Cesta zpět

Tam, kde je řeky ústí, tam začnu odpočítávat.

cesta-schodyZa devaterými horami, za devaterými řekami, žil kdysi mocný vládce. Bylo to ve vzdálené zemi; možná šlo o vezíra, náčelníka, cara, cézara. Byl mírumilovný – však v mládí se zkoušel prosadit v odvěkém královském počínání – ale nic, nechal toho.

Zodpovědný se oženil, a měl syna, svého nástupce. Mladík byl nadějný, vzdělaný úměrně své době – ovšem lákadel bylo dost a dost. V tamní krajině, kdesi v Euroasii, si hodně zakládali na společenských podnicích. I mladík se zúčastnil nově uspořádané akce, avšak moc tomu klání nerozuměl. Odešel ještě v průběhu potýkání, jakoby se ho akce netýkala. Následek – samotný kamenný stadion zahořel hněvem. Ale to nic nevadí, pohanu smyly proudy vody – čistily, čistily, i když by se mohlo zdát, že smysl vody bývá i jiný. Mladík měl výhradu – a přehradu ani zahradu následně vodou nenaplnili, nezalili. Snad, docela logicky, bylo třeba očisty od znevažující návštěvy?

Jednou se kralevic vydal daleko, předaleko – na lov. Zastřílet si. Jenže se dlouho nevracel. Jaká loviště asi navštívil? Dovezl tuny slonoviny či aspoň jediný jednorožcův roh? Posléze, po návratu, se docela aktivně přibližoval jen jedné z nevelkých forem kulturních akcí, ač na výběr jich bylo víc než pět či šest.

Zádrhel – když se následník z lovu dlouho nevracel, pohádkový král vybíral nového nástupce. Ačkoliv orientující se panovník míval více žen, volba následníka nebyla snadná. Nebyl nadbytek skutečných potomků – a jeho podomků, k trůnění, využít nelze. Hledání v onom království nebylo jednoduché – výběr jim zužoval úzus. Ale podařilo se. Ač se novým kralevicem nestal bratr zatoulaného mládence – přece to byl vnuk téhož dědečka.

Také tento kralevic občas putoval. Rovněž jemu nebyl Osud milostivý, odcestoval, a tak jako ten předchozí, dlouho se nevracel.

Bylo zapotřebí hledat nového nástupce, zase příbuzného. Tentokrát to byl mladík způsobný, zmíněnému dědovi ještě vzdálenější, avšak králi konečně docela sympatický. Žádný zlý rafan; když se dozvěděl, na koho to slovo padlo, zbledl. Cítil se už být dost zralý na náročné vedení toho – snad carství, říše, císařství?

Později se skutečně stal velkovezírem, chánem či králem. Jenže byla to doba zaostalá, plná nekončících bojů s podobnými velkovezírstvími. Tento kupodivu hledal možnost usmíření; byl tedy člověkem docela vyspělým, rozumným. Bývá dobré ukončit šarvátky divokých snad Kumánů; šetřit životy jak lidí, tak koní. Jenže smír nechtěl jiný vezír nablízku; a tak se ho náš mladý panovník na názor příliš neptal. Však nezradil – nepřešel k protivníkovi. Myslí se obracel k lidu, přál lidu klidu. Klidu? Pak tedy uklidit a uklidnit tehdejší jednoduché zbraně. Ve prospěch všech. Hlouběji souzeno – zle si nepočínal, naopak – usiloval o mír. Bezvýsledně. Až později všeobecné nepřátelení přece skončilo. Nevyplatilo se ani sousednímu válkychtivému vezírovi. Ten byl přemístěn z vysokého postavení do nízkého.

Náš mladý monarcha opustil svou říši, nakonec prý jeho odchod ovlivnila šílená nemoc krav.
Přece neodolal a znovu se vrátil, ale – kam? A kdy?

K vysvětlení skrytého pomůže fyzika.

Barvy jsou jen subjektivním lidským vjemem, podmiňovaným některými vlnovými délkami elektromagnetického záření. Žádné barvy nejsou – mohl by říct ortodoxní fyzik!

Čas – podobně, nečekaně. Může být vysvětlován našim – opět subjektivním – vnímáním čtvrtého geometrického rozměru. Neustálým posunováním obsahu zážitků, který se tvoru nabízí a které dokonce sám ovlivňuje – ne jako ve filmu.

Že zrakové informace nepotřebují přenos z hmotného okolí, naznačuje věda. Nejsou to jen těžko ověřitelné halucinace, je to i objektivně zkoumatelné ošizení lidským zrakem. Zrakové informace vznikají až v mozku, nejsou přímo otiskem dopadajících fotonů (nějakého hmotného okolí) na oční sítnici. Tomu nasvědčuje nedokonalé vidění některých lidí; zastavený obraz. Jsou to vlastně přeskoky do budoucnosti:

Podobně jako může ložiskové poškození mozkové kůry způsobit poruchu rozlišování barev, může způsobit i poruchu rozlišování pohybů… Jakmile tito pacienti nalévají z konvice do šálků čaj, obvykle přelijí. Proud čaje vidí jako oblouk zamrzlé tekutiny. Jsou ohroženi při přecházení ulice – nerozlišují, že se blíží auto. Nejprve je spatří v dálce, vzápětí auto „vyskočí“ přímo před nimi. s.58 [1]

Zatímco zpětné cestování v čase nechápeme, nezdůvodníme, geometrické prostory dovolují přesuny tam a zpět. Právě tohoto fíglu náš mladý využil. Objevil se v kterémsi dávném století, snad ± ve druhém?

Pořád byl ještě mladíčkem; kdo ví, možná ho omladil časový posun směrem dozadu. V hlubším posouzení zřejmě pokročilý; válek nechtivý. Ač člověk nezkušený, jeho duše byla o kus dál. Když jej ostatní postrčili do čelných funkcí direktoria, přemýšlivý – zbledl.

Bude-li řešit zodpovědné záležitosti, nejspíš to prospěje jeho člověčímu vývoji. Jenže také naopak – získávat zkušenosti v čelném postavení, ovlivňovat široké okolí, to může být docela lechtivé. Svádějící každého člověka, svědící. Bude mít potřebnou skromnost?

Ve druhé knize jsem napsal, že člověk dlí zároveň ve třech časových dimenzích. Pokud ale všechny tyto dimenze inklinují k minulosti, musí nutně následovat těžká choroba nebo smrt. Tedy – pokud je časová energetika člověka zaměřena víc do minulosti než do přítomnosti, může to pro něj znamenat nemoc nebo dokonce smrt. Rozhodl jsem se prověřit časové póly Země. Před dvěma tisíci lety byl jeden z těchto pólů v přítomnosti, jeden v budoucnosti a jeden v minulosti. s.119 [2]

Problém, při této cestě dozadu, při návratu do otrokářských systémů, spočíval v neladících poměrech mezi lidmi. Otroci ledacos vytvářeli, a následně vzrůstala majetková disparita – nerovnost. Jeden vládl stovkou polorobotů, jiný zase tisícem, kteří na něho pracovali. Výsledky práce jim byly odváděny a jen část posloužila k přežití. S něčím byli spokojeni – nic lepšího jim vrchnost nezavedla, ale zavládla i divná nálada ve veřejnosti tehdejší doby.

V roce 1990 se už všechny tyto tři body ocitly v minulosti. Směřování do budoucnosti před dvěma tisíci lety představovalo 40 jednotek, do minulosti pak pouhé tří jednotky, což byla jasná tendence k rozvoji. V roce 1990 se poměry pronikavě proměnily – směřování do budoucnosti vykazovalo pouhých pět jednotek, do minulosti naopak 25 jednotek. V jemné hladině se roku 1990 daly snadno vysledovat mohutné degradační procesy. Dnes sílí tendence ke zlepšení, ale zároveň i k rozpadu. V jemné hladině tedy dnes svět balancuje na hranici života a smrti. Pokud se orientace na budoucnost uzavře, pak se s celým lidstvem stane totéž, co s jednotlivým člověkem, který v sobě zahubí lásku. V budoucnu budeme stále víc splývat s Bohem, což znamená, že množství lásky v našich duších bude vzrůstat. V minulosti jí bylo stále méně. Pokud míra lásky v lidstvu nedosáhne jisté meze, může zahynout nejen celé lidstvo, ale i celá naše planeta. Je to až k neuvěření, jak spolu všechno souvisí. Lidé si navzájem nedokážou odpustit křivdy, a Země by kvůli tomu měla zahynout. s.119 [2]

Ježíšovo učení – o nevhodnosti velkého majetku – zřejmě ještě nebylo známo. Následně hon za jměním, za penězi, si mladík uložil jako svůj podstatný životní úkol. Byl to snad přenos z budoucnosti, z jeho někdejšího velkovezírství?

Jako jeden z nejdůležitějších pretendentů pochopitelně, v té době, potřeboval svůj palác; nemohl bydlet v jižní zemi podobně jako jiní. Měl přístup k majetku, který důležitému silnému státu plynul z okolních zemí. Jakožto zástupce svobodných lidí by neměl brát ze společného – a přece to nějak dokázal. Procovské bydlení, všestranně zajišťované, mu bylo nadmíru důležité. Jeho kvalitní duchovní podstata byla potlačovaná; chtěl-li se vyrovnat ostatním tribunům, počínal si obdobně. Jenže právě taková zkušenější duše je ověřována víc než ostatní, méně zkušené. A tak došlo k blamáži – že by snad následku dávného merkantilizmu? Ekonomický pojem, vzniklý naprosto jindy, se zřejmě trochu blížil problému tehdejší zaostalé doby. A odpuštění pro něj nebylo; z tehdejšího triumvirátu ho vyhnali.

Zařazen mezi otroky samozřejmě nebyl, a ani plebejcem se nestal. Uměl psát; i proto v té době získal odpovídající uplatnění písaře.

Jenže různá postavení bývají spojená se získáváním majetku. Dávný zvyk nutnosti či samozřejmosti bohatství mu nebyl prospěšný. Kdysi ve velkovezírství byl zámožný bez úsilí; kdežto nynější zařazení se dožadovalo, ve prospěch zbohatnutí, politováníhodného osobního nasazení.

Jeho duše rozhodla! Už dál nechtěla sledovat – jak doba, do které se její člověk vrátil, ohrožovala nemalé kvality jí samotné. Nechtěla se nově učit, přeučovat, co má být v životě tím hlavním. Nikoliv pomoc bezzemkům, postupy zkvalitňující duši – přístupy přibližující ji Stvořiteli, nýbrž shrnování hmoty na vlastní – slastní ohrazenou hromadu.

Zatímco jiní dožívali, oslavovaní či hanění vychytralou cizinou, náš hrdina byl zle deptaný. Duše svému člověku vybrala zlou nemoc, jež ho dostihla a nakonec i přemohla [3][4][5]. Zanechal pár potomků. Když se synové věnují poznání, umění, hrám, můžou být méně napadatelní, než bývají politici. Tvořivost bývá lidmi oblíbená.

Může jedinec vše chápat [6], a co celý svět [7]?
 

Pokračování příště.
 

Literatura

[1] Já. O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování – František Koukolík. Nakl. Karolinum, UK Praha 2003

[2] DIAGNOSTIKA KARMY, KNIHA třetí. Láska – S. N. Lazarev. Raduga Verlag, 2010. (Orig. 1996)

[3] Tamtéž, s.179

Když se duše k něčemu připoutá víc než k Bohu, zahyne. Nemoc je tedy mechanismem, který napravuje naše nesprávné vnímání světa.

[4] DIAGNOSTIKA KARMY, KNIHA DRUHÁ, část 2. ČISTÁ KARMA – S. N. Lazarev. Raduga Verlag, 2010. (Orig. 1996), s.183

Když duchovní struktury přilnou k Zemi a učiní si z pozemskosti cíl, duše ztrácí energii a slábne kontakt s Bohem, který je pro nás hlavním zdrojem oné energie. Duchovní struktury se začínají rozpadat. Následně se rozpadá i tělo. Když se kdokoli pokusí udělat z formy smysl svého počínání, obsah nakonec mizí. Intenzivní pragmatický přístup ke světu je možný jedině za předpokladu, že má spolehlivou duchovní bázi. Přestane-li tato zásada platit, příroda sama spouští mechanismus fyzické degenerace.

[5] Lazarev: Každá nemoc je absolutizace pozemského před Bohem

Nyní rychlost karmických vrstev vzrostla natolik, že člověk za své nesprávné chování pyká velmi rychle. Pokud se dříve člověk celý život nesprávně choval, dostihlo ho to až v následujícím životě. Nyní se toto období zkracuje na 15 – 20 let. Proto člověk, který může mít peníze, k nim musí mít vyrovnaný vztah, jinak peníze mít nebude, může přijít o život a o zdraví. Proto, zpravidla, když jsem prohlížel milionáře, to byli lidé vyrovnaní, co se týče peněz.

Zažil jsem jeden velmi zajímavý okamžik: seděl jsem ve společnosti mladého muže – milionáře. Povídá: „Rozhazuji peníze napravo i nalevo a oni se ke mně samy vrací.“ Zaujalo mě to, podíval jsem se na jeho pole osudu. Pole osudu bylo výborné, probíhá kontakt s Božským. Říkám: „Víš, máš velmi dobrého andělíčka – strážníčka.“ Mládenec povídá: „Já vím, říkali mi o tom.“ Začal jsem zkoumat, co je příčinou toho, že má takový život? Ukázalo se, že je to velmi jednoduché: v minulém životě byl jeptiškou, celý život se modlil, peníze nepotřeboval. Povznesl se nad Zemi. Tedy, co by se na něj nenakládalo, vydrží to. Proto může mít milióny. Ukazuje se, že ne každý člověk může být bohatý. Protože v tomto životě má člověk to, čeho je připraven se v jakýkoliv moment zříct kvůli Božskému – to mít může, ale všechno ostatní mít nebude. Proto, jako pravidlo, jsou milionáři a miliardáři lidé, kteří byli v minulém životě buď mnichy, nebo věřícími, nebo žebráky, kteří se správně stavěli k chudobě, chápajíc, že peníze nepotřebují.

*   *   *

Nedávno jsem hovořil s jedním mladým člověkem a řekl jsem mu: „Víte, začal jste lpět na penězích.“ On odpovídá: „Ale přece všichni lpí.“ Povídám: „Pochopte, v čem je podstata věci: všichni na ulici padají a mají modřiny a boule. Ale někteří padají z pátého patra – no a Vy jste v pátém patře.“ Tj. tady šly u pacienta nároky vůči společnosti, lidstvu, skupinám lidí z otcovy strany šest pokolení. To znamená, že pro něj to je již páté patro, musí se chovat výhradně korektně. Takže, nyní se celé lidstvo stěhuje na vrchní patra.

V případě kralevice, přeneseného do minulosti, mohlo jít o popsaný vliv předchozích generací, o duchovní dědictví. Ale také – co se toleruje člověku nevyspělé duše, těm vyspělejším se neodpouští:

„Čím blíž jsme Bohu, tím je to pro nás nebezpečnější. —“

„Znamená to tedy, že čím zkušenější je horolezec, tím nebezpečnější jsou cesty, po nichž postupuje? Jakou to má logiku?“

„Čím blíž je člověk Bohu, tím nebezpečnější je cesta, po které kráčí, opakoval jsem. —“ [2] s.32

I jeden znalý člověk může souhlasit s předčasným opuštěním Země; smířeně, pokorně přijme rozhodnutí shora. Aniž by věděl, proč je jeho bolestivá smrtelná nemoc důležitá Vesmíru. V roce 1979 nebylo samozřejmé připomenout odchod známého vědce, jednoznačně křesťansky profilovaného. Zdůraznit materialistům odlišné možnosti:

[6] Rozloučení s dr. Jiřím Mrázkem – časopis Amatérské rádio, č.1/1979/s.4

V posledních týdnech a dnech se zamýšlel nad svým osudem, který mu byl, jako exaktně myslícímu vědci a matematikovi, jasný. Při jednom rozhovoru řekl:

„Nic není ve vesmíru ponecháno náhodě. Všechno má své místo. Neptám se, proč právě já mám trpět bolest a umírat. Ptám se čemu slouží, čemu pomáhá moje utrpení. Vím, že to není marné. Až budeš o mně psát nekrolog, napiš, že zemřel člověk, který nikdy nikomu neublížil.“

Lze uvažovat, že Zemi může opustit i celý národ, kmen, za souhlasu své Duše:

[7] Poselství od protinožců – Marlo Morganová. Knižní klub. Překlad Milena Bauerová, 1995. (Orig. Mutant Message Down Under. 1995)

Náčelník seděl naproti s nohama skrčenýma pod sebou, jako by seděl na polštáři. Předklonil se a podíval se mi zpříma do očí. Někdo mu zvnějška kruhu podal kamenný pohár naplněný jakousi tekutinou. Náčelník se napil, a aniž ze mě na okamžik spustil zrak, podal pohár člověku sedícímu napravo od něj. Pak promluvil: „My, kmen Opravdových Lidí Božské Jednoty opouštíme planetu Zemi. V čase, který nám zbývá, jsme se rozhodli žít na nejvyšší duchovní úrovni – v celibátu, což je způsob, jak prokázat tělesnou disciplínu. Rozhodli jsme se nepřivádět na svět další děti. Když odejde náš nejmladší člen, bude to znamenat konec národa čistých lidských bytostí.

Jsme však věční. Ve vesmíru je mnoho míst, kde na sebe duše, které nás budou následovat, mohou vzít tělesnou podobu. Jsme přímí potomci prvních lidských bytostí. Od věků procházíme zkouškou přežívání a držíme se pevně našich původních hodnot a zákonů. Naše kolektivní vědomí udržovalo zatím zemi pohromadě. Nyní jsme ale dostali svolení k odchodu. Lidé na světě se změnili a zbavili se části zemské duše. Odcházíme, abychom se k ní v nebi připojili. s.75

 

Bohumír Tichánek
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4.8
hlasů: 5

38 komentářů

Přidat komentář
  1. Toto je názorný príklad toho, ako dokáže mnoho svetského poznania zakaliť ľudskú myseľ. Preto osvietení myslitelia (Lao-ć) odporúčajú „vyprázdniť pohár poznania pred tým, ako do neho nalejeme čisté víno“…
    Pekný deň všetkým!

    1. Díky Degonovi, Laovo vyjádření použiji konkrétně:
      Po staletí bylo lidstvo vedeno dávným poznáním. Nakonec nás přivedlo od křesťanství k materialismu. Postupy k tomu – například v 19. století válčil křesťanský vládce Vilém I. proti křesťanskému Františku Josefovi, ve 20. století křesťanský vládce Vilém II. proti křesťanskému Mikuláši II.
      Následně, od roku 1918 Češi významně „vylíli pohár poznání“.
      Když na víru s předepsanou ideologií navazuje další hledání, můžou být výsledky radostnější, i se zhodnocením materialismu.
      Poznatky hledání, ať už od křesťanů nebo ne: Cayce, Cibulková, Grof, Minařík, Makoň, Kafka, Teresie Neumann, Lazarev a další.
      O převtělení v bibli:
      http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2006020003

  2. Degone,píšeš:

    …..Preto osvietení myslitelia (Lao-ć) odporúčajú „vyprázdniť pohár poznania pred tým, ako do neho nalejeme čisté víno“…

    Vysvetli mi ľudsky a jasne, ako sa dá :…. „vyprázdniť pohár poznania pred tým, ako do neho nalejeme čisté víno“…

    Ak predpokladáme, že pohár poznania je náš ,,Modzog“ a jeho výliatkom je Vedomie, predpokladáš, že tento Modzog, či to inkriminované Vedomie vložíš do Arielu a pri 45 stupňoch ho v práčke Bosh jemne preperieš, teda bez toho žmýkania a ,,pohár“ bude prázdny??

    Alebo ,,TO“ všetko ,čo si doteraz ,,v ňom“ mal vygrcáš a ,,Modzog“ bude prázdny ??

    …..To už hraničí s tým, čo robili Klingóni zajatým bojovníkom Svetovej federácie a bolo to zakázané aj v tej rekodifikovanej Galaktickej ústave z roku 2.125 po Kr.

    Kristova noho, čo sa tu ja len nedozviem. A potom, že sa bojím opustiť svoje ,,zaprdené“ miestečko u PC a prežívam desivú hrôzu, keď z izby do spálne musím prejsť v úplnej tme, kde na mňa číhajú kresťanské príšery typu arcianiela Gábriša, či tej inkriminovanej kikimori, nedajbože odporného a slizkého Belzezúbka kockovaného , či v kockovanom sáčku, už si ani nespomínam…

    1. No to teda není. Je to chaos, ještě navíc zdůrazněný těmi vloženými ukázkami. Kdo tady nepochopí, nemusí být nevědomý, stačí ztratit se ve špatně uspořádaném a tudíž obtížně pochopitelném textu.

      1. Vystudovat třeba Karlovu univerzitu, lékařství či matematicko-fyzikální vědy a chápat souvislosti, to mnohým jde. Šest roků a pak praxe, popř.vlastní výzkum a mohou přijít i /světské/ úspěchy.

        Někteří lidé jsou však studenty zcela jiného oboru, který se na žádné univerzitě neučí a kde se nedává žádný diplom ani titul. Vlastně učí. Je to univerzita samotného života. Je celkem jedno, jak se ji říká – „Poznání sebe sama“, „Věda o duši“…. . V ní jsou i zvláštní předměty. Třeba rozlišování, pokora, trpělivost, důvěra, pozornost…… .

        Zkuste se podívat – tedy pročíst s tou pozorností – níže uvedený text v odkazu. A pochopit jeho celkem jasný smysl. Troufám si tvrdit, že některý fyzik, astronom, lékař, s diplomem ze skvělé univerzity nepochopí možná nic a nebo tam nachází jen něco ze svého oboru, ale souvislosti? Nikde! Třeba vůbec nezná předmět pozornost a trpělivost.

        Nakonec, i dnes ještě mnoha podobenstvím Ježíše, která jsou stará již téměř dva tisíce let, mnozí nerozumí.

        Tady je ten skvostný text :

        http://leva-net.webnode.cz/products/o-spravach-a-udalostiach-dalsi-krok-ludstva/#sdfootnote1sym

        1. Vy mluvíte o obsahu článku. Ten já ale nehodnotím, hodnotím formu. Když chce někdo něco sdělovat ostatním, docela dost věci pomůže, pokud tak činí srozumitelnou formou. Článek pana Tichánka je poněkud chaotický.

          Co se týče obsahu článku, tak pro mně nic moc nového. Pár věcí, které znám už dávno, třeba jiný pohled na čas a barvy. Pár jiných věcí, které se mi moc nezdají-třeba ten odstavec o nutnosti vyrovnaného vztahu k penězům u současných bohatců nebo jakési nesmyslné a podle mně zbytečné „jednotky směřování“.

          1. A myslíte si, že náš fyzický svět nepodléhá chaosu? Určitá entropie tu přece je. A vždy byla. S ní se vždy, někdy více, někdy méně, dokázali lidé vyrovnávat a protože tu jsme, i nyní jsme „ve většině“ vyrovnáni. Teď se však dostáváme k chaosu uvnitř sebe sama. A ten je jejich /našimi/ „brýlemi mámení“. A to je nebezpečnější. A přitom to mělo být právě naopak.

            Takový článek, jako od pana Tichánka, byť ho zřejmě přečte málo lidí, může někomu dosti pomoci.

          2. „špatně uspořádaném a tudíž obtížně pochopitelném textu.“

            Je to neveselé, ale obtížná pochopitelnost mého textu je záměrná. Prostě nelze psát otevřeně o lidech, kteří se objeví v té – a v té době. Náročné může být, že takový obsah pochopí snáz ten, kdo současně zná nejen potentáty století páry, ale i potom, současně pamatuje začátek doby, kdy host vyhazuje číšníka (a ten naštvaný odchází), a současně sleduje politiku tuzemácké země.
            Zřejmě by pomohlo rozvíjení odstavců větším počtem vět…
            Jednotky do minulosti a budoucnosti u Lazareva mi připadají srozumitelné, aniž bych znal jejich velikost. Stačí když uvádí poměr, např.: 40:3.

          3. Vendo, píšete :“A myslíte si, že náš fyzický svět nepodléhá chaosu? Určitá entropie tu přece je. “
            Růst entropie se vztahuje k (i energeticky) uzavřené soustavě. Větší neuspořádanost je statisticky pravděpodobnější, vysypaná hromada cihel se samovolně nepostaví na dům.
            Člověk a živé organismy NEJSOU uzavřený systém, přijímají energii z okolí ( je to jedna z podstatných vlastností života). Snědl jsem k večeři pár hezky připravených chlebíčků a získal energii látky na obnovu vysoce uspořádaného systému svého těla. Tělo energii a potřebné látky využije a zbytek ráno v  místě k tomu určeném vyloučí jako chaos.
            To samé třeba u psa. Takže v entropii u živého organismu problém není.

  3. Vážení – je to jednoduché! Ten Lao-ć sa vyjadril v tom zmysle, že mnoho farieb, korenia a iných vecí dokáže pokaziť výsledný efekt a preto ich treba využívať rozumne. Ľudský mozog dokáže zaregistrovať mnoho zmyslových podnetov, ale ľudská inteligencia z nich využíva iba nepatrnú časť k tomu, aby vyjadrila to, čo chce vypovedať. Poznatky, ktoré nie sú k tomu vhodné nepoužije (na také akoby zabudne). Pacienti dr. Chocholouška však k vyjadreniu svojich emócii takúto separáciu nerobia a preto tárajú somariny.
    Ľudský pokrok je tu zásluhou takých, ktorí dokážu zabudnúť na to nepodstatné a využívajú iba to podstatné a dobré pre spoločnosť. Tomu sa vo všeobecnosti hovorí „múdre konanie“, ktoré pramení podľa Ježiša v „Duchu sv.“, alebo podľa iného učenia z „tretieho oka“, alebo „duchovnej a božskej bytosti v nás, ktorá sa prejavuje u každého rozdielne. Takže, zabúdanie na to nevhodné a nepodstatné je výsadou rozumných bytostí, ako je človek. To zrejme nedokáže pochopiť G.noha, ktorý sa riadi „čo na mysli – to na jazyku“. Podobenstvo o pohári a čistom víne je práve o tom…

  4. Degon píšeš:

    ….Ten Lao-ć sa vyjadril v tom zmysle, že mnoho farieb, korenia a iných vecí dokáže pokaziť výsledný efekt a preto ich treba využívať rozumne. Ľudský mozog dokáže zaregistrovať mnoho zmyslových podnetov, ale ľudská inteligencia z nich využíva iba nepatrnú časť k tomu, aby vyjadrila to, čo chce vypovedať…

    Toto vylepšenie a doplnenie o nové poznatky zo súčastnosti, myšlienky toho Lao´ceho , sú už stráviteľnejšie, lebo…

    A pozri, o čo sa niektorí Nelao´cisti pokúšajú!!! Hrôza, hrôz…

    Používajú na zakrytie SMRADU antipur tabletky, či iné peklelné prístroje . Čo to znamená, pre mňa ako bežného smrteľníka??

    Aj sa to hanbím napísať. Aby som mal doma smrad a špinu, nazvážený všelijaký bordel aj zo skládky a NIČ nebudem cítiť, stačí to len zaonačiť ..

    Je to nutné len nasprejovať a byt vonia ,citrónom“, rajským lajnom, či cítiť len nebeskú pachuť…

    Ale v živote ,,TU“ na Zemeplacke to tak nefunguje. Možno u bezpohlavných nehmotných nebytostí ano, ale u nás v Hmotnom svete ,,eta ošíbka nevazmóžnaja“..

    ,,Pohár“ je nenaplniteľný, i keby si sa roztrhal a Lao´c by sa rozdrapil..

    Je to ako v Tvojom hajzli v byte. Voda v nádržke pri poruche, či netesnosti naozaj stále prúdi do WC, ale ten obyčajný plavák nadbytočnú vodu vypúšťa kanalizačným odpadom von, až do čističky, ak ju v obci máte…

    A takto to funguje vraj aj v tom ,,Pohári“ , čo nosíme v tej lebeni …

    A čo to znamená pre Teba Degone ??

    Že Tvojou nepozornosťou a slabým sluchom nepočuješ to slabučké šušťanie unikajúcej vody z nádržky a musiš to zaplatiť ,,chechtáčikmi“ zo svojej kešienky a o to menej milodarov poskytneš Cirkvi nesvätej…

    Pamätáš, čo vraj poviedel Ježiško pri stodole v Miotesíle : Musíš odovzdať cisárovi to, čo je cisárové a cirkvi to, čo Ti zvýšilo, alebo tak neják..

    Amen, hovorím Ti…

  5. Pane Tichánku.
    Píšete :“Žádné barvy nejsou – mohl by říct ortodoxní fyzik!“
    Ale neřekne.
    Barva jako část spektra světla objektivně existuje, např. žlutému těleěsu lze naměřit maximum vyzařování v oblasti žluté barvy kolem 589 nm.
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Subtraktivn%C3%AD_m%C3%ADch%C3%A1n%C3%AD_barev
    http://docplayer.cz/docs-images/41/12052011/images/page_10.jpg
    Píšete :“ Zrakové informace vznikají až v mozku, nejsou přímo otiskem dopadajících fotonů (nějakého hmotného okolí) na oční sítnici.“
    Zrakové informace jsou právě otiskem fotonů, opticky zpracovaných okem a přenesených jako nervový impulz do mozku.
    http://www.wikiskripta.eu/index.php/Oko_(biofyzika)
    http://www.wikiskripta.eu/index.php/Spektr%C3%A1ln%C3%AD_citlivost_lidsk%C3%A9ho_oka
    Mozek informace o obrazech vytvořených okem ukládá, ale výběrově a redukovaně, jinak by se obrazovými informacemi zahltil. Vybavování uloženého obrazu ( sekvencí obrazu) nepotřebuje světlo. Např. si vybavím fotografii rodiny mého dědy pověšenou jako obraz na stěně v sednici. Zcela jistě jsem já se nepřesunul časem zpět do doby, kdy ta fotografie stará skoro 100 let vznikla. Natož abych tam žil.
    Píšete :“Tedy – pokud je časová energetika člověka zaměřena víc do minulosti než do přítomnosti, může to pro něj znamenat nemoc nebo dokonce smrt. Rozhodl jsem se prověřit časové póly Země. Před dvěma tisíci lety byl jeden z těchto pólů v přítomnosti, jeden v budoucnosti a jeden v minulosti… “
    Časová energetika člověka nebo časové póly Země, copak to asi je? Nebo pohodový milionář, který byl v minulém životě pokornou jeptiškou. Že zrovna hodná jeptiška, která po smrti má takřka zajištěno věční království nebeské v nebi. Místo toho karma a šup zpátky na Zem jako pohodový milionář.

    1. Díky Pardale za psaní. Anonymní diskuse sice moc smysl nemají, nelze se výstižně rozepsat, ale aspoň stručně.

      Barvy?
      Proč Vy ve své citaci ignorujete mou předchozí větu:
      „Barvy jsou jen subjektivním lidským vjemem, podmiňovaným některými vlnovými délkami elektromagnetického záření.“

      Podivně postižený člověk vnímá zrakové informace například po 5 sekundách, mezi tím vidí stále nehnutý obraz dynamického okolí. V článku cituji Koukolíka. Kdybyste byl tak dobrý a našel k tomu zvláštnímu jevu něco víc v síti www.
      Mozek je schopen předkládat (vymýšlet) statický obraz, nutně tedy ze záznamu. Což nabízí uvažovat, že obrazy nebere z okolí vůbec. Ovšem to věda nesděluje, takže Váš závěr lze předem odhadovat.

      Čtu od Vás: :“Tedy – pokud—“
      Všimněte si, že jde o citaci Lazareva.

  6. Pane Tichánku, Vy ignorujete celý můj přísoěvek. Píšete :“Mozek je schopen předkládat (vymýšlet) statický obraz, nutně tedy ze záznamu. Což nabízí uvažovat, že obrazy nebere z okolí vůbec. “
    Kdy? Když spí, tak jistě. To se fakt už nedá číst.
    Tvořte dál, tvrďte, že žádné barvy nejsou atd, citujte Lazareva, diskutujte a neanonymy. Přeji hodně zdaru.

    1. Velmi krátká citace Fr. Koukolíka mi připadá srozumitelná, zřejmě jí každý rozumíme jinak. Popisuje zvláštně poškozené vnímání zrakových informací, nikoliv stav ve spánku. Pohříchu jeho knihu nevlastním, asi by byl potřebný její delší úryvek.
      Jako Vy chápete, že tato diskuse moc smyslu nemá, podobně i já.
      *
      Za povzbuzení odjinud děkuji.

  7. Mňa Lazarev zaujal- nedávno som čítala jeho knihu Diagnostika karmy časť 1. novšie vydania som nečítala.Kniha je vcelku pochopiteľňá, až na jedno čo som nestrávila -jeho tvrdeníe, že karma sa dedí z pokolenia na pokolenie, nepreberáme ju len z minulých životov. Z takýmto vyjadrením sa ťažko stotožňujem, skôr pochopím že si mám odžiť niečo z minulých životov ako sa mám stotožniť s tým, že trpím za moju babičku alebo prababičku , či naopak moje deti, vnúčatá prípadne pravnúčatá budú trpieť za mňa.

    1. I v Bible je psáno, že Bůh trestá lidi až do čtvrtého pokolení (nebo tak nějak). Já jsem si při pozorování rodin všiml, že některé problémy se skutečně prolínají a táhnou se tou rodinou a předávají se dětem dále. Je otázka, kolik to ovlivňuje výchova. Asi hodně. Když přece špatně vychováte děti, tak ty děti budou trpět za to, že jste je špatně vychovala.

  8. Milan, konkrétne som písala o Lazarevovi ,psychotronikovi, ktorý je v článku citovaný.ˇ´Udajne skúmal niekoľko desaťročí informačné pole ( vedomie a podvedomie) ľudí aj ich duchovne liečil. Podľa neho sa zdedená karma začína už pred narodením dieťaťa, čiže myslenie matky v tomto období má zásadný vplyv na život dieťaťa po narodení.Najväčšie a najzničujúce previnenie , ktoré má vplyv na karmu je previnenie proti láske. Podľa biblie možno Boh trestá,podľa mňa sa ľudia trestajú sami.

    1. ad.: čiže myslenie matky v tomto období má zásadný vplyv na život dieťaťa po narodení.

      Já jsem diagnostiku karmy také četl, je to velmi zajímavé. Je sice hezké, aby matka v období těhotenství myslela hezky a láskyplně, ale život je trošku složitější. Matkou se stávají i dívky, které dosud nemají o svém životě úplně jasno a za různých životních okolností, rodinných vazeb, problémů, zdravotních potíží atd. Aneb růžová je teorie, šedivý strom života…..

      1. Jistě, psychický stav v těhotenství je hodně důležitý. V dalším těhotenství si to žena už tak úzkostlivě nebere, což ani nejde být pořád v pohodě, když má na starosti už narozené děti. A co se stane. Nic, další dítě na tom není hůř jak první. Já jsem byl nejmladší.
        Tento týden byl na Prima Zoom pořad život savců v děloze. Záběry z 56 (?) denního vývoje plodu feny retrívřice. Podobným vývojem prochází lidský plod, mění se tvar a roste prostě zrychlený vývoj obratlovců, po obojživelnících prý máme pro vodu nepropustnou kůži atd. Savci nemyslí a myslí nehřeší a jejich plod dozraje přesně tak jak má, díky biochemickým reakcím řízeným DNA. Člověk má asi 3 miliardy nukleových bází v DNA, slon má kompletně přečtený genom a pokud se nepletu tak má 4 miliardy bází.
        Takže člověk se součástí přírody, která si tiká podle svých hodin. Kondici dítěte ovlivní hlavně zdraví a výživa matky. Strašit ji karmou, která se podepíše na dítěti, v tom nevidím nic dobrého.

        1. Pardále,
          problém jev tom, že Vy na žádné psychické energie neuznáváte. Pořád dáváte jen odkazy na výzkumy vědců, samý vědecký pohled, samá wikipedie…
          Než začnete něco kritizovat, co kdybyste si tu knížku od Lazareva přečetl a pak se k tomu vyjádřil. Je velmi zajímavá a určitě by Vám to rozšířilo obzory. Je k dostání ve zdejším knihkupectví, anebo pokud nechcete utrácet za „blbosti“ (z Vašeho pohledu), tak je určitě i na internetu ke stažení. Až si ji přečtete, tak přijďte mudrovat.

          1. Milane, nemudruju, reagoval jsem na to, pan Tichánek tvrdí, že neexistují barvy. Barvy lze proměřovat přes filtry s fotometrem, takže jev barva jistě existuje a to objektivně.
            https://www.gnosis.cz/?-b-lazarev-s-n-b-,531
            Kniha je dočasně nedostupná
            Na internetu
            http://www.sergej-lazarev.cz/
            Třeba:
            Pornografie, onanování a Božská energie
            https://www.youtube.com/watch?v=NXKXz5vG7uo
            Zhruba : onanie odebírá božskou energii, ta pak vystoupí nejvýš po pupík. A kdo onanoval bude mít postižené děti do 7 kolena.
            http://www.sergej-lazarev.cz/ má kopec dalších videí s českým překladem.
            Takže předpokládejte, že o Lazarevovi poučen jsem. A nevěřím mu. Závěr : ať si mu věří, kdo chce.

          2. Pardale,
            díky za tohle video, neznal jsem je. Na všem se dá najít chyba – např. Ónan z Bible neonanoval.
            Ale přesto stojí za zamyšlení, že všichni léčitelé k usměrňování toku sexuální energie nabádají. Já tomu nerozumím, ale přece jen jim trochu věřím. A že úpadek dnešní civilizace jde ruku v ruce s rozvojem pornografie, to jistě také není náhoda.

          3. Milane, úpadek civilizace jde ruku v ruce takřka s čímkoliv, skoro všechno se rozvíjí, roste. Třeba výroba automobilů, spotřeba energie, množství WWW stránek neb délka dálnic. Dokonce i průměrná výška člověka roste, od středověku podstatně. Je třeba prokázat příčinné souvislosti, což mezi pornografií a úpadkem civilizace není nijak jasné.

  9. Milan, píšeš:

    ….I v Bible je psáno, že Bůh trestá lidi až do čtvrtého pokolení (nebo tak nějak).

    Lenže Ty si si asi nevšimol, že si zachytil ,,niečo“ z ,,Prastarého, čiže zatuchnutého SZ, ktorý je platný len a len pre obrezaných,teda preProtožidov…

    Ak nie si priamo Kainov potomok, si od tejto ,,kliatby“ oslobodený, lebo táto kliatba sa prenášala ,,neumytým“ nožom, ktorým sa obriezka vykonávala…

    Vraj…

  10. Aneb růžová je teorie, šedivý strom života- Milan jeho teória nie je ružová, skôr dáva pochopiť súvislosti v živote. Ešte jedno poučenie z  knihy Diagnostika karmy – nevyhľadávať rôznych rýchlokvasených liečiteľov aby nám pomohli . Karma sa údajne nedá zmazať šibnutím čarovného prútika, ona sa obyčajne presune na blížneho alebo ju schytá sám liečiteľ . Preto keď Lazarev pochopil súvislosti, prestal masovo liečiť . Snažil sa nasmerovať ľudí na to, že je potrebné zmeniť ich zmýšlanie aby sa vyliečili. Neskôr sa venoval viac písaniu a prednáškam.

  11. Pardale: V dalším těhotenství si to žena už tak úzkostlivě nebere, což ani nejde být pořád v pohodě, když má na starosti už narozené děti. A co se stane. Nic, další dítě na tom není hůř jak první.
    Na prvý pohľad sa nestane nič, na druhý pohľad má každé dieťa iný osud . Príklad zo života-matka je zdanlivo v pohode, je zdravá má správnu výživu a napriek tomu sa jej narodí jedno dieťa zdravé a druhé postihnuté. Aby toho nebolo málo zdravé dieťa v 2O-tich rokoch spácha samovraždu a postihnuté dieťa jej zostane. Môžeme v tom vidieť genetiku,osud , čo len chceme… Videla som na prima zoom jeden diel- vývoj sloníčaťa .V živočíšnej ríši sa bežne stáva že keď je mláďa slabé stane sa obeťou pre dravca . Rozdiel medzi ľuďmi a zvieratami vidím v tom , že slonica síce nejaký čas smúti za svojim potomkom, no jeho ani svoju karmu nerieši.Tým nechcem povedať že máme všetko hádzať na karmu.

  12. Článek „Cesta zpět“ uvádí autor určitým příběhem.

    A tam je tato část příběhu :
    „Jednou se kralevic vydal daleko, předaleko – na lov. Zastřílet si. Jenže se dlouho nevracel. Jaká loviště asi navštívil? Dovezl tuny slonoviny či aspoň jediný jednorožcův roh? Posléze, po návratu, se docela aktivně přibližoval jen jedné z nevelkých forem kulturních akcí, ač na výběr jich bylo víc než pět či šest.

    Zádrhel – když se následník z lovu dlouho nevracel, pohádkový král vybíral nového nástupce. “

    Posléze, po návratu !!!!……..a panovník již hledal jiného, ač, jak píše autor „….. a měl syna, svého nástupce. Mladík byl nadějný, vzdělaný úměrně své době….“

    Tak to jsem nepochopil. Ten jinotaj je pro mne ukryt.

    Ten článek, až na některé úryvky – citace knih – je opravdu složitý.

    1. Pár dnů jsem byl mimo město a dnes jsem u Vendy teda dlouho. Ještě jsem otevřel článek a odkaz jsem dal dole. O čem má tato zpráva z civilizovaného světa, jakým je USA a město Minneapolis, primárně vypovídat? Že by o to, co se píše v závěru ……Lékaři jí musí postupně spravit všechny kosti v obličeji tak, aby viděla a aby mohla sama dýchat.

      Zdroj: http://zahranicni.eurozpravy.cz/amerika/174534-byla-jsem-v-nebi-tvrdi-mala-divka-popsala-jake-to-bylo/

      Dobrou noc.

      1. Tak to je pecka, přátelé. Takové svědectví !!
        …..
        Nejsem první, kdo získal zkušenost s tím, že vědomí existuje za hranicemi těla. Záblesky těchto zkušeností jsou stejně staré jako lidstvo samo. Pokud ale vím, tak jsem jediný zdokumentovaný případ, který „cestoval“ do tohoto světa v situaci, kdy:

        Nervová aktivita mozku byla kompletně nulová
        Mé lidské tělo bylo pod intenzivní medicínskou kontrolou každou minutu, a to po celou dobu během těch sedmi dnů, kdy jsem byl v kómatu.

        Klíčové argumenty, které jdou proti zážitkům blízké smrti, vycházejí z toho, že tyto zážitky jsou výsledkem alespoň minimální částečné nervové aktivity v mozku. Mé zážitky blízké smrti probíhaly prokazatelně za situace, kdy můj mozek byl naprosto nefunkční. Je to zřejmé z průběhu mé meningitidy, pravidelných CT scanů a neurologických vyšetření.

        Podle současného lékařského chápání neexistuje žádný způsob, jakým bych mohl během svého kómatu být i při sebemenším omezeném vědomí, natož abych měl nějaké superživé zážitky, které mě potkaly.

        Trvalo mi několik měsíců, než jsem se srovnal s tím, co se mi stalo. Nešlo jen o to, že jsem byl při vědomí, i když jsem byl v kómatu. Mnohem důležitější bylo to, co se mi stalo během té doby.

        Když se vrátím na začátek svého zážitku, vzpomínám si, jak jsem byl na místě plném mraků. Velké nafouknuté růžovobílé mraky, které se jasně ukazovaly proti modročerné obloze. Výše nad mraky (mnohem výše nad nimi) proudily zástupy třpytivých průhledných bytostí.

        Ptáci? Andělé? Tato slova mě napadla až později, když jsem si sepisoval své vzpomínky. Ani jedno z těch slov ve skutečnosti nevystihuje podstatu těchto bytostí, které byly naprosto odlišné od všeho, co jsem poznal na planetě Zemi. Oni byli více pokročilí – vyšší formy.

        Shůry jsem slyšel mohutný zvuk vzkvétající jako slavný chorál a říkal jsem si, zda tento zvuk tvoří ony okřídlené bytosti. (Opět platí, že jsem o tom přemýšlel až později…) Cítil jsem, že z těch bytostí ke mně přichází radost a že ony musí dělat ten zvuk, který byl hmatatelný podobně jako déšť, jejž můžete cítit na kůži. V tomto případě ale nebudete mokří.

        Vjemy dívání a slyšení tam nebyly oddělené. Mohl jsem slyšet viditelnou krásu stříbřitých těl těch blýskavých bytostí. Mohl jsem cítit narůstající radost z dokonalosti toho, co zpívaly. Zdálo se mi, že nebylo možné se dívat anebo poslouchat v tom světě cokoliv, aniž byste se nestali přímou součástí toho všeho. Vše tam bylo nějakým záhadným způsobem propojené.

        Opět připomínám, že to popisuji ze svého dnešního pohledu. Tam jsem získal dojem, že neexistuje cokoliv samo o sobě – něco jako oddělení se. Vše bylo odlišné (od toho, co jsem znal), ale současně vše bylo součástí všeho ostatního – stejně jako se prolínají bohaté motivy Perských koberců … nebo barvy na motýlích křídlech.

        Bylo to ještě podivnější. Po většinou cesty byl někdo další se mnou. Byla to žena. Byla mladá a já si ji vybavuji, jak vypadala, do nejmenších detailů. Měla vysoké lícní kosti a hluboké modré oči. Zlatohnědé vlasy rámovaly její krásný obličej.

        Když jsem ji viděl poprvé, jeli jsme společně na koni po složitě vzorovaném povrchu, který mi po chvíli připomněl vzory na křídlech motýla. Ve skutečnosti to bylo tak, že kolem nás najednou byly miliony motýlů – obrovská jejich vlna, která se nořila do lesa a zase se k nám vracela. Byla to řeka života a barev pohybujících se ve vzduchu.

        Žena byla oblečena v jednoduchém oblečení jako rolník. Barvy oblečení byly velmi výrazné – modrá, indigo, pastelově oranžová. Celé to působilo velmi živě jako vše okolo nás. Podívala se na mne zvláštním pohledem. Když jste se na ni dívali, přišlo vám, že cokoliv jste dělali doposud ve svém životě, stálo za to žít, a to bez ohledu na to, co se během něj stalo. Nebyl to romantický pohled. Nebyl to pohled přátelství. Byl to pohled, který byl mimo všechny naše představy o lásce a jejích podobenstvích, jež máme tady dole na Zemi.

        Promluvila na mě beze slov. Zpráva skrze mne prošla jako vanoucí vítr a já jednoznačně věděl, že je to pravda. Věděl jsem to se stejnou jistotou, s jakou jsem věděl, že svět kolem nás je skutečný – že to není nějaká fantazie.

        Zpráva měla tři části, a pokud bych to měl přeložit od pozemské řeči, dalo by se říci, že to znělo nějak tahle:

        Jsi milovaná a ochraňovaná bytost, upřímně a navždy.Nemusíš se ničeho obávat.Není tu nic, co bys mohl udělat špatně.

        Tahle zpráva mě zaplavila obrovským pocitem bláznivého nadšení a úlevy. Bylo to, jako kdyby mi někdo konečně vysvětlil pravidla hry, kterou jsem hrál celý život bez toho, aniž bych plně chápal podstatu.

        „Ukážeme ti tady hodně věcí,“ řekla žena opět beze slov, ale s naprosto jasnou esencí myšlenky namířené přímo ke mně.„Anebo se můžeš vrátit zpět.“

        Na tohle jsem měl jedinou otázku: „Zpět kam?“

        Vanul teplý vítr podobně jako za nejkrásnějších letních dnů. Rozháněl listy stromů a dávnou minulost jako nebeskou vodu. Božský vítr. Vše změnil a posunul svět kolem mě zase o oktávu výše – do vyšších vibrací.

        Přestože jsem měl ještě trochu schopnost řeči, tak, jak to chápeme na Zemi, začal jsem beze slov klást otázky tomu magickému větru a té božské bytosti, která stála za mnou a nebo spíše plula s tím větrem.

        Kde to jsem? Kdo jsem? Proč tu jsem?

        Pokaždé, když jsem tiše stvořil jednu z těch myšlenek, přišla okamžitá odpověď v podobě explodujícího světla barev, lásky a krásy, která skrze mě prošla jako nárazová vlna. Co bylo naprosto úžasné na těchto výbuších, bylo to, že veškeré mé otázky byly vyslyšeny. Odpovídali na ně ale způsobem, který přesahoval možnosti jazyka.

        Myšlenky přicházely přímo. Jinak, než jsme zvyklí na Zemi. Nebylo to vágní, nehmotné nebo abstraktní. Tyto myšlenky byly pevné a okamžité – teplejší než oheň a vlhčí než voda – a pokaždé, když jsem dostal odpověď, dokázal jsem plně porozumět konceptům do všech detailů, což by mi na Zemi zabralo mnoho let.

        Pokračoval jsem dál. Vstoupil jsem do nekonečného tmavého prostoru. Bylo to tak neuvěřitelně uklidňující. Intenzivní černá byla přesto prostoupena světlem – světlem, které vypadalo, že ke mně přichází z obrovského brilantního orbu, jenž jsem pocítil blízko sebe. Ten orb byl jako překladatel mezi mnou a tím, co mne obklopovalo. Bylo to, jako kdybych byl zrozen do obrovského světa. Vesmír samotný byl jako obrovská vesmírná děloha a orb, který jsem cítil, s tím byl nějak propojen.

        Pouhý začátek

        Později, když jsem se vrátil, našel jsem citát ze 17. století. Křesťanský básník Henry Vaugham, který přišel do blízkého kontaktu s tímto magickým místem, s tímto obrovským inkoustově černým místem, které bylo domovem Božství samotného.

        „Tam je, dalo by se říci, Boží temnota prostoupená světlem…“

        To bylo přesně ono: inkoustově hustá temnota, která byla prostoupena intenzivním světlem.

        Naplno chápu, jak mimořádně a naprosto neuvěřitelně tohle všechno zní. Pokud by mi někdo (a navíc ještě doktor) vyprávěl v minulosti něco takového, byl bych si naprosto jistý, že je pod vlivem nějakého klamu. Ale to, co se stalo mně, bylo naprosto vzdáleno nějaké iluzi. Bylo to reálné a vlastně ještě mnohem reálnější než cokoliv v mém životě. A to včetně svatby a narození dvou synů.

        To, co se mi stalo, si žádá vysvětlení.

        Moderní vědci nám říkají, že vesmír je jednotný – že je nedělitelný. I když se nám zdá, že žijeme ve světe plném separace a rozdílů, kvantová fyzika nám říká, že pod povrchem je každý objekt a událost ve vesmíru navzájem zcela propojen s každým jiným objektem nebo událostí. Neexistuje tu žádné skutečné oddělení.

        Před mou osobní zkušeností byla tato slova pouhou abstrakcí. Dnes je to pro mě skutečnost. Nejen že vesmír je definovaný jednotou, je také (nyní to vím) definován láskou. Vesmír, jak jsem jej zažil během kómatu (s naprostým šokem a radostí), je tím samým, o kterém mluvili Einstein a Ježíš, byť každý v jiném slova smyslu.

        . . . . . . . a pokračuje to – celé na :
        http://ceskoaktualne.cz/2016/11/zpravy-ze-sveta/neurochirurg-z-harvardu-existuji-jine-svety-kde-je-zivot-mnohem-krasnejsi/

        1. Pěkná kniha
          Spasen světlem – Dannion Brinkley, Paul Perry). Nakl. MUSTANG, Plzeň 1995.
          V jednom okamžiku jsem např. absolvoval exkurzi po chirurgickém pracovišti budoucnosti. Nebyly tam skalpely ani žádné jiné ostré nástroje. Místo toho se veškerá terapie prováděla speciálními světly. Pacienti dostávají léky a jsou vystavováni účinkům těchto světel, řekla bytost, která mě provázela, a tím se mění vibrace buněk v těle. Každá část těla se vyznačuje svou rychlostí vibrací. Jestli se tato rychlost změní, dostavuje se nemoc. Tato světla vracejí nemocný orgán na jeho charakteristickou rychlost vibrací, a tak se vyléčí každá nemoc, která člověka sužuje.
          Tyto lékařské vize mi byly servírovány jako vize vzdálené budoucnosti. Netýkaly se mého poslání vybudovat střediska, až na to, že mi přibližovaly, jak na lidský organismus může účinkovat stres.
          str. 69

  13. „Rozum a Cit (světlo a láska,duch a duše) tvoří náplň duchovního vědomí současně.Je poskládaným vnitřním světem a vytváříme jej vlastním myšlením a stejným způsobem jej i bouráme;náplň myšlení ( vědomí) nemůže zaniknout,ani se nedá skrývat v podvědomí.“

    „Nikdo nemůže vniknout do mysli Dobra,jestliže nejdříve nespoutá sexuální závislost své mysli falešné osobnosti(ega) spásnou askezí.
    Až tehdy bude zlikvidováno vše ukryté i v jeho nevědomí.“-> ztv.obřízka ducha(mysli)
    —–
    Karma = stav mysli = poměr kmitočtů(=čas) mezi duchem a duší,světlem a láskou (př.1:1,3:2,..)

    Čas je poměr sil kmitočtů.(viz.celistvý poměr kmitočtů -Lissajousovy obrazce).

    1. Zkusím to přeložit do češtiny:
      Říká se, že člověk má 3 časy.
      Jeden je ten, kolik má let. (tělo)
      Druhý je, na kolik se cítí. (duše)
      Třetí, ten je vnitřní čas, ten je nejdůležitější, podle toho člověk celý život žije (duch). Jsou 2 lidé v mém okolí, kteří se chovají celý život, jakoby jim bylo 12, resp. 17 let. Dokonce se oba neoženili (nejsou jakoby plnoletí), řidičák získali jen těžce (nepoužívají jej) a přitom mají vysokou školu – nejsou tedy hloupí. Ale celý život ty jejich názory a nápady mají na těch 12, resp. 17. let. Nikdy nedospěli.

  14. Anonym u Vendy,

    rád by som vedel, či aj Ty si ,,praštený“ vierou v Ježiška, alebo si neznaboh, či , čo ???

    Že prečo?? Lebo Tvoje ,,vsuvky“ sú väčšinou také z reálneho sveta, nie také z oblasti Medzihviezdneho priestoru, kde sa ukrývajú ,,duše“ skapatých…

    Alebo si ,,vyvrhnutou“ a oživenou Karmou Vendovou…

    Nie, že by som Ťa chcel zaradiť do škatulky č.1254 v mojej zbierke zblúdilých motýlov – emanualov, ale poriadok v spisoch , je základom práce kvalifikovaného rozviedčika TBŠ, či nejak tak-to …

    Dúfam, že chápeš ,a vieš aký je rozdiel medzi rektálnym a orálnym…

  15. Zdravím dve anonymné, které jsou spolu. Můj anonym měl přijít včera, ale nakonec skončil s nachlazením v posteli.

    Díky za Váš odkaz, moc díky. A přidávám.

    http://www.energiezivota.com/vedecke-objevy/424-fyzik-nassim-haramein-a-jeho-teorie-vseho

    Ano, a díky Bohu, více a více vědců bude pracovat bez předsudků – díky za Nassima.

    V mém odkazu lze číst:
    „Díky jeho teorii pyramidy, Jing Jang symbol, květ života, spisy východních náboženství a dokonce i Starý zákon najednou dostávají smysl. Všechno je propojeno prostřednictvím geometrie a matematických rovnic. A mimochodem, lidská historie není určitě ta, o které jsme se učili ve škole. „Máte přístup k extrémně velkému množství informací, když se díváte dovnitř. Držíte v sobě všechny znalosti,“ řekl Haramein o meditaci a zároveň to matematicky dokázal.“

    Dámy, majte sa dobre !

    Václav Žáček

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Gnosis.cz - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů / provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017