mapa stránek || vyhledávání

Oslava – Vyznání

Poslouchej melodii Šabdu
  a zkroť svou vzpurnou mysl. (REFRÉN)

Miliony jiných metod ji nezkrotíš,
  podřídí se jedině tak, že bude naslouchat této melodii.
Jogíni praktikují své vlastní metody,
  zatímco učenci jsou zaneprázdněni
  vědomostmi a diskuzí.
Asketové se unaví pokáním
  a celibátníci svým bojem s chtíčem.
Stoupenci dhján-jógy jen sami sebe klamou
  ve vnitřním rozjímání.
Kněží čtou a přednášejí svatá písma
  -i oni plýtvají energií, když se učí, když kážou.

Inteligence ani bystrost nejsou nic platné
  -učenci se nakonec budou muset kát.
Žádná jiná praxe nebude účinná,
  jedině praxe Šabdu tě sjednotí s Bohem.
Když žák s touhou v srdci
  potká Mistra, který zná tajemství Šabdu,
  a oddá se
  praxi Šabdu,
  jedině tehdy začne kontrolovat svou mysl.

Oddávat se vášním nikam nevede,
  obětuj tedy své tělo a mysl na oltář lásky.
Vznětliví a nečestní
  nebudou nikdy důvěřovat melodii Šabdu,
  neboť tato melodie přichází z nejvyššího nebe
  a vzácný je voják-Sant, jenž ji zachytí.
Ten podřídí svou mysl,
  získá nad ní vládu
  a oblehne pevnost na nebi Trikuty.
Za ní leží zákopy Sunu a dále náhorní planina,
  jež označuje hranice Mahá Sunu.
Pak duše rozrazí bránu Bhanvar Gufy,
  skrze niž ji Mistr ukáže
  křišťálový palác Pána.

Je to naprosto fascinující podívaná
  -každý paprsek září jako slunce,
  každé slunce září neobvyklým světlem,
  každý měsíc vykresluje miliony obrazů.
Nebeskou báň srdce osvětluje
  světlo vyšších oblastí
  odrážející se skrze miliardy vnitřních nebí.
V celé té hře je tajemná zápletka
  -to však potvrdí jen vzácný gurumuk,
  jenž obrátil dolů směřující proud své pozornosti.

Jak daleko mohu zajít v líčení nevyzpytatelných tajemství?
Ti, kdož chtějí vědět, musejí vstoupit do mystického stavu.
Jsem jako němý, pojídající sladkosti,
  neschopný vylíčit chuť, kterou okouší.
Jak jen bych kdy mohl popsat jedinečnost a skvělost
  nevýslovných, nepopsatelných říší?
Avšak Rádhá Svámí je nesmírně potěšen,
  že může tato skrytá tajemství vynést na světlo.

bačan 9, šabd 9

Vysvětlivky:

Šabd – zvuk, hlas, slovo, chvalozpěv; proud božské energie, jenž je v základu všech věcí a jenž stvořil a udržuje vesmír; nazývá se také Slovo, Jméno, Duch Svatý, Logos, Zvukový proud, hudba sfér…atd.. Právě s pomocí Šabdu, věčné Boží moci, byly seslány duše dolů ze svého původního domova, aby osídlily stvoření, a s pomocí téže moci se musejí i vrátit zpět. Avšak nikdo jiný než pravý Mistr nemůže žáku tajemství Šabdu odhalit a napojit na něj jeho vědomí.

Stoupenci dhján-jógy – ti, kdo praktikují tuto jógu, jóga kontemplace a zbožné meditace. Dhján-jóga usiluje o dosažení jemnějších úrovní vědomí pomocí kontemplace.

Sant – mystik nejvyšší úrovně, jenž v sobě realizoval Boha a dosáhl oblasti věčnosti a čistého ducha.

Trikuty – centrum kauzální oblasti a sídlo univerzální mysli neboli Brahma, vládce tří světů – hmotného, astrálního a kauzálního. Trikuty je druhou oblastí na vnitřní cestě popsané Santy.

Sun – toto slovo, odvozené ze sanskrtského šunja, se obvykle překládá jako dutina, prázdnota nebo vakuum. Santové je používají k označení třetí oblasti, zvané též Dasvan Dvár, a výrazem Mahá Sun označují oblast nepropustné temnoty mezi Dasvan Dvárem a Bhanvar Gufou.

Bhanvar Gufá – „rotující“ jeskyně, název nejvyšší oblasti stvoření, ležící na prahu věčnosti. Právě zde zvolá postupující duše „sóhang“ („já jsem toto“), když si uvědomí svou naprostou totožnost s Bohem, je však od něj stále ještě oddělena.

Gurumuk – ten, jehož tvář /muk/ je obrácena ke guruovi; ten, kdo se naprosto oddal guruovi, v protikladu k manmukovi, jenž je otrokem mysli.

Rádhá Svámí – Pán(svámí) duše (rádhá); pán Anámi („bezejmený“) vládce osmé duchovní oblasti)

Bačan – slovo nebo slova, řeč, učení, pokyny, příkazy, přísloví.

Přeji všem ty nejkrásnější svátky s prožíváním klidu v duši, bez připouštění si vlivů světa, v radosti s blízkými.
 

Václav Žáček /Venda/
Z knihy učení Sant Matu – „Sár Bačan ve verších“
 

Poslední články autora:


hodnocení: 3.6
hlasů: 5
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

258 komentářů

Přidat komentář
  1. Milý pane Vendo: Oceňujem Vašu snahu vystihnúť tú najvyššiu pravdu a múdrosť spôsobom indického učenia Sant Matu a dokonca aj vo veršoch a aby to našinci na západe lepšie chápali, sú tu po ruke aj „vysvetlivky“, ktoré podľa mňa nič nevysvetľujú, ale ešte viac zahmlievajú už aj tak dostatočne hmlistý text. Možno to dokáže osloviť niekoľko „osvietených“ indov aby našli svoju cestu k PRAVDE a REALITE, ale ľudí odchovaných západným žido-kresťanským uvažovaním a gréckou filozofiou to určite neosloví, kým im to celé nepreložíte do našich zrozumiteľných pojmov a výrazov. Očakával som, že Vy ako znalec tej indickej kultúry a ich spôsobu myslenia a súčasne aj toho nášho západného myslenia to dokážete, ak tomu rozumiete, ale som výsledkom dosť sklamaný… Aj to vyjadrovanie pravdy vo veršoch má svoje úskalia a nevýhody. Verše sú vhodné k vyjadreniu a prežívaniu zmyslovej kráse a harmónie, ale nie pravdy a reality o čo sa pokúša napr. veda. Takže to hodnotím ako pokus so záporným výsledkom.
    Pekný advent!

    1. Pane Degone,

      vystihnout tu nejvyšší pravdu a moudrost nelze v tomto světě žádným způsobem. Jak píše kamarád Luboš. Když je Pán nepřístupný, nelze k němu přistoupit. Čím to asi bude? Když je
      Pán nadčasový, nelze v našem pojetí času s tím nic dělat. …..atd. Západní žido-křesťanské uvažování s řeckou filosofií je pořád jen lidským, pomíjivým uvažováním, možná přemýšlením, přemítáním, filosofickými úvahami, které jsou posuzovány lidským intelektem. Ten často podléhá i falešným představám. Tady totiž neexistuje nejvyšší pravda a moudrost. Pokud si to někdo myslí, tak je to pořád a jen v mantinelech relativity a vztahuje se to k našemu zcela jednoznačně pomíjivému světu.

      Poslouchej melodii Šabdu….., pojem nedávno vysvětlovaný jako Slovo z počátku, Logos, Duch Svatý a další a další pojmenování. To je tvořivý znějící proud, v každém okamžiku stvoření působící a udržující. Bez něj by nebylo nic. V duchu tohoto refrénu se to pak celé odvíjí.

      Zkroťte svoji mysl, radí báseň. A pak si všímá, co pro tento základní požadavek, přímo premisu, dělají jogíni, asketové, …..atd..

      Ale to je marnost, která může člověka vyvést do některé vyšší úrovně, ale jen a pouze stále v dosahu Negativní síly, ve sférách světa, který podléhá zničení. Tyto úrovně zabezpečují koloběh zrodů, spravedlivý zákon karmy a jedinou jistotou je tady smrt. Duše je zde chycena v pasti mysli a věčného koloběhu přání a tužeb.

      Ten ale, kdo je napojen na tuto melodii Šabdu, ten podřídí svou mysl, získá nad ní vládu a oblehne pevnost na nebi Trikuty. V Trikuty končí nadvláda Negativní síly, Máji, iluzí tohoto světa. Nad ní se lze dostat jen pomocí Mistra a Šabdu. To je jediná záruka, že další nástrahy dokáže s ním duše překonat a na její cestě je dovedena do čisté duchovní oblasti.

      Je to naprosto fascinující podívaná…… a je naznačeno, co v ní lze spatřit, jaké je to první působení na duchovní zrak / a sluch/. Autor básně však sám říká – Jak daleko mohu zajít v líčení nevyzpytatelných tajemství? Ti, kdož chtějí vědět, musejí vstoupit do mystického stavu. Jsem jako němý, pojídající sladkosti, neschopný vylíčit chuť, kterou okouší. Jak jen bych kdy mohl popsat jedinečnost a skvělost nevýslovných, nepopsatelných říší?

      Vaše zklamání není podstatné. Mnohem podstatnější je, zda-li jste na cestě k poznání. Zda ovládáte svoji pozornost, zda chcete ovládnout a zkrotit svoji mysl, její vášně, její princip myšlení, který přináší člověku tisíce falešných představ a iluzí.

      Skrytá tajemství jsou každým okamžikem vynášena na světlo, milostivý Pán je svým Duchem a Moudrostí nabízí, a to ne formou čtením v knihách, novými překlady a vytvářením symbolů jako nějakých berliček. Jde o poznáním v nitru svého těla, tohoto božího chrámu. Tam je ukryta ta perla, tam je smaragd, tam jsou všechny poklady světa v tom byť i krátkém záblesku pravého poznání. Jen málo lidí však obdrží milost vědomí této tvůrčí síly.

      Více Vám k tomu dnes nenapíši.

      Pěkný večer.
      Václav Žáček

      1. Zkrotit mysl znamená zastavit trvale myšlenky, nebo je řídit, určovat které přijdou a které nikoli, a to možné není. Snažit se o to je slepá ulička. Ale až projitím si slepé ulice se na konci ukáže, že nikam nevede…..

        Při velkém úsilí jde pouze myšlenky na omezenou dobu zastavit.

        Jediné čeho lze dosáhnout je přestat se ztotožňovat s tělem a tedy i jeho myšlenkami a uvědomit si sebe jako pozorovatele těla a jeho myšlenek.
        Tento pozorovatel se v křesťanství nazývá Syn (z boží trojce) a nebo duše.

        Při uvědomování se jako odosobněný pozorovatel se přestává řešit minulost a budoucnost, a žije se v přítomném okamžiku, řeší se jen to co přináší přítomnost. Tím odpadají strachy, lítosti, zlosti, uraženosti, pýcha atd.

        Vědomí se zrodilo do těla a s tím se ztotožnilo. Cesta zpět je přes uvědomění se jako to stálé a neměnné co je v člověku a je to společné všem lidem. A co to je? Je to vědomí, je to to, co je mimo mysl a tělo a přesto to je kromě hluboké fáze spánku přítomno.
        Žádná jiná cesta k trvalému osvobození od projevů dualitního světa nevede.

      2. Váš úvod:
        „Zkrotit mysl znamená zastavit trvale myšlenky,……a tady tečka. Proč dávat nebo?
        Ale zastavit trvale myšlenky nejde. Takže, ovládat práci mysli při stahování vědomé pozornosti do svého nitra k poznání vědomí své duše v tom tvořivém Duchu Svatém /Šabdu, Slovu/.

        Samozřejmě, že k poznání patří i chyby a mnozí si je „dopřávají“. Viz. popis práce jogínů, asketů, kněží….atp. v článku.

        ad/ Při velkém úsilí jde pouze myšlenky na omezenou dobu zastavit.

        Jediné čeho lze dosáhnout je přestat se ztotožňovat s tělem a tedy i jeho myšlenkami a uvědomit si sebe jako pozorovatele těla a jeho myšlenek.

        Ano.

        ad/ Při uvědomování se jako odosobněný pozorovatel se přestává řešit minulost a budoucnost, a žije se v přítomném okamžiku, řeší se jen to co přináší přítomnost. Tím odpadají strachy, lítosti, zlosti, uraženosti, pýcha atd.

        Ano.

        ad/ Vědomí se zrodilo do těla a s tím se ztotožnilo. Cesta zpět je přes uvědomění se jako to stálé a neměnné co je v člověku a je to společné všem lidem. A co to je? Je to vědomí, je to to, co je mimo mysl a tělo a přesto to je kromě hluboké fáze spánku přítomno.
        Žádná jiná cesta k trvalému osvobození od projevů dualitního světa nevede.

        Ano, ale dovolím si připomenout, že když duše sestoupí spolu s myslí do království hmoty /těla/, pozbývá u drtivé většiny lidí vědomí o své duši a žije tak v zajetí projevů duálního světa, světa iluzí, světa Máji – člověk je ovládán egem. Vědomou pozorností je proto nutné stáhnout se ze světa a nastoupit cestu k poznání sebe sama, své podstaty vyzdvižené k vědomí vyššímu, které tu je. Cesta do nitra

        …. jedině praxe Šabdu tě sjednotí s Bohem.
        Když žák s touhou v srdci
        potká Mistra, který zná tajemství Šabdu,
        a oddá se
        praxi Šabdu,
        jedině tehdy začne kontrolovat svou mysl.

        Díky.
        Václav Žáček

      3. Toto vědomí přítomné v tělech je uvědomováno jako pocit existence. Tento pocit existence není ničím dotčen, je stále stejný. A pak je tu tělo, které má myšlenky, pocity, něco se ho dotýká fyzicky či emočně, něco je mu příjemné a něco zase nepříjemné. Je velký rozdíl, když si vědomí uvědomuje, že je tu tělo které něco prožívá, a stavem, kdy já něco prožívám.

        Čtyři dohody které propaguje pan Dušek obsahují „neberte si nic osobně“
        A jak se to dá v praxi docílit?
        Dokud se cítím být osobou, jsem osobnost, je tu ego, a proto nejde si věci nebrat osobně.
        Ale ve skutečnosti nás nikdy nic nebolelo, necloumal s námi vztek, necítili jsme chlad ani horko, vždy toto zažívalo pouze tělo. A tělo je prostředek či nástroj v iluzorním a pomíjivém projeveném světě, přes který vědomí prožívá tento stvořený svět duality. Vědomí samotného se nic z tohoto světa nedotýká, je tu pouze ztotožnění s těly a tím přivlastnění si všeho co prožívají.
        A toto ztotožnění přináší pocit oddělenosti, a až s tímto pocitem dochází k možnosti interakce s ostatními. A vznikne sympatie a přitažlivost k druhým stejně nastaveným tělům a vymezování a boji s ostatními které mají odlišné programy mysli.
        Strach, nenávist, láska, všechno je iluzí, vše to stvořila lidská mysl.

        O praxi Šabdu jsem nikdy neslyšel, ale není vyloučeno, že je to obdoba učení Marcelky z hor ze kterého vycházím.

      4. Bytostné Já má funkční smysl jen tehdy, když může působit jako kompenzace vědomí vázaného na já. Rozpustí-li se já identifikací s bytostným Já, vznikne z toho jakýsi vágní nadčlověk, jehož já je nafouklé a bytostné Já naopak scvrklé. Takovému člověku, jakkoli mesiášsky nebo jakkoli neblaze se snad může tvářit, chybí mu scintilla, jiskra duše, ono malé, božské světlo, jež nikdy nesvítí jasněji, než když musí odolávat náporu temnoty. Čím by byla duha, kdyby nestála před černým mračnem?

  2. Nejvyšší úrovně nad oblastí čistého ducha mají zvláštní názvy. Prezentují to, co je dané.
    Agam – nepřístupný. I to je náš Pán. Zrovna jak ty další pojmenování.
    Akál – nadčasový, mimo zrození a smrt.
    Akšar – nesmazatelný.
    Alákh – nepopsatelný.
    Anám – bezejmenný.

    To jen tak na úvod.

    Vendo, vím, že ještě nejste doma z výletu, Měl byste ale „šetřit“ pravým učením, tak to cítím. Někdo to nechápe a vzbudí to v něm negativní emoce; při uvědomění si své malosti. Panu Degonovi, pokud mohu radit, odpovězte. To je člověk umírněný již i s mnoha zkušenostmi.

    Díky za článek. Vnímám ho jako vskutku oslavný.
    Luboš

    1. Luboši, díky. Již jsem doma.
      Ještě jste zapomněl ve výčtu na „Anhad“ – neomezený.
      panu Degonovi jsem napsal ihned po návratu. Upřímně, věděl jsem, že zareaguje. Vůbec mi nevadí, že nepochopil, že nejde o smyslovou krásu a ani to, že to byl ode mne pokus se záporným výsledkem. O to nešlo a nejde. Nakonec, co je to výsledek. Výsledek čeho? Proč si to vůbec v našem značném omezení myslet?

      Mějte se hezky.
      Václav Žáček

  3. Zasluhuje to hlubší pozornosti a prostudování, ale nyní jen poznámečka k:
    „…Avšak nikdo jiný než pravý Mistr nemůže žáku tajemství Šabdu odhalit a napojit na něj jeho vědomí….“
    Ale může. Sám Bůh. Není jen v pravém Mistrovi.

    1. Tady ten Váš komentář jsem přehlédl.

      Pravý Mistr byl i Ježíš Kristus. Pravý Mistr je vtělené Slovo. Je Synem Boha. A přišel od Boha a přináší připraveným lidem to, co je přivede na Cestu spásy. Tajemství Slova, Ducha Svatého /Šabdu/ je pak předáno tomu, kdo je připraven naslouchat. Sám Bůh může, ale je Jeho zákonem, že tak činí přes své Syny.

      Pěkný den.
      Václav Žáček

      1. ad. 9.1.2020 (10:40)
        Sám Bůh může, ale je Jeho zákonem, že tak činí přes své Syny.
        FFFFtip je v tom, ….může….
        Neboť kdo věří bezpodmínečně všem jeho Synům? Zvlášť, když se Synové chovají tak, jak se chovají a tudíž mnozí nejsou důvěryhodní, že ano. I když si mnozí Synové myslí, že i oni můžou a zneužívají toho třeba….
        I když další záležitostí je, že každý sám má „síto“, které mu může pomoci vyznat se v tom všem.
        Tedy

      2. Může člověk posuzovat Boží Syny? A v čem spočívá jejich důvěryhodnost? Kdo to vůbec jsou ti „mnozí Synové“ a jak člověk může vědět, co si myslí a co můžou?

      3. ad.
        Venda9.1.2020 (14:14)
        „…Může člověk posuzovat Boží Syny? A v čem spočívá jejich důvěryhodnost? Kdo to vůbec jsou ti „mnozí Synové“ a jak člověk může vědět, co si myslí a co můžou?…“

        Odpovím otázkou:
        „Jak může člověk stanovit, že „….je Jeho zákonem, že tak činí přes své Syny….“

        I to může být pouze lidským zákonem, mnohých pozemských synů.

        Tak zde na zemi konáme. A poznáváme každý dle svého síta. A konáváme často ve jménu Páně, jiní ve jménu Alláha, další ve jménu Buddhy,….. co se zrovna komu líbí, či hodí. A když druhý jedná ve jménu jiného božstva, tak … no nic, stačí si přečíst starší příspěvky,…. dobrá okopávačka lidí, kterým říkáme bližní…..

      4. Matko, položila jste otázku se zájmenem „jak může…“, doslova jste napsala.

        Odpovím otázkou:
        „Jak může člověk stanovit, že „….je Jeho zákonem, že tak činí přes své Syny….“

        To „je Jeho Zákonem, že tak činí…..“ nemá ale nic společného s nějakým stanovováním od člověka.

        Existuje např. Evangelium Jana, kde Ježíš – Syn na mnoha místech říká, jak je to s jeho posláním od Otce.

        3:17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět…….
        3:35 Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou
        4:34 Ježíš jim řekl „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mne poslal a dokonal jeho dílo
        5:22 Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi
        5:30 Sám od sebe nemohu dělat nic;jak mi Bůh přikazuje, tak soudím….
        5:37 A sám Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví…..
        6:39 A jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal…..
        7:29 Já však Ho znám. neboť jsem od Něho a On mě poslal

        A ten přívlastek – přídavné jméno „pozemský“, vztahující se k synům, jak píšete.

        Syn Boha, vtělené Slovo, se vždy zrodí do lidského těla. Jinak by nemohl předávat lidem od Otce nic.

        Ego lidí, stupeň jeho ovládání člověka /duše/ jedná rozličně – k tomu má mnoho předpokladů. Jak píšete a vyjmenováváte; tedy ve jménu toho či onoho „historického originálu“.

        Pravý Syn, a vždy je na Zemi alespoň jeden, je vždy originál a svoje poslání nepředává ve jménu Alláha, Buddhy, Krišny či Ježíše. Je vždy novým Kristem. A to je snad nejdůležitější vědět.

        Pěkný den.
        Václav Žáček

      5. ad.Ježíš Kristus

        Ježíš Kristus = „Světlo Bodu spojení“.To jsou dva v jednom.

        ad.Pravý Mistr je vtělené Slovo.

        To Slovo je Bůh. Jedinými Mistry jsou Otec a Matka.
        Vtělené Slovo znamená spojení se Zdrojem uvnitř sebe sama.Oba Mistři jsou
        s námi stále,neboť jsou námi a v nás.

        ad.Je Synem Boha.

        Pro Matku je Otec Synem/synem/ a pro Otce je Matka Synem/dcerou/.

        Syn s velkým S je totiž jméno a s významem mužského potomka nemá nic společné!
        Syn = „získáno při zkouškách“->“oko Boží“,“zrak Boží“
        Syn = „klíče“/viz.ztratili klíče-> ztratili spojení,“oko Boží“/

        ad.A přišel od Boha a přináší připraveným lidem to, co je přivede na Cestu spásy.

        27 Kdokoli nepozvedne dřevo/strom/ jeho mučení/trápení/ jeho a nejde za zády mými/nenásleduje mne/,nemá spojení/nemá dobrý průtok/,tak nemůže být učedníkem mým.

        *pozvednout dřevo-> spásná sexuální askeze pod Otcovým vedením->sjednocení ducha

        Cesta spásy je milosrdenství,tedy porozumění s láskou bezpodmínečnou;abych porozuměl,musím „vidět“/být si vědom/ a musím „slyšet“/cítit/.


        ad.Tajemství Slova, Ducha Svatého /Šabdu/ je pak předáno tomu, kdo je připraven naslouchat.

        „Uvnitř připojte se / Zdroj následujte/,tam se ptejte a bude vám dáno /příležitost/; zevnitř připojte se /Zdroj následujte/,tam se dívejte/buďte si vědomi,buďte bdělí/ a pochopíte/porozumíte/; uvnitř připojte se /Zdroj následujte/,tam zvoňte /volejte,komunikujte,sjednocujte/ a bude vám odkryto/osvětleno/.

        PS: Díky vlastní zkušenosti,mi již nikdo nenamluví lež a lži s tím spojené,že zde
        byl Ježíš jako člověk z masa a kostí,neboť jde o Duchovní bytost,které jsme zde
        součástí.A v Bibli není nic o ukřižování,jak tvrdí církev, a již vůbec ne člověka
        z masa a kostí,jak je i mnohokrát zfilmováno.Ježíš na kříži v kostelech i domech,
        je z toho hotová pohroma.

        Například jeden z důsledků všeobecně rozšířené nesmyslné lži:
        -> r. 167 První doklad obvinění Židů z bohovraždy od sardského
        biskupa Melita ze Sardu. (→ Bohovražda)
        -> až po koncentrační tábory pro Židy za druhé světové války,ale tím to neskončilo

        https://khv.zcu.cz/export/sites/ffkhv/ihistud/texty/Encyklopedie_dejin_antisemitismu_tisk_na_CD.pdf

      6. ad.Venda pro Matku10.1.2020 (6:51)
        „….A to je snad nejdůležitější vědět…..“

        * Vědět nestačí protože jak jsem psala:
        „… manipulace mysli lidí probíhá mnoha různými způsoby. Takže nebrat :-)))))))))))))) Ale chce to odvahu (nejen)….“

        A navíc myslet si, že jen Já objevím v současnosti onoho nového Krista? Jako „dobrý“. Každý si může jen myslet, že objevil vně, třeba i toho jedině správného, pravého gurua,…

        Každý však může objevit, ve svém srdci. Nikde jinde. Tedy srdce mohou skrývat různá zákoutí, být pokřivená,…. holt jsme na Zemi.

      7. Ve vědět a myslet je značný rozdíl, Matko.
        V mém článku je toto:

        Když žák s touhou v srdci
        potká Mistra, který zná tajemství Šabdu,
        a oddá se
        praxi Šabdu,
        jedině tehdy začne kontrolovat svou mysl.

        Pak pochopíte.

      8. ad.
        Venda pro Matku10.1.2020 (12:41)

        ….Pak pochopíte.“

        Já o koze, Vy o voze.

        „…. přítomný okamžik je důležitý a pokud se podaří prožívat ho v klidu, je to nádherné. Protože ani minulost ani budoucnost není přítomným okamžikem. Jedině ten totiž dokážeme ovlivnit. Zkušenost (vědomost) z minulosti nám sice může pomoci řešit lépe události, které se dějí v současnosti, ale není dobré trpět tím, co se stalo v minulosti. To by člověka zahltilo. A budoucnost teprve bude, tu můžeme ovlivnit pouze činností v přítomnosti…..“

        Tolik tedy ode mne o koze.

        a

        ….Pak pochopíte.“ Že nikoliv o koze a o voze, ale o jednom je živý zdroj.
        A „Veškeré kvaltování toliko pro hovado dobré jest.“ A Labyrint srdce vede spolehlivě….vždy.

      9. Já jsem Vám tímto veršem naznačil to, o čem jste psala jako manipulace s myslí. Jak ji ovládnout, nepřipustit manipulaci, naopak její kontrola přináší vítězství.

        Když žák s touhou v srdci
        potká Mistra, který zná tajemství Šabdu,
        a oddá se
        praxi Šabdu,
        jedině tehdy začne kontrolovat svou mysl.

        A vědět je více než myslet.

      10. ad.Sám Bůh může, ale je Jeho zákonem, …

        Jan 3: 34
        34Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.
        34 Διότι αυτός τον οποίο απέστειλε ο Θεός λέει τα λόγια του Θεού,+ γιατί εκείνος δεν δίνει το πνεύμα με μέτρο.

        překlad:

        34 Skrze spojení,samo co vysílá, Bůh říká slova Boží,protože skutečně nedává/neuděluje/
        Ducha /génia,intelekt/ podle ustanovení/postupu,principů->zásad,pravidel,zákonitostí/.

      11. K Janu 3:34 je dobré připojit ještě 3:35 a pak je vysvětlení kompletní.

        Tato slova dvou veršů ukazují na nekonečnou milost a milosrdenství Boha, která je nám předávána skrze Jeho Syny, Santy nebo Mistry. Tito mužové Boží jsou nanejvýše velkomyslní a štědří a bez ohledu na vlastní pohodlí a potřeby nás učí slovo Boží. Duch svatý neboli Slovo či Šabd nám není skoupě odměřován; naopak je pro nás připraven v nevyčerpatelném množství, jediné, co musíme učinit, je osvobodit se od světských přání, od svého ega, a uvolnit tak sebe samého pro svého Otce, který nás skrze svého Syna, žijícího Mistra, naplní všeobjímající Láskou, která v sobě zahrnuje vše. Mistři v nás tak vytvářejí touhu po návratu k Otci, která nás dovede k Jeh poznání ve svém nitru. Tito Synové Boží vždy září štěstím a láskou, o kterou se s námi tímto způsobem dělí.

      12. Vendo, žasnu.
        Venda :“Syn Boha, vtělené Slovo, se vždy zrodí do lidského těla. Jinak by nemohl předávat lidem od Otce nic.“
        No, to je novinka, tak Syn Boha se rodí vždy, tedy opakovaně. A o byl Kristus jen jeden.
        Jsem z toho úplně Šabd.

        Venda :“Pravý Syn, a vždy je na Zemi alespoň jeden, je vždy originál a svoje poslání nepředává ve jménu Alláha, Buddhy, Krišny či Ježíše. Je vždy novým Kristem. A to je snad nejdůležitější vědět.“
        Takže Alláha, Buddhu, Krišnu a Ježíše nepotřebujeme. Tedy ani ten Šabd, což je Slovo, melodie, či co. Potřebujeme jen nového Krista. Co to je NOVÝ Kristus?
        Je to důležité vědět, je vždy dobré vědět, kudy cesta nevede.

      13. Možná Vám Venda odpoví. Než od něj odejdu, tak k Vaší větě:

        „A o byl Kristus jen jeden.“ asi správně měla znít A to byl……

        Nebyl – podívejte se na svoji oblíbenou wikipedii. Kristus je jako titul :
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Kristus

        Vaše otázka – „Co to je NOVÝ Kristus?“

        Mistr, zasvěcený, pomazaný, do něhož vstoupil Duch svatý, znovu zrozený, ten, který přichází pro vybrané duše……. .

        Ježíš nepřišel na svět jen pro to, aby tu učil lidi morálce a etice.

        Vždy na Zemi existuje Kristus, jako Syn Boha v Jeho trojjedinosti.

      14. Aloisi,
        rád bych se od Vendy dozvěděl, odkud sebral pojem nový Kristus a co tady tvořil, když píše :
        Venda :“Pravý Syn, a vždy je na Zemi alespoň jeden, je vždy originál a svoje poslání nepředává ve jménu Alláha, Buddhy, Krišny či Ježíše. Je vždy novým Kristem. A to je snad nejdůležitější vědět.“
        Je to snad nejdůležitější vědět a Venda sám na odpověď neví.
        Alois se odvolává na odkaz
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Kristus
        , kde žádný nový Kristus není.
        Více je v odkazu na Svatou Trojici.
        Trojjediný Bůh – Otec i Syn a Duch svatý , čili Svatá Trojice
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Nejsv%C4%9Bt%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD_Trojice
        Taky žádný nový Kristus.
        Zde je očekávaný nový PŘÍCHOD Ježíše Krista a jeho království.
        Jak se říká často v kostele- odtud přijde soudit živé i mrtvé a jeho králoství bude bez konce.
        Což v Bibli přímo není, dá se nalézt Timoteus :4
        „Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit
        živé i mrtvé, až přijde nastolit své království.“

        https://cs.wikipedia.org/wiki/Parusie
        „Podle oficiální nauky katolické církve není datum parusie známé, jisté je jen, že jednou přijde. Ježíš k němu v Novém zákoně říká, že toto datum („hodinu“) nezná ani on sám, jen Bůh Otec.“
        Také
        http://www.biblenet.cz/b/John/14; (Ježíš připraví místo a znovu přijde).
        „28Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.“

      15. Pardale, dokud nebyl Ježíš zasvěcen či řečeno i jinak, leč se stejným výsledkem, pokřtěn, dokud na něho nevstoupil Duch svatý, nebyl Kristem.

        V Lukáši v kapitole čtvrté, po pokoušení Ježíše, již Krista, Ďáblem, poté, co odolal jeho velkým slibům, přišel do Nazaretu a tam přečetl z knihy proroka Izaiáše:

        18 „Duch Hospodinův je nade mnou,
        neboť mě pomazal nést evangelium chudým.
        Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým
        a prohlédnutí slepým,
        propustit soužené na svobodu

        19 a vyhlásit léto Hospodinovy milosti.“

        20 Potom knihu zavřel, vrátil ji sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze byly upřeny na něj. 21 Začal jim vysvětlovat: „Dnes se toto Písmo naplnilo, když jste je slyšeli.“

        Ježíš tehdy vysvětlil svým posluchačům, že je pomazaný, že se naplnilo Písmo, že je Kristus.

        Označení Kristus bylo tedy používáno u Ježíše později, po jeho křtu.

        To jen k vysvětlení jistého Vašeho nepochopení.

        Je faktem, že do života lidí se rodili Mistři již od počátku lidské paměti a rodili se tam, kde byli pro společnost, národ, kmeny, kulturu, potřeba. A tam, kde byli již někteří lidé připraveni přijmout Slovo.

        A rodí se stále. I když s tím nemusíte souhlasit.

        Z učení Sant Mat Vám budu citovat malé vysvětlení. Malé tím, že je na pár řádcích. Ale velké významem, když je pochopeno.

        „Chléb je pro hladové a voda pro žíznivé. Příroda připravila mléko pro ty, kteří se narodili třeba před pěti tisíci léty, i pro ty, kteří se narodili před tisíci léty, a příroda připravuje mléko i pro děti, které se rodí dnes. Zákony přírody jsou neměnné. Je proti těmto zákonům tvrdit, že před Ježíšem Kristem nikdo nemohl nalézt pravdivou duchovní cestu a že všichni ti, kteří se narodili před Ježíšem Kristem, byli odsouzeni k zavržení. Také neodpovídá pravdě, že dokonalí Mistři přicházejí na svět v období dvou set či tří set let a že mezi těmito obdobími je svět bez dokonalého Mistra. Pravdou je, že učení Mistrů je pro živé po všechny časy a platí pro celý svět bez přerušení a bez výjimek“
        A verš na závěr:
        „Po všechen čas a po všechny věky existují Guruové.
        Po všechen čas a po všechny věky existují Mistři.
        Po všechen čas a po všechny věky existují lidé, kteří nacházejí Boží Slovo“

        Pardale, a možná už víte i Vy ?

        Dobrou noc.

      16. –> Venda.
        Vendo,
        díky za odpověď hodnou politika. Správná odpověď na jinou otázku.
        Ptal jsem se, kde jste sebral pojem nový Kristus a kde jste vzal, že se znovu rodí, že je pravý Kristus na zemi ALESPOŇ jeden.
        Venda psal :“Pravý Syn, a vždy je na Zemi alespoň jeden, je vždy originál a svoje poslání nepředává ve jménu Alláha, Buddhy, Krišny či Ježíše. Je vždy novým Kristem. A to je snad nejdůležitější vědět.“
        Komentář: vysvětlil jste mi, co ví každý křesťan, že sv. Jan pokřtil Ježíše, Bůh se zjevil jako holubice a prohlásil ho za svého pravého syna. Čte se to v kostele, zrovna včera.
        https://www.pastorace.cz/texty/knihovna/19-jezisuv-krest
        „V CO VĚŘÍ KŘESŤANÉ
        * Křest existoval už před Ježíšem. Představoval obnovu – touhu člověka „znovu se narodit“.
        * Ježíš byl pokřtěn v dospělosti. Od tohoto okamžiku začíná jeho působení. Ježíš byl bez hříchu, tak proč chtěl být pokřtěn?
        – Chtěl být solidární s těmi, kdo se nechávali křtít.
        – Domníval se, že křest je dobré znamení toho, co žil, neboť křest znamená obnovu života, jeho krásu a plnost naděje.
        * Ježíš nezačal objevovat Boha až v den svého křtu. Co se tedy při jeho křtu vlastně stalo?
        – Ježíš se svěřuje Bohu a spojuje se se svým lidem.
        – Bůh říká, kdo Ježíš je a prohlašuje, že s ním počítá pro hlásání evangelia.
        * Také křesťané jsou pokřtěni jako Ježíš a v jeho jméně. Jsou svědky nového života“
        Komentář. Bůh byl přítomen v Ježíši od narození, křtem dal to Bůh přes sv. Jana najevo všem, Jan podal svědectví.
        Nejsem teologický badatel, ale Ježíš Kristus se spojuje jako jeden pojem, v bibli jsou citáty : Ježíš řekl. Tedy v době, kdyuž byl pokřtěn a i dle Vás byl Kristem. Kristus znamená také mesiáš.
        https://katecheze.evangnet.cz/katecheticke-pripravy/jan-krtitel-jezisuv-krest
        „Ježíšův křest
        V Lukášově zprávě o Ježíšovu křtu se Ježíš modlí, evangelista nám dává nahlédnout do jeho vztahu k Bohu, Bůh se k Ježíši přiznává jako ke svému Synu a sestupuje na něho Duch svatý, Duch nových počátků. Při Ježíšově křtu se „otevřelo nebe“, dochází k prolomení neprostupné hranice, která odděluje člověka od Boha. Bůh ji prolamuje viditelně a slyšitelně. Bůh se zjevuje v podobě živého tvora, holubice, v době Jana Křtitele byly holubice používány k zástupné oběti. (http://goo.gl/x8tKub)
        Ježíšův křest je znamením Boží blízkosti — Bůh už je s námi i v té vodě „plné hříchů“.

      17. Pardale, moc hezky napsané.
        Již se blížíte .
        Díky.
        Václav Žáček

      18. –> Venda.
        Píšete :“Již se blížíte „.
        Nevím čemu se blížím, leda výměně žárovky v mikrovlnce.
        Také doufám, že se blížíte od multikultináboženství zpátky ke křesťanství.

  4. ad.
    „Jak jen bych kdy mohl popsat jedinečnost a skvělost
    nevýslovných, nepopsatelných říší?“

    Z hlubin vesmíru

    přichází energie lásky –

    do hlubin vesmíru

    posíláme energii svou,

    mnozí i energii lásky –

    Hvězdy zářící tančí okolo,

    bytost se vrací

    k samotnému počátku.

    Srdce se otvírá lásce,

    srdce plesá,

    to dobré s úsměvem přijímá

    Nepopsatelné říše,

    chrámy nebeské

    jsou všude

    vůkol nás :-)

  5. Nádherně vyjádřeno vyznání,jednoduše a výstižně.
    Vlastní zkušenost je nenahraditelná.

    PS: Ve vysvětlivkách je chyba.Přijdeš na ni?
    Jinak o této zkušenosti se v Bibli píše snad v každém svitku,
    neboť je zde cílem.

    1. Vím o něčem, co může někdo považovat za nepřesnost. Z mého pohledu ale vůbec ne jako chybu. Je to velmi marginální a nemá smyslu o tom ani přemýšlet.
      Díky.
      Václav Žáček

      1. I nepřesnost může býti zavádějící.
        A tak je to lidské, …
        Dobré je o tom vědět, protože v matrixu nepřesnost či chyba může vyvolat lavinu, zřícení, Honza by dokonce řekl na jednu hromadu s+h… a pak musí nastoupit scarabeové, ti se v tom vyznají, rozeberou to dokonale…

  6. Gurumuk – ten, jehož tvář /muk/ je obrácena ke guruovi; ten, kdo se naprosto oddal guruovi,

    gurumuk, jenž obrátil dolů směřující proud své pozornosti

    Koho jsem to „potkala?“ Gurumuka, jenž se oddal pouze a jen guruovi, v objetí s ním však tvořil menší část „barvy pomerančové“?
    Nebo gurumuka, jenž pro gurua nezapomněl na ostatní putující bytosti? A podal jim pomocnou ruku, tvorbou energií klidu zde na Zemi, energií poutníka vesmírným chrámem, věčností, srdce zrecykloval, probudil.

  7. Ďakujem pánovi Vendovi za jeho odpoveď na moju kritiku, ako aj ďalším, ktorí sa slušným spôsobom vyjadrili k spomenutej tematike. Táto tematika si zaslúži seriózny prístup. Úloha Duchovného majstra je pre začiatočníka nezastupiteľná, ale pre pokročilého už môže byť aj nevhodná, lebo môže brániť vlastnému rozvoju duchovnosti. Preto uprednostňujem individuálnu skúsenosť s naším spoločným Otcom. Keď učedník Filip žiadal Ježiša (Ján 14), aby im ukázal Otca, ten ich odporučil na Ducha pravdy, ktorého svet nemôže prijať, lebo ho nevidí, ani nepozná. Cesta v nemu je – láska!
    Pekný deň!

    1. Ano, Bůh sestupuje do svého Stvoření ve formě vtěleného Slova. Často Ho však jeho stvoření nepoznalo. V Duchu, ve svém nitru poznává žák svého Mistra, tento Šabd /Slovo/ který mu byl seslán a to je ta nejdůležitější vnitřní zkušenost. Tu nic nenahradí. Zpočátku, a to je ten Jan 14, je to o nutnosti mít víru.

      1. → je to o nutnosti mít víru.

        Víru? Tu má každej. I ten co tvrdí, že (v nic) nevěří. Protože i to je zase a jen víra. Bez víry si nesednete ani na židli, nepřejdete most, atd.

    1. Honzo, co znamená to ale, ale?
      pokud to, že s tím citovaným výrokem nesouhlasíte, proč dáváte odkaz na Osha který tvrdí to samé?

  8. Vendo, před Vánocemi jste za pomoci Mistra vrazil něco ze Sant Mat do trouby a napekl cukroví. Trochu se to přepálilo, hlavně ty miliardy vnitřních nebí
    „Je to naprosto fascinující podívaná
    -každý paprsek září jako slunce,
    každé slunce září neobvyklým světlem,
    každý měsíc vykresluje miliony obrazů.
    Nebeskou báň srdce osvětluje
    světlo vyšších oblastí
    odrážející se skrze miliardy vnitřních nebí.“
    Takže navrch pečiva se dá poleva – zrod, smrt, karma, mystický stav :“Tyto úrovně zabezpečují koloběh zrodů, spravedlivý zákon karmy a jedinou jistotou je tady smrt. Duše je zde chycena v pasti mysli a věčného koloběhu přání a tužeb.“
    A kde je vánoční pohoda mysli? Asi nikde. Nebo slaví Mistr taky Vánoce?
    Ano, hudba povznáší. Naši předci nám zanechali krásné skladby a písně, třeba Narodil se Kristus pán, radujme se.
    Mám se místo toho radovat z melodie Šabdu.
    Píšete :“Ten ale, kdo je napojen na tuto melodii Šabdu, ten podřídí svou mysl, získá nad ní vládu a oblehne pevnost na nebi Trikuty.“
    Už jsem se Vás mnohokrát ptal, jestli znáte alespoň pár příznivců Sant Mat u nás. Moc nakažlivé se to na štěstí nezdá. A jak to máte Vy sám s tím mystickým stavem? Případnou věčnou blaženost s dalšími zachráněnými dušemi mystiků, to Vám tedy nezávidím.
    Spíš Vám přeji pokoj v duši ve smyslu křesťanských Vánoc.

    1. Popřál jste mi – Spíš Vám přeji pokoj v duši ve smyslu křesťanských Vánoc.
      Moc děkuji. Šabd nebo Slovo z počátku či Duch Svatý bude / a je / i s Vámi, milý Pardale.

      Václav Žáček

    1. Pěkná pohádka. Chápu Vás. Když jsem tady uváděl citace z mystického evangelia Jana, byl jsem za toho, co cosi roubuje. Ale učení, cesta duchovnosti je stále stejná. Všechny civilizace ji nějakým způsobem a v nějakém čase obdržely. Jinak to být ani nemůže. Proto sem přichází Syn, vtělené Slovo, Duch Svatý či Šabd.

      Kdybyste něčemu nerozuměl, klidně se optejte.

      Václav Žáček

      ….a ještě, ten článek není moje řeč. Ale souzním s tím.

      1. Vendo, roubujete fest, píšete v textu a v diskuzi
        cituji
        :““Ten ale, kdo je napojen na tuto melodii Šabdu“
        cituji
        „Ale učení, cesta duchovnosti je stále stejná. Všechny civilizace ji nějakým způsobem a v nějakém čase obdržely. Jinak to být ani nemůže. Proto sem přichází Syn, vtělené Slovo, Duch Svatý či Šabd.“
        cituji
        „…. jedině praxe Šabdu tě sjednotí s Bohem.
        Když žák s touhou v srdci potká Mistra, který zná tajemství Šabdu,
        a oddá se praxi Šabdu, jedině tehdy začne kontrolovat svou mysl.“
        Takže shrnu, říkáte máme jednoho Boha. Syn je asi Kristus, Duch Svatý – také z křesťanství.
        Pak máme indickou kupu Bohů: Indra,Višnu, Šiva, Brahma, snad Buddha. Staroslvanský Perun, germánský Odin. Pak Bohové Číny, indiánští Bohové (Quetzacoatl,Kon-Tiki). Dle Vás cesta duchovnosti stále stejná, ve skutečnost velmi odlišná, ne-li přímo krvelačná.
        Ani se nepokouším ptát, když je Bůh jeden, tak jestli Bohem, k němmuž má směřovat duchovno, je taky Alláh.
        cituji
        „V Duchu, ve svém nitru poznává žák svého Mistra, tento Šabd /Slovo/ který mu byl seslán a to je ta nejdůležitější vnitřní zkušenost. Tu nic nenahradí. Zpočátku, a to je ten Jan 14, je to o nutnosti mít víru.“
        Takže Šabd je melodie, něco jako Bůh, dále slovo, které bylo sesláno přes Mistra. A zpočátku Jan 14.
        Ještě, že máte tradiční výhybku, já nic já muzikant:“ten článek není moje řeč. Ale souzním s tím.“

      2. Vendo, dal jsem si očistnou koupel (ve vaně) a umyl si hlavu šamponem (zvenku). Vyčistit hlavu vevnitř, to bývá horší proces.
        Nebudu už Vám letos oponovat, je to marné.
        Nelíbí se mi, že ve Vašich víc jak 100 článcích je filosofie:

        Bůh je jen jeden, proto je třeba pro jistotu věřit aspoň trochu ve všechny.

        Přeji hezké svátky vánoční, což jsou svátky křesťanské. Kořeny ke křesťanství máme všichni. Pod stromečkem je tradice Ježíška, a ne Šabd.

  9. Jsem křesťan a ledacos z toho, o čem tu Venda píše, mi připomíná Bibli.

    Šabd

    -tomu v Bibli odpovídá: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ (Jan 1,1-5)

    Inteligence ani bystrost nejsou nic platné – učenci se nakonec budou muset kát.

    -tomu v Bibli odpovídá: „Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.(1.Kor.1,20-21)

    Žádná jiná praxe nebude účinná, jedině praxe Šabdu tě sjednotí s Bohem. Když žák s touhou v srdci potká Mistra, který zná tajemství Šabdu …

    – to připomíná v Bibli tuto pasáž, kde Ježíš říká: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn …“ (Jan 10,9)

    …křišťálový palác Pána. Je to naprosto fascinující podívaná…

    – to je podobné ja:“Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘“ (1. Kor. 2,9)

    Tady však podobnost končí, jak vyplyne z následujícího:

    Jan Drda byl komunistický aparátčík. Nicméně Duch Boží vane, kam chce. Drdova pohádka Hrátky s čertem je geniální dílo pojednávající o křesťanském étosu. Satan (čert) není vylíčen jako bytost realizující spravedlnost, ale podle pravdy jako někdo, kdo usiluje podvodem schvátit všechny, i nevinné duše. Velmi zajímavá je postava otce Školastyka. Tento poustevník tráví dny kontemplací – hledáním Boha. Proto se izoluje od světa, aby jeho duše byla na Boha plně soustředěna. Pečlivě „umrtvuje světské žádosti“. Ukáže se, že je to v hloubi srdce sobec myslící jen na své spasení a to se mu málem stane osudným – Bůh na něho zanevře. Martin Kabát je pravým opakem. Je v zajetí „žádostí“(dýmky a karbanu) a spásou své duše se příliš nezabývá (natož mystikou). Přesto Bůh vloží svou důvěru do něj – cení si jeho odvahy, s níž dává přednost záchraně druhých na úkor sebe sama.

    Východní náboženství se svým mystickým hledáním „Božské jiskry“ v nitru člověka zásadně liší od křesťanství. Na rozdíl od těch náboženství křesťané nehledají Boha v sobě, ale ve svém bližním – viz. Matouš 25,4: Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘

    1. → Jsem křesťan

      Hmm, to zní fakt hrdě. Fakt pecka!:-) Skoro jako: Jsem horník a kdo je víc. Ale marná sláva, proklamace neproklamace, kecy a všechny ty s&h vůbec, co svět světem stojí, platí: po ovoci jejich, poznáte je.

    2. Je lehčí najít Boha v sobě než v druhých, do druhých se totiž nedá nahlédnout.
      A pokud ho najdu v sobě, tak už ho automaticky vidím v druhých.

  10. Vážení a milí spoludiskutující,

    nepřenesl jsem sem ten můj oslavný článek a tím i mé vyznání pro to, abych pak diskutoval o nějakých jednotlivostech.
    Je kompletní. Nic v něm nechybí a ani v něm nic nepřebývá.
    Týká se univerzálního učení a kdo se potkal s univerzálním učením, tak to v něm pozná – je si toho vědom.

    Těch bačanů je v citované knize více jak stovka a všechny se vzájemně prolínají a doplňují v cestě poznání, k harmonii a jednotě.

    Jsou lidé, kteří nemají ani to, co by se v poznání třeba Véd za nehet vešlo a přece jim jejich mysl říká, hledej nepřesnosti, byť nerozumíš, kritizuj.

    Ty časy, kdy jsem ale vysvětloval, snažil se pro pochopení mé „nabídky“ hledat srovnání s jinými směry moudrosti, jsou již pryč.

    Jen tak namátkou jsem tu knihu otevřel a dám na závěr jen krátký úryvek /bačan 19, šabd 20/:

    „Proč váznout zrakem zde, na této straně naší pozornosti?
    Nahlédni do otvoru třetího oka a projdi skrz.
    Techniku se nauč od Mistra, milý příteli
    -bez jeho pomoci se tyto dveře neotevřou.
    Procvičuj tuto techniku s láskou a oddaností
    -zdolej svou mysl
    a převeď svou duši do sahadže.
    Duše pak s pomocí Šabdu postoupí
    do místa, kde bez přestání tryská proud nektaru.
    Pij tento nektar Jména a měj se na pozoru
    před zázračnými silami
    jež se ti samy nabídnou k dispozici.
    Nevaž se k těmto silám,
    leč raději se láskyplně soustřeď na to, co leží před tebou.
    Jdi dál a spatři podstatu své vnitřní bytosti,
    pak vejdi na dvůr Rádha Svámího.

    – – – – – –

    vysvětlivka:
    sahadž – snadný, přirozený; úroveň duchovního uvědomění, na níž duše, která již rozpoznala svou pravou podstatu a totožnost, snadno a přirozeně tíhne k úplnému pohroužení v Boha.

    /stav sahadž někde začíná a někde dochází svého vrcholu – nechci některým lidem způsobovat dalším podrobnějším vysvětlováním další zmatky /

    Budou vánoce.

    A tak, klid a mír všem.

    Václav Žáček

    1. → Je kompletní. Nic v něm nechybí a ani v něm nic nepřebývá.

      Pro mnohé iluze a sebeklamy (Mája) mám celkem pochopení. Ale na Vašem kategorickém – Je kompletní. Nic v něm nechybí a ani v něm nic nepřebývá – bych nevsadil ani zlámanou grešli. Nic takového ve SKUTEČNOSTI totiž neexistuje. Jak říkám, Mája… Hezké Vánoce v bdělém vědomí JSEM, přeji všem.

      1. Pavle V.,

        použil jste ve svém diskuzním příspěvku 20.12. v 17.47 tuto myšlenku……“ Tato víra ( v reinkarnaci ) evokuje řadu otázek, protože postrádá logiku.“ Formulovat tuto Vaši myšlenku lze i tak nějak obráceně……“Když by tato víra neevokovala žádné otázky, byla by logická?“ Lze to tak napsat??

        Víte, nikdy lidstvo nebylo a není v takovém stupni poznání, aby při obrovské neznalosti celého komplexního Stvoření a všech zákonů, kterými je řízeno mohlo tvrdit, že to či ono má či nemá logiku. Nevědomost je obrovská, ať se to někomu líbí či nelíbí, ať někomu našeptává jeho ego, že již zná celou pravdu a že je oprávněn tvrdit – toto je logické.

        Použiji něco od Stanislava Grófa:
        „A pak je tu ještě oblast, která sahá dál a hlouběji a kterou nyní nazýváme transpersonální a do značné míry se překrývá s tím, co švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung nazval kolektivní nevědomí. To obsahuje záznamy z historie lidstva či mytické archetypy, kolem kterých se točí v podstatě veškeré naše kulturní dědictví i mytologie jiných kultur. V mimořádných stavech vědomí se tato oblast stává přístupnou a můžeme tu také objevit kořeny svých emočních problémů. Ty nesahají jen do raného i pozdějšího dětství, nýbrž hlouběji do perinatální sféry, tedy oblasti porodního traumatu, a dále do zkušeností z minulých životů, archetypálních zážitků, kolektivních zkušeností a tak dále.“ /konec úryvku/

        Je to z dokumentu, který lze na internetu naleznout podle názvu – Vědomí je nejhlubším tajemstvím – rozhovor se Stanislavem Grofem.

        Co v úryvku říká o duši? – ano, existuje. Věříte Vy, Pavle V., že člověk má duši? Moderním termínem tato čerpá dle Grófa z kolektivního nevědomí. Její vstup do těla nového života má za sebou mnohé předchozí životy a čerpání znalostí z různých oborů, z různých získaných zkušeností. Duše není nepopsaný list, který by si odžil v těle člověka nějak jeden jediný, nějak různě dlouhý život, v něm se vyučil, vystudoval, stal se umělcem či vědcem, vrahem či vojákem. V mnoha vývojových stádiích získávala duše postupně mnoho zkušeností a až v těle člověka, a opět v mnoha těchto zrozeních, postupovala. „Nová duše“, poprvé zrozená do světa hmoty se mohla těžko stát ihned významným A.Einsteinem či Mozartem.

        A dále v tom úryvku zmiňuje S.Gróf zkušenosti z minulých životů. Reinkarnace existuje, je to jeden z důležitých zákonů pro hmotnou oblast života člověka. A je celkem jedno, jestli na ni věříte či nevěříte. Stvořitel není zlomyslný, když duše nechá nově „zrozovat“ ve stavu zapomnění na minulý život a na její prohřešky v hmotném těle. Duše je zde v nejnižší části stvoření primární životní esencí , ale „okouzlena“ tímto světem, tím, že zde může tvořit, krást, výhodně lhát, loupit, shromažďovat……, koná tak pod vlivem mysli, i když by to mělo být naopak. Důležité je mysl ovládnout. Ty její problémy si pak plně uvědomí po smrti hmotného těla a doslova za to tam pyká / a nebo na onom světě má i odměnu/. Ale i za ty špatné skutky či myšlenky, i za dobrotu, se znovu zrozuje a její minulé prožitky se ukládají do oblastí, kam za života v těle nemá přístup. Děje se tak ryze z výchovných – vývojových důvodů. Její primární touhou je totiž navrátit se ke svému Otci – Stvořiteli – Bohu, odkud se dostala na sestupnou dráhu do světa hrubé hmoty. Splynout s ním do Jednoty, a to opačnou cestou, vzestupnou. Tady má důležitý úkol. Nic jiného to neudělá, než ona duše! Hmotě přináší život, a to od rostlin až po zvířata. Vrcholem vývoje duše v mnoha stvoření je pak zrod do těla člověka, kde se ji otevírají zcela nové možnosti – jen v těle člověka může nastoupit cestu k návratu. Stačí „jen“ překonat mysl a vymazat karmické dluhy, milovat Boha tělem, duší a myslí…. .

        Z rozhovoru se S.Grófem jsem ještě vybral něco, co se týká vědomí :

        „To, co zažíváme, lze pojmenovat jako virtuální realitu, což je pojem, který používáme v kontextu moderní technologie. Užíváme moderní virtuální technologie a nejedná se o něco hmotného. Můžete si zakoupit zprostředkování zkušeností, můžete vytvářet realitu, včetně hmotné reality. Až technologie vytváření umělých počítačových „virtuálních realit“ ještě více pokročí, řekněme za dvacet let, my všichni budeme chápat, že samotný fakt, že něco zažíváme, ještě neznamená, že to doopravdy existuje „tam venku“. Už nyní dokážeme ošálit zrak pomocí hologramu a dokážeme vytvářet holofonický zvuk. Naopak nedokážeme například ošálit hmatový smysl, protože ten je příliš komplexní — obsahuje příliš mnoho elementů a struktur, z nichž některé vnímají bolest, jiné tlak, další jsou proprioceptivní (koordinují tělo v prostoru — pozn. red.) a tak dále. Takže je velmi obtížné hmatový smysl nějak simulovat.
        Pokud byste ale například vy byl dobrý hologram, který by ošálil můj zrak, pohyboval byste rty, já bych slyšel zvuk a kdybych k vám natáhl ruku a měl hmatový vjem a v tu chvíli už jej dále nezkoumal, neměl bych jak rozlišit, co je umělé a co opravdové. Podle hinduismu je náš hmotný svět iluzí, „májou“, což znamená, že neexistuje v takové podobě, jak nám ho prezentují naše smysly. Je zajímavé, že tento náhled odpovídá současným poznatkům moderní fyziky. Fyzikové vám řeknou, že to, co máte před sebou, není pevný předmět. Ve světě neexistují žádné předměty samy o sobě. Celý vesmír je systém vibrací, matrice, která je ve své podstatě prázdná, a tak dále. Ve vědeckém světě tedy stále narůstá shoda mezi zjištěními kvantově-relativistické fyziky a výzkumu vědomí. Obory, které se zdály být v konfliktu řekněme z pohledu newtonovsko-karteziánského světonázoru 17. století, se nyní ve svých poznatcích stále více shodují.“ / konec citace/

        Je tam náznak té tzv. iluze, kterou tu diskutující zkritizovali.

        Je mi jedno, pane Pavle V., jak to chápete nyní a jak to bude chápat Vaše duše po dalších zrození. Všechno má svůj čas vývoje, poznání, získání zkušeností.

        Dovolím si připomenout jednu otázku na Vás. Má člověk duši, věříte Vy, že člověk má duši?

        Díky a pohodu a zdraví do nového roku.
        Václav Žáček

      2. Vendo,

        citoval jsem zde evangelia, kde se o duši mluví. Nikdy bych necitoval knihu, o níž si myslím, že je lživá. Pak bych měl na té lži stejnou vinu, jako její původní autor.

        S „vědeckým“ zdůvodněním, že fyzický svět je iluzí jsem se již setkal https://www.flowee.cz/iqport/6682-jan-rak-kdy-bude-na-zemi-raj-az-si-uvedomime-ze-si-realitu-vytvarime-sami Nevěřím tomu. Vysvětlení, proč se člověk skokem ze skály zabije, je nesmyslné.

        Vendo, představte si matematickou úlohu. Proslulý vědec, který ji vypočítal, tam udělal (možná úmyslně jako Leonardo da Vinci) chybu. Žák na základce přijde na to, že výpočet je špatně a logicky to zdůvodní. Co je rozhodující? Proslulost, nebo logika?

        Podle Stanislava Grófa reinkarnace existuje. Já, Pavlík Vybíhalů tvrdím, že je nelogické, když člověk trpí za špatné skutky v minulém životě, ale neví za co trpí, protože o svém minulém životě nic neví a NEMŮŽE SE POUČIT ZE SVÝCH CHYB. Vendo, zkuste najít logické vysvětlení. Možná existuje.

        S úctou

        Pavel

      3. Takže duše ano. Je to v Knize evangelií, tak ji musíme mít. Díky.

        (jen tak v závorce; se svojí duší se můžete setkat za právě probíhajícího života i Vy – i to je v Knize)

        Ještě jednou Vás cituji. „Tato víra ( v reinkarnaci ) evokuje řadu otázek, protože postrádá logiku.“

        Hledejte, prosím, logiku v těchto pár příkladech, jestli chcete. Některé děti se narodí do rodin bohatých, jiné do rodin chudáků, proč? Proč někteří lidé mají od mládí vznešený charakter, zatímco jiní jsou nečestní, lstiví a úskoční již od dětství? Proč někteří nemocní či duševně méněcenní lidé žijí na obtíž ostatním a není jim dopřáno z tohoto světa odejít, zatímco jiní, mladí a krásní lidé umírají? Proč se někteří rodí zdraví a krásní a jiní nemocní a tělesně postižení či duševně poznamenaní? Proč se jedni rodí s nadprůměrnou inteligencí , zatímco jiní jsou beznadějně slabomyslní? Všechny tyto rozdíly v charakteru, schopnostech, zdraví, prostředí ve kterém žijeme a ve všem ostatním, jsou dány zákonem karmy. Jsou ovocem, úrodou našich minulých myšlenek, přání a činů. Nejsou výsledkem rozhodnutí božstev nebo ničím neomezené „vůle boží“. Jsou důsledkem osudu, který si každý z nás dle zákona karmy připravil a neustále připravuje.

        Můžete mi, pane Pavle V. naznačit, proč tomu tak je? Myslíte si, že Bůh je nějak potměšilý a „stíhá“ dávat z nějakého nepochopitelného rozmaru rodícím se lidem /duším/ různý úděl, i ten nepříjemný? V těch příkladech i dost nepochopitelný. Kde v tom vidíte logiku?

        (zase v závorce – Bůh pověřil jinou, nižší sílu, která vládne tomuto světu, ale o tom jsem tady již psal v článcích a diskutoval mnohokráte a nebudu „odbíhat“ jinam…….)

        Život za životem se snažíme nalézt opravdové štěstí. Cestu k němu často hledáme v hromadění bohatství, usilování o slávu a moc, ve smyslových radostech a v mnoha dalších uspokojeních svých přání. Život za životem jsme pohlcováni svým bojem, svými nadějemi i obavami a touhami. Protože neznáme skutečný důvod své existence na tomto světě, ztrácíme svůj drahocenný čas klopýtáním a hledáním. Vše co učiníme, vytváří karmu a přivádí nás do situací, ve kterých se dnes a nebo v příštím životě nalézáme.

        Je pouze jeden jediný důvod, proč se na svět znovu a znovu vracíme, a to abychom prošli vývojem a kráčeli vzhůru až do chvíle, kdy jsme díky své dobré karmě připraveni sejít se s dokonalým Mistrem a potom s jeho pomocí se dostali do svého opravdového domova, domova duše. Tělo zde vždy zůstává a v ten prach podle Knihy se promění. Tělo nic neznamená; je to jen nástroj, který nám byl dán pro to, abychom za konkrétního svého právě probíhajícího života změnili své směřování. Pokud se nám nepodaří dojít k poznání sebe sama, k poznání své duše, k osvobození se pro vzestup do jednoty a harmonie, budeme se znovu do tohoto světa navracet. To je reinkarnace a její podstata.

        Zkuste mi prosím odpovědět na ty otázky v odstavci nahoře….“Některé děti se narodí do rodin ……. .

        Děkuji.

        Ten odkaz na pana vědce Raka, to je jisté sousto pro Pardala. Ten se ozve. / a nebo taky ne /

        Pěkný den.
        Václav Žáček

        P.S.
        Měl byste prosím hodnověrný zdroj obsahu těch evangelií, která byla pro křesťanské náboženství přijata před asi obrovským zásahem do nich po koncilu v r.553 n.l. v Konstantinopolu?? Byla tam mj. přijata anaténa znění /cca/: „Pokud někdo hlásá bájnou preexistenci duší a bude hlásat i jejich nehoráznou obnovu, která z toho vyplývá – nechť je prokletý!“

        Umíte si, pane Pavle V. představit, jaké zásahy se musely po přijetí této klatby dít v textu evangelií a jak se toho církevního prokletí a jeho důsledků museli tehdejší lidé bát? Nicméně, i tak z důvodu neporozumění, tam zůstalo po upravovatelích dost z toho, co na reinkarnaci /preexistenci duší / poukazuje. Třeba to, že dlužník nevyjde z vězení, dokud svůj dluh nezaplatí.

      4. Vendo,

        Když to zestručním, vy se ptáte, proč ve světě někdy trpí nevinní lidé, zatímco zlí se mají dobře. Ateisté z toho vyvozují, že Bůh není, protože kdyby byl, nemohl by se na takovou nespravedlnost dívat a musel by zakročit. Pokud tedy existuje, není dobrý. Vyjdeme-li z předpokladu, že existuje jen hmotný svět, pak bychom museli dát ateistům zapravdu.

        Z křesťanského hlediska je všechno jinak. Smrtí těla život člověka nekončí. Pozemský život je pouhou epizodou ve srovnání s nekonečným životem v království Božím či v pekle. Jestliže tedy člověk na zemi trpí, Bůh mu to po smrti tisícinásobně vynahradí – učiní spravedlnosti za dost. Bůh tedy nespravedlivý není. Názornou ukázkou je v tomto směru kniha Jób. Jób byl spravedlivý člověk a Bůh na něj seslal sérii pohrom. Jóbovi přátelé viděli příčinu v jeho hříších. On však žádné neměl. Jób se v motlitbě znovu a znovu táže Boha, proč na něj seslal tak strašný trest. Bůh na konci příběhu k Jóbovi promluví, ale na otázku po smyslu jeho utrpení stejně neodpoví. Naznačí pouze, že člověk má tak omezený rozhled, že Boží důvody jsou mimo oblast jeho schopnosti to pochopit. Analogií je například rozhodnutí rodičů dětem nepříjemné, které jim rodiče ani nevysvětlí, jelikož vědí, že by to byla u tak malých dětí jen ztráta času. V příběhu o nakonec Bůh Jóbovi vše násobně vynahradí. Příběh ukazuje, že Bůh má dost možností dát věci do pořádku a že to také udělá.

        Závěrem: Přiznávám, že křesťané neví, proč na světě trpí nevinní. Neví, proč se lidé rodí v obrovských nerovnostech. Utrpení však může být pro člověka výhodou – Bůh ho má o to radši.

        Pavel

      5. ad/ Když to zestručním, vy se ptáte, proč ve světě někdy trpí nevinní lidé, zatímco zlí se mají dobře.

        Pavle V., to chápete špatně. Já přece netvrdím, že nevinní lidé trpí a zlí se mají dobře. A také to zestručnění mělo v mé otázce – jakou v tom vidíte logiku, o které jste začal psát.

        Napsal jsem Vám – „některé děti se narodí do rodin bohatých, jiné do rodin chudáků“, a zeptal se proč tomu tak je a jakou v tom vidíte logiku? To, že se někdo narodí do rodiny bohatých lidí ale přece neznamená, že byl zlý a má se dobře a naopak,….. a jiný se zrodí do rodiny chudáků – to neznamená, že trpí jako nevinný !! To nechápete a v závěru to přiznáváte.

        Ptám se v tomto příkladu – „proč někteří lidé mají od mládí vznešený charakter, zatímco jiní jsou nečestní, lstiví a úskoční již od dětství?“ Ti co mají vznešený charakter jsou /byli/ snad podle Vás zlí a je to nespravedlivé, když se mají dobře a ti nečestní, lstiví a úskoční trpí za nějakou svou čestnost a spravedlnost – podle Vás je nevinný?? atd. – viz. další mé příklady !

        Pavle V., nebudu to více vysvětlovat. Karmický zákon, kterým si každý jeden z nás připravuje svůj osud a současně každý odžívá dřívější setbu jako sklizeň za minulý život duše v těle, které pochopitelně nebyl životem V.Žáčka či Pavla V. v minulosti. Prostě to pro Vás nemá logiku a svádíte to, jako to dělají ateisté, snad i na Boha!

        Bůh je ale spravedlivý…..má mnoho vznešených přívlastků. Bůh ale tady svěřil správu v hmotném světě Negativní síle. Ta tu drží „odpadlé duše“, které zde procházejí vývojem jako ve škole života a v těle člověka, se svými lidskými vlastnostmi vytváří karmu. Jejich mysl si nevšímá pravé cesty. neví o ni, jejich duše je v područí mysli a mělo to být a má to být naopak. Negativní síla dostala obrovský nástroj – mysl a smysly, které ve většině případů vítězí nad čistou duší, protože mysl pozorují tento svět, ochutnávají ho a mysl to vyhodnocuje. Ale dost o tomto.

        Píšete mi, že – „Pozemský život je pouhou epizodou ve srovnání s nekonečným životem v království Božím či v pekle.“

        Předesílám – dostat se do Božího království, to je pro duši cíl a základní smysl jejího života v těle. Peklo není nekonečné – o tom trochu dál.

        A tedy naopak! Epizody jsou tady ve hmotném světě. A přesto lidské tělo pod nadvládou mysli plní smyslová přání, jedná pod vlivem chtíčů, chtivosti, lpění, hněvu, ega, závisti, sobeckosti….., je pod vlivem vášní mysli. A mysl je agent Negativní síly. Je to nástroj duše. A ta epizoda tady trvá u někoho 50, u někoho 80 roků, ale tam, na jiném světě setrvá duše v nápravě, v očistci /pekle/ třeba i dlouhé věky, a nebo také naopak v nebi za odměnu, ale navrací se, dokud mnoho a mnoho epizod života zde naučí duší ovládnout mysl, využívaje svědomí, intuici…..a další a kdy se duše svým žitím zbaví karmy. Bůh chce duši čistou.

        Ježíš říkal v nejvyšším přikázání – milujte Boha celou svou duší, srdcem a myslí. A to dělal i ten starozákonní Job. Ale nedělali to jiní, zradili, zabíjeli, vraždili, děti i ženy, Jidáš za třicet stříbrných spáchal zločin na svém Mistrovi. Miloval Boha podle Ježíšova přikázání. Ne, představa penízků a co za ně bude mít ho přivedla ke hříchu.

        Píšete nakonec přiznání za křesťany – „Závěrem: Přiznávám, že křesťané neví, proč na světě trpí nevinní. Neví, proč se lidé rodí v obrovských nerovnostech. Utrpení však může být pro člověka výhodou – Bůh ho má o to radši.“

        Probůh, proč si myslíte, že trpí nevinní? Nakouknete k ateistům, kteří v tom mají jasno.

        Člověk seje svým životem v hmotném těle svoji setbu !! A sklízí svoji úrodu. Zákon karmy je vysoce spravedlivý. Co zaseješ, to sklidíš. zaseješ pšenici, sklidíš pšenici, zaseješ zlo, sklidíš zlo…. . Jestli Vám mohu doporučit – nemyslete si prosím, že lidé trpí v hmotném světě bezdůvodně a jen proto, že to pro ně bude výhoda a že je bude mít Bůh raději.

        Naprosto špatně.

        Uvedu Vám ještě jeden příklad. Máte hrůzný sen, ve které Vás honí člověk s nožem a chce Vás zabít. Vy utíkáte, řvete hrůzou…… . Probudíte se třeba i s pláčem a sláva, byl to jen sen. Ale ten sen se může opakovat- Za týden, další měsíc třeba 3x, a znovu a znovu. Přestanete nad tím mávat rukou a zamyslíte se, proč tuto hrůzu prožíváte. A začnete pomalu uvažovat, že se Vám tímto snem něco vrací, co jste spáchal v minulém / v minulých / životech.

        Ale tam, v tom očistci, v nápravném zařízení, bez těla, bez možnosti se probudit, prožíváte situace bez odpočinku…..a stále je Vám připomínáno…..to jsi udělal v minulém životě, přinesl jsi utrpení….. . (Přečtěte si Danteho Božskou komedii. Ne náhou má části Peklo – Očistec – Ráj). A duše se tím učí, ví, že je to špatně. Ale kdyby to věděla po novém zrození, nezapomněla by to, už by nikdy nic takového nespáchala, naopak, žila by život čistý až svatý. A Negativní síla by tak o tento oživující princip, o duši přišla. Duše zde musí žít miliony různých životů a ty, které se vývojem dostaly do těla člověka mají poprvé, podruhé a třeba i po desáté své vášně nezvládnuty. Jsou okouzleny sexem, cestou k bohatství a moci….a tam to nebývá většinou nijak čestné.

        Bůh má možnost zasáhnout a „udělit“ duši milost. Ale ta duše musí prokázat v lidském těle poznání, snahu, trpělivost, to, že chápe zákon, setbu, sklizeň, jít za tím Světle, Bohem, Harmonií a Jednotou. Zahodit tužby po tom, kdy se naplní nějaké přízemní přání, které potěší smysli a mysl teď, ale zítra se duše probudí s kocovinou a hříchem, který ji spolehlivě k Bohu nepustí. To je Jeho zákon.

        Proto ta cesta reinkarnací. Proto zákon karmy, zákon vyrovnání, příčiny a následku.

        Jsem rád za Vaše závěrečné přiznání. Mnoho lidí by k tomu nemělo odvahu.

        Pěkný večer.
        Václav Žáček

      6. A nemůže to být náhodou ještě jinak než si to představuje pavel v a než si to představuje Venda?
        Za mě je to co zde prožíváme hodně jinak, a oba pánové žijí v představách a dogmatech které dávají smysl jejich rozumu. Jenže rozum je velmi přeceňovaný, a většinou vede do slepé uličky.

      7. ad.Karmický zákon, kterým si každý jeden z nás připravuje svůj osud a současně každý odžívá dřívější setbu jako sklizeň za minulý život duše v těle, které pochopitelně nebyl životem V.Žáčka či Pavla V. v minulosti.

        Lež.

        ad.Bůh ale tady svěřil správu v hmotném světě Negativní síle. Ta tu drží „odpadlé duše“, které zde procházejí vývojem jako ve škole života a v těle člověka, se svými lidskými vlastnostmi vytváří karmu. Jejich mysl si nevšímá pravé cesty. neví o ni, jejich duše je v područí mysli a mělo to být a má to být naopak. Negativní síla dostala obrovský nástroj – mysl a smysly, které ve většině případů vítězí nad čistou duší, protože mysl pozorují tento svět, ochutnávají ho a mysl to vyhodnocuje.

        Lež.

        ad. dostat se do Božího království, to je pro duši cíl a základní smysl jejího života v těle.

        Lež.

        ad.A mysl je agent Negativní síly. Je to nástroj duše.

        Lež.

        ad.Ježíš říkal

        Vůbec nechápeš o čem mluvíš a píšeš.

        ad.Ale nedělali to jiní, zradili, zabíjeli, vraždili, děti i ženy, Jidáš za třicet stříbrných spáchal zločin na svém Mistrovi. Miloval Boha podle Ježíšova přikázání. Ne, představa penízků a co za ně bude mít ho přivedla ke hříchu.

        Lež.

        ad.Zákon karmy je vysoce spravedlivý.

        Zákon stavu mysli/ducha/ je spravedlivý.

        ad. Máte hrůzný sen, ve které Vás honí člověk s nožem a chce Vás zabít. Vy utíkáte, řvete hrůzou…… . Probudíte se třeba i s pláčem a sláva, byl to jen sen. Ale ten sen se může opakovat- Za týden, další měsíc třeba 3x, a znovu a znovu. Přestanete nad tím mávat rukou a zamyslíte se, proč tuto hrůzu prožíváte. A začnete pomalu uvažovat, že se Vám tímto snem něco vrací, co jste spáchal v minulém / v minulých / životech.

        Lež.

        ad.Ale tam, v tom očistci, v nápravném zařízení, bez těla, bez možnosti se probudit, prožíváte situace bez odpočinku…..a stále je Vám připomínáno…..to jsi udělal v minulém životě, přinesl jsi utrpení…..

        Lež. Navíc tam je právě zde.

        ad.A duše se tím učí, ví, že je to špatně. Ale kdyby to věděla po novém zrození, nezapomněla by to, už by nikdy nic takového nespáchala, naopak, žila by život čistý až svatý. A Negativní síla by tak o tento oživující princip, o duši přišla. Duše zde musí žít miliony různých životů a ty, které se vývojem dostaly do těla člověka mají poprvé, podruhé a třeba i po desáté své vášně nezvládnuty.

        Lež.

        ad.Jsou okouzleny sexem, cestou k bohatství a moci….a tam to nebývá většinou nijak čestné.

        Lež.Mluvíš o duchu,nikoliv duši.

        ad.Bůh má možnost zasáhnout a „udělit“ duši milost. Ale ta duše musí prokázat v lidském těle poznání, snahu, trpělivost, to, že chápe zákon, setbu, sklizeň, jít za tím Světle, Bohem, Harmonií a Jednotou. Zahodit tužby po tom, kdy se naplní nějaké přízemní přání, které potěší smysli a mysl teď, ale zítra se duše probudí s kocovinou a hříchem, který ji spolehlivě k Bohu nepustí. To je Jeho zákon.

        Lež.

        ad.Proto ta cesta reinkarnací. Proto zákon karmy, zákon vyrovnání, příčiny a následku.

        Lež.

      8. Cit.:“Ptám se v tomto příkladu – „proč někteří lidé mají od mládí vznešený charakter, zatímco jiní jsou nečestní, lstiví a úskoční již od dětství?“

        Podle mého názoru se nikdo nenarodí se vznešeným charakterem a nikdo se nenarodí jako lstivý a úskočný. Jak to pozoruji na svých vnoučatech, člověk se narodí jako sobecké zvířátko, které nechce půjčit hračku svému sourozenci, přestože si s ní samo v tu chvíli nehraje. Když trošku povyroste, začne tvrdě prosazovat svou vůli a rodiče často neví, co s ním. Pokud se dítě takto (sobecky) chová, je to zcela obvyklé a je na rodičích, aby z něj soustavným působením udělali člověka. Jestli z něj vyroste někdo ušlechtilý nebo podrazák, na to vliv strašně moc věcí. A tak v rodině vzdělaných rodičů může vyrůst beznadějný narkoman nebo ještě hůře inteligentní svině a naopak v nějaké favele vyroste mravní osobnost. V každém případě je na svobodné vůli člověka, zda se rozhodne pro dobro nebo pro zlo. Žádný člověk nemá nalajnovaný osud již od narození a dokonce jako lotr po pravici se může obrátit a zachránit na poslední chvíli. Ostatně i on musel projevit statečnost, když se zastal člověka, kterého dav měl za naprostou nulu a cítil k němu hlubokou nenávist. Ano, lotr po pravici se dokázal postavit davovému šílenství. Z tohoto důvodu mu Ježíš řekl: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.“

        Ušlechtilost člověka nespočívá v tom, že nepropadá zvířecím vášním (podle vás lákadlům mysli). Ušlechtilost je v tom, že člověk aktivně dělá něco proto, aby ve světě nebylo tolik utrpení. To může být almužna, ale může to být v krajním případě i použití zbraně v obranném boji. Největší ušlechtilost je odpor proti systémovému zlu – proti ideologiím, které brání svobodě myšlení a snímají z lidí odpovědnost za vlastní skutky. Proti ideologiím, které dělají z lidí tupé, snadno ovladatelné stádo. Takové ideologie jsou hlavní satanovou zbraní.

      9. „Ale tam, v tom očistci, v nápravném zařízení, bez těla, bez možnosti se probudit, prožíváte situace bez odpočinku…..a stále je Vám připomínáno…..to jsi udělal v minulém životě, přinesl jsi utrpení….. . (Přečtěte si Danteho Božskou komedii. Ne náhou má části Peklo – Očistec – Ráj). A duše se tím učí, ví, že je to špatně. Ale kdyby to věděla po novém zrození, nezapomněla by to, už by nikdy nic takového nespáchala, naopak, žila by život čistý až svatý. A Negativní síla by tak o tento oživující princip, o duši přišla. Duše zde musí žít miliony různých životů a ty, které se vývojem dostaly do těla člověka mají poprvé, podruhé a třeba i po desáté své vášně nezvládnuty. Jsou okouzleny sexem, cestou k bohatství a moci….a tam to nebývá většinou nijak čestné.“

        Přečetl jsem si něco o převtělování duší na Wikipedii a zjistil, že podle tohoto učení se po smrti člověka může jeho duše dostat nejen do nového těla, ale i do různých sfér a mimo jiné i do pekla. Avšak i odtud se po určité době osvobodí a znovu se vtělí do nějakého hmotného těla v tomto světě. Tento koloběh se opakuje tak dlouho, dokud nějaký člověk, v němž se ta duše usídlila, nedosáhne osvobození. K tomu mám jisté otázky, abych pochopil logiku věci. Tyto otázky by tedy neměly být chápány jako řečnické.

        1. Pokud se duše zlého člověka po smrti ocitne v pekle, je tam trestána?
        2. Je-li v pekle trestána, ví proč je trestána? Ví co na zemi spáchala?
        3. Je-li v pekle potrestána, zneutralizuje se tím její negativní karma?
        4. Jestli se duše utrpením v pekle očistí, proč se posléze znovu vtěluje?
        5. Pokud se duše znovu vtělí, proč znovu začíná od nuly? Proč o sobě nic neví a nemůže se poučit z chyb spáchaných v minulých životech? Jaký smysl ten minulý život má, pokud nevede k žádnému poučení?
        6. Pokud se duše znovu vtělí, trpí za své hříchy v minulém životě, nebo jsou tyto hříchy předchozím pobytem v pekle smazány?
        7. Je správné pomáhat člověku, který trpí, když si to sám zavinil ve svém minulém životě?
        8. Je satan opravdu tou osobou, která je podle karmického zákona pověřena Bohem výkonem spravedlnosti?

        Prosím o přímé odpovědi, ne o odkaz na nějakou knihu. Díky.

      10. „Žádný člověk nemá nalajnovaný osud již od narození a dokonce jako lotr po pravici se může obrátit a zachránit na poslední chvíli. Ostatně i on musel projevit statečnost, když se zastal člověka, kterého dav měl za naprostou nulu a cítil k němu hlubokou nenávist. Ano, lotr po pravici se dokázal postavit davovému šílenství. Z tohoto důvodu mu Ježíš řekl: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.““

        Je to mylná představa a je naroubovaná na nesprávně přeložený a vyložený výrok. Tam není ještě dnes, ale „v teď“
        Co to znamená? Být a žít v teď znamená žít pouze přítomností, být vědomě v přítomném okamžiku, kdy mysl neřeší co bylo a nebo co bude. Být plným vědomým v teď znamená, že mysl zpracovává všechno aktuálně se dějící, tedy vnímá vzruchy ze všech smyslů kterými je tělo vybaveno, a tím je naplněna kapacita mysli natolik, že není možné aby do ní přicházely bezděčné myšlenky. Je to zastavení dotírajících myšlenek beze snahy je zastavovat, dojde dokonce k zastavení strachu. Když je dosaženo tohoto stavu trvale, je to vysvobození z duality a je to rajský stav.
        Ježíš tedy sděloval : V teď budeš se mnou v ráji, žitím přítomného okamžiku budeš vysvobozen.

      11. ad.: Když je dosaženo tohoto stavu trvale, je to vysvobození z duality a je to rajský stav.

        To může fungovat do okamžiku, než člověk dostane hlad. Pak se musí zase postarat o své tělo a je po rajském stavu. Takže je to pěkná blbost. Ten stav je prakticky nedosažitelný.

      12. Lojzo pocit hladu nemá s koncem stavu konečného vysvobození nic co dělat, nezruší ho. Copak Adam a Eva nebyli v rajském stavu když žili v rajské zahradě a hlad řešili pojídáním plodů které tam všude rostli? Rajský stav jim skončil až požitím plodů ze stromu poznání dobrého a zlého, tedy duality.

      13. Pane Pavle V.,

        reaguji na Váš příspěvek z 6.1.2020 (23:17)

        Vyměňujeme si informace a názory. A každý jsme při tom někde jinde. Je proto i logické zamyslet se nad tím, jestli chci Vás o něčem „svém“ přesvědčit a nebo si připustit, že Vy, naprosto s Vašim dobrým úmyslem, chcete přesvědčit o něčem mě. Za sebe – já Vás nechci o ničem přesvědčit. Samozřejmě, že ale chci Vám odpovědět na Vaše otázky tak, jak to cítím ze svého poznání.

        Historie je ošidná záležitost již i proto, že paměť je snadno ovlivnitelná. Můžeme hledat spolu shodu v téměř dva tisíce let starém učení Pána Ježíše Krista, jak čemu rozumíme, bez ohledu na instituci náboženství, církve a přijatých dogmat. Položil jsem Vám celkem hloupou otázku – něco ve smyslu, jak se asi změnil text přijatých evangelií po koncilu v Konstantinopolu. 500 roků po smrti Ježíše trvaly úpravy toho, co pak již mělo být pro lidské vykladače a ovládající církve svatým a neměnným slovem. Co muselo být z textů vyjmuto, aby bylo učiněno zadost tomu, že obyčejní věřící, kněží, biskupové……, přestali kázat bájnou preexistenci duší? Já to nevím. To učení JK není tak staré a já si troufám sem dávat ještě mnohem starší učení např. Véd, které je navíc ze zcela jiné oblasti – kultury. Proč byste zrovna tomuto měl věřit, když nevěříte Ježíšově zemědělskému příkladu – co nasejete, to sklidíte. A že z trní nelze sklízet sladké fíky?

        Ano, zákon karmy / a sním související reinkarnace/ je opravdovým klíčovým duchovním zákonem. Pokud zpochybníte, že existují duchovní zákony, tak již raději dál nečtěte. Řídí se jim nejméně náš známý svět. / to „náš známý svět“ má znamenat, že to snáz pochopíme tady. Někdo by se mohl zeptat, zda platí tento zákon i v souhvězdí Orionu? Jsou tací lidé – platí! To je zákon pro oblast celého hmotného stvoření / Zákon sklizně úrody po setbě jako to, že se nám konajícím jednou podle něj vrátí spravedlivá odplata, dobré i zlé. Jinými slovy, že na tomto světě spravedlnost skutečně existuje. Nejde o to, že existuje v rámci jednoho života, ale existuje na úrovni našeho věčného bytí. Je v něm důležité, že naše myšlenky, skutky a slova jsou navěky zaregistrovány, nikoliv v rámci jednoho života, ale na úrovni našeho věčného bytí. No a někdy musí logicky ta zasetá úroda dát zpět plody a dojde ke sklizni.

        Psal jsem na gnosis o třech druzích karmy. Existují a dohledat to asi lze i na wikipedii, které asi věříte více. Ty tři druhy karmy již přesouvají celý pohled k dalšímu duchovnímu zákonu, zákonu převtělování, reinkarnace.
        Odkaz:
        https://hledani.gnosis.cz/karmicky-zakon-jsme-u-samotne-karmy-2-cast/

        Platí v něm, že jsme to my sami, ještě před tím, než jsme se zrodili do tohoto pozemského plánu – života, kteří jsme si určili, do jakých podmínek se narodíme.

        Z toho odkazu k reinkarnaci vybírám:
        Správné porozumění zákonu karmy a s ním spojeného převtělování-reinkarnace, tedy možnosti odsloužení si našich dluhů či odměn z minulého života či i životů, je nejmocnější silou, která by měla nutit člověka, aby důsledně dodržoval všechny etické zákony, které dnes však mnozí, možná i většina, pokládají za pouhou neopodstatnělou teorii!

        Skutečným světem příčin je neviditelný svět myšlenek. Vše, co kolem sebe vidíme, je světem následků!

        Naše myšlenky a přání, ať čisté či nečisté řídí naše životy a celý náš osud; jak myslíme a co si přejeme, takoví jsme a takovými se staneme!

        Bůh skutečně nemá zapotřebí, aby nás trestal, protože si každý z nás vytváří své tresty sám!

        Když někdo seje lásku, dobrou vůli, porozumění, spravedlnost, dobré chování, čisté myšlenky a dobrý přístup k ostatním lidem i všem dalším živým tvorům, bude odměněn vítanou úrodou laskavého jednání svých bližních vůči jemu samotnému. Opačná jednání – nenávist, zloba, podvody, sobectví, násilí či lži působí zlo a i to také sklidíme!

        A teď již k Vašim otázkám:

        1. Pokud se duše zlého člověka po smrti ocitne v pekle, je tam trestána? /ANO/

        2. Je-li v pekle trestána, ví proč je trestána? Ví co na zemi spáchala? /ANO/

        3. Je-li v pekle potrestána, zneutralizuje se tím její negativní karma? /NE – její trest je jako výuka ve škole – proto používám raději místo pekla pojmenování očistec, kde se duše nějakým způsobem učí – viz. to Dantovo Peklo – a to, co se naučí pak dokáže – nebo nedokáže – v příštím zrození /

        4. Jestli se duše utrpením v pekle očistí, proč se posléze znovu vtěluje? / Po každé smrti těla se duše dostává k tomu procesu očistce nebo i nebe a znovu se vtěluje, aby tuto „výuku“ potvrdila. Navíc však v její osudové karmě jsou = mohou být i dosud neodžité karmické dluhy – viz. ty tři druhy karmy /

        5. Pokud se duše znovu vtělí, proč znovu začíná od nuly? Proč o sobě nic neví a nemůže se poučit z chyb spáchaných v minulých životech? Jaký smysl ten minulý život má, pokud nevede k žádnému poučení? / ten minulý život měl připraven jistý osud a v jeho žití vytvořila duše nové prohřešky, které se stanou předmětem očistce po odchodu ze života a stanou se pak zase novým osudem. Tady si dovolím poukázat na jeden omyl, který lidé neznají. Člověk není tělem, jeho podstata – duše, která je nekonečná, stále se rodící, je kapkou přímo božské esence, z  jistých důvodů uvězněna zde, v lidském, pomíjivém těle. Tu nutnost zapomínání, nebýt si v novém životě vědom svých chyb, jsem již vysvětlil dříve /

        6. Pokud se duše znovu vtělí, trpí za své hříchy v minulém životě, nebo jsou tyto hříchy předchozím pobytem v pekle smazány? /trpí i za své hříchy v minulém životě, i za ty z těch předchozích. Tzv. peklo nic nemaže. Vůle Boha je, aby se duše za života v lidském těle očistila a mohla se jako čistá navrátit. To je její úkol, který ale pozná, uvědomí si ho až i po vícero zrozeních/

        7. Je správné pomáhat člověku, který trpí, když si to sám zavinil ve svém minulém životě? / pomáhání trpícím lidem je i projevem karmického školení, tedy působením toho očistce. Pomoci lidem, odpouštět lidem, to je dobrá cesta pro duši /

        8. Je satan opravdu tou osobou, která je podle karmického zákona pověřena Bohem výkonem spravedlnosti? /doufám, že si tzv. Satana nepersonifikujete do nějakého satanáše s rohama, ocasem….. . Já ji raději pojmenoval jako Negativní sílu a stejně jako Bůh má v mnoha jazycích i mnoho pojmenování. Tady vysvětlím trochu více. V učení, které vyznávám, je pojmenována tato síla jako Kál, správce Času a Smrti. Při tvoření tohoto světa splnil Bůh této síle naplnění těchto tří přání pro řízení této poslední části hmotného světa:

        1/ Mistři – Synové nebudou přesvědčovat lidi tohoto světa o své pravdě užíváním zázračných a nadpřirozených sil ! Vysvětlivka – pak by je lid velmi rád následoval a konal podle nich.
        2/ Nikdo si zde nebude vědom ničeho, co prožil v minulých životech. Kdybychom si byli vědomi hříchů, které jsme v minulých životech spáchali a za které jsme nyní trestáni, pak bychom je přirozeně již nikdy neopakovali
        3/ Kamkoliv bude duše umístěna, vždy se bude cítit spokojena. /Jen se podívejte i na nejnižší živočichy, žádný z nich nechce umřít. Každý z nich lne ke svému životu /.

        A tak jen dodám – důvodem naší reinkarnace a vstupu na Zem je, abychom na vlastní kůži pocítili, jak jsme se kdysi chovali vůči druhým.

        Na úplný závěr něco z Nového Zákona:

        Zjevení Janovo – kap. 13:
        10 Kdo má jít do zajetí,
        do zajetí půjde.
        Kdo má být zabit mečem,
        ten mečem padne.

        Rozumíte tomu, Pavle V. ?

      14. to „Zjevení Janovo – kap. 13:“

        Domnívám se, že tato slova je nutné chápat v širším kontextu:

        4klekali před drakem, protože dal té šelmě svou moc, a klekali také před šelmou a volali: „Kdo se může rovnat té dravé šelmě, kdo se odváží s ní bojovat?“
        5A bylo jí dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě a měla moc po čtyřicet dva měsíce.
        6A tak otevřela ústa a rouhala se Bohu, jeho jménu i jeho příbytku, všem, kdo přebývají v nebi.
        7A bylo jí dáno, aby vedla válku proti svatým a aby nad nimi zvítězila. Dostala moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou;
        8budou před ní klekat všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka.
        9Kdo má uši, slyš!
        10Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí. Kdo má zemřít mečem, musí mečem zemřít. Teď musí Boží lid osvědčit trpělivost a víru.“

        Podle mého mělo Zjevení Janovo především povzbudit nově vznikající církve před pronásledováním. Jeho podstatou bylo sdělení, že křesťané musí trpět, že se bude zdát, že Zlo má navrch, ale, že všechny tyto pohromy jsou jen přechodné, že Beránek má situaci ve svých rukou.

        to „3. Je-li (duše) v pekle potrestána, zneutralizuje se tím její negativní karma? /NE – její trest je jako výuka ve škole – proto používám raději místo pekla pojmenování očistec, kde se duše nějakým způsobem učí – viz. to Dantovo Peklo – a to, co se naučí pak dokáže – nebo nedokáže – v příštím zrození /“

        To se mi zdá nelogické. Když duše v očistci trpí, měla by jí být podle zákona příčiny a následku umazána alespoň část negativní karmy. Jinak by ten zákon byl porušen. Píšete, že duše se v očistci učí. Když se však duše znovu vtělí, nic o té výuce neví- tak k čemu ta výuka? Například já nemám tušení, že jsem byl před svým zrozením v očistci a co jsem se tam naučil. Netuším, proč nic z toho nemohu využít, když o tom nevím.

        Říkáte, že člověk by měl pomáhat trpícím a já to oceňuji. Ale když bude zmírňovat jejich utrpení, bude jim podle zákona příčiny a následku škodit. Oni totiž trpí zaslouženě za své minulé zlé činy a je v jejich zájmu, aby to měli co nejdříve za sebou. Je to něco podobného, jako když rodiče potrestají své děti za nějakou lumpárnu, odejdou a babička jim ten trest zruší. Netřeba vysvětlovat, že tím na nich páchá škodu. Ten trest je měl donutit, aby si uvědomily svou vinu.

        „A tak jen dodám – důvodem naší reinkarnace a vstupu na Zem je, abychom na vlastní kůži pocítili, jak jsme se kdysi chovali vůči druhým.“

        K tomu bych chtěl říci: Jaký mají moje pocity smysl, když ten, jehož má duše obývala v minulém životě, jsem nebyl já? Já se za eventuální minulý život mé duše necítím odpovědný, protože o něm nic nevím. Uvedu příklad: Rozhodnete se pořídit rodokmen vlastní rodiny a s překvapením zjistíte, že máte šlechtický původ, ale že váš předek byl byl loupeživý rytíř s několika vraždami na krku. Vy nosíte jeho geny. Budete se cítit odpovědný za to, co spáchal? Asi sotva. On byl kýmsi jiným, než vy a skutečnost, že se váš rod v minulosti provinil vraždou, bude pro vás irelevantní. Tak ani já necítím odpovědnost za to, co moje duše spáchala v nějakém cizím těle.

        Pokud člověk pomáhá trpícím, nedělá to kvůli sobě (kvůli své karmě), ale kvůli nim samým – je mu jich líto. Jejich bolest jakoby cítí na svém těle.

        Jestliže správce karmy je pouhopouhý úředník, není důvod ho nazývat Negativní sílou. Vždyť on jen vykonává úkol svěřený mu Bohem. Tím úkolem je prosazovat karmický zákon příčiny a následku, tedy prosazovat spravedlnost. Jsou snad justiční orgány negativní?

      15. Pane Pavle V.,
        jsem rád, že jsme vyměňujeme diskuzní příspěvky. Již se to ale blíží k závěru. Dovolte mi zareagovat na ten Váš poslední.

        To Zjevení Janovo v podstatě říká, že kdo má jít do zajetí, do zajetí půjde a kdo má být zabit mečem, ten mečem padne. Neříká ale nic o tom, kdy to bude. Zákon karmy říká, kdo zabil mečem, bude zabit mečem, kdo někoho zastřelil, bude zastřelen….to je spravedlnost. Jestli má ale dojít k novému zrození, kdo to ví?

        Z praxe, z historie víme, že mnoho konajících, hříšných i dobrých, „uniklo“ trestu či odměně za svého života. Ale na onom světě, po smrti člověka, tam vyjde vše najevo a dojde to ke spravedlnosti. Ještě doplním, že úrodu zasetou sklidíme, ale využijeme ji ještě /nejen/ v tomto životě, část nám zůstane i pro jiný účel. Symbolicky, úroda plodů v jednom životě, tedy jedna setba, jedno zrání, jedna sklizeň jako průběh jednoho života, je podle zákona karmy možná k „použití“ i v jiném dalším životě. Asi jste se nepodíval na ty tři druhy karmy. A pro další život – to je ta reinkarnace.

        to „3. Je-li (duše) v pekle potrestána, zneutralizuje se tím její negativní karma? /NE – její trest je jako výuka ve škole – proto používám raději místo pekla pojmenování očistec, kde se duše nějakým způsobem učí – viz. to Dantovo Peklo – a to, co se naučí pak dokáže – nebo nedokáže – v příštím zrození /“

        Vám se to zdá nelogické. Zákon karmy je však určen jen pro tento hmotný svět, tady člověk koná, tady je zodpovědný, tady vzniká karmická zátěž. Po smrti, na onom světě /záměrně to nekomplikuji nějakými jeho pojmenováváními /, tam duše novou karmu nevytváří. Ale také ji tedy za výuku, v případě očistce, není žádná odmazána. K tomu účelu, tedy k vymazání karmických dluhů slouží jen a jen život ve fyzickém těle. To je Zákon a podstata karmy. A pane, Vy, jako Pavel V. jste v očistci nebyl. Byla tam před svým zrozením současná Vaše duše, která se do nového zrození vtělila do Pavla V. a do jistých podmínek rodiny, kam jste přišel. Je potřeba pochopit, že Vy nejste tělo. Tělo je pomíjivé, smrtelné, leč konající dobro i zlo, a to myšlenkou, slovem i skutkem. Je nástrojem mysli – koná. Tělo jednou odložíte, je Vám k ničemu. Představte si, že hasič po zdolání velkého požáru, popálený, špinavý, odkládá svůj pracovní šat a říká – to byl teda den. Zrovna tak je duši odňato v jistý moment tělo /= smrt těla jako nástroje zde/ a ona může říci, to byl teda život. / v jednom svém dřívějším článku jsem popisoval, co se děje po smrti těla, ale nebudu Vás již zdržovat /.

        ad/ „Říkáte, že člověk by měl pomáhat trpícím a já to oceňuji. Ale když bude zmírňovat jejich utrpení, bude jim podle zákona příčiny a následku škodit.“

        Nebude. Opět jste zřejmě neporozuměl celému principu karmy. Ten člověk, co pomáhá jinému zmírnit jeho utrpení, tak ta jeho práce, snaha pomoci mu, je jeho vlastní karmou. A druhotně tomu člověku i pomáhá a tím ho posouvá k možnému poznání, že si lidé mají pomáhat a ne škodit. Jakou ten trpící má karmu, co si má odžít ve svém osudu, nikdo neví, ale pomoc, laskavost jiného, doslova nabídnutá ruka, to toho dotyčného posunuje k nekonání karmy, za kterou byl potrestán utrpením. To s tou babičkou je dobré až na to, že ten pomáhající jim žádný karmický trest nemůže zrušit. / zatímco babička nechá vnouče pustit si televizi /

        ad/ Jaký mají moje pocity smysl, když ten, jehož má duše obývala v minulém životě, jsem nebyl já? – Pavle, kdo to je já? Opět to vztahujete ke svému tělu Pavla V. Tělo je jako kabát, který si obléknete pro nový život! Přechodný, pomíjející.

        ad/ Já se za eventuální minulý život mé duše necítím odpovědný, protože o něm nic nevím. – Vy nemusíte být za nic odpovědný, Vy jako tělo Pavel V. to nevíte. Ale Vaše duše to ví, podvědomě, je uvězněna ve Vašem současném těle a je na ni, jak zvládne nový život v osudu, který si předchozím životem vytvořila.

        ad/ Rozhodnete se pořídit rodokmen vlastní rodiny a s překvapením zjistíte, …….. atd.; dál to nemá cenu kopírovat. Rodokmen je sice hezká věc, ale vztahuje se k fyzickým tělům té které rodové větve. Jasně, každý má otce, matku a ti měli otce a matku a ti předchozí také….. . Uvědomte si, že duše Vašeho šlechtice prožila v jeho těle svůj osud, možnost karmického vyrovnání, ale její duše nemusí mít nic společného s Vaší nynější duší. Duši je tou vyšší spravedlivou silou vybráno tělo a osud, ve kterém odžije své karmické dluhy a geny jsou jen hmotnou součástí těla. S duchovnem nemají nic společného. A tedy, Pavle V., Vy nemusíte cítit žádnou zodpovědnost za předka např. ze 14.století. Nikdo to ani tady, ve hmotě, ani tam, v duchovním světě, po Vás nechce. Trpět za to bude jen duše toho šlechtice. Váš šlechtický předek nejste Vy. V minulém životě Vaše duše mohla žít v těle naprosto jiného rodu, kde existovala jistá provázanost – obyčejně je největší karmická vazba mezi matkou a dětmi. Duše se podle karmického zákona rodí do těla, ve kterém nejlépe odžije svůj osud. To je součást zákona karmy.

        ad/ Pokud člověk pomáhá trpícím, nedělá to kvůli sobě (kvůli své karmě), ale kvůli nim samým – je mu jich líto. Jejich bolest jakoby cítí na svém těle. – ano, Pavle V., a ta lítost je to, co se měla duše tohoto člověka naučit a co, pro vymazání svých karmických dluhů dělá / může, ale také nemusí /.

        ad/ Jestliže správce karmy je pouhopouhý úředník, není důvod ho nazývat Negativní sílou. Vždyť on jen vykonává úkol svěřený mu Bohem. Tím úkolem je prosazovat karmický zákon příčiny a následku, tedy prosazovat spravedlnost. Jsou snad justiční orgány negativní? – Pavle V., díváte se na to pozemskýma očima /pobavil jste mě /. Ten správce karmy, je současně správcem času. A to není málo! On má za úkol tady duše udržet, protože duše je oživující princip všech bytostí – mravenců, čolků i ovcí….. . A k tomu mu slouží ten karmický zákon. Jeho existence by nemala žádný smysl, když by tu neměl vtělené duše. Zákon příčiny a následku, zákon spravedlivé odplaty, trestu či odměny, zákon vyrovnání, zákon akce a reakce; jak to chcete pojmenovat. A to opravdu není málo. On ví o Vašich myšlenkách, touhách, i těch nevyjádřených. Ví o Vašich skutcích, dobrých i zlých. A jeho povinností je plnit přání a odměňovat tím, že je plní. Představte si někoho, kdo dost času přemýšlí o tom, co by dělal, kdyby vyhrál ve sportce třeba jen 15 milionů korun. Jak by nemusel pracovat, jak by podělil své dvě děti….atd.. A ten Váš úředník má díky jeho touze na tohoto člověka něco, má nad ním vládu, protože jeho povinností je mu toto jeho přání mít peníze splnit. A nemusí to být v tomto životě toho dotyčného. Ten zemře a pak se zrodí do okolností nějaké rodiny, která je pro jeho osud budoucího zbohatlíka „připravena“. Tato rodina má ambice být úspěšnou, žije v hlavním městě, kolem jsou záře reklam, ale oni mají jen na něco malého; sem tam kino, či malá zahradní slavnost. A najednou ten, jehož duše si tak silně přála v minulém životě peníze, je získá. A správce času a karmy není potměšilý, nechá mu třeba dědictví nebo výhru 100 milionů. A co se může stát. Najednou je celá rodina v úrovni těch bohatších. Začne utrácení, auta, dům, mejdany, naruší se vztahy mezi rodiči, dětmi, dojde i k násilí…..a hle. Správce času a karmy, spravedlivý správce získává nové hříšníky, kteří si nadělali problémy a má jistotu, že jejich duše tu v koloběhu zrozování zůstanou. Výherce peněz se opil, v opilosti přejel bourákem dítě, jeho táta utekl za milenkou, máma to neunesla a předčasně zemřela, sestra se vdala za lumpa, kterého zajímali jen peníze a spáchala sebevraždu.

        Omlouvám se za tento vymyšlený příběh.

        Naše diskuze se asi chýlí k závěru. Klidně se ale zeptejte na cokoliv. jste mi sympatický svým uvážlivým způsobem diskuze.

        Pěkný den.
        Václav Žáček

    2. Vážený a milý Vendo,

      „Jsou lidé, kteří nemají ani to, co by se v poznání třeba Véd za nehet vešlo a přece jim jejich mysl říká, hledej nepřesnosti, byť nerozumíš, kritizuj.“

      Když jsem byl ještě dítětem, byla mi předkládána nabídka překrásného nového světa, v němž nebudou peníze a každý si bude moci vzít v krámě na co bude mít zálusk – zadarmo. Kdo tomu nevěřil, byl považován za cvoka a později dokonce byli někteří z těch, co se vzepřeli „masám“ opravdu zavřeni do blázince. Marxisté nesnášeli kritiku. Avšak učení, které se nedokáže popasovat s kritikou, je nesmysl, což se nakonec prokázalo. Pravdivé učení nemůže být, tak jako marxismus v hlubokém rozporu se skutečností. Platí to i o učení, které pojednává o neviditelném, duchovním světě. I takové učení nemůže být v kontrastu s elementární logikou. Jako příklad bych uvedl víru v reainkarnaci. Tato víra evokuje řadu otázek, protože postrádá logiku. Alespoň mě se to tak jeví.

      Podle učení o reinkarnaci se duše po smrti těla opakovaně zrodí. Podle hinduismu do hmotného světa. Podle buddhismu se může znovu zrodit do různých iluzorních sfér včetně pekelné. I ta naše pozemská sféra takto je podle Buddhy nebo Platóna jen sférou iluzorní. Stěhování duší probíhá podle určitých pravidel. Jedním z nich je, že když se duše převtělí, neví, kým v minulém životě byla. Takže, když se převtělí například Stalin, jeho nová podoba bude nějaký otrok nebo žena ustavičně krutě týraná svým manželem. On však nabude mít tušení, proč tak nevýslovně trpí. Řekněme, že projde celou sérií nevýslovných utrpení, ale stále nebude vědět proč. Má to logiku? Znamenalo by to totiž, že pokud někdo trpí, může si za to sám. Že je to jen důsledek jeho chování v minulých životech. Má pak smysl takovému člověku pomáhat?

      Další pravidlo pro převtělování je takové, že každá duše se po sérii převtělení dříve, či později vrátí „do domu svého nebeského Otce“. Uvážíme-li, že pozemský život je místem utrpení, vychází nám, že duše po takovém návratu nesmírně touží. Co když se však člověk narodí do místa, kde mu nic neschází, do místa přepychu, jako většina z nás, kdo píšeme příspěvky na tento web? Co nám brání v hedonistickém a sobeckém způsobu života? Proč bychom se měli altruisticky dělit se svými bližními? Jednak si za svou bídu asi mohou sami a za druhé nám nic nehrozí. Jedině snad to, že se do otcovského domu dostaneme o něco později.

      Křesťanské učení vystavuje člověka požadavku, aby se rozhodl pro dobro (lásku = soucit) nebo zlo (sobectví či lhostejnost). Východní spirituální nauky však zlo jakoby nereflektovaly. Pro ně zlo vpodstatě neexistuje. Místo toho je jen nevědomost.

      Vendo, přeji vám i všem ostaním čtenářům také pokojné Vánoce. A prosím, nezapomínejte, že Ten, jehož narozeniny budeme slavit, se narodil v chlévě, ne při vůni kadidla, ale že tam byl puch dobytka.

      Pavel

      1. Pane Pavle V.,
        brzy ráno jedu pryč a pak se /asi až v neděli/ k tomuto Vašemu komentáři vrátím.

        Václav Žáček

      2. → Když jsem byl ještě dítětem…

        Mluvíš, jako by si snad dospěl…:-))) Začínám ty tvoje velkovyprávění (rozuměj: bohapustý kecy) milovat..:-)))

        → Marxisté nesnášeli kritiku.

        Dávám ti teď a tímto báječnou příležitost, ukázat se, ukázat jakej jseš „nemarxista“…-)))

        → ale že tam byl puch dobytka.

        Ale né!, pavlevé, až tak a tolik sebekritiky, to né, to nemusíš…-) To není vůbec potřeba: po ovoci jejich, poznáte je, no ne?..:-)

      3. A tak po dni štědrosti je tu další významný den a v klidu si sedám ke klávese. Jen mi chybí určitý pocit idyly těchto svátků, která by byla hlubší s čistě bílou, zasněženou krajinou. Jestli pak se toho v našich zeměpisných šířkách ještě dočkáme ?
        Reinkarnace. Je ve všech náboženstvích, filosofiích a mystických naukách. Je to jeden ze zákonů, kterým je tu vyšší mocí řízen život. Za reinkarnaci můžeme označit přetrvávání duše po smrti těla ve společnosti mysli. Mysl, ve které jsou ve formě zárodků vryté touhy a vjemy, přivede duši do dalšího těla, aby se tyto zárodky mohli naplnit a realizovat. Porozumění reinkarnaci bude ale neúplné, když neporozumíme jejímu logickému vyústění, tj. zákonu příčiny a následku. A naopak, tento zákon příčiny a následku, když ho chápeme jako odplatu za skutky a touhy, dobré i zlé, se jeví být neúplný a nekonzistentní, když ho nebereme jako součást zákona o reinkarnaci. A jakmile tedy chápeme – pojímáme reinkarnaci a zákon příčiny a následku jako součást jednoho celku, dává to celé smysl.

        Píšete, že…“ Stěhování duší probíhá podle určitých pravidel. Jedním z nich je, že když se duše převtělí, neví, kým v minulém životě byla.“ Ano, tak to prostě je, to je zákon. Ptáte se – má to logiku a vyvozujete……znamenalo by to totiž, že pokud někdo trpí, může si za to sám. Že je to jen důsledek jeho chování v minulých životech. Ano, tak to je.

        Faktem je, že duše si nepamatuje, čím byla v minulém životě a že tedy neví, za co trpí / nebo i naopak /. I to je důležitá součást zákona o reinkarnaci. Bůh není zlomyslný a „správci“ tohoto pozemského regionu, který je „správcem“ času, života, smrt a karmyi v této nejnižší úrovni umožnil používat tento zákon. Zákon setby, sklizně a konečně i zákon, kde v důsledku prožití dluhů, se duše z tohoto světa uvolňuje. V mém článku, kde jsem překopíroval jistý bačan, je naznačena Cesta a její důležitý znak, ovládnutí mysli……., samozřejmě, je tam toho víc. Kdyby si duše pamatovala své chyby a to, za co trpí, tak by již chyby neopakovala. Byla by v tomto stvoření /nejnižším/ jen relativně krátkou dobu. Berte to s rezervou – nepoučila by se, i když paradoxně zapomíná to, co prožila v minulosti. Duše je tu dalším zákonem ustanovena jako oživující princip fyzických těl /všech/, do kterých se vývojovým procesem rodí. Na závěr, zrození do těla člověka je její vývojový vrchol. Tam získává něco, dosud v nižších úrovních stvořeních, nepoznatelného.

        Dává Vám to, Pavle V. smysl?

        Václav Žáček

        P.S.
        ….je ještě mnohé, k čemu bych se mohl vyjádřit. Snad ještě příště.

      4. Ještě se vracím k tomuto Vašemu názoru z příspěvku, který jste mi adresoval a uvádím některá vysvětlení:

        „Křesťanské učení vystavuje člověka požadavku, aby se rozhodl pro dobro (lásku = soucit) nebo zlo (sobectví či lhostejnost). Východní spirituální nauky však zlo jakoby nereflektovaly. Pro ně zlo v podstatě neexistuje. Místo toho je jen nevědomost.“

        První část – Křesťanské učení vystavuje člověka požadavku, aby se rozhodl pro dobro (lásku = soucit) nebo zlo (sobectví či lhostejnost). (Jen tak navíc- pro definice dobra i zla je mnohem více pojmů-vlastností)

        Nevím, jestli je toto pravda. Okolnosti, situace v životě působící vystavují člověka požadavku, aby se rozhodoval pro dobro nebo pro zlo. Bez ohledu na náboženství. To bych chápal víc. Pak je na konkrétním člověku, pro co se rozhodne podle situace, podle své svobodné vůle. Křesťan má „nad sebou“ buď biblické desatero, kde jsou situace, které když člověk poruší, koná zlo – hřích. Nezabiješ – zabije?, nesesmilníš – sesmilní?, nepokradeš – pokrade….. . A nebo to zásadní – nejvyšší přikázání Ježíše Krista – miluj svého bližního jako sebe sama…..atd..

        Východní nauky zlo nereflektují? Samozřejmě Vás nechci přesvědčovat o opaku, ale zkuste se podívat na např. důležitou královskou cestu jógy – Pataňdžaliho. Má také v úvodu takové desatero – jama a nijama, jinak zákazy nebo příkazy. Porušením zákazů, jako je ahinsa=neubližování či nenásilí, opak je jistým zlem, satja – pravdomluvnost a porušení je jasné zlo, astéja – nekradení, opět je hříchem a zlem, když někdo krade,….atd.. Dále v perském zoroastriánství je to třeba paprsek Nejvyššího Vohu Mano, dobrá mysl, božská moudrost, čistý úmysl. A opět, porušení člověkem, jeho nespoutanou myslí je zlem.

        A nebo další text Východu – Dhammapada Buddhova slova
        116. neváhej v konání dobra
        a odvracej mysl od zla,
        kdo váhá v konání dobra,
        jeho mysl najde zalíbení ve zlu

        120. i dobrý člověk zakouší zlo
        dokud jeho dobro neuzraje,
        když však jeho dobro uzraje,
        pak dobrý člověk zakouší dobro

        121. nepodceňujte zlé skutky:
        „nic z toho se mi nevrátí“;
        i kapky vody padající
        vodou džbán naplní,
        tak naplní se pošetilec zlem,
        když trošku po trošce ho nahromadí ………atd. .

        Bhagavadgíta v kapitole druhé rozebírá zlo velmi detailně – např.
        42. Pevný cíl nemají ti, kdo touží po rozkoši a prospěchu, ani ti, kdo neumějí rozlišovat.
        62. Myšlenka na nějakou věc rodí příchylnost k této věci. Z této příchylnosti se rodí touha a z touhy vášeň.
        63. Vášeň rodí klam a klam rodí zmatek v mysli a ze zmatku mysli pochází nakonec zánik člověka.

        Kapitola třetí opět ke zlé podstatě lidského konání:
        36. Ardžuna se tázal: „Ale, Kršno, co tak silně nutí člověka k tomu, aby porušoval zákon, třeba i proti své vůli?“
        37. Vznešený odpověděl: „Je to žádost, je to hněv, rodící se z vládychtivé vášně, z lačné chtivosti a z temné nevědomosti, která je úhlavním nepřítelem lidstva.
        38. Jako oheň je zahalen dýmem, jako zrcadlo je pokryto prachem a jako zárodek je uložen v lůně mateřském, tak i žádostivost zastírá poznání ducha.
        39. Její nenasytné plameny, Ardžuno, jsou věčným nepřítelem lidí.

        A nakonec Védy. Např. princip gun. Jsou tři, které vytvářejí v různé míře „svojí účasti“ kvalitu života. Třetí z nich je Tamo-guna. U koho převládá není schopen vyššího poznání. To mu pak v důsledku zahaluje temnota jako je její projev v zaslepenosti, žádostivosti, chamtivosti či chtíči. A to je zlo. Pro tyto bytosti zůstává jejich átman cele zakryt rouškou máji (sanskrt: Máya = mámení hmotného světa). Tady by to bylo na velké vysvětlování.

        Celý můj krátký příspěvek naznačuje, že zlo je ve východních naukách reflektováno. Ale samozřejmě, že to nemusíte vůbec přijímat.

        Pěkný večer.
        Václav Žáček

      5. Vendo,

        pokud by neexistoval Bůh, znamenalo by to, že by neexistovala ani opravdová spravedlnost. Existovala by jen ta lidská, která je v principu velice omezená. Inteligentní zločinec dokáže zamést stopy, nebo ještě lépe podplatit soudce nebo dokonce ovládnout justiční systém a stát se vůči spravedlnosti imunním. Světská spravedlnost tedy postihuje jen malé ryby. Kam spěje svět bez Boha, ukázaly výsledky nacismu a komunismu. Komunističtí ideologové tvrdili, že nacisté měli na opascích nápis „Gott mit uns“, ale skutečnost je taková, že papež Pius XI. vydal v roce 1937 encykliku Mit brennender Sorge (psanou německy), kde se od nacismu tvrdě distancoval. Její vydání znamenalo, že žádný vážný katolík již nadále nemohl považovat podporu nacismu za slučitelnou s jeho vírou. Hrůzy obou ateistických systémů se staly dostatečným důkazem, že svět Boha nutně potřebuje.

        Primitivní lidé žili v permanentní válce. To zjistili cestovatelé, když navštívili skanzen doby kamenné, Papuu-Novou Guineu. Takový život v neustálém nebezpečí není příjemný a tak se vyvinula etika založená na obchodní bázi: Když se ty budeš vůči mě chovat příjemně, já ti budu oplácet stejným. Tato ateistická etika je silně pokrytecká – pod naleštěným povrchem bují mravní bahno lži a podvodu s cílem vyšvihnout se pokud možno co nejvýše ve společenském žebříčku. Aby člověk nebyl člověku vlkem, musí být někdo kdo vidí i „dokonalé“ zločiny a to je svědomí. Troufám si tvrdit, že existence svědomí je podmíněna vírou v Božskou všemohoucnost. Jsem tedy přesvědčen, že každý Bůh, který odměňuje dobro a trestá zlo je Bohem „užitečným“ a nezáleží na tom, zda je to Bůh křesťanský, židovský, hinduistický či buddhistický. Užitečným přestane být, když schválí konání zla ve prospěch „dobra“ (ve prospěch určitého náboženství). Každý fanatismus je obrovské zlo, ale náboženský fanatismus je zlo nejhorší (šíření víry ohněm a mečem). Budeme-li zkoumat různé náboženské sytémy, zjistíme, že každý z nich má temná období své historie – ne pouze islám.

        Je milé, že východní náboženství hlásají lásku, ale princip reinkarnace popírá odměnu za konání dobra i trest za zlo. Například, řekněme, že já se dám na dráhu zločinu. Nemám se však čeho bát. Když umřu a narodím se do jiného těla, o svých minulých zločinech nebudu vědět. I kdybych se narodil do utrpení, nebudu vědět proč trpím. Je to podobné, jako kdyby sadistického vraha odsoudili na doživotí a posléze u něj nějakou operací vyvolali amnézii. Stal by z něj člověk, který trpí, ale netuší proč. To je přece silně nelogické. Já například netuším, co jsem spáchal ve svém minulém životě. Kdybych to věděl, mohl bych se alespoň pokusit své minulé zlé činy nějak napravit.

        Chtěl bych ještě podotknout, že ne každý ateista postrádá svědomí. Děti také mají svědomí, ač o Bohu mnoho nevědí. Dětské vědomí je postupně „programováno“ rodiči, školou i celou společností a dítě se pak podle toho programu chová, aniž by tušilo, proč to dělá. Jeho inteligence není na takové úrovni, že by si tuto otázku položilo. Skutečností je, že většina lidí zůstane být mentálně dětmi po celý život. To byl například případ technologa holokaustu Adolfa Eichmanna, který nepociťoval výčitky svědomí za účast na megazločinu Třetí říše, jak jsem o tom zde dříve psal. Dětská mentalita připomíná sportovní pravidla. Ta zakazují faul, ale počítá se s tím, že hráči budou i přesto fauly dělat. Když jde hráč soupeře sám proti brankáři, považuje se za normální, že náš obránce mu skočí pod nohy faul nefaul. Tak i dospělý s mentalitou dítěte zradí pokyny, kdysi mu dané rodiči, když „dojde na lámání chleba“.

        Hezký den i celý příští rok přeje

        Pavel

      6. Pane Pavle v.,
        sledujeme s Václavem hokej USA – ČR a v pauze jsem našel zajímavý příspěvek z knihy:
        EDGAR CAYCE
        TAJEMSTVÍ REINKARNACE

        . . . . je tam něco, co může objasnit i tu reinkarnaci.

        To, co nazýváme smrtí, je pro každou duši ve skutečnosti nově nabytá svoboda. Duši si můžeme představit jako družici Telstar. K tomu, aby překonala zemskou při-tažlivost a byla vypuštěna na oběžnou dráhu, jsou nutné nosné rakety. Ty, jakmile splní svůj účel, se oddělí a odpadnou. Stejné je to s naším tělem. Poté co splní svůj účel, se rozpadne v prach, zatímco duše žije dál.
        Lidské podvědomí je nesmrtelné

        ® Duše už není uvězněna ve hmotě. Je svobodná. Ze svého pobytu ze Země si s sebou odnesla záznamy všech svých myšlenek, pocitů a činů, jež jsou uloženy v „paměťové schránce“. Podvědomí nyní převzalo funkci vědomí. A to do doby, než dojde k novému vstupu na Zem, do doby další reinkarnace. Nadvědomí mezitím převezme funkce, jichž se vzdalo podvědomí a duše je schopna prožít „extáze“, které na Zemi prožívají pouze světci. ® Když nadejde doba návratu na Zem, dochází k opačnému procesu. Vědomí se stává podvědomím a podvědomí se vrací do úrovně nadvědomí. Za této nové situace zůstává zcela stranou.

        ® Vědomí nově narozeného dítěte nemůže být nikdy starší, než je jeho nově zrozené tělo. Veškerá moudrost, již nově narozená bytost nahromadila během svých nesčíslných po-bytů na Zemi, je uložena v podvědomí. ® Podvědomí je proto naším největším přítelem a rádcem.

        Čelíme-li nějakému dilematu, pak bychom měli požádat naše podvědomí, aby nám poskytlo konkrétní radu – k to-mu vytvoříme podmínky tím, že se zklidníme a budeme 15-30 minut meditovat. Mnohdy se nám dostane účinné pomoci.

        ® Další možností je požádat své podvědomí o pomoc před spánkem. Pořekadlo „ráno moudřejší večera“ není jen slovní hříčkou, nýbrž věrně popisuje proces, ke kterému během spánku dochází, když podvědomí na čas přebírá funkci vědomí a je schopno nalézt žádoucí řešení.

        ® Nově narozená duše musí znovu překonávat nejrůznější nástrahy hmotné existence. Musí postupovat ve svém duchovním vývoji vpřed, bez pomoci svého vyššího já, s výjimkou právě výše zmíněných možností.

        Má duše nějakou možnost předvídat, co ji čeká ? Ano, jestliže jednotlivé životy duše přirovnáme k románu na pokračování, jenž je součástí časopisu. Když vaše duše zemře, následuje „Pokračování příště“. Když se objevíte v novém těle, nezačínáte od nuly. Jak si ustelete, tak si lehnete. Začínáte přesně tam, kde jste skončili ve svém předchozím životě.

        ® Jestliže jste se k někomu chovali nepěkně, pak se vám to v některém z dalších životů vrátí. Pokud danému člověku odpustíte a jeho nehezké chování mu nevrátíte, pak si nebudete počínat špatně. Jestliže však budete zlé oplácet zlým, pak váš duchovní zisk bude nulový.

        Omlouvám se, že vstupuji do Vaší diskuze s Vendou.

      7. Pane Aloisi,

        vůbec mi nevadí, že vstupujete do nějaké mé diskuze. Cílem těchto diskuzí je hledání pravdy a bylo by tedy protismyslné někomu bránit, aby řekl svůj názor. Jedině takzvaný „majitel pravdy“ žádný jiný názor nechce slyšet a to já nejsem.

        Vy a Venda mi jen opakujete vaše představy o reinkarnaci, ale nereagujete na mé otázky, které by vysvětlily zásadní nelogičnost tohoto konceptu. A já jsem přesvědčen, že i v nehmotném duchovním světě platí stejné logické zákony jako v tom našem. Když si budete číst Nový zákon, zjistíte, že Ježíš pomocí svých podobenství na prvém místě učil své učedníky samostatně logicky myslet. Že jim nepředkládal nějaký soubor předpisů, ale vybízel je, aby sami nacházeli správná řešení životních situací. Například:

        21Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ 22Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale třeba sedmasedmdesátkrát. 23Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. 24A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. 25Protože dlužník neměl čím zaplatit, pán rozkázal ho prodat i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. 26Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‚Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím.‘ 27A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. 28Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: ‚Zaplať, co jsi dlužen!‘ 29Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to.‘ 30On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. 31Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a pověděli to všechno svému pánovi. 32Tu si ho pán zavolal a řekl mu: ‚Ničemný služebníku! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. 33Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?‘ 34A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. 35Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.“

        Toto podobenství ukazuje, že nebeský Otec jedná podle stejné logiky, jako kterýkoliv moudrý člověk.

      8. ad.: „paměťové schránce“

        Aloisi,
        ještě, že je ta „paměťová schránka“ v uvozovkách. Kde je ta paměťová schránka, kdyby se ty uvozovky odstranili?

      9. Pavle,
        píšete rozumně :“Platí to i o učení, které pojednává o neviditelném, duchovním světě. I takové učení nemůže být v kontrastu s elementární logikou. Jako příklad bych uvedl víru v reinkarnaci. Tato víra evokuje řadu otázek, protože postrádá logiku. Alespoň mě se to tak jeví.“
        Komentář : Ano. Ale neviditelný duchovní svět není záležitostí logiky, ale víry, potřeby víry a naděje. Vládnou tam emoce, fantazie, obavy z budoucnosti, ne logika.
        Souhrnné články o nadpřirozených jevech:
        https://vtm.zive.cz/clanky/pseudovedy-parapsychologie-a-psychotronika-aneb-kdyz-verite-v-nadprirozene-jevy/sc-870-a-200195/default.aspx#part=1
        https://vtm.zive.cz/clanky/pseudovedy-parapsychologie-a-psychotronika-aneb-kdyz-verite-v-nadprirozene-jevy/sc-870-a-200195/default.aspx#part=2
        https://vtm.zive.cz/clanky/pseudovedy-parapsychologie-a-psychotronika-aneb-kdyz-verite-v-nadprirozene-jevy/sc-870-a-200195/default.aspx#part=3

      10. Ještě k té „paměťové schránce“.

        Převzato odjinud:
        pokud rozumím fyzice správně, tak informace je VŽDY navázána na hmotný nosič. „Nehmotná informace“ je jenom „filosofický konstrukt“.

      11. …pokud rozumím fyzice správně, tak informace je VŽDY navázána na hmotný nosič. „Nehmotná informace“ je jenom „filosofický konstrukt“…

        Trefa.
        Dnešní fyzikové i filosofové prd vědí, co je hmota.

        MATERI-AL
        to je podstata Ducha Svatého.

        Ovšem tato informace by za a)
        bez hmotného nosiče nemohla existovat a
        za b)
        je pouze pro chápavé uši.

    3. Pane Pardale,

      neexistuje mikroskop, kterým by se dal pozorovat atom, jak tam po těch orbitách obíhají kolem jeho jádra elektrony. Strukturu atomu známe jen zprostředkovaně, na základě kombinace fyzikálního měření a rozumových úvah. Pozn.: Vím, že Bohrův model atomu je překonán.

      Model atomu uvádím jako příklad, že existují neviditelné věci, které lze odhalit jen s použitím rozumu. Nám, kdo se nezabýváme částicovou fyzikou, nezbývá nic jiného, než víra, že model atomu předkládaný fyziky je správný. Lze říci, že drtivou většinu toho, co „známe“, známe jen zprostředkovaně na základě výpovědi lidí, kterým věříme. A věříme jim proto, že jejich teorie fungují.

      Na rozdíl od hmotných jevů, kde jejich existenci můžeme zkoumat svými smysly, byť ne vždy přímo, duchovní svět můžeme poznávat jen na základě svědectví lidí, kteří se s tím duchovním světem seznámili „na vlastní kůži“. Jestli je jejich svědectví pravdivé, se pozná podle toho, že jim to funguje. Ježíš říká: Po ovoci poznáte je. Příklad fungujícího křesťanství: V Norsku či ve Švýcarsku existují oblasti, kde lidé nezamykají domy a auta. Příklad nefungujícího ideového systému: Čína zavádí systém sociálního kreditu, kde každý občan bude sledován státem, zda dodržuje zákony. Lidé, kteří v Číně byli, vypovídají, že dobrovolné dodržování smlouvy je pro čínského podnikatele nepochopitelná věc. V Číně bych za žádných okolností nechtěl žít.

      Co se týče parapsychologie, té nevěřím, protože klub skeptiků Sysifos již vícekrát dokázal, že jim to nefunguje. Nevěřím ani Blavatské a E. Caycemu – mýlili se.

      1. Pavle, já nepropaguji psychotroniku a pavědy, naopak. Ty odkazy a už pouhý přehled toho, co se internetem a knihami šíří, je k zamyšlení, že je třeba ve víře k takovým věcem být opatrný. Taký E.Cayce- kdyby nebyl internet, znalo by u nás jeho věštění méně lidí.
        https://www.databazeknih.cz/autori/edgar-cayce-10624
        E.Cyce každý den něco napsal nebo věštil, takže se tím dobře uživil. U nás má databázi 40 knih. Četl jsem jednu, zajímavé, ale kdo to bere vážně?
        Karel Marx má u nás databázi 57 knih, taky se tím psaním živil a myslel to s lidstvem dobře. A čas ukázal, že to byla magořina materialistická.
        To neznamená, že mám věřit pilnému pisateli ezoterickému.
        Píšete rozumně :“Na rozdíl od hmotných jevů, kde jejich existenci můžeme zkoumat svými smysly, byť ne vždy přímo, duchovní svět můžeme poznávat jen na základě svědectví lidí, kteří se s tím duchovním světem seznámili „na vlastní kůži“. Jestli je jejich svědectví pravdivé, se pozná podle toho, že jim to funguje.“
        Až na ten závěr, že nepoznáme v životě, jestli to funguje.
        Venda nás tady kojí jak malá děcka reinkarnací a učením Sant Mat. Ověřit se nedá vůbec nic, věřit se dá tak leda tomu, že Venda byl v Indii a na nějakém velkomítingu se setkal s jakýmsi Mistrem. No, a co. Určitě z toho neplyne sedět s klapkama na očích a na uších a rezonovat s melodií Šabdu a dumat o astrální duši, jinak nás karma potrestá.
        Já jsem šel tři hodiny lesem se psem, nesetkal jsem se s nikým a taky mě duševně to obohatilo. Byl jsem s manželkou hodinu v plném kostele na poděkování za uplynulý rok a taky mě to obohatilo a posílilo.
        Souhlasím s Vámi, dobré tradice držet. Byl jsem asi před 25 lety v Dánsku a opravdu, garáž otevřená, auto s klíčkama a nezamčené. A kde jsou dnes ve velkých městech, když si nechali vykořenit dobré základy své kultury?
        Křesťanská tradice a morálka do naší země patří, může být člověku oporou. A není nutné věřit všemu, že je nesmrtelná duše a život věčný. Amen.

      2. Pane Pardale,

        učení Sant Mat neznám a nechci ho tedy odsuzovat. Je mi sympatické, že vybízí člověka k lásce vůči bližnímu a definuje zlé jednání. Má mnoho společného s učením Ježíše Krista, ale současně se také v mnohém liší. Teologické spory však považuji za zbytečné. V Evropě kdysi zuřily „náboženské“ války mezi katolíky a protestanty. Když se na věc podíváme s odstupem času, zjistíme, že teologické rozdíly mezi oběma stranami nebyly nijak zásadní. Ve skutečnosti v těchto válkách nešlo o náboženství, nýbrž o statky a moc. Nicméně teologické spory daly panovníkům do ruky zbraň k rozeštvání lidí – k vyvolání nenávisti, která je podmínkou vedení války. Důkazem, že teologie nebyla příčinou válek, je skutečnost, že většina křesťanských církví se dnes smířila v ekumenickém hnutí. Myslím si tedy, že všechna monoteistická náboženství by neměla opakovat staré chyby, ale měla by hledat, co je jim společné. Měla by se snažit najít společný etický kodex, aby v budoucnosti už nikdy nemohly vzniknout nábožensky podbarvené války, aby už nikdo nikdy nemohl tvrdit, že on bojuje, protože to chce jeho Bůh.

        Při čtení Nového zákona mám pocit, že smyslem Ježíšovy mise bylo na prvém místě naučit člověka správně vycházet se svými bližními, aby jeho život byl pokojný, aby dosáhl Božího království již ve svém fyzickém životě. Křesťanská etika je založena na odpovědnosti vůči druhým (světu)- když se něde děje bezpráví, nemohu říci, že se mě to netýká. Obávám se, že východní kulty nic takového neznají, že tam je každý spirituální člověk zaměřen jen na svůj vnitřní duchovní svět, že pouze hledá sám sebe (svoji božskou jiskru), že cílem není aktivní účast ve světě, ale distancování se od světa jako od entity, na níž vlastně vůbec nezáleží. Nejsem si ovšem jist, že tomu tak skutečně je – východní nauky jsem detailně nestudoval.

        Pavel

      3. —>pavel v.
        Souhlasím s Vaším posledním odstavcem, jsou tam dobré myšlenky:
        „Při čtení Nového zákona mám pocit, že smyslem Ježíšovy mise bylo na prvém místě naučit člověka správně vycházet se svými bližními, aby jeho život byl pokojný, aby dosáhl Božího království již ve svém fyzickém životě. Křesťanská etika je založena na odpovědnosti vůči druhým (světu)- když se někde děje bezpráví, nemohu říci, že se mě to netýká. Obávám se, že východní kulty nic takového neznají, že tam je každý spirituální člověk zaměřen jen na svůj vnitřní duchovní svět, že pouze hledá sám sebe (svoji božskou jiskru), že cílem není aktivní účast ve světě, ale distancování se od světa jako od entity, na níž vlastně vůbec nezáleží. “
        Pomoc druhým je v zásadách křesťanství. Také k přestárlým rodičům.
        Lukáš 18 :“22 Ježíš mu řekl: „A přece ti ještě něco chybí. Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne.“
        Indie zrušila upalování vdov, ale jejich postavení /v hinduismu/ je stále ubohé.
        https://www.reflex.cz/clanek/fotogalerie/74703/20-tisic-vdov-na-jednom-miste-indie-ma-pro-ne-cele-mesto.html
        „Poutní indické město Vrindavan, asi 100 kilometrů jižně od metropole Dillí, patří mezi nejzvláštnější místa světa. Žije v něm i kolem 20 tisíc vdov, které sem přišly z celé země. Být totiž v Indii vdovou, znamená někdy ještě stále žít na okraji společnosti a živořit.“

      4. O Ježíši to může být ještě jinak, v dávné civilizaci před Ježíšem bylo normální po uplynutí určitých let odpustit dluhy. Ježíšova mise mohla být prostinká, usiloval o odpuštění dluhů. Někde o tom byl článek, už ho nenajdu.

        Zohar to je nějaké kabalské učení, ten člověk mohl být nesmrtelný stejně jako Ježíš, bylo mu pohrozeno smrti jestli své učení odvolá, odvolal „nikdo ho nezná“. Je to v bibli uvedené od Ježíše…

        Jan 14, 16a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky –
        Jan 14, 26Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.
        Jan 15, 26Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.
        Jan 16, 7Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.

        Je nesmrtelný kvůli své smrti. Zajímavé že.

      5. on topic: Indie, vdovy, Vrindavan

        Pro nás je těžko pochopitelné, že v našich končinách docházelo k upalování čarodějnic nebo, že Západ zrušil zákonem otroctví až v 19. století. V každé společnosti (nejen v Indii) je, žel, hluboký rozpor mezi proklamovanými ideály a činy. Jinými slovy: Nejcharakterističtější vlastností člověka je asi pokrytectví. Dokladem toho je Evianská konference http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/evianska-konference/

        Evian je obrovskou hanbou křesťanské civilizace. Stejnou hanbou je dnes odmítnutí přijmout alespoň děti žijící v katastrofálních podmínkách v uprchlických táborech na řeckých ostrovech. Naši potomci jednou budou kroutit nechápavě hlavou nad tvrdostí našich srdcí.

      6. Pavle V., Hvězdička Vám píše o tom tykání. Znáte ten vtip, jak Pepíček tykal paní učitelce, což ona nesla značně nelibě a stále mu vysvětlovala, že to nejde, aby žák tykal učiteli. Nic nepomohlo. A tak ho nechala za domácí úkol napsat 100x – paní učitelce se netyká! Ráno Pepíček donesl krasopisně napsaný úkol a napsal to 500x. Učitelka se ho ptala, proč to napsal 500x. A Pepíček – to abych ti udělal radost.

        A tak si z toho nic nedělejte – starého psa novým kouskům nenaučíš – znáte to, ne?

        Malý dotaz – proč si myslíte, že Hvězdička je slečna?

        Václav

        P.S. odpovědi na Vaše otázky Vám pošlu zítra, dnes mám již málo času.

      7. Pavel v má problém s tykáním a domáhá se slušnosti. Ježíš vyzíval aby lidé byli jako malé děti, že tak vejdou do království. Napadá vás pavle v něco?
        Malé děti ani nenapadne aby někomu vykali, a jestli to je správné.

      8. „Malý dotaz – proč si myslíte, že Hvězdička je slečna?“

        Myslel jsem si, že se tímto oslovením nedá nic pokazit :-)

      9. Člověče, Anonyme, aby váš názor na to tykání byl věrohodný, musela by Hvězdička tykat každému bez ohledu na jeho postavení. Znal jsem takového člověka ze zaměstnání. Tykal ve fabrice i řediteli. Podle toho každý, kdo ho neznal, usoudil, že se jedná o blázna. Soudný člověk se nemůže chovat jako děcko.

  11. → nechci některým lidem způsobovat dalším podrobnějším vysvětlováním další zmatky / Budou vánoce.

    To je od Vás hezké a milé, Vendo. Upřípmnost za upřípmnost: bohatě bude stačit, když se popasujete s těmi svými zmatky. Notanebe, když „Budou vánoce“… a slipy se mají přece měnit aspoň o vánocích:-)

    https://www.youtube.com/watch?v=uoqLB7r5-ms

  12. Pane Vendo, když je v šabdu obsaženo vše, nemělo by se psát s velkým začátečným písmenem Šabd? A ještě jedno, když chci dětem darovat pod stromeček „to vše“, jak to mám napsat? Přeju vám šabd“? Jakého je „šabd“ rodu mužského, ženského, nebo středního? Když chci k narozeninám popřát „vše“ nejlepší, jak to mám napsat? Přeju hodně toho „šabdu“? Jen mám obavu, aby si dotyčný nepomyslel, že jsem se zbláznil…
    Tak hodně toho „šabdu“ k Vánocům!

    1. Dobrý den. Jestli se sem ještě vrátíte, tak naleznete tuto odpověď. Jak v článku tak v mé diskuzi pod ním jsem psal Šabd vždy s velkým písmenem na počátku. Takže na Váš dotaz odpovídám ano. Zrovna tak jsou s velkým písmenem na počátku i jeho ekvivalenty – Slovo, Duch Svatý, Logos, Kalma z Koránu, Náda z Véd či Dhun z Ádi Granthu….., tak to prostě je.

      Ten Šabd. /mužský rod – vzor hrad/

      Ale klidně pište šabd i s malým písmenem na začátku a skloňujte si ho jak chcete. Nikomu to tu nebude vadit.

      Pěkné svátky vánoční. A zase se někdy stavte.
      Václav Žáček

  13. Malé velké přání

    Je tady vůbec někdo, kdo se v tomto klubu sólistů posunul za letošní rok aspoň o chlup směrem k Bohu?
    Copak milující rodič chce po svém dítěti tuny mudrlantství, nebo dokonce sveřeposti?
    Copak jakékoli učení o Bohu je víc než Bůh?

    Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.

    Takže člověče, miluj co chceš a koho chceš – ovšem Boha miluj nejvíc.
    To je totiž to jediné, co mu opravdu můžeš dát (vše ostatní je Jeho)…

    Přeji Bohu pěkné vánoční svátky (a nám posunutí směrem k Němu).

    1. To lidské nic si myslí, ve své pýše, že se posunul o chlup směrem k Bohu. Tedy ptá se.

      A Bohu přeje pěkné vánoční svátky. Och, to je darda!

      To mohl napsat jen někdo z psychiatrickou diagnózou, že jo?

      Pár dní jsem tu nebyl. Článek je O.K., některé komentáře také. Ale není potřeba nic takto komentovat ve stylu JK, snad si neříká Ježíš Kristus /?/ Pak by byl nutný psychiatr, to tedy fakt.

      1. Aloisi,
        pár dní jste tu nebyl, a už jste tady! Naučil jste se mezi tím stanovit diagnozu.
        OK bude, až po pár dnech zase objevíte a popíšete vlastní niterné zážitky, jak jste místo vánočních svátků prožíval ten Šabd. Prostě jak jste neštědrovečeroval ale šabdoval. Protože jestli ten článek nezapůsobil ani na Vás, tak na koho by zapůsobit mohl?

      2. Pardale, na mě ten článek zapůsobil. A souhlasím, když kolega Václav napsal..nepřenesl jsem sem ten můj oslavný článek a tím i mé vyznání pro to, abych pak diskutoval o nějakých jednotlivostech.

        O mém učení se stanovovat nějaké diagnozy nic nevím. Poznám úchylku v tom, když někdo napíše podivný dotaz o posunutí se o chlup k Bohu /?/ či když z této úrovně přeje někdo Bohu pěkné svátky.

        To mě fakt pobavilo. Inu, místní JK snídá vtipnou kaši.

    2. K bohu od boha co to má znamenat? Každý má ducha božího, jinak by skapal. Nevytýkám vám to, ale aby jste miloval někoho, koho jste neviděl neslyšel, musel by jste milovat koho slyšíte vidíte? Zvládnete to? Co když by promluvil a řekl vám bůh něco fakt hnusného, pořád by jste ho miloval???!!!

      1. → ale aby jste miloval někoho, koho jste neviděl neslyšel, musel by jste milovat koho slyšíte vidíte?

        Proč? Bůh je „přítomen“ absolutně ve všem, na co si jen vzpomeneš. To, že Ho tzv. „nevidíš“, „neslyšíš“, na věci samý a PODSTATĚ Boží přítomnosti, nic nemění. Každý den Bůh nejrůznějším způsobem hovoří k srdci každého z nás. No a někdo holt slyší, někdo ne. V údolí tupých hlav, zatemněných myslí, tukem obrostlých srdcí, přece běžná norma. No ne?..:-)

        https://opusdei.org/cs-cz/article/tichy-hlas-v-dusi-bozi-ticho/

      2. Bůh je „přítomen“ absolutně ve všem

        Takže i ve mně, díky za důvěru. tukem obrostlých srdcí

  14. Milý pane Vendo, rád se sem vracím, protože tohle je jedivý web, který znám, který mi dokáže zlepšit náladu i bez Marihuany, nebo LSD. Tolik humoru na jednom místě jinde nenajdeš! Třeba, jako ten náš Honza, alias „Gilgamešova noha“, který se učil latinsky přeju: „sudkulatý-rystupije, atd“ a našemu Vendovi aspoň 1 l. toho zázračného elixíru „šabdu“ – podle vzoru „hrad“. A ostatním „Pěkné míroví svátky Vánoční“ takové, jaké prožívali i naše babičky, když nám vyprávěli ty své pohádky…

  15. → Je tady vůbec někdo, kdo se v tomto klubu sólistů posunul za letošní rok aspoň o chlup směrem k Bohu?

    Co to je, co to znamená, co znamená „chlup“, měření, počítání, všechny ty poťouchlosti vůbec?:-)

    Nemůžeme dojít k Boží přítomnosti. Už v ní naplno jsme. To, co chybí, je uvědomění si toho. Bůh udržuje naši existenci s každým naším nádechem. Když se znovu nadechneme, znamená to, že si nás Bůh znovu a znovu vyvoluje. Není nic, čeho bychom měli dosáhnout nebo se naučit. Potřebujeme se však některým věcem odnaučit. (R.R.)

    ps: Přeji Vám vše dobré pane JéKá.

  16. Ne k něčemu, ne k Bohu, ale k sobě se máme přibližovat. Ale není nic co by se pro to dalo dělat, tedy nic jiného než už děláme, ehm, tedy ne děláme, ono se to děje samo. Rozum tohle nemůže pojmout, přichází to samo, a je to velmi jednoduché, až tak, že to právě proto mysl spolehlivě odmítá a tím se to stává těžké.

  17. → Prostě jak jste neštědrovečeroval ale šabdoval.

    :-))))))Jamalalicha? Jamalalicha. Jamalalicha, ipaprťála, chánua, chánua, echánua, echánu, džalala, džalala-a, apaprťála. Tasparta maznalika zamáz piskurty, jalja, piskurty, patláma, patláma, patláma a… žbrluch

  18. → Takže i ve mně.

    To je, to určitě. Ale to je ti houby platný… Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. (Matouš 5;8) – neboli čistota srdce – říká ti to něco?

    1. Neříká, protože ty říkáš že vidíš a teprve až přestaneš vidět, potom uvidíš. Třeba se ti poštěstí. Až se staneš bláznem budeš moudrý a hlavně vidět, jak říkáš až se pod tebou podtrhne židle.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference