- Magazín Gnosis – Hledání Světla, příspěvky čtenářů - https://hledani.gnosis.cz -

Satan… /závěr/

„Kulisy a postavy v ne nekonečných hrách a dějích v naší časoprostorové iteraci se mění. Pevně, ale ne natrvalo, je v ní zakotvena účast Negativní síly, která je určujícím elementem pro vývoj života lidí zde.“

Chce se mi na úvod naznačit, že v tomto závěru to bude především o Satanovi v nás. Jinak řečeno, nikdo ho totiž nikdy neviděl fyzickýma očima s možností si na něj sáhnout. Je prostě v nás a život mu nabízí jeho působení v člověku. To tzv. peklo je stav našeho vědomí. Zrovna jako nebe. Do pekla i do nebe se uzrává na úrovni fyzického života. A kdo uzrává? Inu, podstata života, v našem případě lidská duše.

Kvalita úrovně fyzického života lidského jedince, jeho prožívání všeho, co je mu nabízeno, záleží ve značné míře na jeho samotném nositeli a základu, který je vždy jedinečný a ve významu té myšlenky i božský. Určující roli hrají jisté vlivy, jako je například genetická predispozice, výchova od útlého věku, nutné je ale zahrnout i osud – karmu jednoho každého člověka, tak, jak byla „nadávkována“ pro žití života… Někdo se někomu může jevit svým chováním jako ďábelský člověk, druhý zase v jiném vidí čistého anděla. Zde zdůrazním, že jsme navíc v modu svobodné vůle a tedy stručně to lze charakterizovat; je to tak, jak to je a jak to má být, přesně tak, jak to kdo cítí.

Na úvod ještě zdůrazním, že pro vědecky založeného člověka, který potřebuje důkaz, něco ohmatat, zvážit, ochutnat…, zapojit pomocí různých přístrojů lidské smysly, nebude mít můj závěrečný článek téměř žádnou cenu.

Jen tak mimochodem – 11. dubna t.r. proběhla v síti multikin premiéra nového filmu – tady je upoutávka: http://www.vertical-ent.cz/klient-84/kino-78/stranka-1669/film-298919 Mladí, starší a nejstarší diváci zakoupí popcorn, kolu a půjdou sledovat na plátně boj zla s dobrem. Budou se bát a snad se i také pobaví a film si určitě získá své diváky i svou dokonalou trikovou nabídkou různých příšer a dějů, silnou hudbou a úžasnými efekty.

O působení dobra a zla a tím i k samotnému tématu Satana jsem již dříve napsal několik příspěvků, ve kterých je smyslem mé amatérské hledání vazby negativního chování člověka k jiným lidem a i k celému stvoření a hledání působení něčeho z pozice „nad námi či pod námi“ z oblastí, kde člověk, tak jak ho známe, nevládne, kde nemá žádnou moc. Jako zlatá nit se v nich vinula důležitost lidské mysli a pojmenování té určující síly, jako „Negativní“. (Síla „Pozitivní“ není předmětem tohoto článku i když pro vysvětlení se tu často objeví její zdroj.) Mysl je vskutku dokonalý nástroj pro život zde, o tom nemůže být sporu. Vědci dnes dokáží měřit různé funkce mozku, chemické děje s působením elektrických sil, dokáží určit kde se co a jak jakoby tvoří a co je čím a jak ovládáno od řídící, přenosové až po výkonnou složku pro působení v lidském organismu. Ale, předběhnu-li, dokázat definovat včas vnuknutí, intuici a předvídat třeba jen emoci a její následky, které mnohdy vedou v životě konkrétního člověka až ke katastrofě, a zabránit ji, to věda neumí. Mohu-li pro dokreslení doporučit ještě jednu myšlenku k práci mysli, tak je tu. Je stručná, leč hluboká: „Mysl je dobrý sluha, ale velmi špatný pán.“ /Odkazy na mé příspěvky budou na konci; je jen škoda, že některé již nemají pod sebou bohatou diskuzi mnoha lidí, kterou vyvolaly v době jejich zveřejnění a která měla svoji kvalitu./

Pro začátek doporučuji přijmout, chce-li se čtenář zamýšlet a orientovat, jeden postulát. Hmotný lidský život má své vědomí a své limity a oproti němu existují nepoznané světy stvoření, do kterých se člověk z naší úrovně nemůže v lidském těle dostat a tudíž jejich „vyšší vědomí“ je mu nedostupné.

V posloupnosti a pro pochopení hlavní myšlenky článku uvedu několik faktů – na úvod to jsou lidská jména, která jsou dávána satanským působením – jeden z autorů /našlo by se jich mnohem víc/ je nazývá jako Vysoce postavení bohové a korunní princové pekla!

Více zde: https://pekelne.webnode.cz/jmena-demonu/vladci-pekel/

Drobná upoutávka k jednomu pekelnému šéfovi, aneb co čeká zájemce, který otevře odkaz:

ASMODEUS – též jako Asmoday či Sydonay; hodnost král; dozorce hazardních domů (heren?) v pekle; řádově byl seraphin; učí umění astronomie, aritmetiky, geomantie /pozn.-mystické věštění/ a zručnosti; objevuje skryté poklady, odpovídá na otázky a dává schopnost číst myšlenky; může rozbít vztah\manželství a uděluje neviditelnost; preferuje nenošení pokrývek hlavy (?); vládne mnoha sférám potěšení; dle velekněžky Maxine má lidskou matku a božského otce, má černé vlasy do copu a je olivové pleti, má být velmi zdvořilý až gentleman, měkký hladký hlas a má být jako démon velmi příjemný…

Nyní pro další doplnění pojmenování sáhnu do, pro mne blízkých evangelií Nového zákona, ze kterých lze doplnit další jména pro Satana, Ďábla či Negativní sílu. Jejich sepisovatelé použili pojmenování jako Belzebub, Kníže světa, Kníže ďáblů, Silný člověk, Nepřítel, Protivník, Zloduch, Zlý, Kníže temnot, Vlk, Had, Belial…

Pro zachování stručnosti přejdu nyní k tomu důležitému, k satanskému působení v nás. Velký otazník na úvod? Jedním z největších hlavolamů a paradoxů pro myslící a vnímavé lidi je, proč Bůh, o kterém se říká, že je všeláska, všemír a je vší blažeností, vytvořil stvoření, ve kterém je tak mnoho nenávisti, nesouladu a utrpení? Nikdo asi nepopře přítomnost dobra a zla na zemi. Jsou zde láska a nenávist, radost a smutek, čestnost a klamání, harmonie a násilí, tolerance a předsudky, spokojenost a nespokojenost, laskavost a zlovůle, zdraví a nemoci, život a smrt… a výčet protikladů by mohl dost dlouho pokračovat. Zjednoduším to jen na projevy obecně negativní, které jsou tím přímým satanským působením na lidské konání. V základním pohledu jdou stručně nazvat jako: sexuální touha – hněv – chtivost – nadměrné připoutání k materiálním věcem – samolibost či egoismus. Pod sexuální touhou je ukryt chtíč, který má však více podob. Je v něm obsažena i náklonost k drogám, tabáku, alkoholu, nadměrné obžerství, zvyk příliš mluvit, zvláště vyprávět oplzlé historky, pornografie ve všech podobách, neužitečné hry…, porazím protivníka, upozorním na své ego, přikrmuji svoji ješitnost… stručně napsáno, jedná se o závislosti naší mysli. Hlavním úkolem chtíče je dostat muže i ženy zpět až na úroveň zvířat. Nač se mysl upne, to se stává její součástí. Může se to jinak nazvat jako zakořeňování zvyků. A to není cesta k ovládnutí mysli, k tomu, mít ji pod kontrolou. Naopak, je to cesta k jejímu zaslepení, v důsledku je to cesta ke spoutání duše /jejímu omezení/, kdy chtíč stahuje obě do roviny existence, v níž se pohybují zvířata. Tedy na animální úroveň. Vidíme dnes kolem sebe užívání a propagaci sexu i jeho „různých odnoží a úchylek“? Může to vést k degradaci toho člověka s označením moudrý v nás? Požitkářství je mrhání naši vzácnou energií. Je to připoutání k plnění přání smyslů. Místo abychom stoupali do úrovně spirituální, klesáme na nižší úroveň. A Satan v nás se chechtá!!

Citát: Opilost není nic jiného než dobrovolné šílenství. /A. L. Seneca/

Vrátím se k satanskému působení v nás druhým pohledem na lidskou mysl a její konání. Nepřítelem naší duše na jejím výstupu k vyššímu vědomí je hněv. Vyvolává zmatek a svár a rozptyluje mysl, kterou potřebuje mít duše koncentrovanou. Hněv ničí mír a lásku, plodí zášť a mění lidi v chování k sobě v nepřátele. Hněv ničí vztahy, hněv je tak pravým opakem lásky. Člověk ovládaný hněvem ubližuje jiným a přivede-li ho hněv až ke zločinu, a stává se to, je z toho pevný okov otroctví a břemeno již vzpomínané karmy je pak mnohem těžší. Co hněv „nabízí“? Pomluvy a zlé řeči o bližním, klevetění, neuctivost, vytýkání chyb druhým, rozmrzelost, nedůtklivost, nesnášenlivost, nevrlost, neustále reptání, žárlivost, projevy nepřátelství, netrpělivost, vztek, rvavost, zlomyslný výsměch, sklony k destruktivní kritice, povýšené chování míněné ve zlé vůli… Působení hněvu je jako působení rakoviny. Je to vysoce zhoubný mentální karcinom. Přináší stres a rakovina hněvu si prožírá cestu skrze nejvnitřnější mentální pletivo. Podílí se, a na to pozor, na vzniku mnoha zhoubných nemocí tělesných. Pacient, který rozsévá hněv, nesnáší náznak pravdy. Ta mu přinese další záchvat vzteku. A Satan v nás, ten se raduje!! Protože rysy této choroby hněvu nekončí smrtí fyzického těla. Sídlí v mysli, a tu si nemocný člověk bere po smrti s sebou, takže ani v těch jiných světech, do nichž odchází, ho nepřestává pustošit.

Citát: Když neumíš ovládnout hněv, ovládne on Tebe. /Anton Pavlovič Čechov/

Satan v nás dokáže přes svého spolehlivého agenta, jímž je mysl, vnitřně naočkovat i různá přání, která se projevují chtivostí. Chtít něco, neznamená nic špatného. Ale pokud tu projevím souhlas s tím nedávno tu napsaným, že dobro je vše, co nás přivádí k Bohu, musím pocítit, že nadměrné chtění vyvolává opačný efekt. A to je jeho /Satanovo/ další působení. Na jeho konci je touha mít peníze, peníze a zase jen peníze, jako modlu tzv. moderní doby. Za peníze mít hromady věci, auta, zážitky, nákladné dovolené, milenky, chaty… Chtivost se projevuje tím, že jsme lakomí, že máme blízko k podvádění, v pokrytectví, v cílevědomé lhaní, v překrucování faktů, ve zlodějství, v úplatnosti a v korupci a v lstivosti a klamání všeho druhu. Mysl je schopna sypat před člověka z pomyslného rukávu desítky dalších přání a dokáže hledat cesty k jejich uspokojování, ať to stojí, co to stojí, a hlavně, když ten člověk uzná, že jsou potřeba! Je pozitivním motivem mít touhu po majetku, mít víc než soused a stavět to pak na odiv? A jestli se nedaří, jestli nás krásná partnerka tlačí do plnění její nekonečné rozmařilosti, pak může být již kousek od sklouznutí ke konání deliktů a až zločinů. A Satan, ke své potěše, tím rozšířil v nás svůj výběr munice. Té, kterou potřebuje pro to, aby naše duše se tu uvazovala pro nová zrození. Staneme se tak sami sobě otrokem vášní a tužeb. Když mysli podlehneme, jsme zkrátka na cestě neustálého kolotoče nových zrodů. A to je pro Satana v nás ten hlavní cíl. Mít naše duše karmickým zákonem pod kontrolou. Jakoby říkal – splním ti tvá přání, splním, ale všechno nejde najednou. A proto se mi tu zrodíš znovu. Satanovi totiž, bez boží duše, kterou on neumí stvořit, by jeho svět zanikl.

Citát: Chtivost udělá z nenasytných chudáky. /Basilios Veliký/

Satan v nás dokáže přes mysl oddalovat nebo postupně zavrhnout naše ušlechtilé myšlenky a cíle pro povznesení. Dokáže nám vštípit myšlenku, že naše správné rozhodnutí ještě musí počkat, protože máme od něj nabídku, že se musí vykonat něco jiného, důležitějšího. Je to ale zpravidla lhaní do „vlastní kapsy“. Jsme otroky svých psů, koček a aut. Lpění je králem odkladů. Musíme /falešně mysl nalhává/ udělat to či ono. A co je výsledkem? Nemáme čas na sebe, na svůj třeba první pokus vydat se na cestu spirituality. Satan v nás se bojí, že najdeme cestu k vlastnímu duchovnímu osvobození. Nabízí se člověku jako gentleman, jako náš přítel a spojenec konání, které přece nelze odmítnout. Zdá se být rozumné a správné, má-li člověk manželku nebo manžela, děti, vážené a veřejnosti prospěšné postavení ve společnosti, peníze, domy, pozemky a cenné papíry. A člověk opravdu připouští, že tyto věci jsou nutné a správné. Vždyť to každý uzná /nalháváme si/, že ten náš laskavý přítel, Satan v nás, se jménem lpění, vstoupí do mysli se svým blahosklonným výrazem a řekne: „Ano, musíš těm věcem věnovat plnou pozornost; je to tvá povinnost.“ A my se staráme mnohdy až do smrti a mnohdy si ani neuvědomíme, že mohlo být vše jinak. A Satan v nás si mne ruce! Protože jsme k Bohu cestu nenašli.

Citát: Nehledej a nelpi na velkém bohatství. Měj jen takové, jakého můžeš nabýt spravedlivě, užít střídmě, rozdat vesele a opustit ve spokojenosti. /Bacon Francis/

Satanské působení však ještě není u konce. Po chtíči, hněvu, chtivosti a lpění je tu samolibost, egoismus. Nepřítel opravdu veliký a zdatný. Mysl pod vlivem ega, zbytnělým, přináší naší mysli sobectví. Samolibost je přerostlé ego; zhoubné zdůrazňování svého malého „já“! Kdo by se nesetkal s člověkem, který byl středobodem, myslel si to o sobě, svého malého vesmíru. Ego začíná působit již od dětství, roste do plnosti a těžko se ho člověk zbavuje v pokročilém věku moudrosti. Člověk může být pyšný i na to, že se dokázal vyrovnat s předešlými čtyřmi vášněmi. Není třeba lakotný, nelže, nepije, chodí na bohoslužbu…,ale ego se projeví na jeho pýše nad tímto vším. Předstíraná pokora a skromnost jsou ty nejobvyklejší projevy ješitnosti. Egoismus má metodu, ve které nám křivý úhel pohledu, zkresluje proporce a činí ze sebe snad i střed světa. Pýcha v něm sní, vidí vize, neprokoukne šalbu, protože mysl tuto bytost přivádí k víře v to, že to jsou skutečnosti, neb on to viděl jako pravdu. Hýká jako osel a myslí si, že zpívá v milánské opeře. Své vady najde na druhých, sebe však vidí jako dokonalého. V tom stavu zabraňuje lidem hledat nové, vznešenější věci. Vytváří víry, na stříbrném tácku nabízí své lživé pravdy. Já, já jsem to prožil, já, já to vím a kdo mi bude odporovat, neví nic. A své odpůrce toto Satanovo působení chce i zničit. Ego nepřijímá poučení, je zahleděno samo do sebe. Nikdy by si nepřipustilo, že se mýlí. V jeho projevech je zaslepenost, obrovská touha po sebeuplatnění, povýšený postoj, panovačnost, nadávání druhým a hledání chyb na nich. Snaží se upoutat pozornost především na sebe, čímkoliv; hlukem, hlasitou mluvou a nebo vnucuje své názory jiným. Cokoliv, co ho (ale falešně) pozvedne v očí okolních lidí, je mu dobré. Veřejná exhibice a k tomu vymyšlené historky, předvádění vlastního „já“ stále dokola, ad nauseam. A Satan? Ví, že tato duše je chycena do dlouhotrvající pasti.

A závěrečný citát: Každý si sám určuje svůj osud, ale i sám za to platí. /Euripidés/

Tak to zrekapituluji s použitím vzácné knihy učení Sant Mat – Duchovní klenoty, autor Maharaj Sawan Singh Ji:

„Myslím si, že ani při nejlepší vůli nemůžeme nástroj Satana /Negativní síly/ v nás odvést z jeho navyklé cesty za den, měsíc či za rok. To je boj na celý život. Nepodléhat novým svodům, odžít ty staré dluhy, které duše má. Jen ti, kteří tou bitvou prošli, nebo ti, kteří ji právě podstupují, vědí, co to znamená překonat mysl. Mysl je váš syn, dcera, manželka, přítel, zdraví, peníze, majetek, chudoba, závislost, chtivost, vášně, zloba, pýcha a vše ostatní. To vše je mysl, která je připoutána k vnějšímu světu pouty; dvojitými, trojitými i mnohonásobnými a spoutána těmito řetězy existuje již tak dlouho, že si je již vůbec neuvědomuje jako okovy, naopak je miluje. Mysl již zcela zapomněla na svůj původ a na své poslání. Je jako pták uvězněný v kleci, který pokládá své zajetí za normální běh života. Tak zamotané klubko není snadné rozplést. Člověk se musí starat o svoji duši tak, jako se matka stará o své dítě. Opakuji. Neexistuje zde žádný časový limit. Jak praví básník: souboj s myslí je výzvou, aby ten, kdo miluje, podstoupil pro svého milovaného tu nejvyšší oběť (ztrátu hlavy), a to bez jediného příslibu, že se s milovaným někdy bude moci setkat.“ /citováno ze str. 220/

Dodám, co říká karma jóga – konej bez očekávání vlastního prospěchu, konej pro Boha.

Někteří lidé nepředpokládají, že by v našem nitru byl Bůh – On je někde mimo. Mystici pokládají tento přístup za zcela negativní, hluboce zavádějící a dokonce jako pohodlný a sebe litující postoj mysli. Duši pokládají za skutečná „Já“ a chápou, že je stejnou podstatu jako Bůh. Člověk je od Boha odloučený pro svoji mysl, falešné „já“, což jsou nástroje Negativní síly v nás. Toto malé „já“ anebo mysl skutečně pochází z Negativní síly, ze Satana, ale životní síla duše v našem nitru je mimo tuto dualistickou sféru a je kapkou čisté Boží lásky. Jakmile si budeme neustále opakovat, že naše nitro se skládá jen z hříchu a zla, neustále budeme zdůrazňovat iluze mysli a dodávat jim reálnost. To je vlastně důmyslný trik mysli, tohoto sofistikovaného agenta Satana, který mu hraje do karet, neboť pokládá za reálný falešný pocit vlastního ega na rozdíl od toho, co je opravdu skutečné. Jak se však mysl začne absolutně zajímat o duchovní vývoj, stane se pro duši spojencem, ne nepřítelem. A Satan v nás tak ztrácí vliv a spojení. A bez spojení? Chlapi, kteří byli na vojně, to znají.

Na závěr cituji z velkého díla Jana Ámose Komenského – Labyrint světa a ráj srdce. V předposlední kapitole s názvem „Poutník přijat do Božího domu“ říká Ježíš:

„Drž se toho, k čemu jsem tě povolal, a jak jsem ti ukázal cestu ke slávě, tak po ní kráčej. Ve světě, dokud tě tam nechávám, buď poutníkem, nájemníkem, cizincem a hostem, u mne zde pak buď doma, dává se ti nebeské občanství. Proto hled’, abys zde také přebýval a měj mysl vždy co nejvýše pozdviženou ke mně a co nejníž skloněnou k bližním. Užívej pozemské věci, dokud jsi ve světě, ale měj zalíbení v nebeských, buď povolný mně, ale stav se na odpor světu i tělu, střež uvnitř sebe moudrost, kterou jsem ti udělil, z vnějšku měj pak ode mne danou prostotu, hlasité srdce a tichý jazyk, buď citlivý k bídám svých bližních a vytrvalý při snášení křivd, duší služ mně samému, tělem komu můžeš nebo musíš, co ti poroučím, to dělej, co ti ukládám, to nes, od světa se drž dál, ale ke mně se vždy viň blíž, ve světě buď tělem, ve mně však srdcem. Když tak budeš činit, jsi blažený a bude se ti dobře dařit. Nyní jdi, můj milý, a stůj ve svém údělu až do smrti, a potěšení, k němuž jsem tě sem přivedl, užívej s radostí.“

Dodám jen, že působení Satana v těle Poutníka bylo poraženo.
 

Václav Žáček /Venda/ – s použitím nauky Sant Mat, Jógy slyšitelného životního proudu
 

Odkazy na mé některé dřívější články s obdobnou tématikou.

 

P.S. Jediným únikem od břemene hříchu a z oblasti, kde neustále existuje spravedlivý koloběh rození se a smrti, je spása, kterou nám nabízí osvícený Spasitel. Ten má stejnou podstatu jako Slovo a k jeho působení je povoláván Bohem. Z prvorozeného Slova, jako tvůrčí Síly Ducha Svatého, vychází SYN, přichází na svět a je připraven osvobodit duše, které jsou k odchodu připraveny. A to je obrovská naděje a současně i cíl života a současně i vítězství nad Negativní silou /Satanem/ a hříchem.
 

Poslední články autora:


hodnocení: 3.9
hlasů: 11