mapa stránek || vyhledávání

Milgramův experiment

V roce 1963 na Yaleově univerzitě uskutečnil americký psycholog Stanley Milgram experiment, jehož cílem bylo zjistit, jak daleko jsou lidé schopni zajít ve své poslušnosti vůči autoritě.

Experimentu se na základě inzerátu v tisku zúčasnili dobrovolníci za odměnu 4,5 dolaru. Bylo jim řečeno, že budou součástí výzkumu zintenzivnění výuky pomocí elektrických šoků. Dobrovolníci byli rozlosováni na učitele a žáky. Každý „učitel“ a „žák“ si byli navzájem představeni. Poté byl „žák“ za účasti „učitele“ odveden do vedlejší místnosti a připoután ke křeslu s elektrodami. „Učitel“ společně  s instruktorem pokusu seděli v sousední místnosti. „Učitel“ byl instruován, že bude „žákovi“ pomocí mikrofonu klást předem připravené otázky testu a „žák“ označí správnou odpověď tlačítkem, jež se zobrazí na panelu před „učitelem“. Ten za chybnou odpověď dá žákovi pomocí tlačítka elektrický šok, přičemž při každé další chybě šok o 15 voltů zvýší až do hranice 450 voltů. Instruktor „učiteli“ sdělil, že šoky mohou být velice bolestivé, ale že se nemusí ničeho obávat – intruktor že má celý test pod kontrolou. Při šoku 300 V „žák“ zakopal na společnou zeď obou místností, při 315 V se „žák“ odmlčel úplně. Instruktor „učiteli“ řekl, že žádná odpověď je klasifikována jako špatná a že je nutno v testu pokračovat až do konce.

Všichni účastníci pokračovali do hranice 300 voltů a 65% z nich došlo až na konec stupnice, přesto, že se někteří zdráhali a projevovali obavy o zdraví „žáka“, který ve vedlejší místnosti sténal bolestí a vykřikoval prosby i nadávky. „Žákovi“ opravdu nic nehrozilo. Byl to zaměstnanec univerzity. Počáteční rozlosování bylo falešné, stejně jako utrpení, výkřiky a nadávky byly jen předstírané. Po skončení experimentu byli „učitel“ a „žák“ konfrontováni a účastníci byli informováni, že byli oklamáni. Přesto se 84 % z nich později vyjádřilo, že přes veškerý stres, kterému byli vystaveni, byli nakonec rádi, že se experimentu zúčastnili. Organizátoři experimentu byli jeho výsledky šokováni. Test byl pak vícekrát v různých obměnách opakován a výsledky byly podobné.

Test ukázal, že většina lidí ani v dospělosti mentálně nevyroste z dětských střevíčků. Není ochotna nést odpovědnost a ráda ji přenechá nějaké „autoritě“. Odpovědnost je rubem svobody. Dokud byl takzvaný „obyčejný člověk“ otrokem či nevolníkem a neměl svobodu, nenesl ani odpovědnost. To bylo svým způsobem velmi pohodlné. Nemám-li svobodu, znamená to, že nemohu rozhodovat a nejsem pak vystaven riziku blamáže v případě, že se rozhodnu špatně. Mohu však neomezeně kritizovat mylné rozhodnutí toho druhého a povyšovat se nad něj. Správné rozhodnutí vyžaduje analýzu situace a ta může být pracná. Ano, lenost a zchytralost je tou příčinou, proč lidé touží mít nad sebou vůdce.

Adolf Eichmann na fotografii z roku 1942.

Světové dějiny jsou do velké míry dějinami válek. Opravdové „Satanovy žně“ však představovaly komunistická a nacistická totalita. Podle odhadu historiků komunismus má na svém kontě 100 milionů mrtvých a nacismus 60 milionů. Milgramův experiment osvětlil, na jaké bázi jsou totalitní systémy založeny. Původem totalitarismu se také zabývala židovská filozofka Hannah Arendtová. Její kniha ‚Eichmann v Jeruzalémě: zpráva o banalitě zla‘ vyvolala pobouření. Kniha byla reportáží z procesu s nacistickým „technolgem holokaustu“ Adolfem Eichmannem. Eichmann byl obecně považován za sadistického psychopata s hlubokou nenávistí k Židům, ale Arendtová jej na základě svých rozhovorů s ním a pozorování u soudu vykreslila úplně jinak. Eichmann byl podle ní docela obyčejný člověk a přes hrůzné činy, jež vykonal, nebyl žádné kruté monstrum, nýbrž spořádaný otec rodiny, nenápaditý a výkonný úředník. Eichmann totiž sám sebe chápal jako úředníka, který má důsledně plnit své povinnosti a rozkazy – a nic víc. Snad největším paradoxem je, že Eichmann byl vychován ve spirituálně založené rodině.
 

Pavel Vybíhal
20.9.2019

hodnocení: 2.1
hlasů: 9
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

218 komentářů

Přidat komentář
  1. → No a Honzovi sa nepáči,

    Degone, svoboda slova buď je, anebo není. Tečka. Vše ostatní jsou jen kecy.

    Svoboda znamená svobodně prohlásit, že dvě a dvě jsou čtyři. Jestliže toto je dáno, všechno ostatní z toho vyplyne. – George Orwell.

    1. Honzo, představte si modelovou situaci: Já o vás šířím nepravdivé pomluvy. Vy, v reakci namoje počínání, žádáte omluvu a finanční satisfakci. Já řeknu, že nejsem původcem těch pomluv, že je vymyslel někdo jiný a já je pouze rozšiřuju. Pochybuji, že by vás taková výmluva uspokojila.

      Stejně tak administrátor webu nemůže dovolit rozšiřování falešných informací. Ani Facebook, ani Twitter, prostě nikdo.

      Ostatně vy sám nepředáváte dál informace, které se vám nezdají, aniž byste ztrácel čas jejich ověřováním. Nebo snad ano?

  2. → …až potom je možno k nemu zaujať správne stanovisko.

    Tak, tak, hlavně ty postoje, stanoviská…:-))

    Demokracie panuje od Aše po Humenné
    Samet i něha v pánu je a zuby vylomenné
    Dali nám nové postroje a ač nás chomout pálí
    Zaujímáme postoje, místo, abychom stáli
    Dali nám nové postroje a ač nás chomout pálí

    Zaujímáme postoje, místo, abychom stáli
    (Karel Kryl)

  3. Asi sa odo mňa očakáva reakcia, keď sa tu spomína moje meno. Teda: „40 až 60 milionů obětí Mao Ce-tunga s panem Degonem nehne – on je v pohodě a stále zdvořilý“. Ale „hne“, ale nepričítam tie obete Maovi, ale hladomoru, ktorý v Číne nastal po tých dvoch prehratých opiových vojnách a vojnových reparáciach, ktoré musela Čína platiť Británii a Amerike. O tom asi Pavel nič nevie…
    Honzovi by som rád pripomenul, že sloboda slova nie je žiadnou slobodou, ak sa týka iba niekoho a iných nie. Treba vidieť veci objektívne.
    Matka má problém so susedou. Dokážem to pochopiť, ale dať radu, ako z toho von – nedokážem. Je to zapeklitý prípad…

    1. Degone,
      Jako člověk jsem se rozhodla, že se budu snažit odpustit, ale zapomenout nikoliv.
      To nelze a pak znova a znova nechat do sebe kopat od této paní, a že jde na to chytře i přes mou dcerku, snachu,… A že o tom mohu promluvit i s dalšími sousedy, dnes i se svým manželem. To je dar, že do mne nekopnou.
      A co dál? Již jsem psala – zapálila jsem vonnou tyčinku, poprosila Bruna, nechť jim pošle heilstrom, také mě. A odezva přišla v energiích okamžitě. Každý zvládnutý krůček k dobrému nalézá odezvu.
      To je asi tak vše (malilinkatý vzorek), co k tomu zde chci ještě napsat.

      Co se týká Ćíny – nemyslím, že byste převracel historické skutečnosti toho, co se tam dělo.
      To se děje spíš zde u nás, kde se omlouváme odsunutým (std. atd.), jako bychom byli viníky my. To prosím pěkně nejsme.
      Co se týká Británie a Ameriky – zapomíná se na koloniální historii Británie, na to, kolik domorodých obyvatel vyvraždili po příchodu do Ameriky,…atd. atd.

      A sice nemohu najít papíry, kde jsem si zkopírovala Jargovy články, ale i dnes jsem na něj vzpomněla. A také na další, kdo neváhali mi pomoci, byť značně nestandardním způsobem, třeba i vulgárně. Ono to totiž se mnou konečně „hlo“ dále, „nakoplo“ mne to neskutečně :-)

      Zdravím :-)

      1. Matko,

        mluvíte o koloniální historii Británie. Často se zapomíná na koloniální historii Ruska. https://itvar.cz/ruska-kolonizace-sibire

        Ruský postup na východ šel ruku v ruce s poptávkou po sobolích kožešinách a geopoliticky inspirovanou expanzí moskevského státu. Zájem o tento přírodní zdroj s sebou přinesl podobné prvky koloniálního násilí a ekologické devastace jako západní kolonialismus v jiných částech světa. V případě ruské Sibiře se občas mluví o takzvaném „zoologickém kolonialismu“, který má vystihnout klíčovou roli kožešin a lovu zvířat pro kolonizaci.

        Na konci 19. a ve 20. století se poměrně řídce osídlená Sibiř stala novým zdrojem ekonomické síly Ruska, když zde byly objeveny bohaté zdroje přírodních surovin, jako je ropa, zemní plyn a také vzácné kovy. S dobytím Sibiře začaly dějiny Ruska jako říše a velmoci.

      2. Pavel V.1.10.2019 (8:44)

        Že ale měli ti Sibiřané štěstí, že jich bylo málo….
        To je otázka reakcí. Mohla bych reagovat Španěly (nebo Španěli? Nevím), Portugalci,… bludnej kruh by z toho byl. A každý z nich jednal „ve jménu…“

    2. Opiové války probíhaly v letech 1839 – 1860 a s hladomorem, který v Číně vypukl o 100 let později neměly naprosto nic společného.

      Velký skok vpřed vyhlásil Mao v roce 1958. Chtěl radikálními politickými a ekonomickými opatřeními rychle zvyšovat čínskou produkci, dostat zemi během 15 let ekonomicky do postavení velmoci a vybudovat komunismus. Skutečným následkem však byl největší lidmi vyvolaný hladomor v dějinách. Obyvatelstvo Číny bylo rozděleno do desetitisíců komun, základních ekonomických a správních jednotek, které měly být soběstačné a odpovědné za své výsledky. Zároveň se tím zrušily či narušily tradiční vazby a ekonomické vztahy v zemi; Maovým dlouhodobým cílem bylo zlikvidovat rodinu, peníze a soukromé vlastnictví. Z nařízení čínské vlády například každá komuna musela vybudovat vlastní vysoké pece, a zvýšit tím produkci oceli. Přitom však nebyl zabezpečen přísun železné rudy ani paliva, takže obyvatelé byli nuceni tavit své nářadí a oheň v pecích živit dřevěným vybavením svých obydlí, dřevem z posvátných hájů kolem konfuciánských chrámů, ba pálit i celé domy. Když nářadí došlo, bylo obyvatelstvo lidovými komisaři nuceno jít do hor hledat „železnou rudu“ a to i v případě, že v daném pohoří se železná ruda nikdy nevyskytovala a nikdo z obyvatel nevěděl, jak taková železná ruda vypadá. Přestože již počátkem roku 1959 bylo konstatováno, že kov tavený nekvalifikovanými rolníky v pecích z pálené hlíny zdaleka nedosahuje potřebné kvality, politika nebyla změněna a nedostatek nástrojů a pracovních sil v zemědělství znamenal drastický pokles zemědělské výroby. Navíc obyvatelstvo bylo přinuceno stravovat se v „kolektivních jídelnách“ a bylo zakázáno připravovat si jídlo doma. Populisticky vysoké jídelní příděly způsobily brzké vyčerpání krizových zásob a fakt, že jídlo bylo zadarmo, zapříčinilo obrovské plýtvání. Vše vyústilo v obrovský hladomor, tzv. „Tři hořké roky“ 1959–1961. V některých oblastech hladem a nemocemi vymřelo až 40 % obyvatelstva. Odhady činí 20 – 40 milionů mrtvých.

      Velký skok vpřed patří v Číně mezi tabuizovaná témata a čínský komunistický režim se snaží potlačit vše, co by ho mohlo objektivněji připomenout.

    3. Čínská kulturní revoluce byla politická kampaň oficiálně rozpoutaná v ČLR mezi lety 1966 a 1969 vůdcem KS Číny Mao Ce-tungem. Oficiálním záměrem kulturní revoluce bylo „vymýcení kapitalismu“ uvnitř Komunistické strany Číny. Skutečnou příčinou kampaně však byla postupná ztráta vlivu Mao Ce-tunga na chod státu a jeho postupné vytlačování do ústraní novou generací čínských komunistů.

      Hnací silou této revoluce se stala mládež, která vytvářela tzv. rudé gardy. Různé frakce rudých gardistů se předháněly v usvědčování a terorizování „nepřátel lidu“. Krutosti rudých gard dokládá například průběh výslechů, při nichž bylo přiznání vynucováno až 75 různými druhy mučení. Disidentům odsouzeným na smrt byla před veřejnou popravou přeťata průdušnice a nahrazena ocelovou trubičkou – aby mohli dýchat, ale nemohli vykřikovat protistátní hesla.

      Země se zmítala v chaosu. Statistiky sestavené ze zdrojů na úrovni krajů uvádějí, že v průběhu revoluce zemřelo 7,73 milionu lidí nepřirozenou smrtí.

  4. → Treba vidieť veci objektívne.

    Soory jako, ale takhle mluvil (floskule a fráze) blahé paměti i Husák. Soory jako, ale z takovýho zdegenerovanýho a želatinovanýho jazyka a slovních spojení typu „zaujať správne stanovisko“, „treba vidieť veci objektívne“, se spolehlivě osypávám, beru nohy na ramena a zdrhám. Prevence, abych se tím nenakazil a neumazal.

    https://www.youtube.com/watch?v=Jd8OL4kXyhI

  5. → Ale svoboda to není, pokud jiní striktně určují, co ano a co nikoliv.

    Asi tak. A troufám si tvrdit, že to není ani iluze svobody.

    “Jediná možnost, jak se vypořádat s nesvobodným světem, je stát se tak absolutně svobodným, že už Vaše existence bude akt rebelství.” (Albert Camus)

    1. “Jediná možnost, jak se vypořádat s nesvobodným světem, je stát se tak absolutně svobodným,……. ?! Nic proti Albertovi, ale slova se říkají. Jak na to, to ale neříká.

      1. → Jak na to, to ale neříká.

        To taky není ani potřeba.

        Matouš 7:7-8
        Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.

        Jan 8:32 (B21)
        Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.

      2. ad. Honza1.10.2019 (8:44)
        tak. To je v souladu s učením Bruna G.

      3. Ten citovaný Matouš je znám: „Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.“

        Dovolíte otázky nezkušeného ke zkušenému?

        Koho a kdy a kde prosit a o co prosit?
        Kde, kdy a co hledat, abych nalezl – zase co nalezl?
        Kde, kdy a na co tlouci a co má být /nakonec/ otevřeno?
        O poznání jaké pravdy jde?
        Z čeho mě má pravda vysvobodit?

        Díky.

      4. Dobrý den,
        nějaký anonym položil zdejšímu Honzovi otázky celkem logického charakteru, když mu vysvětlil citát Camuse odkazem na evangelium Matouše a ne překvapivě chce ještě upřesnění.

        Dovolíte otázky nezkušeného ke zkušenému?

        Koho a kdy a kde prosit a o co prosit?
        Kde, kdy a co hledat, abych nalezl – zase co nalezl?
        Kde, kdy a na co tlouci a co má být /nakonec/ otevřeno?
        O poznání jaké pravdy jde?
        Z čeho mě má pravda vysvobodit?

        Jak jsem z pár různých jiných odpovědí jiným diskutujícím pana Honzu zběžně poznal, odpoví mu buď jinými citáty, vyčtenými moudry, odkazy na jiné knihy či zdůrazněním hledání pravdy u Boha, jako konečné možnosti pochopit Matouše. A nebo neodpoví vůbec?

        Jeden postřeh. Zjistil jsem, že některý článek jakéhokoliv autora může sloužit jen jako platforma pro sdělování zcela nesouvisejících názorů, tedy na něco zcela jiného. Taková drbárna o všem možném a nemožném. Typicky Matka tu poplakává nad sousedskými vztahy a já se jen ptám, koho to zajímá? A taky si nemohu pomoci, ač to nevyslovím rád. Typický je tu trolling samotného autora článku.

        Pěkný, dnes uplakaný den všem.

        Krbec

      5. ad. Krbec2.10.2019 (15:30)

        Což nevidíte, že vše souvisí se vším i s oním článkem o experimentu?
        Z hlediska vyššího principu mravního což i ono :
        „…Pěkný, dnes uplakaný den všem.
        Krbec….“
        není trollingem?

        Co se mého „plakání“ týká – a to můj skutečný pláč neznáte.
        Díky tomu mému plakacímu otravování totiž někteří zde projeví to, co v nich skutečně je, ale také to, co v nich není, ukáže se jistá vznešenost duše, či lidská netaktnost až …. no, copak to pod tím závojem bylo? He?

    2. To mi připomnělo knihu A.C. Clarka Město a hvězdy, kdy se našel člověk, který se jaksi vymkl z jednotného myšlení a ano, řekla bych, že se stal svobodným a takovým rebelem, že narušil, zavedené jednotné myšlení a konání. Takoví lidé jsou zváni blázny. Pokud však dosáhne dalšího stupně a opravdu změní svět k lepšímu, bývá avatarem.
      Ano, člověk může dosáhnout svobody, žít.

  6. ad: matka 30.9.2019 (13:01)
    No, ono sa to dobre radí tomu druhému, čo by mal robiť a ako by mal žiť, alebo rozmýšľať, lebo, ako sa vraví: „z cudzieho krv netečie“. Ak je človek permanentne niekym ponižovaný, urážaný a prenasledovaný, tak je normálne, že si nakoniec povie: „Tak dosť, mám už dosť toho všetkého, nemusím to všetko predsa znášať!“ A vykašle sa na toho agresora…ako by nebol… Je to správne? Podľa niekoho áno, podľa iného nie. Ale, všetko má svoje hranice, aj tá naša trpezlivosť a zhovievavosť…
    Pekný deň!

    1. Degone,
      děkuji. Stálo mne to již tolik bolesti, že se snažím ji zvládat i díky Brunovi a tomu, že nejen jeho prosím o záštitu křídlem andělským nad lidmi i celou touto oblastí, aby zlo došlo klidu a nevyvolávalo bolest. A jde to pomaloučku, krůček za krůčkem. Pokud by sousedka přišla s prosbou o pomoc, myslíte, že bych ji odmítla nebo dala nějakou podmínku?

      Snad jen ještě – pokud by člověk neunesl tuto míru bolesti, nepřišly by tyto zkoušky, které by člověk nezvládl…

      I Vám pěkný den.

  7. → Honzo, používáte velmi sofistikovanou argumentaci :-)

    Jak známo, zdání klame. Pouze a jenom se snažím nazývat věci a jevy pravými jmény. Můj přítel Newton by vám řekl „Hypotheses non fingo“, neboli „hypotézy nevymýšlím“. Tolik ke kravinám typu: Honzo, představte si modelovou situaci.

    ps: vy se z těch všelijakých domněnek a falešných představ všeho druhu, asi nikdy nevyhrabete. Bůh má s vámi asi jiné plány…

    1. ad „Bůh má s vámi asi jiné plány …“ Hypotézy nevymýšlíte, domněnky už vůbec, že? :-)

      K meritu věci: Vy jste si stěžoval, že vám administrátor něco smazal a porušil tím vaši svobodu slova. Já jsem vám odpověděl, že on má plné právo mazat, co se mu nezdá, aniž by si ověřoval, zda to byla pravda či nikoliv. Nemá na to čas. Pokud byste na jeho webu zveřejnil lež a on by ji nesmazal, stal by se vaším spoluviníkem.

      1. > Vy jste si stěžoval, že…

        Nic takového. Člověk, který si naplno uvědomuje v čem žije, v jakém zhovadilém systému, si nestěžuje, ale pouze konstatuje. Jinými slovy: kdo chce vidět, ten vidí.

      2. světské právo
        versus mazaný člověk
        každý za své na tomto světě,

        podat ruku stalkerům
        pořád tvář nastavujeme fackám,
        těla kopancům,….
        jak s tím nakládáme ?
        Skutečnost konstatujeme.
        Toho Nejvyššího prosíme o pomoc.

      3. Honzo, co kdybyste se jednou vyjádřil konkrétně, aby bylo jasné, co máte na mysli. Co například myslíte tím zhovadilým systémem? Psal jste také, že lidé nemají v demokracii vliv na to, kdo vládne, že je to jen jejich iluze. Kdo tedy podle vás vládne a jakým způsobem se vlády zmocňuje? Co já nevidím?

  8. → První krok k odpuštění – ručím Vám za to, že tyto mé kroky nikdo, kdo do srdce skutečně nevidí, také neuvidí.

    Bůh Vás vidí matičko, Bůh… A proto bych byl s tím „ručením“ velice a převelice opatrný… První krok k odpuštění spočívá k odpuštění sobě samé.

    1. A protože mne vidí (nejen) nikdy nejsem sama :-) A jednostranné to není.
      A vidí také někteří lidé.
      Ale jak jsem psala, že nikdo z těch, kdo skutečně do srdce nevidí, také mé kroky neuvidí. Tedy zatím, dokud neuzří :-)

  9. Odpovědnost, autorita ve sportu, kde asi byli bossové Američanky, když se objímala a měla dbát jejich nenávisti k Rusce?

    Tyčkařky v Dauhá daly Světu příklad

    Bylo to včera finále, úchvatnější než kterékoli jiné. Šest atletek překonalo na mistrovství světa atletů v katarském Dauhá laťku ve výšce 480cm a pokračovalo v soutěži. Ale výšku 485 zdolaly už jen Američanka Morrisová, Ruska Sidorovová a Řekyně Stefanidiová. Laťka se zvýšila na 490, na které ztroskotala Řekyně Stefanidiová, a v závodě tedy, jako zástupkyně dvou dnes znepřátelených mocností, pokračovala na výšce 495 cm už jen dvojice – Američanka Morrisova a Ruska Sidorovová.
    Stadion v Dauhá napětím nedýchal. První pokusy obou atletek byly neúspěšné, ale pokus Morrisové vypadal nadějněji. A ještě nadějněji vypadal její druhý pokus, zatímco Sidorovová se nad laťku ani nedostala a proletěla hluboko pod ní.

    Měla-li tedy jedna z oněch dvou závodnic podle názoru všech, kteří této sportovní bitvěs napětím přihlíželi, naději výšku 495 pokořit, byla to Američanka. Rozběhla se, lehce se dostala nad laťku, ale vrchní polovinou ji shodila.

    Poslední pokus závodu patřil tedy Sidorovové. Už jak zavěšená na tyči stoupala do výše odchýlená od středu doskočiště příliš vpravo, nedával Rusce šanci. Ale ještě dřív, než si divák tento hendikep jejího pokusu stačil uvědomit, ovinula se Ruska kolem laťky a zhruba z výšky o metr vyšší, než v jaké bývá okno prvého patra, padala k zemi. A laťka nedotnuta jakoukoli částí jejího těla visela nehybně nad ní.

    A teď se stalo to, proč o tomto závodu píši. Dva metry od doskočiště stála totiž v onom okamžiku Američanka Morrisová, připravená Rusce buď k úspěšnému pokusu pogratulovat, nebo ji v případě pokusu neúspěšného utěšit. A teď, sotva se vítězná Ruska po dopadu postavila na nohy, vyskočila k ní Američanka na doskočiště a z úspěchu ještě lehce omámenou Rusku se jala spontánně a s čirou radostí objímat a líbat. Což ovšem netrvalo dlouho, protože 10 zbývajících tyčařek nebylo ochotno tomuto ceremoniálu sbratření jen přihlížet, takže se vrhly na objímající se dvojici a výsledkem byl monumentální mezinárodní chumel přátelství i lásky mezi lidmi i národy, jaký jsem na atletických závodech ještě nikdy nespatřil. A jehož umělecké zpodobení bych neváhal pověsit nad hlavní vchod Organizace spojených národů v New Yorku.

    Tak hleď, člověče, jak uvažují obyčejní lidé, co cítí, jak rádi by se navzájem milovali a ctili a jak by se z té vzájemné spřízněnosti napříč zeměmi a kontinenty rádi a nadšeně radovali. A tím raději a nadšeněji, čím usilovněji jim v tom jejich vlády či jakési zbrojní komplexy brání a snaží se z jedné země udělat bubáka, připraveného druhé země spolknout. Jak té zemi jen a jen z politických důvodů, jak konstatoval předseda naší antidopingové laboratoře Dr. Chlumský, brání v  účasti na mezinárodních atletických soutěžích, a blahosklonné výjimky poskytují jen několika jednotlicům, kterým ovšem jako trest za příslušnost k oné zemi stanovily, že v případě jejich vítězství nepůjde na stožár jejich vlajka a nebude se hrát jejich hymna.

    Takže vítězka soutěže ve skoku o tyči Sidorovová neuvidí při ceremoniálu přebírání medailí vlajku své země, neuslyší ani její hymnu, ale útěchou za toto světovým zlem odepřené jí bude už navždy hřát vzpomínka na to, jak vřele a nezpomenutelně se jí tyto pocty snažily vynahradit její soupeřky v závěru ženské tyčky v Dauhá.

    Vlády a lid, napadne vás: proč to věčně musí chodit proti sobě?

    Lubomír Man

    Otázka pana Mana? Odpověď – protože lidé jako Pavel V si to tak nějak přejí. Kdyby vnučka pana V měla dostat orgán od ruského člověka a on to věděl, odmítl by?

    Pavle V, jsme lidé. Vy jste tu za trolla, že?

    1. za trolla?
      Goťák by toto druhému člověku nikdy neřekl. Lidmi nepohrdal.
      I když to byl nejúspěšnější stalker a mne chytá helsinský syndrom.

    2. Rozhodl jsem se, že se přiznám. Jsem imperialistický troll. Pakt Molotov-Ribbentrop, podle něhož druhá světová válka začala tím, že Sovětský svaz a Německo společně přepadli Polsko, jsem si vymyslel. Masakr v Katyňském lese jsem si vymyslel také. V roce 1968 nás sovětští vojáci díky soudruhu Bilakovi podruhé osvobodili.

      K tomu se hodí následující vtip: Velitel provádí zkoušku znalostí nového adepta SNB. Zazvoní telefon a velitel se musí ihned vzdálit. Zavolá podřízeného a řekne mu: „Už odpověděl na všechny otázky a zbývá jen, kdo napsal Babičku. Tak to dokonči za mě.“ Když se velitel vrátí, hlásí mu podřízený: „Dalo to fušku, ale dostal jsem to z něj. Napsali to s bráchou po nocích.“

      1. Nechal jsem se unést ke kousavé odpovědi a teď mě mrzí, že jsem nezůstal nad věcí.

        Zažil jsem nespočet případů, kdy Rusové provedli nějakou zvrhlost (například uvěznění Raoula Wallenberga, který zachránil 100 tisíc Židů) a nikdy to nebyli ochtni přiznat. Státem organizovaný doping na ZOH v Soči je toho příkladem: https://sport.ceskatelevize.cz/clanek/ostatni/sefka-rusada-bere-zpatecku-ma-slova-o-podvadeni-jsou-vytrzena-z-kontextu/5bd9b1cf0d663b6fe883cbf9

      2. Pane Pavle V., vy jste totožný s tím Pavlem v, který tu diskutoval nedávno?

        Ale o to až tak nejde.

        Můj nějaký prastrýc z matčiny strany pracoval v Gdaňsku před začátkem 2.světové války.
        Přes rodiče jsem se dozvěděl, že po 1.září 1939 očekávali Poláci, že od Británie jim pluje na pomoc sestava bojových plavidel a že Francie zahájí vojenský postup na Německo. Utěšovali se tím, protože Polsko s nimi mělo spojeneckou smlouvu / to my před Mnichovem taky/. Ale o to také až tak nejde.

        Můžete mi prosím dát věrohodný odkaz na Vaše tvrzení, že „Sovětský svaz a Německo společně přepadli Polsko?“ Tím „společně“ měla podle Vás začít 2.světová válka.

        Česká wikipedie píše:
        Sovětská invaze do Polska byla vojenská operace zahájená Sovětským svazem 17. září 1939 bez formálního vyhlášení války. Šestnáct dní poté, co nacistické Německo zaútočilo na Polsko ze západu, provedl Sovětský svaz útok z východu. Invaze skončila 6. října rozdělením území Polska mezi Německo a Sovětský svaz a zánikem Druhé Polské republiky.

        Díky.

  10. → pro Honzu 2.10.2019 (7:33)

    Takhle to nefunguje a nemůže fungovat. Všechno co potřebujete dávno máte a nosíte v sobě.

    Nemůžeme dojít k Boží přítomnosti. Už v ní naplno jsme. To, co chybí, je uvědomění si toho. Bůh udržuje naši existenci s každým naším nádechem. Když se znovu nadechneme, znamená to, že si nás Bůh znovu a znovu vyvoluje. Není nic, čeho bychom měli dosáhnout nebo se naučit. Potřebujeme se však některým věcem odnaučit. (Richard Rohr)

    Člověk poznává své tajemství
    za cenu své nevinnosti

    https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=9&ved=2ahUKEwiQwqTn2f3kAhVLa1AKHdSUAB8QFjAIegQICxAC&url=http%3A%2F%2Fgeneraceviry.cz%2Fsklad%2FRichard_Rohr_VsechnoMaSveMisto.pdf&usg=AOvVaw3FyX4aKA7Be8vK_jAk0hFv

    1. Ještě jsem to celé nepřečetl, ale i tak mohu říci: špica. Pochopil jsem některá evangelia, která mi byla dříve záhadou (například: … kdo nepřijme Boží království jako dítě …)

    1. Když jsem tu přehlídku viděl, vzpomněl jsem si na Stalinův kult osobnosti. Mnoho západních intelektuálů (G. B. Shaw) nechtělo uvěřit, že Stalin je zrůda a snažili se vyvrátit pronikající informace o uměle vyvolaném hladomoru na Ukrajině v letech 1932 – 1933 (3 – 10 milionů mrtvých).

      1. A to si jako myslíte, že u nás se to nevědělo?
        Dejte pokoj. Vědělo. A že západ vědět nechtěl, nebo se to nehodilo?
        Dnes se toho nehodí tolik.

  11. → Co já nevidím?

    Čištění skel, kapitola 4, str. 33.

    Kdyby byly dveře vnímání očištěny, všechno by bylo vidět takové, jaké to je. (William Blake)

  12. → Krbec 2.10.2019 (15:30)

    Není mým úkolem šířit správné ideje, ale podpalovat závoje iluzí.

    V každé společnosti a každé době najdeme lidi, kterým je nepříjemné být za hlupáky. Nejde ani tak o vzdor vedený racionální úvahou, jako spíše o dar, chcete-li břemeno, lepšího vkusu. Rituály samozřejmosti počítají se sklonem většiny k prostřednosti a vlastně ani není jejich ambicí oslovit pochybovače. Těm je bída samozřejmosti zřejmá a jsou odsouzeni osaměle se prodírat všudypřítomným balastem k vlastním, atypickým a nesamozřejmým řešením. Především na míře nonkonformity a na tom, jak jsme moudří, závisí naše schopnost být v tomto světě svobodně sami za sebe a vyhýbat se nástrahám, které se tváří být příležitostmi. Svět ani lidstvo už dávno nelze zachránit, ale určitě je možné individuálně minimalizovat škody. Je k tomu třeba dvou věcí: nenechat ze sebe dělat blbce. A nedělat blbce z druhých, neboť to není slušné. (Ivan Hoffman)

    1. Mé jasné otázky na vysvětlení Matouše, potažmo A.Camuse, jsou objasněny citováním Rohra a Hoffmana. Ten pan Krbec to odhadl zcela přesně, když napsal, že mi Honza odpoví buď jinými citáty, vyčtenými moudry, odkazy na jiné knihy…… .

      Jestliže svět ani lidstvo už dávno nelze zachránit, k čemu je dobré minimalizovat škody? Jaký názor na toto od Ivana Hoffmana máte?

      Když neumíte odpovědět na jednoduchý verš evangelia, tak co s Vámi?

      1. Co takhle dát mu další nálepku?
        Třeba trolla, senofoba, rasisty, …
        Vymyslete něco svého.
        Že byste tím minimalizoval své škody a zlepšil svět?

        Tož hodně štěstí.

      2. → tak co s Vámi?

        Co je libo. To je Váš problém, ne můj.

      3. Anonym3.10.2019 (11:54)

        Využil jste mé ironie a překlepu. Budiž. Jde o to – každej se dočká, kdy mu někdo dá nálepku a bude to v okamžiku, kdy ho to nejvíce zasáhne. To jsou invektivy, víme. I Vás budou bolet.

      4. ad/ Když neumíte odpovědět na jednoduchý verš evangelia, tak co s Vámi?

        I toto pan Krbec odhadl přesně – prostě Honza neodpoví.

      5. ( Nemám rád manipulaci, předesílám )

        Honzo, kdosi Vám položil otázku – Když neumíte odpovědět na jednoduchý verš evangelia, tak co s Vámi? – A Vy z toho použijete v odpovědi jen – tak co s Vámi? A házíte to na tázajícího se k Vaší diskuzi. Nevšímáte si toho podstatného v této větě. Váš problém je, že neumíte vysvětlit souvztažnost mezi citací od A.Camuse a Vaším vysvětlení tohoto moudra citací evengelia. Když to nevíte, tak si to můžete alespoň přiznat, ne?

        Pro úplnost:
        Nejprve sdělíte:
        “Jediná možnost, jak se vypořádat s nesvobodným světem, je stát se tak absolutně svobodným, že už Vaše existence bude akt rebelství.” (Albert Camus)

        A na slušný dotaz „jak na to“ odpovídáte:
        Matouš 7:7-8
        Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.

        Podivné, a pak zase vysvětlujete přes citování dalších mouder od pánů Rohra a Hoffmana.

      6. → Ten pan Krbec to odhadl zcela přesně, když napsal, že mi Honza odpoví buď jinými citáty, vyčtenými moudry, odkazy na jiné knihy.

        Je báječné a fajn vidět, že „v Honzovi“ máte jasno. Gratuluji…-) Každopádně byste měl(a) vědět, že mít tzv. ve všem jasno, je jistým znakem hlouposti. Pokud to nevíte, tak si sofort doplňte vzdělání. Třeba právě čtením citátů, vyčtenými moudry, odkazy na jiné knihy. Třeba už proto, že lenost přemýšlet rovná se hnilobě za živa.

        Člověk je zjevně stvořený k tomu, aby myslel. V tom spočívá všechna jeho důstojnost a celá jeho přednost. Veškerou jeho povinností je, aby myslel správně.(Blaise Pascal)

  13. → anonym 4 – 3.10.2019 (14:05)

    A co jako?..:-)

    → ( Nemám rád manipulaci, předesílám )

    To je sice hezký, ale když nevidíte svoje vlastní vzorce myšlení („sebemanipulace“), pak proklamace, že nemáte rád manipulaci, je k ničemu a jen pouhý vítr slov.

    „Filosofie všechno právě jen staví před oči, a nic nevysvětluje ani nevyvozuje. – Protože všechno tu leží odkryto pohledu, není také co vysvětlovat.“ (Ludwig Wittgenstein)

    1. Ano, Honzo.
      A tak teorie jasná praxe jiná, výsledky pochybné.
      Protože mé emoce a reakce jsou takové, jaké jsou,
      trvá mi to trošku déle. A ano nimrám se v tom.
      Ale vím, že odpustit lze a díky tomu se přestat nimrat,
      růže úlevy rozkvete.
      A ono to půjde i v tomto případě,
      protože ony ty neomalenosti, pokračují.
      A dovolím si říci, že dnes mne ten další výron lži přivedl až
      – k úsměvu
      – poznání v praxi, že neomalenost, sprostota a faleš toho člověka
      vůči samé sobě, se mne opravdu netýká.
      – opravdu těžko takovému člověku odpustit – ale ono vlastně není co odpouštět
      – tož až přijdou slzy, nezadržím je, otevřou se průduchy a poletí to v porozumění proč, velmi rychle ven, pryč. Projde to tedy znovu mým tělem, emocemi, porozuměním, odpuštěním, úsměvem …
      Ano, již jsem se také občas mohla smát :-)

      Dlouhé?
      Tož přidám:

      O mrtvých jen dobré /
      za potravu slouží červíkům,/
      ba i rostlinkám./
      Pokud rovem teče voděnka/
      tak se dostanou i rybičkám/
      A teče-li voda rychle, /
      rybičky ji vypít nestačí/
      rozpuštěné ostatky lidské/
      voda s sebou odnese dále,/
      a možná každému dle jeho touhy,/
      daleko přes moře,/
      někteří zůstaneme hezky poblíž/
      třeba nás ta lípa, /
      či blízké dubisko/
      přijme do svých listů./
      To Vám Ti bude výhled./
      Jiní půjdou zkratkou/
      dým je vysoko vynese,/
      vánek rozptýlí./

      1. → A tak teorie jasná praxe jiná, výsledky pochybné.

        Rozumím. Holt každý se dovídá pouze to k čemu dozrál.

        Na otázku – co je v životě nejdůležitější? – odpověděl režisér Otakar Vávra: naučit se házet věci za hlavu. Snažím se o totéž a funguje to fantasticky.

        „Ničím se neznepokojuj, ničím se nermuť, všechno pomíjí. Bůh se ale nemění. Máš-li v srdci Boha, nic Ti nechybí, jeho láska stačí.“ (Tereza z Avily)

      2. ad. Honza3.10.2019 (18:42)
        Ano. Častěji jste citoval Dohodu.
        Snad došlo včera k bodu zvratu a mozaika zapadla, jako již i dříve v jiných souvislostech.
        Nyní to půjde „posvětit slzami za víčky“ srdce plně otevřít a ….
        A pak blik, cvak, vše se znova začíná, ale jinak :-)
        ad. Tereza z Avily – ano.
        Stačí, když Bůh říká: „Miluji tě,…“ To on říká vždy. Přítomný okamžik.

  14. → Váš problém je, že neumíte vysvětlit souvztažnost mezi citací od A.Camuse a Vaším vysvětlení tohoto moudra citací evengelia.

    Chápu, že vám tzv. „narost názor“, ale než začnete mlátit někoho po hlavě koho čí je jaký problém, kontrolní otázka: slyšel jste?, říká vám? něco slovíčko: areté ? A nestyďte se říct, že o tom nemáte ani ánung. Vždyť žádný učený z nebe nespad.

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Aret%C3%A9

    http://sffp.sweb.cz/archiv/hogenova4.htm

    Tolik jen, když mluvíte o souvztažnosti. A když už souvztažnost, tak pak ovšem se vším všudy. Bláboly klouzající po povrchu, koho zajímají?

  15. → Přítomný okamžik.

    Přesně tak, matičko, přesně tak. Kdo nežije v přítomnosti, jako by nežil. „Mrtvola“ na dovolené s názvem život. Smutný to osud.

  16. → Pavel V. – 3.10.2019 (23:49)

    Pavle, říká vám něco výrok Carla von Clausewitze: „Válka je pouze pokračování politiky jinými prostředky“ – ? Prostě jednou a navždy špína, premisa, axióm, sajrajt, tečka, jasný?

    1. Válka je každé násilí. Lze tedy říci, že každá společnost, kde jsou lidé terorizováni (žalářováni, vražděni, zastrašováni) je společnost ve válce. I když v době protektorátu nebyla na našem území válečná fronta, byla naše země ve válce.

      Nožem lze spáchat vraždu, ale vrahem není nůž, nýbrž ten, kdo ho držel v ruce. Stejně tak politika i válka jsou jen prostředkem. Politika sama o sobě není špinavá. Špinaví mohou být lidé, kteří ji realizují. Podobně i obranná válka není žádná špatnost. Vyhnout se jí, může znamenat vydat své matky, ženy a dcery ke znásilnění vojákům agresora.

      Když se děje křivda (nespravedlnost) vašim bližním (obecně trpícím lidem) a vy proti tomu nic neuděláte s poukazem na to, že se nechcete špinit politikou (politika je vše, co se děje ve veřejném prostoru), je to z vaší strany špinavost. Rezignace na politiku a obranu státu je sobectví.

      1. Cicero psal o tzv spravedlivé válce.

        Válku někdo vyvolá; někdo je tím prvním, kdo tak učinil myšlenkou či skutkem……

        Je válka příčinou nebo následkem?

        Války byly, jsou a budou a nic se na tomto faktu nezmění tím, že je někdo nazve jako špatnost.

        Ideálem učení tesařova syna Ježíše Krista byla taková změna člověka, sebe sama v morálce a etice, která, když by byla žita, nepřivolávala by nové a nové hříchy a utrpení pro sebe i pro jiné. Proč také?

        Matouš z kap.5. – Blahoslavenství.
        Matouš – Dovršení Zákona a Proroků
        Matouš – O zabití
        Matouš – O odplatě
        Matouš – O lásce k nepřátelům
        Matouš z kap.6.
        Matouš z kap. 7. – O posuzování druhých
        Matouš z kap.18. – O odpouštění
        Matouš z kap.22. – Největší přikázání
        Matouš z kap.25. – Podobenství o hřivnách

        . . . . . .aj.

        Mír je mír. Mír je láska. Jinými slovy: dobro.

        Tento svět ale nebyl stvořen pro to, aby se stal místem pro ideální vztahy mezi lidmi a jinými tvory. Na tomto světě má ale každá bytost možnost žít tak, aby se nezapletla do opětovného naplňování zákona smrti; jinými slovy, každá lidská bytost, její duše má možnost individuální cesty k návratu a ne k opětovnému zrození pro sklizeň úrody. Zavdal-li předchozí život /životy/ někoho příčinu účasti na utrpení ve válce, bude tomu tak a nelze se tomu vyhnout.

        Naopak, jsou lidé, kteří na válkách po materiálně stránce bohatnou.
        Jejich setba je však špatná, bohatství pomíjivé a zákon odplaty neúprosný.

        Pěkný podzimní den přeji všem.

    2. Diskuze je cesta k hledání pravdy. Každý z nás vidíme svět ze svého pohledu. Vidíme ho například prizmatem své výchovy. Williamu Wilberforce trvalo 18 let, než se mu podařilo prosadit v anglickém parlamentu zákaz otroctví. Tehdejší většinová společnost byla vychována v představě, že otroctví je přirozené. My jsme zase vychováni v představě, že je přirozená masová zahraniční turistika ničící ovzduší. Naše chápání světa je strašně krátkozraké. Proto každá diskuze je pro odhalování pravdy velice přínosná. Má-li mít smysl, musí každý účastník diskuze připustit možnost vlastního omylu. Diskuzi zabíjí, když se někdo prohlásí za majitele pravdy. Jako majitel pravdy se mapříklad prezentuje člověk, který na konci svého vyjádčení uvede slovo „tečka“. To „v překladu“ znamená: Řekl jsem pravdu, k níž není co dodat, protože moje vyjádření bylo zcela vyčerpávající. Poctivý účastník diskuze se zabývá argumenty svých oponentů. Když pro nic jiného, tak proto, aby jim vyjádřil svou úctu. Diskuzi zabíjí povýšené chování.

      Představ si, že neexistuje nebe
      Je to snadné, když to zkusíš
      Žádné peklo pod námi
      Nad námi pouze obloha
      Představ si všechny ty lidi
      Žijící pro dnešní den…

      Představ si, že neexistují státy
      Není těžké si to představit
      Nemít pro co zabíjet či umírat
      A také žádné náboženství
      Představ si všechny ty lidi
      Žijící v míru…

      Možná si říkáš, že jsem snílek
      Ale já nejsem jediný
      Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš
      A svět bude v jednotě

      Představ si, že není žádný majetek
      Zajímalo by mě, zda to dokážeš
      Není potřeba být nenasytný či hladovět
      Bratrství člověka
      Představ si všechny ty lidi
      Jak sdílejí celý svět…

      Možná si říkáš, že jsem snílek
      Ale já nejsem jediný
      Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš
      A svět bude žít v jednotě…

      Zní to jako hymna utopismu. Utopistické myšlenky jsou strašlivě nebezpečné. Jejich cílem je překrásný, harmonický, nový svět a ten je pak omluvou pro páchání těch nevětších zvráceností.

      Já si například neumím představit, že „není žádný majetek“. Svůj majetek bych nikdy neodevzdal ve prospěch lenocha. Strašně bych mu tím uškodil. Bylo by to cosi takového, jako léčit opilce flaškou alkoholu.

      1. → Diskuze je cesta k hledání pravdy. Každý z nás vidíme svět ze svého pohledu.

        Dodatek a trochu osvěty a poznání zároveň:

        Rozeznávají se tři základní druhy komunikace. Naslouchání, diskuse a hádka. Hádky vyvolávají především lidé duševně nemocní. Hádkám je nejlepší se vyhnout. Diskuse je dobrý způsob, ale musíme vědět o čem se diskutuje. Příklad. Potkáte člověka, který neumí číst a psát a chcete mu vysvětlit význam písmenek. A on začne diskusi otázkou „Vy skutečně si myslíte, že tady ty značky mají ten význam?“ a to opakuje stále dokola. S takovým člověkem se nedá diskutovat, protože netuší jaký obrovský svět je před ním uzavřen (čtení, psaní, matematika, fyzika, počítače…). Diskutovat se dá s člověkem, který je informovaný a aby byl informovaný musí napřed naslouchat.

      2. Omyl – diskuze není cesta k hledání pravdy. Je to cesta, ve které se setkávají ega. K hledání pravdy je již od dávných věků pouze jediná cesta.

Napsat komentář: Anonym Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference