Propagační politika Beneše, Masaryka a Štefánika vedla ke zrodu Československa. K tomu další Češi v popředí, méně slavní. A přes sto tisíc vojáků – legionářů, kteří žijí v paměti svých rodin. ~ ~ ~ Emigranti přesvědčovali západní velmoci, že Rakousko-Uhersko je třeba rozložit. Pochopitelně k tomu myšlenkové a slovní přesvědčování nestačilo. Každá země sleduje (nebo má sledovat!) své zájmy a o USA je to známo v prvé řadě. Mocnosti si od rozpadu soustátí slibovaly do budoucna ztrátu blízkého spojence císařského Německa.
Jak bylo v Rusku?
… Ví car o všem, co se děje jeho jménem, nebo neví? Podpisuje tisíce rozsudků smrti, aniž by uvážil, co tato strašná čísla znamenají? Ať ví, či neví, ať uvažuje, či neuvažuje, v každém případě budou oficelní obhájci a ti, kdo právnicky obhajují carismus, mít těžkou úlohu, budou-li ještě dále chtíti hájit práva absolutního monarchismu. A tento car dal svolat mírový kongres haagský!
Vím, že vina nepadá jen na cara a jeho vládu; veliká část společnosti, nejen nevzdělané, nýbrž i vzdělané – (terorističtí úředníci patří k inteligenci) – schvaluje bílý teror, přeje si ho a provádí jej.
Slovanské problémy – T. G. Masaryk. Státní nakladatelství. V Praze 1927
Dalším západním záměrem bylo nahradit padlou ruskou monarchii modernějším kapitalistickým státem. K tomu musel být zničen vznikající režim, který chystal úplně nové vztahy mezi lidmi.
Nezbožňovat zboží a peníze – hmotu; to se nelíbí neviděným silám, které dlouhodobě ovládají Zeměkouli. Vojáci dvou států, které roku 1871 válčily proti sobě – Prusko a Francie, se spojili v zásahu proti pařížské Komuně. Ta, oproti tomu, co známe ze socialismů 20. století, pouze stanovila nejvyšší dovolené nájemné, ceny potravin a cenu práce. Nesáhla na peníze bank, neznárodňovala. Následoval masakr 20 000 nevinných komunardů.
Křesťanství v carském Rusku účinkovalo více méně podobně jako v jiných evropských státech. Lenin, se svými mimořádně silnými duchovními vlivy, vyrostl k tvrdosti pod vlivem západního ateismu a nejspíš i neschopnosti a lhostejnosti křesťanského pravoslaví prosadit Ježíšovy myšlenky. Když neviděné síly dlouhodobě ovládají Zeměkouli, a přitom existuje návod, jak se jich zbavit.
Bolševický režim byl poučený z krutého konce nenásilné pařížské Komuny 19. století; chápal nutnost vojenské obrany. Západ, i například Japonsko, vysílal do Ruska své vojáky, aby zničili zlý bolševický režim.
Česká republika nedávno neúspěšně intervenovala v Afghánistánu, pod vedením Spojených států amerických. Jenže to byla jen naše malá invaze do vzdálené země.
Kdežto několikaletá agrese českých legií, na ruském území, byla nejsilnější intervencí proti vznikajícímu státnímu režimu v cizí zemi. Jakou příčinou byla podmíněná, zde nerozvinu.
Naši slavní političtí emigranti přesvědčovali západní velmoci ke svému cíli; bylo to vše? Ne. Byl to až vojenský legionářský zásah, který podstatně pomohl snahám o založení vlastního státu – Československa.
Něco zážitků, vzpomínek legionářů
—
„Tondo poslouchej,“ povídá Franta. „Neslyšíš něco divnýho?“
„Františku, jak divnýho?“
„No zkrátka něco jiného, než jsi zvyklý slyšet,“ naléhal Franta.
„Nic divného neslyším,“ povídal Tonda.
„Přesně tak, všechno je tu pořád stejné, vše stejně zní, stejně vypadá, téměř pravidelně nás stejně ostřelují.“
Parní lokomotiva stejnoměrně syčela, vagony se stejně kymácely po trati v jednotvárné krajině, kde se střídaly les, pláň, močál, les, louka, les, močál, pláň…
„Potřebujeme nějaké vzrůšo, to je to,“ dodal Franta.
Přišla opět nějaká železniční stanice. Bylo pozdní odpoledne a jemně se sypal z oblohy sníh. Vlak jel pomalu přes výhybky a kolem nástupiště, kde čekali místní obyvatelé na osobní vlak, aby je dopravil snad domů z nákupů či z práce. Naše těpluška měla otevřené dveře, kamínka hřála naplno a najednou dva páry českých rukou uchopily venku stojící cestující za lokte a vyšvihly ji do vagonu. Byla to žena, jak se říká, krev a mlíko a to v nejlepších letech. Měla dvě tašky, z nichž jedna zůstala na nástupišti. Vyděsila se a ani nestačila zařvat, když se za ní přivřely dveře. Zato zařvala v zápětí, když z ní čtyři ruce začaly strhávat šaty. Díval jsem se na ten zápas z mé palandy v němém úžasu. Jura seděl v koutě vagonu s rukama na uších, aby nic neslyšel a dělal, že nic nevidí. Tondovy a Frantovy přišli na pomoc další dva bratři. Žena křičela a zmítala se, ale nic jí to platné nebylo, neboť hluk lokomotivy, která nás teď vezla serpentinami do kopce a hluk vrzajících vozů ji přehlušil. Byla povalena na podlahu vozu. Tři ji drželi za končetiny a další se na jejím bezvládném těle sexuálně uspokojovali. Jeden za druhým. Do toho se ozývalo: „To máš za všechny útrapy, které tvůj národ na nás páchal. Kdo ví, jestli tvůj otec, bratr nebo manžel na nás také nestřílel…“ Když bylo po všem a muži ukojení, zaznělo k mé osobě: „Mladej, máš ji připravenou.“ To už náš vlak jel po jakési rovině, obnažená žena ležela roztažená na zádech a těžce vzdychala, šaty měla servané vedle sebe, vlasy rozcuchané. Byla vysílená a nemohla se ani hnout. Měla vidět na bílém těle krvavé kousance, na krku, ramenou a na ňadrech. Zachtělo se mi ženy. Je známo, že je-li sexuální podnět silný, rozum jde stranou a já se snažil zapojit rozum. Jak rád bych se teď miloval se Zinou a Zlatou, ale i se statkářkou Matrenou. Vůbec by mi teď nevadil Matrenin masitě tukový břišní převis. Jak rád bych ty ženy uchopil a přivinul k sobě! Lačnil jsem po té rozkoši, kterou jsem pil ze rtů a klínů Ziny a Zlaty; hořel jsem po ženské přítulnosti, která mne tak omámila. Vzpomínal jsem na Matrenu a jestli pak k ní dodali někoho jiného za mne a jestli ho také znásilnila. Také jsem chtěl teď ženskou, ale za takovýchto okolností a podmínek, které byly vidět ve vagonu, se mi to hnusilo. Chlapi se ukojili a v těplušce to bylo cítit kozlovinou, spermatem. Když jsem se k ničemu neměl a jen tupě a zamyšleně civěl z palandy na pokořenou ženu, tak chlapi otevřeli dveře a bezvládné tělo vyhodili ven do sněhu. Projížděli jsme zrovna lesní pasekou a všude ve sněhu bylo vidět spousty vlčích stop. Že žena nepřežila, je víc než jasné.
Jelo se v tichosti dál, jen parní lokomotiva stejnoměrně syčela, u stropu plápolaly dvě petrolejové lampy a každý v těplušce si pravděpodobně v mysli promítal předešlou krutou scénu. Byl klid jak po boji v bitvě u Zborova, jenom kola vozu pravidelně klapala v mezerách mezi kolejemi, až někdo do ticha slovně prohodil, že by nechtěl, aby byla ještě válka. Další se přidal se slovy, že válka je zajímavá hlavně pro ty, co se jen dívají. A další se přidal, že vojna je špatná, protože za války voják nezná rozdíl mezi mým a tvým a nemá úctu před — s.89
Než vzniklo Československo aneb Každým krokem číhala smrt – Jan Dvořák. Nakl. Svět křídel, Cheb 2018. Náklad 700 výtisků.
Je vidět, co válka udělá ze slušných mužů. Například z obyčejných moravských vesničanů.
Viděli své kamarády v boji umírat, v utrpení, když zabíjeli protivníka (který jim nic neudělal, tak jako oni jemu) – puškou, bajonetem, nožem. Děla trhala končetiny, k tomu kaluže krve, bolestný křik nebo řev, skelný pohled umírajícího. To vše je přivedlo k vražedné otrlosti vůči civilistovi, vůči ženě.
Zahraniční intervence sice neporazily bolševiky, jenže přispěly k jejich tvrdosti. A zvyšovaly strádání ruských občanů.
Ruská země v bolestech porodila Československo. Předepsané úsilí zničit bolševickou revoluci nutilo české a i slovenské vojáky – legionáře, aby prodlévali v Rusku. Jejich účast byla podstatná pro vznik Československa. Se související potřebou bojovat, zabíjet, pokračovat ve válečnictví.
Kromě československých legionářů bylo potřeba i jejich soupeře. Jinak by TGM neměl argument pro vznik RČS – Republiky československé. A Rusko, jako soupeř, trpělo, vždyť invazní jednotky bojovaly na rozlehlém ruském území.
Bohumír Tichánek
https://www.tichanek.cz/
https://vasevec.parlamentnilisty.cz/uzivatel/tichanek/blogy
Poslední články autora:
