvětlit?

    Pan Kučera tam má ještě jeden důležitý vzorec? JANG = – JIN. Vrátím se k příkladům; vlastnost aktivity = vlastnostem pasivity s mínus znaménkem. 18 stupňů Celsia = -2 stupňům Celsia? Je to tak? A ještě jang záda se rovnají mínus břicho. Co si pod tím vším představit?

    Je to zajímavé? A ještě k potěše a zamyšlení naší lidské dvoupohlavní populaci. Princip mužský JANG = princip ženský JIN se znaménkem mínus ?

    Dál jsem v té knize nešel a mohu prohlásit, že bych si ji nikdy nekoupil.

    Václav Žáček

    1. ad.: Oponuji, duše nikdy nezaniká.

      Duše se v řečtině řekne psýchí. Pokud si dosadíte do jakékoliv věty, kde je slovo duše, slovo psychika, tak to vždycky dává smysl. Potíž vznikla tehdy, kdy se lidé začali domnívat, že duše někde po smrti poletuje jako holub v nějakém astrálu. Dokážete tuto představu se slovem psychika. Může přežívat psychika člověka po smrti těla? Asi ne.

      ad.: A naopak. Jang + 18 stupňů Celsia, jin – 2 stupně, sečteno, je to nula?

      Pokud měřím teplotu a vztáhnu to k bodu -2, tak do +18 je to +20 (jang).
      Pokud měřím teplotu a vztáhnu to k bodu +18, tak do -2 je to -20 (jin).

      ad.: A ještě jang záda se rovnají mínus břicho. Co si pod tím vším představit?
      ad.: Princip mužský JANG = princip ženský JIN se znaménkem mínus ?

      22. Ježíš viděl malé děti, které dostávaly mléko. Řekl svým učedníkům: Tyto děti, které dostávají mléko, se podobají těm, kteří vejdou do království. Ptali se ho: Vejdeme, když jsme dětmi, do království?

      Když z dvojího uděláte jedno a vnitřní připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu, svrchní spodnímu a spodní svrchnímu, a když mužskost a ženskost učiníte jedním, aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí, a když své oči budete mít na místě svých očí a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou a obraz na místě obrazu: pak vejdete do království!
      (Tomášovo evangelium)

      ad.: Dál jsem v té knize nešel a mohu prohlásit, že bych si ji nikdy nekoupil.

      To jsem rád, já také jógu cvičit nehodlám:-))

      1. Tak jsem si pročetl ten reklamní rozhovor co by upoutávku na Vaši knihu.

        Je tam mnoho termínů, směrů, kterými by se diskuze mohla ubírat, jako např : /mimo dobro a zlo/ řád, Stvoření, atrál, rozum, vhled, nevědomí, intuice, rovnováha, dokonalost, protipól, horko, chlad, poznání, Bůh, víra, smysl života. Diskuze může být ještě dlouhá.

        Ale na to, že jste napsal Degonovi, že: „…../ne/podlézat křesťansky smýšlejícím lidem. Křesťanství jako takové je v podstatě mrtvé a nehodlám tuto mrtvolu oživovat.“ Ale hned tu uvádíte to, co řekl Ježíš učedníkům a citujete Tomášovo evangelium. Mírně oživujete, že ?

        Zkopíruji Vám kousek z nádherné knihy – autor A.Huxley – kapitola „Podstata prazákladu“:

        „Božský prazáklad každého bytí je duchovní Absolutno. Nemůže býti popsáno pojmy
        diskurzivního myšlení, avšak lidská bytost má přece (za určitých okolností) k němu přístup bezprostředním poznáním a vnímáním. Absolutní je Bůh bez tvaru jak v mystické řeči Hindů, tak i křesťanů. Konečný cíl člověka, nejvyšší ospravedlnění lidské existence, je spojivé poznání Božského prazákladu – vědění, které jen těm je souzeno, kteří jsou ochotni sebe „umrtviti“ a tímto způsobem jaksi učiniti místo Bohu. V kterékoliv generaci jen málokteří lidé dosahují posledního cíle své existence. Avšak příležitost jej dosáhnout se nabízí nějakým způsobem pořád, pokud všechny rozumné bytosti nepochopí, kým vlastně jsou. Absolutní prazáklad každého bytí má osobní aspekt“ . . . . . ve všech kapitolách jsou citováni doslova světoví badatelé, filosofové, dávní mudrci či mystici. Ani jednou jsem nedočetl o definici NICOTA.

        Vy samozřejmě věřte čemu chcete a co jste si vytvořil a dokázal si to pro sebe podložit různými argumenty.

        Mě jste nijak svou knihu nepřesvědčil, ale o to tady nejde. Nebo snad ano? Proč byste to vlastně sem s paní Petříčkovou dával?

        Príma večer.

        Alois

      2. ad.: Ale hned tu uvádíte to, co řekl Ježíš učedníkům a citujete Tomášovo evangelium. Mírně oživujete, že ?

        Tím, že cituji Ježíše přece neoživuji křesťanství. Křesťanství Ježíšovo učení totálně zkomolilo! A nikdo z křesťanů mu nerozumí!

        ad.: Ani jednou jsem nedočetl o definici NICOTA.

        A co Nirvána? To znamená vyhasnutí. A kam byste chtěl vyhasnout, když ne do Nicoty?

      3. „A co Nirvána? To znamená vyhasnutí. A kam byste chtěl vyhasnout, když ne do Nicoty?“

        V jistém okamžiku vcházení při procesu poznání přichází odložení těla, které je však neustále živoucí se všemi jeho funkcemi. Vyhasnutí je jen transformace vědomí daného člověka na úroveň dosud nepoznanou, do vyšších vibrací s otevřenými novými smysly vyšší kvality, které vnímají mnohem širší spektrum všeho, co vhled do světů nad touto hmotou přináší. A tam je pravý ŽIVOT. (astrální úroveň je jen vstupním vesmírem) A otevřené vědomí tam je jen začátek. Tam začíná pro duši poznání své nesmrtelnosti, na kterou tady zapomněla. Ne nicoty! Ta může existovat v mozku někoho, kdo se s ní ztotožní. A je smutné, že ho to nic i ovládne.

        Dokonalost tímto aktem výstupu získaná umožňuje pak duši a vědomí návrat do, pro chvíli poznání / osvícení/ „odloženého“ těla, a tak zpět do hmoty, do klamu jevů, iluzí v režii Máji, kde si někteří jedinci vykládají o nicotě a jako o Bohu a dokáží Ho namalovat třeba i mnoha nulami na bílý papír.

        Jak směšné. Ale je to iluze těchto lidí, je to ego, které je drží ve lpění na tomto falešném poznatku. Tato jejich cesta je nedovede nikam a budou umírat s nicotou na rtech. Dojdou tak možná i k poznání na smrtelné posteli, že ztratili šanci daru života a jeho pravého smyslu. Světlo se musí poznat, dokud svítí a to je to vědomé prožití své tzv. smrti a toho, co po ní následuje, co na duši čeká. Dostat se tak do mnohem vyšších oblastí obrovského Universa, mnohavrstevnatého stvoření u uvědomit si, že zde, v nejnižší části stvoření nelze Boha poznat.

        Omlouvám se, že jsem vstoupil do Vaší diskuze s kolegou Aloisem. Ten dnes odejel mimo bydliště a vrátí se až v neděli.

      4. Vendo,
        říkal jste, že to byl poslední příspěvek…

        ad.: V jistém okamžiku vcházení při procesu poznání přichází odložení těla, které je však neustále živoucí se všemi jeho funkcemi.

        Takže odložené tělo vidí, slyší, přemýšlí a kaká…

      5. ad. Venda pro Milana K.22.11.2019 (9:15)
        Vendo, dovolím si pár poznámek k:
        – (astrální úroveň je jen vstupním vesmírem)
        * opatrně, astrál je past, bolest a tma.
        – poznání své nesmrtelnosti, na kterou tady zapomněla.
        * vzpomenout si může i zde.
        – zde, v nejnižší části stvoření nelze Boha poznat.
        * lze.
        *************************************************************************************
        srdce klid,…
        to je má podstata,…
        slzy pročišťují…
        i to, co ve zlém…..
        k tobě přišlo,….
        Nikdy není člověk sám, ….
        vždy s každým ta bytost v jednotě je…..
        .
        .
        „Může se stát, že začnu se bát,…“
        „Neboj se…..
        s tebou jsem“…..
        ,
        .
        Světlo astrál překlene

      6. Astrál je nesrovnatelně krásnější pro ty duše, které si takovou formu zaslouží. Má ale i úrovně, které popisujete…., jsou to třeba jen ty očistce….. . Duše se bez „vyškolení“ ve s…..ch dál nedostane a návrat zpět je pak jistý podle Božích zákonů.

        Duše je zde v zajetí mysli, smyslů, přání, touhy, chtíče, hněvu, ega, závisti, chtivosti….zapomněla. Je jako princezna v otrhaných šatech na smetišti společně se žebráky.

        Vy říkáte lze?
        Já píši nelze.
        Stav je vyrovnaný 1:1
        Co dál?

        Díky za rýmovačky.

        Světlo astrálem prochází. Jinak to nejde.

      7. Pane Kučero,
        na to, že jste autor knihy, tak ze sebe děláte hlupáka.

        Možná víte, že existují dva stavy, kdy má člověk omezené vědomí.

        1/Hluboký spánek, vědomí nepracuje, přesto se v něm tělo nepokaká.

        2/ Stav snění, máme v něm velmi ztlumené a mlhavé vědomí – ale opět, tělo se v něm nepokaká.

        Dal bych Vám odkaz na to, proč a kde se říká, že tělo musí u duchovně hledajícího člověka projít momentem, kdy umírá a přitom žije. Umírá pro tento svět. Ale to je zbytečné. Vy žijete ve svém stavu nul, nicoty… .

      8. ad. Venda Matce22.11.2019 (13:40)
        Co dál?
        Vendo, opět říkám – lze. Pokud to On dovolí :-) A Vy tlučete. On není hluchý :-) Dá o sobě vědět :-) Třeba tím paprskem, který prochází vším :-)
        Hezký večer, Zdena :-)

  19. Kdysi tu napsal jeden mladý člověk – mimochodem, škoda že tu již nepokračuje – několik článků. Byl to Jan Kozohorský. A rozvířil tu nejednu zajímavou diskuzi.

    Z jeho úplně prvního příspěvku kopíruji začátek :

    ČÍSLO VLÁDNE VESMÍRU

    To je slavný citát Pythagorase ze Samu. Označuje něco, co je nanejvýše mystické, pravdivé. Matematika je jazykem vesmíru. Aspoň se nám to tak jeví. Vše, co jsme prozatím popsali, se dalo popsat matematicky. A co zatím matematickému popisu odolává, to v brzké době popsáno a popsatelné bude. Fyzici často říkávají, že matematika neobsahuje výroky o světě. I největší filozof všech dob, Wittgenstein, ve svém slavném Traktátu prohlásil, že věty matematiky jsou větami logiky, tudíž tautologiemi a nic o světě neříkají. Jaký je tedy matematika jazyk, když dokáže v číslech vyjádřit svět, ale ve své podstatě nic neříká?

    – – – – – –

    Teď jde v podobném duchu pan Kučera. Ale, jen jedno ale. Je to slabý odvar, byť pokus o kompilát z mnohých knih slovutných autorů, jejichž studiem se dostal na cestu poznání. Pan Kozohorský je špica, jak říkáme ve zdejším kraji. Pan Kučera se oproti němu dá hodnit jako nicota s malým n !

    Je to smutné, ale učíme se být pravdiví. Alespoň tak usuzuji z přístupu od jiných diskutujících k dalšímu zdejšímu člověku, panu Pavlovi V..

    Než taková kniha, pane Kučero, tak to raději nic. Nebyl jste to náhodou Vy, kdo si tady sám málem udělil prestižní Nobelovu cenu?

    Tak se všichni mějte

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference