- Magazín Gnosis – Hledání Světla, příspěvky čtenářů - https://hledani.gnosis.cz -

Milan Kučera: Nicota a polarita (ukázka z knihy)

Polarita

„Včera jsem byl chytrý. Proto jsem chtěl změnit svět.
Dnes jsem moudrý. Proto měním sám sebe.“
Sri Chinmoy

 

Úhel pohledu

Rozložením Nicoty na polarity JANG a JIN mohl vzniknout pojem subjekt a objekt. Představme si dva lidi, kteří se na sebe vzájemně dívají. První člověk označí sebe za pozorovatele a druhého člověka za pozorovaného. Druhý člověk řekne pravý opak: Sebe označí za pozorovatele a prvního člověka za pozorovaného. Tady vzniká pojem já a ty. Člověk se ztotožní s pojmem já a všechno ostatní, pociťuje jako ne-já, jako ty. Tím se člověk stává zajatcem polarity. Jeho já ho nutí vnímat svět jako svět protikladů, protipólů. Tím vnímá vše jako já a ty, muže a ženu, den a noc, teplo a chlad, plus a mínus, dobro a zlo. Viz tabulka: JANG – JIN

Naše vědomí nám neumožňuje vnímat celek. Vědomí rozštěpuje a rozkládá vše do protikladných dvojic. Nutí nás tyto dvojice rozlišovat a poté se rozhodovat. Můžeme přijmout vždy jen jednu z těchto dvojic, druhou musíme vyloučit. Naše vědomí činí denně tisíce, ba miliony rozhodnutí, co činit. Co přijme a co odmítne. Máme toto rozhodování v sobě tak zažité, že už nám ani nepřijde, že se musíme neustále rozhodovat. V každém okamžiku se musím rozhodovat jestli: budu číst tuhle knihu nebo nebudu číst tuhle knihu, budu dýchat, nebo nebudu dýchat, budu jíst nebo hladovět, budu spát či bdít nebo půjdu vlevo či vpravo, atd …

Za polaritou, kterou vnímáme, stojí Nicota, v níž jsou všechny nerozlišené protiklady. My bychom asi pocítili velké zklamání nad tím, kdybychom se dozvěděli, že žádoucí stav našeho vědomí je Nicota. (V buddhistické filosofii „nirvána“ znamená „Nicota“ – doslova vyhasnutí.) Nicota nemá žádnou manifestaci, jakékoli vymezení, a tím je polaritě nepochopitelná. Nicota je to jediné, co skutečně existuje, bez začátku a konce, věčné bez pojmu času.

Takovouto Nicotu si nedokážeme představit. Existují sice různé meditační techniky, které nám alespoň na krátký okamžik dovedou Nicotu přiblížit nebo vnímat. V Nicotě neexistuje žádná touha, jakékoli chtění nebo snažení, neexistuje žádný pohyb, neboť neexistuje nic, po čemž by se dalo toužit. Teprve v Nicotě nacházíme všeho hojnost.

V polaritě existence jednoho pólu podmiňuje existenci pólu druhého. Pokud např. v elektřině nebo magnetismu odstraníme jeden pól, zmizí i druhý pól. Abychom to vyjádřili zase matematicky: Jestliže zmizí čísla kladná, zmizí tím i čísla záporná, neboť bychom je neměli s čím porovnávat.

Vezměme opět příklad dvou pozorovatelů, kteří se budou dívat každý z opačné strany na jednu minci. Jeden bude popisovat, co vidí na líci mince, druhý bude popisovat, co vidí na rubu mince. Mohou se donekonečna hádat a vysvětlovat si, co vidí, stejně shodnou řeč nenajdou.
 

JANG JIN
Muž Žena
Dynamický Klidná
Přizpůsobivý Stálá
Expanduje Přitahuje
Lehký Těžká
Čas Prostor
Plus Minus
Vzdušný Hmotná
Kyselý Zásaditá
Vypouklý Dutá
Rychlý Pomalá
Den Noc
Poledne Půlnoc
Letní slunovrat Zimní slunovrat
Teplo Chlad
Jednoduchý Složitá
Suchý Vlhká
Magnetický Elektrostatická
Světlo vlna Světlo částice
Vědomí Nevědomí
Tělo Duše
DOBRO ZLO

 

Podobně si takovéto dva pozorovatele můžeme představit u dveří. Jeden bude stát venku před budovou, druhý bude v budově. Oba se dívají na stejné dveře, přitom pro prvního je to vchod, pro druhého východ. Není o čem pochybovat, oba jsou skálopevně přesvědčeni o své pravdě.

Poměrně dobře se s dvojím pojetím světla vypořádala fyzika. Jedna fyzikální teorie praví, že světlo je vlna, druhá teorie praví, že světlo je částice. Obě teorie se přitom zdánlivě vylučují. Přitom fyzikové se nehádají donekonečna, která teorie je správná, smířili se s tím, že prostě platí obě, i když jsou vzájemně v rozporu. Tady si povšimněte, že v tabulce JANG – JIN neuvádím jako protipól světla tmu, ale protipól světla vlny je světlo částice. Principy JANG a JIN byly definovány hodně dávno a omyl, že světlo je protipól tmy, je velmi rozšířený.

Z předcházejícího textu vyplývá, že bychom správně neměli říkat „buď – anebo“, ale lépe by bylo říkat „nejen – ale i“. Mince má nejen líc, ale i rub, dveře znamenají nejen vchod, ale i východ, světlo je nejen vlna, ale i částice.

Na obrázku je zobrazen poměrně známý optický klam, kdy záleží na tom, z jaké strany se na obrázek díváme. Pokaždé vidíme něco jiného.
 

Nutnost volby

Polarita našeho vědomí nás neustále staví před nutnost rozhodování. Máme vždy na výběr ze dvou možností, realizovat můžeme ale jen jednu z nich. Po každém rozhodnutí tedy zůstává vždy jedna z možností nerealizována. Musíme volit a rozhodnout se, zda se budu krást, nebo se budu živit poctivě, zda nepřítele zabiji nebo ne, zda postavím dům nebo budu bezdomovec, zda budu věrný, nebo nevěrný, zda se někomu pomstím nebo mu odpustím. Nutnost volby nás pronásleduje v každém okamžiku. Rozhodnutí se nemůžeme vyhnout. Už samo rozhodnutí se nerozhodovat je rozhodnutí. Protože se chceme rozhodnout vždy správně, nutnost volby nám usnadňují určitá hodnotová kritéria. V našem evropském prostředí je to např. Desatero, ze kterého vlastně vychází celá křesťanská kultura a i veškerý právní řád v zemích s křesťanskými kořeny. Pokud máme takové kritérium, rozhodování je snadné: Nebudu krást, protože máme přikázání: „Nepokradeš!“. Nepřítele nezabiji, protože máme přikázání: „Nezabiješ!“. Manželce nebo přítelkyni „musím“ být věrný, protože máme přece přikázání: „Nesesmilníš!“. V jiných krajinách a končinách mají sice jiná hodnotová kritéria a ta jim umožňují také nějaký (třeba i spokojený) život. A tak se naše hodnotová kritéria dostávají do konfliktu s jinými hodnotovými kritérii a každý se snaží obhajovat ty svoje. Člověk by nejraději přesvědčil všechny lidi o svých „správných“ hodnotových kritériích, aby konečně na světě zvítězilo dobro a pořádek. O to se ovšem snaží všichni. A tak v celém světě zuří naplno válka správných názorů – všichni chtějí jen to dobré. Co je tedy správné a co špatné? Co je dobré a co zlé?

Jak z toho ven? V polarizovaném světě neexistuje nějaké objektivní, absolutní dobro, každé hodnocení je závislé na úhlu pohledu pozorovatele na danou věc. Jiný pozorovatel z jiného stanoviště a třeba i s jinými hodnotovými kritérii to může vidět úplně jinak. Nemůžeme chápat svět tak, že budeme prosazovat jen to „dobré“ a „správné“ a všechno „zlé“ a „špatné“ se budeme snažit sprovodit z tohoto světa.

Jaké je řešení? Řešení v polaritě neexistuje. K vyřešení bychom mohli dospět, pokud bychom se na stvořený svět polarit dokázali podívat z pohledu Nicoty (Jednoty). Z pohledu Nicoty (Jednoty) jsou všechny možnosti dobré a správné stejně tak jako špatné a chybné současně. Obě polarity tedy mají právo na existenci, protože vytváří celek – Nicotu (Jednotu), ze které všechno vzešlo. Opět odkazuji na obrázek Monády, který jasně ukazuje, že aby byl kruh úplný, potřebujeme k tomu i ten tmavý pól JIN. Lidem je zkrátka příjemnější pól JANG (dobro, mír, láska, štěstí, atd.) a tak se ten druhý pól (zlo, válka, nenávist, neštěstí, atd.) snaží sprovodit ze světa. Samozřejmě neúspěšně, protože nelze bojovat proti zákonům Stvoření. Sen o světě bez válek se táhne celou lidskou historií. A právě ta samá historie nám ukazuje na marnost takovéto snahy. Celé dějiny jsou jen dějinami válek. Je to důkaz toho, že jestliže se snažíme jednostranně posilovat jeden pól, rovnoměrně s ním roste také jeho protipól.

Jestliže cílem člověka je Nicota, která stírá protiklady a rozdíly mezi nimi, pak člověk nemůže dosáhnout úplnosti, dokud něco odmítá ve svém vědomí, anebo se vůči něčemu vymezuje. V tomto Stvoření neexistuje nic, co nemá právo na existenci. V tomto Stvoření není nic, co bychom měli napravovat, kromě našeho vlastního myšlení. Viz citát od Sri Chinmoy v úvodu této kapitoly.

Také v Bibli nenacházíme jediné místo, kde by Ježíš vyzýval k nápravě tohoto světa. Člověk se domnívá, že svou aktivitou, svým konáním dokáže změnit svět k lepšímu. Neměníme však svět, nýbrž naše nazírání na něj. Naším úkolem je porozumět, že celý tento polarizovaný svět je jen Nicota rozložená v čase. My nedokážeme pozorovat či vnímat oba póly najednou, proto jsme odkázání je vnímat je v čase. Polarita tedy brání Nicotě v tom, aby byla současná. My takovouto současnost nedokážeme vnímat, proto Nicotu vnímáme oklikou pomocí času. V průběhu času je pak každý pól vyvážen svým protipólem. Tak jako se střídá den a noc, léto a zima, tak si v čase každá realizace jednoho pólu vynutí realizaci i druhého protipólu.

Východní filosofií je tento polarizovaný svět nazýván „májá“, což znamená „iluze“. Moderně s pomocí matematiky bychom mohli říci, že tento svět je „imaginární“. Reálná je pouze ona Nicota. Nicméně Nicotu nedokážeme poznat přímo, proto je nutné učinit poznání Nicoty zde, v tomto polarizovaném světě.

Pokud se chceme na tento svět dívat z tohoto nového hlediska, musíme se naučit vidět polarizovaně. Abychom při každém pozorování viděli současně také protipól pozorovaného. Musíme se naučit vnímat a rozlišovat ne v rámci „buď – anebo“, ale pohledem „nejen – ale i“. Tím nebude náš pohled jednostranný, ale jednotný.
 

Milan

Červen 2017
 

Poslední články autora:


hodnocení: 3.7
hlasů: 6