Máme dost jídla, zde v Evropě i dost pití. Svou civilizací však jdeme od desíti k pěti. Leckdy si všeobecný úpadek nepřiznáme. Víme, že účinnost různých technických zařízení se zlepšila. Využití benzinu – spotřeba v osobním autě nám za desítky let klesla z běžných více než 10 litrů/100 km třeba na polovic. Co dřív osvětlila neúsporná žhavená žárovka o příkonu 100 wattů, dnes zvládne LEDka možná desetiwattová. Může sloužit i desítky roků, nezkrátí-li výrobce její životnost předem.
Avšak naše budoucnost nezávisí na dostatku nafty či osvětlení, ale podmiňují nás vzájemné vztahy a – příroda. Důležitost různých vlivů poznáváme z výsledků existujících a i neexistujících národů a civilizací; ať už byly vztahy mezi tamními lidmi jakékoliv. Když nedokázali získat klidnou soucitnou filosofii, postupně se rozpustili – Řím. Když jim příroda poskytovala prostředky jen na přežití – pak svým vývojem ustrnuli, nemohli dál – Eskymáci. Anebo pokud nemuseli v potu tváře získávat potravu či se připravovat na zimu, i tehdy lidé převážně přešlapovali na místě. Jen málo hledali něco nového, nemuseli tolik moc usilovat. Byly i kultury, které si zničily přírodu. Zanikly suchem; mohlo to být následkem vytěžení jejich lesů nebo pralesů. Spasením porostu dobytkem.
Posouzení kvalit lidí z přírodně žijících kmenů, to už vyžaduje přihlédnout k samotnému smyslu života, k významu lidského výskytu na Zemi. S tím pak souvisí víc různých, odlišných přístupů a názorů. Hledajících nebo znalých, zakopávajících či očišťujících.
Ale, jak tomu bylo a je, mezi námi v Evropě? A jakým způsobem kdo do ní patří?
Evropa
Někdy nerozlišujeme dva pojmy – západní civilizace a Západ. Podobná dělení nezahrnou všechny souvislosti, přesto se pokusím o nejstručnější rozlišení.
Západní civilizace
Do západní civilizace zařadím národy s obdobnou kulturou a provozováním státu.
Výtvarné umění, ať v Holandsku, Itálii nebo Rusku, znalo malování olejovými barvami na plátně. To se liší od černobílé kresby, odedávna důležité součásti čínské kultury.
Klasická hudba ať Beethovenova a Verdiho nebo Dvořáka a Čajkovského spočívala na stejných základech. Liší se od hudby indické, od čínské opery nebo arabského pojetí.
Konečně, v tomto krátkém uvážení – jak s politikou? Státy evropské – západní civilizace – dbaly dědičného šlechtictví. Švédsko, Uhry, Rumunsko; od Portugalska až po Rusko.
Narozdíl od Číny, která spravovala státní záležitosti odlišně. Šlechticem byl ten, kdo se zasloužil o císařský stát, ale co potom jeho syn? Buďto se sám nějak zasadil a prosadil ve prospěch čínského státu, anebo potomkům urozenost brzo končila.
Západ
Nyní k odlišnému pojmu – Západ, s velkým Z. V západní Evropě jsou státy, které to dlouhodobě vedou společně a slovanské Čechy si znovu připomněly až v posledních staletích. Přece Praha byla důležitou součástí Svaté říše římské, zřejmě to tedy bylo německé město…
Tento renomovaný spolek zahrnoval především německé země, ale kdysi i dnešní Belgii, Česko, Nizozemí a Rakousko. Ve středověku bylo České království snad nejprestižnější politickou částí říše. Často se na pražském královském dvoře mluvilo německým jazykem, a jen v krátkém období se čeština prosadila dokonce jako důležitý evropský jazyk. Ovšem původní český královský rod Přemyslovců byl slovanského, domácího původu. Vymřel roku 1306 a nahradily jej tři generace rodu lucemburského, až z dálky, od Francie.
Úspěšný uherský, ale málo úspěšný český král Zikmund, čtvrtý a poslední zmíněného rodu, čelil velkému náboženskému povstání. To bylo v 15. století. Po popravě křesťanského reformátora Jana Husa na kostnickém koncilu (1414 až 1418) Češi odmítali Lucemburka s jeho neurčitým podílem na popravě uznávaného kazatele. Proti husitskému hnutí bylo postaveno až pět křížových výprav; všechny však skončily porážkou. Od té doby se český národ podvědomě odpoutal od západních národů, posoudil historik František Palacký.
Mezi námi Čechy se najdou i tací, kteří tvrdí, že jsme Západem. Jen málo rozlišují mezi dvěma pojmy, jak jsem se výše rozepsal. Bezpochyby jsou Západem Španělé, Francouzi, lidé z Beneluxu, Švýcaři a další. Ti však soudí, že Poláci, Češi či Ukrajinci jsou Východem. A teprve my zase rozlišíme, co je střední Evropa, kdysi ovládaná Habsburky z Vídně – jen krátce kdy z Prahy – a co je východní Evropou: například Moldávie či Bělorusko.
Dalším rozdílem je osvojování světa, západní kolonialismus. Objevením Ameriky Evropany začíná historické označování přelomu středověku a novověku. Politováníhodný kolonialismus poškodil svět, což je jiné téma. Atakoval Afriku, Ameriku, Asii a Austrálii, kdežto mimo byla střední a východní Evropa.
V 16. století čínský císař zastavil další sbližování se světem, které uskutečňovala jejich úspěšná mořeplavba. Čínský zámořský obchod kdysi míval výborné výsledky. Čína provozovala plachetnice nepoměrně větší než Evropané. Ukončením dálkových plaveb se možná uchránili od provozování kolonialismu, se kterým tehdy západní Evropa začínala. Pokus obsadit blízké ostrovy vojenskou invazí jim znemožnila japonská příroda; bouře zničila chystaný výsadek.
Lidské vlastnosti podle geografie
Důležitou součástí Západu, méně pak celé západní civilizace, je objevitelství. Jak ve vědeckých objevech, tak v technickém pokroku. Nejen v poznávání cizích krajin, ale pak i v jejich podmaňování.
Jen v něčem měli zásadní úspěchy i Rusové. Dočteme se o krakování ropy, o radiovém vysílání, o raketové technice i ve prospěch kosmonautiky a i další jejich úspěchy. Firmu AMPEX založil ruský emigrant Alexandr Matvějevič Ponjatov (A-M-P-EX). Georgij Botezata jako první úspěšně zkonstruoval vrtulník a stejně tak sériovou výrobu zahájil etnický Rus Igor Sikorsky. Sem tam i další technická prvenství.
Především však táhli vývoj techniky a vědy Francouzi, Britové, Němci a další západní národy. Britské úspěchy:
- Velkovýroba železa Dudley, Darby, Huntsman, Cort – i když první vysoké pece stavěli už předtím Číňané. Ocel – Bessemer, Thomas a též Francouz Martin a Němec Siemens.
- Využití parního stroje už v 17. století – Savery, Sommerset, Newcomen, později jeho zdokonalení Jamesem Wattem, a své vnesl i Rus Polzunov. V mnoha národech vznikaly nápady, a k tomu byli vynálezci okrádaní a kradoucí, tak jako v britské kolébce.
- Základ železniční parní dopravy, lokomotivy – Trevithick, Stephenson.
- Textilní průmysl Kay, Hargreaves, Arkwright, Cartwright.
A nyní konkrétně, proč tomu tak je? Má to rozpoznatelný důvod, anebo to tak je a hotovo? Slované Ciolkovskij, Komenský, Koperník, Lomonosov, Mendělejev, Tesla, oproti mnohem většímu počtu jmen skvělých badatelů ze západu Evropy.
Příčinu si dovolím hledat v potřebných vlastnostech, které si národy upevnily svými životními způsoby.
Příčiny odlišné výbavy
Dávným Germánům se přisuzuje lovecký způsob obživy. To nám připomínají i německá slova převzatá ze slovanského jazyka. Snad tahle – pluh (Pflug), rež (Roggen), sít (säen), sázet (setzen), stáj (Stall), mléko (Milch). Usazující se lovci ta slova původně nepotřebovali. Nejspíš i francouzské slovo – serpe, zahradnický nůž, kosíř, má něco společného s původními Slovany. S českým srp, v ruštině серь (čti: sěrj). Případně i serpek – jakýsi prý srp na dlouhé násadě coby vinohradnická potřeba.
Pak, které vlastnosti potřebovali lovci mít? Nejen hbitost, rychlost a vytrvalost, ale důležitou výbavou musela být chytrost k přelstění lovené zvěře. Pasti promyslet tak, aby zvíře před nimi nezaváhalo. Bez důkladného promýšlení by úspěchy nebyly. Kterým směrem se ke zvířeti plížit, jak uzpůsobit nutnou spolupráci, jakou tvrdou ranou zvíře dorazit – stěží ohleduplně, nýbrž důkladně. Promýšlet, do které zmoliny hnát kořist, kde nachystat to či ono, aby zvíře nic nevytušilo. Někdy nám zoologové vysvětlují, jak dovede být zvíře chytré, když má dosáhnout svého záměru. A jejich chytrost musí být překonaná ještě větším intelektem lovcovým.
Nyní ke Slovanům. Byli připoutáni k zemi – chov dobytka a pole, pastýři a rolníci. Vůči pěstovaným rostlinám byli ohleduplní; bývá třeba dbát jejich křehkých potřeb. Zda vyžadují vlhkou půdu, anebo jiný druh zase suchou; lstivost by méně pomohla. Jak chovný dobytek svou péčí uchránit před nebezpečím, před nemocemi a nikoliv jak ho pronásledovat a ulovit.
Nabízí se, že k ulovení zvěře bylo třeba víc přemýšlení a lstivosti, než bývá nutné k setí, plení a sklizni plodin a k chovu domácích zvířat.
Podobně i kočovné kmeny bývaly energičtější a útočnější, kdežto zemědělství se bez toho spíš obejde.
Naopak k chovanému zvířeti nebo pěstovanému obilí nutno mít větší starostlivost, která však nebývá potřebná k lovu.
Každé jablko je třeba nejprve opatrně a jemně odtrhnout od větvičky, potom opatrně a jemně zabalit do papírového obalu, aby v zimě nezmrzlo, potom opatrně a jemně uložit do proutěného koše a ještě potom – už na půdě – opatrně jemně vyjmout z koše a uložit na podlaze jedno jablko vedle druhého, ale tak, aby se vzájemně nedotýkala. Ta jemná opatrnost nebo opatrná jemnost je pro ovoce nezbytná. [Jaro 1941 – Ida Finková. Odplouvající zahrada – s.34. Překlad Lenka Daňhelová. Nakl. Barrister & Nakl. Barrister & Principal 2012. Orig. Wiosna 1941, vydána 2009]
Následky
Národy se liší svými vlastnostmi, to je vzájemně odděluje. I blízcí Češi a Slováci se různí tím či oním, natož třeba Finové a Italové. Může nás rozlišovat temperament, tah za jeden provaz – vlastenectví, smysl pro pořádek a pro legraci, pýcha, zodpovědnost nebo agresivita. Pravdivost nebo chytrost, jednoduchost nebo lstivost. Podstatu odlišností můžu zobecnit pojmem – Duch národa. Přitom které národy spolu dobře vycházejí, a které si neimponují, zde nesleduji.
Rozlišení původních lovců nebo zemědělců, s důrazem na vlastnosti získané dlouhodobými potřebami toho kterého způsobu života, mne vede k názoru:
Početnější úspěchy Západu ve vědě a technice, ve srovnání s ostatní Evropou, plynou z dávných, dlouhodobě vypěstovaných vlastností a to následkem lovu živých tvorů – zvířat.
Zásadnější než věda a technika
Nejdůležitější potřebou nám může být klid v mezinárodních vztazích. Porozumění mezi různými státy, to svět nyní potřebuje mnohem víc než další vědecko-technické úspěchy.
Podle TGM – státy pokračují těmi prostředky, kterými vznikly. Nabízí se, že podobně tomu bývá i s národy. Duch národa přetrvává.
Světovému míru, zmírnění napětí, svědčí spíš národy klidnější, trpělivější, kdežto národy s energickým – tedy loveckým duchem, k takovému zásadnímu osudovému úspěchu lidstva mají o kus dál. Nám bývá potřeba víc samostatnosti.
Bohumír Tichánek
Poslední články autora:
