Dosavadní teorie počítají s nadsvětelnou rychlostí rozpínání u raného stádia vesmíru – „inflaci“ při velkém třesku.
Přerod vesmíru z 2D kruhu do 3D kuželu nabízí jiný pohled. Je to uzavřený vesmír.
Temná energie neboli energie z ničeho, tedy prázdného prostoru, který ovládá celý vesmír. Nyní se věří, že tato temná energie vytváří nové antigravitační pole, které navzájem od sebe odpuzuje galaxie. Konečný osud vesmíru je tak předurčen temnou energií. Nikdo dnes nechápe, odkud se tato „energie ničeho“ bere. „Upřímně řečeno, prostě ji nerozumíme. Víme, jaké jsou její účinky, ale jsme zcela bezradní,“ připouští Graig Hogan, astronom z Washingtonské univerzity v Seattlu.
Je to jedna z našich největších potíží – ani naše nejlepší teorie neumí správně spočítat hodnotu největšího zdroje energie v celém vesmíru. Na odvážné jedince, kteří dokážou odhalit tajemství temné hmoty a temné energie, určitě čeká police plná Nobelových cen.
Záhada může být vyřešena na příkladu krasobruslařky, která nepotřebuje dodatečnou energii, aby zvýšila své otáčky, a také nabízí odpověď na zrychlující se rozpínání / smršťování, záleží na směru při posuzování, co vůči čemu, je to relativní.
Vysoká stejnorodost a izotropnost vesmíru?
Vzešel z kruhu. Bůh je jednota, kruh, je logický a nejednota je nelogická.
Otáčení
Vyhledal jsem si, i když to bude daleko od reality a fabulace, že „průměr pozorovatelného vesmíru je minimálně 93 miliard světelných let“. To je průměr zhruba 879 245 710 860 384 000 000 000 000 km :) Jeho obvod 2 762 231 865 939 317 858 371 486 856 km. Pak je zřejmé, že pohyb bodu na jeho obvodu bude nesmírně rychlý a s ním i veškeré hmoty, klidně 99% rychlosti světla, i když se střed pootočí byť o 1 stupeň, ne-li jednu vteřinu „za určitý čas“.
Vezmeme v úvahu obvod vesmíru, který jsem počítal, vydělíme 360 stupni, dostaneme u 1 stupně 7 672 866 294 275 882 939 920 797 km rozměr, který činí na obvodu vesmíru. Vydělíme rychlostí světla a zjistíme, že světlo by potřebovalo 25 593 927 030 265 328 sekund, tedy zhruba 811 578 102 roků pro překonání této vzdálenosti. Z toho vyplývá, že otáčení vesmíru je skoro neznatelné. Stáří vesmíru je odhadováno na 13,75±0,17 miliardy let. Za tu dobu, a to velmi nepřesně, když to jen vydělíme s tím, že pomineme velikost, kterou zatím vidíme, zrychlující se otáčení a zmenšující se obvod vesmíru, se mohl pootočit o 17 stupňů. Jen o 17 stupňů za celou dobu své existence! Ale možná je to dost na to, aby roztočil všechno v sobě od počátku a dal do pohybu nabývání objemu.
Vývoj
Jeho další vývoj je na obrázku zakreslen tak, že obsah se nemění. Jak obsah kruhu, tak obsah pláště kužele je stejný.
Z obrázku je vidět, že A1 a B1 body se budou od sebe vzdalovat a jejich vzdalování se bude zrychlovat. A1 a D1 se nejrychleji k sobě přibližovaly na začátku a jejich přibližování se bude zpomalovat.
Je tam znázorněna i Země, od které se budou vzdalovat A1 i B1. Z pozorování galaxií se zjistilo, že ty, co jsou dál, se vzdalují rychleji od Země, než ty, co jsou blíž. To si lze představit na bodech, A1, B1, které se budou vůči Zemi vzdalovat pomaleji, než body V1 a S1.
Dvě nezávislé skupiny astronomů (jedna vedená Saulem Perlmutterem z Projektu supernovové kosmologie a druhá Brianem P. Schmidtem z Týmu supernov s velkým z) předpokládaly, že rychlost rozpínání vesmíru postupně klesá. Řada generací astronomů věřila tomuto poznatku, vyučovanému ve všech základních kurzech kosmologie. Rychlost expanze vesmíru by se měla s časem snižovat.
Po analýze zhruba desítky vzdálených supernov však zjistili, že raný vesmír nerozpínal tak rychle, jak se domnívali, (neboli že rudé posuvy, a tedy rychlosti vzdalování supernov, byly kdysi menší, než by odpovídalo běžné kosmologii). Porovnali rychlost rozpínání raného vesmíru s jeho dnešní hodnotou a dospěli k závěru, že vesmír v současné době expanduje rychleji než v minulosti. Byl to pro ně velký šok: obě skupiny nezávisle dospěly k ohromujícímu závěru: expanze vesmíru se zrychluje.
Podle obrázku lze vyčíst, že záleží, ze kterých částí vesmíru ty galaxie pro zkoumání vyberou. Aby nebyli překvapováni.
Vesmír měl na počátku objem 0, který nabývá a od určitého okamžiku ho bude ztrácet. Před jeho koncem bude vypadat jako dlouhá rotující struna, dokud rychlost vzdalování od sebe S1 a V1 nepřesáhne do rychlosti světla a nebo dokud úplně neztratí svůj objem.
„Běhací kolečko pro křečky. Možná právě tak, vypadá náš vesmír.“
Co můžeme říct, je to, že vlastně nevíme.
Matrix