Albert Hofmann (1906-2008) v říjnu 1993. Autor fotografie: Philip H. Bailey, licence CC BY-SA 2.5, zdroj: File:Albert Hofmann Oct 1993.jpg
…Různé ideje a tvrzení mohou být v současné době pouze základem, zdrojem naší víry. Musíme ale poznávat vlastníma očima, prožívat všemi smysly a s otevřenou branou vnímat svět takový, jaký skutečně je, právě teď – nekonečný, podivuhodný, zázračný. Pouze když poznáme božskou podstatu sami sebe, můžeme porozumět pravdivosti poselství, které nám prorokové, svatí a mystici zanechali. Proto každý prostředek, jakákoli cesta, která nám pomáhá prožít naši vlastní mystickou zkušenost, má tu nejvyšší duchovní hodnotu a měla by být legálně dostupná komukoli… (A. Hofmann, objevitel LSD)
K sestavení tohoto článku, záměrně nepoužívám termín k sepsání, protože používám odkazy na již minulé články či přímo výňatky z knih, mne inspiroval nedávno uvedený americký film „Transcendence“. O čem je – více zde ve stručném popisu:
„Pohledný a úspěšný vědec Will Caster (Johnny Depp) má velký celoživotní sen: vytvořit stroj obdařený umělou inteligencí i schopností vnímat emoce, který by dokázal soustředit kolektivní vědění a vědomí lidstva. Jeho kontroverzní experimenty z říše snů mu přináší slávu i nepřátele. Extremisté z řad odpůrců umělé inteligence se ho pokusí zastavit a spáchají na něj atentát ve chvíli, kdy je jeho dílo téměř u konce. Sami tím však „božský experiment“ uspíší a Will osobně se v projektu transcendence stane hlavním hrdinou. Pro jeho ženu Evelyn (Rebecca Hall) a dalšího vědce Maxe (Paul Bettany) zde totiž neleží otázka, zda je to možné, ale zda je to správné. A co se vlastně stane. Willovo vědomí připojí k super počítači a obřímu vesmíru umělé mysli, kterou sám vytvořil. Důsledky záhy pocítí celý svět. Willova původní touha obsáhnout vědění celého světa se však rychle mění v jiný cíl: získat nad celým světem kontrolu.“ https://www.csfd.cz/film/329244-transcendence/prehled/
Samozřejmě, film jde stáhnout a pak i shlédnout třeba zde. Je totiž obtížné bez výchozích „signálů“, které jsem u něj dostával, tedy bez jeho shlédnutí, pochopit některé další souvislosti.
1/ Považuji za nutné ještě připomenout – https://hledani.gnosis.cz/domains/hledani.gnosis.cz/temata-k-zaveru/
Znovu kopíruji výňatek z mého článku, odkazu, který má něco napovědět k jistým souvislostem: „Ale zpět již k podstatě. Žijeme v jisté úrovni stvoření, tak to cítíme. Již mnohokráte tu zaznělo, že úrovní /dimenzí, oblastí, regionů, příbytků u Otce…/ je více, než je jen ten náš pozemský – hmotný svět. Stvoření je vrstevnaté a tedy každé má nějakou danou úroveň, kterými se odlišují. Na vrcholu, na posledním a nejvyšším stupni realita existuje v čiré absolutní pravdě a čistotě. Je tam jediná, plná a nedělitelná. Je vším, vše zahrnující a vše překonávající. Čím níže sestupujeme „dolů“, tím více se postupně realita jeví v různých formách, které jsou neskutečné a iluzorní do té míry, v jaké je vzdálena od nejvyšších vrcholů duchovní transcendence. A nakonec vcházíme do našeho hmotného světa. Tady je realita již zcela skrytá, lze ji vidět jako zdání jevů (fenoménů), které vnímáme fyzickým zrakem jako mnoho různých věcí. Jevy (fenomény) každé jednotlivé oblasti jsou pravdou pro daný region stejného řádu, tato pravda pak je stejného řádu jako existence tohoto regionu. Když pak porovnáme poznání tohoto hmotného světa získané intelektem /subjektem/ s transcendentním poznáním mystického transportu, lze shledat, že v tomto materiálním světě je naše existence skutečná, ale z pohledu transcendentní reality tento svět přestává být reálným hmotným světem a ani my zde jako hmotní lidé neexistujeme.“
A teď již k samotnému názvu tohoto článku a k té inspiraci z filmu. Celkem nechtěně, při sledování jeho zajímavého děje, mi vytanulo nám známé uspořádání světa, takové ty základní otázky, které si kladly i postavy filmu. Téma SVĚT je velkým otazníkem. Sáhl jsem pro jeho objasnění z „té“ jiné úrovně ke knize významného českého mystika Květoslava Minaříka /podle mne velmi nedoceněného/ s názvem „Malý mystický slovník naučný“. Svět tam objasňuje autor svým jazykem mystika, který ale nemusí být ihned pochopen. A ještě dodávám, že nepochopení tohoto ne zrovna jednoduchého textu je jakoby existencí jisté závory, za níž se nedá jen tak lehce dostat. A tak i film, a také samotný pojem SVĚT, může být nadále čtenáři /divákovi/ dosti, z pohledu mystického, nejasný. Pro laskavého čtenáře ještě doplňující informace – cizí výrazy ze sanskrtu či jiných jazyků v textu z „Malého slovníku….“ stručně ihned v závorce upřesňuji kurzivou i z jiných zdrojů, pokud nejsou samotným autorem ihned vysvětleny:
„Svět pro individua velmi mocný činitel, jehož projevy je možno rozdělit do tří kategorií: hmotný, psychický a nadsansarický (sansáró – věčný koloběh zrozování a umírání), jenž kvalitativně odpovídá vědomí. Hmotný svět je vytvořen degenerovanými vibracemi na periferii kosmických kvalit, jež si však v jistém stupni zachovávají charakter síly. Je podkladem existence i těl nadaných duševností, jejichž účelem je to, aby se přetvářející hmota vrátila ke své původní povaze, jež je duchovní. Duševnost se v nejnižší fázi manifestuje jako prostá životnost, jejíž vznik je nutno hledat ve směšování kvalit poznávaných jako vědomí s kvalitami, které již obsahují zplodiny jako průvodce a dohromady vytvářejí látky nebo hmoty. Indické mystické filozofické systémy vysvětlují celý proces vzniku světa jako upoutání džívátmana, vědomé duše (individuální duše; vtělený duch), na grbha, nevědomou materii. Smíšením těchto dvou činitelů se zrodí džíva (individuální či neosvobozená duše) nebo pinda (fyzické tělo), a to nejprve jako rostlina. Tímto okamžikem pak začíná cesta k dokonalosti, cesta návratu do původního stavu, duchovnosti, již už nelze identifikovat smysly. Tato cesta z hlediska sahadža-karmy, karmy samočinné, probíhá po 20 lakh (indická číslovka – sto tisíc) v oblasti rostlinné, po 11 lakh v oblasti života zárodkového, po 19 lakh v oblasti zrodu z vejce a po 34 lakh v oblasti zrození z těla, přičemž dosahuje stupně člověka. Jako člověk musí pinda procházet po 2 lakh životem barbara, než se stane člověkem civilizovaným.
V prvních čtyřech stupních vývoje džívy nebo pindy probíhá vývoj poměrně lehce a hladce, bez překážek a nepřátelských sil. Ale když se začne vměšovat karma vytvořená džívou, je tento vývoj rušen působením mocných karmických sil, vyvolávaných zintenzivňováním vědomého napínání vůle k určitým činům. Až teprve na konci tohoto období se člověk ve smyslu pinda nebo džíva začne zase podrobovat samočinné karmě, čímž se jeho vývoj opět zharmonizuje.
Lidský stav se však i přes vměšování vytvořené karmy považuje za stav hodný závidění, protože se člověk už může opírat o trojí karmu, totiž sahadža (samočinnou), džíva (osobitou) a aiša (božskou). Sahadža-karma může být zesilována poslušností zákona vývoje, což znamená, že člověk musí pečlivě naslouchat touhám své bytosti a bezpodmínečně uspokojovat všechny, které ho pozvedají v oblasti stvoření k transcendentním stavům. Jiné touhy, které zesilují upoutávání ducha člověka na zemi, musí být postupně eliminovány. Tím se vyřadí z činnosti džíva-karma stahující člověka na duchovní scestí. Ale aby působení sahadža-karmy bylo urychleno, musí být džíva-karma zesílena chtěným konáním dobra a skutků ctnosti, souvisejících s odosobňováním. Někdy však je žádoucí pomáhat si na cestě vývoje závislého na sahadža-karmě; to je možné zesilováním aiša-karmy záměrnou oddaností Bohu, jindy i zaklínáním nejvyšších kosmických kvalit. Tímto postupem může bytost, již jako člověk, pomocí sahadža-karmy dosáhnout buď vykoupení za živa, což je džívanmukta, nebo po smrti, což je muktí (osvobození, spasení, vykoupení). Pomocí džíva-karmy může dospět pouze na práh dokonalosti, do sedmého horního světa osobním vývojem, kdežto pomocí aiša-karmy může dosáhnout božské moci v trimúrti (Brahma, Višnu a Šiva) a splynout s nimi.
Náš psychický svět můžeme považovat za sféru smyslově neviditelného bytí a myslit si o něm, že obsahuje všechny duchovní, nebeské a nižší než zemské světy, o nichž nás poučuje náboženství a v nichž člověk může být proto, že v něm vystupují a trvají určité duševní stavy. Proti tomu svět nadsansarický, ten, který je kvalitativně shodný s vědomím, není diferencován, a proto v něm neexistují individuality v našem smyslu. Proto je to svět světla a svatosti, svět čistý a nediferencovaný.
Svět však, jak my jej můžeme chápat, jsme-li odkázáni pouze na smyslové vjemy, podléhá kvalitativní pulsaci, která se projevuje postupným rozvíjením do čtyř tzv. věků (viz juga), totiž do krtajugy, trétajugy, dváparajugy a konečně do kalijugy (Zlatý nebo Pravý, Stříbrný, Měděný nebo Bronzový a Železný věk nebo Věk temna). V našich pojmech jsou to ve stejném pořadí věky: zlatý, jenž podle indické mytologie trvá 1.728.000 let, stříbrný, jenž trvá 1.296.000 let, měděný, svět brahmana jenž trvá 864.000 let a železný, jenž trvá 432.000 let. V těchto věcích délka lidského života a velikost lidského těla kolísají ve stejném pořadí takto: 84.000 let a 12 m výšky lidského těla; 10.000 let a 8 m výšky ; 1.000 let a 4 m výšky ; 100 let a 2 m výšky.
Kromě toho svět ve tvůrčím smyslu probíhá ve třech odděleních: I. Ádi-bhúta, (ádi= první, bhúta = oživený tvar. Ádi-bhúta značí prabytost, v kosmickém měřítku je to antropomorfní Bůh) tj. stvoření pinda nebo džíva jako individuální bytosti. Tento pinda je trojího druhu: a) sahadža-pinda, tj. džíva prvních čtyř vývojových nevědomých stupňů; b) lidský pinda a c) božský pinda. Podle šaster se pinda nalézají všude; na naší zemi i na jiných světech. 2. Adhidaiva (v jednotě), tj. stvoření jednoho světového systému, brahmanda (jako druhá duchovní oblast). 3. Adhiátmá (átma jako Duch), tj. stvoření vůbec, nepřetržitě se valící proud tvorby bez počátku a konce.
Tímto způsobem je stvořen svět a celé univerzum se všemi slunci, hvězdami a planetami, se všemi džíva (sahadža, pinda) na spodních vývojových stupních, s lidskými a božskými bytostmi a čtrnácti světy. To je ono adhidaiva, stvoření. Při zániku světa, pralaja (období tvůrčí nečinnosti), klesne vše ve svou první příčinu, aby to bylo opět stvořeno a opět zničeno v nekonečném koloběhu. To je ono sansáró, které nikdy nekončí, což je adhiátmá, nepřetržitý proud tvorby. Divák věčného tvoření jakožto hry prakrti je Íšvara. A kromě toho existuje beztvárné Jedno, parabrahman (ve třetí duchovní oblasti).
/zde končí objasnění pojmu SVĚT dle Květoslava Minaříka/
Dodám jen, že člověk na své pouti životem zde naráží na otázky, které vznikaly z působení prostředí, ve kterém žije svůj život. Ve vyšších oblastech mimo svět tohoto Stvoření přicházejí duši odpovědi a každé již ji budou samozřejmě jasné. Pro ilustraci některé otázky opět uvedu: „Kdo a co jsme? Co je to vše, co vidíme okolo sebe? Co je důvodem tohoto stvoření? Jaké je naše poslání v tomto stvoření? Existovali jsme před svým narozením? Jestliže ano, v jaké podobě a v jakých podmínkách? Budeme „existovat“ po smrti? Pokud ano, v jakém stavu se budeme nacházet? Co je realitou nebo základní esencí našeho bytí? Co je lidský život? Byli jsme sem posláni? Jestliže ano, kdo nás sem poslal a proč? Co jsou všechny jevy našeho univerza? Proč je vše takové, jaké je, proč to není jiné? Co je hlubokou realitou či významem všeho? Bylo toto vše stvořeno? Jestliže ano, kým? Kdo je Stvořitel? Co je jeho přirozeností a bytím? Skutečně existuje Bůh? Jestliže ano, jaké jsou jeho vztahy k nám? Co je to čas? Co je to prostor? Bude celé toto stvoření nakonec zničeno? Jestliže ano, proč a kdy to nastane? Co bude po tomto zničení? Co je to smrt? Co je po smrti? Je smrt skutečně bolestivá? Jestliže ano, jak můžeme tuto bolest odvrátit a rozluštit její tajemství?”
Dnes jsou často filmy s tématikou sci-fi pojaté, byť ve vynikající kvalitě triků a efektů, jako moderní pohádky, ale i s poselstvím, s utajenou myšlenkou a poučením, ke kterému divák časem dochází. Zrovna tak ty staré pohádky o pokladech a princech, třech cestách, nutnosti pomáhat zvířatům i lidem, o dobrých skutcích a odměnách…., byly tím, co mělo pro čtenáře často velké poselství pro jejich život.
Přeji prázdninové poklidné rozjímaní, nabírání síly Slunce a tvůrčí /ne/klid i pro naši božskou podstatu……
Václav Žáček /Venda/
P.S. Vím, že můj dnešní článek nepatří mezi ty jednoduché pro pochopení. Zrovna tak ale nejsou vždy zcela jasné a pochopitelné vědecké objevy například v různých teoriích; strun, relativity, chaosu…
Poslední články autora:
