1. Jsa takového smýšlení a tak si urovnav svůj život, uzří Syna Boha, an se pro svaté duše stává vším, tak aby je mohl vytrhnouti ze světa Osudu k netělesnému Člověku.

2. Onť má moc ve všem, i stává se vším, čímžkoliv chce, a v poslušnosti Otcově prostupuje každé tělo a vlévá své Světlo do mysli každého. Uvádí jej zpět do Blaženého místa, kde byl dříve, než se stal tělesným, aby on s ním jda a touže, jej následoval ke Světlu.

3. I uvidí desku, již popisovali jak Bitos, tak třikrát veliký Platón, a deset tisíckrát veliký Hermés, již do prvního posvátného jazyka přeložil Thoýthos – Thóth, první člověk, vykladač všeho jsoucího a pojmenovatel všeho tělesného.

4. Chaldejci, Parthové, Médové a Židé jej nazývají Adamem, což se vykládá „panenská země“, „krvavě rudá země“, „ohnivá země“ nebo „tělesná země“.

5. A tyto výklady se našly v knihovnách Ptolemaiovců, uchovávané v každém chrámu, zejména v Serapeu, kdyžto požádali Asenase, předního kněze v Jeruzalémě, aby poslal Herma, jenž vše přeložil z hebrejštiny do řečtiny a egyptského jazyka.

6. Tak se první člověk podle nás nazývá Thoýth a podle nich Adam, – nepodávají jeho jméno v andělském jazyce, jmenujíce jej symbolicky po jeho těle podle čtyř živlů z celéžto jeho sféry, ježto jeho vnitřní duchovní člověk má taktéž jak pravé jméno, tak jedno pro běžné užívání.

7. Jeho pravé však bohužel vzhledem k takovému odstupu neznám; pouze „Nenalezitelný“ Nikotheos jediný je zná. To však pro běžné užívání jest fós, to jest oboje: člověk i světlo, z čehož jest, že lidé jsou nazýváni fótes.

8. Když byl tento světelný Člověk v Ráji, dýchaje pod Osudem, přemluvili jej, aby se oblékl do Adama, jehož vytvořili, toho náležícího Osudu a ze čtyř prvků, jakoby byli bez hříšnosti a nebylo jejich počínání. A on, ve své bezhříšnosti, neodmítnul. Oni se však pyšnili, jako kdyby ho učinili svým otrokem.

9. Proto Hesiodos pravil, že vnější člověk byl poutem, jímž byl Zeus spoutal Prométhea. Následovně, ještě k tomuto poutu, poslal mu další: Pandoru, kterou Židé nazývají Eva. Neboť Prométheus a Epimétheus jsou jedním člověkem, v souladu se způsobem symbolického vyjadřování, to jest: Duše a Tělo.

10. A on má jednou podobu duše, jindy mysli, a jindy těla, následkem nedokonalé pozornosti věnované radě Prométheově – jeho vlastní Mysli.

11. Nebo naše mysl byla pravila: Takť Syn Boha, maje moc nad všemi věcmi, stávaje se všemi věcmi, kterýmiž chce, se zjevuje každému, jakkoliť chce.

12. Věru, až do dovršení Vesmíru přicházeti bude potajmu, přec zjevně obcuje se svými vlastními, radě jim tajně, aj skrze jejich mysli, aby vyrovnali své účty s jejich Adamem, slepým žalobníkem, kterýž jest v nepřátelství s duchovním člověkem Světla.

13. Tyto věci se budou díti, dokudž nepřijde falešný démon, Podvodník, kterýž s nimi bude v nepřátelství, snaže se je uvést ve zmýlení, prohlašuje, že on jest Syn Boží, jsa beztvarý v duši i v těle. Avšak oni, zmoudřivší přemyšlováním nad tím, jenž jest skutečně Synem Božím, vydají mu na smrt jejich vlastního Adama, uchráníce tak své světelné duchy pro svá vlastní místa, kde byli dokonce již před Vesmírem.

14. A to praví sami Židé a posvátné knihy Hermovy, tyto věci o člověku Světla a jeho vůdci, Synovi Božím, a o pozemském Adamovi a jeho vůdci, Podvodníkovi, který rouhavě nazývá sám sebe Synem Božím, aby svedl lid z cesty.

15. Řekové však nazývají pozemského Adama Epimétheem, kterému radí jeho vlastní Mysl, to jest jeho bratr, aby nepřijímal darů od Dia. Prométheus, totiž Mysl, rozumí všem věcem a dává ve všem dobrou radu těm, kdo slyší a rozumějí. Ti však, kdo mají pouze tělesný sluch, tiť jsou procesími Osudu. Přesto byl podveden, avšak litoval a hledal naleznouti Blaženou zemi…
 

Zdroj: http://thovtovamoudrost.webgarden.cz/…/zosimos-o-cloveku-svetla