Motto: „Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.“ (1. list Janův 4,1)

Bůh nikde – avšak „spasitel“ a „prorok“ téměř na každém rohu. Povzdech, který jsem kdysi četla v jedné internetové diskusi, je stručný a výstižný. Vírou v Boha otřáslo osvícenství a dorazila ji Osvětim – po Osvětimi už nikdy nemohly být věci tak jako dřív – prosté a nekomplikované.

Bůh je mrtev, hlučel lid, který byl příliš hluchý, než aby slyšel Nietzscheho…. Bůh je mrtev… jenže bez Boha neumíme žít. Potřebujeme svoji duchovní matrici. Potřebujeme pevný bod, axiom, zákon, řád. Naší duši chybí Bůh, který prý před pár desetiletími umřel, přetrhla se generační kontinuita, a mnozí z nás cítí potřebu ten duchovní hlad utišit. „Díru na trhu“ vyplňují tzv. „spasitelé“. „Spasitel“ je chytrý člověk, který se vyzná v businessu. Ví, co si lid žádá, ví, co člověk kybervěku potřebuje: je to INSTANTNÍ BŮH. Nabídka je pestrá, obsah zkonzumujme, složení raději nezkoumejme. Mě nejvíc zaujal produkt, který jsem pojmenovala pracovním názvem „EZOBůh“.

EZOBůh je nabízený v mnoha EZOshopech, a každý shop používá svůj specifický EZOslovník.
EZOnávody na použití jsou tak zašifrované, že je nikdo nedokáže reprodukovat normální, srozumitelnou a libozvučnou češtinou. Při čtení EZOnávodu mám pocit, jako bych se ocitla v naprosto neznámé dimenzi existence. V EZOnávodech se to hemží pojmy jako např.: vibrace, vibrace hmoty, výstup výš, prodchnutí světlem, naplnění láskou, průtok jemnohmoty, hrubohmoty, pozemské studium, vyšší svět, obyvatelé vyšších úrovní, zákonitost osudu, osudové termíny, míra nutného utrpení, výživa ze Světla……….

EZOkonzument sice snaživě předstírá, že EZOnávod pochopil, ale použít EZOprodukt v racionální praktické podobě je v podstatě nemožné. Výsledným efektem konzumace EZOproduktu je potácející se blábolivá mátoha.

Několik ukázek EZOrétoriky…:

„Ti, kteří dokáží pochopit své předurčení a podstatu nekonečnosti, začnou žít šťastně, věčně se převtělujíce, neboť svými myšlenkami sami vyprodukují svou šťastnou nekonečnost.“ http://tredoxe.blog.cz/1106/poselstvi-lasky

„Ve vnitřních rovinách nejsou jen vysoce vyvinuté bytosti, ale i nejrůznější krásná místa a prostory. Jsou to místa znějící krásnými tóny lásky, soucitu, odvahy a dalších kvalit. Každé z těchto míst udržuje jeden stálý tón a vysílá je do mnoha dimenzí. Tyto prostory jsou tvořeny energií, zvukem, světlem a vibracemi. Můžeme do nich mentálně cestovat a absorbovat kvalitu, již vyzařují. Tato místa fungují jako referenční body. Kdykoliv budeme chtít v sobě posílit některou z těchto kvalit, můžeme se do nich vydat a načerpat cokoliv, co si budeme přát.“ http://www.amiresah.cz/oteviranivysvedomi.htm

„Nejúžasnějším atributem Jeskyně Stvoření je její kvantovost. Není v ní žádný čas. Máte zde svůj akášický zápis – kým jste byli, existující karmické skupiny… Chci vám však říct, že jejím hlavním účelem je setkání „rodiny“. Poslouchejte, je obtížné tomu rozumět. Je to pro vás, co existujete ve vašem lineárním způsobu přežití, tak moc obtížné! Každá duše, která kdy na planetě byla nebo bude, je i v Jeskyni. Nejde o předurčení, je to možnost. Proto je zde i esence rodiny, která nemůže být vysvětlena. Plány, které vám nemohou být vysvětleny. Krásné vztahy, které teprve vzniknou. Ani ty vám nemohou být vysvětleny…“ http://www.transformace.info/…

EZOapoštolové přinesli na svých webových deskách i modlitbu:

MODLITBA NOVÉHO VĚKU

„Jsem, jaký jsem.
Tvořím svůj svět a ten prožívám.
Nepotřebuji nikomu ubližovat.
Nemám důvod kohokoliv omezovat.
Nemám důvod někoho nemilovat.
Nemám, co bych odsuzoval, není nikdo, komu bych nemohl odpustit.
Nic nepovažuji za odsouzeníhodné, nikoho nezatracuji, nikoho nepotřebuji trestat.
Nechávám ostatním svobodu a sám jsem svobodný.
Neposuzuji.
Učím se z rozdílů a oceňuji je.
Respektuji rozhodnutí ostatních, žehnám jejich přáním, chválím jejich touhy.
Neomezuji, nýbrž dávám prostor k růstu a vyjádření.“

Zvláštní text… zatímco modlitby STARÉHO VĚKU jsou vyslovovanou touhou po Boží blízkosti, vyjadřují naději a pokoru, usebrání a prosbu, modlitba NOVÉHO VĚKU přistupuje ke svému instantnímu Bohu radikálně oznamovacím způsobem a pyšným jástvím, nepřipouštějícím dialog. Po pokoře, upřímnosti, kontemplaci a vyznání není ani stopy.
Bez pardónu a skrupulí, arogantně a samolibě oznamuje Bohu svoji hotovost, dokonalost a konečnost. V monotónně opakovaném „- Ne-„ se vymezuje vůči svému Pánu zrcadlením sebestřednosti a ozvěnou falše.

„Zapřísahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, a při jeho zjevení a jeho kralování: Hlásej slovo, přicházej s ním vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej se vší trpělivostí a s vyučováním. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné; odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím.“ (Timoteovi 4, 1-4)

Věra z Vysočiny