aneb podnět k zamyšlení všem, kteří pravidelně parazitují na energiích jiných lidí
Upíři! Kdo by je neznal. Všichni známe filmy o zlých upírech. Jako děti jsme se báli těch hrozných bytostí sajících krev z hrdel svých bezmocných obětí. Filmaři si z hraběte Drákuly a jeho následovníků udělali docela solidní obchod. Scénáristé pilně pracují a kdykoli se objeví nějaký nový hororový film s upíří tematikou, kdo by se na něj nepodíval? Lidský strach je skvělou obchodní komoditou.
Penízky tečou do kasy filmových společností a dezinformace o tom, že upír je tajuplná bytost vyskytující se jen zřídka, tak stále mezi lidmi žije a je přiváděna k dokonalosti. Aby bylo učiněno spravedlnosti zadost, vždy pokud možno některá z hereckých celebrit učiní nesmrtelnosti tohoto výjimečného nositele zla v posledních minutách filmu přítrž. A je vymalováno.
Ovšem skuteční upíři rozhodně nepatří do říše bájí. Jsou bohužel naší každodenní realitou a žijí mezi námi. Ale vůbec to není o vystouplých dutých zubech, není to o krvi a není to o česneku.
V popředí zájmu filmových upírů je lidská krev. Filmový upír je nemrtvá bytost, která byla kdysi člověkem. Filmový upír saje krev oběti a tato oběť se sama stává upírem. Jedinou zbraní proti filmovým upírům je česnek a zahrocený kůl z tvrdého dřeva.
V popředí zájmů skutečných upírů je lidská životní energie. Skutečný upír je žijící člověk. Je to někdo, koho známe a denně potkáváme. I my, staneme-li se obětí skutečného upíra z řad lidí a trvá-li jeho energetické působení na nás dost dlouho, se můžeme stát sami energetickým upírem.
Jedinou zbraní proti lidským upírům je vědění o způsobu jejich působení na potencionální oběť a znalost prostředků, jak se takovému energetickému násilí reálně postavit na odpor. Tady jsou česnek a zahrocené kůly k ničemu.
Energetické upírství kvete mezi lidmi jako květy šeříku v máji. Jenže na rozdíl od šeříku tenhle fenomén kvete plný počet dnů v roce. Oč tedy vlastně jde ?
Začněme schematickým pohledem na základní energetiku člověka. Žijící člověk má dva zdroje, ze kterých čerpá energii k životu. Je to jednak jakýsi „chemický reaktor“, jak bychom mohli přeneseně nazvat žaludek a vůbec celý trávicí systém. To je první zdroj energie. A pak je tu druhý zdroj. Tím je energie prostředí, energie Slunce, přírody a vesmírného záření hvězd. Je všude kolem nás. Jsme v této energii stále ponořeni jak ryby v oceánu. Za příznivých okolností se jí otevíráme a necháváme ji proudit svojí aurou a svými vyššími těly a vše se děje plně automaticky, aniž bychom si to uvědomovali.
Podíl každého tohoto druhu energetické „výživy“ na celkovém „jídelníčku“ u jednotlivého člověka je různý a souvisí především s parametry vývoje jeho duše na spojovací linii „zvíře“ a „duch“. A samozřejmě z toho se odvíjejícího vztahu k sobě, přírodě a životu vůbec. Hodně přízemní lidé s vysokým podílem programu ega „sobectví a oddělenost“ si vystačí z větší části s hmotnou stravou, lidé více ladění na program ducha „láska a sjednocení“ potřebují zase pravidelný vyšší přísun oné jemné energie druhého typu.
Potřeba toho kterého druhu energetického příjmu v průběhu života není až tak stabilně dána, mění se s věkem, způsobem života a životními zkušenostmi člověka a jeho celkovým vyladěním v tom kterém životním období. Ale ani plně na hmotu orientovaný člověk nevystačí jen s energií svého „chemického reaktoru“.
Zlostní, mrzutí, sobečtí, závistiví, nepřející či nějak nemocní a stárnoucí lidé mají tendenci se do sebe uzavírat. A jsou chvíle, kdy se pod tíhou ran osudu uzavírá i velmi mnohý z nás zdánlivě „normálních“ lidí kteréhokoliv věku. Tendence stát se alespoň na chvíli upírem životní energie na úkor lidí ve svém okolí ovšem zesiluje vždy, pokud se člověk právě setkává s pro sebe nepříznivými životními podmínkami, jakými jsou nemoc, finanční nouze, osamělost, ztráta práce či společenského postavení.
A obvykle se za těchto okolností tato tendence s vysokou pravděpodobností prosadí, pokud tomu dotyčnému chybí láska k sobě samému. Neboť jak již zaznělo někde jinde v mých úvahách v textech o lásce k sobě: kdo nemá rád sebe, neumí mít rád jiné. A neláska k sobě je pro energetické upírství signifikantní s prakticky stoprocentní účinností.
Pokud říkám, že se tito lidé uzavírají do sebe, tak to platí doslova. Uzavírají se a nepouštějí skrze své pocity strachu, nespokojenosti, ublíženosti, ponížení, arogance i zlosti a pocity, že jsou nemilováni, k sobě právě ty jemné energie druhého typu ze svého okolí. Tedy ty energie, které neprocházejí skrze potravu a trávicí trakt. Díky nízkým vibracím převažujícího programu ega v sobě se uzavírají jemným energiím pocházejících ze Slunce, přírody a z hvězd a orientují se postupně stále více na hmotu.
Ale bez té energie, které se uzavírají, bez energie z Slunce, přírody a z hvězd, nemohou být dost dobře dlouhodobě živi a zdrávi. Neboť s ní vstupuje do člověka životně potřebná energie pro výživu duše a ducha, energie vesmírné lásky a radosti ze života. Bez těchto energií člověk strádá a nemůže dlouhodobě přežít.
No a v tom je právě ten veliký problém. Nutně temně a hutně zabarvená psychika takového člověka v důsledku uzavření se jemné energie ze Slunce, přírody a z hvězd odmítá, protože je nedokáže či spíše v zajetí vlastní negativity nechce zpracovávat a zpracovat. Hledá si tedy náhražku – a energii, kterou nedokáží vlastním pochybením sami svobodně čerpat z volně dostupných zdrojů, nahrazují tito upíři parazitováním na energiích lidí ve své blízkosti.
A začínají zneužívat energie lásky, soucitu či touhy pomoci ze strany blízkých osob, které jsou vůči nim energeticky otevřeny, protože je buď milují, jsou na nich závislí nebo jinak se pohybují v jejich blízkosti. Je ironií života, že nejčastěji doplácí na útoky energetického upíra ti lidé, kteří se nevědomky díky určité citové vazbě jejich energetickému upírství otevírají v dobré víře, že dají-li ze sebe co nejvíce dobrého, ubohému trpícímu člověku pomohou.
Právě proto je téměř pravidlem, že k energetickému upírství dochází v rámci rodiny mezi jejich rodinnými příslušníky, méně pak na pracovišti a třeba v širším okolí známých a sousedů. Jen výjimečně upíři typu jednoho bývalého ministra financí dokáží ve velkém rozkrádat energie celých skupin lidí, případně národa jako celku.
Stává se, že výjimečně se může extrémně silný upír s velkou spotřebou cizích energií tohoto typu napojit na spoustu nedobrovolných dárců třeba i na internetu. Prostě obchází fóra, diskusní rubriky a provokuje a uráží lidi osobně nebo napadá jejich názory, cítění a slušnost bez ohledu na relevantnost vlastních argumentů.
A poté, kdy oni takto zasaženi roní energii lítosti a nepochopení a píší protestní řádky, upír jejich energie stahuje a užívá je pro vlastní potřebu. Pro nehmotná energetická chapadla upírů nejsou stovky a tisíce kilometrů vzdálenosti k oběti svého útoku žádnou překážkou. Mnohdy si nevědomky volí v diskusích jako krycí identitu jména dravých zvířat či mýtických bytostí souznících s energiemi jejich nitra.
Proč energetičtí upíři nutně provokují, urážejí a útočí na lidi ve svém okolí? Člověk, který chce energeticky parazitovat na druhém, potřebuje jeho energie v jejich temnější, jakoby hustější podobě. Jsou mu k ničemu energie člověka, který si veselý a usměvavý a jen tak poletuje světem radostně jako motýl. Tyhle energie ale upír nechce, to by si je mohl stahovat přímo, kdyby se nerozhodl svobodně pro negativně vyladěnou dráhu upíra.
Ve chvílích, kdy jsme veselí a usměvaví a jen tak poletujeme světem radostně jako motýl, totiž každý z nás září nádhernými energiemi a naše energie se prolínají s energiemi Slunce, přírody a z hvězd, odkud je právě radostně přijímáme. Ale energetický upír žízní po něčem jiném a dobře ví, jak to udělat, aby dostal právě to, co potřebuje. Prostě na nás zaútočí v osobním styku, písemně, telefonem a všemožnou kombinací těchto způsobů a obvykle se důsledně snaží zůstat s námi v přímém kontaktu. Říká nebo dělá úmyslně něco takového, co nás zasáhne a srazí z výšin naší pohody a dobré nálady dolů.
Ztratil bych hodně času, kdybych chtěl uvádět konkrétní případy. Řekněme si jen, co se v takovém případě děje. Upír nás, svou vyhlédnutou oběť, zasáhne krutým slovem, špatnou větou, ošklivým činem, sžíravou nepodloženou kritikou a my jen nevěřícně koukáme a divíme se tomu, kde se to v tom druhém vzalo a proč to dělá. Naše dobrá nálada je pryč a zmocňuje se nás zděšení. Co se to zase děje, co zas ten druhý proti nám má, co mu vadí, proč to vlastně dělá ?
Copak jsem zase neudělal dobře, co mi zase vyčítá, copak to nikdy neskončí? Kde je láska k bližnímu, kterou on postrádá? Kde je normální lidská slušnost? – A zalije nás lítost nad tím, proč se to vlastně děje a jak s tím máme žít. A smutek a nepochopení toho, jak může někdo být tak zlý a nepřející.
A to je chvíle, na kterou energetický upír čeká. Protože jestliže ve chvílích radosti kolem sebe šíří každý z nás obvykle krásné energie a dělí se o ně s ostatními stejně naladěnými lidmi, pod dojmem toho útoku energetického upíra se i my stáhneme do sebe a uzavřeme se těm krásným energiím shora a z okolí. A z dříve načerpaných energetických zásob po tlakem negativních pocitů začínáme ze své aury vylučovat temnější a hutnější energie zklamání, zármutku, nepochopení, mnohdy i naštvání a zlosti.
A tyto energie vytékají v hojném množství z naší aury a energetický upír natahuje svá nehmotná chapadla a saje a saje a živí se jimi. Jsou pro něj přesně tím ořechovým, čím se vyživuje a dále podporuje svůj sobecký přístup ke svému okolí. Samozřejmě, vše se to děje na jemnějších úrovních reality a ani my, ani on si toho obvykle není vědom. Prostě ani oběť, ani upír si na vědomé úrovni neuvědomuje, že jeden je zneužíván a druhý to, že zneužívá. Ale děje se to a funguje to přímo skvěle.
To, že ten, kdo se sytí naší energií, je již nasycen, poznáme lehce – celou dobu se na nás zlobí, útočí, doráží, až dosáhne svého a pořádně nás rozhodí. Pak se nasytí a najednou šmytec, jako když utne. Třeba se i usměje a dělá, že ho to už přešlo a snaží se být zase dobrý. A dělá to proto, aby na těch pár chvil, po které je energeticky nasycen, nám dal možnost se trochu energeticky zregenerovat. Aby poté, kdy opět zaútočí, mohl dostat svou novou dávku. Dělá to i proto, aby nenapínal naši trpělivost nad míru a my se nerozhodli odejít z jeho dosahu. Protože by přišel o svůj snadný zdroj energie a musel by si hledat jiný.
A tak se to opakuje stále dokola. Život s energetickým upírem je peklo. Když je energetický upír nasycen, nastává pauza. A my se ulehčením vracíme na nějakou dobu ke své lepší náladě s nadějí, že to zlé je pryč. Vrátíme se ke své sluníčkové náladě, opět se plníme energií Slunce, přírody a vesmíru, které máme po jeho útoku hodně zapotřebí. Čerpáme to čisté a doufáme, že už bude klid. A upír podvědomě kouká, a když jí máme už dost, té energie, a on zase je v energetické krizi, rozhodne se, že je čas na jeho další dávku. A pak nás načne zase nějakým způsobem podobně jako nějakou energetickou konzervu. Prostě kolotoč.
-pokračování-
Pavel Karpeta
http://www.ragauian.cz/
