Vývoj lidstva vedl od jednoduchých celků až k současné světové civilizaci. Napadání sousedů bylo v novověku doplněno i podmaňováním vzdálených obyvatel cizích světadílů. Nesvoboda kolonialismu postupně skončila. Veřejnost Západu nyní odmítá rasismus až i zásadním způsobem. Jenže my lidé míváme snahu – když ne určovat, tak aspoň očekávat vlastní životní postupy u dalších lidí, u cizích národů.
Hledám skryté souvislosti náročného fotbalového utkání skotského a českého týmu, uprostřed března 2021. Vyloučení dvou domácích hráčů za velmi tvrdou hru a následné osočování Pražanů z rasismu, to nebylo jen tak. Vždyť ve Slavii hraje i několik černochů.
Byly doby, kdy svět obývaly lidské kmeny. Vyspělé společnosti dávné minulosti se nalézaly na Zemi jen omezeně.
Později, před více než 2000 lety, nebyla špičková filosofie přivedena k záchraně otrokářské supervelmoci. Tuším, že prospěšný postup byl Evropě nachystaný, ale nepovedlo se – k všeobecné škodě. Starověká supervelmoc své zlo rozpustila až během několika staletí. Civilizace, vybavená přátelštějšími postupy, by se oprostila od otrokářství, a následně vyvíjenou technikou a prohlubovaným poznáním by mohla dojít až ke kosmonautice, o staletí nebo i tisíciletí dřív než současné generace.
Křesťanství přinášelo pokyny k ušlechtilým životním postupům. Ovšem někdy byly Ježíšovy myšlenky šířeny násilím; středověcí šiřitelé si je neosvojili.
Agresivita pokračovala válkami, které znaly skoro všechny světadíly. K Austrálii se připomíná, že domorodí Australci se nevyznačovali bojovností indiánů ani lidí euroasijských a afrických. Dnešní protinožci si pochvalují společenské klima, které u nich vládne. Příjemné vztahy mohou být opodstatněny tajnými vlivy minulých desítek tisíc let, kdy se v jejich zemi – světadíle nevedly velké války. Původní civilizace, blízká přírodě, trvala 50 000 roků [1].
Po éře jižních národů – Egypťanů, Řeků, Římanů – se přesunul civilizační vývoj na západ Evropy. V evropském středověku se střetávali menší feudálové, ale i celé monarchie. Násilí pokračovalo i po objevení Ameriky. K evropským válkám se přidalo ovládání lidí cizích světadílů.
Z novější doby patří k velkému dlouhodobému násilí vojenské postupy Napoleonovy, ovšem současně lze hledat i pokrok, který sledoval. Měnil strnulé monarchie, či snad je chtěl násilím přebudovat ve francouzskou unii. Nevládly žádné kruté postupy proti civilistům v cizích obsazených zemích. Napoleonovi se nevyplatilo, že velikost svého válečného umění vnucoval historii. Tažení do Ruska skončilo ani ne tak porážkou, jako katastrofou. A podobný byl i jeho válečný začátek v Egyptě roku 1799.
Nakonec přišly světové války 20. století a k nim mnohé menší konflikty. Ve snaze osvobodit se od nadvlády cizinců dlouhodobě bojovalo Alžírsko a Vietnam, a mnoho dalších střetů. Ušlechtilý Ind svou zemi osvobodil bez užití násilí.
*
Tyto válečné snahy zřejmě patří ke světu, co světem je. Jsou tedy „normální“? Skryté poznání sděluje, že základní dvě vlastnosti provozování Vesmíru jsou: „svoboda a spravedlnost“. Cesty k nim vkládají bytosti svými vlivy, aniž bychom je mohli přímo sledovat. Vyhodnocovat můžeme souvislosti.
Jestliže je území obsazené lidmi, nejlépe podobných vlastností, pak příchod cizinců bývá na pováženou. Vznikají rozpory naznačující, že spravedlnost není vyřešená.
Tím přístupem zkusím posuzovat kolonialismus minulých dob, končící v nedávném 20. století. Západní státy vysvětlovaly své násilí, když vnikaly do cizích zemí, přinášením pokroku. Jenže je známá situace z Indie, ve století 18. či dřív. Britové navštívili Indii a dovezli dar některému králi – šperky. Avšak domorodí úředníci dar nepředali – byla by to urážka. Co lze dovolit dítěti, to dospělým lidem nebývá tolerováno. Indické klenotnické umění bylo o kus dál než tehdejší Británie. Ovšem západoevropská vojenská síla začala převažovat.
Roku 1498 přistály plachetnice Portugalců v Indii. Na rozdíl od Kolumbových ostrovů ve Střední Americe bylo Malabarské pobřeží Indie kulturní zemí, která tehdy v ničem, kromě vojenské výzbroje, nezaostávala za Evropou. [2]
Amerika. Španělští nájezdníci snadno přemáhali indiánské bojovníky. Domorodce zprvu brzdila pověst, báje o bílých bozích, co mají přijet zpoza oceánu. Ano, věřím, že to byl dávný předpoklad. Jenže v Evropě zvítězilo důležité křesťanství – a méně Ježíšovy přístupy ke světu.
Původně, k začátkům druhého tisíciletí, se lze dočíst o rozumných vztazích mezi veřejností a šlechtickými vládci. Jenže postupně se vztahy měnili. Ti důležití, kteří druhé ovládali a měli jim být vzorem, naopak svými většími silami – vojáky a dráby – anebo vysokým církevním postavením, jen někdy prospívali veřejnosti, poddaným. Nakonec to různými souvislostmi vedlo až k opouštění všelijaké náboženské víry. Ve 20. století už naprosto jednoznačně.
Někdejší těžké životní podmínky přisvědčovaly, že modlitba a vhodné způsoby chování pomáhají ulehčovat život. Ovšem prosebčanům jen odsud až posud, protože chudoba a neznalosti ztěžovaly možný prospěch. Například J. A. Komenský měl náročné osudy, ale o skutečnosti modrého nebe nepochyboval.
Kdežto pozdější potřebný vývoj, růst životní úrovně – přejíždět vlakem, vyšší úrody dané lepšími znalostmi, vylepšované zdravotnictví s utišujícími prostředky proti bolesti, topení uhlím, svícení petrolejem a plynem, to ubíralo náročných životních příběhů a člověk přestával ověřovat přínos modliteb. A jinak – je známo květnaté: celý den, veškeré jednání má být modlitbou. Dbát toho, co se požaduje shora.
Pravdymilovný národ řeší ledacos upřímně, pak je považovaný za nejvíc ateistický ze všech. Ovšem starověkého Boha lze uctívat různě, třeba i nápisem: „Gott mit uns“ na vojenské výstroji. Však víme, že našemu sestrojenému světu byly dány všechny možné postupy – svoboda.
*
Velká Británie měla ze všech západních zemí největší úspěchy v budování průmyslu. Pomohla světu s osvojováním techniky. V krátkosti: velkovýroba železa a oceli – i když první vysoké pece stavěli už předtím Číňané. První využití parního stroje v 17. století; na to později navazovala železniční doprava stavbou parních lokomotiv. Textilní průmysl. Mnoho jmen velkých i menších vynálezců – Dudley, Darby, Huntsman, Cort, Bessemer, Thomas, Savery, Sommerset, Newcomen, Watt, Trevithick, Stephenson, Kay, Hargreaves, Arkwright, Cartwright. Méně početní odjinud: Francouz Martin, Němec Siemens, Rus Polzunov [3].
Jenže v materialismu, jenž postupně převažoval nad Ježíšovou naukou, nestačilo Velké Británii tohle bohatnutí z mocného průmyslu. Ze zemí západní Evropy pluly do všech světadílů plachetnice, později parolodi, k jejich ovládnutí. Vojska svým násilím nutila obsazené země k podřízení koloniální politice. Však násilí bývá běžné mnoha národům celého světa.
Západ, s Velkou Británií, měl velké úspěchy ve vědě a technice ve prospěch všech, jenže o kus hůř lze hodnotit jejich někdejší politickou rozpínavost. Její následky dnes mění „starou dobrou Anglii“. Kde bude dávný přínos po případném rozpuštění, ke kterému zatím spěje? Kdo ví.
Kolumbův objev Nového světa nám byl na škodu? Navštívit zemi, chovat se nenápadně, to ano. Ale cizí zemi zabírat, ať už tamní domorodci znají tabák nebo mají jen bumerangy, to nelze chválit.
Dodržet zásadu svobody a spravedlnosti značí neutlačovat vyvíjející se společnosti. Nezabírat jejich zemi. Nenarušovat tamní způsob života. Kde bychom byli my, vyvíjející se pozemšťané, kdyby myšlenka svobody neplatila v celém Vesmíru?
Na nevelkém ostrově Sentinel žijí hodně divocí domorodci [4]. Indický stát je toleruje, však žádný průmysl nezná zdroje, které by tamní ostrůvek mohl mít. A ostrované svou agresivitou zničí každého příchozího, což jim Indie toleruje. Žijí na svém; těžko domorodcům vyčítat jejich způsob života. Pochopitelně, že civilizovanější národy nepotřebují cizince zabít, ale chránit své území mívají zapotřebí taky.
Kolonialismus byl dočasným politickým postupem, podobně jako jeho protipól – násilný rovnostářský socialismus – když základem života je svoboda. Má být svoboda.
Kolonialismus působil hrubým způsobem, a nebylo to kráce. Na 18. století navázala největšími ukrutnostmi belgická okupace Konga, v závěru 19. století. Belgická veřejnost koloniální hrůzu neschvalovala, odmítala. Později byla tato kolonie Belgii odejmuta. Počet obětí se udává 10 milionů. V 60. letech 20. století postkoloniální Belgie pomohla k vládě domorodci jménem Mobutu, jenž přivedl ke smrti prý stejný počet svých krajanů.
Ozývá se povrchní názor: „Ti kolonialisté neměli z Afriky odcházet!“ Ať už jsou různé souvislosti, zde nabízím odlišnou větu: „Kolonialisté vůbec neměli do cizích zemí přicházet!“
„Množte se a naplňte Zemi,“ pamatujeme z Bible. Ovšem nenajdeme tam sloveso: „přeplňte“. Je tedy potřebné ověřovat, zda už je země naplněná. A zásada sděluje – můžou-li v lesích žít i šelmy, pak taková země není přelidněná.
Dovedeme přemýšlet o budoucnosti, tudíž nejsme jako králíci. Nadřazující se Němci v českých zemích se snáze dostávali ke vzdělání a neradi sledovali přetrvávající velkou porodnost obyčejných českých vesničanů. Lepší je, když každý národ má svou zemi, ve které žije. Česká porodnost se později samočinně zpomalila. Ostatně duchovní poznání nabízí, že lidé, lépe znalí podstaty Vesmíru, smyslu života i jeho pokračování, budou ovládat početí svou vůlí.
Dnes už chápeme nesprávnost násilné ideologie kolonialismu. Přebytek lidí v národě uplatňovat v cizích zemích, kam se nováčci vnucovali s užitím pušek a děl, to ne. Koloniální velmoci minulosti jakoby jednaly podle zásady: „Svoboda je to nejdůležitější na Zemi. Proto ji druhým vezmeme, abychom jí měli víc.“ Ne, nic takového.
Později kolonialisté do podrobených zemí přinášeli vzdělání, železnici, úspěšné lékařství, někdy i dostatek potravin. To dělá dojem, že byl kolonialismus prospěšný? Ani tím ne. Přelidnění mnoha zemí světa je následkem vyjmenovaných přínosů. Dovážené pomůcky snižovaly dětskou úmrtnost – jak tohle hodnotit? Domnívám se, že národ s přírodními životními zvyky má mít svobodu a k velké porodnosti patří úměrně početná kojenecká úmrtnost.
Zásada svobody vyžaduje vlastní vývoj národa, byť by byl sebepomalejší. Není vhodné zasahovat, i kdyby ti vzdálení trpěli svou surovostí, hloupostí či nenávistí. Snad v případě přírodních katastrof lze hledat, nakolik pomoci. Ovšem tyto souvislosti mají smysl na oběžnici nezasažené kolonialismem. Kdežto na Zemi posuzujeme, jakým způsobem dnes pomáhat vývoji zemí, osvobozených z dlouhodobé poškozující cizí vlády.
Něco snění o technicky vyspělých zemích, které by nevnikaly do cizích vzdálených krajin. V případě potřeby surovin, které by doma nenacházely, obchodují se sousedními příbuznými zeměmi. Kdežto suroviny ze zemí přírodních národů, z cizích světadílů, ať získávají velmi ohleduplně. Nezkusím dál vymýšlet, jakými postupy se s divochy domlouvat o svolení.
Británie mohla růst zásadním způsobem. Bez kolonialismu rozvíjet svou vědu a techniku a dostat se třeba až k reaktivnímu pohonu ve prospěch vesmírných letů. Něco by jí k tomu chybělo? Pak se nabízela spolupráce se Švédskem, bohatým na suroviny. S Německem a západní Evropou poblíž – namísto krutostí kolonialismu. Jenže naše myšlení se mění jen postupně.
Obyvatelé světadílů Austrálie a Ameriky mohli žít svým přírodním způsobem. Získat novou zemi je samozřejmé, jen když není zalidněná. Opakem je vytlačování původních obyvatel. Jsme už my pozemšťané na této úrovni?
Svět je promyšleně řízený. Jednáme podle svých získávaných nápadů – a ty špatné máme opouštět během jedné vteřiny. Je známo: „Člověk je sám sobě největším nepřítelem“. To přisuzuji našim vlastním myšlenkám, vždyť v českém jazyce člověka „napadají“. Máme si dávat pozor na napadajícího nepřítele. Myšlenku promyslet, a opustit ji ihned, je-li škodolibá, sobecká, nepřijatelná. Jenže v tom nám může překážet naše touha po majetku, nevhodný chtíč, snaha být důležitý nebo naopak ze strachu neudělat potřebné. Zásadní bývá vliv výchovy v dětství, a připomínají se i následky různých způsobů zacházení s novorozenětem hned po porodu.
Jak dnes? Národy se liší svými vlastnostmi; shodný jazyk ještě z lidí nedělá jeden národ. Odlišuje je Duch národa, jak se projevuje například u Jihoslovanů.
*
Již týdny se posuzuje nepřátelství sportovního zápasu. Úspěšný fotbalový tým Slavia Praha hrál ve Skotsku proti tamnímu silnému klubu Rangers Glasgow. Slávisté – Češi, Afričané, Asijec, Nizozemec, Rumun, Ukrajinec hráli proti domácímu týmu, rovněž složenému z profesionálů více národností. Domácí tým prohrával už o 2 góly, a do hry byl vyslaný jiný hráč. Po několika minutách kopl českého brankáře do hlavy. To by nemělo potkat ani brankáře, který by se vrhal na trávu po míči, pod nohy útočníkovi. Ale aby útočník ve výskoku kopl vzpřímenou postavu, to snad byl záměr? Zranit brankáře, známého svou vysokou herní kvalitou. A pak bude vystřídaný 18-letým nezkušeným náhradníkem z lavičky Slavie. Zlý čin se uskutečnil, ale ani náhradník nedostal žádnou branku. Zkušený brankář utrpěl vážné zranění hlavy. Později uvedl:
„Kdo někdy kopal do míče, ví, že noha se vždycky dá stáhnout. Možná to řeknu blbě, ale pořád je to jen fotbal, ne? Nemělo by jít o zdraví.“
Reportér: „Roofe tvrdí, že vás trefit nechtěl.“
„Četl jsem to. Řekl, že byl u balonu první. Ale už nedodal, že mi ho vykopl z ruky, propnul nohu a trefil mi hlavu. Celou dobu mě viděl.“ [5]
Skotští nasadili velkou tvrdost, byli dva vyloučení. V Česku se objevují názory o důvodu surové hry skotského týmu. Že snad nějaký východní celek si od nich nemá odvážet úspěch. A že vůči západoevropskému týmu by s takovou surovostí nepostupovali.
Podivný byl přístup skotských pořadatelů – po zápase zadržovali hostující hráče na trávníku, nepustili je do šaten. Ne snad půl dne, jen půl hodiny. Dokonce i zraněnému brankáři brzdili důkladné ošetření. Od činovníků UEFA dostali nepatrný trest 9000 eur, což je jen zlomek měsíčního platu kdekterého fotbalisty britských klubů.
*
Český hráč při přerušení hry šel za domácím fotbalistou, černochem z Finska. Nenápadně mu řekl nějakou urážku. Černoch tvrdí, že byla rasistická, kdežto Čech to odmítá. Vznikl z toho velký skandál, který se dotýká fotbalové Británie a Česka.
Nahlédnu na dva skryté rozpory. U skotského týmu sleduji vlastnosti dané bojovným Duchem národa, který pomáhal velkým britským úspěchům vůči cizím světadílům. A ve sportovním zápase zápolivost vedla k prudkému nepřiměřenému násilí vůči vyhrávajícímu českému týmu.
Ale současně Západ dbá nápravy skončené minulosti koloniálních časů, dlouho spojenou s rasismem. Omlouvají se klečením na začátku sportovního zápasu. Má vyjadřovat zásadu: „na černošských životech záleží.“ Tento způsob omluvy černochům přišel do západní Evropy z USA.
UEFA potrestala údajnou rasistickou urážku trestem dlouhým 10 zápasů. Dosud nikdy tak velkým trestem rasismus netrestala, dočítám se. Přesto v Británii čekali ještě delší trest za zmíněnou nadávku, přitom snad ani nedokázanou. Ošemetné je, že Skoti a Angličané hodnotí čin podle jim známých zážitků, podle jejich minulého rasismu a kolonialismu.
V Česku posuzujeme, že uražený černoch, který později na chodbě, půl hodiny po zápase udeřil na oplátku pěstí do obličeje Čecha před svědky, za to dostal menší trest – 3 zápasy. A podobně nevelký trest vyloučení na několik dalších zápasů černošskému útočníkovi, který těžce zranil bělošského brankáře.
Hodnocení českého advokáta, experta na sportovní právo:
Útok pěstí nebyl v emocích, vedený bezprostředně po urážce. Byl promyšlený a připravený, což je závažná věc. A pokuta devět tisíc eur je pro klub tuze směšná. [6]
Přestupek už byl posouzen, potrestán evropským fotbalovým sdružením UEFA. Čech – 10 zápasů nesmí hrát. Skotský útočník, zranivší českého brankáře kopem do hlavy ve výskoku – 4 zápasy a černošský Fin za úder pěstí – 3 další zápasy nesmí hrát.
Češi se domnívají, že úmyslné zranění nebo pak rána pěstí do obličeje, až po utkání, mají být trestané mnohem víc než slovní urážka.
Namísto omluvy přicházejí nenávistné, jistě anonymní výhrůžky od skotských fanoušků Rangers:
„Měl ti tu hlavu ukopnout! Měl ti zlomit páteř!“ [5]
Rasistické urážky zase vkládají na internet agresivní pražští fandové.
Jak s českým přístupem? Český stát nemá za sebou nějakou svou výbojnost proti cizím zemím, natož rasistický kolonialismus, a tak české týmy se nepotřebují omlouvat klečením na začátku sportovního zápasu.
Západ vyžaduje, aby se jim ostatní podřídili? V USA byl zabitý, možná udušený černoch při policejním zásahu. Následně vymysleli, v boji proti svému zbytkovému rasismu, nutnost pokleknout při začátku sportovního zápasu. Přitom kleknutí je přímým úkazem podrobení se, leč náprava vyžaduje jiné postupy. Lepší bydlení potřebným? Nesobecké učitele životních přístupů neznalým lidem? Promyšlenou náplň života, a to rozhodně bez filmů, jež nepřímo navádějí ke zločinům?
*
A nyní, proč to zde probírám? Duch národa udržuje své vlastnosti dlouhodobě. Český národ dovede bojovat, jak předvedli například vojáci na východní frontě, za 2. světové války, nebo letci při obraně Británie. Rok 1938 nám nebyl určený k obranné válce; že německý nacionální socialismus zaútočí na sovětský, bylo určeno jinde. A bránit se válkou proti invazi roku 1968 by bylo úplně nesmyslné – zde bez dalšího zdůvodňování.
Český národ dodává fotbalu a hokeji velmi úspěšné brankáře, i do ciziny. Útočnost není duchovně vyspělému národu vlastní.
Ale jiný je Duch skotského i irského národa, rovněž angličtí fanoušci bývají velmi bojovní. I taková vlastnost bývá na světě potřebná, pokud jí není moc.
Britové a Američané ale i další západoevropané reagují na svou nehezkou minulost kolonialismu a otrokářství, jež zničilo desítky milionů životů. Dnes sportovci klekají před začátkem zápasů, ale vzniká i podezření, zda to není odvádění od důležitějších nebezpečí, které před národy stojí.
Neodbytně vyžadovat, aby stejně postupovali sportovci vzdálených zemí, může být příkladem pánovitého Ducha postkoloniálních národů. Češi rozhodně za zvěrstva rasistického kolonialismu nemohou.
Je vhodné rozlišovat rasismus a nadávku. Rasismem je především obsazení cizí země, protože tam prý žijí nějací podřadní lidé. Británie, Francie, Španělsko, Holandsko, Belgie a další západní státy kdysi podkládaly svůj kolonialismus rasismem. Na evropské pevnině se ze států a národů kolonie víceméně nedělaly.
Má snad mimořádná aktuální ostrovní nenávist ke Slavii něco společného s tím, že český profesionální klub patří majitelům z jiné asijské rasy? Snad nejde o další součást obchodní války mezi USA a Čínou.
Odkazy
[1] Kolonisté zmasakrovali australské domorodce 21.6.2019
[2] Dějiny kolonialismu – Walter Stamberger. Vyd. Orbis, Praha 1963, s.18
[3] Zrození velkých vynálezů – František Jílek. Vyd. Práce, Praha 1988
[4.a] Utajená místa na zemi s absolutním zákazem vstupu – magazin.cz, 24.2.2018
[4.b] Chtěl šířit křesťanství, stříleli po něm z luků. Izolovaný kmen nejspíš zabil Američana – 21. listopadu 2018
[5] HROZIVÝ ZÁKROK. Rudý faul Kemara Roofa z Rangers na slávistického gólmana Ondřeje Koláře – idnes-cz, 14. dubna 2021
[6] Tresty od UEFA jsou výsměch. Právník Štovíček radí Kúdelovi, ať se rve – idnes.cz, 16. dubna 2021
Bohumír Tichánek
Poslední články autora:
