PAŇÁCA – Pierre Jean de Béranger (1816)

Narodil jsem se paňáca,
    otec mě začal cvičit,
nakope mi a naplácá:
    uč se ohnout a vztyčit!
        V nohách hbitý jsem,
        třesu panděrem.
    Otecko mi nabančí:      
Čekej, kdo zavelí,
        Paňáco příteli,
    a každému zatanči!

Matka nejdříve plakala,
    když viděla mou cestu,
pak oblíkla mě do gala,
    z matrace šila vestu:
        Abys dospěl výš,
        musíš lomit kříž,
    po proudu jen hezky pluj.
Čekej, kdo zavelí,
        Paňáco příteli,
    a každému zatancuj!

Spokojen šel jsem po práci,
    za šlechticem jsem došel,
ten dal mi místo v paláci
    za pejska, který pošel.
    Já jsem všechno snes,
    skákal líp než pes.
Šašci div se nezjančí.
Čekej, kdo zavelí,
        Paňáco příteli,
    a každému zatanči!
 
Najevo vyšlo, že můj pán
    je dědic v druhé řadě,
nikým už nebyl nikam zván.
     Pátral jsem po náhradě.
    Když pán zkrachoval,
    radši od něj dál!    
Jiného teď oslavuj.
Čekej, kdo zavelí,
        Paňáco příteli,
    a každému zatancuj!
 
Sotva jsem začal tancovat,
    první zas nabyl slávy.
Zatančím jemu zase rád,
     dyť já jsem hrozně žravý
         Dýchám toho vzduch,
         koho má rád Bůh.
    Střídají se na planči.
Čekej, kdo zavelí,
        Paňáco příteli,
    a každému zatanči!

Ať přijde kdo chce, zaskáču,
    když dobře platí sluhu.
Jím, piju za dva, nepláču,
    jde mi to takhle k duhu.
   U nás skáče se,
   když to vynese,
málokdo je soupeř můj.
Čekej, kdo zavelí,
        Paňáco příteli,
    a každému zatancuj!

    ~    ~    ~