- Magazín Gnosis – Hledání Světla, příspěvky čtenářů - https://hledani.gnosis.cz -

Václav nebo Boleslav?

Rád bych zde poukázal na jednu zajímavost z našich dějin.

Svatý Václav, detail z Votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi.

Svatý Václav, detail z Votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi.

V křesťanských legendách o Sv. Václavovi se jedná o příběh dvou bratrů, z nichž jeden byl příznivcem starých pohanských kultů a vyznačoval se krutostí a úskočností. Jmenoval se Boleslav. Druhý byl pokorný, oduševnělý a z děje popisujícího jeho interakci s jeho bratrem Boleslavem byl údajně výše postaveným ve vládnoucí hierarchii – v den svého „svatého umučení“ (vraždy na hradě jeho bratra), pochválil svého bratra Boleslava za to, jak mu předchozí večer „posloužil“. To mělo pyšného Boleslava popudit natolik, že svého bratra Václava dal zavraždit ještě ten den, u vrat kostela. Tolik v krátkosti křesťanská legenda.

Rád bych se teď pozastavil nad jmény obou bratrů. Boleslav je složeno ze slov Bole (staroslovansky a dnes ještě rusky -více-), a slav, což značí něco jako zářný, slavný… Jeho bratr se jmenoval Václav, což je jméno složené ze slov Viac (staroslověnsky -více-), a slav. V polštině je toto jméno známo jako Vieslav nebo Věnce (pol. více) – slav. Jak jste si jistě všimli, jedná se o totéž jméno, jen v jazyce více západo, či více východo- slovanském!

A nyní otázka za milion dolarů: která matka pojmenuje své dvě děti jedním a týmž jménem? Jednu například Bohdana a druhou Božidara? Jednoho Zoltán a druhého Zlatan? Jednoho Bohumil a druhého Theofil? Naskýtá se tedy otázka, kdo byl vlastně Sv. Václav, a kdo Boleslav? Nejedná se o jednu a tutéž osobu? A byly tyto historické postavy vůbec reálné, nebo jde opět jen o smyšlený příběh dvou černo-bílých postav, přišitý na nějakou skutečnou historickou osobnost, jak už to u křesťanských legend z té doby bývá?

Vzhledem k tomu, že pisatelé této legendy nebyli schopni rozeznat dvě varianty téhož jména, jedná se pravděpodobně o církevní propagandu – mravoučný příběh, psaný mnichy, kteří nerozuměli slovanskému jazyku!

Otázkou tedy je, jestli v dobách, kdy je našemu národu nedobře, a obrací se s modlitbou na „Sv. Václava – patrona naší země“, se obrací na skutečnou bytost kdesi na nebesích, a nebo je jeho energie modlitby uzemněna (de fakto magicky zkratována) do neexistující osoby?

Z hlediska „úspěšnosti“ našich dějin bych tipoval, že žádný Sv. Václav neexistoval (a mám takový dojem, že se to netýká jen Sv. Václava), a že patron české země je pouhou chimérou, a jeho vzývání z hlediska ochrany je liché a neúčinné. Možná patetické a dojemné (dav si na takové pózy potrpí, tak mu je dejme), ale bez efektu. A žádné zbožné přání ani odvolávání se na „staletou tradici“, na tom nic nezmění. Ani patetické řeči na toto téma v našich médiích, i v souvislosti se Sametovou revolucí a modlitbami (píseň) k Sv. Václavu, ani všechny ty pózy okolo toho, včetně církevních tanečků na dané téma. To vše jen zavádí lidi od jejich vlastní síly a nechá je slepě věřit v jakousi celebritu a zpívat dojemné písně na téma Modlitby k dotyčnému svatému.

Realita bude tedy poněkud více prozaická: pokud se kdy stalo či stane v našich dějinách něco pozitivního, pokud tomu tedy tak je, jde většinou jen o pragmatické uplatnění normálního úsilí, za přispění víry dotyčného modlitebníka, která celou věc postrčí daným směrem, často za zákulisní dobře mířené účasti kohosi s promyšlenou strategií. Někoho, kdo se rád schová za (jím prefabrikované) duc-hovní celebrity.

Závěr? Málokdy, pokud vůbec, se jednalo o zásah svatého, který většinou buď ani
neexistoval, a mnohdy se Bohužel jednalo jen o nějakého přelakovaného hrdlořeza „ve
jménu božím“ (čest vyjímkám). A co se týká Sv. Václava obecně, báchorky s typicky
schematickými černobílými postavami, z nichž ta „bílá“ mluví téměř knižním jazykem, jsou
pro církevní propagandu (a nejen pro ni) typické. Tradice a autority, šířící takové story, pak zařídí zbytek.

Takže téma dne:

Je na čase začít se obracet na skutečné duchovní egregory, které přetrvávají po celou lidskou existenci bez ohledu na měnící se věroučné a ideologické směry.

A které by to byly? Archetypy, andělé, nebo Pomazaný? Či archetyp Buddhy? Gaia, či její emanace Panna Marie, známá s různých zjevení, a která sama sebe označila jako Paní všech národů, která byla dříve Marií? Či snad Nejvyšší Stvořitel? Je jasné, že tato otázka má pro naši budoucnost z hlediska duchovní ochrany národa velkou důležitost, zvláště pak v dnešní době. Každopádně, ať už budeme vybírat jakékoliv nové ingredience do té naší české bramboračky, nezapomeňme, že vlastní promyšlené činy a rozhodnutí vydají za víc, než všichni skuteční svatí, co jich tam nahoře je. Jak se to říká? Pomoz si sám, a Bůh ti pomůže.
 

Bohumil Lipka
http://chiron.wz.cz/
 

hodnocení: 3.3
hlasů: 4