24 komentářů

Přidat komentář
  1. Před chvílí jsem tato čísla z blogu dal pod článek prof.Sokola, který vyšel na E15.cz po prvním kole nedávné prezidentské volby.
    Tak jsem si říkal, jak ten prezident Masaryk asi nabádal po první střelbě – nestřílejte do těch lidí….a zase pak příslušnému ministrovi a veliteli četnictva v r.1921 – nestřílejte; a v r.1922 – nestřílejte…..a v r. 1930 – nestřílejte do dětí, a v r. 1931 – nestřílejte do žen a do dětí a znovu, a znovu.

    Ten audio záznam již poslouchat nebudu, možná se tam o střílení do lidí mluví….spíše ale ne.

    1920 – 17 zastřelených + 7 těžce zraněných, 1921 – 4 zastřelení, 1922 – 2 zastřelení, 1924 – 4 zastřelení, 1925 – 4 zastřelení, 1928 – 1 zastřelený, 1930 – 5 těžce postřelených dětí, 1931 – 15 zastřelených vč. žen a dětí + 34 zraněných, 1932 – 4 zastřelení + 18 zraněných, 1933 – 30 zastřelených + 101 zraněných.
    Zdroj: https://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=358299

  2. Možná byla příčinou tvrdších státních přístupů v RČS – v rámci postfeudalismu – větší svoboda, než předtím a potom. Hmotná podpora nezaměstnaných za 1. republiky velmi slabá, takže ve srovnání s dnešní dobou byly důrazné demonstrace nejchudších. Což dnes u nás nebývá. Masarykův hořejší úkol odhaduji jako pomoc národu, ne konkrétní změnu sociálních podmínek.

  3. Chvílijsem přemýšlel, kam svůj krátý říspěvek umístím. Nakonec tady, pod „tatíčka prezidenta“.

    Úroveň diskuze na stránkách gnosis trvale klesá. Čím to asi je? Pan Staněk, který se tu projevuje svými tzv. duchovními vhledy do naprosto světského politického dění- naposledy řeší urážky a rozštěpování českého národa – to vede zcela jinam. Řeší společnost. Je s podivem, že svůj „talent“ vhledů používá k pochopení pomíjivého světského dění. Vhledy mu jdou až do dávné historie. Měl by se v tom případě dát raději na politiku, protože může mít v nich tzv. věšteckou kouli“ a tím i oproti jiným politikům velkou výhodu.. Jinak jsou to ale od něj jen glosy, které zpravidla přicházejí až po dění. Možná se mnou těch pár zbývajících diskutujících anonymů nebude souhlasit, ale duše člověka, její mystické schopnosti především, se ztrácejí, když jdou mimo cestu návratu, která je vždy pro každého cestou individuální a která je především cestou transformace. Hledat základní smysl života, proč je vůbec člověk tady, není v poznávání světského dění. To tu dnes je a zítra není. Naproti tomu jsou tu fakticky z nějakého důvodu ale tito tzv.vizionáři, kteří nabízejí lidstvu různá „řešení“. Díky dnešnímu bohatému informačnímu servisu, ten ve středověku pochopitelně nebyl, lze poznat, že ani sociálně-ekonomické hnutí vedené pouhým rozumem, ale také ani postupy vědy samy o sobě, nemohou provést lidskou společnost naší planety mezi bájnou Scyllou a Charybdou, mezi konflikty, tyraniemi a světovými válkami. Chtít sem transponovat ducha Karla IV, Jana Husa či dalších? Dnes není již doba bez informací, nelze ji ignorovat – stále v konkrétním čase víme, co se děje tu nebo na druhém konci světa. I když informovanost mnozí politici chtějí zásadně omezit. A tato doba nových sociálně ekonomických systémů navíc ukazuje, i když si to dost lidí nepřipouští, že se umí zahalit do hávu až politického despotismu který je ve své podstatě stále stejný; co může být větším důkazem než to, že při chtěném růstu duchovnosti na jedné straně, mohou být rozpoutány i ty nejničivější války. A to velmi lehce. A nebo nepohodlný protivník může být zabit. v lepším případě „jen“ dehonestován. A dnešní věda, je snad lékem na nemoci doby? Zdá se být, podle mých zkušeností, že je naopak pokornou služebnicí. Dokonce je i více pokornější, než bylo náboženství, spíše však církev, pro dřívější feudální vládce. A tak to staré „člověče, poznej sám sebe“ má svůj stálý význam. Změna k lepšímu, k ideálu, nenastane u lidských společenství poukazováním na politické hrátky, na magii obrazů, hradů, královských korun, grálu……atd.. Společnost, každý jeden její člen, je pod vlivem individuálních myslí a v nich působících vášní, jak tu mnohokráte poukázal autor Venda. Ten, kdo pozná roli např. lásky, trpělivosti, čistoty myšlenek, harmonii, prosvětlení života………, nutných atributů pro povznesení ducha a vědomí člověka, pro růst lidskosti, bude nejprve zametat „u svého prahu“, pozná sám sebe a svým příkladem může změnit i jiné. Chtivost, chtíče, hrabivost, závist, sobeckost, nenávist, lpění, lhaní, pokles člověka do závislostí na alkoholu či drogách, egoismus……..to vede k dalšímu zrození, k nové karmě, ke kolotoči s novými starostmi a trápeními.

    Ještě k jiným autorům. U pana Šupy je jeden problém. Nechodí sem diskutovat. Diskuze pod jeho článkem vždy rychle vyšumí. Pán pod nickem JanKo se zamotal do svých teorií tak, že to již raději ukončil, zvláště když tu našel pramalé pochopení. A že je tu vědecky založených lidí dostatek.

    Mnoho zdaru a pevnou vůli při ovládnutí mysli přeje.

    Krbec

    1. „Opravdu šťastní lidé se nesnaží dělat vždy pouze věci, které milují. Věci, které dělají, se jednoduše naučí milovat.“

      … „jen“ dehonestován. Dohenestujete tu s láskou? Chybí jen to lomítko, které rozděluje.

      Lépe diskusi pozvednout, než jí pomoci klesat. Eh, lepšoidi….

      Skutečná láska je neutrální, stejně jako Bůh. Nač dohenestovat lidi, lásku,….? Každý ji v sobě má a přesto nečiní, jak má.

    2. Jsou tu hlasy o nízkém dění v tomto prostoru, tak něčím z mých myšlenek přispěji.

      Člověk se má vyvinout do pozice naprosto nestranné, tedy kdy neposuzuje druhé, ale ani sebe jako špatné, nebo naopak lepší. Pozice nestranného je pozicí Božskou, kdy již nekalí pohled a úsudek egoismus těla. Hmota a její vlastnosti, tedy i našich těl přináší jen utrpení pro vědomí, které se s hmotou ztotožňuje. Každá duše si musí projít zhruba pěti sty lidskými těly a osudy aby prožila všechny pozice (muž/žena, poddaný/vládce, násilník/vliv násilníka, zloděj/okradený, podvádějící/podvedený atd.) aby se na základě těchto zážitků mohla stát chápající vždy obě strany a tím pádem pokorná a nestranná. Až v tomto stavu je dotyčný Kristem, Božským člověkem a jeho následná inkarnace již nebude v 3D realitě, tedy v realitě kterou představuje to, co se zde nyní děje, a v dějinách planety odehrálo.
      Do stavu tohoto prožití VŠEHO nejsme schopni chápat, že ti co činí něco z toho, co se obecně považuje za špatné a nevhodné to dělat museli, protože to má tělo do kterého se inkarnovali v genech a duše ještě nemá nažito tolik aby zrovna tu danou věc tělu už nedovolila udělat. Každý hraje svou roli a tím se stává aktivní součástí kulis v této realitě. A někdo hraje darebáka, jiný se neumí vhodně bránit a další je třeba i světec. Musí zde být uprchlíci, teroristi, musel tu být Hitler, ale i Gándhí, Einstein. Každý zde má své nezastupitelné místo, stejně jako každičká buňka v těle.
      Pokud odsoudím „zloducha“ budou se mi takový často plést do cesty, nebo dokonce mé tělo začne dělat to co jsem odsoudil, a to z důvodu abych se mohl vyvinout k nestrannosti a Božskosti. Až takový může postoupit dál, bez toho to není možné. Tato realita zde není proto, aby se v ní dosáhlo celosvětového míru a „nebe na zemi“ jak si mnozí myslí a i přejí. Je to těžké cvičiště ze kterého se po absolvování postupuje do další reality (5D) prosté již nepochopení, nenávisti, strachu a násilí. Chtít v této 3D realitě vymítit hladomor, chamtivost, strach, nenávist, války není reálně možné, stejně nereálné je chtít zde dosáhnout funkčního komunismu. Musíme tímto cvičištěm jednoduše projít, jen Duch ví kolikrát se která duše bude do této reality inkarnovat, Duch je autor všeho dění. Čím silnější ztotožnění se s tělem, tím je silnější egoismus, a tím větší odpor k čemukoli co se děje, včetně těchto řádků.

      Nebudu se o tyto mé názory s nikým přít, protože chápu, že je to světonázor velmi nový a neslučující se s běžnou představou ani duchovně smýšlejících. Píši to sem z důvodu přinešení informace do tohoto prostoru, jako prosté sdělení představy, a je mi zcela jedno, kolik čtenářů a jak to ovlivní či nikoli. Jsem si i vědom, že to někoho pravděpodobně vyloženě pobouří, i to je součástí tohoto cvičiště země 3D.
      Pěkný den všem.

    3. Tak jsem prožil drama v hokeji. Ach ta Korea, ta nám dala.

      A teď tu při oddychu čtu, kolik životů ve hmotných lidských tělech si musí duše prožít, kolika osudy musí projít. Kdyby to bylo ne 500, jak uvádí Milenium, ale třeba jen 400 s průměrným věkem v dožití hmotného těla 40 let /aby si jako dospělý člověk dokázala „užít“ všechny ty osudy?/, tak je to dvacet tisíc roků. Ale pozor. Žádné pauzy mezi smrtí a novým zrozením. Zemřeš a hned se zase rodíš. Fakt ale asi je, že lidská civilizace je mnohem a mnohem delší, než ta nám známá. Pro nás je dávný věk třeba 5.000 let před.n.l., kdy již možná byla nějaká civilizace na území dnešní Indie. Také Čína – tam dokonce jsou nálezy Homo sapiens sapiens pocházející z jeskyní Fu-jüan, kde byly nalezeny lidské zuby staré nejméně 80 000 let.
      Nu, názorů je mnoho. Jak to je správně, to ví jen kdo ?

    4. Milenie,

      … Pozice nestranného je pozicí Božskou…
      Mohl by snad Bůh v nestranné pozici dát vznik celé Boží tvorbě? A vyslal by snad nestranný Bůh svého jednorozeného Syna na tuto Zemi pro spásu lidí?

      Něco zcela jiného je: Nesuďte, ať nejste souzeni – ovšem právě proto, že soudit má Bůh a nikoli ego. Soud patří Duchu Boha, jenž je v každém z nás, takže před ním nikdo nemůže utéci. A kdo tím soudem projde? Právě ego. Ti, kteří si myslí, že vše vyřeší tím, že se ega zbaví, žijí v bludu. Teprve tehdy, když člověk pozvedne své ego tak, že se sjednotí s Duchem Boha, splní svůj úkol (Když dva učiníte jedním, stanete se Syny člověka. A když řeknete „Horo pohni se“, ona se pohne.)

      Takže skutečným úkolem člověka na této Zemi není – jak hlásáte – netečnost ještě větší, než jakou má polyp na dně mořském, nýbrž zušlechťování vlastního ega. Láskou a moudrostí (což v žádném případě není nestrannost).

    5. JK, ega se nelze zbavit násilně nějakým chtěním, protože co v nás cokoli chce je právě ego. A ego jednou po všech materiálních cílech zatouží i po duchovním rozvoji a dosahování met na tomto poli. Ego ustoupí samo, ale až po potřebném nažití si všeho, a dosažení nestrannosti a pokory. Musí tedy dojít i k odpadnutí duchovní pýchy, která je vždy před pokorou.

      Přeji Vám úspěchy ve Vašem snažení se o cokoli považujete za nutné, každý má svou cestu a nelze jí neprojít.

  4. Znal jsem jednoho řezníka, dělal na porážce, takový začátek linky v masokombinátě, potoky krve, řev hrůzy zabíjených zvířat….. . Nenaučil se tuto práci milovat.

    1. anonyme, díky za tento komentář. Ano to není něco, co by mohl člověk milovat.

      No, tož já zas s láskou uvařím a dostanu vynadáno, že je to suché jak drtiny,… Ještě že su kliďas, jinak by to letělo přes celou kuchyň onomu „vrtákovi v puse“ na hlavu, případně do odpaďáku,…

    2. ad.: Nenaučil se tuto práci milovat.

      A to je dobře. Někdo to dělat musí. Má tu práci dělat s odporem? Je na tom hůř než „havran“, co sbírá části lidí na silnici do pytle? Je na tom hůř, než doktor, který celý den pitvá nebo se šťárá celý den lidem v zadku?

    3. Oprava: Já mám po ránu ještě oči zalepené a tak jsem četl:

      ad.: Naučil se tuto práci milovat.

      Ale asi to tak mělo být, kouzlo nechtěného.

    4. Lojzo, doktor, který celé roky se sestřičkou na kolonoskopii pomocí sondy do zadku vyštipuje lidem polypy může svou práci milovat. Je jednoznačně užitečná a pociťuje vděk lidí, kterým pomáhá a oceňují, že se při tom chová příjemně.
      Nechci filosofovat o matce, která s láskou vytírá zadeček batolete, tam snad působí i hormony. Ale dělá to i babička, kde hormonů ubylo, ale láska a dobrý pocit že pomáhá malému broučkovi i matce, tam tam je.

  5. Zaujímavé komentáře k článku Z úvah T. G. Masaryka o náboženství.
    Milovat, nemilovat. Ruku na srdce, kdo z vás si rád nedá svíčkovou, řízek?
    Byli medici na exkurzi v jatkách. Nechtěli by tam pracovat. Vyučující řekl: většina ze zdejších zaměstnanců by nechtěla na pitevnu.
    Každému, co jeho jest.

    1. …Každému, co jeho jest….
      Ano, asi tak. Proč zrovna hned milovat, mnohé lze ustát a zvládnout i bez toho :-)
      V případě nutnosti se z člověka občas stává i tzv. „chameleon“, který zvládne i nezvládnutelné :-)

  6. ad. Milenium napsal: „…. Každá duše si musí projít zhruba pěti sty lidskými těly a osudy aby prožila všechny pozice…“

    Dovolím si k tomu schizofrenní poznámečku – pokud neexistuje čas, je možné „rozevřít“ existenci duše člověka v jednom čase, v různých dimenzích (jako vějíř). A to proto, či tak, aby prožívání, získávání zkušeností, poznávání sama sebe (i umožnění druhým poznávat sami sebe prostřednictvím mých prožitků) probíhalo nezávisle, rychleji. A pokud někdo zvládne umění překročit různé dimenze, napojit se na život duše jinde, může najít recept, co a jak činit lépe v paralerním, či identickém životě (nevím, jestli to píši přesně). S ohledem na poučení duše, pozvednutí (dosažení) k duchu.
    Píši mozek, srdce – ruka, bez oprav. Snad se v tom dá vyznat, co tím míním.

    1. Matko, myslím si, že není naším úkolem pochopit celé stvoření, a bude celkem náročné až frustrující pokud si to někdo vezme za svůj cíl. Přirozeně tu tací musí být.

      V době velkého třesku již bylo veškeré následné dění již hotové až do zhroucení vesmíru opět do bodu.
      Velký třesk si možno představit jako moment kdy se rozsvítí lampa v promítačce a následně se světlo rozpíná a nese prostorem kina obraz filmu který se divákovi zjeví na plátně. To si můžeme představit jako fázi, kdy se ve vesmíru zformovala chladnoucí energie ve hvězdy a planety. Přitom celý film již existuje až do posledního záběru.

      Jako divák prožíváme film v pozemských podmínkách ubíhajícího času, a když je dobře udělaný zapomeneme na svou osobu a vžijeme se při sledování do děje, což přinese ztotožnění se k některou z postav a prožívání jejího dění jako by bylo naše. Úplně jsme schopni zapomenout na fakt, že jsem divák sedící v kině. Jsme probíhajícím dějem vtahováni natolik, že to v našich tělech vyvolá silné emoce.

      Toto se děje obdobně duši, ta je vtažena do této reality hmotného světa, zapomene kdo je, ztotožní se s tělem a jménem a prožívá roli života těla. Zde probíhající děj je dramaticky sofistikovanější záležitostí ve všech ohledech než sledování filmu i s tím nejdokonalejším obrazem a zvukem.
      Duše si v neprojeveném světě(onen svět, záhrobí, astrál) vybere tělo s vlastnostmi a osudem který vyhovuje dokonale vývojovému stupni dané duše. Vysoké pozice životů obsahují těla která jsou vybavena zvláštními schopnostmi, jako jsou vhledy mimo tuto realitu, léčitelské a psychotronické schopnosti, vidění aury a podobně. Tato předposlední třída v této 3D realitě je takzvaná bílá magie. Říká se, že jsou to dary od Boha. V celistvém pohledu to tak je, ale jsou z rukou jeho věrného a mocného sluhy a vládce hmoty satana. Jeho úkolem je držet vědomí v oddělenosti a připoutanosti ke hmotě-tělu, a k tomu slouží všechny jeho dary. Tyto mimořádné schopnosti mají přinést zažití si stavu vyvoleného jedince, který si prožije během několika životů v tělech s obdobnými dary postupně pýchu- hrdost – výjimečnost. I ten vývojově nejvyšší pocit té výjimečnosti přináší prožívání stavu ega a oddělenosti. To brání žít pokoru, jednotu a podporuje ztotožnění se s tělem a jeho vlastnostmi. Takže stále není možné se dostat do stavu jednoty všeho se vším – stavu Ducha. Stále se považujeme za oddělenou vlnku a nevnímáme celistvost oceánu, ego ještě funguje, ještě je tu dočasný stav oddělené duše.
      Stav nejvyšší, kdy nás satan s láskou propustí z vězení hmoty nastává při inkarnaci do posledního těla, které má v DNA již zadané v určitém věku těla rozpuštění ega, nevnímání dějů jako špatné-dobré, pokora ke stvoření takovému jaké je, a soucítění se vším co se děje okolo, protože se to musí dít, je to film který je nutné prožít aby mohlo přijít pochopení kdo nejsem a čím jsem.
      Nikdo není hříšný, nikdo nemá karmu, toto náleží jen hmotě a tou nejsme. Těla dělají co mají v DNA, nemohou činit jinak. K transformaci DNA pokud k ní má již v daném těle dojít dochází mechanismem, kdy se objeví a zároveň mají být i pochopeny informace. IN-FORMARE, formování uvnitř.
      Každé tělo má jiný bod v pomyslné škole života a proto se k někomu určité informace nemají dostat, k jiným ano, ale procento jejich pochopení je rozdílné.

    2. ad. Milenium 17.2.2018 (11:03)
      Ano, „vějíř“ není snadné pochopit a už vůbec ne, jím projít :-)

  7. Tak jsme porazili Kanadu a Ester Ledecká získala zlato ! A to byla senzace. AuV u mne seděl od čtyř hodin a šel to rozdýchat domů.

    Matko, když to od Vás čtu, tak mám pocit, že si myslíte, že jediným úkolem duše je žít pro své povznesení a pomáhat druhým. Měl by být, ale ??!!

    Realita v tomto světě je často / u většiny lidí / jiná – vládne tu totiž ne duše, ale mysl a ego. A nezapomínat na karmu, kterou jest nutno odžít.

    Vyjmenuji Vám jen pár směrů, kterými se mysl ubírá a kterými potlačuje tu ušlechtilost duše.
    Zatímco duše by chtěla něco jiného – lepšího, mysl si zvykla na touze po alkoholických nápojích, je závislá na tabáku, na drogách. I když ví, že ji to může škodit /tělesné schránce/, je pod vlivem obžerství. Chtěla by věnovat svůj čas smysluplným věcem, ale sorry; hraje hry, kulečník, karty, automaty…. .

    Zatímco by duše chtěla ve své čistotě jít „za světlem“, je srážena dolů – její nástroj, mysl, je pod vlivem emocí, hněvu, pěstuje v sobě neshodu, až nenávist, pomlouvá a vede zlé řeči o svém bližním, vytýká chyby jiným, je rozmrzelá, nedůtklivá, nesnášenlivá, nevrlá a reptající se zlomyslným výsměchem se sklonem ke kritice za každou cenu. Takový člověk je i zátěží pro své nejbližší.

    A pro příklad poslední, ale výčet by byl mnohem delší….. Zatímco duše by chtěla povznést, , je hnána myslí k chtivosti. Chce materiální věci, dělá pro to všechno možné i nemožné. Stává se otroky vášní, které by ji spolehlivě přivádějí k /pomíjivému/ bohatství. Co taková lakomost, podvádění, pokrytectví, cílevědomé lhaní, překrucování faktů, zlodějství, úplatnost, korupce….., dá se s tím v životě potkat?

    A ještě – nerozumím Vaší větě: „A pokud někdo zvládne umění překročit různé dimenze, napojit se na život duše jinde, může najít recept, ………“ má nejasnost kdo či co je ten někdo, kdo má zvládnout umění překročit…..a napojit se na život duše jinde……??

    Pěkný den. Jdu si zdřímnout – ještě bude dnes biatlon. Máte ráda sport?

    1. Mít rád sport, to je velmi široké.

      -Mít rád když to vyhraje ten komu fandím, v našem případě Čechovi na mezinárodním klání a osobnímu oblíbenci v národních soutěžích.
      Mít rád když vstřelím branku, když skočím nejvýš, nejdál, když jsem nejrychlejší.

      -Mít rád jednoduše pohyb svého těla.
      Mít rád sledování sportu, a prožívání pasivně radosti z pohybu těl a jejich dovedností bez ohledu na výsledek. Prožívat stejnou radost při úspěchu jakéhokoli účastníka. Nejít na Spartu, ale na fotbal, a radovat se z  gólu do jakékoli branky.

      Vnímáte ten rozdíl?

      Při utkání dvou celků je vždy na konci jeden z nich a jeho fandové zklamaní a druzí naopak euforičtí.
      V případě, kdy by se chodilo jednoduše na sport jako takový budou na konci naprosto všichni spokojeni z pohybu. Účastníci by byli příjemně unaveni, ne až nebezpečně vyčerpáni, nebylo by tolik faulů, nebo by zcela vymizely.

      Vrcholové sporty se dělají výhradně z egoistických pohnutek být nejlepší, zvítězit. Při rozhovoru před olympiádou od žádného účastníka neuslyšíme, že se účastní protože si chce užít pohyb, ale vždy chce vyhrát, mít dobré bodové ohodnocení případně poměřit síly s ostatními.
      Tito jedince egoismus těla dovede až k ničení těla přetěžováním a případně si k úspěchu dopomohou i nelegálním dopingem. Dopink je jasným důkazem oč ve sportu jde, jaká je motivace ve sportu.
      I toto si musíme vyzkoušet abychom pochopily další aspekt mozaiky. Je potřeba ochutnat opravdu vše co svět hmoty nabízí, v Bibli je to prezentováno jablkem ze stromu poznání.

      Vědomím již v 5D se sport provozuje i prožívá tím nestandardním výše popsaným druhým způsobem.
      Takže na vítězství Ester Ledecké je pohlíženo z pozice 5D jako na jeden z projevů Božského díla, ne jako na něco, co by mělo vyvolat národní hrdost či zbožštění dotyčné. To jsou totiž projevy oddělenosti od stvoření a Ducha.

    2. Copak může někdo hrát dobrý fotbal bez toho, že by chtěl vyhrát?

    3. Vendo,
      Váš pocit ohledně mne – neberte mne jen dle slov, která zde napíši.
      Ale má duše i toto tělo dostává takové „kopance“, které mne nutí hledat řešení a tedy se povznášet. Pomáhat druhým? Ale proti jejich vůli a zadané cestě to nelze. Možná jen naznačit.
      Směry, kterými se duše ubírá? Víte co, nebylo mi snad ani 7 let, když jsem si řekla:“Nesmíš zapomenout, kdo jsi“. V tu chvíli jsem zapomněla. A myslíte snad, že je mi třeba sdělovat, kam mysl směřuje? Má myšlenková centrifuga funguje opravdu skvěle. Je to vír, který Vás při nejlepším občas vyvrhne na břeh. Takže o závislostech atd. vím své. Ale také díky tomu vím, že z víru lze uniknout. I přes výsměch nejbližšího okolí.
      Au, pýcha – ne, nejím sušené kobylky, ale záda mi dávají znát, že chybička se vloudila.
      A ta má věta, které nerozumíte o překročení různých dimenzí – tím se netrapte. Psala jsem, že pro mnohé to může být schizofrenní.
      Možná jen napovím – zkuste to vzít spíš jako vzpomínku na své různé životy.
      Milenium o tom psal lépe.
      Sport? Kdysi ve škole jsem měla ráda běh, … Před několika lety jsem cvičila tai-chi, s tím, že jsem velmi přesně vnímala energie, které skupina cvičících tvoří. Nyní se snažím cvičit alespoň 5 Tibeťanů, pokud mi to záda dovolí.

  8. „Při rozhovoru před olympiádou od žádného účastníka neuslyšíme, že se účastní protože si chce užít pohyb, ale vždy chce vyhrát, mít dobré bodové ohodnocení případně poměřit síly s ostatními…..“
    Viděl jste sponzora,který by slyšel na užití pohybu na olympiádě?

    1. A proč by si měl člověk užívat pohybu, já nejraději ležím na pohovce:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2018