V dějinách lidstva proběhlo mnoho válek a bitev. Nedá se říct, že by v nich byla hlavním důvodem spravedlnost a pokrok. Hlavním důvodem těchto válek bylo ovládání. Ovládání území, zdrojů, lidské síly. Tímto způsobem se lidstvo stále víc a víc zatěžovalo a klesalo. Vítěz má vždy pravdu a píše dějiny. Stalo se to mnohokrát a mnohokrát se dějiny přepisovaly a vykládaly dle přání vítězů. Staré knihy se pálily a nové psaly. Znovu a znovu.
Z pouhých šarvátek o území se postupně stával boj o ovládnutí lidské duše. Většinou narušováním životních jistot a traumatizováním celých populací. Traumatizovaní lidé, vydáni napospas nejistotě, zda budou mít co jíst a kde bydlet, postupně podléhají strachu a nakonec otupělosti. Jejich hlavním přáním se stává potřeba klidu. To je stav, kdy se lidé sami a dobrovolně ztotožní s tyranským systémem, pokud jim tento takovou určitou míru klidu a jistot zaručí.
Války a boje jsou pluhem kypřícím půdu lidských duší k jedovaté setbě nesvobody a vnitřní otupělosti. V minulém století jsme byli svědky této setby v letech 1914-1918, z níž vzešly diktátorské režimy ovládnuvší Německo a Rusko. V letech 1939-1945 byl výsledkem této setby bipolární svět, který testoval sílu svých mocenských systémů v zemích tzv. třetího světa.
Koncem tohoto neklidného století, v němž zahynulo více lidí než za celou dobu nám známé historie, jsme nenápadně vstoupili do světa nového. Světa ovládaného více či méně viditelným nepřítelem. Světa bez zjevného ideového rozdělení, ale přesto rozděleného více než kdykoliv předtím. Světa globalizovaného, kde vládnoucím nástrojem jsou peníze. Celkem bezcenné papírky, které se tisknou a pouštějí do oběhu s železnou logikou vyvolání ztráty a generování zisku. Ztráty na jedné straně, která je stále početnější a početnější, a zisku na straně, která je stále méně početná a stále méně viditelná. Alespoň na první pohled to tak vypadá. Peníze ve formě papírků majících hodnotu, kterou jim určí skrytý mechanismus, a které se postupně zcela proměnily v čísla připisovaná na bankovních účtech, která jdou svými vybudovanými kanály jako proud krve z více či méně otevírané žíly. Lidé je už dnes nevidí, vidí jen čísla na výpisech. Sami se stali čísly. Sečteno a zváženo. Rodné číslo, číslo pojištěnce, číslo evidovaného majetku… K čemu slouží tato čísla? Zcela jednoduše řečeno ke kontrole, k ovládání. Číslo sem a číslo tam… Kolikpak máme tam v té vesnici duší? Kolik v tomhle městě. Potřebujeme lepší statistiku a grafy. Občas ty duše sečteme a podíváme se, kolik toho ještě mají a jaká je jejich míra závislosti. Že nic nepotřebujete? To se mýlíte! V reklamách vám povíme, co ještě nemáte a co ještě potřebujete. Chcete se přece stát moderními a vyspělými a znovu vkročit do růžové budoucnosti, do níž nevede jiná cesta než uctívání zlatého telete.
Globalizovaná válka je především válka informační. K vítězství je potřebné zabezpečit přísun řízených informací ke každému jednotlivci. Aby věděl, co potřebuje a koho potřebuje a bez čeho se neobejde. To by tak hrálo, aby si nějaký jedinec nebo rodina vystačili sami a s málem. Potřebují víc a my jim na to půjčíme, zaplavíme je vlnou výhodných půjček, které jim umožní se modernizovat, splnit si své sny a potřeby, o nichž ještě před otočením knoflíku televize a rádií, případně otočením novinové stránky vůbec netušili, že je mají. Ženy jich mají samozřejmě víc než muži a muži se musí postarat, aby ženy dostaly všechno, co potřebují… Lepší auta, lepší dovolené, lepší práci, lepší muže…. A muži? Přece větší platy, větší domy, krásnější ženy….
Rodina a děti se ovšem v takovém systému nutně stávají čímsi nepříjemně zastaralým, nemoderním, svazujícím. A vzorů je stále dost. Homo teatralis. Člověk nežijící svůj přirozený život, ale člověk, který hraje nějakou roli. Před druhými a sám před sebou. Duševně rozbitý herec vlastního života, čekající na potlesk a ovace. Člověk bažící po úspěšnosti za jakoukoli cenu. Míra úspěchu je definována vzory v médiích, povrchních filmech, hloupých textech odrhovaček tupě a monotónně znějících na každém rohu, v každém domově.
Domově? Jaký domov potřebuje člověk jdoucí za úspěchem, stěhující se za prací z jednoho kraje do druhého? Žili jste generace v místě, které jste považovali za domov? To je přežitek! 100 km daleko se platí lépe! Teď už vlastně ani to není potřeba. Ne, lépe ne, prostě se tam ještě platí. Zatím….
A tak jste postupně vykořeňováni a přestáváte být sami sebou, protože nemáte nic, co tvořilo pevné body životů vašich otců, matek, babiček a dědečků… Ztrácíte kořeny, protože nechtějí, abyste nějaké měli. Kdo má kořeny, stojí. Čím jsou hlubší, tím pevněji stojíte a nevyvrátí vás vítr ani vichřice. Bez kořenů jste pouhými panáky, se kterými si vítr pohazuje, jak se mu zlíbí. Proměna člověka v bezduchý, pouze temnu sloužící stroj, který čeká až ztratí svou životnost a bude tu jako kus šrotu, který překáží a který už nikdo nepotřebuje. To je ta největší bitva v dějinách, kterou vlastní vinou prohráváte. Bitvu o vaše bytí.
Probuďte se!
Hubert Bruss, 26.9.2011
Zdroj: http://svetlykruh.webnode.cz/news/nejvetsi-bitva-v-dejinach-lidstva-/
Poslední články autora:
