Kam má emigrovat bílý muž, ptá se na blogu iDnes Jan Papež po zážitcích v nemocnici v Kapském městě. Svět je v pohybu a do západního civilizačního okruhu se z Afriky a Asie valí černošští, arabští a asiatští přistěhovalci. Přinášejí s sebou svůj způsob myšlení a života a na základě politiky multi-kulti, neboli rovnosti kultur, si jej zde žijí. Způsob myšlení a života, který z primitivismu evropskou civilizaci vyzvedl, je tím zpochybňován, rozkládán a tím i celá současná západní civilizace.

Jan Papež se dále hypoteticky ptá. Co se stane, nastěhuje-li se deset tisíc „bělochů“ na pustý ostrov a co tam najdete po deseti letech? Najdete tam nepochybně konsolidovanou civilizaci. Nastěhuje-li se na stejný ostrov deset tisíc černochů (Arabů, Rómů), co na něm najdete po deseti letech? Autor se domnívá, že rozdíl stavu na těchto hypotetických ostrovech by byl odvozen od vrozeného, tedy dědičného sklonu bělochů k aktivitě, práci, k schopnosti se organizovat. Vypadá to věrohodně, ale tato „pravda“ je odvozena od materialistického způsobu myšlení autora! Byl přece již rozluštěn a vyhodnocen genofond světových ras a národů. K překvapení genetiků není mezi DNA různě vyspělých národů, kromě šesti okrajových genů, vkládajících jedněm např. vousatost nebo jiným sklon očí, prakticky žádného geneticky fixovaného rozdílu.

Tento překvapující nález ukazuje, že původ lidstva je skutečně odvozen od jediného genetického vzoru, onoho mýtického Adama. Tímto výsledkem je také vyloučena pravdivost evoluční teorie nahodilého vzniku člověka, který měl vzniknout „šťastným“ křížením různých druhů opic za neustálého „bušení“ pozměňujícího mutagenního záření do DNA člověka.

Je tedy nutné se zamyslit nad tím, že přesto, že dispozice k civilizačnímu vzestupu měly všechny národy, proč některé uvízly na úrovni lidojedů, jiné ve středověku? A proč současná moderní civilizace, se všemi přednostmi i neduhy, vznikla právě jen na určitém území, když genofondem to není! Je-li na základě rozboru DNA jisté, že vyspělost západní civilizace „nezapříčinil gen bílé kůže“ jejich obyvatel, tedy hmotný genofond, je jedině možné hledat iniciátora vzestupu civilizace hledat v oblasti nehmotných energií neboli v oblasti idejí. Ty usměrňují procesy cítění a myšlení v duších lidí a umožňují tak jejich synchronizaci.

Na základě vývoje dějin lidstva snadno zjistíme, že současná pokrokem poznání vyspělá civilizace vznikla jen na území, na kterém byl domovem anticko-křesťansko-židovský duchovní okruh myšlení a pojímání světa! V něm sice dva tisíce let trvale zápolilo o moc katolické pojetí světa se svou zevností a větší měrou antiky a křesťanství evangelické, více dovnitř obrácené. Křesťanské reformační hnutí, odmítající jako zdroj poznání cokoliv jiného než bibli, mírně vrátilo katolické pojetí křesťanského poselství od antického k židovskému. Židovské pojetí světa a lidstva celý starověk a středověk oponovalo a dodnes oponuje oběma křesťanským směrům. Touto oponenturou znemožnilo vlastně jejich stagnaci. Všechna jiná světová náboženství (varianty buddhismu, animismus, islám) umožnila na místě své dominance pouze vznik takové civilizace, kterou tam nalezli moderní evropští objevitelé a mořeplavci. Nutno připomenout, že ateistické popírání existence nehmotných dimenzí reality se nikde mezi neevropskými národy neobjevilo. Nikde také nevznikla civilizace, která by stála na duchovních základech ateismu neboli na popírání existence nehmotných dimenzí reality.

Z výše uvedeného tedy logicky vyplývá, že původ jakékoliv lidské civilizace a kvalitu její úrovně musíme hledat v míře kvality těch energií, které řídí nevědomí na ní se podílejících lidí. Jinak řečeno, stavební kameny každé civilizace nejsou hmotné podstaty. Jsou to energie nehmotného typu, které konstituují archetypy, stereotypy a axiomy podvědomí, neboli paradigmata cítění a myšlení rozhodující masy lidí v ní žijící.

Tyto neuvědomované archetypy, stereotypy a axiomy podvědomí, cítění a myšlení lidí mají, jako vše existující, svou „domovskou“ vibrační úroveň. Je to nehmotná duchovní dimenze se svými zdroji energie, idejemi. „Pohonnou“ duchovní silou jak jednotlivého člověka, tak celých národů, jsou tedy jen energie duchovní dimenze světa, které jsou dodnes doménou fenoménu zvaného náboženství.

V hmotné dimenzi se duchovní energie manifestují jako ochota lidí „dělat něco zadarmo“!!! Tímto logickým postupem jsme dospěli k znovuobjevení staré antické pravdy, citované často T. G. Masarykem a jinými: „Státy a civilizace vznikají v důsledku přijetí ideje masou lidí. Trvají jen tak dlouho, dokud tato idea v dané mase lidí žije.“

Dalším pravidlem bohužel je, že souborů duchovních pravd se po jejich rozšíření s mimořádnou chutí chápe typ lidí, které je možno nazvat „organizátoři duchovnosti“. Obvykle je ještě dále upraví a změní v nástroj politické manipulace. Tito organizátoři duchovnosti mají většinou jednu vadu. Jsou jako ukazatelé u cesty, které ukazují správný směr, ale sami nikam neběží. Tento druh věřících je původcem všech nešvarů, vzniklých jakoby z náboženských příčin.

Ne z náboženství a vyznání duchovních hodnot (idejí), ale od organizátorů víry povstávají všechny politické následky, které lidé s temným duchem přičítají náboženským přístupům! Přes tuto historickou zátěž, pro jedinečnou schopnost náboženství přivádět do duše člověka smysl jeho bytí a energie z úrovně idejí, jedině náboženství byla, jsou a budou výhradní silou formující národy a civilizace!

Pochopíme-li tento aspekt, vyjeví se nám příčina krize současného západního civilizačního okruhu. Rozhodně netkví v nedostatečném růstu hrubého národního důchodu, jak stále píše ateistický tisk! Spočívá v tom, že přechodem původně křesťanské a židovské masy jeho členů k faktickému žití ateismu opustila většina lidí ty principy myšlení a cítění, které civilizaci vytvořily. Žitý ateismus se projevuje přeceněním role peněz. Peníze přestávají být prostředkem směny a nástrojem k uspokojení životních potřeb člověka, ale proměňují se ve všemoc. Mění se z hmotné v duchovní hodnotu, v nepravého boha. Zastupují pozemskou i záhrobní „spravedlnost“, kupuje se za ně zdraví, sex, manželství, rozkoše, tituly! Jenže peníze duchovní energie ze „světa idejí“ nepřivádějí. Dříve nebo později se to projeví depresivní náladou jejich uctívačů. Nehmotná (duchovní) dimenze bytí není žita, po naplnění živočišných potřeb nastupuje neléčitelný pocit vyprázdnění a „vyhoření“. Víra v nicotu blokuje přívod energií duchovního světa a vrací myšlení člověka do světa proudění živočišných energií. Obnovuje v mezilidských vztazích zákon silnějšího a životaschopnějšího neboli zákon džungle. Sociální darwinismus je dítětem ateismu. Bůh, považovaný všemi náboženstvími za zdroj a regulátora bytí, je pro „nového“ člověka výmyslem nerealistů, pověrou! Člověk-živočich odmítá vnímat existenci nehmotné dimenze, její vyšší než živočišný řád. Individuálním důsledkem tohoto chtění nevnímat je, že po oddělení těla (smrti) tato duše nemá přívod duchovní energie k další existenci. V náboženské terminologii se proces nazývá druhá, „duchovní smrt“. Podstata světa uskuteční ateistovi to, co si svým
chtěním přeje. Chce, aby Bůh nebyl, tak pro něj není!!!

Absence žití duchovního rozměru reality, tedy žití energií idejí (objektů duchovní dimenze), je pravá a houfem temných duchů v médiích zatajovaná příčina, proč navzdory dočasnému technologickému pokroku západní civilizace umírá. Zákonitě ji musí „válcovat“ novodobí barbaři, kteří určité množství duchovní energie ještě mají. (Dělat něco zadarmo pro ideje, nebo dokonce zemřít.) Ve srovnání s evropskými živočišně žijícími lidmi o něco nadčasového, sice nedokonale, ale usilují. A chtít nedokonale je pořád víc než nechtít nic!!!

Nyní se vrátím zpět k mému názoru na to, proč vzniklo evropské vědecké poznání jen v křesťanském civilizačním okruhu a proč nevzniklo v islámském, animistickém nebo buddhistickém. Pro mnohé české „katolíkožrouty“ bude šokem konstatování, že základ vědy položila katolická dogmatika! Ač ji vlastně prvotnímu křesťanství vnutili římští císaři! Na základě zkušeností s řízením mnohonárodního celku (pomocí unifikace myšlení občanů) uložil roku 325 císař Konstantin koncilu biskupů: „Chcete-li, abych křesťanství učinil státním (státotvorným) náboženstvím, musíte mu jasně definovat články víry neboli dogmata!!!“ Tato budou pak křesťanům v celé říši předložena „povinně k věření“. Energie dogmat
křesťanské víry se stane onou energií, která bude státotvorně formovat podvědomí mas. Tím promění masu jednotlivců v „uříditelný“ civilizovaný celek. Pod tlakem císaře Konstantina (i dalších několika císařů) byla tedy zformulována ona pověstná dogmata katolické církve. Ale také v poměru k Ježíšovým názorům zdeformována. Přes tuto státotvornou „úpravu“ standardizovalo nově se konstituující křesťanství základní zákony duchovní dimenze pro duchovně nepokročilé lidi té doby. Akt vzniku do pouček zformulovaných pravd se neudál nikde jinde, ani v civilizačně pokročilé Říši středu (Čína)!!! Celé následné dějiny Evropy jsou pak jediným sledem ústních i násilných bitek o výklad a upřesnění těchto duchovních definic.

Středověké „boje o Pravdu“ byly sice špatnou formou úsilí o prohloubení duchovního poznání, z hlediska věčnosti je však lepší úpadková forma úsilí o Pravdu, než žádná! Protože bez úsilí o duchovní poznání a bez chyb při jeho naplňování není postup v jakékoliv oblasti možný. Bez konání neúmyslných chyb není možné vyhodnotit následky duchovních impulsů. Odtud pravidla, že kající se hříšník je lepší než ještě v nevědomosti trčící nehřešící, nebo že podle „ovoce“ poznáte falešné proroky.

Ve starověku byla realita světa v evropském civilizačním okruhu, tak jako ve všech civilizačních okruzích, vykládána jednotně. Hmotná i nehmotná rovina stvoření byly vnímány jako celek. Časem však začalo hromaděním poznatků docházet k nedorozuměním mezi znalci svatých knih a praktiky výrobních technologií neboli alchymisty. Obě specializace si často nerozuměly. Neschopnost jednoho člověka ovládnout všechno dosažené vědění vyjevilo nutnost specializace. Znalost a výklad duchovních zákonů se oddělil od bádání zákonů v hmotném světě. Bohužel se oddělily i metodiky bádání obou typů usilování. Představitelé církve ze strachu, aby se jim myšlení davu nevymklo z kontroly, „potřeli“ gnozi jako nástroj duchovního poznání. (Gnoze – vnímání reality za stavu rozšířeného vědomí včetně vidění a zázraků.) Katolíci potřeli gnozi převážně, evangelíci zcela! Vědění o duchovních zákonech zůstalo opřené jen o pravdy zapsané v bibli.

Poznávání zákonů ve hmotnosti neboli alchymie nebylo tímto zatíženo. Nejprve se zbavilo utajování, pak zavedlo neomezené pozorování jevů a nakonec objevilo experiment jako cestu k pochopení podstaty hmotných procesů. Alchymie se tím přeměnila ve vědu. Protože hmotný svět vždy byl a je vnímán jako „odvozenina“ od duchovního (stvořen Duchem), náboženství přes své zaostání zůstalo nadřazeno vědě. Právě proto oddělující se vědecký způsob poznávání světa převzal tehdejší formu a metodiku duchovních diskusí. Předobrazem vědeckých definic a pouček se stala dogmata, předobrazem vědecké polemiky tzv. učená „hádání“. Nakonec i „váha“ vědeckých kapacit se stala obdobou posloupnosti církevní hierarchie.

Ve 13. století se v důsledku pokroku vědeckého poznání dále vyhrotily rozpory mezi již ustrnulým duchovním poznáním a nově objevovanými racionálními poznatky. Tehdy východisko z rozpornosti mezi v bibli napsaným a vědeckými poznatky nalezl svatý Tomáš Akvinský. Zjednodušeně řečeno napsal: Co je nepochybně pomocí Aristotelovské logiky v přírodních dějích zjištěno jako reálné, je nepochybně projevem konkrétního božího působení a nemůže odporovat bibli! (Viz Ježíšův výrok: Ani vlas z hlavy nespadne nikomu bez vůle boží.) Jeví-li se člověku nové nálezy o světě jako bibli odporující, pak je to proto, že v tomto případě dotyčný slovům bible nedokonale rozumí! Za tento moudrý postoj se stal učitelem katolické církve. Od Tomáše Akvinského přejatý přístup církve k rozporům věda-víra dále uvolnil pole pro autonomii vědeckého poznání.
Autonomnost vědy byla ovšem akceptována s podmínkou, že badatelé nesmí zasahovat do norem chování a důstojnosti člověka jako božího výtvoru. Oddělením kompetencí víry a vědy začal vlastně novověk. Se všemi klady a zápory.

Zdánlivě paradoxně tak metodika křesťanské dogmatiky „indukcí“ svých poznávacích postupů „porodila“ moderní vědu. Není to paradox. Objektivizace smyslového poznání skrze vědecké postupy je vlastně jen aplikací Ducha pravdy (svatého) v rovině hmotných dějů stvoření! Žádné jiné světové náboženství než křesťanství „zrodit“ vědu nedokázalo. Současná krize vztahu věda-víra není nic jiného, než projev toho, že věda neboli poznání hmotné úrovně stvoření šla v důsledku experimentálních metodik neobyčejně rychle kupředu, zatímco náboženství, které jeho hodnostáři zbavili možnosti rozvoje skrze gnozi, se zastavilo na úrovni zapsané v bibli. Do současné doby jsou představiteli křesťanských církví duchovní experimenty a analýzy mimosmyslových zážitků pod hrozbami propadnutí peklu zakázány. Plně svobodná diskuse, nutná pro vzrůst poznání, je nahrazena autoritativními sděleními předloženými k věření. Tento stav se stal příčinou strnulosti a zaostávání křesťanství za potřebami „doby“. Inkarnovaní „temní“ duchové tak mají příležitost vydávat křesťanství za brzdu pokroku, za tmářství. Vědecké poznání je zdrojem pozemské moci, což je komodita, po které vší svou silou touží „temní“. Proto postupně „infikovali“ ateismem velkou část vědou se zabývajících lidí. U nás většinu! Všichni si pamatují, jak komunisti kádrovali potencionální vědecké pracovníky! Poté, co v médiích předvedli, že mnozí „v poznání detailů“ pokročilí vědci nevěří na nic, začali prostřednictvím médií a škol představovat národu ateismus jako „vědecký světový názor“.

Ač nové poznatky moderní fyziky či genetiky všechny původní základní ateistické teze, jako nekonečnost světa, nahodilost vzniku člověka, atd. zcela vyvrátily, na ateistické formě propagaci vědy se to dosud neprojevilo. Viz pořady jako „Meteor“ nebo školní výuka „o vzniku světa či člověka“. Nejsou v nich ani tak popularizovány vědecké výsledky, jak se oficiálně uvádí, ale spíše „vědecký světový názor“. Právě jako důsledek všeobsáhlého propagování „vědeckého“ ateismu ve školách a médiích vznikla současná duchovní prázdnota u nás a postupně i u evropských národů. Ne ekonomická slabost ale duchovní vyprázdnění konzumentů je pravou příčinou slabosti Evropy!

Svoboda slova, konec utajování čehokoliv a vyhodnocování experimentů proměnily kdysi alchymii ve vědu. Tytéž metodické změny mohou pomoci lidstvu hlouběji pochopit jak zjevené pravdy, tak objevit další, jemnější. Zavedením vědeckých metod do svých postupů by se všechna současná náboženství měla proměnit ve vědní disciplíny o duchovních zákonech!!!

Nebude-li se náboženským představitelům chtít propojit medicínu, psychologii, psychiatrii, sociologii, pedagogiku (tzv. spol. vědy) s teologií, neboli poznáním duchovní dimenze, boží mlýny je rozemelou a nová generace duchovních učitelů to učiní za ně!

Produchovněním medicíny tak přestanou být pacienti „slepými střevy“, pacienti psychologie „syndromy“, ale začnou být vnímáni jako věčné boží bytosti, momentálně s poruchami chodu těla nebo duše. Produchovněním pedagogiky se děti stanou bytostmi, pedagogům svěřenými Bohem ke všeobecnému zvelebení. Produchovněním začne sociologie usilovat nikoliv o růst národního produktu, ale o společenskou harmonii a co největší míru štěstí hlavní masy lidí. Jen úsilí o objektivitu poznání obou úrovní stvoření může přivést všechny národy do vzájemné harmonie a harmonie s přírodou. Neboli do „ráje“ i v hmotné dimenzi! Technicky rozvinutý svět bez všeobecně žitého etického neboli duchovního rozměru člověka nemůže dlouhodobě existovat! Kdyby současný nesoulad způsobu života lidí se skutečnými duchovními zákony dlouho přetrval, přivodily by mechanismy „instalované“ Prozřetelností k odstraňování odchýlených lidských společností ve vesmíru katastrofu. Myslím si, že aby k oné katastrofě nedošlo, bude v dohledné době lidstvu z ezoterické dimenze nevypočitatelným způsobem pomoženo. Oné vyšší úrovně civilizace tak dosáhne i lidstvo na zeměkouli. Současný „vědecký ateismus“ se za 50 let stane legrační myšlenkovou anomálií v dějinách lidstva, jakým je dnes mechanický materialismus 19. století.

Níže se zjednodušeně pokusím popsat, jakými konkrétními společenskými postupy vznikala současná česká civilizační úroveň (středoevropská), neboť je to materialistickými historiky překrucováno. K pochopení našeho minulého vývoje se musíme po historické ose vrátit o dvě stě let zpět, k době zavedení povinné školní docházky. Tehdy byli Češi v drtivé většině necivilizovanými venkovskými „barbary“ v prostoru mezi převážně německými městy. (Jako dnes se v Evropě množící barbaři!) Neuměli nic a neuměli se chovat, jak to dnes pozorujeme u tzv. nepřizpůsobivých vrstev. V době, kdy byla císařským dekretem zavedena povinná školní výuka, aby se všichni poddaní naučili číst, psát a počítat, byli výukou světského učiva pověřeni hlavně vysloužilí vojáci, výukou náboženství a mravů faráři. V každé třídě visela rákoska a řád vyučování se stal samozřejmostí. Kdo jej porušil, ihned byl bolestivě vyplacen. Kdyby si rodič nějakého vyplaceného delikventa stěžoval, nejspíš by od vrchnosti, která školy dozorovala, dostal nářez také, od drába. (Na rozdíl od stavu pravomocí učitelů nastolených pseudohumanisty v současném školství!) Výsledkem této dle názoru současných pseudohumanistů nehumánní výchovy bylo, že se našim předkům „dostala do krve“ disciplína, schopnost zařadit se v organizaci, spolehlivost, odpovědnost, pracovitost atd. (Tzv. civilizační návyky.)

V důsledku této, dle názoru pseudohumanistů nehumánní výchovy, se stalo, že naši předkové během tří generací (sta let) stanuli nejen mezi civilizovanými národy Evropy, ale České země začaly prodělávat „hospodářský zázrak“. Během posledních 40 let vlády Františka Josefa I. se Čechy a Morava stala hospodářským středem celého mocnářství. Ateisty je národu zamlčováno, že jen třikrát v posledním tisíciletí prodělaly České země tak mocný vzestup! Za Karla IV., za Rudolfa II. a za Františka Josefa I.! Pro pochopení toho, jaké ideje jsou nositeli vzestupu, je dobré si podrobněji všimnout, jakými duchovními motivy působili učitelé a faráři na naše předky. Každého sice hned napadne, že to nepochybně byly době odpovídající vzdělanost, vyučení se pracovní koordinaci a disciplíně. Tyto v obecné povědomí vešlé civilizační návyky ale nevytvořilo jen umění číst, psát a počítat, ale současná až drezúra křesťanských principů mezilidského chování. Normotvorný tlak křesťanství to tehdy byl, který hned od malička v podvědomí našich předků zafixoval archetypy, stereotypy a axiomy správného chování a způsobu myšlení. Byly to křesťanské zásady, jako:

Lidský život má nadčasový smysl a nekončí smrtí.
Bůh všechno vidí a každý mu bude skládat účty.
Cti rodiče a představené, neboť ti byli ustanoveni od Boha.
Jen poctivě nabytý majetek je požehnaný neboli přináší štěstí.
Jen manželství je požehnanou formou soužití muže a ženy a příchodu dětí na svět.
Nezáviď jiným a buď spokojen s tou rodinou a zemí, kam tě Bůh zrodil.
Ublížit komukoliv, zejména slabšímu, Bůh vidí a ztrestá.
Nepomoci potřebnému odplatí Bůh tehdy, kdy ty budeš pomoci potřebovat.
Křivé svědectví ztrestá Bůh zatracením neboli zapuzením od sebe.
Vše bylo korunováno arcizásadami, dnes veřejně temnými duchy vydávanými za směšné: Modli se a pracuj! Bez práce nejsou koláče!

Bývalý předseda ODS Mirek Topolánek takové působení církevních činitelů v kostele nedávno označil za „vymývání mozků“. Na vojenské škole jej „dialektici“ naučili zřejmě jiným zásadám, které se za vlád trhu v současnosti staly obecně žitými. Něco jako:

Neexistuje nic než hmota, vše ostatní jsou pověry.
Urvi od života co můžeš a bez zábran, protože Bůh a posmrtný život není!
Nejdůležitější lidskou vlastností pro životní „úspěch“ je vychytralost!
Sexualita je otázka okamžitého konzumu tělesnosti.
Staří jsou obtížnou překážkou, euthanázii na ně.
Věří a pracují jen rozumově zaostalí, chytří „dobře“ obchodují neboli okrádají.
Jakmile se ti naskytne příležitost, ukradni co nejvíc!
Když tě chytí, polovinu dej advokátům, policistům a soudcům a „jsi z vody“.
Kdo se odváží zeptat silného a toho s „konexemi“ po okolnostech nabytí čehokoliv?
Ideje jsou předsudky, vytvářené k ovládání hloupých. A pod.

Tyto zásady jsou nyní v praxi předváděny pseudoelitou a tím indukovány do myšlení masy národa. Na „úspěšných“ v získání majetku bez vytvoření hodnot je předváděna jejich pravdivost. Nepřímo se je učí už děti ve škole. Pokud bude trvat „výuka“ těchto principů, bude pokračovat civilizační úpadek a rozklad společnosti. Přesto, že policie a soudy jsou neefektivní, přesto, že již dnes jsou přecpané věznice. Stavění dalších na vývoji stavu věcí nic nezmění.

Dnes už ani učitelé malých dětí, ne tak puberťáků, nemohou při výuce praktických znalostí zvládnout dvě skupiny dětí. Děti zbohatlíků, které si jako jejich rodiče myslí, že kdo má peníze, může si dovolit vše. A děti rychle se množících deklasovaných vrstev, které jsou přesvědčeny o tom, že mají lidská práva bez povinností a že jim tudíž nikdo stejně neporučí. A je jim všechno jedno. Tyto dvě skupiny rychle rozkládají nejen zbytek etiky, převzaté od předků, ale podporováni pseudohumanisty rozkládají efektivitu výuky všech. Z rozkladu už i výuky dovedností tvořících inteligenci. (Viz. úpadek výsledků českých žáků v mezinárodních testech matematiky a fyziky.) O cizích jazycích ani nemluvě. I Karel Marx může mít pravdu! Napsal, že každý systém si sám vychová své hrobaře. Kdyby současný směr vývoje civilizace vydržel, jako že si myslím, že nevydrží, jeho autoři a učitelé zajisté by po zestárnutí sklidili ovoce své výchovy od dnešní mládeže: Pěknou „nakládačku“ dědku a skoč do hrobu! V evangeliu se Ježíš ptá: Viděl snad někdo z bodláku sklízet fíky? Dnes by se zeptal: Viděl někdo z ateistické výchovy vyrůst duchovní hodnoty?
 

MVDr. Josef Staněk