mapa stránek || vyhledávání

Štěstí

Naše západní civilizace v současnosti dosahuje svého vrcholu. Máme hojnost ve všem, co si můžeme přát. Obchody jsou plné jídla a nádherného oblečení, máme možnost všemožného vyžití v zábavních centrech, restauracích, divadlech, můžeme cestovat, kamkoliv si usmyslíme. Máme vyspělou lékařskou péči a knihy a časopisy plné návodů, jak správně žít, jak přemýšlet, jak být úspěšný. Proč tedy stoupá počet lidí závislých na antidepresivech? Proč nejsme jako společnost šťastnější, ale naopak roste napětí, stres a mnozí podléhají frustraci a syndromu vyhoření? Kde se v tom všem pokroku ztratilo obyčejné lidské štěstí?

Reklamy nás znovu a znovu nabádají, co vše si prostě musíme pořídit, abychom byli “in” a co nutně potřebujeme, i když nám to dosud rozhodně nechybělo. Lifestylové časopisy nám ukazují, jak se máme oblékat a dávají zaručené rady, jak se stát úspěšnější, krásnější, šťastnější.

Do tohoto systému se zapojuje i “moderní” pojetí duchovního života (New Age): Nejste šťastní? Splňte si svá přání. Proto tu na Zemi přeci jsme, abychom si užívali a pořídili si vše, co si zamaneme. A pomůže vám k tomu tenhle báječný seminář či workshop, který vás naučí, jak být úspěšný, jak si přitáhnout peníze.

S tímto ryze konzumním přístupem se však naše spokojenost stává závislou výhradně na vnějších okolnostech a dosažení štěstí se odsouvá stále dál, někam do budoucnosti. Budu šťastný až (si našetřím více peněz, budu mít lepší práci, nové auto, dům, vysněnou dovolenou, podstoupím plastickou operaci, až se manžel změní, děti vyrostou…) Výsledkem je, že ono kýžené štěstí se nějak stále nedostavuje a když konečně některého ze svých cílů dosáhneme, pocit radosti a štěstí nás zaplaví jen na krátkou dobu, protože záhy zjistíme, že – “Ano, je to super! Mám se fajn, ale mohl bych se mít ještě lépe…”

A tak se stále honíme za svou chimérou štěstí, plníme si své “sny” jeden za druhým, naříkáme nad partnerem nebo nad dětmi a stále čekáme a vynakladáme ohromnou energii na to, abychom dosáhli toho, co chceme a co si myslíme, že potřebujeme.

Ovšem jedno velké tajemství štěstí spočívá v tom, že k jeho dosažení nepotřebujeme ve skutečnosti vůbec nic. Stačí jen přepnout program v hlavě. Ukončit někdy v dětství spuštěný program, který nás pobízí neustále hledat “viníka” naší nespokojenosti někde venku. Vzít zodpovědnost za své štěstí jen a jen na sebe a nečekat na příznivé okolnosti. Být šťastný tady a teď. Skutečné štěstí není o tom neustále se usmívat a zažívat samé krásné věci a obklopovat se příjemnými lidmi a věcmi.

Štěstí je o prosté radosti ze života, o vnitřním klidu a míru, jehož zdroj se nachází hluboko uvnitř nás. Štěstí je jako moře, na jehož povrchu může zuřit bouře, jehož hlubiny však zůstávají neměnné. Skutečné štěstí zažíváme tehdy, když si i navzdory nepříznivým okolnostem a smutku uvědomujeme, že všechno vnější dříve či později pomine a že vše je tak, jak má být.

Neznamená to ovšem dát ruce do klína a nedělat nic. Znamená to především hluboké poznání, že to “špatné” se neděje náhodou a že je třeba se z toho poučit a změnit. Učinit to, co je v našich silách. A ostatní nechat být. To, co není v naší moci, nezměníme. Můžeme to jen s upřímnou pokorou a klidem přijmout.

Vezměme si například na indiány v dosud málo dotčených oblastech Amazonie. Lidé, kteří je lépe poznali, se shodují v jednom důležitém bodě – ačkoliv mají z našeho pohledu bídu, méně pohodlí a celkově tvrdší život, jsou šťastnější. Jak je to možné?

Narozdíl od nás totiž berou život takový, jaký je. Prožívají ho bezprostředně a v celé své plnosti tak, jak plyne. I se všemi jeho bolestmi, radostmi a strastmi. Co mohou změnit, změní, co nemohou, ví, že nad tím nemá smysl naříkat. Žijí tady a teď.

Takový přístup k životu je velmi vzdálený tomu našemu, který podléhá mnoha uměle vytvořeným blokům a omezením. Naše civilizace je v řadě ohledů velmi sobecká a pokrytecká. Například nemocné a staré lidi zavíráme do nemocnic a domovů důchodců, jen abychom pokud možno neviděli utrpení a smrt a žili ve své bublině dokonalého “happy světa”. Ti “primitivové” v divočině se ale od malička učí brát smrt i bolest jako přirozenou součást života. Nehledají štěstí v pohodlí a iluzi dokonalosti.

Nám, jež se pyšníme pokrokem a svobodou, chybí pokora. Vše bychom chtěli mít krásné, barevné, pestré a zábavné, dokonalé a ideální, ale už nechceme vidět, že realita je jiná. Že celý ten kolos moderní, zhýčkané civilizace nás nejenom nedělá šťastnějšími, ale čím dál tím větším tempem devastuje Zemi a nás odvádí od toho podstatného – že mír a štěstí nenajdeme nikde kolem sebe, v nahromaděném majetku a pachtění za iluzemi, ale jen a jen v sobě, ve svém srdci, kde je ukrytý skutečný poklad a odkud můžeme vnímat krásu života, kdykoli budeme chtít, bezprostředně, jako růži, která kvete a voní právě teď.
 

Martina Kuklišová
https://slunovrat.gnosis.cz/
 

Poslední články autorky:


hodnocení: 4.6
hlasů: 10
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

29 komentářů

Přidat komentář
  1. Co je štěstí? – Muška jenom zlatá?
    Pěkná definice je tady: https://www.verse.cz/nahled-basnicky-co-je-stesti2/

    Víš, co je štěstí?
    Je to dům, auto a chata?
    Ne, štěstí je dětství,
    když máma je i táta.

    Víš, co je štěstí?
    Když máš peněz jako smetí?
    Ne, štěstí je rodina,
    jsou to rozesmáté tváře dětí.

    Víš, co je štěstí?
    Když slibuje ti někdo modré z nebe?
    Ne, štěstí je,
    když máš hodně lidí kolem sebe.

    Štěstí je, když pro někoho něco znamenáš,
    když někomu radost uděláš.
    Když o někoho opřít se můžeš,
    ochotně každému pomůžeš.

    Když někdo rád vzpomene si na tebe,
    když nechceš všechno jenom pro sebe.
    Když vážíš si toho, co máš,
    když lepšího už nic nehledáš.

    Když vůbec nevíš, co je závist,
    když nemáš v srdci svém nenávist.
    Když i přes slzy dokážeš se smát,
    když tě má někdo doopravdy rád.

    Když umíš odpouštět a taky snít,
    štěstí je to, co každý člověk chtěl by mít.

    Ne však každý o štěstí má stejnou představu.
    Někomu stačí málo, někdo chce bohatství a slávu.
    Někdo zas touží po tom, co zrovna druhý má,
    proto mnoho lidí štěstí vůbec nepozná.

    1. ad/….když máma je i táta. ? Takže jen jeden rodič ?

      ad/….rozesmáté tváře dětí. ? U stupidního televizního pořadu ?

      ad/….když máš hodně lidí kolem sebe. ? Třeba na více lůžkovém pokoji v LDN?

      ad/….ochotně každému pomůžeš. ? Třeba jako šmejd mu prodáš svůj skvělý produkt?

      ad/…..když lepšího už nic nehledáš. ? Když už všechno máš, auto, chatu, majetek,….?

      ad/….když tě má někdo doopravdy rád. ? Třeba v tvé samotě tvůj pes?

      ad/….proto mnoho lidí štěstí vůbec nepozná. ? Ba, a bloudí v krajině smutku a utrpení?

      A velké štěstí je najít portál Verše. A pak si najdeš básničku pro každou příležitost: https://www.verse.cz/nahled-basnicky-co-je-stesti2/

      Já ty verše ale nezhazuji, naopak. Jsem rád, když lidé chodí okolo a nacházejí.
      Díky, pane Kolemjdoucí.

  2. To je moc hezký článek. Plný pokory. A proč to nepřiznat. Hezký je i proto, že ho napsala žena. O ženství jsem tu již psal. Ale ještě jednou – žena, její srdce, její láska, cítění, její podstata v přijímaných i vydávaných energiích, to je něco, co tu může /ale nemusí / dělat přirozenou rovnováhu k mužské složce, často té, která je vedle, mimo a která samotnou podstatu společnosti může až fatálně ohrožovat.
    Paní Martino, díky.
    Václav Žáček

    1. Děkuji, pane Václave. 😊 Jsem ráda, že se článeček líbil. Pokora je velmi důležitá a dnes velmi opomíjená. Bohužel. A i když to někteří lidé nechtějí vidět, bez ní to hluboké vnitřní štěstí prostě není. Pro mne osobně je třeba vnitřně silnější zážitek zajít si do blízké rezervace, než nějaké drahé a hlučné akce… A nejde jen o peníze… Pěkný den.

    2. AuV 13.9.2018 (13:37)
      ad/….když máma je i táta. ? Takže jen jeden rodič ?

      ad/….rozesmáté tváře dětí. ? U stupidního televizního pořadu ?

      ad/….když máš hodně lidí kolem sebe. ? Třeba na více lůžkovém pokoji v LDN?

      ad/….ochotně každému pomůžeš. ? Třeba jako šmejd mu prodáš svůj skvělý produkt?

      ad/…..když lepšího už nic nehledáš. ? Když už všechno máš, auto, chatu, majetek,….?

      ad/….když tě má někdo doopravdy rád. ? Třeba v tvé samotě tvůj pes?

      ad/….proto mnoho lidí štěstí vůbec nepozná. ? Ba, a bloudí v krajině smutku a utrpení?

      “Jeho ústa mluví to, čím přetéká srdce” (Lk 6,45). Neexistují nahodilá slova. Všechna totiž vyjadřují to, co chováme v srdci: tužby, přání, potřeby – a to jak ty uspořádané a očištěné, tak i ty chaotické a dvojznačné. Čím srdce přetéká, tím jsou nasycena slova, která z něj prýští. Ve skutečnosti nelze slova beze zbytku ovládnout silou vůle. “Práce na tom, jak mluvíme”, se proto nemůže omezovat jen na kontrolu vnějšího projevu. Protože nevyjádříme-li svůj svět tužeb, pocitů a emocí prostřednictvím slov, ony si najdou jinou únikovou cestu, třeba v nekontrolovatelných gestech, v chování nebo závislostech. Přístupovou cestou k očišťování slov je očišťování srdce.

      Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, “vyznává apoštol Petr (Jan 6, 68). Meditace Ježíšova slova očišťuje naše srdce i slova, která se v něm rodí.

  3. Martina Kuklišová: jen v sobě, ve svém srdci, kde je ukrytý skutečný poklad a odkud můžeme vnímat krásu života, kdykoli budeme chtít, bezprostředně, jako růži, která kvete a voní právě teď…

    Ano. A v čem je opravdu problém?

    Růže v srdci voní kdykoli – stejně jako žumpa v srdci páchne kdykoli. Ovšem nejde o to omezovat (zakazovat) existenci žumpám, jde o pravdivé rozlišování toho, co voní a co páchne.
    Řada lidí – i zde – si plete omezování s rozlišováním: proto skrze jejich dobrovolnou omezenost nemohou správně rozlišovat. A není tím ovlivněn jejich zdroj života (který je neomezený), nýbrž jejich život.

    Upřesnění pro ty, kteří si myslí, že jich se to netýká:
    týká se to všech lidí, kteří mají nauky a představy o Bohu,
    místo vztahu s živým Bohem.

    1. Co je štěstí?
      Smaragdovou růži v srdci rozzářit,
      poupě oddělit
      a zde – na
      vezmi poupátko,
      ve svém srdci jej rozvíjej
      až v krásnou růži vykvete.

      A tak kdokoliv je obdarován růžičkou
      přestává býti pro dárce tím, kým není,
      ale čistou esencí růže smaragdové

  4. Smaragdovou růži v srdci rozvíjet….
    Každá růže potřebuje trochu
    času, slunce, rosy, vánku,
    aby plně rozvila svou krásu…

  5. Dobrý den,
    hezký článek k zamyšlení a tak mě napadá…nejnej štěstí je nebýt nucen být nemocen a potom je dobré žití v dobré náladě duše chápající čistototu života…děkuji..pepa

    1. Nej nej štěstí je nebýt nucen být nemocen ? ? ? ?…….

      Kdo nás, Pepo, k tomu nutí, být nemocen? Zeptat se člověka s právě diagnostikovanou rakovinou např. slinivky – kdo Vás nutil člověče být takto vážně nemocen ? ? ? ?

      Každý člověk by měl nalézt a prožívat v podmínkách svého života individuální cestu a tím i hledat svůj vlastní vývoj a opravdové poznání sebe sama. O to jde. Ten kdo již nalezl, ten ví, VÍ. Kupříkladu to vnitřní, neslyšitelné, slyší, to vnitřní, neviditelné, vidí….a tak se dostává k pravému poznání. A to osvobozuje, to je tím rozvázaným ranečkem s pokladem, to je ta pravá cesta, na jejímž počátku stojí vyčištění poháru, to je to usilování o pokrm věčný. To je začátek cesty k pravé podstatě s cílem vzkříšení, za právě probíhajícího života a bez ohledu na civilizace, ve které usilující subjekt žije. Cesta k Bohu, přes srdce, přes ovládnutou mysl, přes to nenechat se ovládat přáními smyslů – to je podstata začátku návratu do pravého Domova, ke štěstí, které tu vzpomíná autorka. Ostatně, i to co popisuje v článku, to stručně pojmenované jako ” ryze konzumní život”, je jen chytání větru do rukou. A nevědomí lidé budou pobíhat a lapat jej i se svými dětmi; hlavně že se budou smát.

      Autorka, paní Martina píše na závěr to, co stojí pro zamyšlení :
      “Nám, jež se pyšníme pokrokem a svobodou, chybí pokora. Vše bychom chtěli mít krásné, barevné, pestré a zábavné, dokonalé a ideální, ale už nechceme vidět, že realita je jiná. Že celý ten kolos moderní, zhýčkané civilizace nás nejenom nedělá šťastnějšími, ale čím dál tím větším tempem devastuje Zemi a nás odvádí od toho podstatného – že mír a štěstí nenajdeme nikde kolem sebe, v nahromaděném majetku a pachtění za iluzemi, ale jen a jen v sobě, ve svém srdci, kde je ukrytý skutečný poklad a odkud můžeme vnímat krásu života, kdykoli budeme chtít, bezprostředně, jako růži, která kvete a voní právě teď.”

      A k zamyšlení je i tato anekdota :

      Umíral jeden slavný rabín, vážený muž víry ve své komunitě a rodině. I zeptal se ho jeho nejstarší syn: „Otče, ve svém životě jsi poradil mnoha lidem, chodili za tebou a tys je neodmítl. Můžeš nyní, na konci svého života prozradit to nejhlavnější, co tě provázelo tvým životem a co jsi poznal, že je nejdůležitější?“ Rabín se krátce zamyslel a tichým hlasem řekl: „Synu, všechno je jinak.“

      Pěkný den.
      Václav Žáček

  6. Dobrý den Pane Vendo,chápu jak Vás tak i v článku myšlenku ,ale co je podstatou narození v nemoci a postižení v nadále se opakujících problémů nemocí nově přicházejících…..pro mou zkušenost je to nucená náplń určitého druhu života,která stále utváří přeměnu toho co zřejmě nepatří k normálnímu smyslu života a tak pro můj možná nesprávný posudek je život lepší bez těchto super doplńků…hi…hezké dny a věřím že máte také zkušenost.pepa

    1. Pepo, píšete….ale co je podstatou narození v nemoci a postižení v nadále se opakujících problémů, nemocí nově přicházejících…..

      Narodit se musíme proto, abychom zemřeli. To mezi tím je život a je ho potřeba pochopit v poznání ve všech složitostech a souvislostech. A důležité místo tam má právě karmický zákon.
      Hi

  7. Deķiji Vemdo za info..jsem ročník 62 a vím že staří neni moudrosti..omlouvám se neb píšu z termalu s.k.

  8. @ – píšu z termalu s.k.

    Fíííhááá, tak to tu ještě nebylo!..:-))

    “Dámy a pánové, nechci se vás dotknout – kdo z vás to má?“ (Jirka Paroubek)

  9. V pondělí jedu také do termálu s.k. – Podhájská. Odpočinek, relax, dobré knížky, cvičení jógy a meditace – vše bez starostí všedního dne.
    Hezké koupání.
    Václav

    1. Tomu já neříkám štěstí. A těkavým okamžikům dobytčího bytí v továrnách na dovolenou, se zravidla říká únik.

      „Zvykne-li si člověk bavit se náhražkami života, ztrácí schopnost bavit se životem samým.“ (Karel Čapek)

    2. “Kdo z Vás to má,” že ano. Tssss, já nikoliv. Utopila bych se na tý lžičce voděnky….

  10. Tomu já neříkám štěstí. A těkavým okamžikům dobytčího bytí v továrnách na dovolenou, se zravidla říká únik.

    „Zvykne-li si člověk bavit se náhražkami života, ztrácí schopnost bavit se životem samým.“ (Karel Čapek)

    Neberte se tak vážně.

    1. Ten neunikající, který říká lidem dobytek, ten by se tady rád chytil drápkem. Bacha na něj, již má otevřené weby s příslovími ke štěstí.

  11. @ Neberte se tak vážně.

    Říká se, dobrá rada nad zlato. Tak vám taky jednu věnuji: nebuďte tak směšnej. Neočekávám, že vám kontext – směšnej anonym – dockvakne…:-))

  12. @ – jiný anonym 15.9.2018 (18:20)

    „Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné“, viď, ty “jiný anonyme”?…-)))

    Ale pozor!, a všeho do času. Když se situace na na zdejší farmě zhorší, ovce místo obvyklého “Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné!” spustí povyk: “Čtyři nohy dobré, dvě nohy lepší!”

    1. Díky za poučení. Jste velmi laskavý člověk. Pod slovem termály jsem myslel termální prameny. Dejte si to dohromady tak, jak je pro Vás důležité a pochopitelné. Za sebe – jestliže stvoření vzniklo od Boha, tak ty termály na některém území….. a dál je to na Vás.
      Pěkný den.
      Václav Žáček

      P.S. na čtrnáct dnů odjíždím a tak si neztěžujte, že s Vámi nediskutuji…..počítač si do termálů s sebou neberu.

  13. “Štěstí je o prosté radosti ze života, o vnitřním klidu a míru, jehož zdroj se nachází hluboko uvnitř nás. Štěstí je jako moře, na jehož povrchu může zuřit bouře, jehož hlubiny však zůstávají neměnné.”

    souhlasím, mimochodem ve filmu Tajemství (The Secret) mám dojem někdo říkal, že štěstí prožívají lidé, kteří jsou vděční (i za ty nejběžnější věci) a skutečně štěstí závisí na tom jak se dokážeme uvnitř ovládat (jak využíváme vědomí k tomu abychom chránili svůj vnitřek – podvědomí – viz. kniha Mistrovské ovládání mysli). Důležité asi je mít nějaký životní smysl, bez něho hodně věcí selhává.. :-/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2018

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference