- Magazín Gnosis – Hledání Světla, příspěvky čtenářů - https://hledani.gnosis.cz -

Mysticismus

Toto slovo z názvu článku je často spojováno s čímsi zahaleným, zamlženým a nejasným. Někdy si jej někdo zaměňuje s anglickým slovíčkem „misty“ (samozřejmě, že záměna ypsilon za i se nedá jen tak přejít). Spojovat mysticismus s čímsi „zamlženým“ je dost absurdní, protože v mysticismu má vše zcela přesný význam a nic zde není zahalené či mlhavé.

Usnadním některým čtenářům hledání významu tohoto slova a dávám odkaz na informace z wikipedie, ve které dost lidí hledá nezvratné a jediné poučení pro to, aby byli alespoň trochu v obraze. Více k mystice je tedy zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mystika

Dalším nesmyslným počinem ohledně mysticismu je dávat jej do souvislosti s tzv. tajemnem či kouzelnickými produkcemi. Jistě existuje určité spojení mezi mysticismem a mystériem, neboli tajemstvím, ale svět kouzel či triků a nevysvětlitelných záhad a mysticismus jsou rozhodně dvě naprosto odlišné věci. Mysticismus není dokonce ničím, co je nazýváno okultní vědou či magií a nemá nic společného ani se spiritualismem a duchařstvím. Nestojí ani za parapsychologickými fenomény, jakými jsou telepatie, telekineze nebo jasnovidnost. Možná mystici takové síly ovládají, avšak ty samy o sobě součástí mystické zkušenosti nejsou. Proč? Protože tyto síly totiž může ovládat i člověk, který mystikem není.

Peter Paul Rubens – Vize svaté Trezie z Avily. Dílo cca z roku 1614.

Mohou být počítány za mystické fenomény vize a hlasy, které občas mohou slyšet lidé, tíhnoucí k mystice? Budeme-li se bavit o některých významných postavách naší historie, jakými byli například Sokrates, Mohamed nebo Jana z Arku, o nichž se říkalo, že slyšeli hlasy, pak tyto jejich zážitky nemohou být považovány za mystické zkušenosti v pravém slova smyslu. Pokud by tyto osoby měly být považovány za mystiky, pak nikoliv kvůli hlasům, které slyšely. Skutečností je, že mystici, kteří spatřují vize, tyto zážitky za mystickou zkušenost nepovažují. To byl případ například sv. Terezy z Avily, která ony vize často mívala, avšak ne takové, jež by si sama přála.

William James v knize Různorodost náboženské zkušenosti (The Variety of Religious Experience) říká, že naše běžné každodenní vědomí je jen jedním konkrétním typem vědomí. Je jen chatrným snímkem velkolepého obrazu dění a s mystickým vědomím jej nelze nijak porovnávat. Naše vědomí je jako stavba o třech poschodích. Spodní patro se skládá z fyzických pocitů a dojmů, které získáváme prostřednictvím našich smyslových orgánů, zraku, sluchu, čichu, chuti a hmatu. Druhé patro je složeno z obrazů, o kterých si myslíme, že jsou naší mentální a informační základnou (neboli záznamy toho, co naše smysly postřehly nebo naše mentální aktivita vyprodukovala). A třetí patro zahrnuje náš intelekt a schopnost představovat si a domnívat se. Tato úroveň je charakterizovaná uvažováním a abstraktním myšlením. Všechny tyto tři úrovně pak tvoří veškerý poznávací aspekt našeho běžného vědomí. Na těchto základních poznávacích elementech se zakládají všechny naše emoce, touhy, rozhodnutí i naše vůle. Abychom nějak pojmenovali tuto komplexní strukturu, nazýváme ji většinou smyslově – intelektuálním vědomím.

Mystické vědomí je však kvalitativně zcela odlišné od tohoto, nám dobře známého typu vědomí. Nezahrnuje pouze různé druhy smyslů, myšlenek či pocitů. Například hmyz, jakým je včela, je schopný vnímat ultrafialové a infračervené záření. Zvířata, jako jsou psi, sloni nebo delfíni, mohou slyšet zvuk, který je pro lidské ucho neslyšitelný, či dokonce mají ještě tzv. šestý smysl, který my lidi postrádáme. Nicméně přestože je jejich smyslové vybavení odlišné od toho našeho, a v některých případech je i mnohem lepší, stále se jedná o vybavení smyslové. Mystické vědomí naproti tomu postrádá jakoukoliv závislost na našich smyslech, představách, minulých zážitcích nebo na našem myšlení. V žádném případě se tedy nejedná o smyslově-intelektuální vědomí.

Veškerá naše slova či jiná sdělení jsou výsledkem činnosti našeho běžného, smyslově-intelektuálního vědomí. Při svém vyjadřování tak používáme vyjadřovací prvky (nebo jejich kombinace), které pocházejí z dílny právě tohoto „třípatrového“ vědomí. Jelikož však žádný z těchto vyjadřovacích prvků nelze nalézt v mystickém vědomí (s diskutabilní výjimkou emocí), cítíme neschopnost popsat mystickou zkušenost jakýmkoliv světským výrazem. Proto mystici hovoří o svých zkušenostech jako o nevýslovných či nepopsatelných.

V závěru zdánlivě odbočím. Ježíš Kristus řekl něco ve smyslu nutnosti ho následovat a ať mrtví pochovávají své mrtvé. Všichni jsme mrtví, řečeno duchovně. Když se duše osvobodí od mysli a smyslů, pak teprve budeme živí, naše mystické vědomí se probudí. Nebo možná lépe řečeno, my se na něj naladíme. Musíme se tudíž pozvednout z toho třípatrového každodenního vědomí nad mysl a smysly, odhodit pocity a dojmy, obrazy a představy. To bude to zmrtvýchvstání, které zřetelně nemá s fyzickým tělem co dělat, získáme život v tom vyšším vědomí. Nyní jsme všichni mrtví co se Boha týče, ale velmi živí pokud jde o tento svět. Musíme nyní umřít, pokud jde o svět a ožít pokud jde o Boha. Tohle lze udělat zde a teď, pouze dokud jsme ve fyzickém těle. Svatý Pavel také říkal: „Umírám denně”; a to se vztahuje na duchovní cvičení, kdy umíráme denně pokud jde o svět, ale duchovně se stáváme živými. V jisté fázi naší snahy se objeví působení mystického vědomí. Není to nijak jednoduché, ale pravý Mistr nabízí k tomuto vyzdvižení cestu.

Když člověk procitne, shledá, že je součástí jedné velké Reality a uvědomí si spojení se všemi věcmi. /Swami Paramananda/

(A k tomu je nutné vejít mystickým transportem do vyššího vědomí!)
 

Václav Žáček /Venda/
Podle knih Sant Mat a přednášek profesora J.R.Puriho
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4
hlasů: 6