- Magazín Gnosis – Hledání Světla, příspěvky čtenářů - https://hledani.gnosis.cz -

Prasíla a Zemská porodnice u sv. Apolináře

Josef Hlávka, portrét od Václava Brožíka

Josef Hlávka, portrét od Václava Brožíka

Karel IV. chtěl vytvořit z Prahy hlavní město Svaté říše římské. Nepodařilo se. I když založil výstavbu celé řady významných staveb, včetně Nového Města Pražského. Jednou z menších je Novoměstská radnice a třeba také jednolodní kostel sv. Apolináře s neobvyklými freskami čtyř apoštolů. Kostel má připomínat ubitého biskupa sv. Apolináře, což byl horlivý křesťan léčící modlitbou, čili energií a sugescí. Podobným způsobem léčil v 1. polovině 20. století také náš zázračný duchovní léčitel Bedřich Kočí, který měl přezdívku „pražský divotvorce“. Ale protože mu nebyl postaven kostel, i když měl bezpočet „zázračných“ vyléčení, tak se na něj v krátké době zapomnělo.

Ze stavby porodnice, kterou navrhl a postavil Josef Hlávka a nachází se nedaleko kostela sv. Apolináře, by měl zcela jistě radost i vnímavý jedinec český král a císař římský Karel IV.

Nebudeme se zabývat životopisem císařského architekta J. Hlávky. Jisté je, že byl neobyčejnou, a podobně jako Karel IV., neobyčejně vnímavou osobností. Což prokázal tak, že se na svém zámečku vyléčil proto, že se vyskytoval převážně na energeticky vydatných místech. Jedno z nich vytvořil v kapli P. Marie, kterou sám navrhl a postavil. Vydatný vyzařovací prostor se nachází v místě, kde v ní pobýval.

Některá svá velká díla vytváří s velkým duševním a pracovním nasazením propojeným s poctivě prováděnou stavitelskou činností v jím přestavěném Lužanském zámku. Některá z nich jsou velká jak svou rozlohou, tak svým architektonickým odkazem. Což ocenilo UNESCO, Neboť biskupský rezidenční areál v Černovcích na Ukrajině byl 28.6.2011 zapsán na seznam světového kulturního a přírodního dědictví.

Soubor Hlávkových náboženských staveb v Černovcích je svým plošným rozsahem staveb srovnatelný s francouzským královským areálem ve Versailles. Největší stavbou je kněžský dům řecko-pravoslavné církve, kde odvážně propojuje novogotiku a novorenesanci. Přímo úžasným novorenesančním interiérem je kompozičně jednoduchý synodní sál – rezidence metropolity v Černovcích.

Černovická národní univerzita Jurije Feďkovyče, dříve rezidence bukovinských metropolitů

Černovická národní univerzita Jurije Feďkovyče, dříve rezidence bukovinských metropolitů. Foto: Free Art License, zdroj Wikimedia Commons

Dalším stavebním projektem, podstatně menším, jednodušším a účelově odlišným, je Zemská porodnice. I když ve své době byl celý areál největší porodnicí v Evropě. Předprojektovou přípravu zahajuje návštěvou pavilonových nemocnic; sv. Jana v Bruselu, Rudolfovy ve Vídni a Lariboisiere v Paříži, postavených mezi lety 1838-1865.

Zemská porodnice v Praze

Budova Zemské porodnice na Apolinářské ulici v Praze.

Vstupní portál porodnice (1875) z neomítaných cihel má vzhled gotického kostela ze strany obklopeného členitě ustupujícími a snižujícími se novorenesančními křídly. Což úžasným způsobem hermeticky propojuje minulost s přítomností – ženy matky před porodem a po něm. Půdorys pak připomíná spíše než klášter zámek. Členění vnitřních prostor bylo navrženo tak, že dodnes vyhovují svému účelu. Dva tajné vchody do porodnice umožňují utajit nechtěný porod. V patře, ve středovém vstupním pseudogotickém prostoru, má porodnice vlastní „křtící“ kapli s arkýřem. Také v této  kapli sv. Kříže nám Hlávka předává poselství poznané prasíly. Podobně činí v kapli lužanské, zasvěcené P. Marii. Jeho odkaz je srovnatelný s tím, který nám nabízí král a císař Karel IV., ať v chrámu sv. Víta v kapli sv. Václava či v kapli sv. Kříže na Karlštejně.

Především kaplí sv. Kříže Zemské porodnice, představuje Josef Hlávka ještě cosi navíc – zjevný odkaz na energii-prasílu. Jsou to dva sloupy nad sebou na stejném průsečíku linií. Jeden je ve vstupní hale a přesně nad ním je v kapli nad ním druhý. Zakládá půdorys kaple s arkýřem stejným způsobem jako tomu je ve vnitřních arkýřových výklencích gotických kaplí Staroměstské radnice či Univerzity Karlovy. Na stejném principu jejich oltářních stolů a jejich oltářních kamenů, jejichž osami prochází průsečíky linií prasíly. Autor se takto, jako jeden z posledních, hlásí ke skutečným „architektům“ prasíly-archey. To, že nezůstává ve využívání pozitivního vyzařování prasíly pouze v prostoru kaple, napovídá i další členění celého porodničního areálu.

Císařský architekt J. Hlávka nepatří k těm, kteří stavby orientují pouze podle linií prasíly, ale k těm, kteří je dokáží také, stejně jako třeba Santini, jejich průběh stavbou směrově upravit a energeticky proměnit. Tato jeho činnost vypovídá, že byl, podobně jako Santini, nesmírně vnímavým jedincem. Proto oba museli vědět, podobně jako ostatní stavitelé prasíly-archey, co navrhovaná stavba s liniemi dokáže udělat. Čili jak je dokáže změnit. Proto do stavby porodnice, kvůli navýšení vyzařovací (tedy léčivé) složky prasíly, vnáší pozitivní stavební materiál. Neboť to jsou cihly, které jejich napojením na energetické linie prasíly navyšují vyzařovací prostor porodnice.

Lidé energii-prasílu většinou nevnímají. Ale rostliny a zvířata (i ochočená) ano. Bylo zjištěno, že např. slonice a žirafy slehnou pouze na určitých místech. Výzkumný ústav živočišné výroby v Uhříněvsi dělal zajímavé pokusy s kravami. Za zmínku stojí jeden z nich.

Březí krávy byly ponechané ve volném výběhu. Pro slehnutí pro ně bylo připraveno místo s přístřeškem – vystlané slámou a s nádobou vody. Jenže krávy chodily opakovaně na pastvině jinam. A sice stále na to stejné energeticky vydatné místo.

Na rozdíl od krav vědci nevěděli, proto nedokázali vysvětlit proč. V Zemské porodnici jsem chtěl, aby ženy rodily též na energeticky vydatných místech. Jenže jsem pro svůj záměr nenašel pochopení. Myslím si, že by se nedivil jenom sv. Apolinář, ale též krávy.
 

Lužanský zámek J. Hlávky skrývá bezpočet odkazů na energii-prasílu. Jedním z nich je kokrhající kohout. Dalším - záření z dlaní P. Marie v kapli téhož jména.

Lužanský zámek J. Hlávky skrývá bezpočet odkazů na energii-prasílu. Jedním z nich je kokrhající kohout. Dalším – záření z dlaní P. Marie v kapli téhož jména.


 
Jan Johann Jaroslav Miška
 

hodnocení: 5
hlasů: 4