- Magazín Gnosis – Hledání Světla, příspěvky čtenářů - https://hledani.gnosis.cz -

Proč je Měsíc jak Zlatá bula sicilská

Měsíc je odedávna fascinující skutečností našeho světa. Pomáhající. V 19. století lidé jezdili s koňským povozem, ale také hodně chodili pěšky, i desítky kilometrů. Když chodec zatměl, pak byl vděčný Měsíci, blízkému úplňku.

Kde se Měsíc vzal? Kde ho Země vzala?

Věda vše ověřuje ostražitě. Byl snad Měsíc vytržen kdoví jakými silami z pradávné Země? Anebo ze Slunce? Ještě jakkoliv jinak?

Vědec J. S. Šklovskij roku 1959 zveřejnil názor, že měsíc je nejspíš dutý a – umělé konstrukce. Ovšem mělo jít o Marsův měsíc Phobos [1]. Později byly jeho důvody odmítnuty.

Nevědecké zdroje mívají své poznatky mnohdy ve všeobecnosti neprůkazné, šířené znalými či důvěřivými lidmi. Pokud je sděluje víc skrytých zdrojů, zvyšuje se jejich důvěryhodnost i vzdálenějším zájemcům.

Byl snad Měsíc přiveden na oběžnou dráhu nejznalejšími, nejschopnějšími Podstatami Vesmíru záměrně, jako pomoc budoucí pozemské vědě? Poté, co si lidé zničili svou předchozí planetu Sluneční soustavy? Dávno, dávno již tomu…

Budou to nyní Číňané, jejichž strojky, rozhlížející se po odvrácené měsíční straně, cos objeví?

Stěží. Ani Sovětům nebylo přáno, aby měsíční kamení jako první sebrala a dopravila na Zem automatická sonda Luna 15. Vypuštěná 13. července 1969 – na Měsíci ztroskotala.

První, po neúspěšném automatu, uspěli lidé – američtí astronauti. Jistě jim v tom další civilizace pomáhaly, původní Ciolkovskij se svými vizemi. Takové nádherné soupeření, bez střelných a jakýchkoliv jiných zbraní, to přece stálo za to. Kupodivu se později originální obrazové záznamy ztratily [2]. Někteří spekulují, prý i kamení částečně sublimovalo. Postavit tutéž obrovskou raketu už znovu nelze. Wernher von Braun tehdy pracoval víc intuicí než s užitím počítačů [3]. Původní plány nevyhovují a NASA pořizuje silnou raketu nové konstrukce.

Američané byli vůči Měsíci ohleduplní:

„V závěru přistávání snížil Eagle výkon na čtvrtinu. A při dosednutí byl motor vypojen už 1,5 m nad povrchem. Právě kvůli prachu. — Byl zvířen velmi jemný prach, kterého ale bylo příliš málo na to, aby nohy modulu výrazněji pokryl.“ [4]

Anebo bylo toho prášení až moc:

„Když Amerikáni letěli na Měsíc, pozval sem všechny z domu, abysme byli na blízku slavnostní chvíli v lidstvu. A opravdu, představte si, na vlastní oči jsem viděla, jak se zvedlo mračno prachu tam nahoře na Měsíci, když ta raketa přistála.“ [5]

Sovětský Lunochod bylo prvním vozidlem na Měsíci, ovšem kosmonauti se v něm neprojeli. Ač bylo původně pro jejich projížďku zamýšleno.

Měsíční kamínky Sovětům dopravila na Zem až automatická Luna 16, vypuštěná 12. září 1970. A čínské kamery na odvrácené straně Měsíce? Můžou zachytit to, co lidé neuvidí.
 

Měsíční inspirace

Měsíčku na nebi hlubokém ~ Spadl mi Měsíc do vína, když jsem je večer pil ~ Vyřiďte prosím na Měsíci, vyřiďte mezi hvězdami, co chceme všichni dneska říci, že přijdem brzo za vámi ~ S dívkou v trávě, Měsíc nad hlavou ~ Na nebi Měsíc jako koláč s tvarohem ~ Měsíc měl dnes pernou stráž, hlídal můj sen o lesní víle ~ Lásko, máš světla po Měsíci ~ Oživlá světice pozvedá monstranci Měsíce ~ Blýskl se v okně Měsíc, padne lev nebo panna ~ Měsíc je jak Zlatá bula sicilská
 

Jak vidíme Měsíc

Otázky si žádají odpovědi. Jenže některé bývají tajené, jiné zase neznámé. A podceňované. V závěru 19. století – už jen posoudit, proč se světlu naměří vždy stálá rychlost. A fyzika bude v cíli…

Dnes – případ spatřeného Měsíce, když se velmi veliký vynoří nad obzorem. Fyzika odkazuje na pouhé zkreslení, jež zapříčiní nedokonalý náš organismus (obr. 1).


Obr. 1. Zmenšující se Měsíc

Má to rozsoudit jiný vědecký obor – psychologie? Podle některých názorů prý srovnáním se stromy na obzoru pak vnímáme Měsíc jako velký. Když se zvedne, vystoupí, pak už – bez možnosti porovnávat – vnímáme jeho menší velikost.

Jenže se dočtu, že také nad mořem, bez příměru k pozemským předmětům, spatříme Měsíc nečekaně velký. Možná jsou proměnné velikosti až i nedoceněnou pomůckou, jež upřesní naše zařazení do prostoru a času.

Zážitek obrovského Měsíce známe z pobytu na horách. Rovněž tak vnímáme východ Slunce. Rád nad hlavou nacházím souhvězdí Orion – několik hvězd připomínajících tvar motýla. Avšak vidět jeho zvětšení v sestavu až obrovskou – když je někdy nízko nad obzorem, to tedy překvapí moc.

Kdysi mi byl nablízku vzdělaný mladík, odešlý předtím z městské hvězdárny. K velkému vycházejícímu Měsíci měl odpověď nasnadě. Připomněl vliv fyzikální refrakce. Lámání paprsku, když vznikne do ovzduší. Tím se změní velikost pozorovaného objektu. Podobně jako „zlomená lžička“, kterou vidíme v hrnku s čajem.

Jenže už dlouho předtím jsem se dočetl, že refrakce za to nemůže. Naopak. Sestavil jsem tehdy obrázky, jež odmítají vliv refrakce na vnímanou velikost vesmírného objektu [6].
 

Popis vjemu

Ve stejné velikosti vidíme ptáka, jenž letí buďto nad námi nebo stejně daleko před námi. Avšak vzdálený objekt – Měsíc, Slunce nebo souhvězdí, právě nízko nad obzorem, vnímáme zvětšené. Jenže měření zorného úhlu rozdíl neukáže; úhel je pro jeden, stejně vzdálený objekt, naměřen pokaždé stejný. Výška nad obzorem jej neovlivní. Rozpor! Průkazné fyzikální vysvětlení odlišnosti zrakového zážitku, na obloze nebo na fotografii, chybí.
 

Refrakce

Jev refrakce, tedy lom světla, značí odchýlení světelného paprsku od přímého směru (obr. 2). Refrakce určí, že Slunce vidíme ještě určitou dobu po jeho západu či před východem. Následkem toho se prodlužuje den. Ve středoevropských zeměpisných šířkách o 8 – 12 minut času.


Obr. 2. Refrakce nám zviditelní stoupající Měsíc už pod obzorem

Světelné paprsky vnikají z prostředí opticky řidšího (vakuum) do hustšího (ovzduší). Lámou se ke kolmici, což umožní pozorovat Měsíc, ačkoliv je pod obzorem.

Obzor se zvětší. Pozorovaných více než 180° se vměstná do úhlu 180°. Proto objekty, jejichž světlo prošlo celou vrstvou ovzduší nízko nad obzorem, fotoaparát zachytí zmenšené. Opačně než lidský zrakový vjem.


Obr. 3. Detail refrakce – rozdílné zorné úhly

Objektům nízko nad obzorem se tedy zorný úhel zmenšuje (obr. 3). Pak bychom měli vidět, poblíž obzoru, Měsíc zmenšený. Jenže je to naopak, vycházející Měsíc vnímáme zvětšený. Fyzikální příčina není známá.

Zajímavá fotografie ukazuje postupně velikosti stoupajícího Měsíce. Nízko nad obzorem refrakce snímky zmenšila, shodně se zdůvodněním (obr. astronomie.cz).

Naukové obrázky nesledovaly skutečné velikosti úhlů; přesné údaje cituji:

Částečné zploštění Slunce ve svislém směru se vysvětlí: refrakcí je spodek Slunce zvýšen o 35′ a vrch jen o 28′. Průměr Slunce se tedy jeví zkráceným o 7′. Refrakcí dochází ke zvětšení zdánlivého obzoru. [7]

Refrakce, lom světla, rozhodně nezpůsobuje lidský vjem velkého vycházejícího Měsíce!
 

Hledání v perspektivních vjemech

Příčinu zážitku velkého Měsíce zkouším hledat ve zrakovém perspektivním vnímání. Ovšem naše vnímání nepřisuzuji Euklidově prostoru, nýbrž upravenému přenosu z bodového prostoru.


Obr. 4. Kvadratické cejchování os. Oblouk se zmenšuje při vzdalování od vodorovné osy

Vodorovná osa 4. obrázku znázorňuje zpomalené vzdalování objektu v perspektivě. Milimetrový papír při začátku souřadnic zobrazuje 20 mm jako 0 – 10 km. Kdežto dál napravo stejných 20 mm značí vzdálenost 40 až 90 km. Osy jsou cejchované kvadratickým průběhem délky.

Objekt – zelený oblouk, nízko nad obzorem, je delší než hnědý, výš nad obzorem. Přitom oba pochází z bodového prostoru, kde měly stejnou délku. Zde je tedy první zamyšlení, zda perspektivní vnímání zvětšuje vycházející Měsíc.

Avšak jednoduchou souvislost nelze takto přijmout. Vždyť zvětšující účinek pak nastává i ve výšce, nad hlavou. Což nikdy nepozorujeme (obr. 5).


Obr. 5. Měsíc se zvětší nejen na obzoru, ale i v nadhlavníku. Nepřijatelné

Vylepšující možností je změna v orientaci našich vjemů. Perspektivní vnímání zdůvodňuji převodem z bodového prostoru. Má-li tam ze čtverce vzniknout kružnice v perspektivě, pak se v grafu postaví čtverec na vrchol (obr. 6.).


Obr. 6. Převod čtverce bodového prostoru na kružnici perspektivy

Poslední obrázek čtverce, postaveného na vrchol, ukazuje zvětšení vzdálených modrých obloučků nízko oproti fialovému ve výšce. A k tomu dva blízké objekty, modrý a fialový, ty jsou přibližně stejně dlouhé. Tak jako stejně vzdáleného ptáka v dálce na zemi či pak nad naší hlavou, vidíme stejně velkého.


Obr. 7. Měsíc velký na obzoru, malý v nadhlavníku

Tento fyzikální postup trochu lépe dovoluje hledat základ zážitku zmenšovaného Měsíce.

Později jsem zkusil jiné informatické řešení, jemuž by byl základnou našeho vnímání střed Zeměkoule [8].
 

Závěr

Měření zorného úhlu a lidský zážitek nejsou slučitelné. Jejich nesouvislost podporuje podezření, že lidský zážitek kosmických objektů vzniká nečekaným, dosud neznámým způsobem.

Dosud zůstává v platnosti odvěké poznání hmoty: „Vždyť to cítím“! Racionální matematické podložení naší „hmotné“ existence Informatikou je v nabídce.
 

Odkazy

[1] Milióny cizích světů – J. S. Šklovskij. Mladá fronta, Praha 1964. (Orig. 1963)

[2] Původní video z Měsíce je navždy ztraceno, NASA kazety omylem smazala 8. ledna 2016, idnes.cz

[3] Proč jsme se od roku 1972 nevrátili na Měsíc 5.2.2019, tiscali.cz

Důvodů pro „pauzu“ v dobývání Měsíce je vícero a technika v nich hraje spíše podružnou roli. Apollo bylo ovšem každopádně produktem jiné éry než dnes. NASA například na počátku vývoje své dnešní superrakety SLS zvažovala, že by zkopírovala a zmodernizovala legendární nosič Saturn V, který vynesl právě Apollo 11. Jeho vývoj a stavba ovšem tehdy podléhala zcela jiným kritériím než dnes. V éře před příchodem počítačů probíhala značná část konstrukce na základě „zkušeností“ či metodou „pokus-omyl-pokus“, a ne všechny užité triky konstruktérů se nám tak do dnešní doby zachovaly.

Výsledný návrh SLS je přitom stále značně podobný Saturnu V – jen aby se dost možná brzy ukázalo, že Muskova vyvíjená raketa Super Heavy Starship je efektivnější a spolehlivější než bylo kopírování designu Wernhera von Brauna.

[4] Apollo 11 na Měsíci přistálo. Nové šokující důkazy. Kanada 2003, ČTV 2005, 48:28 minut, youtube.com, 30. minuta – nerozvířený prach.

[5] Moje zlatá řemesla – Ivan Klíma. Nakl Atlantis, Brno 1990, s173

[6] Fyzika jako geometrie. Měsíc se zmenšuje – Bohumír Tichánek

[7] Optika I. Fyzikální kompendium pro VŠ, díl IV. – Fuka, Havelka. SPN, 1961, s.738

[8] Souvislost vjemu zploštěné oblohy a vjemu zmenšení vycházejícího souhvězdí, Slunce či Měsíce – Bohumír Tichánek

[9a] 48 fotografií k výpravám na Měsíc: https://vtm.zive.cz/clanky/byli-tam-dukazy-o-pristani-na-mesici-lunochody-i-cinska-sonda-jsou-videt-z-vesmiru/sc-870-a-194092/default.aspx

[9b] Mnohokrát: http://astronomia.zcu.cz/kosmolety/apollo/2437-program-apollo

[9c] Skeptik – mnoho obrázků („Tyto fotografie jsou podvrch.“): http://informace.top/bylo-pristani-na-mesici-podvod/

[9d] Seznam letů: Nepilotované lety
 

Bohumír Tichánek
 

Poslední články autora:


Hodnocení článku