mapa stránek || vyhledávání

Moudra, která mohou potěšit

„…s pomocí pravého Mistra lze pozvednout závoj nevědomosti a objevit největší tajemství života – na této cestě jsou debaty k ničemu; hledej a můžeš nalézt pravdu!“
(perský sant A.Ansárí z Hératu)

Nejsem vůbec žádný odborník, ani trošičku, ani co by se za malý nehtíček narozeného dítěte vešlo, na otázky vzniku a rozvoje lidstva. Mohu si jen představit, že jeho kolébka nebyla někde na severu za polárním kruhem, ale spíše v teplých krajích naší planety. Proto bych mohl i napsat a nikdo by mne tu necupoval na kousky, že třeba ty jižněji položené země stály u počátků lidské společnosti. A protože tam logicky žilo lidí více, tak i postupná vzdělanost a s ní i duchovnost rostla tomu úměrně. A také tam žili i různí dávní učitelé, kteří znali moudra a z nich se často stávalo až i „pravdivé“ jádro jednotlivých náboženství (ty uvozovky mají svůj význam, ale proč je teď pitvat, když jde až o následek). Tito význační lidé mluvili ze svého vlastní poznání, ze svých niterných zkušeností, ne z doslechu nebo vedeni vlastními rozumovými úvahami či četbou knih. Vždy se rádi podělili o svou znalost věcí až nebeských s těmi, kteří pro to měli již připraveny funkční uši a byli tak i připraveni je postupně následovat na cestě Ducha, k pravdě a k realitě.

Mám před sebou útlou knihu „Povídky mystického východu“ (vydána společností Radha Soami Satsang Beas – Česká republika). Pokusím se postupně z ní / a i z podobných knih / nabídnout něco, co může pohladit po dušičce, co může přinést otevření i našich pozemských očí.

Někdo se může domnívat, že člověk je jedinečným výtvorem se skutečně kvalitním nástrojem, který ho odlišuje od široké škály všeho možného z pozemské fauny. ANO. Má mysl. A ta vymyslela třeba i první primitivní zbraň a lstivé nástrahy při lovu zvířat, kdy dokázal s její pomocí porazit i třeba obrovského mamuta. Postupně, jak rostla konkurence dalších a dalších lidí, uměla tato mysl nasměrovat lidi i k vzájemnému zabíjení se. Vedla ale i k rozvoji umění, kdy lidé od počátku vyjadřovali své pocity nějakým primitivním malováním či socháním. Tento nástroj je vskutku podivuhodný.

Dnešní první mini povídka se k ní vztahuje a má název „Zázraky mysli“.

Jednou stál nedaleko obchodu na tržišti jistý mahátma a díval se na vystavené zboží, když v tom jej náhle napadla myšlenka. A on promluvil ke své mysli: „Ó mysli,“ řekl, „tolik jsem o tobě slyšel, proč mi neukážeš nějaký svůj zázrak?“

Mysl odpověděla: „Prosím, chvíli počkej,“ a odmlčela se.

Během chvíle si muž, který nedaleko prodával med, namočil do něj prst, ochutnal a pak jej otřel o zeď. V tu ránu přilétlo hejno vos, ty se hrnuly ke zdi, sedaly na ni a med pojídaly. Vos přilétalo stále více a více a zápasily, aby se k medu dostaly.

Náhle je uviděla ještěrka a ta si pomyslela: „Vosy jsou mojí potravou, a tak mám právo je všechny sníst i s tím medem.“ A také to udělala.

Mezitím uviděla ještěrku kočka obchodníka, u kterého mahátma stál, vrhla se na ni a sežrala ji. Vedle postával pes a v okamžiku kdy uviděl kočku, jak si pochutnává na ještěrce, rozběhl se k ní, chytl ji a zakousl. Protože to byla obchodníkova oblíbená kočka, přepadl jej hněv a požádal své služebníky, aby psa chytli a zabili.

Avšak pes patřil zákazníkovi, který něco kupoval v jiném obchodě. Když viděl, co provedli jeho psovi, velmi se rozzlobil. Obchodníkovi nejprve začal hrubě nadávat a nakonec se strhla veliká rvačka.

Pak se mysl mahátmy zeptala: „Už jsi spokojen, když jsi viděl ukázku zázraku, který ti mysl předvedla? Já umím dokonale vymýšlet všelijaké tužby, a kdo ví, kam tyto tužby své oběti zavedou.“

„Podívej se na touhu vos po medu. Jejich nepatrné mysli a jejich smysly stvořily toto přání. A viděl jsi, k čemu to vedlo. Následovala až krvavá rvačka mezi lidmi, kteří se mezi sebou znali.“

„Jestli si přeješ, mohu ti ukázat mnoho jiných podobných „zázraků“, protože je dělám každou chvíli ve všech krajích světa.“

* * *

„Děláš první a poslední abys chránil své tělo, avšak mysl zůstává nestřežena. Její touhy jsou ušlechtilé i nízké, hltá dobré i zlé.“ DÁDÚ

 

Vysvětlivky:

Mahátmá – „velká duše“; mj. titul vysoce duchovně pokročilých osob
DÁDÚ / Dadu Dayal  1544-1603 / – mystický básník-sant z Rádžasthánu
 

Alois Vrobel
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4.3
hlasů: 8
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

12 komentářů

Přidat komentář
  1. Příteli Lojzo, knihu Povídky mystického východu máte již asi dva měsíce. A jak je vidět, vytvořil jste sem malý příspěvek do Hledání Světla. A zřejmě budete pokračovat, což je dobře. Její příběhy jsou jednoduché, ale mají hluboký význam.

    Mysl, to je obrovské téma.
    Sám se ji budu zabývat v brzkém příspěvku.

    Z knihy Genesis Starého zákona použiji takový volně zpracovaný příběh. Týká se především mysli.

    To potkal Had Evu. Tak jak se máš, Evo, ty velká ženo, družko Adama? – Ále, jde to, jíme plody, které nám Hospodin dal, je to vše bez práce, ani žádné nádobí. – A tam ta jabloň, ta s těmi krásnými jablky, již jsi ochutnala? – Tak to ne, to máme s Adamem zakázáno – A víš proč? – No, vím, jisto jistě zemřeme, povídal nám Hospodin. – Ó ty malověrná, že tomu věříš. Opravdu je tu obava, že zemřete, ale jinak. Bude to smrt do pravého života…. /ten bídák Had věděl, proč toto říká/ – A Eva? Uvěřila v té době prý nejchytřejšímu ze zvířat. -Adame, miláčku, pojedla jsem a nic mi není, jsou chutná. Asi nejlepší. Kde se na ně hrabou jahody, banány či hrušky. Tady máš a jez, čeká nás pravý život. – A Adam uposlechl. I on se nechal nalákat.

    Mysl je první z obal sestupující duše. A že musela sestoupit do světa hmoty, to je dnes již jisté. Důkazem jsme my. Mysl poprvé vyhrála – a stačilo tak málo, nejasný příslib od Hada.

    Od té doby uplynuly věky a člověk se tu plácá a stále ji podléhá, nástrahám a pokušením smyslů v tom „pravém“ životě. A Had? Asi se jen vychechtává.

    Lojzo, díky a mnoho zdarů.

    Venda

    1. Už sem moc nepíšu, tak je mi to skoro jedno. Dohodli jsme se ale, že Váš přítel je Alois, nikoli Lojza.

      P.S. Ten Adam v té báchorce neměl mysl? Vždyť on byl přece taky už oddělen od Boha? To je ta otázka za milion, kterou jsem sem kdysi dával. Jak vzniklo to oddělení Adama od Boha?

    2. Omlouvám se. Byl jsem jako první s příspěvkem a tak jsem Aloise oslovil tak, jak ho běžně oslovuji při osobním setkávání se s ním. Vidím ale, že jste to pochopil a nikdo asi, pokud vůbec, nepřemýšlí, že bych v mé diskuzi oslovoval Vás, pane Milane.

      Ten Adam měl mysl. Každá duše ji dostává pro bytí ve světě hmoty. Že jste to Vy, tak na další otázku se pokusím odpovědět. Duše získává mimo mysl další „závoje“, další těla se specifickou rolí, která ji záměrně zakrývají její původ. Vy píšete tzv. oddělenost. A úkol pro duši, pokud nepodlehne falešnému vábení je, aby tyto příkrovy postupně odstranila a zase se Zdrojem splynula. Ale, nutno podotknout, že zde, v hmotném těle tomu nemusíte věřit. Pro tu realizaci člověk dozrává; proto i mnohá zrození.

      Kdysi jste tu napsal myšlenku – „Za svět odpovídá jedině Bůh. Ďábel je jen nepřijatelným hromosvodem, když svět stvořil Bůh.“

      Již jste pochopil,kde je v ní chyba?

      Lojzo – Milane – pane Kučero, mějte se hezky.
      Václav Žáček

    3. ad.: Kdysi jste tu napsal myšlenku – „Za svět odpovídá jedině Bůh. Ďábel je jen nepřijatelným hromosvodem, když svět stvořil Bůh.“
      Již jste pochopil,kde je v ní chyba?

      V té větě (myšlence) chyba není.

    4. Říkal jsem to Vendovi, když čtu jeho „posledního Satana“, že to, že jsem zvolil z té knihy povídek mysl, že to nebyla asi náhoda.

      Všechny zdravím. Jdeme na hokej. Já fandím Kometě !
      Alois

  2. Náhody podle mne skutečně neexistují. Tu povídku o medu – mysli a následku jsem kdysi v diskuzi již uvedl. O práci mysli a těch neexistujících náhod je snad nejvíce v pohádkách.

  3. Tu mysl a její vášně podrobně objasnil Venda ve svém příspěvku k Satanovi.
    A jeden fakt, diskuze s ním je tu pod mým článkem celkem zbytečná.
    Václave, my spolu diskutujeme často.

    Pěkný den všem.
    Alois

  4. Panu Aloisovi, byl jste takový předskokan s tématem mysli.

    Pěkné čtení povídek a mnoho inspirace pro život.
    Krbec

    1. Výborně,když k tomu přidáte vědecky ověřené poznatky epigenetiky,
      pak je snad již jasnou věcí,že tzv.karma v podání jakéhosi trestu,které se zde šíří
      jako mor,je úplná zhovadilost.

      Slovo karma pochází od slova kŕma,krmě/krmit/ a vyjadřuje rozpoložení mysli.
      tzv.“Každý má v sobě dva vlky a záleží jen na tobě,kterého právě krmíš.“->duální mysl

      Jednobodová mysl si je vědoma,že ti dva jsou jedním.

    2. Již jsem byl na odchodu od Vendy, když tu skočil příspěvek od Hvězdičky. Nemám čas odpovídat na celý, ale jen v rychlosti. Nemohu souhlasit, že slovo karma pochází od slova krma, krmě /krmit/.

      Z wiki:

      Karma (v dévanágarí कर्म) je odvozeno od sanskrtského slovního kořenu kr a znamená činit, dělat, udělat, konat, uskutečnit, dosáhnout, provést, připravit, podniknout apod.

      https://cs.wikipedia.org/wiki/Karma_v_hinduismu

      a nebo:

      Karma (sanskrt) nebo kamma (pálí) v buddhismu označuje etický přírodní zákon příčiny a následku[1], čin vykonaný se záměrem nebo vědomým motivem a odpovídající následek tohoto činu, postihující zpětně aktéra samotného. Zjednodušeně řečeno podle této doktríny egoistické jednání způsobuje utrpení, zatímco nesobecké jednání přináší štěstí. Z buddhistického pohledu neznamená karma „osud”, ale může být přeložena jako „čin” nebo „příčina a následek”.

      https://cs.wikipedia.org/wiki/Karma_v_buddhismu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference