Již je to téměř rok, co jsem zde vytvořil tento příspěvek. Proč nenavázat v pořadí druhým, označený arabskou číslicí 2? Otázky tenkrát položené tu pro pořádek opakuji, protože je stojí za to slyšet znovu a znovu…

„Kdo a co jsme? Co je to vše, co vidíme okolo sebe? Co je důvodem tohoto stvoření? Jaké je naše poslání v tomto stvoření? Existovali jsme před svým narozením? Jestliže ano, v jaké podobě a v jakých podmínkách? Budeme „existovat“ po smrti? Pokud ano, v jakém stavu se budeme nacházet? Co je realitou nebo základní esencí našeho bytí? Co je lidský život? Byli jsme sem posláni? Jestliže ano, kdo nás sem poslal a proč? Co jsou všechny jevy našeho univerza? Proč je vše takové, jaké je, proč to není jiné? Co je hlubokou realitou či významem všeho? Bylo toto vše stvořeno? Jestliže ano, kým? Kdo je Stvořitel? Co je jeho přirozeností a bytím? Skutečně existuje Bůh? Jestliže ano, jaké jsou jeho vztahy k nám? Co je to čas? Co je to prostor? Bude celý tento výtvor přírody nakonec zničen? Jestliže ano, proč a kdy? Co nastane po tomto zničení? Co je to smrt? Co je po smrti? Je smrt skutečně bolestivá? Jestliže ano, jak můžeme tuto bolest odvrátit a rozluštit tajemství smrti“ (citováno z r. 2012).

Na některé z těchto významných nejasností ve zdánlivě jednoduchých tázacích větách jsme hledali odpověď, myslím že většina z nás. Studiem i samotným životem, jeho každodenním prožíváním našich přidělených realit, fyzické i duchovní podstaty. Je vcelku jedno, zda si pamatujeme či jen tušíme, že něco ten rok mohl přinést, i v těch menších procentech naší kvality.

Otázky, které si tu často zodpovídáme, jsou většinou prosáknuty materiální stránkou věci, ale je důležité si uvědomit, že i za každou špatnost se nabízí určitá odměna a může dojít i k určitému „přidělení“ duchovnosti, byť se nám to tak nemusí jevit; prý závaží lidské bytosti má v šedesáti procentech tu živočišnost či vtipné pojmenování jako „odraz projevů hmotnosti“, ve zbylých čtyřiceti procentech může být již, a je přimísen, poměr duchovnosti jako protipólu, který narůstá svým vývojem. Tento uvedený poměr mají opravdoví Mistři nauk pro sdělování pravd života. I na taková sdělení a informace se dá přijít, když se člověk začíná ptát na některé pravdy a hlavně, hledá svým životem tu pravou podstatu. ivot a jeho pravé podstaty, tu více, tu méně zahaleny závoji, které zatemňují.

Letošní otázky lze během týdne doplnit. A nevadí, když se budou v jiné formulaci opakovat. Určitě i ony měly svůj vývoj.

„Co takhle věčná otázka – přišli jsme sem na svět dobrovolně, z vlastní vůle, a nebo jsme sem byli posláni Vyšší Silou? Nebo a proč máme vůbec hledat Boha? Dá se Bůh poznat osobním setkáním a když ano, jakým způsobem se s ním lze potkat? Unesla by naše podstata setkání s Bohem? Je Bůh v nás? Jsem já v něm? Je nutné (dobré, žádoucí, a pro nás povyšující,…) si takové otázky vůbec klást? Rozlišujeme obecné hodnoty života ve zkoumání vlastního života? Může naše inteligence Boha pochopit? Jakou roli hraje v životě rozum? Co je to mysl? Co je to vědomí? Kdy ho mám, kdy ho nemám? A proč Bůh stvořil tento svět? Jaký s ním má záměr? Je to celé hra a naše role jsou předurčeny? Je to jeho projekce? Čím se řídí? Jaké jsou zákony Nejvyššího? Pochopili bychom na naší úrovni jejich znění? Co je podstatou Lásky? Jakou roli v ní hraje naše tělesnost?…………..“

Zkuste prosím další doplnit sami a na rok si můžeme zase jen na ty položené, ale i nové, odpovídat diskuzí, i sami pro sebe, a pak nám z toho vykrystalizuje opět nový pohled našeho vlastního vývoje.

Léto a prázdniny bývají časem pro krátké zklidnění před náporem vrcholu života a všech jeho tvůrčích i fyzických sil; čas na zklidnění, které přichází s podzimem, je přece daleko, ještě v nedohlednu.

Zkusme se každý rozvinout do vyspělého tvaru, který dále vytváří naše duchovnost. Dosaďte si i své otázky.
 

Václav Žáček – tady Venda