mapa stránek || vyhledávání

Vesmír má čtyři rozměry, přestože čas není

Jedním ze způsobů, jak posoudit, jak vyhledat, zda je za Vesmírem skrytý Stvořitel, je hledání vlastností světa, vlastností hmoty. Vždy bývalo hlubší otázkou, jaký má náš svět smysl.

Pomůckou by mohl být postup, jakým lze vytvořit prostor. V podmínkách, kdy vnímající vědomí původně žádný prostor nemá. Můžeme hledat, jakým způsobem vytvořit čtyřrozměrný (4D) geometrický prostor. Přijatelné výsledky umožní promýšlet prostor, vytvořený z bodů – v podobnosti se šachovnicí.
 

Úvod

Známe, jak na nás působí čas. Přisuzujeme mu možnosti změn, které se nám ve hmotě přiházejí. Anebo je sami určujeme. Avšak fyzikální definice času je vědě nesrozumitelná. Chybí.

Přitom máme jistou pomůcku, jež může upřesnit pojem času. Tou je závislost jeho plynutí na rychlosti pohybu hmoty, kterou zdůraznil A. Einstein. Prosadil důležitost Lorentzových výpočetních transformací.

Navíc – někteří víme, věříme, že žádný čas není. Víme toliko, že máme smyslové zážitky. To je nepochybný základ. Konstrukci či hypotézu času zkusme hledat v semínkách času – tedy čas nikoliv jako plynulá, nýbrž jako přetržitě postupující veličina, po skocích. Asi jako když sekundová ručka přeskakuje po 60 postaveních, než zaznamená minutu.

Užití bodů času je podpořené staletým poznatkem fyziky – Planckovým časem. Nejkratší možný obhajitelný čas trvá přibližně 10 na minus 43. sekundy. Pak jednu sekundu by tvořilo 10 na 43. pulsů nějaké fundamentální veličiny. Možná nějakého fyzikálního pole.
 

Čas není

Bytosti posuzujeme podle jejich chování. Vystupování člověka zčásti podmiňuje jeho skrytá duchovní vyspělost, vyspělost duše. Tato duševní vlastnost je fyzikálně obhajovaná pojmem frekvence – kmitočtu. Duchovní poznání vysvětluje bytosti v jejich podložení odlišně velkým kmitočtem. Vyspělým bytostem má příslušet velký kmitočet a naopak.

Pohyb posuzuji v jeho uskutečnění přeskokem nejmenšího bodu hmoty – z jedné prostorové posice do sousední. A to vždy na povel zdrojového pulsu.

Pokud však bod nevyužije pulsu k přeskoku, pak ten stav zakládá čas. Protože čas není podložený žádným fyzikálním úkonem, následně čas není. Tento závěr je ve shodě se současnými duchovními poznatky, se získávanými názory na neexistenci času.

Toto téma sleduje práce s 10 obrázky, nazvaná Kvantový časoprostor STR. Vychází z přístupu, podle něhož je hmotný svět podložený Zdrojem pulsů. Podobně, jako ho obsahují naše elektronické výrobky – televizory, hodiny, mobily, GPS, počítače a jiné. Vybrané řešení zdůvodňuje změny času, délky a hmotnosti při každém pohybu, tak jak je zavedla a výpočtem zdůvodnila speciální teorie relativity. Změny času se projevují jak v experimentech – například urychlovač LHC, tak v technické praxi [1].

Běžně chápeme, že kde se nic nepohnulo, tam se čas zastavil. Přepokládáme zaprášenou místnost, desítky let nenavštívenou. Kdežto rozpracování problematiky na jednotlivé kroky – pulsy, určuje opačně. Fotonu v jeho světelné rychlosti se čas zastavil; v jeho neustálých prostorových přeskocích z posice do posice.

A náš pojem času, který právě umožní pohyb? Ne, čas naopak podkládám okamžiky bez pohybu.
 

Čtvrtým rozměrem Vesmíru je čas?

Odedávna se čas měřil podle pohybu – přesypávání písku, pohybu Slunce po obloze, kmitání mechanického nepokoje nebo kyvadla. A i krystalové nebo atomové hodiny vycházejí z pohybu malé částice.

Fyzika čas měří, ale dosud nesleduje jeho konstrukční podstatu. Zřejmě nedoceňuje mechanické modely, které vysvětlují sestavu světa, ve kterém žijeme. Jenž nám dává zážitky. Modely ať vycházejí z matematického zpracování, jež fyzika pro náš svět našla. Ani kosmonautice by nestačilo propočítat vesmírný koráb a cestu na Měsíc, nýbrž až jeho konstrukce a bezchybný let ověří správné výpočetní postupy.

Fyzika 20. století poznala, že svět lze posuzovat jako čtyřrozměrný, kdy 4. rozměrem je čas. Jenže – vždyť čas není. Zkouším-li vystihnout podstatu Vesmíru, pak ale nenalézám naši fyzikální představu času.
 

Náš svět

Smyslové vjemy se střídají podle fyzikálních zákonů, a my předpokládáme spojitý prostor a v něm probíhající spojité změny.

Zrak poskytuje 2D vjemy. Dvě oči zajišťují jistou plasticitu obrazu; základem je jejich umístění v odlišných místech prostoru. Použitím optických periskopů, dvou zahnutých sofistikovaných trubek, jež jsou od sebe vzdálené o kus víc než dvě lidské oči, má dojít k ještě větší plastičnosti vjemu okolí.

Ovšem do hloubky hmoty nevidíme. Nemáme 3D zrak.
 

Stínový svět 2D

Když sleduji svět jako informatickou virtuální realitu, pak zrakové vnímání podkládám přepočtem z bodového prostoru. Body hmoty jsou rozložené v posicích, a jejich sestava je nám přepočítávána do perspektivních vjemů zraku i sluchu.

Podstatu ztráty uznávaného 4. rozměru Vesmíru – času, posoudím při sestoupení o jeden rozměr níž. Rozkreslím situaci jenom ve 2D světě: pro stínové tvory, žijící v rovině.

Stav ve 2D světě ukazuje seskupení 7 bodů, když se přemísťují svislým směrem. Na obrázku nahoře se pohyb na chvíli zastavil. Pojem časové chvíle je zde vhodný, když nehodnotím jeho fyzikální podstatu.
 

Obr. 1. Body ve 2D bodovém prostoru - pohyb v prostoru a v čase

Obr. 1. Body ve 2D bodovém prostoru – pohyb v prostoru a v čase


 

Třetí rozměr ve 2D světě

Svět vysvětluji s využitím přetržitosti. Do smyslů tvora vstupuje jeden vjem za druhým, jsou oddělené. Ovšem v jejich obrovském počtu splývají jak nám, tak i dosavadním vědeckým přístrojům. Jejich oddělenost nepozorujeme.

Časový sled geometrických 2D rozložení bodů (obr. 1) bude převeden na 3D sled ryze geometrický. Obrazy z okamžiků (obr. 1) budou dál seřazeny nikoliv v čase, ale v prostoru (obr. 2). V obrazech šplhá sestava sedmi bodů posicemi směrem nahoru, po 3 pulsy tam zůstane a pak ve 2 pulsech klesne níž. Nakonec zelený 3D rám zdůrazní, že sled 2D obrazů tvoří 3D geometrické těleso – kvádr.
 

Obr. 2. Střídání obrazů 2D světa ve 3. geometrickém rozměru jejich 3D Vesmíru

Obr. 2. Střídání obrazů 2D světa ve 3. geometrickém rozměru jejich 3D Vesmíru


 

Jednotlivé obrazy jsou řazené ve 3. směru. Pohyb hmoty tímto směrem stínoví tvorové nesledují. Zřejmě by se domnívali, že změny způsobuje jakýsi čas, jako i my se po tisíce let domníváme.

Vycházím z přístupu, že hmota, se svými vlastnostmi, je organizovaná v geometrickém prostoru. Ten je nachystaný pro nás, pro pozorovatele. Uskladňovaní stále dalších obrazů lze vysvětlovat právě v onom geometrickém prostoru. Opět lze přemýšlet nad Occamovou břitvou. K čemu další veličina čas, jestliže lze vystačit s vícerozměrnou geometrií, podloženou opakovanými pulsy?
 

Závěr

Dokud stínoví tvorové uznávají několikatisíciletou tradici, pak vědí, že žijí v čase. Teprve hlubším promyšlením souvislostí pochopí víc, než jen 2D svět smyslových vjemů. Že jejich vesmír je trojrozměrný. První a druhý směr jejich světa je geometrickou délkou. Jejich 2D svět je tvořený sestavou 1D úseček, vytvořených z posic. A mnoho oněch sestav – rovin, se dál pořádá ve třetím, také geometrickém rozměru.

Podobně my známe své 3D působiště. Jednotlivé sledy obrazů jsou nám trojrozměrné. A nadřazený Vesmír, zajišťující nám život ve změnách, má čtyři geometrické rozměry. Objemové vjemy ať schraňuje, jeden za druhým, ve své skryté vesmírné paměti.
 

Bohumír Tichánek
http://www.tichanek.cz/
 

[1] http://www.osel.cz/3225-presnost-atomovych-hodin-gps-a-teorie-relativity.html
 

hodnocení: 4
hlasů: 4
Tisk Tisk

126 komentářů

  1. Pane Tichánku,

    bohužel jste se příliš zapletl s teoretickou fyzikou na úkor logiky, a proto jste dospěl k závěrům, které jsou jen nepravdivými iluzemi.

    Ad: Přitom máme jistou pomůcku, jež může upřesnit pojem času. Tou je závislost jeho plynutí na rychlosti pohybu hmoty, kterou zdůraznil A. Einstein…
    A hned nato si ještě protiřečíte: Navíc – někteří víme, věříme, že žádný čas není…

    Po celou historii lidstva člověk používá dva různé časy. Ten první – lze jej s trochou nadsázky nazvat objektivní – je čas v představách lidí. Nedá se uchopit, tedy ani měřit (jako třeba voda vodoměrem) a používáme ho pouze pro domluvu. Příklad: Když se lidé domluví, že se někde sejdou ve čtvrt na čtyři, tak ve skutečnosti říkají: až ručičky našich mechanických hraček budou mít toto postavení, sejdeme se tam a tam. Tento čas opravdu hodinami neprotéká a neexistuje jinde, než v představách lidí (proto jím nelze ani cestovat – čímž je vyřešena jedna z velkých otázek teoretické fyziky). A třeba zvířatům tento čas vůbec nechybí.

    Ale pak je tady druhý čas – lze jej nazvat subjektivní – a to je skutečně osobní čas každého subjektu ve vesmíru. Proto se rodíme, žijeme a odcházíme odtud do jiných světů každý v jiné (ve své osobní) době. Tento čas je tvořen frekvencemi. V celém vesmíru neexistuje ani částice, která by neměla vlastní frekvenci, což znamená pohyb, což znamená změnu. Ale zatímco každý subjekt prožívá zásadně a jenom vždypřítomný okamžik, ty změny můžeme registrovat pouze objektivním časem (tedy měřidlem, na kterém jsme se domluvili) přestože je iluzorní.

    V meditacích mohou lidé zažít stav, který lze popsat jako stav nevzniku, nezániku a nezměn – takže by to mohlo vypadat, že tam čas skutečně není. Ovšem to je stav čistého JE. Ten bych přirovnal k pódiu, na němž se hraje divadlo. Co není na pódiu, to ve hře není – ale samotné pódium hru nijak neovlivňuje (změny se odehrávají nezávisle na něm).

    Co se pak týká čtyřrozměrného prostoru, vědci žijí ve velmi falešné iluzi, že čím více rozměrů prostor má, tím je to pro jeho obyvatele lepší. Opak je pravdou.
    Co je jednorozměrné, to proniká dvojrozměrným, jako přímka plochou.
    Co je dvojrozměrné, to proniká trojrozměrným, jako rovina krychlí.
    To znamená, že kdyby existovalo něco čtyřrozměrného, my trojrozměrní bychom tím pronikali a viděli bychom to. Ostatně, ve své mysli se právě nyní můžete pohybovat třeba v Austrálii, nebo na Slunci. Proč? Protože Vaše mysl je dvojrozměrná, zatímco tělo je trojrozměrné. Jinými slovy, čím méně rozměrů, tím více svobody.
    A představa, že by mohl existovat jakýkoli subjekt, jenž je ohraničen čtyřmi či více rozměry, patří prokazatelně nanejvýš do sci-fi, nikoli do vědy.

  2. Díky za zhodnocení. Nyní, když opakovaně posoudím svůj text, nadále ho mám za obhajitelný.
    Píšete: Ad: Přitom máme jistou pomůcku, jež může upřesnit pojem času. Tou je závislost jeho plynutí na rychlosti pohybu hmoty, kterou zdůraznil A. Einstein…
    A hned nato si ještě protiřečíte: Navíc – někteří víme, věříme, že žádný čas není…

    1) V denním životě budu napořád říkat, např., že něco nastane za 2 hodiny. Budu ve svých vyjádřeních i plánech používat čas. V jeho dosavadních významech.
    2) Kdežto – slovem „Navíc“ jsem soudil jinou záležitost. A to samotnou konstrukci času. Protože čas přisuzuji absenci pohybu, je tedy neexistující veličinou.
    A přitom – měřit ho lze právě pohybem, tedy nepřímo. Z toho například plyne, že údaj hodin je vždy pomalejší, než onen ideální čas (nepodložený jakoukoli fyzikální akcí).
    Ideální, naprosto přesný čas, nenaměří žádné hodiny.

    S pojmem protiřečení, jež uvádíte, souhlasím. Snad jsem smysl svého protiřečení vystihl body 1) a 2).

    O údaj hodin, vždy pomalejších než je čas, jsem psal v:
    http://hledani.gnosis.cz/specialni-teorie-relativity-5-kvantovy-a-perspektivni-cas/

    Snad by mohlo jít o podobnou nesnáz, jako je uvedené protiřečení, uvažovat v polovodičové technice. Díra je nic, a nic se nemůže pohybovat. A přece teorie mluví o děrové vodivosti, ač ve skutečnosti jde o pohyb částice.

  3. Pane Tichánku,
    věru jste otevřel velmi těžké téma, téma času.

    Nechápu pana Muladiho a jeho objektivní a subjektivní chápání času. Já to tedy vidím jinak.

    Čas má pro nás svoje objektivní vyjádření ve formě nějakého vyjádření vůči pohybu kosmických těles, přičemž pro nás platí, že dny jsou vnímány snad pro všechny stejně, tedy jako jeden oběh Země, měsíce a roky mají různorodá vyjádření, jak se to odráží v různých kalendářích. Základní objektivní jednotka času naší planety je jedno otočení Země a jeden její oběh kolem Slunce.

    Subjektivní vnímání času může být různé, ve smyslu dvě minuty před píchačkami, nebo celý večer strávený se zajímavou osobou opačného pohlaví. Každý musí uznat, že tyto časy plynou subjektivním vnímáním různě. To je důležitý poznatek z hlediska relativního vnímání času, nuda = pomalé běžení času a naopak.

    Také vědecké rozbory stárnutí člověka vykazují rozdílné výsledky mezi jedinci. Vzhledem k objektivnímu vnímání času vykazují rozdíly mezi jedinci až desítky let. Odborníci na to mají své metody a nejspíš se to vysvětluje špatným životním stylem. Často je to zřejmé i na pohled, ty pravé důvody rozdílů jsou ale skryté.
    Rychlost stárnutí jedince se během života mění a rozhodně to souvisí s plněním/neplněním jeho inkarnačního plánu. Já to tedy tak vnímám.

    Nové zjevení o čase sem tam mluví a to zhruba takto:
    Čas je vlastnost pouze nejzevnějšího stupně Stvoření, zóny vymístění a v pokrouceném stavu také naší planety.
    To naše chápání, že jde o něco lineárního je nesprávné. Potvrzuje Einsteinovo relativní pojetí času, když on bral v úvahu pouze linearitu, což je nesprávné.
    Nové zjevení potvrzuje, že čas možno chápat jako čtvrtý rozměr.
    Existuje prý možnost promítání vlastních idejí kamkoli do času, což možno pojmout jako cestování do minulosti, nebo budoucnosti.

    To je asi to nejzásadnější, co podle mě stojí za zmínku ohledně pojmu času , jak je psáno v Novém zjevení.

    Tato slova Pána Ježíše Krista je třeba vzít v úvahu při bádání kolem pojmu času pro nás pozemšťany, neboť absolutně ví, o čem mluví, na rozdíl od nás:
    Pojem času lze považovat za jeden z nejzáhadnějších a za ten, který lidé na Zemi chápou nejméně správně. Důvodem je to, že lidé jsou ve vnějšnostech své mysli. Zbytek jejich mysli je uzavřen a uložen do modality nevědomého. Aby se času náležitě porozumělo, musí jeden být plně ve vědomé uvědomělosti své celkové mysli. Lidé na Zemi používají pouze okolí 5 % své mysli.

    Nejspíš Vám to ve Vašem bádání nijak nepomůže. Já bych řekl, že to máte marné, no ale kdo ví?

    1. Díky Karlovi na názor.
      Nadále považuji matematiku za základní posuzovací prostředek, rozdělující obhajitelné a neobhajitelné: přesné anebo zaokrouhlené výsledky.

    2. Pane Karle,

      není pravda, že se musíte vyjadřovat úplně ke všemu, zvlášť, když to nechápete.
      ad: Nechápu pana Muladiho a jeho objektivní a subjektivní chápání času. Já to tedy vidím jinak…

      Vaše protimluvy nechci rozebírat, ale na pravou míru uvedu Vaše tvrzení:
      Nové zjevení potvrzuje, že čas možno chápat jako čtvrtý rozměr…

      Rozměry se měří v (různých) délkových mírách a čas se měří v (různých) periodách.
      Jsou to nesrovnatelná měřidla, protože se jimi měří nesrovnatelné fyzikální veličiny.
      Jinými slovy, je v tom stejný rozdíl, jaký v mikrosvětě představuje vlnová délka oproti frekvenci. Je to prostě něco úplně jiného.
      Takže srozumitelně pro Vás: Kdo podle Nového zjevení „může chápat čas jako čtvrtý rozměr“, ten může zároveň chápat jakýkoli nesmysl jako pravdu.

  4. Autor sa dopúšťa rúhačstva, keď píše: …protože čas není…

    Ako hlboko neveriaci, musím autora upozorniť, že v Biblii sa píše:

    …„A Boh riekol: Nech sú svetlá na nebeskej oblohe, aby delili deň od noci, a budú na znamenia, na určité časy, na dni a na roky.“ (Genezis 1,14)

    Čiže popierať ČAS, znamená položiť znamienko rovnosti s vetou : Hospodin nikdy neexistoval, lebo čas nestvoril..

    V starovekej Indii verili, že ,,ČAS je semenom vesmíru“…

    Mysleli si snaď, že čas oplodňuje prietor a vzniká dieťatko, ďalší priestor, aby sa rozťahujúci vesmír mohol ,,zapelešiť“ v takto novovzniknutom priestore?

    Je to možné, pretože tam, kde v tejto miliontine sekundy končí vesmír, nie je stena, pretože keby tam bola, celý vesmír by do nej plnou silou narazil a vybuchol a skončili by sme v tom imaginárnom bode, z ktorej Velká trieskavica v rozpore s Božím stvorením začala..

    Tak nám…

  5. ja bych z toho nedělal vědu. člověk má k dispozici vnímání svých 5 smyslů. ty vyhodnocuje svojí myslí. čas je vzdálenost mezi jednotlivými myšlenkami. to je pohyb. tímto pohybem mysl dovede rozlišit tři časy. minulost, přítomnost, budoucnost. to znamená, že naše vnímání se děje lineárně. pohybem mysli-myšlením se člověk snaží- vytváří nějaké definice. problém lidí je, že jejich mysl-ego nechápe, že v časoprostoru-pohybu není možné něco definovat-ohraničovat-ztotožnovat. vždy se to bude hýbat. energie je hmota, hmota je energie. proto člověk stále hledá svoji identitu, tedy chce najít své skutečné-neměnné Já. jenže stále naráží, protože pohyb nemůže zastavit. cesta ale existuje. může mít svoji mysl bez pohybu, tedy být v bezmyšlenkovém vědomí. v tomto stavu dovedete rozlišit objekt od subjektu. když vnímáte tělo a mysl, v ten okamžik jsou tyto pro vás objekty, a ten uvědomovatel je subjekt. pak ego vymizí, protože se zbavíte iluze, že vaše Já je tělo a mysl. Jenže naše Já je vědomí. pokud si uvědomujete věci mimo tělo, je důkazem, že vědomí není jenom v těle a mysli, ale je i mimo tělo-lebku. to vyvrací tvrzení vědy, že vědomí je produkt mozku. pravda ale je taková, že je to naopak.

  6. Mirku, časopis GEO, duben 2015, str. 41-45. Technická univerzita ve Štýrském Hradci, Tom Schwieger , nepohyblivé ruce i nohy, od 1998 pro zlomení míchy skokem mezi vlny. Na hlavě má kuklu se snímači mozkových impulzů, jde o napětí desítky milivoltů ( nejsou to elektrody uvnitř hlavy do mozku). Napojený na software, které převádí impulzy mozku směřovaných do nepohyblivých nohou na elektrické impulzy, které aktivují ruku a prsty. Dokázal zvednout PET lahev jako první člověk na světě myšlenou. Představuje si, že zvedá nohy a tím vznikají impulzy, které snímá kukla na hlavě. Rozhraní mezi mozkem a počítačem ( označované jako BIC) umožňuje v jiných uspořádáních snímáním mozkových impulzů řadit písmena do slov a textu. Byl proveden pokus i s řízením auta. Tato zařízení jsou přímým důkazem toho, že myšlení vázáno na elektrické jevy. Neuron mozkové kůry je ve spojení s 30 000 dalšími neurony. To vše potřebuje trvalý přísun energie.
    Vlny mozku P300 se objevují po specifické události jako ostré vrcholy ( peaks) 300 milisekund po události.
    Věda tvrdí, že vědomí je produkt mozku. Tím , že si představím galaxii Andromeda, neznamená to, že moje vědomí k této galaxii letí ( vzdálené 2,5 milionů světelných let, tedy za tuto dobu tam může světlo doletět nebo odtud k nám) a je tedy mimo moje tělo ( mozek). Znamená to pouze to, že paměťové buňky UVNITŘ HLAVY, které kdysi uložili informace galaxii Andromeda, byly aktivovány a vydaly informace včetně hrubé grafické představy spirální galaxie.

    1. Bohužel nejsem fyzik.
      Ale zkuste si spojit teorii paměťových buněk s Akášou a případně i vědomost o „inteligenci“ různých fyzikálních částeček. Aktivujeme-li jednu částečku někde tu, druhá, stejné hodnoty, by ji měla cítit, ať je kdekoliv, možná i kdykoliv. Je to jen otázka správného vysílání a přijímání, tedy vzájemného naladění se na stejnou frekvenci.
      Anebo ne. Nevím. Někomu stačí, poptávat se v Akáši, jiní se snaží ji přepsat, leč zapisujeme tam všichni….

      1. Ještě že nejsem fyzik! Většina dnešních fyziků je v zajetí poznání dnešní doby, a to, za čím si stojí dnes, se v mnoha věcech v budoucnu zbortí, či výrazně modifikuje.

        1. Úděl vědy a vědců … :-)
          Jsou alespoň základy zdravé? Netuším :-)

    2. věda doposud nevysvětlila proces vidění. pokud světlo dopadá na nervové bunky, převede se tato světelná energie na elektrochemickou, a tato je vyhodnocena mozkovým centrem. vtip je v tom, že zase ale vidíte světlo-obraz a to mimo tělo. a světlo potřebuje nějakou promítací plochu, aby se tam zachytilo. ten obraz nevidíte v prostoru mozku, ale mimo lebku. jak je tedy možné vnímat zase světlo, když světlo potřebuje zase nějakou promítací plochu, která ale neexistuje. nikdo nikdy nezachytil žádné světlo, které by, jak by se mohlo předpokládat, mělo tedy podle fyziky vycházet z hlavy. jenže nic nevychází, přesto si uvědomujete obraz mimo tělo, tedy v prostoru, odkud světlo přichází. zde tedy nemluvíme o paměti, to je jiná věc.

      1. Mirku, zatím stručně. Feynman nositel Nobelovy ceny za fyziku, Přednášky z fyziky od str.467 dále. Zatím stručně : sítnice je předsunutá část mozku a vyvíjí se už během těhotenství. Sítnice předzpracovává světelný signál a pomocí tyčinek a čípků a přes zrakový nerv ho vede do mozku. Mozek tedy reaguje na to, co má na sítnici. Čili mozek nic nevysílá dopředu jak podsouváte, ale naopak přes čočku a další části oka světelný signál zpracovává uvnitř oka a následně mozku. V principu je to jako barevná kamera se záznamem do mozkových neuronů. Jak už jsem mnohokrát psal, asi 80% činnosti mozku jsou zrakové jevy, z nich většina se brzy ze záznamu odstaví na vedlejší kolej, aby nedocházelo k zahlcení mozku. Zavírání očí při citových projevech souvisí s odlehčením mozku na jiné věci.

        1. naopak vy se snažíte podsouvat, že já něco podsouvám, opak je pravdou, právě že mozek světlo nevysílá mimo lebku, přesto je právě(pro někoho) tou záhadou to, že vidíme(uvědomujeme si) opět světlo(obraz)mimo tělo, přestože vjem světla předtím byl elektro chemický v mozku. tou záhadou právě je, že světlo podle fyziky ale potřebuje nějaké „plátno“, kde se to světlo bude zobrazovat. to tam ale mimo lebku není, přesto si tento obraz uvědomujete mimo tělo-mozek. je to jasné? vy si totiž neuvědomujete , že vaše Já je ve skutečnosti čisté vědomí, místo toho chybně myslíte, že vaše Já je mysl, to zbůsobuje to, že nejste schopen hlubšího poznání. ve skutečnosti jste vědomí, proto také je možné uvědomovat si jevy mimo tělo, i když omezeně a tento jev nedokáže fyzika dodnes vysvětlit, a tedy tady to vysvětlení máte. udělejte si schválně pokus. nasadte si brýle a natáhněte ruku před sebe. víte(vidíte), že ruka je dále než brýle. světlo tedy letí na ruku, odráží se, (popis zjednodušuji) letí na sítnici, zde se mění v nervovém systému na energii elektro chemickou(zjednodušeně)a potom jde tento vzruch do zadní části mozku do zrakového centra. a tady je ta záhada, jak se znovu vjem promění na světlo, které potom si uvědomujeme(obraz ruky) mimo tělo. přece víte, že ta ruka je až za těmi brýlemi(které vidíte společně s rukou). jaktože tedy vidíte ruku mimo mozek, když tam není žádné plátno, kde by se ten vjem ruky promítal? přesto proti zákonům fyziky toto probíhá. vidíte?

        2. pokračování. vy si totiž pletete jevy myšlení a uvědomování. proto vy píšete o jevu myšlení, jenže myšlení je závislé na procesu uvědomování. to není totéž. bez vědomí by nemohl probíhat proces myšlení a proces jevů smyslů. toto bude pro vás a pro vědu zřejmě ta novinka.

        3. Mirku, četl jsem to Vaše povídání zběžně. Vidění je rozhraní fyziky a dalších věd, světu je celkem jedno, jak jsme si to rozškatulkovali, prostě jevy na rozhraní oborů jsou četné.
          Opusťte na chvíli vnímání světla a jeho komplikace. Zvuk vnímáme jednodušeji, jsme schopni odhadnout zvuk jako tekoucí vodu, pamatujeme si intonace hlasu blízkých nebo i herců, hudebníci udrží v hlavě stovky melodií. Je to obdoba Vaší teorie se světlem, že zvuk, který si vybavujeme taky letí ven z hlavy, abychom si ho vybavili? Není to trochu moc na jednu hlavu?

        4. jestli jsi si nevšiml, my neřešíme světlo, zvuk atd, my řešíme ty jejich děje. tady přeci je ta záhada, že např zvuk-vlnění letí do ucha kde rozkmitá receptor, ten převede vlnění na energetický signál a ten mozkové centrum vyhodnotí, jenže opět stejně jako se světlem ten zvukový vjem, si uvědomujeme(slyšíme) u zdroje zvuku, mimo tělo.proč si myslíš že vědci(marnost nad marnost) chtějí prokázat tu temnou hmotu. protože za hmotou a energií kterou známe logicky musí existovat ještě něco, protože jinak si to(ty jevy) nedovedeme vysvětlit. takže naposledy. člověk vnímá svět svými smysly. tyto vjemy může mysl vyhodnocovat podle výše inteligence každého soudruha. mysl je energie, která dovede i smysly(vjemy) napodobit(paměť),jinými slovy tuto informaci otisknutou ve vědomí si mysl dovede více či méně znovu vybavit(v mysli). mysl v klidu je energie, která je univerzální, je ale nižšího(hrubšího) řádu jak energie vědomí. no a tady se dostáváme k podstatě. vědomí má dvě polohy. statickou a dynamickou. v této úrovni se z lineárních pochodů mysli(minulost, přítomnost, budoucnost) stávají pochody paralelní(kolektivní mysl). kolektivní mysl je ale něco jiného než kolektivní vědomí. tady je to tajemství tvoření.v kolektivní mysli je zase jenom přemisťování již stvořeného. ale asi je toto pro tebe ještě moc složité.

        5. Mirku,
          píšete :“funguje to evolučně. vědomí(jako čtvrtý rozměr)se začne pohybovat a z tohoto pohybu vznikne časoprostor a potom to dojde do stavu, který vnímáte. a pak pochopíte(nebo ne) tu cestu zpět ke zdroji. jinými slovy z vědomí vše pochází a ve vědomí se vše ztrácí.“
          Jsem rád, že víte, jak jsem údajně já došel do stavu, „který vnímáte. a pak pochopíte.“..
          „z vědomí vše pochází a ve vědomí se vše ztrácí“ a jak se zdá mezi tím pěkný guláš časoprostoru. Když jste u té evoluce, tak třeba pavouci čeledi skákavkovitých mají osm očí a vidí skoro kolem dokola. Octomilka má složené hmyzí oko a sameček jepic má oči přes celou hlavu, nepotřebuje ani ústa, žije jen jeden den.
          Mirku, jak to má ten hmyz s uvědomováním si toho, že z pohybu vznikne časoprostor, že vědomí je čtvrtý rozměr? Nezvládá to, asi k tomu potřebuje tu temnou hmotu. A co přidat temnou energii a něco kvantové mechaniky, ať to vypadá vědecky. Nevím, že bychom si tykali a složité to na mě opravdu je. Stručně to zhodnotím jako kravinu.

        6. Ad: „mysl v klidu je energie, která je univerzální, je ale nižšího(hrubšího) řádu jak energie vědomí. „

          Energie je pouhé číslo. Fyzikálně se obvykle vyjadřuje v Joulech. Takže jaké číslo (hodnota) odpovídá energii „mysl v klidu“ a jaké „energie vědomí“?

        7. ahoj pardále, jsem rád že se snažíš to pochopit. Ale myšlením-pohybem to pochopit nelze. abys pochopil, tak musíš pochopit, že se nesmíš snažit to pochopit, abys to pochopil.(viz první příspěvek).
          psal jsem pojem temná hmota, protože takto to nazývají ti vědci. lepší by bylo nazývat to tou temnou energií jak uvádíš. stejně je to jedno, hmota je energie, energie je hmota. ale dobrý forek, vidíš, že to dokážeš sledovat. mysl dokáže-je pouze třírozměrná(minulost,přítomnost,budoucnost), ke čtvrtému stavu není jaksi stvořená. je stvořená pouze k tomu, abychom našli cestu.tou cestou je klid mysli, protože přítomnost je pravdou. pokud je mysl v klidu, tak v tomto stavu-bodě se spojuje čas a prostor v jedno. jak jsem psal už v prvním příspěvku, čas je vzdálenost mezi myšlenkami.

        8. vědomí je nekonečné, tedy i čísel bude nekonečně mnoho. jelikož mysl v klidu má původ ve vědomí, tak to číslo bude o něco menší než nekonečno, a to o to,jak bude velká ryska na měřáku

        9. no jasně … opravdu nevybočujete z řady ezoblábolilů ohánějících se energií aniž vůbec tuší o co jde :)))

        10. nemůžeš měřit nepohyb(absolutno) pohybem(relativitou), protože ten měřák(pohyb) pokud by chtěl ukázat klid, sám by musel být v klidu, tudíž měřák by přestal být měřákem a stal by se z něj objekt měření(nekonečno) a zase by jsi nic nezměřil

        11. Mirku, ano. Ryska měřáku teploty byla hodně přes 30°C a nepohyb/pohyb na slunci vede k úpalu.

        12. Mirku, nic ve zlém, ale číst Vaše serpentinověty o 5 řádcích s mnohokrát se opakujícími stejnými slovy, to mi nedává smysl. Promítání obrazových jevů v mozku světlem na plátno, to jste byl na nějakém psychosemináři? A jak se bude promítat čich a hmat?
          O uvědomování si mého Já se u mě nestarejte, jsem v pohodě. A když Vám nerozumím, tak je to asi pro oba lepší.

        13. A jak se bude promítat čich a hmat? to je přece jednoduché, promítat(uvědomovat) se bude stejně jako chuť. ne vážně funguje to evolučně.
          vědomí(jako čtvrtý rozměr)se začne pohybovat a z tohoto pohybu vznikne časoprostor a potom to dojde do stavu, který vnímáte. a pak pochopíte(nebo ne) tu cestu zpět ke zdroji. jinými slovy z vědomí vše pochází a ve vědomí se vše ztrácí.

  7. ad: Tím , že si představím galaxii Andromeda, neznamená to, že moje vědomí k této galaxii letí ( vzdálené 2,5 milionů světelných let, tedy za tuto dobu tam může světlo doletět nebo odtud k nám) a je tedy mimo moje tělo ( mozek).

    Chá, chá…

    Fantazie je důležitější než vědění. (ALBERT EINSTEIN)

    1. A měl Einstein ve všem pravdu? Žádný člověk nemá patent na pravdu.

      Není možná od věci zmínit zde několik termínů vztahujících se k těm z citace:
      fantazie – výmysl – inspirace – vnuknutí – přijmutí informací ze Zdroje
      vědění – poznání – chápání – učení – znalosti

  8. Honza píše:

    ….Fantazie je důležitější než vědění. (ALBERT EINSTEIN)

    Najbujnejšiu fantáziu majú ludia, ktorí si ,,šnupli“ alebo sú momentálne v psychiatrických ústavoch…

    Aj u nich platí, že fantázia je dôležitejšia, než…

    To je potom prieser, ako mraky. Ak to platí, zrušme všetky vedecké ústavy a takto získané prachy dajme Grékom, tí ich prežerú, prechlascú a dožičia si aj sexuálne hrátky.. Však v krachovaní už majú stovky rokov skúseností…

    Prečo by sme sa z toho netešili ?

    Však stará ,,nablbá“ teta Európa má prachov dosť…

  9. Vaše teorie „relativity“ pane Tichánek o nepochopení veličiny času vykazuje známky nepochopení vůči společnosti a ve svém věku jisté nevyzrálosti. Určitě nejste na světě první ani poslední fyzik, který se mýlí.
    Pravděpodobně čtete mnoho literatury z dálného nebo blízkého Východu, kde se žije ve stylu „To co mužeš udělat zítra odlož na pozítří a zítra máš volno“

  10. Příčinou smyslových vjemů – zrakových, je svět?
    V něm se nachází hmota rozložená v lineárním prostoru – Euklidově. Případně v zakřivených geometrických prostorech. Jejich výpočetní zpracování nedosáhne přesnosti.
    ° Věda zdůrazňuje zaokrouhlené výsledky °
    ***
    Příčinou smyslových vjemů – zrakových, není svět?
    Nadřazená Informatika předkládá zraku a sluchu zážitky perspektivního prostoru, jenž používá kvadratické cejchování os. Kvadratické rovnice jsou nahrazeny lineárními.
    ° Obývaný svět popisují přesné výsledky °

  11. ad – Příčinou smyslových vjemů – zrakových, není svět?

    Ne. Svět je objektem smyslových vjemů, nikoliv příčinou.

    1. pro oba: ad – Příčinou smyslových vjemů – zrakových, není svět?

      Byly by bez světa smyslové vjemy ? Kdo by je měl?

      ———————————-

      Ne. Svět je objektem smyslových vjemů, nikoliv příčinou.

      Co bylo dříve – svět či smyslové jevy?

      ———————————-

      Svět a smyslové vjemy, jeho vnímání, jsou ve vzájemné interakci.

      Jestliže neexistuje to, co má smysly, kterými vnímá projevy světa, může svět přesto existovat.

      Čauky.

      1. ad – Jestliže neexistuje to, co má smysly, kterými vnímá projevy světa, může svět přesto existovat.

        To je téma pro filosofickou disputaci, ale zde byla vyřčena otázka:

        „PŘÍČINOU smyslových vjemů – zrakových, není svět?“
        Moje odpověď zní: „Ne. Svět je OBJEKTEM smyslových vjemů, nikoliv PŘÍČINOU.“

        Čauky.

      2. Značce J.A.P.
        1) Vnímáme svět a to svými smysly. Nesledujeme, nedbáme, že naše smysly jsou tvořené toutéž hmotou, kterou nám ony samy předvádějí. Které věříme.
        Smyslové údaje tak nejsou objektivním soudem, zda hmota existuje nezávisle na našem vnímání. Možná ano, možná ne.

        2) Matematiku ctíme – jenže když dojde na lámání chleba…
        Výpočty kvadratickými rovnicemi, kterými věda, ZŠ a SŠ popisuje svět, jsou nejčastěji bezvýsledné. Tento stav podceňujeme.
        Výpočty téhož světa, představovaného našimi smysly, vždy racionální:

        http://hledani.gnosis.cz/fyzika-hleda-smysl/ — dlouhé
        http://tichanek.cz/g2v/2obr11.GIF — nabídka k porovnání

        1. Ad: „Výpočty kvadratickými rovnicemi, kterými věda, ZŠ a SŠ popisuje svět, jsou nejčastěji bezvýsledné. Tento stav podceňujeme.“

          Nepodceňujeme, pane Tichánku. S výpočty kvadratickými rovnicemi byste ve při popisu světa moc neuspěl, ve vědě jsou minoritní a prakticky nepoužívané. Nejčastějším typem rovnic jsou diferenciální rovnice.
          Zatímco kvadratické rovnice jsou řešitelné obvykle zcela přesně, diferenciální rovnice popisující reálný fyzikální systém jsou řešitelné prakticky vždy jen přibližně.

          Z hlediska vyčíslitelnosti, po které neustále voláte není rozdílu mezi (ne)vyčíslitelností racionálního čísla (např. 1/3) (ne)vyčíslitelností iracionálních čísel (třeba odmocnina ze dvou).

        2. Pro lubko:
          1) ve vědě jsou minoritní a prakticky nepoužívané.
          Namítám, že Newtonovým gravitačním vzorcem, Pythagorovou větou a rovnicí kružnice, Einsteinovým výpočtem energie, Lorentzovými transformacemi věda vysvětluje svět. A můžu souhlasit s Vámi, že věda je (kvadratické rovnice) prakticky nepoužívá. Přesto jsou základem.
          2) kvadratické rovnice jsou řešitelné obvykle zcela přesně
          Věta nesrozumitelná. Velkou většinou je řešením iracionalita, pak proč píšete „obvykle“?
          Příklad – výpočty úhlopříček obdélníků Pythagorovou větou. Jen pro málokteré dvojice délek stran je řešení zcela přesné. Např pro: 3^2 + 4^2 = u^2, kde u=5. Ale pro obrovské množství jiných dvojic je výpočet bezvýsledný. Nebo co nazvete přesností?
          3) diferenciální rovnice popisující reálný fyzikální systém jsou řešitelné prakticky vždy jen přibližně.
          Ano, rozumíme si. Mým názorem je, že Vesmír je vyjádřitelný matematicky zcela přesně. Dif. rovnice jsou výpočetní pomůckou, kdežto perspektivní zrakové vnímání popisuje náš nelineární svět. V něm (ve zraku) se rovnice z bodu (2) transformují v lineární. Tedy vždy dávají výpočetní výsledek.
          Nebýt toho, že bytosti žijící v geometrických prostorech prý svinutých, jsou kontaktovatelné a kontaktované, tolik bych se nesnažil zdůrazňovat nutnost přesnosti matematických výpočtů.
          4) Vyčíslitelnost
          Zavedu, pro potřebné cíle, počítání v třetinách a tehdy racionální 1/3 je zcela vyčíslitelné. Např. 1 nebo 3 nebo 10 třetin.
          Má-li analogový voltmetr stupnici po 10 dílcích, třetinu přesně nevyjádří. Zavedení stupnice po třetinách voltu – tím ji vyjádří.
          Odlišnost mezi racionalitami a iracionalitami zůstává „fundamentální“.
          Co vede mnoho lidí k názoru, že hmota existuje nezávisle na mysli? Když už neuznávají důležitost bezvýsledných výpočtů.
          Je to snad opomenutí, že smysly jsou podmíněné toutéž hmotou, která je vytváří?
          Uvedu podobné:
          Přinese-li mi nějaký člověk tiket, o kterém řekne, že vyhrál tisíc korun a že mi ho prodá za polovic, pak přece musím ověřit skutečnost výhry z jiného zdroje. Než je ten, kdo zprávu přinesl. A podobně: lidská smyslová čidla jsou z téže hmoty, o které nás přesvědčují!
          Pochopitelně tyto řeči zde málo vedou k cíli, přesto díky Vám za možnost protáčení závitů.

        3. Pane Tichánku, argumentujete vždy slušně, takže se nechci se navážet do Vašich textů.
          Věty jako -čas neexistuje. Vždyť i ty Vaše animované obrázky ( http://hledani.gnosis.cz/wp-content/uploads/16gp8-2D-svet-v-case.gif) jsou založeny na animaci využívající časový interval. Možná nevíme filosoficky přesně, co je čas, ale časový interval chápeme a měříme jasně.
          Meditace nad nepřesným vyjádřením iracionálních čísel v desetinném rozvoji. K čemu je to dobré? Třeba pružnost
          https://cs.wikipedia.org/wiki/Pru%C5%BEnost
          ukazuje to, co říká lubko. Diferenciální matematicky správné vztahy se zjednodušují a navíc výpočty jsou prostoupeny materiálovými konstantami ( hustota, modul pružnosti E), které se s dostatečnou přesností pro řešení problému určují jen na několik platných míst. Na co potřebujeme takřka nekonečný rozvoj čísel, když to nic, vůbec nic nepřinese pro řešení problému, protože má mnoho dalších mnohem větších nepřesností. Prostě most se zajistí několikanásobným koeficientem bezpečnosti ( třeba k=6) , který zajistí, že možné chyby výpočtu jsou hluboko pod úrovní skutečného zatížení.

        4. Pardalovi dle 20.7.2015 (8:44)
          Píšete Věty jako -čas neexistuje. Vždyť i ty Vaše animované obrázky
          Pak vložím znovu – jak už jsem diskutoval 11.7.2015 (19:43):
          [ http://hledani.gnosis.cz/vesmir-ma-ctyri-rozmery-prestoze-cas-neni/comment-page-1/#comment-9491 ]

          1) V denním životě budu napořád říkat, např., že něco nastane za 2 hodiny. Budu ve svých vyjádřeních i plánech používat čas. V jeho dosavadních významech.
          2) Kdežto – slovem „Navíc“ jsem soudil jinou záležitost. A to samotnou konstrukci času. Protože čas přisuzuji absenci pohybu, je tedy neexistující veličinou.

          Je mi na škodu, že nekomentujete obsah článku. I když výsledek by byl asi nulový, názory beze změn. Kdežto nejspíš hovor nad problémy by vyjasňoval rychleji, co má kdo na mysli.
          Chápu, že nauku, co předkládám, neberete. Ale – nacházíte snad něco v názorech nelogického, např. první je rychlejší než druhý a současně druhý je rychlejší než první. Nebo nesmysly typu: „Čas je totožný s hmotností? Vesmír má 4 geometrické rozměry a to: první, druhý, třetí a patnáctý?“
          Matematiku mám za tak důležitý obor poznání, prokazování, že skoro nerozumím, jak lze váhat nad absolutní přesností, kterou zdůrazňuji. Zaokrouhlování sledujete svým posledním odstavcem, – a ta jsou samozřejmá technice.
          Napište, bylo nebo nebylo by krásné pro její přesnost, popsala-li by budoucí věda Vesmír bez iracionalit?

        5. Pane Tichánku, píšete: <>
          Jistě znáte STR, kde s velkou rychlostí se prodlužuje čas, zkracují délky a roste hmotnost. Jestliže se čas prodlužuje, už to samo znamená, že před tím čas existoval. To by pak podle Vás v klidu neexistovala ani hmotnost a délka?
          Co je to klid? Klid a pohyb je relativní, vzhledem k něčemu. Hodiny visí na zdi, jsou vzhledem k ní na hmoždince v klidu. Ale tikají, měří po vteřinách čas, který plyne.
          Prostě čas jako absence pohybu je neudržitelné tvrzení. Stáří hornin a celé Země se posuzuje podle radioaktivních izotopů.
          Základní vlastností radioaktivního rozpadu je, že poločas rozpadu nezávisí na formě sloučenin a fyzikálních podmínkách. Radioaktivní rozpad nastává zcela jistě i u radioizotopu , který je v klidu, jeho vnitřní jakoby hodiny běží a rozpadá se. Rozpad souvisí se slabými jadernými silami. Neumím zatím odpovědět na otázku, zde rychlost blízká rychlosti světla způsobí zpomalením času také pomalejší radioaktivní rozpad. Odhaduji, že to bude jako u paradoxu dvojčat. Ten radioizotop, který letěl vysokou rychlostí se vrátí na Zemi méně rozpadlý ( jakoby mladší dvojče).
          Váš problém s nevyčísliteností veličin pod odmocninou.
          Vezmu případ rychlost volného pádu ( ve vakuu při povrchu Země) v = odmocnina ( 2hg).
          Tuto rychlost volného pádu můžeme vyčíslit bez odmocniny.
          v= gt. Změříme čas volného pádu, např. na setiny a určíme g s přesností na setiny ( g na rovníku je asi 9,79 m/s2 a na pólech asi 9,83 m/s2). Takže přesnost výpočtu odmocniny daleko přesahuje přesnost zadaní podmínek pro výpočet.

        6. Pane Tichánku, píšete :“Protože čas přisuzuji absenci pohybu, je tedy neexistující veličinou.“
          Seknul se mi 2x internet, zapomněl jsem pak kus vykopírovat, a tudíž s tím seknu taky.

        7. Ad: „Neumím zatím odpovědět na otázku, zde rychlost blízká rychlosti světla způsobí zpomalením času také pomalejší radioaktivní rozpad. „

          Odhadl jste to dobře Pardále :) Dilatace času způsobí i pomalejší rozpad – viz zde dlouho diskutované miony :)

        8. O STR vím, (i místní znalí chápou, že Lorentzova transformace dbá Pythagorovy věty…). Protože jsem Vesmíru, podloženém časovou základnou, atd. věnoval dost, stěží kdo bude sledovat moje: http://tichanek.cz/fyzika-jako-geometrie.html#VII. Stálo by ho to hodně času.
          A také – není mi vhodné zde se rozepisovat; víc osobní diskuse bývá přínosná. Takže dál reagovat na souvislosti kvantové STR má smysl při konkrétních námitkách vůči modelům či přístupům, jež jsem zpracoval. Díky za přečtení.

        9. Pane Tichánku, díval jsem se na blikátka na http://tichanek.cz/fyzika-jako-geometrie.html
          Nechápu, co se tím sleduje. Zákony fyziky mimo jiné potvrzují experimenty, které ukazují, že žádné geometrické objevy, nejsou třeba. Nerozumím tomu, proč úhlopříčka čtverce je v geometrii vizuálně reálná a při výpočtu ne. Prostě to s těmi iracionálními čísly přeháníte a to tak, že hodně.
          Pythagovovu větu montujete zde v diskuzi do Lorentzovy transformace. Na to prostě na to nemám za tím něco rozumného hledat.

        10. 1) Pane Tichánku, to co jste vyjmenoval (mimo Pythagorovy věty) nejsou kvadratické rovnice. Podívejte se na definici – kvadratická rovnice je taková, kterou můžeme napsat ve tvaru:
          Ax^2 + Bx + C = 0 s tím, že A je různo od nuly..
          Ne všechno co má v zápisu nějaký kvadrát je kvadratickou rovnicí :)

          Einsteinovo E=mc^2 je jednoduchý vztah, jelikož c (rychlost světla je konstanta) a tedy c^2 je taktéž konstanta. Neznámá E v kvadrátu není.
          Lorentzovy transformace taktéž nejsou kvadratickými rovnicemi:). Uz jenom název – transformace vás měl trknout – jsou to jen převodní vztahy pro čas nebo souřadnice, a proměnná tam není v kvadrátu.
          Newtonův gravitační zákon také není kvadratickou rovnicí, jelikož neznámá (gravitační síla Fg) v ní není v kvadrátu.

          Kvadratické rovnice jako takové jsou pochopitelně součástí matematického aparátu fyziky – základem však ani náhodou. Občas se využijí, těžiště fyzikálního popisu světa je obecně v diferenciálních rovnicích.

          2) Narážel jsem na fakt, že kvadratické rovnice obecně nemusí mít řešení v oboru reálných čísel. Jinak samozřejmě řešit je v oboru kompexních čísel lze vždy:) Pokud se ale otřásáte hnusem nad iracionálními čísly, tak předpokládám, že nad imaginární jednotkou by se vám asi už obrátil žaludek, tak jsem to z šetrnosti nezmiňoval:)

          3) Vyčíslitelnost – zkuste mi zapsat 1/3 desetinným číslem (ne symbolickým zlomkovým zápisem) zcela přesně. Nedokáže to. Vyjádříte ho jenom na nějaký zvolený počet desetinných míst. Naprosto stejně jako třeba odmocninu ze dvou. Odmocnina je v podstatě stejný symbolický zápis jako zlomek, taky se s ní dá normálně počítat, popřípadě ocejchovat s ní stupnice měřáků (odhlédněmež od skutečnosti, že cejchování jak v třetinách, tak odmocninách ze dvou je stejně vysoce nepraktické).

          Ad: „Mým názorem je, že Vesmír je vyjádřitelný matematicky zcela přesně.“

          Heisenbergovy relace neurčitosti nám říkají něco jiného:)

        11. Po skromném obědě odpovídám, pro lubko 20.7.2015 (10:05):
          1) Pane Tichánku, to co jste vyjmenoval (mimo Pythagorovy věty) nejsou kvadratické rovnice. Podívejte se na definici – kvadratická rovnice je taková, kterou můžeme napsat ve tvaru:
          Ax^2 + Bx + C = 0 s tím, že A je různo od nuly..
          Ne všechno co má v zápisu nějaký kvadrát je kvadratickou rovnicí :)

          Vaše pojednání o rovnicích beru jako úsměvné, jak sám vkládáte :)
          Uznejte prosím, že narozdíl od zavedených vědců, hledám s větší obrazností. Takže se nic neostýchám trvat na svých popisech kvadratických rovnic. Nejsem fyzikem, takže snadno může být nalezeno něco nepřesného v následujících úvahách. Zřejmě mi bude lichotit, budou-li mé názory vyvratitelné.
          Einsteinovo E=mc^2 je jednoduchý vztah, jelikož c (rychlost světla je konstanta) a tedy c^2 je taktéž konstanta. Neznámá E v kvadrátu není.
          Einsteinovo E=mc^2 – dovedu si představit, že velmi přesně známá energie [eV] bude tvořivým vědcem využita rovnicí pro výpočet rychlosti světla c.
          Neznámá je v kvadrátu. Půjde o kvadratickou rovnici?
          *
          Newtonův gravitační zákon také není kvadratickou rovnicí, jelikož neznámá (gravitační síla Fg) v ní není v kvadrátu.
          Kvapícím, až překvapujícím přístupem k Newtonovi. Zadaná je síla a obě hmotnosti těles. Nutno vypočítat, v jaké vzdálenosti bude tělísko obíhat. Když kosmický provaz vydrží sílu nejvýš xx [N], než se přetrhne.
          Zde mi vyžádaná rada napovídá, že můžu připomenout kosmický výtah. Odhaduji, že v této – již dávno známé myšlence – by bylo nutné počítat souvislost pevnosti normovaného provazu, hmotnosti Země a kabiny ve výšce. Neznámou ať je vzdálenost r, proto Newtonův vztah mám za kvadratickou rovnici – s jejím obvykle zaokrouhleným výsledkem.
          *
          Lorentzovy transformace taktéž nejsou kvadratickými rovnicemi:). Uz jenom název – transformace vás měl trknout – jsou to jen převodní vztahy pro čas nebo souřadnice, a proměnná tam není v kvadrátu.
          Opět otázka fantazie, na kterou by si ani vědec neměl dávat pozor. Dovedu si představit, že jeden čas bude vládnout na jednom korábu, a na základně bude platit jiný. Tak ať pro takovýto případ se počítá rychlost jejich vzdalování, která je v Lorentzově vzorci v kvadrátu. Takže i tyto L. transformace sleduji jako kvadratické rovnice.
          Ať už jsem uhodil hřebíček na hlavičku nebo se uhodil do prstu, rozhodně to není záležitost, kterou by technika a věda měly řešit roku 2016.
          *
          3) Vyčíslitelnost – zkuste mi zapsat 1/3 desetinným číslem (ne symbolickým zlomkovým zápisem) zcela přesně. Nedokáže to. …
          Symbolické zápisy? Tuším každé číslo je symbolickým zápisem. Ale jsoucí rozdíl mezi racionálními zlomky a iracionalitami nezkoušejme změnit.
          *
          Tich.: „Mým názorem je, že Vesmír je vyjádřitelný matematicky zcela přesně.“
          Heisenbergovy relace neurčitosti nám říkají něco jiného:)
          Opět namítám. Hod kostkou – pravděpodobné výsledky popisuje matematika věrohodně. Tam, kde fyzika 20. století dospěla k náhodnosti, užívají se potřebné pravděpodobnostní přístupy k plné Einsteinově nespokojenosti.
          Jenže náhodný výskyt částic – v tom kterém místě prostoru – sleduji jako odlišný obor od neurčitelnosti geometrické délky dvou bodů v prostoru, od iracionality. Svými modely popisuji souvislosti racionálně. A i v diskrétním prostoru si lze představit náhodné umísťování částic do prostorových posic.

          Jistě nejste žena, takže jistá úzkoprsost Vám nemůže být na škodu. Jako vědec víte, o čem píšete, inženýr zkouší víc fantazie.
          Díky za přečtení, díky za odpovědi.

        12. Ad: „Uznejte prosím, že narozdíl od zavedených vědců, hledám s větší obrazností. „

          To Vám uznám bez problémů, neboť to je z Vašich příspěvků vidět :) Jenže na druhou stranu předpokládáte, že svět je popsatelný matematicky zcela přesně. Minimálním požadavkem proto je vyjadřovat se matematicky přesně, což s větší obrazností jaksi nejde dohromady. Řeč matematiky je naprosto jasná a jejím základem je pár axiómů a nadstavba v podobě jednoznačně dokazatelných matematických konstrukcí a pro vše se používají ustálené definice pojmy a symboly. To je ale přesně to co neděláte pokud se snažíte mermomocí vidět kvadratickou rovnici kde prostě není. Viz Lorentzova transformace – i když odhlédneme od podstatného faktu, že se pro výpočet rychlosti prakticky vůbec nepoužívá (rychlost v je většinou volitelný parametr), tak ta rychlost tam je sice v kvadrátu ale navíc pod odmocninou, takže s toho kvadratickou rovnici neuděláte, maximálně z toho vyleze nějaká mocninná zrůda:).

          Důležité je ale to, že ve fyzikálním popisu světa se Lorentzovy transformace používají pro transformaci prostorových souřadnic a časové souřadnice. Nikoliv pro výpočet rychlosti.

          Stejně Einsteinův vztah. Rychlost světla z něho nikdo nepočítá, rychlost světla se měří pomocí experimentů a dál je brána jako konstanta (byť ve některých vztazích v kvadrátu). Rozhodně není používán jako kvadratická rovnice.

          Jinak souhlasím s vámi, že věda v roce 2016, tyhle ptákoviny kolem kvadratických rovnic neřeší, jelikož je má vyřešené už dávno:) Co se opravdu řeší jsou diferenciální rovnice :)))

          Poslední věc: věrohodný není totéž co zcela přesný, ale to snad Vám nemusím psát :) A pravděpodobnost je jen matematicky popsaná neurčitost (nepřesnost chcete-li).

          A Heisenbergovy relace neurčitosti s naprostou jistotou vylučují naprosto zcela přesné poznání světa jak tvrdíte Vy. Díky nim nikdy nezjistíte naprosto přesný počáteční stav, což je nutná podmínka k tomu Vašemu „matematickému zcela přesnému světu“.

        13. Pro Lubko 20.7.2015 (14:47)
          Použil jste slovo „nikdy“, no prosím: „proti gustu žádný dišputát“.
          K něčemu jinému:
          Bylo to v 60. letech 20. stol., kdy se vědec opožděně omluvil veřejnosti, že dřív jí fyzika věšela bulíky na nos. Kdysi jsem to připomněl v:
          http://www.blisty.cz/art/31661.html
          – Filosofové Dostojevskij a Einstein

          Snad je něco naopak. Když vědec, za kterého Vás tipuji, uvažuje s malou obrazností. A naopak inženýr, který by měl zaokrouhlovat, co to jenom jde, a držet se toho, co je známé, se činí opačně.

        14. Pane Tichánku, ve světle toho Vašeho článku v BL už vůbec nechápu, proč nyní trváte na tom, že svět je matematicky popsatelný zcela přesně :)

          S výjimkou poslední věty Vašeho článku, to byla podstata mého sdělení Vám.

        15. Přece nesnáz – kosmický výtah tuším spoléhá na jinou sílu, než je gravitační. Takže příklad s provazem nebyl vhodný.
          Opravuji své z 20.7.2015 (13:14). Jinak pro Newtonovu rovnici:
          Zřejmě by bylo potřeba velmi jemné decimálky, která by zjistila předem hmotnost dvou těles, kus od sebe vzdálených v kosmu. Dále by byla obě tělesa uchycená na nejjemnějších mincířích, navzájem by se přitahovala a neznámou veličinou by byla jejich vzájemná vzdálenost r^2. Snad jsem tímhle obhájil kvadratičnost gravitačního výpočtu dle Newtona, ovšem s využitím historických mincířů a decimálek.

        16. Oprava mojí věty
          Věta „Je to snad opomenutí, že smysly jsou podmíněné…“ nedávala dobrý smysl.
          Lépe:
          Hmota je podmíněná (podložená) smysly. Ale současně smysly jsou podmíněné hmotou.
          To připomíná tautologii. Jakoby „sám sebe vytáhnout z jámy tahem za vlasy, vlastní rukou.“

  12. hi, hi. v časoprostoru-pohybu se přece každá příčina stává následkem a následek se stává příčinou. tomu se říká dualita-iluze. v této dualitě nás drží smysly. ale my tomu říkáme objektivní pravda-svět. existuje ale i absolutní pravda. v této pravdě vnímáme svět jako celek.
    pak se ale člověk chová podle tohoto řádu.

  13. pokud cokoli vnímáme, vnímáme už minulost, to znamená děj který se stal je vnímán-uvědomován s časovým odstupem, to znamená, že žijeme v iluzi, i když jí říkáme objektivní realita. a jelikož se světlo šíří rychlostí světla, tak to bereme jako teď. na tyto smyslové jevy-nesrovnalosti ale přišla-uvědomila si až naše-lidská mysl. odhalila vlastnosti smyslů a i vlastnosti mysli. teď ale mysl musí jít v evoluci dál. protože i mysl se stává pro uvědomovatele objektem.

    1. Mirku, tohle už vyřešil s časovým odstupem kapitán Mazurek z Černých baronů: „Kazeň musi byt, jedině tak je to spravne“

  14. Hmotný svět je hmatatelným, souvztažným obrazem světa duchovního.
    Hmotný svět je konečným vyjádřením idejí.
    Hmotný svět je tu kvůli nám, nikoliv že my jsme produktem tohoto světa.
    Smysly slouží k poznávání vnějšího světa, je to záležitost tvůrce, jakým způsobem je nastavil.
    Smysly podávají informace z venku, z vně bytosti a mísí se s informacemi z uvnitř, tedy od ducha a duše. Normálně to vše spolu ladí.

    Záměry pseudostvořitelů lidského života byly zlé a nepravdivé. Tudíž i jejich produkt obsahuje tyto vlastnosti. Lidské smysly podávají nepravdivý obraz skutečné reality. Poznat se to nedá, jak taky, když to jediné ověřitelné pomocí smyslů lže. Jistě je tu hlas intuice, změněných stavů vědomí, je to však chabé. Pan Tichánek na to jde matematicky, nachází nesrovnalosti,je to však také chabé.
    Smysly jsou smysly a jak ony hovoří, především podle toho se jede. Je jasné, že se nepohneme z místa, dokud se ten velký podvod nestane realitou ověřitelnou našimi zfalšovanými smysly. A ono se to stane.

  15. Článek je slátaninou.

    Ad.:
    „Vystupování člověka zčásti podmiňuje jeho skrytá duchovní vyspělost, vyspělost duše. “

    Vyspělost duše – projevuje se jejím poznáním, že zdejší prostor není světem pro ni. Viz. Janovo evangelium 11:25, 26. „„Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?““

    Jak omezené je chápání autora.

    Co takhle, v Jeho Stvoření, ve hmotě, rozebrat jiné počty prostorových či jiné počty časových souřadnic. Co takhle, v primitivnosti textu rádoby vědeckého, dopátrat se pojmu času v antihmotě, tedy v anti vesmíru. To by nešlo ?

    Co takhle nehrát si na čtvrtý rozměr světa zdejšího, kterým má tady být čas, ale přiznat si, že čtvrtým rozměrem je například idea? Zavání to přílišnou filosofií?

    Svět ve 2D by byl světem chaosu. A to evidentně není.

    Článek je tématem s přínosem nula nic. Nic v čase, nic v prostoru; i to je téma, že?

    Zajímavý přístup tu má pan Mirek.

    1. ahoj aleš, píšeš, že,“čtvrtým rozměrem je například idea?“ tady se mýlíš. idea je zase myšlenka. proto nemůže být ani nazývána čtvrtým rozměrem. jak jsem výše psal, mysl dovede generovat pouze tři časy- minulost, přítomnost a budoucnost. nic jiného nemůže vymyslet. mysl když se hýbe-myslí, tak používá dva časy, minulost a budoucnost. jinými slovy, na základě zkušenosti, výchovy, vzdělání, vjemů, tedy co už v mysli nasbíral, tak na základě tohoto vytvoří další myšlenku-ideu co udělá potom(budoucnost). má nějakou vizi. tu se snaží, nebo nesnaží“zrealizovat“ takhle funguje mysl. tomu odpovídá levá a pravá hemisféra. třetím stavem mysli je klid mysli-nemyšlení-přítomnost. činnost mysli je buď racionální(hrubší) a emocionální(jemnější). lidské vědomí může být ve čtyřech stavech. Bdění, spánek beze snů, spánek se sny a čtvrtý stav. první tři stavy vědomí je iluze-hra smyslů a mysli. čtvrtý stav vědomí je mimo časoprostor. Ježíš prý taky řekl-já jsem cesta. tady by mohli křesťané pochopit, že pravda je přítomnost, přítomnost je klid mysli. při klidu mysli je naše pozornost schopna nejenom vnímat okolí mimo tělo, je schopna zároveň i vnímat prostor uvnitř těla. jinými slovy pozornost se rozšíří, přestaneme být omezeni pouze na vnější prostor, který je ohraničený vnímáním smyslů a mysli, ale vnímání se rozšíří i mimo tyto kmitočty energií. to nám neukáže žádný měřák, ale vlastní zkušenost, která je nepřenositelná. Pojmy: podvědomí-minulost, nadvědomí-budoucnost, nevědomí-přítomnost, kolektivní vědomí-čtvrtý stav vědomí. Kolektivní mysl(ezoterika-mimosmyslové vnímání) je zase iluze, nezaměňovat za kolektivní vědomí…

  16. Zaujímavú, až satanskú úvahu ponúkol Karel, keď píše :

    …Lidské smysly podávají nepravdivý obraz skutečné reality…

    Keď si Karel naozaj myslí to, čo napísal, doporučujem mu jednoduchý pokus:

    Karle, rozbehni sa plnou rýchlosťou, ktorú dokážeš vyvinúť , proti hociakej betónovej stene, ktorú Tvoje ,,Oči“ zazrú v priestore…

    Ak prejdeš, bez škrabanca , čiže ,,nanarazíš“, máš pravdu, zmysly , čiže Tvoje oči sú Ti nanič a nepreukazujú reálny stav v priestore.

    Potom je na mieste otázka, či nie si ,,exot“, ktorého vyvrhla príroda, ako nový mmedzičlánok v evolúcii Homo a si pripravený zaujať ,,Nové svety v Galaxii“…

    Ak nemáš pravdu, možno medzi hviezdičkami, ktoré po náraze uvidíš, zazrieš aj svojho Stvoritela – Nehmotnú nebytosť. To zas bude dôkaz, že vidíš aj mimozmyslovo…

    Iný pokus nie je tak drastický. Pozrieš sa z tretieho poschodia ,,paneláku“ a keď budeš vidieť, že pod oknom nič nie je , postavíš sa na parapet a vykročíš…
    Však keď si uveril tomu, čo si napísal, tak sa presvedč. Potom nám daj tu na stránkach Gnosis9, vedieť..

    Keď….

    Tak nám Kon-Tiki-Tiki , aj so svojim bratrancom pomáhaj…

    1. Gilgameši,
      Karel tomu věří, že je to tak jak napsal. Říká to tak nejnovější Slovo Boží. Není šance na to přijít sám od sebe, jsme izolovaní a nemáme s čím porovnávat. Do celkového obrazu to ale zapadá přesně a logicky. Ten celkový obraz je ale třeba nejdříve znát a pochopit i když v našem případě jen v rámci lidských možností.

      Ty Vaše rady k pokusům mi připomínají ďábla, když pokoušel Ježíše Krista, ať skočí z vrcholku chrámu. Chce-li zde někdo přežít, musí dodržovat zdejší zákony, byť jsou zfalšované a mají s pravou realitou velice málo společného. Musel je dodržovat i vtělený Bůh, alespoň do určité fáze Svého působení, když ke konci Svého působení pro Ježíše Krista přestaly platit, protože je prostě porazil, překonal.

      To mi Gilgameši asi nehrozí, takže to zkoušet nebudu. Navíc to není důkaz o tom že naše smysly jsou/nejsou zfalšované. Tady je třeba srovnat s nějakým jiným stavem. Slepec který náhle začne vidět může být takovým dobrým příkladem srovnání. Musí to být šokující zkušenost od mala nevidět a vytvořit si v mysli určitý obraz světa a náhle prozřít. Celkem bych se ani nedivil tomu, že nevidomí vnímají náš svět pravdivěji. Těžko říct, rozhodně ho ale vnímají jinak. Taková je moje úvaha o tom, když se svět vnímá jinak, jinými smysly. Dokážu si taky představit, že jinak nastavené smysly podávají úplně jiný obraz reality. A jak jsem psal, pravý Stvořitel, tedy Pán Ježíš Kristus nemá důvod nic falšovat. Falšují pouze podvodníci a jak dobře známo z našeho pseudoživota, kvůli svému prospěchu.

      Pseudotvůrci svůj boj prohráli už tehdy, když nedokázali porazit Ježíše Krista. Od té doby to s nimi jde z kopce a jejich zfalšované „stvoření“ se zhroutí. Vznikne z toho však přecenné poučení o tom, jak takový život, který odmítne svého Stvořitele vypadá a dopadá.

  17. Karel píše:

    …Ty Vaše rady k pokusům mi připomínají ďábla, když pokoušel Ježíše Krista, ať skočí z vrcholku chrámu…

    Omyl, moje rady sú čisto pragmatické a nie ako ,,osoba“ a život vymysleného Ježišťoka, ktorého splodila Nehmotná nebytosť za asistencie panny.

    Znovu vyvstáva otázka, načo by nehmotný Hospodin s neexistujúcim penisom, obťažoval vo sne Marienku, keď už mal odskúšanú sériovú výrobu človekov z hliny a nastúpilo by známe to oživovaníe fuknutím Dychu života do nozdier..

    Ozaj, prečo taká komplikovaná príhoda o ,,splodení“ Ježiša, keď sa mohol vo svojich napr 30 rokoch len tak, z ničoho nič objaviť na cete do Jeruzalema aj so svojím somárom ..

    Začlenil by sa do davu a začal by konať ,,zázraky“, našiel by svojich miništrantov a príbeh by pokračoval klasickým dejom.

    Je to presne tak, ako v kovbokách, keď neznámy cudzinec vtrhne do saloonu, vymláti všetkých zlých, tých najhorších postriela a potom sa tíško stratí a vráti sa k svojej tehotnej MARY…

    Osada je zbavená ZLA, a nkoho nazaujíma, kde sa kovboj narodil, ako a čo z toho vyplýva…

    Impozantný záver, kovboj sa stráca v kúdole prachu od kopýt svojho Hadádidlu. Je to presne také, ako vidíme Ježišťoka sa odrážať od Zeme a ladným kraulom sa stráca vo sférach Neba…

    Ani sa neobzrie, lebo sa už nevie dočkať žranice u svojho ,,OTECKA“..

    Tento príbeh je pravdivý, lebo mi ho vyrozprával T.Texis Tajlor…

    1. Gilgameši,
      občas z Vás mám dojem, že si tu s námi všemi zahráváte a dobře se při tom bavíte. Řekl bych, že nejste takový, jakým se tu prezentujete. Já vidím pod tou maskou veliký rozhled. Už jsem Vám to říkal, no můžu se mýlit, je to takové těžko rozpoznatelné a někdy mám období, kdy Vám tu Vaši masku žeru. Pak ale přijde pár slov a ten pocit nejistoty je zpátky.

      Na druhou stranu jsou tu ti „vědci“, kteří na všechno jdou tak trochu mrtvolným, technickým přístupem. Tahle cesta, která se silně projevuje i ve zdejších diskuzích, začíná tady všechno válcovat a podle všech indicií, tohle bude naše budoucnost. Je to v souladu s tím, co dělá elita a tak to technické rozhraní člověk-stroj bylo nazváno transhumanismus. Je k tomu pěkné počtení třeba na české Wikipedii, dokonce je tam zmíněn i epos o Gilgamešovi v souvislosti s nesmrtelností.

      Aby jste si nemyslel jako třeba Venda, že k tématu transhumanismu nemám žádné osobní zkušenosti, řeknu Vám toto. Nevím přesně co to znamenalo. Těžko to popsat. Byly mi ukázány intenzivní pocity strachu a zároveň k tomu příkaz něco vykonat. Něco tak hnusného jsem nikdy nezažil a doufám že už nezažiji. Následně se objevila idea, že nějaká technologie ovlivňuje moji mysl. Tohle je pro mě silný argument, abych obrátil pozornost tímto směrem. Kdo tohle nezažil, může se tomu smát a nevěřit tomu, to naprosto chápu. Když něco podobného zažijete svými smysly, změní Vás to, to Vám garantuji. A začnete hledat a když najdete, začne to do sebe postupně všechno zapadat, až se z toho stane jistota.

      T. Taxis Tajlor, zajímavá indicie, třeba ten jeho příběh o vojáku a kartách je moc pěkný a poučný.

  18. Karel píše :

    ….T. Taxis Tajlor, zajímavá indicie, třeba ten jeho příběh o vojáku a kartách je moc pěkný a poučný…

    Ano s touto vetou súhlasím a tá balada, ten príbeh JE OZAJ SUPER A MYšLIENKA KTORá Z NEJ PLYNIE JE Až MYSTICKá , preto mi utkvela v pamäti, medzi tými vodovými závitmi toho mäsa v hlave…

    Transhumanismus, je pre mňa nová vec,nemám s ňou žiadne skúsenosti a je možné, že ďalšie generácie sa s ňou budú nútení sa zoznámiť…

    Ale kombinácia stroj – ludské vedomie, je už aj na prvé počutie až príliž nebezpečné. Vezmime si len príklad z filmu o Terminátorovi…

    To už hraničí s fenoménom ,,golemizmu“…

    Vieme dobre, že nesmrtelnosť bola na téme dňa už v ZSSR , keď starí bolševici ,,odchádzali“ a za každú cenu ich chceli ,,ponechať medzi živými“…

    Boli tu pokusy s výmenou krvi z opíc, ale tieto pokusy dopadli mimoriadne zle, i keď sa našli mnohí, ktorí sa dobrovolne nechali ,, napichať“…

    Potom Nemci, vedci z USA a klony v nedávnej minulosti…

    Človek sa jednoducho nechá vždy vlákať do pasce ,,nesmrtelnosti“,i keď aj Vami spomínaní Sumeri tomu ako prví neodolali a venovali sa tejto problematike…

    Dospeli však k tomu, že to NEMÁ ZMYSEL…Ano hovoríme o Gilgamešovi, ktorý mal nesmrtelnosť už na dosah ruky…

    Ja osobne by som sa bál nesmrtelnosti ako ,,čert kríža“ , lebo je v rozpore s prírodnými zákonmi a dokonca aj Nehmotná nebytosť ju nemôže anulovať…

    Všetko podlieha SMRTI aj neživé aj živé….

    A tak je to O.k.

    1. Napsal jste : Všechno podléhá smrti, neživé i živé. Upřesnil bych to, smrti podléhá jen hmota, duše je věčná a smrti nepodléhá. Jen žije v zajetí hmoty. Je potřeba se z tohoto zajetí vysvobodit, pak nebudeme muset řešit takové bezvýznamné věci, jako kolik má hmotný vesmír rozměrů.

      1. Pane Jaromíre píšete, že „Je potřeba se z tohoto zajetí vysvobodit“. Tedy mám to brát tak, že naše duše je na zemi uvězněná nějakým tyranem-bohem nebo jsme tu za trest nebo jen tak náhodou nebo proč tu podle Vás jsme…?

        1. Pan Jaromír tu napísal celkom jasne a zrozumitelne, čo je treba robiť a ja s ním na 100% súhlasím! Otázka „PREČO?“ je už ina vec a každý si na ňu môže dať tú svoju odpoveď, ktorá mu najviac vyhovuje. Ono vždy bude dajaké to „prečo?“, lebo nie sme v pozícii vševediacich. Veda každým novým objavom otvára množstvo daľších nezodpovedaných otázok a tak pravdu nielen že neodkrýva, ale práve naopak – všetko relativizuje. Môj 5 ročný vnúčik chce počúvať rozprávky a nepýta sa „prečo?“. Kúzlo je práve v tom, že nevieme – „prečo“…

      2. Ad: „Upřesnil bych to, smrti podléhá jen hmota, duše je věčná a smrti nepodléhá. Jen žije v zajetí hmoty. Je potřeba se z tohoto zajetí vysvobodit, …“

        No to zní skorem jako výzva k osvobození duše ze zajetí hmoty … třeba sebevraždou :)

        1. Veta: „Je potřeba se z tohoto zajetí vysvobodit“, by si zaslúžila trochu viac vysvetlenia. Spôsob sebevraždy môže byť pre niekoho tiež riešením, ale jestvujú omnoho správnejšie a lepšie riešenia, ktoré nie sú v rozpore s vôľou Najvyššieho. Ale, to nie je tá „široká a dobre vyšliapaná cesta“ po ktorej kráčajú mnohí. Ježiš nám ju naznačil v mnohých podobenstvách a náznakoch a tiež je obsažená aj vo východnom učení ako osvietenosť „tretie oko“, alebo „Boh je v nás“ (duša – perla), ale tí, ktorí vládnu tomuto svetu nemajú záujem, aby sa toto učenie veľmi rozšírilo, lebo takíto už nie ovládateľní ako otroci. A tak je tomu vo svete tak, ako to pozorujeme (nariekanie a bedákanie nešťastníkov)…

        2. tady má lubko pravdu. tělo, duše-psyché a duch by měli tvořit celek, který podléhá zákonům ducha. zatím ale převládá špatný názor, že rozdělením tohoto celku toto vyřešíme. iluze spočívá v tom že jsme zaměnili omylem duši-psyché za DUCHA.

        3. Mirku, dovolím si to trochu poopraviť v tom zmysle, že duša a duch utvárajú symbiózu. Je to podobné tomu, ako keď si telo oblieka oblek. Ako môžu jestvovať rôzne obleky, tak jestvujú aj rôzny duchovia, ktoré následne formujú toho (dušu), kto si ich osvojil. Preto môže z toho napokon vznikať dojem, že je tu akási identita (duša-duch). Duša si dokáže osvojovať, alebo meniť ducha iba v tomto pozemskom tele a v tomto materiálnom svete. Po odchode duše na večnosť už takáto možnosť, alebo schopnosť už nie je, preto je pozemský život pre dušu taký vzácny, dobrý a cenný. Tento pozemský život nie je pre nás prekliatím, ale požehnaním…

        4. Duch poskytuje život a principy.
          Duše poskytuje uplatňování života a principů v konkrétních podmínkách.
          Tělo poskytuje konkrétní projev a zpětnou vazbu.

          Tato trojjedinost je ekvivalentní lásce, moudrosti a vůli a je obsažena úplně ve všem.

        5. Jiří, takáto interpretácia (lásky, múdrosti a vôle) je dosť zmätočná a logicky ťažko obhájiteľná. Mali by sme sa nechať poučiť od tvorcov umelej inteligencie vychádzajúcej z konštruktu počítačov a automatických systémov, kde základom je harware (železo), software (programové vybavenie) a energia äekvivalent duše (života). Keď pochopíme, ako toto funguje, tak možno pochopíme aj fukčnosť živých organizmov a teda aj človeka (telo, dušu a ducha). Toto je ona trojjedinosť, ktorá podmieňuje činnosť každej individuálnej entity. (Aby sa mohlo auto pohybovať potrebuje materiálnu konštrukciu, energiu – alebo benzin a šoféra – program). Je to také ťažké na pochopenie?

        6. Pane Degone,

          ad: takáto interpretácia (lásky, múdrosti a vôle) je dosť zmätočná a logicky ťažko obhájiteľná…

          Naopak, je to logický systém, v němž každá složka má přesně vymezenou roli.

          ad: základom je harware (železo), software (programové vybavenie) a energia ekvivalent duše (života)

          Systémově je to jinak. Ilustračně pro počítače:
          Hardware je tělo (konkrétní projev)
          Software je duše (aplikuje se na konkrétní – a proměnitelné – podmínky)
          Energie je duch (dává počítači život)

        7. Pane Jiří, Vaša interpretácia ducha a duše je v rozpore s antickou filozofiou, ktorá tvorí základ našej západnej filozofie a kultúry. Skúste si niečo prečítať od antických filozofov, ktorí sú doposiaľ nespochybniteľní, ako napr. Aristoteles, Sokratés, alebo Platón napr. v článku „Chápanie duše v antickej filozofii“ na http://referaty.atlas.sk/odborne-humanitne/psychologia/18365/?print=1
          Doposiaľ som myslel, že „čo je jasné, netreba dokazovať“, ale prax ukazuje, že aj jasné, nemusí byť každému jasné…

        8. Antická filosofie….hmm. Tak to je základ a vysvětlení? Ale pozor, pane Degone, je to pouze a jen lidská filosofie, nic víc. Vy si myslíte, že je to asi jediná pravda a základ. Prosím, to můžete. A je to nezpochybnitelný základ západní filosofie a kultury?
          Váš rozhled, zdá se být, je silně omezen. Zkuste pominout poznání mysli, intelektu, i když se Vám líbí. Zkuste být sám sebou. Vstoupit do nitra. Pak možná prozřete.
          A také. I ten papoušek se naučí opakovat slova. Ale poznání nemá.

        9. Jiří, základem každé rozumné (logické a zmysluplné) polemiky je definícia základných pojmov o ktorých sa má jednat. V našom prípade sú to pojmy „duch“ a „duša“. Antická filozofia ich jasne definuje a nikto ich z odborníkov ešte nespochybnil (okrem Vás). Je mi záhadou, odkiaľ ste nadobudol tie Vaše predstavy???

        10. Člověk pochází z duchovní sféry, takže jeho základem, podstatou je duch. Zkušenost na zemi získává proto, aby zde došel k uvědomění sebe samého, což mu umožňuje návrat do duchovní sféry.
          Také jsem se domníval, že toto je jasné, dokud jsem se již před pár lety na tomto webu nesetkal s tím, že zdejší účastníci (bez závislosti na druzích tvorů) člověka považují za samotného Boha, že jsou jeho součásti, které nazývají duše.

        11. doplňuji – pojetí, se kterým jsem se setkal na tomto webu, nesdílím a sdílet nebudu

        12. Reagujem na príspevky Anonyma z 26.7. ktoré nemajú kolonku „odpoveď“.
          Neverím onomu tvrdeniu, že „pojetí, se kterým jsem se setkal na tomto webu, nesdílím a sdílet nebudu“.
          Kto už raz nájde onu „perlu“ gnostického učenia o spojitosti duše s Najvyšším (Otcom), ten už o túto drahocennú „perlu“ nemôže prísť! Kto niečo podobné tvrdí – klame! Proti tomuto gnostickému učeniu veľmi aktívne vystupujú nepriatelia Boha – (satanisti), ktorí spolupracujú s USA loby snažiacou sa o zotročenie ľudstva a svetový hegemonizmus.

        13. Pane Degone,

          zatímco pro Vás je Aristoteles mohutnou ikonou, skutečnost je taková, že dnes se bez něho každý obejde – to už je lepší správně rozumět jeho učiteli Platónovi.
          Aristotelovo členění duše do tří složek je dobré právě v tom, že (jak už jsem uvedl) vše ve vesmíru je trojjediné. Ale to další od něho spíš zavádí a rozptyluje pozornost. Dokud člověk nepochopí vlastní duši, nemůže pochopit ani duši zvířat a rostlin. A ve vlastní duši je každý člověk přímo zodpovědný za tyto tři složky: pudy, mysl, ušlechtilé emoce.
          Pudy nás pojí se světem zvířat, ušlechtilé emoce se světem Boha a mysl z obou světů čerpá a kombinuje (tvoří).
          Ale vraťme se k jádru věci.

          Já tvrdím, že:
          1) Duch dává obecné (všude platné) principy
          2) Duše dává uplatňování principů v konkrétních podmínkách
          3) Tělo, stejně jako jev, skutek, je konkrétním (trojjediným) výsledkem tohoto procesu

          Dále: duše rostlin a zvířat je „smrtelná“ (ve svém vývoji nepokračující, ale její energie se neztrácí) a duše člověka je nesmrtelná. Což je ale právě a jen proto, že v ní žije nesmrtelný duch.
          Duše sama o sobě živá není (viz Genesis 2: I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou). A duše život dát neumí. Kdyby to uměla, v prvé řadě by učinila nesmrtelným své tělo.

          Pane Degone, na dané téma jsem uvedl jasný a logický systém. Jestli máte lepší, ukažte ho – ale bez odkazu na různé autory, protože jinak se k ničemu konkrétnímu nedobereme a navíc určitě nemáte zapotřebí se za ně schovávat.

        14. Pro Degona:

          „Pravdivá slova nebývají líbivá,
          líbivá slova nebývají pravdivá.
          Co je dobré, nepotřebuje obhajoby,
          co potřebuje obhajoby, není dobré.
          Kdo ví, nepotřebuje vědomosti,
          kdo potřebuje vědomosti, neví.
          Moudrý nehromadí.
          Tím, že vše činí pro druhé,
          sám stále více získává,
          tím, že vše dává druhým,
          sám stále více dostává.
          Takové je Tao nebes:
          prospívá –a nikdy neškodí.
          takové je Tao moudrého:
          jedná – a nikdy nesoupeří.“

          ———-
          Za to, co jsem přijal a co nikoliv, jsem zodpovědný já sám. Za to, co jste přijal Vy, jste zodpovědný Vy.

        15. Základ pochopení je v tom, co tu už dříve někdo zmiňoval. Je potřeba rozlišovat Boha samotného a jeho tvorbu, která je sice odvislá od Boha, jeho vůle a jeho záření, není však Bohem samotným.

          Pokud nesouhlasíte, tak Vás přesto nehodlám přesvědčovat. Je Vaše věc, čemu věříte.

        16. Ezoterici a teologičtí myslitelé, bděte!
          Bůh tvořil svět 6 dní a sedmý odpočíval. Původně chtěl sedný den stvořit ještě něco jako umělou inteligenci :, ale pak si raději odpočinul a nechal to na lidech, aby na to přišli sami a už je to tady, objevili to Muladi a Karel. Karel „Hardware je tělo (konkrétní projev) Software je duše (aplikuje se na konkrétní – a proměnitelné – podmínky) Energie je duch (dává počítači život).“
          https://cs.wikipedia.org/wiki/Ussherova_chronologie
          „Ussher odvodil, že první den stvoření začal za soumraku předcházejícího neděli 23. října roku 4004 př. n. l. podle proleptického Juliánského kalendáře, blízko podzimní rovnodennosti, zatímco Lihtfoot podobně vypočítal Stvoření také na soumrak poblíž bodu podzimní rovnodennosti, ale roku 3929 př. n. l.
          Ussherem navrhované datum 4004 př. n. l. se drobně liší od odhadů Ctihodného Bedy (3952 př. n. l.) nebo Ussherova současníka, Scaligeriho (3949 př. n. l.). Ussherův specifický výběr počátečního roku mohl být ovlivněn široce rozšířenou vírou, že Země by měla trvat 6000 let (4000 let před narozením Krista a 2000 let poté), což odpovídá šesti dnům Stvoření na základě Bible – „jeden den s Pánem je jako tisíc let a tisíc let jako jeden den“ (2 Petr 3:8); tento pohled byl zcela opuštěn v roce 1997, šest tisíc let po roce 4004 př. n. l.“
          Chápu, že nejste schopni vysvětlit jak Bůh stvořil svět, když se sotva shodnete, co je to hmota a tělo. Podle Genesis Bůh vdechl Adamovi duši. Bůh stvořil svět v 6 dnech včetně Adama, stvořil současně ducha a duši? Jestliže ano, tak nějak nechápu, co se podstatného s duší a duchem stalo narozením a činností Krista.
          1) Kdy Bůh stvořil svět? Jestliže to nevíme ani s odhadem na tisíce až miliardy let, tak co vlastně o stvoření světa víme?
          2)Jestliže svět byl stvořen před 6 000 roky, tak popíráme evoluci.
          3) Jestliže nepopíráme evoluci, tak ke stvoření ( života na Zemi) Boha nepotřebujeme.

        17. Pardale, prosím, hovořte za sebe. Jsou tací, kteří vědí, že ke stvoření je Boha potřeba a navíc trvale Boha potřebují. Tím Vám neberu to, že Vy zřejmě do jmenované skupiny nepatříte, to je Vaše volba.

        18. Petře, Petře, nepsal jsem ani teď ani jindy, že Boha nepotřebuji , ale že pokud nepopíráme evoluci, tak ke stvoření života není třeba. Už oslovením esoteriků a znalců teologie ukazuji, že můj dotaz směřuje k tomu, aby odpověděli, KDY Bůh stvořil svět. Já odpověď neznám a očekávám ji od zdejších znalců. Vy zjevně taky neznáte odpověď, takže děláte jazykové rozbory mého příspěvku. Abyste měl radost přeformuloval jsem ty tři body.
          1) Kdy Bůh stvořil svět? Teologie má řádově tisíce let, věda miliardy let.
          2) Jestliže svět byl stvořen před 6 000 roky, tak to popírá evoluci.
          3) Jestliže nebyla popřena evoluce, tak ke stvoření ( života na Zemi) Bůh nebyl třeba.

        19. Já však Boha ke stvoření potřebuji a evoluci nepopírám. Evoluce sama o sobě neřeší všechno. Kdo ji řídil a řídí? Nepovažuji se za esoterika, spíš to vnímám téměř jako urážku.
          Jen rozum potřebuje vědět, KDY Bůh stvořil svět ve smyslu časového pojetí. Důležitější je chápat rozdíl mezi Bohem a světem a umět si odpovědět na otázku, proč se tak stalo. Tyto informace nejsou neznámé a kdo skutečně upřímně touží se je dozvědět, jistě k odpovědi bude doveden (hledejte a naleznete). Ochudil bych Vás o důležitou zkoušku před Prozřetelností, kdybych Vám řešení položil pod nos.

          Svět NEBYL stvořen před 6 000 lety a myslím, že je to dost zřejmé. Existence evoluce nevyjasňuje otázku, proč k ní došlo. Pokud si na ni budete umět odpovědět, tak ve Vás vytane otázka, kdo je tvůrcem tak geniálního projektu, kdo je tím, kdo jako první vytvořil ten projekt a kdo ho trvale sytí svou energií (pohonem), aby projekt nejen trval, ale ještě se rozvíjel.

          Nepřispívám sem, tudíž nečekejte pokračující vzájemnou diskusi. Pokud si máte něco z mnou napsaného vzít, na vnitřní úrovni to uděláte, pokud nemáte, tak to neuděláte. Je to Vaše volba.

  19. Duša sem, duša onam. A čo na to Biblia?

    … Všetkým zverom zeme a všetkému vtáctvu neba i všetkému, čo sa hýbe na zemi, v čom je dych života, (dávam) všetku zelenú trávu. A stalo sa tak.
    Kniha Genezis – kapitola 2

    … Vtedy Pán, Boh, utvoril z hliny zeme človeka a vdýchol do jeho nozdier dych života. Tak sa stal človek živou bytosťou.

    Takže vykladači Biblie, achtung, achtung, dušu nemá len ČLOVEK, ….ale dostalo sa aj … Všetkým zverom zeme a všetkému vtáctvu neba i všetkému, čo sa hýbe na zemi, v čom je dych života, (dávam)…

    Čiže plazy a ryby sú bez duše, lebo Nehmotná nebytosť ich vo svojom traktáte NESPOMÍNA. Všetko ostatné má DUŠU a tá po smrti aj vášho miláčika spolu s vami odchádza do…

    Ozaj kam, sa všetky tie duše dostávajú, kto ich rozdeluje, kto sa i nich stará??? Kto im podá pekné slovo, kostičku, či kus pečeného ?

    A v Nebi sa teda preháňajú spolu s človekom aj leopardy, opice, papagáje, ale krokodýl, či kapor nemá šancu…

    To je v rozpore s Galaktickou ústavou a preto vnášam protest za diskrimináciu plazov a rýb. A čo ulitníci, červy a iná háveď, nie sú od HOSPODINA, sú dielom Satana ?

    Kristova noho, tolko nespravodlivosti hneď pri Stvorení…

    1. Duše není uvězněná jen zde na Zemi ale v celém hmotném vesmíru. Nevězní jí tu nějaký tyran-bůh, ale její vlastní touhy. Celý hmotný vesmír je jakési nápravné zařízení, kde si nekonečně mnoho duší chce plnit svoje touhy. Ve svém původním postavení je služebník Nejvyššího (Boha). Dokud si nevzpomene na svoje původní postavení a nepodřídí se vůli Nejvyššího, bude se donekonečna točit v koloběhu rození a smrti a takzvaně si užívat. Sebevraždou se rozhodně duše neosvobodí, spíše si zadělá na velké problémy v několika dalších zrozeních.

      1. Hmotný vesmír je zařízení, kde se člověk má vývojem vyprofilovat ve vyspělého tvora, který z vlastní vůle zesouladí svou vůli s vůlí Boží tak, aby s Ní nebyla v rozporu.

  20. Sebevraždou se duch a jeho duše vysvobodí z pasti lidského těla. To je jasné a logické. Otázka zní, co se děje pak.

    Sebevražda značí selhání při plnění svého zdejšího životního úkolu. Těžko hodnotit, je-li sebevražda správná, nebo nesprávná při konkrétních situacích. Životní úkoly jsou obecně dvojího druhu, podpora pozitivního nebo negativního stavu, podle toho, jaký duch (idea) je polapen v tom těle. Spáchá-li kdo sebevraždu, nejspíš to značí, že byl poražen druhou stranou. Nejspíš ji na svém inkarnačním plánu má každý, jako nějaké krajní východisko, když hodně sejde z předem vytyčené cesty a nechce více propadnout pod vliv druhé strany. Neustále zde zuří urputný boj mezi dobrem a zlem a to nejen mezi jedinci, ale i uvnitř každého jedince. Sebevražda značí kapitulaci toho jedince.

    Třeba Jidáš zradil svého Nebeského učitele a následně se oběsil. Něco se v něm hnulo a uvědomil si nejspíš ohavnost svého předchozího jednání. Toto se jeví jako obrácení pozitivním směrem. Jak to s ním bylo dál není známo, alespoň mě ne.

    Pozitivní strana to má na naší planetě těžší, je na cizím hřišti, kde platí pravidla domácích. Má ale skvělého Vůdce, Pána Ježíše Krista, který jí osobním příkladem znázornil, jak porazit negativní stav, neboli „VEZMI SVŮJ KŘÍŽ A NÁSLEDUJ MĚ“.

    Negativní stav má poněkud jinou taktiku. Obecně všechno to, co zakazuje desatero, i když to třeba zevně není tak vidět. Ve vnitřních úmyslech tyto nepravosti jsou a i když se to zevně dělá s velkými slovy lásky a rozumnosti, po odchodu z této planety jsou brány na zřetel pouze vnitřní úmysly. Tam NIKDO NIC nezatají, ani myšlenky. Negativní stav je neskutečně rafinovaný ve svých metodách a často činí své nepravosti ve jménu Božím, ve jménu lásky, moudrosti a podobně. Je těžké to odhalit z naší ubohé pozice.

    Pro sebe si předem následky sebevraždy můžou lidé vykládat různě, podle své víry.
    Křesťan to může vidět jako jízdenku do věčného pekla a přesto to někdo z nich udělá.
    Hinduista, že se narodí znovu jako nějaký nešťastník, nebo zvíře, hmyz, možná i rostlina a přesto to někdo z nich udělá.
    Ateista si bude říkat, konečně usnu navěky a budu mít od všeho toho blázince klid.
    A mnohé podobné následky, podle výkladů různých pojetí víry a jejich doktrín.

    Podle mě, asi nejlepší obraz toho, co se děje s lidským duchem a jeho duší po smrti lidského fyzického těla popsal E. Swedenborg ve svém díle Nebe a Peklo. Situace se za těch 250 let silně změnila k lepšímu pro pozitivní stav, ale jako obecný nástin toho, jak se to v té jiné dimenzi všechno jeví, je to perfektní. V Novém Zjevení je toho též hodně popsáno a především jsou tam popsány ty změny, ke kterým v té oblasti došlo za těch uběhnuvších 250 let a proč Swedenborg to viděl, tak jak to popsal. Třeba 19-tá kapitola Nového zjevení Pána Ježíše Krista „život po lidském životě“, je toho dobrým příkladem a i jinde. Důchodci by to měli mít podle mě za povinnou četbu, ať vědí, do čeho jdou:) V kontrastu s tím si taky můžou jít obhlídnout krematorium a hřbitov, neboli místa, kde skončí to zevní jednoúčelové tělo, které jim fakt bude už k ničemu a jen se rozloží na původní prvky prostředí. Zážitky a poučení toho těla si bere duch a jeho duše s sebou. Jestli někdo tak lpí na tom těle, které je pouze zevní nádobou , je v negativním stavu. S tím slovem „povinnou“ to berte jako nadsázku a připomínku ideologického ohýbání z našich mladých let, trvá to myslím dodnes, jen se trochu změnili autoři. Tohle je míněno v dobrém a skutečně, kdo alespoň částečně rozpozná pravdu na planetě Nula, po smrti fyzického těla má mnohem větší šanci zvolit +, jedinou skutečnou realitu a tudíž život věčný.

    Takže podle výše zmíněných zdrojů, to, co se po sebevraždě děje s duchem a jeho duší kteréžto jsou uvolněny z toho zasebevražděného lidského hmotného těla, je stejné, jako se všemi ostatními. Odchází do intermediálního světa duchů, do speciální oblasti lidí z naší planety, kde se bilancuje „život“ na této planetě. Říká se tomu osobní poslední soud. Teprve tam se určí, co bude s tím duchem a jeho duší dál a co je na tom zvláštní, zvolí si to ten konkrétní, jakýkoli duch dobrovolně, kvůli sobě. Je známo, že se volí buď příslušnost k pozitivnímu, nebo negativnímu stavu +/-. Je taky známo, že naprostá většina lidí si zvolí to, co zažívali na této planetě, tedy negativní stav, neboli peklo, tedy -.

    Nikdy vícekrát se takový duch se svojí duší nevtělí na naší planetě, když už tady jednou byl, jak si myslí hinduisté. Může se vtělit jinam, do jiného hmotného světa, podle svého +/- výběru. Buď někam do přírodních světů zóny vymístění, jestliže volil pekla, nebo do přírodních světů pravého Stvoření, kterým se říká Ráj, nebo zahrada Eden. Taky se nemusí vtělovat vůbec a zůstávat v příslušném duchovním světě.

    Takže asi tak nějak. V pozitivním stavu platí naprostá svoboda volby. V negativním stavu taky, jenže ten, kdo je v negativním stavu není schopen rozpoznat, že jeho zdánlivě svobodnou volbu ovlivňuje skrytě negativní stav.

    .

    1. Karle, píšete:
      „připomínku ideologického ohýbání z našich mladých let, trvá to myslím dodnes, jen se trochu změnili autoři.“
      Ono to ideologické ohýbání čiší z Vašich textů několik měsíců. Autoři se změnili, ale decentně řečeno, nesmysly jsou věčné. Pořád žádní opravdoví přívrženci Nového zjevení, se kterými byste si podiskutoval.
      Píšete:“Důchodci by to měli mít podle mě za povinnou četbu, ať vědí, do čeho jdou:) V kontrastu s tím si taky můžou jít obhlídnout krematorium a hřbitov, neboli místa, kde skončí to zevní jednoúčelové tělo, které jim fakt bude už k ničemu a jen se rozloží na původní prvky prostředí. Zážitky a poučení toho těla si bere duch a jeho duše s sebou.“
      Jsem rád, že duch má duši, jinak by to bylo bezduché.
      Nemáte v úmyslu vytvořit WWW stránky pro důchodce? Asi důchodci netuší, že jsou prach a v prach se obrátí. Je jim to třeba vysvětlit a taky poslední soud. Zatím to vypadá, že se nenechají oblbnout ani ti senioři na té Vaší planetě Nula.
      Nebo akční WWW stránky pro mladé, kde by si mohli obhlédnou nějaké pracoviště. Budou totiž muset pracovat. Všichni kazateli Nového zjevení být nemůžou. Už jsem se Vás už jednou neúspěšně ptal, jestli znáte alespoň jednoho člověka u nás, který věří tomu, co hlásáte. Jestli tu nejste sám jak kůl v plotě.

      1. Pardale,
        přesněji řečeno duch je uvnitř své duše. Můžete si je představit jako dva jedince, každého v jiném světě, spojené pouze myslí. Duch je nejvíc uvnitř, tedy nejblíž k Pánu Ježíši Kristu, Který/Která má přítomnost uvnitř každého ducha, tam je ten pověstný Boží trůn v nás.

        Re: znáte alespoň jednoho člověka u nás, který věří tomu, co hlásáte.
        Nevidím důvod, proč bych Vám na to měl odpovídat. Obecně k tomu říká Pán Ježíš Kristus, že početnost jeho následovníků stěží převyšuje tři řády, v porovnání s celkovým číslem obyvatel naší planety, které má deset řádů. Pro představu 7 000 000 000/1 000 = 7 000 000. Tedy Cca 1,5 jedince na celou ČR. Taková byla ovšem situace v roce 1988 a stačilo to k úspěšnému plnění Velkého plánu spasení. Jakou to má dynamiku nevím, pekla se velice snaží, aby se početnost následovníků Pána Ježíše Krista nezvyšovala. To by znamenalo jejich konec. Mají k tomu svůj velký plán, jak oblbnout lidi. Je v plném běhu a podle všech indicií sebou musí hodit, protože spousta lidí se začíná probouzet a nejde všechno tak hladce, jak by si asi přáli.

        1. Karle, tak jo. V Novém zjevení nově používá Kristus statistiku, následovat ho bude každý 10 miliontý, nejvýš miliontý člověk. tím se vyřeší, co s tolika zachráněnými z planety Nula v nebi :). Jste si jistý, že tohle Ježíš opravdu říká nebo byl v tom roce 1986 jen nahlédnout na nějakém semináři jakési zmatení sekty. Dokud jsou peníze, tak se sektám daří
          [url]http://ona.idnes.cz/daniela-kuchtova-valci-se-sektou-avenna-fcz-/spolecnost.aspx?c=A150723_155642_zdravi_pet[/url]

        2. Pardale,
          ano, jsem si jistý, že takto to Pán Ježíš Kristus říkal Petrovi a ten to zapsal.

          Nové zjevení je o soukromém vztahu k Bohu a ne o žádných sektách. Že se najdou tací vykukové, kteří si na tom založí živnost je naprosto přirozená věc, vždycky to tak bylo. ŘKC není vyjímkou, má to jenom trochu větší rozměr.

          Taky se objevují pokusy o pokračování v Novém zjevení, jak tady nedávno uvedl Aleš tu paní Kyslíkovou. Tuhle jsem do toho nakoukl. Rozhodně ta paní nezahálí,
          směšné na tom je, k jakým cestám ta paní odkazuje. A nejspíš nebude jediná.

        3. Karle, až najdete, kde je černé na bílém jak píšete :“Obecně k tomu říká Pán Ježíš Kristus, že početnost jeho následovníků stěží převyšuje tři řády, v porovnání s celkovým číslem obyvatel naší planety, které má deset řádů. “
          Tak dejte přesnou citaci.
          Už jsme o tom jednou psali v bibli Kristus řekl přímo jen několik málo vět a dá se to dohledat.
          No nic. Citáty neúspěšně hledá i prezident, takže to asi není hanba něco citovat a vlastně necitovat.
          A pokud něco říká Ježíš v Novém zjevení, tak mě to nechává v klidu, má to dopad jak jste sám spočítal u nás na 1,5 člověka a bude dobře, když to tak zůstane.

        4. Pardale,
          už z kontextu by jste mohl rozpoznat, že píšu o citaci z Nového zjevení.
          Jak jste dospěl k tomu, že je to z Bible je pro mě záhadou, když se zde mluví o roku 1988.

          Dopad to bude mít na všechny a tedy i na Vás. A to větší, než si jste schopen vůbec představit a je jedno, jestli budete ještě na planetě Nula, nebo na onom světě. Už to přichází, sice pozvolna, ale bude to sílit.

          Že Vás to nechává v klidu se nedivím, při tom Vašem „podhledu“. Lidi, co mají nadhled, tedy jsou víc uvnitř, dávno vyciťují, že se něco děje.

        5. Karle, dobře. Až to Vaše Nové zjevení v Česku se dotáhne z uvedených 1,5 člověka na celé dva, tak zneklidním, zatím pohoda. Nejsem na planetě Nula, ale na Zemi. A na onom světě neočekávám nic, to se snadno splní.
          Kolik je těch lidí, co vyciťují, že něco pozvolna přichází? Kdy že to jako přijde, nějaký rok by nebyl?

    2. Pane Karle,

      ad: Jak to s ním (Jidášem) bylo dál není známo, alespoň mě ne.

      Neříkám, že musíte věřit tomu, co nyní uvádím, ovšem ve spisech Jakoba Lorbera je mimořádné množství dobově správných informací a duchovní logiky. Pro Vás jsem našel tento úryvek:

      Pán praví: „Slyš, milovaný synu, není jeden, nýbrž dva Jidášové Iškariotští; jeden jest člověk, jenž žil se Mnou na Zemi, a druhý jest satan, jenž si ve své tehdejší svobodě učinil tohoto člověka nevolníkem. Tento druhý Jidáš Iškariotský jest ovšem ještě vlastním základem nejspodnějšího pekla, avšak ne tak člověk Iškariot; neboť jemu to bylo odpuštěno, a jak dalece, potřebuješ se jen ohlédnouti. Neboť ten, jenž právě mluví s tvým bratrem, a nyní se také dopouští zrady na lásce tím, že tvému bratru již předem ukazuje Mou velkou lásku, jest právě onen Jidáš Iškariotský, o kterého jsi měl starost. Jsi nyní se Mnou spokojen?“
      (Jakob Lorber, Duchovní Slunce 2)

Diskuse byla ukončena.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2021

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference