mapa stránek || vyhledávání

Prostor má zákony, které vědci ignorují, ale Bůh dodržuje

Nic se neděje, tam nic není, nic se tu nevleze, o nic nejde … Takových vět nás životem provázejí spousty. Kdo však doopravdy ví, co je NIC? Zkusili jste už někdy od někoho získat definici objektu NIC? Korektně nám ji neřeknou nejen učitelé, ale dokonce ani vědci – a přitom právě tato definice je důležitější, než třeba veškeré filosofie o Velkém třesku. Stojí totiž na skutečném počátku správného porozumění života i vesmíru, což znamená, že tato definice (i její přesné pochopení) je mimořádně důležitá.
 

Proč NIC nikdy nebylo?

Začněme právě definicí: NIC je, když není hmota, není ani jeden rozměr (natož 3D prostor) a není čas.

S tím lze nepochybně souhlasit.

obr032014-1Ale pozor: když říkáme „NIC je“, pak objektu NIC přiznáváme existenci, tudíž čas. Tím pádem už to není NIC, nýbrž reálný objekt PRÁZDNO, který má vždypřítomný čas pro svou existenci. Nemá sice rozměr, nemá hmotu, ale existuje – což by bez času nešlo. Zároveň to znamená, že podle uvedené definice takový objekt už nemůžeme označit slovem NIC. A tím se také vyvrací, že by NIC mohlo vůbec kdy existovat, neboť ve skutečnosti jde o objekt PRÁZDNO JE (a není v něm evidentně jediný rozměr, nebo cokoli hmotného.)

V žádném případě se nejedná o slovíčkaření, nýbrž o nahlédnutí do velmi tajemné komnaty Boha. Po Genesis v ní sice nebylo ještě vidu ani slechu, ovšem v přeneseném smyslu tady už lze chápat PRÁZDNO jako „nebe“ a vždypřítomné JE jako „zemi“.
Jinak řečeno: Prázdno, a s ním spojený vždypřítomný (stojící) čas, jsou dva různé, „na sobě ležící“ nestvořené i nekonečné objekty, podmiňující počátek všeho. Právě z nich povstal podle egyptské mytologie „praoceán Nun“, a podle řecké mytologie „počáteční chaos“…

Obvyklá otázka ateistů: „Kdo stvořil Boha z ničeho?“ je tedy scestná, protože objekt NIC nikdy neexistoval a neexistuje. Oproti tomu Prázdno má existenci bez počátku a bez konce.
 

Bez tvaru a bez rozměru

Jestliže je něco bez počátku a bez konce, je to nekonečné. Ani nekonečno však neumí pedagogové v našich školách správně vysvětlit a dokonce mu přisoudili vlastnosti, které nikdy nemělo a mít nemůže.

Uveďme si stručně: Nekonečno nemá začátek, nemá konec, je jenom jedno a je nedělitelné (ostatně, odkud kam by se dalo dělit a udělat mu v tom předělu konec?). Proto z nekonečna nemůžeme získat dvě polonekonečna, nebo dokonce několik nekonečen. To taky znamená, že nekonečno nemá žádný tvar, tudíž ani žádný rozměr, neboť jinak by se rozdělit dalo. Jinými slovy, nekonečno je „doma“ v bezrozměrném prostoru: 0D.

Z uvedeného také vyplývá, že nemůže existovat jednorozměrný, dvoj ani trojrozměrný útvar, jenž by byl nekonečný. Žádný takový útvar totiž nemůže s nekonečnem splynout.

Pro doplnění si řekněme, že ve fyzice jsou bez rozměru pouze ty částice, které se měří v coulombech (mají jen hmotnost a frekvenci, tedy subjektivní čas – rozměr jim chybí).
 

Matematický guláš z přímek

obr032014-2Od bezrozměrného nekonečna přejděme nyní k jednorozměrnému prostoru.

Když učitel ve třídě narýsuje křídou na tabuli rovnou čáru a tvrdí, že je to jednorozměrná přímka, vytváří v hlavách žáků nesprávnou představu o jednotlivých rozměrech. Přímku v realitě totiž neumíme vidět. Aby se lidskému oku objevila, musíme na ni „obléknout“ atomy křídy, nebo jiné kreslící hmoty. Tyto atomy jsou však pochopitelně trojrozměrné a tudíž nejsou totéž co jednorozměrná přímka (pouze ji ilustrují). A když učitel udělá z přímky tzv. číselnou osu s tím, že vpravo je plus nekonečno a vlevo mínus nekonečno, vaří v hlavách žáků matematický guláš, který se pak neblaze promítá především do výsledků teoretických věd.

Jak už jsme si totiž řekli, nic jednorozměrného nemůže být nekonečné: takže přímku sice umíme mít libovolně dlouhou, ale nikdy nekonečnou, neboť je „z jiného světa“ než nekonečno – není z prostoru 0D, nýbrž 1D…

Dodejme, že jeden rozměr ve fyzice mají síly. Měří se v newtonech a patrně už nepřekvapí, že samotné síly vidět neumíme (můžeme pozorovat jen jejich účinky na trojrozměrnou hmotu).
 

Jak je to s plochou?

Představme si například knihu a její tloušťku začněme zmenšovat až do jedné vrstvy atomů. Poté ve svých představách rozměr tloušťky zcela odeberme. Kniha zmizí, přestože dvou rozměrů vrchní plochy jsme se ani nedotkli – ty zůstaly na svém místě. To značí, že pokud k ploše (2D) není kolmo přidán třetí rozměr, lidské oko ji nevidí.

Je to podobné jako u přímky: každou plochu vnímáme a umíme měřit jenom tehdy, když je vyplněna trojrozměrnými atomy hmoty. Bez nich ji zkrátka vidět nedokážeme.

Ovšem do hry tady vstupuje ještě další fakt. Jak známo, přímku lze do plochy vložit libovolně mnoha směry. Jinak řečeno, co je jednorozměrné, to hladce proniká dvojrozměrným prostorem, ale naopak to udělat nelze – plocha se do přímky nikdy nevleze. Stejný vztah pak platí i mezi dvojrozměrnou plochou a trojrozměrným tělesem.

Klasickým zástupcem dvojrozměrných subjektů ve fyzice jsou energie a měří se v joulech. (A právě proto, že jsou dvojrozměrné, tak je nemůžeme vidět.)
 

Čtyř i vícerozměrné velebludy

obr032014-3Teoretičtí fyzikové občas používají příklady toho, jak my, trojrozměrní, jsme na tom oproti hypotetickým dvojrozměrným panáčkům o mnoho lépe. Tak třeba nakreslenému Rumcajsovi bychom dokázali „shora“ vygumovat jeho vklady v trezoru, aniž by on chápal, co a jak se stalo… Podobně by si s námi prý mohly zahrávat bytosti čtyř i vícerozměrné. Jenže to je jeden z velebludů teoretických vědců. Přidané rozměry nejen že subjektům nedávají více svobody, ony je naopak svazují.

Vždyť ze skutečností, které jsme si dosud uvedli, jasně vyplývá tento zákon prostoru: Subjekty s nižším počtem rozměrů mohou pronikat skrz subjekty s vyšším počtem rozměrů a ovlivňovat je – naopak to není možné. Jasným důkazem toho je i fakt, že naše trojrozměrná těla jsou smýkána silami a energiemi, ať už vlastními, nebo cizími, a doslova jsou nucena se jim přizpůsobovat.

Takže kdyby existovaly subjekty s vyšším počtem rozměrů než tři, dokázali bychom jimi libovolně pronikat a manipulovat s nimi.

Nota bene, svým těžkopádným tělem musí být člověk vždy na určitém místě, ale svobodnou myslí se může toulat, kde chce, i po celém vesmíru – právě proto, že mysl není trojrozměrná.
 

Výkvět nebo plevel vědy?

Když fyzikové vycházejí z rovnic teorie relativity a chtějí je propojit s fyzikou kvant, dostávají ve výsledcích nekonečna. Nad tím se sice pozastavují, ale ne kvůli tomu, aby zjišťovali, co je v teorii nesmyslné. Oni prostě přidají počet rozměrů do teorie tak, aby se jim nekonečna vykrátila. A je vymalováno: když nesouhlasí teorie s realitou, je nutno realitu přizpůsobit teorii… Tímto způsobem vznikl jedenáctirozměrný vesmír v moderní teorii strun, který je však úplným žabařem oproti jiným teoriím, třeba i s šestadvaceti rozměry.

obr032014-4Přitom všem teoretičtí fyzikové a kosmologové nenesou za své nesmyslné práce ani špetku zodpovědnosti a pasují se do samozvaného výkvětu lidské inteligence. Mnozí tito vědci (spíš domněnkáři) navíc paradoxně upírají existenci Bohu s tím, že ho přece nikdo nevidí a vědeckými experimenty není zjistitelný. Na Boha mají zkrátka jiný metr, než na vlastní domněnky…

Kudy z této habaďůry ven? Pro začátek by teoretičtí vědci mohli dostávat teoretické platy – což by jim samotným rychle pomohlo pochopit rozdíl mezi realitou a teoriemi.

Další fakta do mozaiky:

☺ vše co existuje, má vlastní čas (tj. existenci nezávislou na tikotu hodin). Je to zákon, který platí také v případě rozměrů, ovšem nekonečno zde drží určitou výjimku. Nemá ani jeden celistvý rozměr, zato má něco jako jeho zárodky, střípky, nebo potenciál. Rozměr nekonečna zkrátka není uspořádán tak, aby tvořil zjevný celek. To je důvod, proč nekonečno nelze změřit ani v jednom rozměru (nekonečně velkém, či malém).

☺ kromě fyziků i matematikové by si v exaktní vědě měli udělat pořádek. Bod totiž ve skutečnosti nemá rozměr, rovnoběžky se neprotínají v nekonečnu a na číselné ose, nebo za desetinnou čárkou, nikdy nelze napsat nekonečný, nýbrž pouze libovolný počet čísel. To je obrovský rozdíl.

☺ jako lidé máme tři rozměry a jedním se ještě můžeme pohybovat. Lze tedy říci, že jako subjekty žijeme v pseudo-čtyřrozměrném prostoru, ovšem vesmír jako objekt je trojrozměrný.

☺ naše mysl, emoce, ideje i sny nejsou pozemsky trojrozměrné, jinak bychom je viděli. Přesto ale duchovní a duševní světy nejsou o žádný rozměr ochuzeny. Dokazují to třeba sny: kdyby z nich člověk nebyl probuzen, nikdy by nevěřil, že žije mimo pozemskou 3D realitu.

Podobné je to i s 3D televizí – brýle samozřejmě nepřidávají plochému obrazu třetí rozměr, ovšem přidávají člověku prožívání jeho existence.
 

Systém prostorů bez záhad

subjekty v geometrii: počet dimenzí (rozměrů):
body 0 D (prostor částic)
přímky 1 D (prostor sil)
plochy 2 D (prostor energií)
tělesa 3 D (prostor atomů)

Prostory s vyšším počtem rozměrů než 3 neexistují – jak by taky mohly existovat a proč?

Ovšem není to tak, že by platil součet: 0 D + 1 D + 2 D + 3 D = 6 D

Ve skutečnosti jsou uvedené prostory do sebe „zasunuté“ a jejich součtem je 3D prostor. Jinými slovy, kdyby měl zmizet 3D vesmír, zmizel by pouze jeden rozměr a všechny atomy. Částice, síly a energie (i ty uvolněné z atomů), by však existovaly dál. S tím, že všechny tyto subjekty lze studovat jak z hlediska fyziky, tak i duchovna – a jsou pro nás neviditelné.

Abychom předešli případným nedorozuměním, dodejme, že světlo je energie, kterou neumíme vidět. Lidské oko vidí pouze atomy hmoty ozářené světlem, nikoli světlo samotné.
 

Poznámka na závěr

Pokud esoterikové hovoří třeba o páté dimenzi, nelze to správně chápat jako pátý rozměr, ale jako pátou úroveň, oblast, popřípadě stupeň. Boží tvorba má totiž několik úrovní, od sebe oddělených tzv. mlžnou stěnou. Jsou to prostory s jinými frekvencemi, než jaké známe my, ale někteří lidé do těchto světů umí „nahlížet“.

Zmíněné úrovně popisuje po svém například Kabala. Z matematického hlediska se pak dají přirovnat ke složenému zlomku s pevnými pravidly.

V žádné z úrovní ovšem neexistují subjekty, jež by měly více než tři rozměry. Bohu to pro účely v jeho tvorbě stačí. A že to nestačí teoretickým fyzikům, kteří si hrají na nadbohy tvořící ve svých hlavách vesmíry (aniž by uměli v realitě stvořit stéblo trávy), to ho opravdu vůbec nedojímá.
 

Jiří Muladi

hodnocení: 3.5
hlasů: 19
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

52 komentářů

Přidat komentář
  1. K Vašemu příspěvku se budou možná více vyjadřovat jiní kolegové diskutující, jak jsem poznal u Vašich dvou předchozích příspěvků s tématem teorie relativity.

    Zareaguji jen na Váš tučně vyvedený úvod, kde píšete :
    „Nic se neděje, tam nic není, nic se tu nevleze, o nic nejde … Takových vět nás životem provázejí spousty. Kdo však doopravdy ví, co je NIC? Zkusili jste už někdy od někoho získat definici objektu NIC?……“

    A dovolím si sdělit, že ta NIC v prvních čtyřech jednoduchých větách si dovedu krásně a plně představit, protože jsou to NIC relativní, vztahující se k určitým dějům či činnostem. Vy však máte na mysli, a svým článkem to podle mne nabízíte k diskuzi, NIC absolutní. A to je zásadní rozdíl.

    Pěkný den
    Venda

  2. „jeden rozměr ve fyzice mají síly.“
    Proč jeden rozměr, když mají velikost a k tomu navíc i určitý směr?

    „Klasickým zástupcem dvojrozměrných subjektů ve fyzice jsou energie a měří se v joulech.“
    O jaké dva rozměry se jedná?

    „Když fyzikové vycházejí z rovnic teorie relativity a chtějí je propojit s fyzikou kvant, dostávají ve výsledcích nekonečna.“
    Řešme v bodovém prostoru, pak nekonečna můžou zaniknout.

    „rovnoběžky se neprotínají v nekonečnu“
    Souhlas. Kdysi vysvětloval Jiří Mrázek: „Rovnoběžky se protínají v nekonečnu? To značí, že se neprotínají nikdy.“
    Jenže někdy i vzdělaná veřejnost to chápe po svém – tam kdesi se rovnoběžky protnou. Její omyl.

    „Prostory s vyšším počtem rozměrů než 3 neexistují – jak by taky mohly existovat a proč?“
    Pokud je pořádáme z bodů, pak lze jejich konstrukci vysvětlit, ukázat. Proč? Pokud se Někdo rozhodne je stvořit – má k tomu důvod, pak existují.

    „Pokud esoterikové hovoří třeba o páté dimenzi, nelze to správně chápat jako pátý rozměr, ale jako pátou úroveň, oblast, popřípadě stupeň.“
    Ano.

    „V žádné z úrovní ovšem neexistují subjekty, jež by měly více než tři rozměry.“
    Možnosti:
    Sunout se povrchem Zeměkoule přímo – dostat se do výchozího místa. Z toho usoudil Riemann, že podobně je vytvořen Vesmír – na povrchu 4D koule.
    http://www.tichanek.cz/g6/universum-1D-2D-3D-VI.html

    1. Pane Tichánku,

      ad: „jeden rozměr ve fyzice mají síly.“
      Proč jeden rozměr, když mají velikost a k tomu navíc i určitý směr?…

      Podívejte se na složení jednotky, kterou se síla měří: newtom obsahuje metr na prvou – to evidentně znamená, že síla je jednorozměrná veličina.

      ad: Klasickým zástupcem dvojrozměrných subjektů ve fyzice jsou energie a měří se v joulech.“
      O jaké dva rozměry se jedná?

      Opět se podívejte na složení této jednotky: joule obsahuje metr na druhou, což znamená, že energie je dvojrozměrná veličina.

      Fyzikální jednotky jsou základní stavební kameny fyziky a kdyby je fyzikové respektovali, spoustu nesmyslů by si ušetřili.

      ad: „Když fyzikové vycházejí z rovnic teorie relativity a chtějí je propojit s fyzikou kvant, dostávají ve výsledcích nekonečna.“
      Řešme v bodovém prostoru, pak nekonečna můžou zaniknout…

      To je další špatná domněnka fyziků. Bod nemá rozměr. Jestli má něco rozměr „žádná celá, miliarda nul a na konci jednička“, pak je to jednorozměrná úsečka. A právě proto, že bod nemá rozměr, je „nekonečně velký i nekonečně malý“ zároveň, takže z hlediska fyziky je nesmyslné dosazovat body do rovnic, nebo s nimi jakkoli počítat.

      ad: „Prostory s vyšším počtem rozměrů než 3 neexistují – jak by taky mohly existovat a proč?“
      Pokud je pořádáme z bodů, pak lze jejich konstrukci vysvětlit, ukázat. Proč? Pokud se Někdo rozhodne je stvořit – má k tomu důvod, pak existují…

      Za prvé z bodů nelze vytvořit nic, co má rozměr (protože bod rozměr nemá).
      Za druhé, kdyby existovaly čtyř a vícerozměrné útvary, my trojrozměrní bychom jimi pronikali a manipulovali s nimi (tak, jako síly a energie pronikají trojrozměrnými objekty a manipuluji s nimi).

      ad: „V žádné z úrovní ovšem neexistují subjekty, jež by měly více než tři rozměry.“
      Možnosti:
      Sunout se povrchem Zeměkoule přímo – dostat se do výchozího místa. Z toho usoudil Riemann, že podobně je vytvořen Vesmír – na povrchu 4D koule.

      Ve fantazii. Samozřejmě, že papír snese všechno, i ty největší nesmysly teoretiků, ale v realitě žádné nesmysly neexistují. (Nehledě k tomu, že – ve shodě s tím, co už jsem napsal – kdyby byl vesmír čtyřrozměrnou koulí, my bychom si s ním dělali, co bychom chctěli.)

      1. Pane Muladi, tak jsem se trochu zasnil, jak s Vašimi jedno- a dvojrozměrnými jednotkami se posune spalováním benzinové směsi píst motoru. Dvojrozměrná energie se šíří trojrozměrným prostorem, mění se trojrozměrná hustota plynu a výsledek je jednorozměrná síla pohybující pístem.
        A což takový moment setrvačnosti těles I

        pro obdélník výšky h a šířky b vychází I =1/12 *b*h^3
        A máme moment setrvačnosti jako čtyřrozměrnou veličinu.

      2. Váš postřeh z 19.3.2014 (16:12),o 1D síle a 2D energii, je zajímavý. Něco námitek:
        Podívejte se na složení jednotky, kterou se síla měří: newtom obsahuje metr na prvou – to evidentně znamená, že síla je jednorozměrná veličina.
        Sílu budu s Vámi hodnotit jako 1D veličinu v 1D geometrickém prostoru.
        Ale pokud je silou v našem světě, pak se budu navíc zajímat, který směrem působí. Pro toto myšlenkové cvičení naznačím:
        Určit sílu, tedy orientovat sílu z působiště do určitého směru, do bodu, vyžaduje 3 prostorové souřadnice bodu + velikost v Newtonech = celkem 4 údaje.
        Fyzika zná svět jako 4D časoprostor: smícháním času a prostoru, (když Minkowski poukázal na jejich provázání).
        Pak smícháním velikosti síly a prostoru vnikne pojem 4D síly.
        (V těchto myšlenkových prostocvicích)

        Vaše rozlišování skalární veličiny – energie, jako 2D veličiny, zkouším prověřit v 1D geometrickém prostoru.
        I tam F=m*a, takže F ať je 1D, jak zavádíte.
        Energie W=F*s, takže energie je tam dvojrozměrná – v souladu s Vašim zavedením.
        Jenže rozpor – k využití je v 1D prostoru jen jeden směr. Proto nerozumím významu určení energie za veličinu dvojrozměrnou.

        Neopomíjejme, že úvahy o bodech jdou do dvou směrů. A to pro prostor spojitý nebo nespojitý.
        Bod spojitého prostoru je zajisté teoretickou neskutečnou záležitostí, který vede vědu spíš do zatáček, než přímo.
        Kdežto smysl má bod popsaný v bodovém diskrétním prostoru, kde posice je úložištěm pro informaci 1 bitu. Z takových bodů lze stvořit bodovou úsečku. Příkladem prostoru je šachovnice.
        (Čas dle Newtona je neuchopitelný, pouhé střídání dějů. Kdežto diskrétní čas v diskrétním prostoru vede až k definici času spojitého prostředí, jež vychází z Lorentzovy transformace.)

        Píšete: kdyby existovaly čtyř a vícerozměrné útvary, my trojrozměrní bychom jimi pronikali a manipulovali s nimi
        Odhaduji jinak. Myšlený tvor, žijící v 2D světě, by neobjevil, že jeho svět je zahrnutý do 3D světa. Podobně my nejsme nadřazení 4D světu, nýbrž, pokud jsme v něm obsažení, nepoznáváme to.
        Naopak my vidíme povrch tělesa, spíš my z 3D jsme nadřazeni těm z prostoru 2D.

      3. Pane Tichánku,

        Vaše myšlenkové prostocviky Vám nehodlám brát. Když si myslíte, že „smícháním velikosti síly a prostoru vnikne pojem 4D síly“ já s tím nic nenadělám.

        ad: Vaše rozlišování skalární veličiny – energie, jako 2D veličiny, zkouším prověřit v 1D geometrickém prostoru…

        Tady Vás upozorňuji na chybu v logice: dvojrozměrnou veličinu nikdy nenacpete do jednorozměrného prostoru.

        a nakonec: spíš my z 3D jsme nadřazeni těm z prostoru 2D…

        V materiálu jsem jasně napsal, že naše trojrozměrná těla jsou nucena přizpůsobovat se jednorozměrným silám a dvojrozměrným energiím. Jestli jste přesvědčen o opaku (takže Vaším tělem například ovládáte gravitační sílu, anebo Vás energie nikdy nepopálí), nehodlám Vám to vyvracet.

      4. Napsal jsem: Vaše rozlišování skalární veličiny – energie, jako 2D veličiny, zkouším prověřit v 1D geometrickém prostoru…
        Píšete k tomu 20.3.2014 (11:39)
        Tady Vás upozorňuji na chybu v logice: dvojrozměrnou veličinu nikdy nenacpete do jednorozměrného prostoru.

        Souhlasím s Vámi. Ovšem vyhodnocení neopomíjejme – uvažovat rozměrovost energie (např. že je 2D), jak to činíte, nemá smysl.

        Také se sílou F to vidíme souhlasně oba – uvažovat rozměrovost síly – ať už 4D – v mém příkladu, nebo 1D – ve vašem článku, nemá smysl.

      5. Pane Tichánku,

        ad: uvažovat rozměrovost energie (např. že je 2D), jak to činíte, nemá smysl…

        Jaký pro to máte důkaz?
        Pro fakt, že je energie dvojrozměrná, já předkládám důkaz, že se energie meří v joulech, které obsahují metr na druhou – tedy (dvojrozměrnou) plochu.
        A jestli podle Vás jednotky energie nevyjadřují komponenty, z nichž je energie složená – co ji tedy vyjadřuje?
        Potažmo: kolik rozměrů podle Vás energie má?

      6. Počet rozměrů u energie nezavádím, pouze Vaše téma zkoumám, poučuji se.
        Vložte prosím Váš názor, na Vámi nastolené téma:
        Rozpor:
        1) Objem je veličina uvažovaná v prostoru nejméně 3D.
        Nemá smysl ji uvažovat v 1D. Pro ni se příznivě jeví Vaše hodnocení, že objem ve veličinou 3D.
        2) Energii uvažuji i v prostorech 2D a 1D.
        Hodnotíte ji jako veličinu 2D, pak ale vzniká pochybnost o smyslu posuzování počtu rozměrů energie – když ač ona 2D, vyskytuje se i v prostoru 1D.

      7. Pane Tichánku,

        v bodě jedna žádný rozpor nevidím: objem má 3 rozměry a je veličinou v prostoru 3D.

        V bodě 2 sice rozpor je, ale u Vás.
        Když energie má prokazatelně 2 rozměry, nemůžete ji uvažovat v prostoru 1D – tam se prostě nevleze (tak jako se plocha nevleze do přímky).

      8. Přece ještě:
        Působí-li na předmět, na atom, víc sil, pak se jejich účinky sečtou ve výslednou sílu. Ta může postrkovat předmět jedním směrem. Záležitost se tedy může odehrávat v 1D prostoru.
        Jestliže tomuto prostoru zakážete výskyt energie, pak vzniká rozpor vůči skutečnosti našeho světa.
        ***
        Přece jen:
        Geometrické prostorové rozměry připomínají vektory. To proto, že sledujeme jejich směry, vzájemnou pravoúhlost.
        Rozměry zapsané jako metry čtvereční víc připomínají skaláry. Pak se taková skalární veličina „energie“ snadno „vejde“ do 1D prostoru.

      9. Pane Tichánku,

        když uvažujeme 1D prostor, tím ho nijak neomezujeme vůči 3D prostoru. Úsečku můžete v objemu umístit kam se Vám zlíbí – a pořád je to úsečka z 1D prostoru, protože to je její „domovský“ prostor.
        Právě proto platí zákon, který jsem v materiálu uvedl:Subjekty s nižším počtem rozměrů mohou pronikat skrz subjekty s vyšším počtem rozměrů (dodávám: jakýmkoli směrem) – naopak to není možné.

        ad: sledujeme jejich směry, vzájemnou pravoúhlost…

        Jde o totéž v jiném kabátě: Když sečtete úsečky, nemůže být jejich výsledkem nic jiného, než 1D úsečka (nemůže to být plocha). Ani v případě, že se ty součty odehrávají v ploše (nebo v 3D) a s jakýmikoli úhly (nejen pravými).
        Samozřejmě mluvíme o sčítání, nikoli o násobení úseček, protože tím už se do dalších D prostorů dostáváme.

        Naprosto jednoduchým vodítkem jsou při tom mocniny metrů: 0,1,2,3. Podle toho, čím měříte, podle toho hned víte, o jaký prostor jde (bezrozměrný, nebo jedno – dvoj – trojrozměrný)

  3. Pane Pardale,

    ad: Dvojrozměrná energie se šíří trojrozměrným prostorem, mění se trojrozměrná hustota plynu a výsledek je jednorozměrná síla pohybující pístem…

    To je pravda a je naprosto v souladu s tím, co je obsaženo v mém materiálu.

    ad: pro obdélník výšky h a šířky b vychází I =1/12 *b*h^3
    A máme moment setrvačnosti jako čtyřrozměrnou veličinu…

    Ano, v teoriích fyzikům nic nebrání, aby pracovali se čtyř a vícerozměrnými veličinami, ale má to jednu zásadní chybu – v realitě tyto teorie neumí dokázat. Navíc i Vy určitě víte, že v realitě se moment setrvačnosti neměří čtyřrozměrnou jednotkou, nýbrž jednotkou: kg.m^2 (což je jasná dvojrozměrná veličina).
    Je to i logické, neboť moment setrvačnosti závisí na rozložení hmoty v tělese vzhledem k ose otáčení (a nic čtyřrozměrného tady nevykouzlíte).

  4. Pane Muladi, jak se dvojrozměrná energie šíří projrozměrným prostorem při výbuchu benzínové směsi, to už neřešíte, prostě práce a energie jsou placatá energie a práce. A co třeba výbuch granátu, kde energie rozmetá střepiny do všech stran prostoru? Neměla by podle Vás dvojrozměrná energie zůstat pěkně vevnitř na vnitřní staně granátu a výbuch nic?
    Moment setrvačnosti I (nebo J) má rozměr [kg*m^2]. Pro konkrétní těleso: válec I = 1/2.mr^2, pro kouli I= 2/5.mr^2 , pro obdélníkovou desku I =1/12 *b*h^3 , čili zde má rozměr [m^4]=[m]*[m^3], ale to se Vám nehodí, takže bludy fyziků. Jenže to není jen teorie, ale lze z toho dělat reálné výpočty.

    Píšete:“Ano, v teoriích fyzikům nic nebrání, aby pracovali se čtyř a vícerozměrnými veličinami, ale má to jednu zásadní chybu – v realitě tyto teorie neumí dokázat.“

    Což je nesmysl.Pricipiálně není žádný důvod, aby veličiny nemohly být ve vyšších mocninách.
    Třeba Stefan-Boltzmannův zákon nepochybně funguje, je velmi podstatný pro rovnováhu na povrchu Slunce nebo pro skleníkový jev na Zemi.
    I= sigma*T^4.
    sigma = 5,67E-8[W.m^-2.K^-4]
    Tato konstanta je dle Vás asi vzhledem k [m] záporně dvojrozměrná.

    http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=rozm%C4%9Bry%20a%20jednotky%20fyzik%C3%A1ln%C3%ADch%20veli%C4%8Din&source=web&cd=4&ved=0CDwQFjAD&url=http%3A%2F%2Fartemis.osu.cz%3A8080%2Fartemis%2Fuploaded%2F257_1-Fyzik%25C3%25A1ln%25C3%25AD%2520veli%25C4%258Diny%2520a%2520jednotky.doc&ei=26MqU6qnIsaShQfu74CoAQ&usg=AFQjCNHTi1QEt2wwNJyL4AACGeITNtgmlg

    Jsem ochotný uznat, že nevím o obecné fyzikální veličině, která obsahuje fyzikální rozměr vyšší, než [m^3]. Hodně by mě zajímalo, kam ve Vašich jedno- dvoj- a trojrozměrných veličinách zařadíte veličiny a kostanty, které [m] vůbec neobsahují, třeba teplota T [K]. Fyzikální rozměr rozhodně má, ale ne metr. A nularozměrná ( bezrozměrná) veičina to není. Taky máme veličiny, které jsou dle Vás zřejmě záporně jednorozměrné vzhledem k [m],
    tlak p= F/S [m.kg.s^-2/m^2]=[kg/m.s^2],
    nebo hustota vzhledem k metru [m] bude záporně trojrozměrná ró = m/V [kg/m^3]?
    Takže je to všechno jasné, fyzici nedokáží dokázat Vaše teorie, poučte je.

  5. Pane Pardale,

    Ad: Neměla by podle Vás dvojrozměrná energie zůstat pěkně vevnitř na vnitřní straně granátu a výbuch nic?
    Nepochopil jsem, proč si to myslíte a co tím sledujete.

    Ad: Moment setrvačnosti

    Za prvé si myslím, že ten vzorec pro obdélníkovou desku máte špatně.
    Pro obdélníkovou desku s rozměry a, b je vzorec řešeni (vzhledem k ose rotace prochazejici těžištěm kolmo k desce): J =1/12 M(a^2 + b^2).
    Ale jádro sporu je v něčem jiném: nikdo Vám nebrání, abyste metr násobil třeba 120krát. Ovšem jestli si myslíte, že jste tím objevil stodvacetirozměrný prostor, velmi se pletete. A tentýž princip platí pro Vámi uvedený vzorec momentu setrvačnosti pro obdélníkovou desku.
    Ostatně, jak by se v rámci trojrozměrného prostoru mohl uskutečnit čtyřrozměrný fyzikální děj?

    Ad: Hodně by mě zajímalo, kam ve Vašich jedno- dvoj- a trojrozměrných veličinách zařadíte veličiny a kostanty, které [m] vůbec neobsahují, třeba teplota T [K]…

    Když metr neobsahují tak jsou (metricky)bezrozměrné: 0D, což je v materiálu vysvětleno.
    A k té teplotě – Vy opravdu nevíte, že ji lze převést na energii (a naopak)? A že joule/K = bezrozměrná veličina?

    Ad: záporné metry

    Pane Pardale, už jste někdy měřil objem v záporných metrech? (Anebo rychlost v záporných sekundách?) Když víte, o co v realitě jde, tak můžete hustotu napsat v jednotkách kg.m^-3. Ale Vy raději pište hustotu v jednotkách kg/m^3: je to totéž, leč záporné číslo tam u metru není a nebude Vám to dělat problémy. (Nebo jste to uvedl jen z legrace?)

    1. Pane Muladi, píšete: <<" Neměla by podle Vás dvojrozměrná energie zůstat pěkně vevnitř na vnitřní straně granátu a výbuch nic?
      Nepochopil jsem, proč si to myslíte a co tím sledujete.<<
      Co se nehodí, nechápete. Sleduji tím, že byste měl vysvětlit jak se údajně dvojrozměrná energie šíří trojrozměrným prostorem.Jste velkým teoretikem přes rozměry/nerozměry jevu, který nazýváte NIC a s tímto primitivním příkladem šíření energie jste v loji.
      Třeba zdroj vlnění ( stačí si myslet sluneční záření) šíří trvale energii prostorem, který je energiií prostoupen. Což je kupodivu, když třetí rozměr Vaše plošná energie nemá, je to dle Vás plocha.
      Píšete :"Za prvé si myslím, že ten vzorec pro obdélníkovou desku máte špatně."
      Nikoli,
      http://user.mendelu.cz/qqrihova/zvm/PDF_TM/momenty_setrvacnosti.pdf
      , str.5 a dál, vzorec je dobře. Odkud máte Váš vzorec? U těles se musí počítat integrováním.
      Obdélník monent setrvačnosti k těžiťovým osám je 1/12 hb^3, nebo 1/12 bh^3.
      Obdélník monent setrvačnosti k osám procházejícím stranami obdélníka 1/3 hb^3, nebo 1/3 bh^3.

      Nikdy jsem nedával do souvislosti fyzikální rozměry veličin (třeba rozměr [m]) a trojrozměrný, případně čtyřrozměrný prostor. To je Vaše dílo, ve kterém se plácáte, odpověď žádná.

      Fyzika pracuje s veličinami a vztahy třeba ve čtvrté mocnině typu Stefan- Bolzmannův zákon, co si o tom myslíte Vy je celkem jedno.
      Píšete:“Ano, v teoriích fyzikům nic nebrání, aby pracovali se čtyř a vícerozměrnými veličinami, ale má to jednu zásadní chybu – v realitě tyto teorie neumí dokázat.“
      Pana Muladi, když první mocnina [m] v rozměru fyz. veličiny vyjadřuje jednorozměrnou veličinu, druhá mocnina veličinu ve formě plochy, a třetí mocnina ve formě objemu, pak se ptám, co vyjadřuje mocnina [m] minus první, minus druhá a minus třetí.
      Píšete :"můžete hustotu napsat v jednotkách kg.m^-3. Ale Vy raději pište hustotu v jednotkách kg/m^3".
      Když myslíte, že jsem takový blb a tohle nechápu, neměl byste si dojít pokecat na ZŠ, tak Vás třeba budou obdivovat.
      Nikdy jsem neměřil objem v záporných metrech, a jestli mi to nasazujte, tak je to Váš problém.
      Jestliže rozměr [m^2 = m.m] odpovídá u Vás dvourozměrné veličině třeba ploše nebo energii, pak se ptám, co vyjadřuje rozměr [1/m.m]. Taky dvourozměrnou veličinu ? Takže ono je jedno, jestli násobíme nebo dělíme? A to se veličiny i umocňují.
      Já fyzikální veličiny jedno-, dvoj- a trojrozměrné nepoužívám, nikdy jsem je k ničemu neptřeboval a ani netuším, k čemu by to bylo dobré, kromě pábení o tom jak zachraňujte fyziku a fyzici si s tím neví rady. Vy si s tím nevíte rady, takže zase tady odpovězte na něco jiného a budete mít splněno.
      Vím, co jsou bezrozměrné veličiny, třeba součinitel smykového tření f. Nebo relativní prodloužení epsilon = delta l/l [m/m].Bezrozměrná veličina je něco zcela jiného, než veličina v níž není ve fyzikálním rozměru [m], což je třeba u Stefan-Boltzmannova zákona I = sigma * T^4.
      Nikdy jsem neměřil objem v záporných metrech, a jestli mi to nasazujte, tak je to Váš problém.
      Není pravda, co píšte ."joule/K = bezrozměrná veličina?"
      Boltzmannova konstanta má fyz. rozměr k = 1,38E-23 J.K^-1
      Asi se Vám překroutila v hlavě Boltzmannova rovnice kinetické teorie plynů.
      1/2.m.v^2 = 3/2.kT ( m je hmotnost jedné molekuly a v je střední kvadratická rychlost).

      1. Pane Pardale,

        podle mého jste tady vylil mnohem více žluči, než rozumu. Ale povznesu se nad Vaše útoky a budu odpovídat věcně.

        Ad: Sleduji tím, že byste měl vysvětlit jak se údajně dvojrozměrná energie šíří trojrozměrným prostorem…

        Odpověď: Není to „údajně“ dvojrozměrná energie, je skutečně dvojrozměrná a šíří se doslova všemi směry. Plochu vůči trojrozměrnému tělesu totiž také můžete šířit všemi směry – a přesto zůstává plochou. (Že Vám to dosud nikdo nevysvětlil, to je jiná věc.)

        Ad: Odkud máte Váš vzorec?

        Třeba odtud:
        http://physics.fme.vutbr.cz/~mcerny/BF/labiny/I.pdf
        http://forum.matematika.cz/viewtopic.php?id=28255
        Ovšem, jak už jsem napsal, jádro problemu je v něčem jiném: jak se podle Vás může uskutečnit čtyřrozměrný fyzikální jev v rámci trojrozměrného prostoru? Na to jste neodpověděl.

        Ad: Já fyzikální veličiny jedno-, dvoj- a trojrozměrné nepoužívám, nikdy jsem je k ničemu neptřeboval a ani netuším, k čemu by to bylo dobré…

        Přijímám to jako přiznání, že nerozumíte základním stavebním kamenům fyziky, což fyzikální jednotky nepochybně jsou.

        Ad: Asi se Vám překroutila v hlavě Boltzmannova rovnice kinetické teorie plynů.
        1/2.m.v^2 = 3/2.kT…

        Při vědomí, že 1/2.m.v^2 se měří v joulech, jste se sám usvědčil z toho, že celá tato Vaše poznámka je nesmyslná.

      2. Pane Muladi, sluneční energie je všude v prostoru, takže se nenese jen na čele kulové plochy Vaší dvojrozměrné energie. Pokud chcete říci, že kulová plocha se radiálně zvětšuje, tak dobře, tím naplňuje prostor , v němž je ta energie. Můžete odškrtnout plošnou energii jako nesmysl. Co dál?
        Škoda, že nečtete, co píšu, já o momentu setrvačnosti obdélníkové desky vzhledem k rotačním osám V ROVINĚ této desky ( I = 1/12.b.h3 a tak podobně, jde o to, jak moment setrvačnosti závisí na hlavních rozměrech desky, reálně musí mít třetí rozměr hloubku a pak i hmotnost.) Vy podle
        http://forum.matematika.cz/viewtopic.php?id=28255
        řešíte <<Odvoďte vztah pro moment setrvačnosti stejnorodé obdélníkové desky hmotnosti m s délkou b a šířkou c vzhledem k ose procházející středem desky KOLMO na rovinu desky.<<
        Píšete :<<Ovšem, jak už jsem napsal, jádro problemu je v něčem jiném: jak se podle Vás může uskutečnit čtyřrozměrný fyzikální jev v rámci trojrozměrného prostoru? Na to jste neodpověděl.<<
        Neřeším Vaše průniky čtyřrozměrným prostorem, říkám, že dvojrozměrná energie je pitomost a fyzikálním jednotkám nerozumíte Vy a ani se o to nesnažíte, místo toho vymýšlíte své pojmy -dojmy.
        Píšete :<>
        Kdopak ještě rozumí Vaší dvojrozměrné energi a k čemu to případně bude dobré? Člověk se dostal na Měsíc a zpátky, výpočtů energie spoustu a dvojrozměrná energie nikde k nalezení a ani není třeba.
        Píšete „<>
        Ale, ale, zase se Vám něco nehodilo do krámu, tak jste to vynechal? Třeba moje předchozí věta „<<Není pravda, co píšete ."joule/K = bezrozměrná veličina"<<
        Takže si to přečtete pořádně. Váš výraz Joule/K , tedy podle fyziky rozměr [J/K] = [m.kg.s-^2.m/K] má fyzikální rozměr, který jsem napsal a bezrozměrný je leda ve Vaší hlavě a nějak se to tam seklo.

      3. Nechápu, kus se nevykopíroval, takže chybějící citace za píšete

        Píšete: „Při vědomí, že 1/2.m.v^2 se měří v joulech, jste se sám usvědčil z toho, že celá tato Vaše poznámka je nesmyslná.“

        Píšete :“Přijímám to jako přiznání, že nerozumíte základním stavebním kamenům fyziky, což fyzikální jednotky nepochybně jsou.“

  6. Pane Pardale,

    yynechejte „argumenty“ typu „můžete odškrtnout jako nesmysl, vymýšlíte pojmy dojmy atd.“ Dejme na stůl konkrétní fakta.

    Já tvrdím, že každá fyzikální veličina je určena jednotkami, kterými se měří a které ukazují, z čeho se tato veličina skládá. To je fakt, který platí bez ohledu na to, zda jej znáte, nebo ne.
    Jouly, kterými se měří energie, obsahují metry, kilogramy a sekundy a konkrétně jsou složeny takto: m^2.kg/s^2. Přitom metr na druhou v této jednotce představuje plochu bez ohledu na to, zda tento fakt uznáváte, nebo ne.
    Máte snad nějaký logický argument proti tomuto tvrzení?

    Ad Moment setrvačnosti: Uvedl jste, že pro určitý případ “má vzorec I =1/12 *b*h^3
    A máme moment setrvačnosti jako čtyřrozměrnou veličinu”.

    Já na rozdíl od Vás vím, že moment setrvačnosti se ve všech případech měří v jednotkách m^2.kg, což je fakt, který si můžete ověřit ve všech fyzikálních tabulkách.
    A když Vy tvrdíte, že existuje případ, kdy je moment setrvačnosti čtyřrozměrný, pak musíte taky dokázat, jakým způsobem se Váš čtyřrozměrný fyzikální jev uskutečňuje v rámci všude přítomného trojrozměrného prostoru a jak ho umíte fyzikálně měřit.

    Co se týká výrazu Joule/K, snažil jsem se Vám akorát vysvětlit, že kelviny (tudíž teplotu) lze převést na jouly – a joule / joule nemá fyzikální rozměr. Souvisí to s energií a Boltzmannovou konstantou (1 K se přibližně rovná 1,38E-23J), ale toto téma raději vypusťme. S diskusí o jednotlivých rozměrech prostorů nemá nic společného a jenom ji zbytečně rozmělňuje.

    Pak je tady ještě Váš dřívější dotaz na „minusově metry“.
    Ty v realitě neexistují a nikdo jimi nikdy nic neměřil. Existují pouze v matematickém zápisu, tedy v dohodě lidí, že dělení reálnými metry lze převést na násobení „minusovými“ metry. Reálné rozměry prostorů, které měříme reálnými metry, tím nijak dotčeny nejsou.

    1. Pane Muladi.
      Kulička z ledu, skla, železa , olova má stejnou hmotnost m = 1 kg a při rychlosti 1 m/s má stejnou energii E = 1/2 m.v^2. A fyzikální rozměr [kg.m.s^-2.m]. Jak píšete :“Přitom metr na druhou v této jednotce představuje plochu bez ohledu na to, zda tento fakt uznáváte, nebo ne.“.
      Metr čtvereční v rozměru fyz.jednotky představuje dle Vás plochu.Takže dotaz – jakou plochu v jednotlivých případech ?
      Ano moment setrvačnosti má fyzikální rozměr [kg.m^2], zdroj
      http://user.mendelu.cz/qqrihova/zvm/PDF_TM/momenty_setrvacnosti.pdf
      říká že monent setravačnosti PRŮŘEZŮ k těžišťovým osám I(xt)=1/12/bh3,kde (xt) je index, to jsem neuváděl, protože se to nedá napsat, ale ve zdroji to jasně je. Jedná se tedy o PRŮŘEZ ( čili vrstvU). Chtěl jsem ukázat, že lze definovat pomocné veličiny s fyzikálním rozměrem, v nichž je [m] ve vyšší mocnině než m^3.
      Stále mi chybí vyjádření, k čemu Vaše tzv. METRICKY jednorozměrné, dvojrozměrné, trojrozměrné jednotky jsou, čím se fyzikové dřív mýlili, když nic takového neptřebovali a nepotřebují dosud.

      Podívejte se na technické výpočty
      http://e-konstrukter.cz/technicke-vypocty/14-kvadraticky-moment-a-modul-prurezu-v-ohybu/98-kvadraticky-moment-prurezu-modul-prurezu-v-ohybu-pulkruhu
      v tabullce dole vÝSTUPNÍ HODNOTY se zadává kvadratický monent v mm^4.
      Co na to Vaše teorie jedno , dvoj a tzrojrozměrných veličiny a údajné teoretické bludy fyziků a techniků?

      Ano – minusovými metry se neměří, byl jsem zvědav na Vaši představu o jedno dvoj a troj rozměrných jednotkách, to je u Vás těch, kde je [m].
      Psal jste:“ Vy opravdu nevíte, že ji lze převést na energii (a naopak)? A že joule/K = bezrozměrná veličina?“
      Moje odpověď znovu : „Váš výraz Joule/K , tedy podle fyziky rozměr [J/K] = [m.kg.s-^2.m/K] má fyzikální rozměr. Vaše reakce : mrtvý brouček.
      Píšete: “ 1 K se přibližně rovná 1,38E-23J“ .
      Šílenost, nesouhlasí právě ten fyzikální rozměr veličin. Energie bude pořád energie , i když malá a ne teplota.

    2. Cituji: Souvisí to s energií a Boltzmannovou konstantou (1 K se přibližně rovná 1,38E-23J)

      Když dokážete zplodit takovou pitomost pane Muladi, opravdu zanechte snahy pochopit fyziku a věnujte se něčemu jinému, třeba pěstování brambor. Za tohle byste propadl v sedmé obecné ZŠ. Teplotu opravdu nelze pokládat za rovnou energii a to ani přibližně. Jedno je stavová veličina intenzivní neaditivní a druhá kvantitavní, extenzivní a aditivní. Totálně něco jiného :)

      1. Pane Lubko,

        těžko říct, jestli jste v tomto případě srandista nebo škodolibec.
        Ale faktem je, že jde o téma mimo tuto diskusi a taky jsem zvědavý, až si přečtete tento materiál:
        http://cs.wikipedia.org/wiki/Kelvin
        zda budete mít stejně blízko k omluvě, jako k zesměšňování.

      2. Vás pane Muladi vskutku nedokážu zesměšnit více než to dokážete Vy sám :)
        Kdybyste si Vy sám přečetl Vámi postovaný odkaz a pochopil co se tam píše přidělal byste si sám oslí uši, udělal selfies s tvrzením „1 K se přibližně rovná 1,38E-23J“ a pověsil to nad monitor jako výstrahu před vlastní blbostí. Jenže to u Vás nehrozí, jelikož to pochopit nedokážete:) Vysvětlovat Vám to nemíním jelikož Vy jste ve fyzice nevzdělatelný..

      3. Pane Lubko,

        rozumím Vám. Špína ve Vašem nitru způsobuje tlak a tak jste si potřeboval ulevit. Jenže takovým jednáním neříkáte vůbec nic o mně – zato hodně o sobě.
        Vítám to, že se mnou nechcete dál komunikovat, protože ve špíně se nimrat nehodlám.

  7. Pane Pardale,

    Švejk doháněl své nadřízené k šílenství tím, že do puntíku plnil jejich příkazy – čímž vytvářel humorné situace. Váš postup v této diskusi mi připadá podobný.

    Když Vám evidentně dokážu, že energie musí obsahovat plochu, protože se měří v joulech, které obsahují plochu, tak Vy to chcete dotáhnout do absurdity tím, abych tu plochu přímo v joulu číselně rozpitval…

    Tudy ne, pane Pardale – žádná fyzikální jednotka sama v sobě neobsahuje čísla. To číselné vyjádření stojí vždy před ní: například 100 joulů.
    Záměrně vynechávám definici joule, protože ta by toto téma nevyjasnila. Ale uvedu ilustračně, co říká joule k danému tématu: „Když to má plochu, hmotnost a sekundu na druhou v příslušné kombinaci, tak se to mnou měří a je to energie. (A je úplně jedno, jakým postupem ta energie vznikla.)
    Jestli tomu některý z uvedených komponentů chybí, nebo přebývá, není to energie a nelze to mnou měřit…“
    Nevím, zda je to srozumitelné i pro Švejka, jenže lépe to vysvětlit neumím.

    Ad: Chtěl jsem ukázat, že lze definovat pomocné veličiny s fyzikálním rozměrem, v nichž je [m] ve vyšší mocnině než m^3.

    Jistě, papír snese všechno… Ale uvědomte si, o co v realitě opravdu jde. Máte plochu obdélníka a tvrdíte, že v určitém případě má tato plocha moment setrvačnosti ve čtyřrozměrném útvaru, tedy v něčem, co žádný fyzik neumí změřit. A Vám to nepřipadá divné (a ptáte se, k čemu je dobrý systém prostorů, jenž ve svém materiálu uvádím a jenž takové nesmysly nepřipouští).
    Tak já Vám řeknu, jak to ve skutečnosti je. Onen vzorec I(xt)=1/12/bh^3 je nutno chápat takto: strana b se měří v metrech na prvou a strana h (po úpravě třetí mocninou) se také měří v metrech na prvou. Jinými slovy, ze strany h se nestává krychle, ale úsečka, která je oproti její původní velikosti větší.
    Matematicky vyjádřeno: při úpravě strany h nejde o (h.metr)^3, nýbrž o (h^3).metr.
    Tím pádem z plochy pak dostáváte plochu, je to naprosto logické, měřitelné a čtyřrozměrný nesmysl k ničemu nepotřebujete.

    Ad: V tabullce dole VÝSTUPNÍ HODNOTY se zadává kvadratický monent v mm^4.
    Co na to Vaše teorie jedno , dvoj a tzrojrozměrných veličiny a údajné teoretické bludy fyziků a techniků?

    Za prvé: teorie (i s evidentními nesmysly) tady uvádíte Vy. Já tady uvádím realitu a nic teoretického.
    Za druhé: Přestože se v tomto případě chováte v duchu oficiální fyziky, je to chování naprosto zvrácené – realitu křivíte do teoretických nesmyslů.
    Co tady chcete vyčítat mně? Proč nevyčítáte těm technikům jejich očividný blud?
    Já samozřejmě netuším, jakým způsobem na ty kvadratické milimetry došli, ale vím, že jimi nikdy nic nezměřili. A je možné, že náprava toho blubu spočívá v podobné operaci, jakou jsem uvedl u Vašeho momentu setrvačnosti.

    ad výraz Joule/K: Záměrně se k tomu nyní nevyjadřuji. Až bude ve všem vyjasněno dané téma, můžeme se k němu třeba vrátit.

    Ale teď už snad chápete, v čem je mnou uvedený systém prostorů užitečný: přinejmenším v tom, že fyziky nepustí do žádných nesmyslů a praštěných teorií.

  8. Hezké, opravdu, a až tak úsměvné, že velmi váhám, zda si autor ze čtenářů nedělá dobrý den a nebaví se reakcemi na (zjevně nepochopený) intelektuální humor oblečený do pitoreskních vzorečkových motanic. Pane Muladi, vaše přesvědčivé žonglování oscilující dle potřeby mezi teorií a realitou je obdivuhodné, nicméně imho chybné už ve své základní koncepci. Nicméně tleskám, bo se bavím přímo královsky :-)

  9. Pane Muladi, je to beznadějné. Ano platí : E [J]=kT[K].
    I podle http://cs.wikipedia.org/wiki/Kelvin ,
    na kterou se odvoláváte je jasné, že k= 1,38E-23 [J/K]. Čili Boltzmannova konstanta má fyzikální rozměr. Škoda času na takovouto jakoby diskuzi. Když jste v koncích, tak to odložíte, místo abyste uznal, že píšte nesmysly a rozumíte kulový.
    Takže není to rovnice mezi [J] a [K], ze které plyne Vaše šílenost :
    <>

    Technici počítají podle
    http://e-konstrukter.cz/technicke-vypocty/14-kvadraticky-moment-a-modul-prurezu-v-ohybu/98-kvadraticky-moment-prurezu-modul-prurezu-v-ohybu-pulkruhu s kvadratickým momentem průřezu [mm^4] a vychází jim to. Na rozdíl od Vás, který radí a vykecává se tady. Takže fyzikální rozměr např. [m^4] neznamená, že pracujeme ve čtyřrozměrném prostoru.
    Přisuňte jiný problém, tohle už nemá cenu rozebírat, jste mimo.

    1. Pane Pardale,

      buď čtete nepozorně, nebo jen to, co se Vám hodí. Na mnou uvedené stránce je totiž mimo jiné tato informace:

      Platí tyto ekvivalence (zaokrouhleno):
      1 K = 1,381E-23 J

      Z toho jasně vyplývá, že jednotky K lze převádět na jednotky J
      (takže to „kulový“ je na Vaší straně).

      ad: fyzikální rozměr např. [m^4] neznamená, že pracujeme ve čtyřrozměrném prostoru…

      To jste opravdu vymyslel hlavou?
      A navíc: proč jste zde tedy tuto problematiku vůbec uvedl?

      1. Pane Muladi, Vy jste zavedl metricky nula-, jedno- , dvoj- a trojrozměrné veličiny. Třeba Vaše energie obsahuje [m^2], čili je plošná. Takže jsem ukázal, že existuje fyzikální veličina s kvadratickým momentem průřezu [mm^4] a nemá to žádné souvislosti s čtyřrozměrným prostorem, ve kterém fyzikům též radíte , jak na to a hlavně jak na to ne.
        Pokud platí Vaše :<>, tak není s Vámi co řešit. Pokud z toho vyplývá, že kelviny lze převádět na jouly, tak pomocí Boltzmannovy konstanty k= 1,38E-23 J/K. Ekvivalence znamená rovnocennost a rovnost je až za použití Boltzmannovy konstanty, která sebou nese fyzikální rozměr, takže pak obě strany rovnice mají stejný fyzikální rozměr. Váš zápis je nesmysl a diskuze kolem toho rovněž.
        Stále jsem se nedozvěděl, k čemu jsou Vaše metricky jedno-, dvoj-, a troj- rozměrné jednotky dobré. Takže to beru, že zjevně k ničemu. Jen se děsím, až vyrukujete se sekundově jedno- dvoj- , troj- a vicerozměrnými veličinami. Nějak se mi nedaří představa čtvereční sekundy, taková nějaká placatá plošná sekunda, ale Vy to zvládnete.

  10. Pane Pardale,

    ad: Váš zápis je nesmysl a diskuze kolem toho rovněž. (V tom mírném chaosu předpokládám, že mluvíte o zápisu „Platí tyto ekvivalence (zaokrouhleno):
    1 K = 1,381E-23 J“)

    Mimochodem, není to můj zápis, já si ho nevymyslel, vymysleli ho fyzikové – ale já vím, že platí. Přečtěte si ty ekvivalence pořádně, a zjistíte, že se z nich dá vypočítat i elektronvolt a další vztahy. A protože vím, jak je s Vámi všechno složité, tak jsem se tomu tématu nechtěl ani věnovat. Jenže to jste mě zase nařknul, že uhýbám…
    Ale jo, nechejme to být, protože systému prostorů se to nijak netýká.

    ad: Stále jsem se nedozvěděl, k čemu jsou Vaše metricky jedno-, dvoj-, a troj- rozměrné jednotky dobré.

    Vždyť už jsem to napsal výš: Ale teď už snad chápete, v čem je mnou uvedený systém prostorů užitečný: přinejmenším v tom, že fyziky nepustí do žádných nesmyslů a praštěných teorií (a že jich je).
    A kdo ten systém bude znát, ten se jenom zasměje, když mu někdo bude tvrdit že: existuje fyzikální veličina s kvadratickým momentem průřezu [mm^4] a nemá to žádné souvislosti s čtyřrozměrným prostorem.
    V této souvislosti, prosím, tedy uveďte, v jakých délkových mírách a v jaké mocnině se hypotetický čtyřrozměrný objekt změří.

    V systému prostorů jde zároveň o to, že si lidé mohou lépe ujasnit hierarchii prostorů (například Vy jste věděl, že existuje bezrozměrný prostor?) a mohou pochopit, proč existují i jevy, které nemohou vidět. Navíc se ten systém týká i problematiky hmoty, ale to bude tématem příštího materiálu.

    ad: Nějak se mi nedaří představa čtvereční sekundy, taková nějaká placatá plošná sekunda, ale Vy to zvládnete…

    Jo, jo. Fyzikové mají v řadě věcí neuvěřitelný chaos, ale raději by nechali Slunce zamrznout, než by přiznali, že posledních sto let teoretické fyziky je jedna velká slepá ulička. I Vy jste toho příkladem.
    Zatím Vám tedy řeknu jen to, že čtvereční sekunda neexistuje. Čas je něco úplně jiného, než metrický rozměr – takže nemá přímku, plochu, ani objem.
    To další je na dost dlouhé povídání – ale dočkáte se.

  11. Pane Muladi, Váš výraz „1 K = 1,381E-23 J“ je nesmysl, už se blížíte tomu to uznat, ještě si o tom hezky pokecejte, ale ne se mnou. Fyzikové ( Boltzmann) před víc jak 100 lety vymysleli zápis E=k.T, nepochopil jste ho , nevadí, už to neřešte.
    Moji větu .“ existuje fyzikální veličina s kvadratickým momentem průřezu [mm^4] a nemá to žádné souvislosti s čtyřrozměrným prostorem.“ můžete chápat výjimečně i Vy tak jako každý jiný. S kvadratickým momentem průřezu se počítá, rozměr této veličiny je [mm^4] , se čtyřrozměrným prostorem to nesouvisí, protože se délky měří v trojrozměrném prostoru. Podobně energie ( Vaše symetricky dvojrozměrná plošná veličina) se neměří v jednotkách plochy, což jsem ukazoval na příkladu kuliček s různou hustotou. Energie ( práce) se dá vyjádřit např. pomocí síly ve směru dráhy. No a když si zatočíte saněmi na ledu, tak máte i tu Vaši energii ( teplo vzniklé třením) rozloženou na ploše a můžete mít i jeden příklad jakoby plošné síly. Hurá.
    Jsem rád, že i u Vás čas je něco jiného, než dráha, dál se už nevydávejte, teoretická fyzika je pro Vás opravdu, ale opravdu špatná cesta. Vzpomeňte si na svou verzi gravitačního zákona, což ještě proti placaté energii vcelku šlo.

  12. Pane Pardale,

    už diskutujeme docela dlouho a vyplývá mi z toho, že jsme si navzájem nedokázali v podstatě nic vysvětlit. Proto za sebe tuto diskusi končím – a někdy příště nashledanou.

    Mějte se pěkně

  13. Pan Pardál, so zaujmom som si prečital diskusiu s p. Muladim. Pletiete si inkubator s konkubinatom, citujem:
    „A což takový moment setrvačnosti těles I pro obdélník výšky h a šířky b vychází I =1/12 *b*h^3. A máme moment setrvačnosti jako čtyřrozměrnou veličinu.“

    Moment zotrvačnosti je ‚teorem‘ platiaci pre 2D plochu PRIEREZU a nie pre 3D teleso. Nejednostnost v definicii pojmov je pricinou kazdeho nedorozumenia. Z momentu zotrvacnosti daneho prierezu mozete napr. vypocitat zotrvacne sily TELESA o hmotnosti M….atd.
    Koniec diskusie, nemam zaujem o vymenu nazorov v trivialitach.

  14. Pane Ivane, četl jste, ale ne vše, jen co se jako třešnička zrovna hodí. O tom momentu setrvačnosti v průřezu tam rovněž píšu o kus dál a je tam opakovaně odkaz na důvěryhodné stránky. Škoda, že nepodrobíte zkoumání laškovná tvrzení pana Muladiho, já už na to kašlu, nemá to smysl něco vyvracet v takovém článku a diskuzi.

  15. Takové krásné téma a takové nepoživatelné komentáře k němu!
    Souhlasím s Vendou, že diskutováno mělo být NIC ABSOLUTNÍ.

    1. Pro „UDA“ :
      Toho mého začátku pod článkem „Prostor má zákony…..“ si jeho autor zřejmě ani nevšiml. Ale myslím si, že on, pan Muladi, je se svým intelektem ve spojení s NIC ABSOLUTNÍM.

      Pěkný den
      Venda

      1. Zatím mi připadáte ze zdejší provenience autorů a komentátorů k nejserióznějším. Nestává se často, že člověk poslouchá také to, co říkají jiní a že jej opravdu zajímají názory ostatních – mnoho lidí má klaky na očích a hřejí si pouze tu svou polívčičku (tu Abdurushinovec, tu Harekrišnovec, tu jiný fanatik s patentem na rozum). A je opravdu zvláštní sledovat s odstupem tzv. duchovní lidi, kolik nesnášenlivosti dokáží v sobě hromadit a nikdo z nich nepochybuje, že pravdu má jenom on.

      2. Víte, ono to některé lidi stojí obrovské úsilí. Získávat informace, číst a číst, knihy, na internetu, vyhledávat souvislosti….. . Jsme tu, jak si myslím, většinou amatéři. Pochybuji, že někdo ze zde diskutujících má universitní vzdělání, zná jazyky / teď myslím např.latinu, sanskrt, hebrejsky, kopštinu, arabsky, aramejsky….. / a že by jezdil po světě, navštěvoval knihovny různých významných center vzdělání, knihovny klášterů…..atd.. . Jsem rád, že jste mi teď vnuknul moji prvotní myšlenku a vzpomínku na to, proč sem vlastně píšu já. Když jsem na stránky gnosis přišel, již to budou čtyři roky, tak jsem si řekl, že zdejším diskutujícím objasním přístup mystický, samozřejmě jen z úrovně mého poznání a samozřejmě bez chtění, aby mi někdo dával za pravdu, abych někoho přesvědčoval. Filosofie, náboženství, psychologie a popř.další přírodní vědy se tu totiž probírají, ale mystika, ta je trochu někde jinde. A tak jsem psal a psal a postupně jsem se dostal až k „vrcholu mé tvorby tady“!! Prosím, není to žádné chlubení se. Jen jsem, krok za krokem, a sem tam odbočka, přišel až k tomu objasnění mystiky, které bude tento týden ode mne uzavřeno. Co se tady již vystřídalo diskutujících. Někteří odešli znechuceni, pro některé to tady nebylo to pravé. Mne čeká poslední příspěvek a pak se uvidí.

        Pane UDO, závěrem Vám řeknu, že EGO je pěkná potvora. Chce se prosadit. U mnoha lidí tady jsem to poznal a naopak, u mnoha jsem poznal přístup, kdy řeknou svůj názor, doloží jej třeba i odkazy a dál nejdou.

        Pěkný den
        Venda / Václav Žáček /

  16. Teoretikové teoretizují a nejen že spekulují,samozřejmě si i velmi vymyšlí,jelikož jsou vzděláni nad svou přirozenou výšku inteligence,Těch je v diskuzích více a pustí se do toho co je sám i s odkazy na překlepy aby Vás pane Muladi udolali,tak se nedejte Vaše vývody jsou srozumitelné a pochopitelné.Tyto lidi řeší filosof Paul feyerabend a podle něj je dobré,aby jste na ně nereagoval,nebo na ně přímo zavolal Chocholouška

  17. To co nejde změřit a zvážit není fyzikální veličina-v tom má p.Muladi pravdu,Nevím co proti tomu fyzikové mají.Hezký večer

  18. Tome, děkuji za Vaše pochopení u mých materiálů.
    V tom spektru všeho možného jste na místě dosud neobsazeném.
    Děkuji.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference