Jeden významný člověk minulosti vyslovil myšlenku, jejíž dodržování v případě chtění co největší míry objektivního poznávání skutečnosti by mohlo být téměř nezbytné:
„Ten, kdo chce studovat fakta, musí k nim přicházet s nezatíženou myslí malého dítěte; teprve potom je může začít skutečně zkoumat.“ (Alexander Agassiz)
Lze tu uvést i známý výrok, který ač stár téměř dva tisíce let, je stejným vyjádřením nezbytné čistoty jako podmínky k přijímání faktů, ale i víry či lásky jako atributů duchovního vzestupu – z Evangelia Matouše:
„Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“
Často se hovoří o jednotě všeho a všech ve stvoření. Ta Jednota v názvu článku je myšlena jako vyšší aspekt, něco takového, co nás přesahuje a kdy v ní vidíme konečný efekt celého Stvoření jako nějaký ideál souznějící i se vznešenými stavy Harmonie a Řádu, které ji na stejné úrovni neustále doplňují a tvoří tak jeden ideální celek. Že je toto těžké v praktickém životě akceptovat, je téměř jisté. Často stačí opravdu jen málo a lidé se nedohodnou na něčem, co je ryze obyčejným lidským problémem a na často proklamovanou jednotu s harmonií a řádem velmi rychle a lehce zapomínají?! Samozřejmě, že je k tomu mohou vést zcela zištné důvody s prosazováním ega, což nemá nic společného s ideálem.
Mnoho konfliktů ve světě vzniklo a stále ještě vzniká právě s existencí mnoha mantinelů a limitů i v rozdílných náboženstvích. A i když se různí věřící mohou shodnout na tom, že Bůh je pro všechny Jediný a stále tentýž, projeví se pak často negativní dopad různých rituálů a ceremonií, které byly již lidmi pro to které náboženství dodatečně vymyšleny pro snad hlavní účel; ukázat výhradně svým věřícím jedinečnost a odlišnost právě tohoto jejich směru před jiným vyznáváním Boha. Kdyby šlo jen o to ukázat, nic by se až tak nedělo, ale často to vede k mezilidským konfliktům až válkám.
Proto si dnes dovolím, předesílám jako naprostý laik, srovnat v některých směrech působení duchovního hledání a na znacích či projevech tzv. cesty jógy a cesty na světě nejrozšířenějšího náboženství – křesťanství nacházet to, co je jim společné.
Narodil jsem se v rodině, kde jsem byl veden k římskokatolickému vyznání víry, jsem pokřtěn i biřmován. V dospělém věku jsem prošel a dosud ctím i cestu indické jógy, tedy směru, který možná někdo zásadně zatracuje a brání se hledat jakýkoliv náznak něčeho, co by ji mohlo například s křesťanstvím nějak spojovat. Mám-li však dostát volání po Jednotě, které věřím jako přirozenému vrcholu, protože Ona je skutečně Tam, nemohu zavírat oči před minulostí lidstva a ne vždy jeho jednoduchým vývojem, před jinými kulturami, před lidmi s jinou barvou kůže. Jinak řečeno musím – k faktům tedy přicházet s nezatíženou myslí toho malého, dosud nezatíženého dítěte!
Anglické slovo „religion“ – náboženství – pochází z latinského slova znamenajícího ve své podstatě i mj. „znovu spojení“, tedy opětovně spojit, svázat duši, božský oživující princip se svým Stvořitelem. Slovo jóga je z indického sanskrtu a má základ v kořenu slova „judž“ a jeho hlavní význam je znovu s jednocení, spojení… s čím? Opět jde o stejné spojení duše se Stvořitelem celého Universa, s Božím prazákladem, který je pro oba směry totožný, stát se Jediným v Bohu.
Takže významný základ a určitá první shoda byla tímto drobným objasněním možná nastolena. Jak i pro srovnání zvolené náboženství, tak i jóga jsou cestou ke společnému cíli a již jen stručně a mírně jinými slovy: „Náboženství znamená spojení individuální duše s jejím zdrojem. Ve skutečné praxi plnohodnotné Cesty návratu je náboženství uskutečňováno následováním Slova, jinak Ducha Svatého,“ – nutno dodat, že ten byl, je a bude vždy u Boha. A ten, když mírně předběhnu, je v každém z nás, a to je velmi důležité! I když si to většina lidí neuvědomuje.
Učení jógy nabízí mnoho směrů. Zrovna tak i křesťanství ve svém vývoji prodělalo rozdělení, nejméně na východní či západní směry. Není se však třeba lekat nějaké různorodosti a roztříštěnosti na té či oné straně. I v křesťanství i v cestě jógy lze při troše dobré vůle najít s dále uvedeným druhy jógy významnou shodu.
Bhakti-jóga, nebo-li jóga oddanosti. Nepotřebuje žádné rituály a spojení s Bohem hledá pouze a jenom pomocí síly vnitřní lásky! Oddanost, láska na cestě k Bohu-Otci, Bohu-Synu Ježíši Kristu, z jehož učení se vychází a k Bohu-Duchu svatému a nakonec i k bližnímu svému je v křesťanství tím jedním z nejdůležitějších konání na pravé Cestě. Na otázku, jaké přikázání je největší, odpověděl Ježíš:
On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.'“ /Matouš, kap.22/
A v jiném verši mohou ti, co milují cestu oddanosti, to prokázat, když Ježíš řekl:
„Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“
A dokonce na adresu tzv. nepřátel lidí Ježíš Kristus nabádá:
„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“
Je zřejmé, že laskavý a milující syn Marie donesl světu Lásku, Zákon, který platí v duchovním světě a přes něj je vše posuzováno. Zřejmě nikdy nebyl praktikující křesťan či jogín, který by na cestě duchovnosti neuznával určitý stupeň etiky a morálky, a to jako výchozí předpoklad své cesty. Jak Bible, tak i svaté knihy Východu připomínají důležitost konání ve smyslu vytváření, zachovávání a žití dobra. V józe najdete podobná přikázání vztahující se k lidským slabostem a důraz na správné konání člověka, jak je to uvedeno i v biblickém Desateru, které přišel Syn – Ježíš naplnit: Neubližování, nezabíjení, žití v pravdě, v čestném a spravedlivém způsobu života, stejně jako platnost zákazu nepokradeš či doporučení k zdrženlivosti, známé co by ochrana před nespoutanou smyslností člověka.
Bhakti-jóga tak klade důraz, ve shodě s křesťanstvím, na nalezení vyššího životního smyslu, kterým je cesta upřímného uctívání Boha, a to svým příkladným životem. Bhagavadgíta, dílo, které je ceněno na celém světě, říká v kapitole dvanácté, která má příznačný název „Zpěv lásky a oddanosti“ ve verších 13 až 20:
„Kdo nezná nenávist, kdo je přátelský ke všem bytostem, soucitný a nesobecký, kdo netouží po bohatství, kdo je klidný ve štěstí i v neštěstí, kdo odpouští a má pevný cíl, kdo své myšlení a vědění zasvěcuje jen Mně – kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým. Kdo neruší své okolí a ani svým okolím se nedá rušit, kdo je zbaven strachu, závisti, palčivé touhy a žádostivosti – kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým. Kdo je nezávislý, čistý, bdělý, odpoutaný od všeho marného počínání a lhostejný ke strastem – kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým. Kdo nechválí sebe ani nehaní jiné, kdo je povznesen nad smutek a radost, nad dobro a zlo – kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým. Kdo je stejně vlídný k příteli jako k nepříteli, stejně klidný ve cti jako v potupě, kdo nedbá horka ani chladu, radosti ani bolesti, kdo je věrný, ale ode všeho odpoutaný, kdo rovnovážně přijímá chválu i hanu, kdo je mlčenlivý, spokojený, pevné mysli a kdo nalezl domov ve Mně – kdo je Mi takto oddán, je vskutku milovaným druhem Mým. Ale nade vše milí jsou Mi ti věrní, kteří neustále žízní po nápoji Mé nesmrtelnosti a ve Mně hledají pramen nevysychající!“
Karma-jóga, která předepisuje svým stoupencům to, aby konali své povinnosti, ať jsou jakkoliv obtížné, aniž by si stěžovali nebo očekávali odměnu či plat. Tedy, karma jogín jako člověk důsledně plnící své povinnosti vůči světu, neutíkající před ním, nevzdávající se ho a navíc nezávislý k výsledkům své činnosti. Jak krásně v tomto ducha nepřipoutanosti k věcem světa nabádal své učedníky Ježíš. Evangelium dle Matouše, kapitola 6, verše 19-34 (uvádím jen část):
„Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?“
… a úplně na závěr je věta z karma-jógy jako vystřižená:
„Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti.“
Chtělo by se jen dodat – pracujete na svém díle, žijte své vztahy, žijte podle přikázání.
Dílo Indie, které jako kánon etiky a morálky přerostlo také do celého světa, slovutná Bhagavadgíta neboli Zpěv Vznešeného, říká v kapitole související s karma-jógou tuto univerzální poučku Kršny svému žáku Ardžunovi: zpěv osmnáctý – cesta odříkání, verš 62-66:
„Hledej proto, královský princi, celým srdcem útočiště v Něm a Jeho milostí dojdeš Nejvyššího Míru a Věčného Klidu! Takto jsem ti vyjevil moudrost, hlubší všech hlubin. Uvažuj o ní cele a jednej, jak usoudíš! Vyslechni však ještě jednou Má nejdůvěrnější slova, Slova Slov, která ti pro tvoje dobro sdělím, protože jsi milovaným druhem Mým. Mysli na Mne, služ Mně, obětuj Mně, uctívej Mě a dojdeš ke Mně! Závazně ti to slibuji, neboť jsi Mi drahý. Zanech všech jiných povinností a přikázání, zcela se mi odevzdej a následuj Mne! Chci tě vysvobodit z hříchu. Buď proto dobré mysli!“
Někdo by mohl namítnout, že tato pasáž patří k oddanosti. Ale pro cestu duchovního snažení nabádá jak jóga, tak křesťanství k odříkání či nevázání se ke světu. Cílem je oproštění se i od tohoto hříchu.
Jnana-jóga (také v jiném přepisu jako gjána či džňána) – je cestou či formou, která se snaží dosáhnout poznání Boha pomocí vědění. Nejde však v žádném případě o poznání, které se dá vyčíst v knihách. Jde o koncentraci a zastavení činnosti mysli zcela přirozenou metodou mentální disciplíny. Klade tak hlavní důraz na ovládnutí mysli a její činnosti. Sám Ježíš říká hned na počátku evangelia Jana:
„Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“???
Copak lze pro nás, obyčejné smrtelníky zařídit, a jeho tehdejším učedníkům, kterým toto sděluje a kteří byli také jen obyčejní lidé, ukázat, aby bylo toto spatřeno někde v našem hmotném světě… otevřená nebesa, Andělé boží…?! Toto poznání a vidění se dostává jen na Cestě s Duchem svatým, s vedením Jeho Syna. V dalším verši přirovnává Ježíš pravé vědění k pokrmu, který nabízí:
„Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“
A opět citace nesmrtelné Bhagavadgíty, která v sedmém zpěvu, „Cesta pravého poznání“ říká mj. o cestě tohoto nutného vědění:
„Avšak nepřijdou ke Mně lidé zlí, nevědomí a nízcí, kteří oklamáni zevnějškem věcí neumějí rozlišovat a ubírají se cestou krutosti a násilí. Je čtvero druhů dobrých lidí, kteří po Mně dychtí, Ardžuno: ti, kteří jsou sklíčeni žalem, kteří hledají vědění, kteří touží po zdaru, a ti, kteří hledají Absolutní pravdu. Nade všechny tyto lidi vyniká člověk moudrý, obdařený dokonalým poznáním, zanícený pro jediný cíl. Nade vše drahý jsem moudrým lidem a moudří lidé jsou drazí i Mně.“
Je jisté, že cesta pravého poznání není nikterak jednoduchou. Vyžaduje trpělivost, určitou a ne malou dávku oddanosti a pokory a silnou vůli. Ale výsledek se dostaví. Jako zlatý poklad či vzácná perla, je v učení Ježíše Krista, všech Mistrů a Proroků ukryto velké tajemství – pokorný hledač duchovní cesty návratu, znovu spojení – potřebuje Mistra a silné pouto vzájemné lásky a důvěry. A to jak na cestě jógy, tak i křesťanství. Ježíš v Janově evangeliu mluví o přijetí jeho přikázání a jeho učení jako počátku naplnění velkého příslibu:
„Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat.“
Plodem tohoto poznání bude to pravé vědění, mohu-li, nazvu to Pravdou!
Uvedl jsem pouze tři základní cesty jógy. Někomu mohou chybět třeba ještě další – jako je mantra jóga, lája jóga či pro mne osobně velmi blízká sahadža jóga. I tyto mají v praxi křesťanů obdoby a je možné je v jednotlivostech srovnávat. Někdo si o józe může myslet, že je to jen nějaká sestava cvičení pro tělesné zdraví (hathajóga) a ti pokročilejší snad něco ví i o technikách řízeného dechu jako o nějaké práci s energií, s pránou, nazvanou prána jóga. Jóga je skutečně něčím, jak možná vyplývá z uvedeného, podstatně rozsáhlejším a zahrnujícím vše, s čím se i věřící člověk – křesťan setkává; platí to však také pro vyznavače taoismu, muslimského či židovského náboženství či buddhismu!
Ve shodě s křesťanstvím zná také cesta jógy kde hledat, tlouci a prosit. Obě nauky staví na Bohu, jediném Tvůrci a obě hledají cestu k Němu. Znají od svých Učitelů popis světa, i toho nehmotného, o kterém Ježíš říká, že u jeho Otce jsou příbytkové mnozí. Mají stejný názor o původu a vzniku věcí, které povstaly skrze Něj. Ví o Synovi (Mistrovi) a uznávají Ducha svatého jako Boha-Otce-Tvůrce či Matku Moudrost; ví o cestě ke spáse přes nitro člověka, kde se nachází království Boží. Jak jóga, tak i upřímní vyznavači křesťanství vědí a rozumí zákonu příčiny a následku, znají působení Negativní síly, jako Satana či Kála, kteří drží duše ve zrození, ale na druhé straně i o té velké naději, která říká, že vše je narozeno z Ducha v Jednotě, Harmonii a Řádu. Kladou důraz na modlitbu, rozjímání, zklidnění a meditaci. Uznávají zrození ze smrti (tělesného života) do nového zrození, duchovního života. Obě nauky nabádají k duchovní práci za života v těle člověka, kdy lze křtem či zasvěcením poznat vzácné Světlo, které přivádí do tohoto nového života.
Pokusím se na úplný závěr mé stručné sondy v hledání souladu poskytnout některá fakta k zamyšlení i formou otázek, jejichž upřímné zodpovězení má pro cestu spirituality značný smysl. Dalo by se například konstatovat, že všechna náboženství, víry a kulty existují pouze v mysli? Mohlo by se říci, že rituální části všech náboženství (ale i jógy) jsou temné a zavádějící? Přicházíme (my lidé) na svět ze své vůle? Jak porozumět zajímavé myšlence, která má vztah k cestě poznání, že jíst sladké zákusky je jedna věc a vyprávět si, jak sladkosti chutnají, aniž bychom je kdy ochutnali, naprosto jiná? Lze dosáhnout spásu ještě během svého života? A čím? Anebo spoléhat na spásu výlučně až po smrti? Je nutné k tomu, aby byl ukončen koloběh přicházení na svět a odcházení z něho, poznat Lásku Ducha svatého v nás? Má nějaký význam hledat zakladatele náboženství a pak vystopovat jeho další vývoj, který nastal po odchodu tohoto člověka?
Otázky, otázky a zase jen otázky. Je to přirozenost člověka, ptát se a hledat odpovědi. Pokud se duše vtělují v mnoha vtěleních, je téměř jistá pravdivost konstatování, že duše může být různě vyspělá. Jinak řečeno, některé duše mají více zkušeností, jiné méně. Jsou mezi námi i nám blízcí lidé, kteří buď nechtějí pochopit, lépe řečeno, vůbec se zaobírat textem nějakého evangelia či učení véd. V jejich životě totiž hledání duchovnosti postrádá (zatím) pro ně jakýkoliv smysl. Jsou okouzleni světem jevů, uspokojováním smyslů. A naopak, jsou jiní lidé, kteří se dokáží zahloubat nad sdělením, které říká zásadní myšlenky a jejich svět jde již mimo „kouzlo“ pomíjivého světa. Například Jan ve svém mystickém evangeliu vysvětluje „SLOVO“, jako:
- totožné s Bohem
- Stvořitele všech věcí
- život
- Světlo lidí
Na jedné straně je tedy Slovo Bohem, na druhé straně je naším životem a Světlem, což ve svých temnotách nelze jednoduše pochopit. Ti, kdo pochopili a poznali Slovo jako Světlo, Život, Stvořitele všech věcí, dává jim všem sílu k Němu (Slovu, ale současně i Bohu) dojít a stát se skutečnými Syny božími. A tak Bůh, Slovo a Syn tvoří podobu trojice – tři aspekty jednoho a téhož.
Duchovní cesta přináší nové poznatky. Sám se zajímám o cestu jógy již třicet roků a je pro mne velmi potěšitelné, že je totožná v hlavních směrech s křesťanstvím. Na závěr předám jedno staré moudro:
„Jen vytrvalí vyhrávají závod. Ten závod má jen jednoho účastníka. Jsem jim já sám!“
Václav Žáček, /Venda/ – inspirace z vlastní duchovní cesty a z učení Mistrů Sant Mat.
